Child Balance: The Next Generation

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
12. 4. 2007
Délka:
18 071 slov (81 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TNG
Období:
Hlavní postava(y):
Posádka Enterprise NCC-1701E a Oko 7Z
Kategorie:
napětí, alternativní vesmír
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

obsah nebyl autorem zadán

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Child Balance: The Next Generation (bubushow)

Obsah

Epilog

Hned jak vstoupila do dveří, ocitla se na můstku. Tedy přesněji řečeno, dveře se otevřely na můstku. Akorát jiné lodi, než kam doufala, že ji dovedou. Strnula, protože tohle byl můstek Enterprise E. Nikdo si jí naštěstí nevšimnul, alespoň doufala. Znovu se zavřely a otevřely. Naštěstí další otevření odhalilo můstek Oko 7Z. vystoupila s jistými obavami, ale záhy je zaplašila. Všechno bylo jak mělo být. Alespoň navenek. Druhý pohled odhalil zjevné problémy, které Koloniální loď měla, anomálii z které se stále nemohla dostat. Letmo pohlédla Miriam přes rameno. Zbraně a štíty fungovaly, znovu měli plnou energii, což trosky lodí kolem jednoznačně dokazovaly.

„Ta anomálie musí mít přeci nějaký systém, vzor, podle kterého se chová!“ uvažoval Tolkin nahlas. „Je třeba….“ Poté co se obrátil za sebe k taktickému, spatřil Tashu a nedokončil větu.

„Jde o anomálii chaosu. Všechno je zde úplně převrácené,“ odpověděla na jeho nevyřčenou otázku.

„Musí fungovat podle nějakého vzoru. Jednoho nebo spíše více vzorů, ale…“

„Nehledej v ní žádnou logiku Jonathane,“ zavrtěla rezolutně hlavou.

„Potom nechám na tobě určit směr, který nás dostane ven.“

„Žádný směr, žádná cesta nevede ven.“

„Takže odsud nelze uniknout.“

„Neposloucháš mě!“ pozvedla Tasha ruku a vztyčený prst byl víc než výmluvný. „Není zde žádná logika, takže abychom se dostali ven, musíme si počínat chaoticky a zcela nelogicky.“

„Vidíme výstup ven do volného prostoru Susan?“ položila otázku k pilotce sedící za ovládáním.

„Ano, jeden se právě objevuje na kurzu, jedna devět…,“

„Zadejte kurz!“

„Rozkaz.“

„Teď sleduj, jak se nedostaneme ven.“

„Bylo by příliš snadné uniknout takhle jednoduše,“ odtušil Tolkin suše, jak zkoušel ze všech sil přizpůsobit své myšlení současné situaci.

„Výstup ven zmizel,“ pronesla zamračeně Susan Arčrová. „Oprava, je na kurzu tři – jedna - pět na nula – jedna – devět.“

„Zadej opačný kurz Susan!“

„Otáčíme se,“ přitakala pilotka lehce zmateně. Ještě zmatenější byla nad tím co spatřila na navigaci. „Výstup je přímo před námi.“

„Pokud zkusíme vyletět ven, výstup se prostě přesune a pokud zkusíme letět pryč, objeví se náhodně před námi. Vidíš v tom nějakou logiku?“

„Ne.“

„Hrají si s námi!“ zavrčela od taktiky Miriam Ostlinová, které samotná vyhlídka nepřišla ani trochu lákavá.

„V tom případě musíme hrát s nimi,“ nasadila Tasha lehce zlomyslný úsměv. „Ovšem, hrát budeme podle vlastních pravidel. Ne jak oni budou očekávat, či chtít. Jedině tak odsud unikneme.“

„Proti tomu nemohu nic namítnout,“ pokrčil Tolkin rameny. Od okamžiku návratu Tashy zaznamenal v jejím chování a jednání nepatrnou změnu. Sotva patrnou, ale on si všímal detailů. Působila mnohem jistějším dojmem a veškerá dosavadní nejistota zmizela.

„Potom jim ukážeme, jak moc chaotičtí dokážeme být.“

„Jelikož nikdo z nás přesně nechápe, jak si představuješ chaotické jednání, bude asi nejlepší, když převezmeš řízení.“

„Dobře,“ souhlasila, neboť totožný nápad dostala také.

„Pro všechny!“ otevřel Tolkin komunikační kanál. „Zajistit všechny paluby!“

„Řízení převedeno do velitelského ovládání!“ oznámila Miriam trochu odtažitě.

„Přebírám řízení,“ přikývla Tasha, zatím co usedala do velitelského křesla. Samozřejmě mohla převzít řízení sama, kdykoliv chtěla, ale nechala hlavního taktického důstojníka v domnění, že nad tím má přeci jenom určitou kontrolu.

„Hodně štěstí,“ slyšela ještě Tolkinův hlas.

Položila obě ruce na opěrky křesla. Křeslo bylo aerodynamicky tvarované, postavené přesně podle jejích fyzických parametrů. Tentokrát neměla sebemenší problém, převzít vládu nad celou lodí. Znala každičký systém, každičkou část, jako by jí byla ona sama. Předtím z toho měla hrůzu, ale nyní v tom spatřovala nečekaný prožitek, rovnající se až extázi. Loď byla pro ní v daném okamžiku živá. Alespoň z pohledu jejího vnímání. Reagovala na každičký příkaz, každičkou myšlenku Rychle a efektivně. Neurální obvody přenášely pokyny rychlostí světla, tudíž mohla bleskově reagovat na jakoukoliv situaci, jakýkoliv podnět. Opět přišel onen důvěrně známý pocit jistoty a sebevědomí. Najednou si byla jistá, že svou loď dostane z chaotické anomálie. Zůstávalo pouze otázkou času, kdy nadejde ten správný okamžik.

Ne, nebude trvat dlouho a najde slabý bod chaosu. Odkud věděla o slabině v anomálii, nepřemýšlela. Prostě o něm najednou věděla. Důležité bylo, že nějakou slabinu má. Anomálie musela být za každou cenu zničena. Jinak nenastane rovnováha o které mluvil Mikel s A- Tommym. Jedna z věcí, které musí vykonat než dostane Oko 7Z ven. Manévrovala s lodí v nečekaných manévrech nad kterými se i hlavní pilotce, Susan Arčrové protočily panenky překvapením. Tasha, místo aby hledala cestu ven, hledala cestu dovnitř. Kdesi uvnitř nalezla kompas, který jí neomylně vedl k cíli. Přes veškerou snahu chaosu, zmařit její počínání, pronikala stále blíže a blíže. Z kořisti, polapené v pasti se najednou stal lovec. Cítila změnu ve všem chaosu kolem. Ano, přicházel pocit znepokojení a strachu. Zaměřila se na něj, očekávaje ten správný okamžik.

Osudový okamžik nakonec přišel. Při jednom z posledních manévrů se východ do normálního prostoru otevřel mnohem blíže než kdykoliv předtím. Jasná známka toho, že Chaos už hra unavila a raději nechá koloniální loď být než aby hráli hru s rovnocenným soupeřem. Prudce s lodí zastavila. Východ nezmizel. Podle senzorů vedl do okrajové části vlivu Nové kolonie. Sotva pár desítek světelných let od místa, kde do ní pronikli. Schválně vyčkala pár vteřin. Východ zůstával stále otevřený. Jenomže ona soustředila pozornost jinam. Konečně dospěla do bodu, kde chtěla anomálii chaosu mít. Nikoliv plným impulsem, ale rovnou warpem vyrazila vpřed. Těsně předtím však odpálila půl tuctu torpéd ze zadních odpalovačů.

Bouřlivá reakce na sebe nenechala čekat. Bytost, pokud nějaká v anomálii existovala, podle vědomí si však Tasha byla jistá že ano, zařvala v agónii. Samozřejmě nikdo z posádky nemohl nic slyšet, ale Tashu křik skoro ohlušil. Warp devět jim posléze málem nestačil k úniku. Výstup do normálního prostoru se uzavřel v okamžiku, kdy prolétli. Náraz se hodně podobal tomu, který je dostal sem. Tenkrát díky Tolkinovi neskončili ještě hůř. Zato celá loď skončila po následující dny roztříštěná v čase. Tentokrát se už situace neopakovala. Oko 7Z bylo zabezpečené, díky Tolkinově prozíravosti. Přes nepoměrně silný náraz, zůstala většina členů posádky na svých stanovištích. Světla na můstku na chvíli pohasla, než systémy znovu ožily. Před sebou měli nekonečné hvězdné pole, žádnou nazelenalou mlhovinu chaosu. Tasha si napůl oddechla. Dostala loď i posádku ven. Nyní zůstávala poslední otázka. Kde se nacházejí?

„Hlášení!“

„Přišli jsme o kus levého křídla. Probíhá hermetické uzavření oblasti,“ ohlásila Miriam jako první. „Dále dostávám nejasné údaje ze všech palub. S jistotou mohu pouze říci, že nikdo není mrtvý. Pouze ve strojovně hlásí několik zraněných.“

„Dobrá,“ kývla Tasha úsečně. „Synchronizujte údaje o stavu se strojovnou.“

„Rozkaz.“ Můstek se rozhořel aktivitu jak všichni začali aktivně pracovat a zpracovávat údaje, které hlavní počítač chrlil. Zpočátku nesrozumitelné údaje začínaly s každou následující minutou dávat konečně smysl.

„Obávám, se že mám dvě dobré a dvě špatné zprávy,“ pronesl po necelých deseti minutách Tolkin.

„Poslouchám,“ nadechla se Tasha v očekávání toho, co právě uslyší.

„Dobrou zprávou je, že se nenacházíme na druhé straně galaxie, ale relativně blízko našich teritoriálních vod.“

„A špatné zprávy?“ vyzvala ho ať pokračuje.

„Špatnou zprávu je, že se nacházíme Allonském systému, nemáme warp a nejspíš ani mít nebudeme.“

„Allonský systém,“ zamračila se Tasha v usilovném přemýšlení. Odpověď přišla téměř okamžitě. „Neutrální pásmo mezi Tamulským impériem a Gandorským konsorciem.“

„Ano,“ přisvědčil Tolkin kysele. „Jde o mrtvou zónu, kde žádná loď nevydrží příliš dlouho. Tamní hvězda totiž nasává okolní prostor do sebe a stojí také za únikem energie na Oko 7Z.“

„Kolik máme času?“

„Nanejvýš dvě, dvě hodiny,“ přidala pohotově Miriam.

„Dobrou zprávou je, že senzory fungují a ukazují menší planetární systém poblíž. Plným impulsem, bychom tam mohli dorazit za hodinu a půl.“

„Jedna z planet je pravděpodobně třídy M.“

„Díky pozici ve které se nacházíme nemůžeme ani vyslat nouzový signál, protože Gandorové či Tamulská garda tady budou mnohem dříve než naši. Pokud vůbec signál zachytí.“

„Nastavit kurz do té soustavy!“ rozhodla Tasha bez váhání.

„Rozumím.“

„Připravit loď k přistání na planetě.“

„Ano majore!“

„Pokud budeme mít dost energie na přistání,“ poznamenal Tolkin sardonicky.

„Odpojit všechny nepotřebné systémy. Zbraně, štíty, astrometriku, laboratoře. Ponechat pouze pohon a navigaci.“

„Provedu.“

Světla na můstku pohasla. Miriam postupně vypínala veškeré nedůležité systémy po celé lodi. Kromě nouzového osvětlení, nesvítilo žádné světlo, ani hlavní obrazovka. Vědecká stanoviště byla vypnutá, paluby evakuovány. Veškerá dostupná energie šla do impulsního pohonu. Kromě zbraňových zásobníků. Ty Miriam Ostlinová nechávala jako nouzovou rezervu pro přistání. Rozhodně k tomu měla všechny důvody. Cesta jim totiž zabrala hodinu a padesát minut. Energie byla téměř na nule. Sice se únik postupně zpomalil, jak se vzdalovali, ale na opuštění sektoru potřebovali minimálně warp. Jeden skok warpem by stačil. Teda kdyby jim warp pohon fungoval. Dle hlášení ze strojovny, oprava hlavní pohonné jednotky zabere minimálně deset hodin a spíš více, kvůli úplné re-kalibraci aminiových krystalů do původních hodnot.

„Vstupujeme na orbitu planety!“

„Stav energie?“

„To není vůbec dobré majore. Jsme skoro na dně.“

„Zahájit přistávací manévr!“

„Vstupujeme do vnější atmosféry planety.“

„Připravit brzdící trysky!“

„Procházíme skrz vnější vrstvu atmosféry! Jsou tu silná mračna. Mám problém s navigací.“

„Pokračovat v klesání.“ Hlas Tashy byl neskutečně klidný. Na rozdíl od Susan, ona si byla dobře vědomá toho, co Mikel slíbil. Posádce Oko 7Z se nic nestane. Proto mohla důvěřovat tomu, že do ničeho nenarazí.

„Dostáváme se pod mračna. Šest tisíc kilometrů!“

„Ještě ne!“

„Pět tisíc…., čtyři tisíce…., tři tisíce!“ odpočítávala Susan z navigační konzole.

„Spustit brzdící trysky!“

„Spouštím!“

„Rychlost klesání se snižuje,“ přidala komandér od taktiky. „Klesáme rychlostí pět metrů ze vteřinu.“

„Najděte místo k přistání Susan.“

„Rozumím.“

„Ale rychle. Energie nám vydrží nanejvýš deset minut!“ varovala Miriam a v tmavě modrých očích se jí varovně zalesklo.

„Támhle to vypadá dobře,“ zaměřila nevelký kráter. Akorát v jejich kurzu.

„Jen aby…,“ zamumlala komandér v odpověď. Vyhlídka na tvrdé přistání jí ani trochu nelákala.

Koloniální Dravec nakonec celkem hladce dosedl do mělkého kráteru. Hladce dle možností. Náraz nebyl nijak hrozivý. Přistávací vzpěry a vysunutý podvozek zůstaly celé. První, i když nedobrovolné přistání, dopadlo nad očekávání dobře. Brzdný manévr však spotřeboval zbytek energie, tudíž vlajková loď přistála bezpečně na zemi, ale šance, že odletí zůstávaly mizivé. Celou loď zahalila tma, jak i nouzová energie vypadla.

„Můstek strojovně!“ klepla Tasha na komunikační odznak. „Otevřete manuálně ventilační šachty.“

„Jen co je v té tmě najdeme,“ zamumlal Simon v odpověď.

„My mezi tím zkusíme zjistit, kde přesně se nacházíme,“ odvětila Tasha. Chtěla vstát, ale místo toho položila ruce na opěrky svého křesla. Ve tmě nikdo neviděl, co dělá, a nenápadně dodala do systémů lodi trochu energie. Mohla si tak vychutnávat, Simonův výraz, když zjistil, že ventilační šachty se automaticky otvírají bez jeho manuálního zásahu. Dosud nebyla příležitost vyzkoušet, jestli nová technologie funguje, takže proč ne teď? Vždyť na planetě přistávali zatím poprvé. Skutečnost, že tady vlastně spíš ztroskotali zůstávala více méně nedůležitá. Hlavně už žádné roztříštění v čase.

KONEC

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries