Child Balance: The Enterprise

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
12. 4. 2007
Délka:
17 627 slov (79 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
ENT
Období:
Hlavní postava(y):
Posádka Enterprise NX-01 a Oko 7Z
Kategorie:
napětí, alternativní vesmír
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

obsah nebyl autorem zadán

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Child Balance: The Enterprise (bubushow)

Obsah

Child Balance: The Enterprise

Prolog

Kapitán Archer a posádka Enterprise NX-01 byla s pomocí Vrchního strážce vyslána do Dewonského pásma, aby zabránili blíže neurčité hrozbě v jejich čase. Poté co se Enterprise dostaví do oblasti, naleznou ochromenou Koloniální loď Oko 7Z, roztříštěnou do tří časových úseků. To, co však vypadalo jako jedno z běžných střetnutí Strážců s jejich protějšky, se velice rychle změnilo ve zcela zásadní střet s jednoznačným cílem, dobít rovnováhu. Vrchní strážce byl nečekaně zabit a podobný osud může potkat i kapitána Archera. Na scénu vstupuje A-Tommy a pouze na něm zůstává dokončit dílo svého mistra a zajistit, aby proroctví pojednávající o dítěti rovnováhy došlo naplnění. Zůstává jen na něm, aby pomohl posádce Enterprise překonat všechny nástrahy k úspěšnému dokončení jejich poslání. Jediným problémem však zůstává fakt, že nedokáže být všude a musí dohlížet na dění i v dalších časových rámcích. K úplnému vyřešení problému však musí spolupracovat všechny tři Enterprise, ta současná i ty budoucí.

Enterprise NX-01, 3 prosinec 2154

Exploze Jonathana Archera dostihla přesně v okamžiku, kdy vbíhal do otevřených dveří výtahu. Pochopil asi tolik, že to co se děje zde, je natolik reálné, aby mohl přijít celkem lehko přijít o život. Vběhl proto do dveří, které odsud vedly zpátky na jeho Enterprise. Alespoň v to upřímně doufal. Nárazová vlna s ním pořádně hodila, takže proletěl dveřmi na můstek své lodi, ale to byla asi poslední věc, kterou vnímal. Část exploze prošla s ním, takže Malcolm s T'Pol měli co dělat, aby se nestali dalšími obětmi. Ohlédli se směrem k výtahu, jehož dveře byly doslova roztavené. Zato kapitán dopadl opravdu špatně. Kromě popálenin utrpěl i další zranění o kterých se mohli jenom dohadovat.

„Kapitáne!“ skláněl se nad ním jako první Travis, který byl nejblíže.

„Můstek Phloxovi!“

„Ano komandére?“

„Přijďte ihned na můstek. Došlo tu k explozi a kapitán je velice těžce zraněn!“

„Hned tam budu.“

„Co to sakra bylo?“ zajímalo ihned šéfa bezpečnosti.

„Máme společnost!“ pronesl Mayweather ukazuje zpátky na hlavní obrazovku. „Dvě lodě se blíží zpoza Koloniálního Dravce.“

„Vidím je,“ přisvědčil Malcolm Reed, sotva zkontroloval taktickou stanici. „Jak to, že jsme je nezaznamenali dříve?“

„Nevím,“ odtušila vulkánka stoicky, když si vše zkontrolovala u vědecké stanice. „Každopádně střílejí na koloniální loď.“

„Bez štítů jsou snadným cílem,“ promluvila poprvé Hoshi s jasnou známkou znepokojení v hlase. Pohlédla na T'Pol, která měla po kapitánovi nejvyšší hodnost.

„Kapitán je mimo, teď velíte vy komandére,“ přidal se Reed obratem.

„Zavolejte je praporčíku!“ kývla směrem na Hoshi.

„Žádná odpověď,“ zavrtěla hlavou. Už to zkoušela, ale ani nečekala odpověď.

„Dále střílejí. Pokud mohu dodat, máme na palubě naše lidi!“ připomněl bezpečnostní důstojník.

„Zaměřte na ně fázery. Vyřaďte jim zbraně!“

„Rozkaz!“ Potvrdil, že rozumí a ihned zaměřil první loď. Šlo o relativně malé plavidlo sotva třetinové velikosti Enterprise. Dvojice fázerů protnula vesmír rudou září. První loď zasáhly neomylně a přesně. Neměla žádný štít, takže ji vyřadit z boje nebyl problém. Druhá loď však unikla z dostřelu. Nevšímala si jich. Dál stříleli na koloniální loď. Alespoň do okamžiku, kdy dostali zásah. Díky své pohyblivosti nešel přesně tam, kam poručík Reed zamýšlel. Loď se zakymácela a krátce nato explodovala.

„Pane Reede!“ vrhla po něm T'Pol ostrý pohled.

„To jsem nebyl já. Zničili se sami!“

„A co ta druhá loď?“

„Míří přímo na nás!“

„Znovu je zavolejte Hoshi!“

„Žádná odpověď,“ zavrtěla komunikační důstojník jednoznačně rukou i podruhé. Hned podala vysvětlení. „Nemyslím, že nám odpoví. Myslím totiž, že jsou telepati. Sledovala jsem jejich lodě celou dobu a neznamenala jsem mezi nimi žádnou známku komunikace. Pokud mám pravdu, tady nám bude tlumočník k ničemu.“

„Jsou na kolizním kurzu!“ zopakovat Travis u kormidla. Dveře se otevřely a vpustili na můstek Phloxe. Denobulan neměl ve tváři svůj obvyklý úsměv a bylo vidět, že poměrně chvátal. Pohled na kapitána jenom potvrdil první slova T'Pol. Už předtím zaznamenal, že dveře u výtahu jsou roztavené, ale nikde neviděl stopy po explozi.

„Počkat!“ zpozorněla T'Pol. „Na té lodi nikdo není. Posádka se transportovala na Oko 7Z!“

„Takže tohle je jenom kamikaze s cílem vyřadit nás!“ dovtípil se Reed pointy.

„Informujte Oko 7Z, že mají na palubě vetřelce a zkuste té lodi vyřadit motory. Možná nám tato loď poskytne odpovědi na některé otázky,“ zůstávala první důstojník i přes vážnost situace klidná a věcná.

„Rád bych, ale nemůžu najít ani stopu po motorech!“

„Stále se blíží. Náraz za patnáct vteřin!“

„Fotonová torpéda!“

„Rozkaz!“

Malcolm odpálil pro jistotu dvě torpéda s maximální účinností. Zasáhl opět naprosto přesně a už podle exploze zjistil, že by bohatě stačilo i jedno. Neznámá loď explodovala sotva dvacet tisíc kilometrů od Enterprise. Kdyby neměli ochranný štít potom by je exploze zcela jistě vzala sebou. Takhle se pouze zabořila do ochranného štítu, který explozi a následující nárazovou vlnu bez problémů ustál.

„Vezměte si týmy bezpečnosti a přeneste se na Oko 7Z.“

„To bude problém,“ ušklíbnul se šéf bezpečnosti. „Všude kolem lodi zachycuji nějaký druh radiace. Pokud sklopíme štíty…“

„Máte pravdu,“ potvrdila T'Pol. Jelikož věnovala jeden pohled kapitánovi, nestačila sledovat svou vědeckou stanici s obvyklou pozorností. „Zřejmě si museli být vědomi toho, že na Oko 7Z můžeme přenést posily a tímhle nás chtěli vyřadit ze hry.“

„Nerad ruším,“ ozval se Phlox. „Ale doufám, že transportér bude fungovat alespoň na Enterprise.“

„Jak je na tom doktore?“

„Moc dobře ne. Potřebuji ho okamžitě dostat na ošetřovnu.“

„Jistě.“

O dvě hodiny později se situace konečně ustálila. Radiace z neznámé lodi se rozptýlila, takže bylo možné věnovat pozornost druhé lodi. Poručík Reed chtěl ihned vyslat tým bezpečnosti, ale nebylo třeba. Leitha na Oko 7Z vyřídila skoro všechny útočníky sama. Nejspíš by je zlikvidovala úplně všechny i bez pomoci mariňáků z Enterprise. Vyjádřila se o nich hodně pohrdavě. Možná byli telepati, ale hodně špatní bojovníci. Spíš vypadalo, jako by tady byli omylem. V boji s Chaockou specialistkou rozhodně neměli nejmenší šanci.

„Jak to vypadá s kapitánem Phloxi?“ vyzvídal na ošetřovně jako první Tucker. Ze všech přítomných byl asi nejrozrušenější.

„Obávám se pane Tuckere, že moc dobře ne,“ povzdechl si Denobulan vážně.

„Ale dostane se z toho ne?“

„Obávám se, že tohle je za hranicemi mých možností. Většinu zranění dokážu ošetřit, ale některá opravdu ne.“

„A co třeba…,“

„Ne pane Tuckere!“ zarazil ihned inženýrovu snahu. „Kapitán upadl do komatu a tady už pomůže jenom zázrak. Naživu ho mohu držet uměle, ale tím mu život nevrátím.“

„Možná bychom měli zaměřit pozornost na to, jak se k tomu vlastně došlo,“ nadhodil Reed opatrně.

„Obávám se, že ne pane Reede,“ odtušila T'Pol.

„Jakto že ne?“

„My víme, kdo to má na svědomí!“

„Ano? Kdo?“

„Doktore?“

„Ach ano, náš nový host,“ odkryl Denobulan mrtvé tělo jednoho z útočníků. „Jak jste si jistě všimnuli, naši záhadní protivníci se od nás výrazně liší.“

„Vidím,“ poznamenal Tucker suše a odtáhnul se neboť tenhle cizinec nápadně připomínal Xindského insektoida.

„Nejde jenom o vzhled pane Tuckere,“ upozornil inženýra Phlox. „Stále jsem na rozpacích, zda-li jejich druh zařadit jako humanoidní, či nikoliv.“

„Co to s tím má společného?“

„Všimněte si, že nemají ústa, oči, ani viditelné sluchové orgány,“ mluvil a současně vše ukazoval.

„Takže jsou telepati?“ položila Hoshi otázku. Podobnou úvahu učinila už na můstku a nyní nadešel okamžik pravdy, kdy mělo dojít k potvrzení jejích slov.

„Pravděpodobně ano,“ přisvědčil doktor. „Dokonce bych řekl, víc než jen obyčejní telepati. Veškeré jejich smysly a vnímání jsou založené na jejich telepatii. Vnímají, slyší, cítí, což by odpovídalo několika menším mozkovým lalokům, kterých jsem si při pitvě všimnul. Podle mé teorie slouží každý z nich ke zpracování jednotlivých podnětů, kterým vyhodnocují vůni, zvuk či obraz.“

„A jak přijímají potravu? Prostě…,“ nenacházel Malcolm vhodná slova.

„Ano, pravděpodobně se živí jistým druhem mentální energie,“ doplnila T'Pol, která si doplnila celkem logická fakta.

„Podle toho, co mi řekla Leitha, nepůjde o nějaký agresivní druh,“ vzal si znovu slovo Phlox. Mluvil s koloniální specialistkou, aby se ujistil, že nepotřebují pomoc, či zda někdo nebyl zraněn. „Podle ní se pohybovali dosti nemotorně a ani jejich zbraně nepředstavovali žádný technický zázrak. Zjednodušeně řečeno dělali něco, co pro ně nebylo úplně přirozené.“

„Chcete říct, že je k tomu prostě někdo donutil?“

„Jejich technologická úroveň sotva dosahuje té pozemské. S Novou kolonií se nemohou rovnat ani v nejmenším. Ti jsou o poznání vyspělejší. Stačí se podívat jaké škody skutečně napáchali.“ T'Pol aktivovala obrazovku, kde bylo možné vidět Oko 7Z. „Jak vidíte jejich zbraně sotva poškodily trup.“

„Kromě můstku,“ promluvila nečekaně Hoshi.

„Ano, kromě můstku,“ učinila vulkánka souhlasné gesto. „Zde použili zbraně, které neodpovídají jejich technologické úrovni, což podporuje teorii o tom, že je k tomu někdo přinutil.“

„Nebo si je najal.“

„Možná,“ pokrčila neutrálně rameny. „Každopádně, podle záznamu senzorů víme, že při prvním výstřelu, který mířil na můstek Oko 7Z, zastavilo výstřel energetické pole. Ne nepodobné ochrannému štítu, akorát mnohem účinnějšímu. Hodnoty štítu jsou mimo úplně mimo rozsah. Teprve druhý výstřel prošel skrz čtyři paluby a zničil jejich můstek.“

„Asi vypadám natvrdle, ale jakou to má souvislost s kapitánem?“ stále nechápal hlavní inženýr pointu.

„Protože kapitán se pravděpodobně nacházel na můstku Oko 7Z. Přesně v okamžiku exploze,“ odtušila suše, jako by šlo o nejlogičtější věc, kterou kdy řekla. Samozřejmě si byla jistá, že on tenhle argument obrazně nespolkne, ale jiné vysvětlení momentálně neměla na skladě, pokud nechtěla odhalit identitu tajemného strážce.

„Nemožné. Z lodi se nikdo netransportoval…,“ protestoval Trip přesně podle očekávání. Tím, že se zarazil uprostřed věty bylo zřejmé, že si přeci jenom dal pár věcí dohromady. Přestalo mu to hlavně připadat tolik nemožné. Stejně jako třeba, pokročilý štít, kterým Enterprise momentálně disponovala, nepočítaje fakt, že na Oko 7Z nevedly žádné dveře tam kam měly správně vést.

„Pochybuji, že se tam dostal běžným způsobem.“

„Myslíte, jako že prostě vešel do jedněch dveří na Enterprise a vyšel jinde na Oko 7Z?“ ujistil se, zda správně pochopil pointu.

„Přesněji řečeno dveřmi výtahu,“ doplnila pedantsky. Podobným způsobem se předtím s kapitánem dostali na místo zvané Věčnost.

„Potom časová anomálie sahá i na Enterprise.“

„Nemyslím. Udržujeme si potřebný odstup.“

„Tak jak…“

„Nerad ruším vaší nesmírně zajímavou rozpravu,“ vložil se do diskuse Phlox. „Bude třeba rozhodnout, co s kapitánem.“

„Chcete ho odpojit doktore?“

„To rozhodnutí není na mě. Podle mého, tady nemohu nic víc udělat.“

„Takže ho necháme jenom tak umřít?“

„On je naživu pouze díky podpůrným přístrojům. Mohu ho tak udržovat i nadále, pokud na něco nepřijdu, ale v této situaci tomu moc nevěřím.“

„Vzdáváte to poněkud rychle Phloxi!“

„Pane Tuckere,“ nasadil Denobulan shovívavý tón. „Jsem lékař. Hledat lék řekněme na nevyléčitelnou nemoc, nepřestanu pokud ho nenajdu, nebo pacient nezemře. I pak budu hledat dál, aby se podobná situace nemusela opakovat. Ovšem existují určité konstanty, které pro nás lékaře jsou stejné. Totéž vám jistě potvrdí i jiní doktoři. Zatím nevíme jak vrátit mrtvým život, nebo probudit ty co upadli do hlubokého komatu. Samozřejmě existují určité možnosti, ale obávám se, že ne vždy je možné jich využít. Buď se probudí nebo ne. Ovšem v devadesáti devíti procentech se neprobudí. Podobný osud nejspíš potká i kapitána Archera a já s tím nedokážu nic udělat.“

„A co Koloniální medicína? Říkal jste přeci, že je mnohem pokročilejší než naše!“

„Potřeboval bych přinejmenším asistenci. Jejich lékařská věda je mnohem pokročilejší než naše. Ani bych nevěděl kde začít. Bez jejich lékaře těžko.“

„Proč to tedy nezkusíte?“

„Samozřejmě zkusím, ale nečekejte žádný velký úspěch,“ učinil neurčité gesto. „Pochopení teorie a uvedení do praxe by mohlo klidně trvat zbytek mého života.“

„Myslím, že to vzdáváte moc brzy doktore. Kapitán si určitě zaslouží víc!“ trval na svém neústupně.

„Nedovolíme, aby kapitán Archer zemřel!“ zazněl na ošetřovně nový hlas. Všichni se ohlédli. Za nimi stál muž, podle vzhledu poměrně mladý, vysoké pružné postavy, oděný v šedém přiléhavém obleku s šedou pláštěnkou. Vlastně byl tak nějak skoro celý šedý. Šedé vlasy i šedé oči podtrhovaly jeho dokonale šedý vzhled. „Je příliš důležitý. Tohle se nesmí stát!“

„Kdo jste!“ sahal Reed ihned po zbrani za opaskem. Vyletěla mu z ruky a skončila na obrácené straně ošetřovny. Totéž potkalo jeho snahu informovat ostrahu. Komunikační panel prostě zhasnul.

„Mé jméno není důležité,“ odtušil neznámý odměřeně. „I když, pokud to musíte vědět, jmenuji se A-Tommy.“

„Jste jedním ze strážců?“ zeptala se T'Pol, která už s nimi měla co do činění.

„Ano,“ přisvědčil pochmurně.

„Kdo jsou strážci?“ zajímalo Malcolma ihned.

„Strážci rovnováhy vesmíru,“ vysvětlil A-Tommy stále tím pochmurným tónem. Už z jeho výrazu bylo zřejmé, že se stalo něco pravdu hrozného. Rozhodně nemíval ve zvyku ukazovat se přímo, ale tady musel zasáhnout.

„Takže tohle je vaše dílo?“

„Náš mistr a vrchní strážce, byl zabit,“ odtušil A-Tommy suše. „Právě, zkoušel vašemu kapitánovi cosi sdělit, ale oni ho našli dřív a zničili. To oni dali Eredianům pokročilé verze torpéd, kterými mohli prorazit jeho ochrany a zabít ho. I když ne ve smyslu, jaký vy chápete. On nemůže skutečně zemřít. Pouze jeho hmotná podstata, ale v porovnání se smrtí mezi tím zase není až takový rozdíl.“

„To je mi líto,“ vložil se do všeho doktor. „Pokud je něco, co můžete udělat alespoň pro kapitána Archera…“

„Já ne!“ Vztyčený prst doplněný lehkým úsměvem si získal pozornost všech na ošetřovně.

„Víte kdo?“ položil Trip opatrně otázku.

„Vy můžete,“ ukázal na Hoshi. Neubránil se úsměvu, když spatřil nevýslovné překvapení v její tváři.

„Já?“ vyhrkla překvapením. „Já přeci…,“

„Ale ano, můžete,“ odtušil pobaveně. „Sice bych mohl zasáhnout sám, ale mám příliš málo dobrých karet v ruce, takže proč je zbůhdarma vyplýtvat, když nemusím.“

„Karet?“ nevěřil inženýr vlastním uším.

„Pouze přirovnání, aby jste lépe pochopili. Problém je v tom, že prohráváme a Enterprise je v současnosti naší jedinou nadějí. Ta přítomná, i ty budoucí.“

„Počkat…,“ chtěl Trip vědět víc, ale strážce už byl pryč.

„Doufám, že teď už všichni chápete, kdo se na nás obrátil o pomoc,“ promluvila do užaslého ticha T'Pol. Momentálně nebylo nutné před posádkou dále tajit tajemství, které ona a kapitán doposud zachovávali.

„Otázkou je, jak může Hoshi pomoc kapitánovi z komatu!“ trval Trip na svém značně skeptickým tónem.

„Hoshi?“ oslovila T”Pol komunikační důstojnici.

„Ano?“ trhla sebou, stále ještě v šoku.

„Víte o čem ten Strážce mluvil?“

„Nejsem si úplně jistá,“ odpověděla hodně nejistě.

„Věřím, že si jistě vzpomenete.“

„Ano.., ano pokusím se.“

„Dobrá. V tom případě bude lepší, když vás nebudeme zbytečně rušit,“ pokračovala komandér věcně. „Pokud budete cokoliv potřebovat, dejte nám vědět.“

„Ach ano… děkuji.“

„…já to stále nechápu….,“ zanikající Tripův hlas odezněl a Hoshi zůstala na ošetřovně sama, pouze s Phloxem. Problém spočíval v tom, že nechtěla příliš prozradit, že Hoshi zde momentálně není. Čerpala z jejích vědomostí a znalostí, jako by byly její vlastní, ale nebyla Hoshi Sato. Ve skutečnosti byla chartocká poradkyně, Jenifer Waitová. I když v určitých okamžicích si připadala jako Hoshi Sato. Komunikační důstojnici si vybrala záměrně i proto, aby její vědomí nemuselo přebývat na jiných místech. Jelikož neměla hmotné tělo, musela volit taktiku převtělení a předstírat před posádkou Enterprise, že je stále Hoshi. Jenomže tímhle se zcela jistě prozradí. Možná ne posádce, tady by dokázala celou záležitost nějak ututlat, ale před kapitánem ne.

„Hoshi?“ vyrušil ji ze zamyšlení Phloxův hlas.

„Ano?“

„Já jenom jestli ode mě budete něco potřebovat,“ usmíval se doktor. Rozhodně ho zajímalo, jakým způsobem hodlá pokračovat.

„Ne, ne…, myslím že ne.“

„Vypadáte hodně nervózně.“

„Taky že jsem. Tohle jsem nikdy nedělala.“

„Všechno je jednou poprvé Hoshi,“ poklepal mladou praporčici po rameni.

„Necháte mě prosím o samotě?“

„Jistě. Zavolejte až mě budete potřebovat.“

Jakmile doktor odešel, Hoshi naposledy zkontrolovala jestli není nikdo, kdo by viděl co dělá. Phlox odešel do zadní části ošetřovny aby provedl pitvu mrtvého vetřelce. Nadechla se jednou, podruhé a potřetí. Pomalu, chvějící ruku položila kapitánovi na čelo. Znovu troje nadechnutí, než se odhodlala jít dál. Ano, cítila vědomí, kdysi hluboko pod povrchem. Uvolnila svou vůli směrem dolů, samozřejmě pomyslně. Bylo to jako skočit do hluboké studny, nebo z vysoké skály. Padala dlouhé vteřiny, možná minuty nebo i hodiny. Čas zde nic neznamenal. Zato přítomnost kapitána Archera každým okamžikem sílila. Doslova se ho mohla dotknout. Byl blízko a přesto daleko.

„Kapitáne…," zavolala do prázdnoty. Potřebovala záchytný bod, kterým by spojení upevnila a dosáhla k jeho vědomí.

„Hoshi?“ přišla k její nezaměnitelné úlevě odpověď. Konečně ho našla. Zmateného a překvapeného zároveň. „Kde to jsme?“

„Ve vaší mysli.“

„V mé mysli?“

„Ve skutečnosti ležíte v hlubokém komatu na ošetřovně Enterprise,“ vysvětlila mu opatrně. Vidouce jeho rozpaky, vyvolala obraz ošetřovny, kde ležel a ona se nad ním skláněla.

„Ale jak…,“

„Ta exploze na můstku Oko 7Z,“ připomněla mu a vyvolala jeho vzpomínku na danou událost. S nevírou sledoval explozi, která pohltila vrchního strážce a jeho odhodila do otevřených dveří výtahu.

„Jak tohle děláte Hoshi? Jak jste se dostala až sem?“

„Nijak,“ odtušila s lehkým povzdechem. Scéna se znovu změnila. Nevědomky je přesunula na úplně jiné místo. Místo kde se nacházelo její hmotné tělo. S určitou dávkou zvědavosti sledovala důvěrně známý obličej, vlastní obličej, patřící Jennifer Waitové.

„Kdo je to a kde jsme?“ zajímalo Archera obratem. Zaznamenal příchozí. Jeden z nich byl zcela jistě člověk, ale žena vedle něj musela být vulkánka. Oba v tmavo-šedých uniformách s modrým rolákem a dvojicí insignií na klopě límce. Co ho ale nejvíc upoutalo byl odznak, který měli na hrudi. Nebyl úplně stejný, ale odpovídal insignii hvězdné flotily.

„Jsme na palubě Enterprise a tahle žena je Jennifer Waitová.“

„Enterprise?“

„Asi by jste měl vědět, že já ve skutečnosti nejsem Hoshi,“ nadnesla opatrně.

„To mi už došlo,“ připustil k její úlevě celkem klidně.

„Ve skutečnosti jsem ona,“ ukázala na své skutečné já ležící na bio-lůžku. „Poručík Jennifer Waitová, lodní poradkyně na Oko 7Z.“

„Co jste udělala s Hoshi!“

„Nic. Stále je zde, akorát obrazně řečeno, spí,“ pokrčila neurčitě rameny. „Problém spočívá v tom, že se nemohu vrátit do svého těla.“

„Proč?“

„Protože se nachází v budoucnosti. Nedosáhnu sem skrze časový rozdíl. I mé schopnosti mají svá omezení.“

„Teď jste tady, tak…“

„Ach kapitáne,“ zasmála se zvonivě. Jonathan hledal v jejím smíchu nějaký rozdíl, ale nic nespatřil. Hoshi se totiž smála úplně stejně. „Kéž by to bylo tak snadné. Tady, v místě mimo hmotnou existenci je možné všechno. Zde mohu vidět a slyšet cokoliv chci. Ale není to skutečné. Pouhý odraz skutečné reality. Odborně se to nezývá kvantové stíny.“

„To jsem nevěděl.“

„Ani nemohl,“ opáčila s jistou dávkou pobavení. „Ostatně proč myslíte, že jsem si vybrala právě Hoshi a ne třeba vás či T'Pol?“

„Vy jste…“

„Ano, měla jsem svým způsobem štěstí i smůlu zároveň,“ nasadila kyselý výraz. „Jediná mysl, která byla v okamžiku havárie přístupná, patřila Leithe.“

„A skrze ní jste se dostala do Hoshi?“ ujišťoval se kapitán, že správně rozumí pointě. Z nějakého důvodu ho samotná skutečnost přesunu vědomí nepobuřovala.

„Mohla jsem si vybrat třeba T'Pol,“ začala vysvětlovat. „V jejím těle bych mohla plně využít své mentální schopnosti. Ovšem Vulkánská mysl je hodně disciplinovaná, takže by mě zcela jistě odhalila a pravděpodobně zablokovala. Sice jen dočasně, ale na dost dlouho, aby upozornila Phloxe, či někoho dalšího.“

„Pravděpodobně ano.“

„Nebo jsem mohla zvolit vás kapitáne. Vaším prostřednictvím bych mohla ovlivňovat události mnohem výrazněji z velící pozice. Nemám morální zábrany, ale přesto by zde byly jisté komplikace, neboť jste muž. Mužské a ženské tělo, nehledě na potřeby se přeci jenom trochu liší. Nemyslíte?“

„Ano, proto jste si vybrala Hoshi.“ Nevěděl proč, ale svým způsobem si oddechl.

„Hoshi je úžasná,“ řekla zasněně. „Mimořádně inteligentní a její jazykové schopnosti mě uvádějí v úžas. Kromě toho máme mnoho společného.“

„Dobrá, dobrá. Chápu,“ přerušil Jennino rozplývání nad Hoshi kapitán. „Plně ovládáte Hoshino tělo, protože vaše vlastní, leží někde v budoucnosti na palubě Enterprise.“ V podstatě ani nebyl překvapen. Vlastně, proč by měl být překvapen? Nestalo se to přeci poprvé.

„Logické.“ Přisvědčila a tady poprvé mohl spatřit jemný rozdíl mezi Hoshi Sato a Jennifer Waitovou. Lehké nadzvednutí obočí, podobné viděl u T'Pol, gesto, které ke komunikační důstojnici prostě nepatřilo.

„Co teď bude s Hoshi?“

„Problém spočívá v tom, že v lidském těle nemohu plně využít své mentální schopnosti. Nemohu se přesunout jinam, aniž bych měla fyzický kontakt. Nepočítaje, že s každým přesunem jinam než zpátky, budu slabší a slabší.“

Je tohle součástí plánu?“

„Nemyslím,“ zavrtěla hlavou. „Ať už Strážci dělají cokoliv, jsem pouhou figurkou v jejich hře. Stejně jako vy.“

„Tím neodpovídáte na moji otázku!“ trval na svém.

„Nejspíš nejde o náhodu, pokud myslíte tohle,“ pokrčila lehce rameny. „Oni nic nedělají náhodně. Možná v tom byl nějaký záměr, ale opravdu netuším jaký. Jak říkám, jsem pouhou figurkou v mnohem vyšší hře. Ve hře, které sama nerozumím, ani nevím o co v ní jde. Cítím však jistý rozpor, který mě velice zneklidňuje.“

„No dobrá.“

„Půjdeme?“

„Kam?“

„No přeci zpátky do skutečného světa,“ neubránila se smíchu nad jeho nechápavostí.

„Ach ano, ovšem,“ odkašlal si nervózně, neboť netušil co bude následovat.

„Ovšem mám jednu podmínku!“ pozvednutým prstem dala najevo, že ještě neskončila.

„Jakou?“

„Neřeknete nikomu, kdo skutečně jsem.“

„A kde mám záruku, že mi potom vrátíte Hoshi?“

„Máte moje slovo,“ odtušila pevně, ale sama si uvědomovala, že bude muset přidat ještě další důvod. „Aby jste rozuměl, moje mentální schopnosti jsou za jistých okolností abnormální. Jenomže je mohu provozovat pouze ve svém těle. Lidé sice jsou schopni určitého druhu telepatie, ale ne na Chartocké úrovni. Chápete? Nemohu své schopnosti využít, jinak tím ublížím Hoshi. Přes všechno není její mozek schopen obsáhnout mojí telepatii. Zničilo by jí to, jak tělesně, tak duševně.“

„Přesto jste si vybrala Hoshi.“

„Ano.“

„Tak dobrá, ale nezkoušejte mě podrazit.“

„K tomu nedojde.“

„Výborně.“ V Jonathanově tváři zahrál slabý vychytralý úsměv. Pokud si ona klade podmínky, potom je čas, aby i on náležitě využil situace a měl nad událostmi o něco větší kontrolu. Proto dodal: „Ovšem i já mám podmínku.“

„Jakou?“

„Chci, aby o našem tajemství věděla ještě třetí osoba.“

„T'Pol…,“ vydechla protože ihned pochopila, kam míří. Svým způsobem s tím počítala a uvědomovala si, že bude potřebovat přinejmenším její asistenci.

„Správně.“ Přikývnul spokojeně, vidouce že plně chápe jeho situaci

„Vidím, že nemám na vybranou,“ přisvědčila s odevzdaným povzdechem.

„Rozhodně ne.“

„Dobře, ale nikoho dalšího,“ učinila podrážděné gesto. „Nechci aby si pak na Hoshi ukazovali, jako na někoho, kdo je jiný.“

„Máte mé slovo.“ Odpověděl pevně, přestože úplně nesdílel její starost o Hoshi.

„Podejte mi ruku,“ vyzvala kapitána, ne úplně spokojená s výsledkem svého vyjednávání. Doufala, že ho nenapadne nic podobného, ale zjevně se mýlila. Kapitán Enterprise přeci jenom nebyl vůbec hloupý. Na druhé straně to tak možná bylo lepší.

„Ovšem.“

Cesta zpátky už byla mnohem snadnější. Jakmile měla pevné spojení, nebyl problém dostat se zpátky. Alespoň relativně, neboť ho nedržela za ruku skutečně. Fyzický kontakt se odehrával pouze v jejich spojených myslích. Jenny ztratila pojem o čase. Opět netušila jestli ho táhla ven vteřiny, minuty, nebo hodiny. V této fázi neexistovalo pojetí času. Až teprve paprsek světla ukázal, že se blíží k cíli. Blížili se stále víc a víc, až světlo zaplňovalo celý horizont. Konečně mohla kapitána pustit s vědomím, že dál už se dostane bez ní. Konečně otevřela oči. Zamrkala, ale zjistila, že ji nohy neposlouchají. Dopadla do něčí náruče. Samozřejmě byl dotyčným Phlox, který v posledních minutách zaznamenal narůstající mozkovou aktivitu u kapitána.

„Kdybych to neviděl, potom bych tomu nikdy nevěřil,“ zamumlal si pro sebe, zatím co pomáhal Hoshi posadit se. „Zázraky se občas ještě dějí.“

„Hoshi…,“ zachroptěl probouzející se Jonathan snaže se zvednout.

„Myslím, že bude v pořádku kapitáne,“ tlačil ho doktor zpátky. „Nevím co udělala, ale pořádně ji to vyčerpalo. Musím se jí na to potom zeptat. Prý to dělala poprvé, ale evidentně věděla jak.“

„Ano, ovšem.“

„Pořádně jste mě vyděsil kapitáne!“ plísnil hned Phlox nadřízeného, zatím co kontroloval jak se hojí jeho další rány. Za pár hodin nemohl čekat zázraky, ale měl dojem, že zázračná medicína se mu nastěhovala do ošetřovny. Popáleniny sice nebyly úplně pryč, ale neodpovídaly skutečnosti, že ještě před půl hodinou šlo o poměrně čerstvé rány.

„Co se vlastně stalo?“

„Doufám, že to mi řeknete vy!“ obrátil doktor proti otázkou. „Podle pana Reeda jste proletěl skrz celý můstek následkem exploze ve výtahu. Akorát výtah zůstal zcela neporušený. Pokud nepočítáte dveře.“

„Vzpomínám si jak jsem vcházel do dveří a pak už jenom horko…a probudil jsem se tady.“

Enterprise NX-01, o deset hodin později

„Hlavně opatrně kapitáne,“ varoval svého nadřízeného Phlox. Přes všechno měl ve tváři úsměv, když viděl, jakého pokroku, jeho pacient za posledních deset hodin dosáhl. Bylo to až k nevíře, ale on osobně dospěl k závěru, že onen cizinec, ať už tvrdil cokoliv o nezasahování, musel přinejmenším něco udělat. Jinak si nedokázal vysvětlit, proč se kapitán z poměrně těžkého zranění, zotavil tak rychle. Vlastně byl z lékařského hlediska opět v pořádku. Kromě možných vedlejších účinků, ale ty považoval Phlox za celkem zanedbatelné.

„Cítím se fajn.“

„Bohužel s vámi nemohu nesouhlasit, ačkoliv bych rád, kdyby jste tu ještě zůstal na pozorování.“

„Kde je Hoshi?“ byla první otázka, kterou položil.

„Dal jsem jí něco na uklidnění a poslal do její kajuty, aby si odpočinula. Po tom všem…,“

„Díky doktore!“ přerušil ho kapitán, který současně zvažoval další postup. Postup, který mohl poslední hodiny, kdy ho Phlox držel na ošetřovně, řádně promyslet.

„Archer můstku!“

„Ano kapitáne?“ ozvala se okamžitě T'Pol.

„Přijďte za pět minut do mé kajuty komandére.“

„Určitě jste v pořádku kapitáne?“

„Už je mi celkem fajn!“

„Dobře. Za pět minut.“

„Kapitáne?“ zarazil Jonathana ještě před odchodem z ošetřovny palubní lékař.

„Ano?“

„Pokud možno se zbytečně nepřepínejte. Sice jste zase v pořádku a to v rekordním čase, ale…,“ hledal jak to říci pokud možno taktně.

„Budu opatrný,“ poklepal Denobulanovi po rameni, než definitivně opustil ošetřovnu. Na rozdíl od něj, on si všimnul, že Phloxovi za zády někdo tajně operoval. Přes všechny sliby, sotva opustil ošetřovnu, nasadil opravdu rychlé tempo. Nejprve potřeboval vyřídit jednu záležitost, kterou nechtěl odkládat, ani o okamžik déle. Zamířil zcela neomylně do kajuty komunikační důstojnice. Cestou odpovídal zdvořile na pozdravy členů posádky, ale sotva si všímal, kdo ho zdraví. Místo toho zastavil před dveřmi, kde měla Hoshi kajutu. Samozřejmě zazvonil, protože nechtěl budit pozornost a taky nechtěl být neomalený. Vstoupil hned, jakmile byl vyzván. Hoshi našel sedět na posteli v posedu, který mu připomínal pozemskou jógu. Každopádně moc k jeho Hoshi neseděla a on si dobře uvědomoval, že tam ve skutečnosti není.

„Vidím, že už vás doktor propustil,“ začala hovor první ona. Uvolněným, nestresovaným hlasem, kterým obvykle komunikační důstojnice mluvila v přítomnosti vyšších důstojníků Enterprise.

„Potřebuji s vámi probrat pár věcí,“ začal kapitán.

„U vás v kajutě, za dvě minuty a v přítomnosti T'Pol!“ doplnila za něj, zatím co vstávala a chvatně si oblékala vrchní díl uniformy.

„Čtete mi myšlenky?“

„Ne, pouze logická dedukce,“ pokrčila neurčitě rameny. Opět se nemohl neotřást, protože tohle gesto bylo stejné, jaké dělala Hoshi. „Pokud chcete mohu vám podrobně rozebrat, jak jsem k tomu došla.“

„To nebude třeba. Pojďme.“

„Jak si vede Leitha na Oko 7Z?“ položila během cesty zvídavou otázku. Předpokládala, že kapitán si musel během svého pobytu na ošetřovně, krátit dlouhou chvíli čtením hlášení.

„Zdá se, že odvedla pořádný kus práce, ale ke zprovoznění lodi to momentálně stačit nebude.“

„Myslela jsem si to,“ přisvědčila dodávaje: „Leitha je nesmírně schopná.“

„Máte tušení v jaké budoucnosti se skutečně nacházíte?“ udeřil Jonathan nečekanou otázkou.

„Bohužel ne, ale mohu jen doufat, že někdo si tam musí všimnout oč se pokoušíme a pomůže nám. Jinak všechno dopadne určitě špatně.“

„Taky si myslím.“

„Nemohu být mimo své tělo neomezenou dobu,“ zamumlala tiše, aby jí slyšel jenom kapitán.

„Cože?“

„To znamená, že pokud neuspějeme, budu se muset vzdát své dosavadní kontroly a zjednodušeně řečeno, moje vědomí prostě zmizí. Stejně jako ona tenká niť, která mě spojuje s mým tělem, bude přerušena a pravděpodobně vysadí klíčové životní funkce,“ vysvětlovala v okamžiku, kdy vcházeli do kapitánovy kajuty. Kapitánův pes Porthos už nadšeně vítal svého společníka po dlouhé nepřítomnosti.

„Takže zemřete?“

„Ano.“

„Kolik máte času?“

„Dny, týdny, možná i víc,“ pokrčila rameny. „Nikdy jsem to nezkoušela, protože nebyl důvod k podobnému činu.

„Chápu,“ pokýval hlavou, zatím co Porthose podrbal několikrát za ušima. Víc nestihnul protože zvonek ohlásil nově příchozího. „Vstupte!“

„Chtěl jste se mnou mluvit?“promluvila vulkánka sotva vešla dovnitř.

„Ano samozřejmě,“ přisvědčil a zhluboka se nadechl. „Nic z toho co zde padne, nesmí opustit tuto kajutu.“

„Jak si přejete.“

„Řeknete jí to vy nebo mám raději já?“

„Že Hoshi Sato vlastně není Hoshi Sato, ale někdo úplně jiný?“ překvapila T'Pol oba přítomné.

„Jak tohle víte?“

„Všimnula jsem si několika nesrovnalostí. Včetně toho, jak se na ní ten druhý strážce díval.“

„Kdo všechno o tom ještě ví?“ zajímalo Hoshi.

„Nevím o nikom. Pokud někdo nedospěl ke stejnému závěru jako já. O čemž silně pochybuji.“

„Dobře, takže tuhle část máme úspěšně za sebou,“ ušklíbnul se Archer. „Jinak bych měl asi dámu představit. Je to koloniální poradkyně Jennifer Waitová.“

„Bude lépe, když pro vás všechny zůstanu stále Hoshi Sato,“ namítnula lehce. „Konec konců tahle tvář, tohle tělo, mi nepatří, takže nevidím důvod, proč se uchylovat k některým formalitám.“

„Souhlasím,“ přisvědčila komandér.

„Já také,“ dal kapitán Enterprise najevo svůj souhlas. „Teď když jsme si vyjasnili záležitost s Hoshi, předpokládám, že pro mě máte něco nového.“

„Asi vás bude zajímat, co vytváří ta cizí koule ve skladišti dvě,“ začala první důstojník bez váhání mluvit, podávaje mu informační pad.

„Ona je ve skladišti?“ zpozorněl, neboť dosud zůstávala pouze tam, kde ji umístili.

„Něco staví ale pan Tucker stále netuší co.“

„Potom se raději necháme překvapit, ne?“ vyloudil kapitán přes veškerou vážnost situace úsměv. „Tahle věcička už nás několikrát překvapila.“

„Možná,“ odtušila T'Pol neutrálně, ale její vrozený skepticismus se začal znovu ozývat, jakkoliv ho zkoušela potlačit. Věřila všemu, ohledně strážců. I jejich udržování rovnováhy vesmíru působilo logicky, ale neexistoval hmatatelný důkaz o který by mohla svou víru opřít. Jistě, ta koule ve strojovně přetvářela systémy Enterprise, aby je ochránila, ale nebyla dostatečným důkazem. Tudíž musela pouze věřit, že jí smysly neklamou a to bylo pro vulkánku asi nejtěžší.

„My teď musíme vymyslet, jak z tohohle ven,“ povzdechl si kapitán Archer, obraceje pohled směrem ven z okna. „Z toho co jsem viděl, než došlo k explozi vím, že tam venku, pravděpodobně v budoucnosti, protože my jsme první pozemskou lodí, jsou další dvě lodě, další dvě Enterprise.“

„Stejně jako fakt, že zůstala přístupná sotva polovina lodi a pouze 25 členů posádky z 300.“

„Možná v tom bude nějaký matematický vzor,“ připustila T'Pol.

„Také si myslím.“

„Ovšem bude třeba stanovit co nejvíce údajů, jinak budeme mít v rovnici příliš mnoho proměnných.“

„Nějaký nápad?“ věnoval kapitán pohled oběma ženám.

„Tohle bude chtít Leithu. Ona se v oblasti kvantové fyziky vyzná víc než kdokoliv z nás,“ odtušila Hoshi jako první.

„Fajn, přesuneme se na Oko 7Z.“

„To by asi nemusel být nejlepší nápad,“

„Proč ne?“

„Něco mi říká, že ti hmyzoidní vetřelci mají více jak jeden život.“

„Myslíte, že někdo z nich mohl přežít?“

„Nemyslím. Jsem si tím naprosto jistá,“ pozvedla ruku v gestu pokračování. „Ten co ho má Phlox na ošetřovně, zcela jistě mrtvý je, ale někteří z těch na palubě oko 7Z určitě ne.“

„Jak nás mohou ohrozit?“

„Vás možná tolik ne, ale mě a T'Pol mohou způsobit rozsáhlé neurologické poškození určitých oblastí mozku, které tvoří naše mentální schopnosti.“

„Dobrá. Pošlu tam Malcolma a skupinku mariňáků, aby je sesbírali a ujistili jsme se, že jsou opravdu mrtví.“

„Ano…., ano…,“ odtušila nepřítomně.

„Hoshi?“ zatřásl s ní lehce.

„Něco dalšího ještě není v pořádku, ale nedokážu určit co přesně.“

„Potom musíme být maximálně opatrní.“

„Na tom nezáleží. Ať uděláme cokoliv, stane se to.“

„Takže, když prostě neuděláme nic, bude to znamenat totéž jako když něco uděláme?“

„Tolkinův paradox,“ zamumlala v odpověď.

„Co prosím?“

„S touhle teorií přišel kapitán Jonathan Tolkin. Asi před pěti lety, když předpověděl…,“ zarazila se uprostřed věty. „To teď není důležité. Jeho teorie zahrnovala zákony akce a reakce, tudíž je zřejmé, že opatření, která uděláme sebou ponesou určitou odezvu.“

* * *

„Takže někteří z těch hmyzáků to přežili?“ ušklíbla se Leitha, když s tím za ní Malcolm s čtveřicí mariňáků přišel. Byla se celkem jistá, že senzory Enterprise nemohli projít skrze jejich plátování a tudíž ona myšlenka, že někdo z vetřelců přežil, musela přijít z jiného zdroje. Zdroje, který ona moc dobře znala. Tušení, které Jenny mívala se ukazovaly pokaždé jako správné. Pravdou zůstávalo, že jí likvidace vetřelců přišla příliš jednoduchá s ohledem na způsob, jakým zničili můstek Oko 7Z. Tím se pouze její podezření zcela potvrdila.

„Přesně tohle se kapitán domnívá,“ odpověděl bezpečnostní důstojník pevně.

„A jak jste na tom ve strojovně?“ dotazoval se Trip, který se přenesl současně s ním.

„Rezerva je zapojená, ale nemohu nahodit rozvody energie, protože vedení prochází skrze klíčové uzly, které se nachází v jiné časové oblasti. Přestože ovládáme větší část lodi, i oblasti, kde jsou hlavně umístěné, máme jich pouze devět. Ve strojní sekci C jich je třicet. V sekcích A a B pak po deseti. Máme sotva pětinu klíčových systémů. Samozřejmě všechny zapojujeme a mohu jen doufat, že si toho na druhé straně všimnou a přesměruje energii dál. Jinak sice máme plnou energii, ale nemáme pro co jí použít.“

„Aha.“

„Fungují vnitřní senzory?“

„Jen velmi omezeně, ale asi máte pravdu. Něco organického skutečně zaznamenáváme.“

„Tak potom je čas zbavit se jich, dřív než zamoří celou loď.“

„Souhlasím.“

„Nějaký nápad?“

„Tady na devatenácté palubě je skladiště zbraní. Jedno z mála, které zůstalo na naší straně. Pokud mají vysokou schopnost regenerace, jak tvrdí Phlox, bude třeba použít silnější kalibr, než jsou vaše phaserové pistole a pušky.“

„Nejsem proti.“

„Ty vaše špuntovky na ně zrovna moc nezabírají,“ odtušila Leitha suše, zatím co vyťukala do konzole transportní souřadnice.

„Špuntovky?“ zamrkal Reed nevěřícně v okamžiku, kdy přistoupila zpátky k nim. V zápětí je uchopil transportní paprsek a přenesl do zmíněné zbrojnice. Tady mu už opravdu došla řeč, neboť si připadal napůl jako v ráji.

„No teda…,“ zaslechl desátníka vedle sebe vydechnout úžasem.

„Tady máme více-funkční pušky YK-71,“ sáhla Chaocká specialistka do stojanu na zbraně. Na první pohled vypadala jako silnější tyč zhruba půl metru na délky, ale v její ruce se rychle rozložila a bylo hned vidět spoušť, pažbu, zaměřovač a řadu dalších nastavení, včetně prodloužení hlavně. „Mají podobnou účinnost jako moje pistole, akorát s tím, že toho umí mnohem více a hlavně mají samo-dobíjecí zásobník.“

„To vypadá skvěle.“

„Lze ji vybavit skenerem, který doplní všechny její funkce, včetně nastavení účinnosti, rozptylu, úplné detekce, kdy rozezná živé a mrtvé a spoustu dalších užitečných funkcí.“

„Už se moc těším,“ zazářila Malcolmovi očíčka, když od ní zbraň přebíral.

„Jsou tady jenom dvě!“ usadila ho rychle. „Tohle je pouze malá zbrojnice. Po celé lodi jich je rozmístěno víc, pro případ nouzové situace. Pokud dojde k boji na palubě, má posádka k dispozici zbraně a může se účinněji bránit. Hlavní zbrojnice je v dvanáctém patře a tam je plná výzbroj a hlavní část vybavení, včetně těžkých bojových obleků.“

„Velice efektivní.“

„V případě nouze, použijte tohle,“ podávala jednomu každému malý náramek určený akorát na zápěstí.

„Co je to?“

„Ochranné silové pole. Nahrazuje bojové obleky, ale jeho účinek je nepoměrně slabší. Díky němu se můžete přesouvat i ve vakuum a oblastech, kde není vzduch, či dýchatelná atmosféra. Měl by zabránit jakémukoliv vnějšímu vlivu na vás.“

„Máte ještě hodně podobných překvapení?“

„Tohle je zdroj energie. Pokud to zapnete, bude účinkovat zhruba dvě hodiny,“ neztrácela Leitha čas a předala i přenosné baterie s opaskem. „Nezapínejte ho tedy dokud nebude nutné ho použít.“

„Rozumím.“

„Jelikož máme jenom dvě speciální vybavení, měli bychom vytvořit dva týmy po třech,“ pokračovala dál v přípravě samotné strategie. „Něco mi říká, že podruhé už to s těmihle hmyzáky nebude tak jednoduché a můžeme se dočkat nejrůznějších překvapení.“

„Co konkrétně máte na mysli?“ zeptal se jeden z mariňáků.

„Nechci nikoho zbytečně strašit,“ odtušila zamračeně. „Matně si totiž vzpomínám, že jsme na podobnou formu života už narazili.“

„Doufám, že jste je porazili?“

„Tak tím si právě nejsem jistá,“ pokrčila rameny. „Postupujte tedy pomalu a kryjte si záda. Pokud je můj odhad správný může to přijít odkudkoliv. I ze stropu!“

„Na něco, co mělo být mrtvé to popisujete dost živě,“ ušklíbnul se Malcolm, kterému už teď naskakovala husí kůže, jakkoliv si odmítal připustit obavy.

„Leitha strojovně!“

„Tady Quinová, slyším!“

„Potřebujeme cíl Sarono. Naveď nás k místu, kde se objevuje neobvyklá aktivita!“

„Neobvyklé organické úkazy jsou na desáté palubě sekce C31 a další….,“

„Sarono!“

„Sedmnácté patro, sekce C22.“

„To je blízko strojovny,“ poznamenala, neboť si uvědomila proč je praporčice ve strojovně náhle znervózněla. „Ať se všichni odtamtud ihned stáhnou, dokud oblast nevyčistíme!“

„Rozkaz.“

„Zajímavé…,“ zamračila se Leitha když ukončila spojení.

„Mě na tom nic zajímavého nepřijde. Měli bychom tam jít a prostě se s problémem vypořádat. Pokud tedy půjde se s ním vypořádat.“

„V desátém patře sekci C31, se nachází jediný rozvodný uzel pro ovládání transportéru. Mimo jiné tudy vede vedlejší rozvodná větev.“

„A na sedmnácté palubě?“

„V sekci C22 je hlavní rozvaděč pro vnitřní senzory. Bez něj budeme ve strojní sekci C slepí.“

„Náhoda?“

„Doufejme, ale něco mi říká, že podobné štěstí mít nebudeme.“

„Kdo půjde kam?“

„Já vyrazím do desátého patra.“

„Dobrá,“ souhlasil šéf bezpečnosti z Enterprise. V podstatě nezáleželo na cíli, neboť oba dva vypadali důležitě. „Hookinsi, Fernandezová, jděte s ní. Ostatní za mnou.“

Leitha ani nevnímala, která dva z mariňáků dostala za doprovod. V daný okamžik už před sebou měla pouze cíl, na který se mohla zaměřit. Postupovala chodbou, pohybující se jako dravec, šelma jdoucí po kořisti. Instinkty maximálně ostré přičemž vnímala každý pohyb, každý zvuk kolem sebe, aniž by musela věnovat příliš velkou pozornost skeneru. Vnímala oba společníky za sebou, udávala obezřetné tempo směrem kupředu a doslova cítila cíl před sebou. Bylo to živé a přes všechno hrozivé. Přesto se k tomu stále více blížili. Sotva prošli dveřmi do sedmnáctého obklopila je podivná aura strachu. Leitha okamžitě zastavila, aby vyhodnotila hrozbu. Ať už šlo o cokoliv neměla z toho vůbec příjemný pocit. Jen díky své železné disciplíně zabránila strachu, aby se jí vetřel pod kůži.

„Zapněte si štít!“ promluvila tiše.

„Co to sakra…,“ vypadlo z překvapeného Hookinse.

„Skener ukazuje nějaké bio-neurální vlny, ale nemohu přesně vyhodnotit jejich povahu.“

„Měl jsem pocit jako by na mě sáhla zubatá.“

„Zřejmě je to živé až moc.“

„Potom bude nejlepší, když to najdeme a zlikvidujeme. Dřív než nám dojde energie,“ přidala Fernandezová, poklepávaje na ukazatel energie, připevněný k zápěstí.

„Hlavně opatrně,“ varovala Leitha. „Může se ukázat, že protivník je chytřejší než si myslíme. Už teď je jasné, že nás zkouší zastavit způsobem, kterému se nedokážeme přirozeně ubránit.“ Gestem ruky pokynula ať pokračují. Opomněla dodat, že silové pole je neochrání před účinky úplně.

„A sakra…,“ vyklouzlo mariňačce z úst sotva se vstoupili do dalších dveří.

„Bio-hmota,“ konstatovala Chartocká specialistka bezvýrazně. Všude po stěnách bylo možné vidět zelenou hmotu pokrývající stěny ve složitých pletencích, nápadně připomínající žíly. „Signál přichází asi dvacet metrů zepředu.“

„Hlavně zachovávejte klid. Nemyslím si, že to zaútočí, ale pozorně sledujte ty uzliny.“

„To není moc hezká představa.“

Trojlístek překonal vzdálenost posledních dvaceti metrů během několika minut. Postupovali nesmírně opatrně, ale k ničemu nedošlo. Všude kolem vládlo nepřirozené ticho. Obvyklé jemné hučení rozvodných uzlů bylo naprosto utlumeno. To nebylo dobré znamení. Leitha svým skenerem zjišťovala silně utlumené rozvody. Bio-hmota, ať už byla cokoliv, rozhodně dokázala paralyzovat bio-neurální obvody. Zůstávala pouze jedna možnost, jak si ověřit svou teorii.

„Zaměřte se na ty fialové uzliny a postupujte od nich postupně dál,“ ukazovala Leitha svému doprovodu, jak si má počínat. Sama zaměřila střed a stiskla spoušť. Měla tušení co přijde, takže nebyla překvapená a bez problémů ignorovala strašný zvuk plný agónie který se ozýval v její mysli. Trval pouhých pár okamžiků než začal slábnout, jak energie ze zbraní nemilosrdně ničila všechno živé. Chaocká žena vrhla jenom letmý pohled na zkázu kolem. Jak Fernandezová, tak Hookins, byli značně otřesení, byť se snažili nedávat to příliš najevo. Přeci jenom neměli takovou psychickou odolnost jako ona.

„Celé vedení včetně veškeré elektroniky je v spálené. Ten parchant se zažral dost hluboko, abychom vzal všechno sebou,“ mračila se na výsledky, ačkoliv svým způsobem očekávala, že to takhle dopadne.

„Tady Reed! Jsme na místě cíle,“ ozval se ve vysílačce hlas důstojníka z Enterprise.

„Také Bio-hmota všude kolem?“

„Přesně tak. Vypadá to, jako by doslova pohltila celý systém.“

„A taky tomu naše bio-neurální obvody chutnají,“ odtušila Leitha suše.

„Nějaký plán jak na ně?“

„Víme že je to živé a že je to hmyzího původu,“ začala rozvíjet svůj plán, zatím co zcela nenuceně vyťukávala do svého komunikátoru zprávu úplně jiného charakteru. „Asi bude nejlepší přesunout se na ošetřovnu a zkusit vytvořit nějaký postřik, který je spolehlivě zlikviduje aniž by to poškodilo naše obvody.“

„Rozumím.“

Enterprise NX-01, o několik hodin později.

O několik hodin později, když se bezpečnostní oddíl vrátil na Enterprise, procházela T'Pol s kapitánem Archerem nové modifikace, kterými záhadná koule upravovala systémy Enterprise. Nešlo o úpravy, které by se nějak viditelně projevily, ale zato stále cosi nového vytvářela. Delší čas strávil kapitán s komandérem ve skladišti dvě, kde na ně čekalo další překvapení. Bylo víc než zřejmé, že koule, zde již před nějakým časem skončila a přesunula pozornost jinam. Na nich pak zůstávalo zjistit, co jim vytvořila a jak to použít.

„Co si o tom myslíte?“ zajímalo kapitána.

„Evidentně jde o variantu vlečného paprsku,“ usoudila vulkánka, jakmile si postavené zařízení pořádně prohlédla a proskenovala. „Vidím zde jistou podobnost s vulkánskou technologií, ale princip a konstrukce je maximálně odlišná. Každopádně jde o technologii sestavenou z komponentů dostupných tady na lodi.“

„Máte tušení jak to zapojíme?“

„Tato loď není konstrukčně stavěná, aby pojala technologii vlečného paprsku.“

„Tak proč to potom ta koule postavila?“ položil Archer otázku.

„Možná si neuvědomuje jisté technologické rozdíly…“

„Nebo to postavila za nějakým účelem. Stejně jako pře-konfigurovala systémy Enterprise, zrychlila naše motory, vytvořila ochranné štíty…,“

„Kapitáne!“ zarazila jeho nadšení. „I kdybychom upravili Enterprise, pro pojmutí vlečného paprsku, i tak vám mohu zcela bezpečně říci, že s lodí velikosti Oko 7Z nepohneme.“

„Možná ne sami.“

„Dovolte mi abych vám připomněla, že není způsob, jak komunikovat s těmi dvěma loděmi, které jste viděl a které jsou údajně v budoucnosti,“ pronesla s obvyklou dávkou racionality. „I kdybychom snad našli způsob, beztak nevíme v jaké budoucnosti se nacházejí.“

„Potom musíme počkat až nám oni sami dají vědět, co hodlají podniknout,“ nevzdával se Jonathan své myšlenky tak snadno. „Pokud jsou v budoucnosti, potom mohou vědět, že jsme tady.“

„Stejně jako mohou předpokládat, že nemáme vlečný paprsek. Tím pádem plán na vytažení koloniální lodi zůstává stále nejasný.

„Vy tedy umíte člověka potěšit!“ ušklíbnul se.

„Pouze konstatuji fakta.“

„A dospěla jste k něčemu, co by bylo užitečné?“

„Prověřila jsem teorii s kterou přišla Hoshi, ohledně posádky a ztracených částí lodi.“

„Ano?“

„Nenašla jsem žádné zjevné spojitosti, ačkoliv zde určité zákonitosti mohou být.“

„Jaké třeba?“

„Jde o rovnici o dvou neznámých a pokud nebudu znát, alespoň jednu neznámou, potom bude vše pouhá spekulace.“

„Nechoďte kolem horké kaše. Ven s tím!“

„Podle celkového počtu posádky se zde nachází pouhých 7,18% posádky, což je 25. Zato s přístupnými částmi lodě je to zcela jiné. Podle všeho se v našem čase nachází 43,2% lodě.

„Žádnou zákonitost nevidím.“

„Koloniální loď je rozdělená do tří hlavních oblastí, A až C. Operační centrum A, Obytné centrum B a strojní centrum C. Z toho C, strojní sekce kontrolujeme 71,2% a je logicky největší částí lodi, neboť zde se nachází epicentrum.“

„A ty další dvě?“

„Ze sekce B, vidíme 21,42% a ze sekce A pouhých 7,18%, včetně můstku.“

„Aha.“

„Ovšem z celkového pohledu, zde nemusí být žádná souvislost.“

„Mluvila jste to tom s Leithou?“

„V podstatě souhlasí s mými závěry.“

„Ale?“

„Myslí si, že kdyby zadala data do hlavního počítače, určitě by získala více než jen pouhé spekulace.“

„A hlavní počítač na jejich lodi samozřejmě nefunguje.“

„Přesně tak.“

„Potom odpověď na otázku nebude jednoduchá.“

„Kapitáne,“ věnovala vulkánka svému nadřízenému vážný pohled. „Nemáte pocit, že celá tahle záležitost je i dle lidských standartů na pováženou? Zahráváme si s něčím, čemu úplně nerozumíme a snažíme se pomoci někomu, o kom nevíme vůbec nic!“

„V tom máte jistě pravdu,“ přisvědčil s lehkým úsměvem. „A co bychom podle vás měli udělat? Tihle lidé nepatří do našeho času. Pokud se nevrátí zpátky, potom mohou výrazně ovlivnit poměr sil v celém kvadrantu, důsledky na křehkou rovnováhu nevyjímaje.“

„Takhle jsem to nemyslela,“ učinila nesouhlasné gesto.

„Takže nevěříte té Jennifer Waitové, ani Leithe nebo ostatním?“

„Chtěla jsem naznačit, že bychom měli k celé záležitosti zaujmout více opatrnější postoj. Takový, který zbytečně neohrozí posádku lodi. Sice jsme se zbavili oněch hmyzoidních cizinců, ale je více než pravděpodobné, že nebudou jediným problémem, který se v budoucnosti vyskytne.“

„Možná právě z toho má Hoshi takové obavy,“ přisvědčil, používaje zpátky původní jméno komunikační důstojnice. Vyšel ze skladiště dvě zpátky na chodbu. „Ovšem pokud máte vůči ní námitky…“

„Ne…,“ odpověděla s určitou váhavostí. „Nechápu proč, ale věřím tomu co říká. Přesto logika ukazuje…,“

„Potom nechte logiku logikou a řiďte se pro jednou instinktem.“

„Snažím se, ale…“

„Ale?“

„Kapitáne, pokud je pouhý zlomek z toho co si myslím pravda, potom jsme byli zataženi do něčeho mnohem většího. Konflikt dalece přesahující naší úroveň existence…“

„A nejspíš nemůžeme vycouvat, ani kdybychom chtěli,“ konstatoval.

„Nezdáte se, že by jste bral tuto hrozbu příliš vážně!“ zamračila se nesouhlasně.

„Sama jste řekla, že to dalece přesahuje naší úroveň. Co podle vás mohu udělat?“ rozhodil rukama v bezradném gestu.

„Nevím, a právě to mě znepokojuje.“

„Budeme řešit problém, jeden po druhým. Hned jak se naskytne. Nemůžeme řešit problém, když nevíme a ani netušíme co, či jaký problém vlastně bude.“

„Máte úplnou pravdu.“

„Vy se mnou nesouhlasíte moc často,“ věnoval Jonathan T'Pol znepokojený pohled. „Takže o co vlastně jde?“

„Od chvíle co jsme vstoupili do zdejší oblasti se cítím stále více znepokojená, ačkoliv k tomu není žádný zjevný důvod.“

„Možná jde o zbytkový vliv těch telepatických cizinců. Phlox říkal, že mohou způsobit u telepatických druhů jisté potíže. Stejně tak i výsadek hlásil, že byli podobným způsobem ovlivněni a lidé nejsou telepati.“

„Možná.“

„Měla by jste si odpočinout,“ zastavil na konci chodby a položil jí ruku na rameno. „Momentálně žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí. Až k něčemu dojde, budu vás potřebovat čerstvou a svěží. Pokud chcete, berte to jako rozkaz.“

„Já…,“ chtěla okamžitě automaticky namítnout, že nepotřebuje odpočinout, ale zarazil se. „Ano kapitáne.“

S lehkým pokývnutím hlavy dala najevo svůj souhlas. Pustil jí a dále už jenom sledoval jak mizí za ohybem chodby. Nemohl po rozhovoru se svým prvním důstojníkem dospět k jednoznačnému závěru. Pokud začínala T'Pol být znepokojená, potom musel být zákonitě znepokojen i on. Právě promluvila, coby jeho hlas svědomí a nemohl si pomoci, ale necítil se ani trochu lépe. Kéž by onen strážce blíže naznačil, co myslel pod pojmem nežádoucí konkurence. Podle všeho skončil zabit na můstku Oko 7Z, ale tím všechno pouze začínalo. Problém spočíval v tom, jak před chvílí řekl T'Pol, že nemohou z téhle záležitosti vycouvat, ani kdyby chtěli. Určitě by došlo k něčemu, co by je přimělo zde zůstat. Proto bude nejlepší snažit se přijít celé záhadě na kloub, neboť pouze vyřešení problému je vrátí zpátky. Zadumaně pokračoval chodbou až málem do někoho narazil. K jeho úlevě šlo akorát o Tripa. Zrovna s ním potřeboval mluvit a osud mu ho přihrál akorát do cesty. Další náhoda?

„Výborně, právě tebe hledám Tripe!“ spustil ihned.

„O co jde kapitáne?“

„Už jsi viděl překvapení ve skladišti dvě?“

„Právě tam jdu,“ odtušil překvapeně. „Snažili jsme se opravit ty spálené rozvody, jak Leitha usmažila toho prvního hmyzáka a tím zcela vyřadila transportní systém. Alespoň že toho druhého, nebo kolik jich tady vlastně bylo už vyřadila šokovým výbojem v celé síti.“

„Co bys řekl tomu, kdyby Enterprise, jako první loď Hvězdné flotily, měla vlečný paprsek?“

„Tohle stavěla ta věcička ve skladu?“ vzbudil u inženýra nečekaný zájem.

„Přesně tak!“

„To je skvělé. I když nevím k čemu nám to momentálně bude dobré. Oko 7Z s tím nevytáhneme. Na to je Enterprise, příliš malá loď.“

„Přesně tohle mi tvrdila i T'Pol.“

„Jde o nepoměr hmotnosti, nehledě na strukturální…“

„Dobře, dobře!“ zarazil přítele než mu ohledně toho udělal přednášku. „Vymysli, jak ho zapojit.“

„Myslím, že to nebude až takový problém. Asi už chápu k čemu máme u deflektorového talíře vyříznutou část trupu a připravené rozhraní.“

„Výborně.“

„Jak rychle to potřebuješ?“

„Přiznávám, že sám nevím, kdy bude vlečný paprsek potřeba, takže…“

„Nejlépe okamžitě.“

„Asi tak,“ neopustil si Jonathan lehce zlomyslný úsměv.

„Hned se do toho dám.“

„Informuj mě,“ poklepal Tripovi po rameni a zamířil do své kajuty.

Nemohl slyšet jak si inženýr povzdechl, protože právě mířil do jídelny, něco zakousnout. Po dlouhých hodinách strávených na Oko 7Z obklopen technologií, která dalece překračovala všechno co znal, mu přeci jenom vyhládlo. Samozřejmě nebyl sám, konec konců i posádka koloniální lodi potřebovala doplnit energii a jejich jídelní automaty nefungovaly. Dokonce pozval přímo Leithu. Neodmítla ho, ale nejdřív poslala všechny své lidi a teprve potom byla ochotná něco sníst i ona sama. Musel přiznat, že jeho mínění o Chaocké specialistce hodně stoupnulo. Přes všechnu zdánlivou drsnost měla kdesi v sobě veliký smysl pro povinnost a lidi pod svým vedením vedla v žebříčku priorit na hodně vysokém, ne-li na úplně prvním místě. Slíbila, že se dostaví asi za hodinu, což mu mohlo poskytnout dostatek času k instalaci nového zařízení. Zatím neměl moc času ke zkoumání nových změn, ale teď nadešla ta správná chvíle.

Na okamžik zvažoval, že by úkol přenechal Dolbymu, jakožto hlavnímu inženýrovi, ale nakonec přeci jenom neodolal být prvním, kdo vlečné paprsek zapojí a vyzkouší. S o poznání lepší náladou tedy zamířil do skladiště dva. Cestou si povolal ze strojovny další lidi, ale už dopředu plánoval přenést zařízení transportním paprskem. Nyní, po úpravách byl mnohem výkonnější a spolehlivější. Přenesl bez obtíží tucet lidí na palubu. Určitě by přenesl i víc, kdyby bylo v transportní plošině víc místa.

Úkol nakonec zabral necelou hodinku. Povolal k němu, kromě týmu ze strojovny i Dolbyho, aby nevypadal, že hlavního inženýra obchází. Pochyboval sice, že jim něco z toho zůstane, až celá estráda skončí, ale on se vrátí na Columbii a Dolby zůstane na Enterprise. První testy už ponechal na něm a sám se diskrétně vzdálil. Čím více toho bude Dolby vědět, tím lepší bude hlavní inženýr. I když si nemohl nepřiznat, že jeho pohnutky k odchodu z Enterprise byly přeci jenom malinko jiného charakteru. Columbia sice představovala novou výzvu, ale nebyla to Enterprise, jakkoliv si mohl nové umístění pochvalovat. Být hlavním inženýrem na dvou úplně nových lodích, však byla svým způsobem, veliká profesionální pocta. Přesto se nemohl zbavit jistých pochybností teď, když znovu stanul na palubě Enterprise a jeho pobyt zde se nebezpečně prodlužoval. Rychle zahnal podobné myšlenky a zaměřil je jiným směrem, což nebyl až takový problém, neboť mu pořádně kručelo v žaludku.

Konečně vešel do jídelny. Leithu tam našel sedět u jednoho stolu, společně s Hoshi. Musel se malinko zarazit, neboť seděli dál od ostatních a o čemsi vzrušeně hovořili. Po pravdě nerozuměl ani slovu, když si bral z přihrádky tácek s jídlem a příliš nezkoumal obsah. V dané chvíli by vzal zavděk skoro čímkoliv, ale jídlo vonělo opravdu lákavě. Pochopil, že nejspíš mluví v Leithině rodné řeči. Nechápal jak si Hoshi může všechny ty jazyky pamatovat a ještě jimi plynule mluvit. Zřejmě však skončili, neboť Hoshi vstala a odcházela z jídelny. Ani si ho nevšimla, což bylo divné. Vypadala najednou trochu duchem nepřítomná. Zamračil se. Stále hledal příležitost, promluvit si s ní o tom, jak dostala kapitána na ošetřovně z komatu, uvězněného kdesi hluboko v jeho mysli. T'Pol se tvářila, jako by o nic nešlo, ale jemu neuniklo, že ví víc než dává najevo. Alespoň natolik vulkánku dobře znal. Nakonec to asi nebyl až tak důležité.

„Mohu si přisednout?“ Zeptal se, když dorazil ke stolu u něhož seděla Leitha.

„Jistě,“ odtušila neutrálně.“

„Tohle opravdu hodláte jíst?“ Rozhodně nebyl přívržencem rostlinné výživy, ale odhadoval, že vidí cosi extrémně vegetariánského.

„Ano. Je na tom snad něco špatného?“

„Ne, já jenom…čekal jsem, že si dáte něco trochu jiného. Říkala jste, že máte výkonný metabolismus, který spotřebuje hodně energie.

„Ach ano, ovšem. Za normálních okolností jistě,“ přisvědčila chápavě. Lidé měli zvláštní tendenci zaobírat se maličkostmi. „Momentálně však nemám mnoho příležitostí ke spalování kalorií. Proto raději dávám přednost něčemu výživnějšímu.“

„Aha,“ zamumlal Trip v odpověď. „Chutná vám to alespoň?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou. „Ovšem na tom moc nezáleží.“

„Určitě by se našlo něco co…,“

„Není třeba!“ učinila netrpělivé gesto v kterém se skrývalo podráždění. Chtěla ještě cosi dodat ve smyslu, že chuť není až tolik důležitá.

„Jak chcete.“

„I můj geneticky vylepšený metabolismus potřebuje jistou údržbu, kterou nehodlám zanedbávat, když mi prostě něco jen trochu nechutná,“ doplnila smířlivějším tónem na vysvětlenou.

„Vy jste geneticky vylepšená?“ zeptal se trochu poplašeně.

„Nejsem žádná super-žena, ani super-inteligentní, pokud narážíte na tohle,“ dala si první sousto do úst a pokračovala, vidouce inženýrovo znepokojení. Ze zkušeností však věděla, že jiné druhy mohou být genetickými manipulacemi pohoršeni, ne-li znepokojeni. „Chaokové si vždy hodně potrpěli na fyzickou dokonalost a Chartokové našli způsob, jak toho více méně přirozenou cestou dosáhnout. Ovšem nedali nám nad-lidské schopnosti, ani inteligenci. Zjednodušeně řečeno, odstranili z našich genů veškeré možné vrozené vady a genetické poruchy. Nasadili určitý přiměřený standart, tudíž nikdo není ani velký, ani malý, ani hubený, ani tlustý, ani super silný, ani extra slabý. Natolik byli Chartokové moudří a chápali velice dobře, následky podobných genetických úprav. Nasadili určitý standart, meze ve kterých nechali nekonečnou genetickou různorodost působit.“

„Aha,“ zamumlal v odpověď a sám si opatrně nabral první sousto z talíře.

„Je to mnohem složitější,“ nasadila Leitha útrpný úsměv, neboť tady šlo o téma, které nespadalo přímo do jejího pole působnosti. „Zjednodušeně řečeno, každý z nás má v sobě genetické úpravy. Zajišťují nám dokonalé zdraví, mimořádně účinný imunitní systém a taktéž vysokou odolnost vůči okolním vlivům. Jinak se ale nelišíme od vás lidí. Alespoň ne navenek. Možná vydržíme více než vy, ale i pro nás platí stejná pravidla a jsme stejně smrtelní.“

„No…každopádně jste to dotáhli docela daleko. Vaše loď je opravdu zázračný kousek techniky,“ přešel rychle na jiné téma. Trochu ho její slova uklidnila, neboť nechtěl potkat další vylepšené. Nic tomu nenasvědčovalo a Leithina slova dávala dokonalý smysl.

„Právě, že ztrácíme,“ povzdechla si.

„Opravdu?“

„Chartokové jsou možná mimořádně inteligentní a pragmatičtí, skvělí vědci a řešitelé problémů, ale nemají fantazii.“

„Což znamená?“

„Jsou příliš konzervativní a chybí jim prostě tvůrčí schopnosti,“ povzdechla si. „Ne snad, že by se pomalými krůčky nedopracovali k řešení. To v žádném případě. Oni nalezli řešení všech problémů. Bohužel nedokáží udělat větší krok kupředu, když je to nejvíc třeba. Oko 7Z třída D je posledním zoufalým pokusem, vytvořit nový koncept lodí, který bude schopný plnit požadavky koloniální expedice.

„Tohle těžko mohu posoudit. Podle mě jde o velmi dobře vyvážené plavidlo. Alespoň z toho co jsem viděl.“

„Dospěli jsme k podobnému závěru.“

„Jenže jste skončili tady.“

„Vraceli jsme se na základnu, abychom předložili zprávu o prvních testech. Jenomže to už je více než půl roku. Během té doby nás stíhala jedna pohroma za druhou, včetně téhle poslední“ nasadila Leitha kyselý výraz. „Jako by nám nějaká vyšší moc bránila v tom, abychom dorazili do cíle a předali zprávu.“

„No…, každopádně my jsme také byli zataženi do vaší pohromy a doufám, že z ní najdeme cestu ven,“ poznamenal Trip pokračuje dál. „I my jsme s Delphské oblasti, daleko od flotily zažili nelehké časy. Chvílemi to vypadalo, že se odtamtud nedostaneme živí, ale kapitán nás z toho nakonec dostal. Po pravdě měla celá naše mise ještě malou dohru, neboť jsme se navzdory úspěšné misi ocitli přímo v centru časové války a museli jsme napravovat naše vlastní dějiny.“

„Tak potom jsme opravdu v dobrých rukou,“ vyloudila proti své vůli ve tváři úsměv.

„Možná nejsme tak vyspělí, ale tahle loď a její posádka je tou nejlepší ve flotile.“

„Tomu ráda věřím.“

„Co budete dělat teď?“

„Hodlám se vrátit zpátky na loď a dohlédnout, aby všechno probíhalo jak má,“ odpověděla jakmile měla prázdnou pusu. Nabrala si vidličkou další sousto a pokračovala. „Nejprve jsem si ale chtěla dát sprchu. Hoshi mi nabídla, že můžu u ní.“

„A máte v plánu se třeba taky trochu prospat?“

„Ano, nabídla mi totéž, ale budu se cítit lépe, když budu ve strojovně. Už jsem si tam přenesla ze své kajuty několik věcí.“

„Přiznávám se, že to mě nikdy nenapadlo, ustlat si ve strojovně. Nejspíš proto, že tam není dost místa.“

„Nevím jak dlouho bude Hoshi trvat její návštěva u T'Pol, ale možná by jste mi mohl ukázat tu zázračnou fialovou kouli, co máte ve strojovně,“ nadhodila přičemž si vložila do úst pořádnou porci z talíře.

„Proč ne,“ souhlasil Tucker. Zarazil se a udeřil rychlou otázkou: „Jak víte, že je fialová?“

„Studovala jsem historii aminiových krystalů. Byla tam jedna zmínka o fialové kouli, která přivedla naše lidi k ložisku krystalů a v podstatě položila základy, pro zcela novou technologii,“ odpověděla pohotově a znovu si nabrala z talíře.

„Aha,“ zamručel zadumaně. „A tyhle krystaly se dají najít kde?“

„To právě nikdo neví,“ zasmála se, až se skoro zakuckala, jako by řekl tu nejvtipnější věc na světě.

„Jak je potom těžíte, když nikdo neví kde jsou?“ nechápal pointu.

„Nikdo z nás neví, kde se ložiska nacházejí,“ opravila ho pedantsky. „Podle spekulací se objevují pouze jednou za čas v určitém místě námi prozkoumaného vesmíru. Nikdo však neví, kdy, kde, a jak. Tedy přesněji řečeno, nikdo z nás neví, kdo jsou ti, kteří tuhle informaci znají. Pro nás jako by neexistovali. Žádná jména, žádné údaje, prostě nic. Krystaly se objeví na smluveném místě, po smluveném signále. Nikdo neví kolik, nikde není uvedeno žádné množství a dost často trvá i řadu dní než se vůbec podaří najít místo, kde jsou krystaly ukryté.“

„Nikoho nenapadlo hledat je?“

„Ne,“ zavrtěla Leitha rezolutně hlavou. „Rozkazy z admirality hovořily víc než jasně. Porušení tohoto rozkazu bylo bráno jako jeden z nejhorších přestupků a ačkoliv jde o nepodložené zprávy, zmínění viníci údajně záhadně zmizeli, či dokonce zemřeli.“

„Aha.“

„Můžeme?“ položila Leitha otázku, neboť oba dva měli už prázdné talíře.

„Jasně, proč ne.“

„Až po vás poručíku.“

„Trip!“ opravil ji tentokrát on pedantsky. „Poručíka si nechte od cesty.“

„Tak tedy až po vás Tripe.“ Následovala ho a on si nemohl nevšimnout, že vypadá úplně jinak, když není tolik zachmuřená a usmívá se. Dokonce i jizva na její levé tváři najednou nevypadala tak hrozivě.

Po posledním rozhovoru s kapitánem zamířila T'Pol rovnou do své kajuty. Nezmínila se mu ani slovem o tom, že od chvíle co jsou zde, nemůže před spaním meditovat. Původně zvažovala zajít za Phloxem, ale nakonec dospěla k závěru, že ani on by s tím nic moc neudělal. Kromně toho, měla problém s meditacemi již dříve, díky používání trelia. Tudíž věděla, že musí být trpělivější a použít více uvolňujících technik, aby dosáhla oproštění všech emocí, které na ní během dne obrazně řečeno ulpěly. Jenomže veškeré techniky, které obvykle fungovaly, nezabíraly. Zvonek navíc ohlásil nečekaného příchozího. Všimnul si kapitán její nervozity? Nebo šlo o Tripa?

„Vstupte!“ vyzvala příchozího, ať jím byl kdokoliv. Kupodivu nešlo ani o kapitána ani o Tripa. Dovnitř vstoupila Hoshi. Zůstala stát uprostřed a nic neříkala, takže ji sama vyzvala: „Co si přejete?“

„Nemůžete meditovat, že?“ překvapila jí otázkou.

„Proč myslíte?“

„Ani já nemohu vyvolat obvyklé meditační stavy.“

„Zapomínáte, že jste v lidském těle.“

„Zas takový rozdíl to není.“

„Co přesně máte na mysli?“

„Evidentně ani jedna z nás nemůže meditovat, tak mě napadlo zkusit to společně.“

„To je sice zajímavé…“

„Chartokové často dosahovali podobných výsledků spojením svých myslí.“

„Já jsem vulkánka a Hoshi je člověk. Myslím, že zde je patrný rozdíl.“

„Tady nejde o fyziologii!“ zavrtěla rezolutně hlavou. „Jde o určité duchovní splynutí. Ne jako splynutí myslí, které dokáží vulkánci nebo chartokové. Nic takového.“

„Asi vám úplně nerozumím.“

„Představte si to celé jako hmotnou překážku,“ vysvětlovala Hoshi trpělivě. „Ani jedna z nás jí nedokáže odsunout. Ovšem, spojenou silou nás obou, už možná překážku odsuneme.“

„To je sice zajímavé, ale nemyslím si, že řešení je natolik jednoduché. Navíc naše mentální schopnosti jsou přes všechno odlišné.“

„Hledáte vy vulkánci vždycky důvod, proč zavrhnout myšlenku, která nepochází zrovna od vás?“

„Pouze vám připomínám, vaše slova o používání svých mentálních dovedností v těle Hoshi.“

„Logické, leč nesprávně vyložené. Možná proto vám lidé stále nerozumí.“

„Potřebuji se jenom více soustředit, abych navodila meditační stav. Což dost dobře nemohu, když zde spekulujeme o našich schopnostech.“

„Promiňte. Chtěla jsem vám jenom pomoc,“ odvětila Hoshi ublíženě. „Nebudu vás tedy déle rušit.“

„Hoshi!“ zarazila mladou ženu těsně před dveřmi.

„Ano?“

„Posaďte se a zkusíme, co navrhujete. Ačkoliv si myslím, že to nemůže fungovat.“

„Možná ano, možná ne,“ pokrčila lehce rameny. Sundala si bundu a přisedla vedle ní na postel. Vnímala svíčky i kolem stejně jako vůni kadidla. Usedla v tureckém sedu naproti T'Pol. Podobné sezení mívala často se Susan Arčrovou a fungovalo. Nyní šlo však o poněkud odlišnou kombinaci.

„Co teď?“

„Dotkněte se mojí dlaně a zkuste navodit meditační stav mysli.“

T'Pol učinila až po chvilce váhání, oč jí Hoshi požádala. Dotkla se její měkké, teplé dlaně a cítila jak pulsuje. Několikrát se zhluboka nadechla než přešla do správného dýchání a nořila se hlouběji do sebe. Kupodivu se jí dařilo uvolnit a dosáhnout pomyslného stavu naprosté rovnováhy v mysli. Pomalu se dostávala hlouběji a hlouběji, dál než plánovala. Přestala vnímat čas. Nevěděla, jestli uběhly minuty, či hodiny. Otevřela oči. Nacházela se ve své kajutě. Jenomže proti ní neseděla Hoshi, nýbrž někdo úplně jiný. Ihned jí došlo, že před sebou musí mít skutečnou fyzickou podobu její dočasné nájemnice, Jennifer Waitové. Bylo víc než zřejmé, že tohle není skutečnost. Chvilku čekala až i ona otevře své oči.

„Funguje to…,“ vydechla Jenny.

„Kde přesně jsme?“

„Vyšší rovina existence. Doufala jsem, že jí s vaší pomocí dosáhnu. Sama jsem si totiž netroufala,“ přiznala rozpačitě.

„Jsme zde. Co teď?“

„Měla by se tu nacházet odpověď, proč nemůžeme meditovat. Stačí jen hledat.“

„Opravd…,“ zarazila se T'Pol uprostřed věty.

„Také to cítíte, že?“

„Ano.“

„Nejsme tu totiž sami.“

„Pozor!“ vykřikla vulkánka jako první, neboť zaznamenala stín, který se vrhnul mezi ně. Spojení se přerušilo a obě dvě se ocitli zpátky v realitě, ve skutečné kajutě T'Pol. Akorát s tím rozdílem, že tam nebyli sami. Z onoho stínu se vyklubal dostatečně hmotný útočník. Podle ostrého čelního hřebenu a mohutné postavy, musel být klingon. Nedávalo smysl, co zde dělá. Klingoni nevládli mentálními schopnostmi, ale nebyl příliš čas přemýšlet. Potemnělou místnost prořízla čepel klingonského nože. Dost reálného, aby T'Pol bolestivě zranil na rameni. Nepochybovala, že mířil na její krk, ale Jennifer Waitová, coby Hoshi, srazila smrtící ránu. Přiměla protivníka, aby se na několik vteřin zabýval jí. Vykryla jeho první úder, ale pod jeho silou ze zapotácela, takže ji dalším téměř nedbalým máchnutím paže, zasáhl hřbetem ruky do obličeje. Odletěla skoro přes celou kajutu a zastavila jí až zeď.

„Poplach, vetřelec na…“ dostala se T'Pol akorát ke komunikačnímu terminálu.

„Čubka jedna!“ zaklel klingon jadrně směrem k bezvládné Hoshi a věnoval znovu pozornost vulkánce, jejíž ruku ihned odtáhl od panelu a uzavřel spojení. Tentokrát bylo jasné, že nemine. Jenomže místo toho se ohlédl doleva. Vztekle zavrčel, pustil jí a v okamžiku zmizel.

Necelou minutu poté už dovnitř vtrhnul poručík Reed s dvojicí mariňáků, které sebral cestou. Byl zrovna na cestě z jídelny do zbrojnice, aby se ujistil, že jsou všichni v pohotovosti. Předchozí zkušenosti s Chaockou válečnicí ho přiměla k zamyšlení. Způsob jakým uvažovala v boji, byl velice znepokojující. Dokázala rychle a neomylně najít řešení zdánlivě neřešitelného problému. Převést stvoření, která disponovala inteligencí, přesahující tu jejich a to způsobem z kterého mrazilo v zádech. Ta chladná profesionalita a nezúčastněnost ho děsila a doufal, že nikdy nebude stát na opačné straně než ona. Nejspíš by dokázala využít jeho slabostí stejně precizně, jako to před několika hodinami dokázala na Oko 7Z. Poté jí uviděl v Tripově doprovodu a ona se usmívala. „Sakra, má to někdo, ale štěstí,“ pomyslel si. Jen aby deset minut poté zaslechl v interkomu volání o pomoc. Poznal hlas T'Pol, tudíž doufal, že logicky přichází z její kajuty. Neměl čas nad tím příliš přemýšlet. Prostě popadnul fázerovou pistoli a nejbližším dvěma mariňáků gestem pokynul ať jdou s ním. Třetího poslal sehnat posily. Když dorazil na místo činu, nenašel žádného vetřelce, ale dorazil na správné místo.

„Komandére!“ vykřiknul, když viděl že krvácí.

„Jsem v pořádku,“ odpověděla přidržující si pravou paži, ze které tekla zelená krev. „Hoshi…“

„Reed ošetřovně!“ aktivoval vysílačku.

„Ano pane Reede?“

„Přijďte ihned do kajuty T”Pol doktore. Měli jsme tady vetřelce. Komandér T'Pol a Hoshi jsou zraněné.“

„Jak moc je to vážné?“

„U mě nejde o nic vážného, ale mám obavy o Hoshi,“ promluvila T'Pol klidným vyrovnaným hlasem, přestože jí v rameni pořádně škubalo a silně krvácela.

„Hned tam budu!“

Phlox dorazil na místo během dvou minut. Do té doby Reed pořádně prohlédl kajutu, ale nenašel žádnou stopu po útočníkovi. Otázky si nechal na později, že doktor ošetří T'Pol. Přes veškerou snahu zůstat klidná se lehce chvěla. Desátník Senders zatím kontroloval Hoshi, ale podle jeho gesta bylo patrné, že je stále naživu. Zbytečně s ní nehýbal dokud se na Phlox sám nepodívá. Denobulan vešel otevřenými dveřmi a zamračil se při pohledu na vulkánku.

„To nic není, nejdřív se podívejte na Hoshi!“ trvala na svém.

„Do té doby určitě vykrvácíte komandére,“ odtušil suše a rychle jí provizorním obvazem zastavil krvácení. Ránu zacelí později. „Navíc na palubě není žádný vulkánec, který by vám mohl darovat krev. Tak hotovo!“

„Co se vlastně stalo?“ zajímalo Malcolma, zatím co Phlox věnoval pozornost k Hoshi.

„Nevím, najednou se tu prostě objevil,“ odpověděla T'Pol. „Nebýt Hoshi, potom bych určitě byla mrtvá.“

„Aha,“ kývnul chápavě. „Viděla jste jak vypadal? Byl to někdo z naší posádky, nebo koloniální lodě?“

„Ne, nikdo předtím jsem ho neviděla, ale vím určitě, že vypadal jako klingon.“

„Jste si jistá, že klingon?“

„Viděla jsem ho dostatečně jasně, vypadal jako klingon.“

„Po kom vlastně šel?“

„Jsem si jistá, že mě chtěl zabít.“

„Nechci se vás nijak dotknout komandére, ale to mohl udělat než jsme sem doběhli. A s tímhle zraněním by jste ho určitě nemohla zastavit.

„Nebyla jsem to já, kdo ho zastavil.“

„Hoshi?“

„Ne, Hoshi ho zdržela na pouhých několik vteřin. Byl tu ještě někdo jiný. Nebyl vidět, alespoň já jsem ho neviděla, ale ten klingon dle mého soudu ano a utekl.“

„Jak potom utekl?“ kladl šéf bezpečnosti další otázku.

„Zmizel.“

„Transportoval se pryč?“

„Na transport to bylo příliš rychlé a navíc by senzory měly zaznamenat stopu po transportu.“

„Takže prostě najednou zmizel.“

„Přesně tak,“ přisvědčila vulkánka, neopomenouce dodat. „Ovšem mohlo jít transportní technologii, která dalece převyšuje naši úroveň, a po které nemusíme najít žádné stopy.“

Možná, ale…,“ začal Malcolm, ovšem slabé zasténání ho přimělo, ohlédnout se směrem ke zdroji.

„Už přichází k sobě,“ usmíval se Phlox.

„Mo..je…hlava…,“ bylo první co ze sebe Hoshi dostala.

„Máte naraženou čelist a lehký otřes mozku. Jinak nevidím další vážnější zranění. Nějaké pohmožděniny, ale nic vážnějšího,“ konstatoval spokojeně. „Můžete vstát?“

„Pokusím se.“

„Výborně,“ pomáhal jí Denobulan společně s jedním z mariňáků na nohy. „Teď zajdeme hezky na ošetřovnu a já vás pořádně ošetřím.“

„Ano…jistě.“

O dvacet minut později na ošetřovně už Phlox spokojeně uzavíral rozseknuté místo na vulkánčině paži. Nůž, který způsobil zranění byl patřičně ostrý a odpovídal klingonské zbrani. Vlastně si tím byl naprosto jistý. Jenomže narazil ještě na něco dalšího. Na ošetřovnu už dorazil také kapitán Archer. Rozhodně neměl ani v nejmenším radost z celé události. Pár minut předtím mluvil s poručíkem Reedem. Nenašli ani stopy po útočníkovi, kromě toho, že dle popisu T'Pol šlo o klingona. Nejspíš právě tohle se mu snažila T'Pol při posledním rozhovoru naznačit. Jenomže jak má k čertu bojovat s někým, kdo si může přijít zcela beztrestně na loď a napadnout jeho lidi, aniž by ho kdokoliv viděl.

„Jak jsou na tom doktore?“ zeptal se kapitán tiše, sotva vešel na ošetřovnu.

„Komandér T'Pol už je v pořádku a klidně může odejít zpátky do své kajuty,“ opáčil spokojeně, ale hned k tomu dodal: „Co se však týče praporčíka Sato, myslím, že tohle by jste měl vidět.“

„Ukažte,“ obrátil kapitán pozornost k monitoru na který Phlox ukazoval. Dopředu už asi tušil, co mohl doktor objevit.

„Provedl jsem mimo jiné několik EEG snímků jejího mozku, abych upřesnil, jak moc velké zranění utrpěla nárazem.“

„A co jste zjistil?“

„Na první pohled nic,“ pokrčil rameny. „Ovšem, při podrobnějším porovnávání jednotlivých skenů, které mám uložené z dřívější doby, jsem narazil na nesrovnalosti.“

„Což znamená?“

„Podívejte. Její momentální EEG neodpovídá tomu, které je staré několik týdnů.“ Rozdělil na obrazovce záznam a i necvičené oko laika by muselo poznat patrné rozdíly obou záznamů.

„A jak si to vysvětlujete?“

„Jediné co mě napadá je, že praporčík Sato ve skutečnosti není úplně sama sebou, neboť tento záznam neodpovídá běžným lidským hodnotám.“

„Aha,“ přitakal kapitán vážně, zvažujíce zda doktorovi říci pravdu či nikoliv. „Komu jste o tom už řekl?“

„Pouze vám.“

„Nechte si tuhle informaci pouze pro sebe.“

„Mám chápat, že o tom víte?“

„Možná bude lepší, když vás do celé záležitosti zasvětíme. Pojďte!“ kývnul doktorovi, zatím co přecházel do zadní části ošetřovny, kde momentálně dlely obě ženy.

„Jak se cítíte?“ zeptal se kapitán, směřuje otázku k oběma zraněným.

„Já celkem dobře, ale moje hlava bohužel ne,“ zamumlala Hoshi v odpověď.

„Však bych se divil, kdyby ne,“ zasmál se Denobulan. „Tady, tohle by mělo potlačit bolesti.“ Ihned aplikoval.

„Ale ne!“ zasténala k překvapení všech.

„Neúčinkuje to?“ zarazil se doktor

„Ale ano bolest ustupuje, ovšem..,“ vrhla zamračený pohled na kapitána T'Pol a posléze i na doktora.

„Nic jsem mu neřekl.“

„No ovšem, ty snímky mozkových vln,“ plácla se lehce do čela.

„Řeknete mu to vy, nebo mám raději já?“

„Jelikož si mě tady hodlá nechat celou noc na pozorování, potom bude spoustu času vysvětlit mu situaci.“

„Co přesně mi chcete vysvětlit?“

„Asi to, že ve skutečnosti nejsem ve vlastním těle. Moje mysl zůstala uvězněná v jiném čase než moje tělo.“

„Tím se vysvětluje spousta věcí.“

„Pokud už nic nepotřebujete doktore, vrátím se do své ubikace,“ pronesla rychle T'Pol.

„Ale jistě, jistě,“ pokyvoval souhlasně.

„Malcolm právě provádí zabezpečení vaší kajuty. Před dveře postavil stráž. Pokud by se ještě někdo objevil, jeho tým bude na místě.“

„Rozumím.“

Dveře ošetřovny se otevřely a vpustili další dvojici návštěvníků. Trip v doprovodu Leithy vešel dovnitř, zvědavě si prohlížeje přítomné. Neušlo mu rameno T'Pol, stejně jako fialová podlitina, která zůstala Hoshi stále ve tváři. Očekával nějaké bližší vysvětlení, ale nedočkal se ho. Jak kapitán, tak doktor mlčeli a z jejich mlčení vyplývalo, že určitě vědí víc než hodlají říct. Zběžně věděl, že k došlo útoku na lodi, ale nic dalšího.

„Nestalo se ti nic?“ promluvil Trip směrem k T'Pol.

„Nešlo o nic vážného.“

„Vidím, že si asi nedám u Hoshi sprchu,“ povzdechla si Leitha tiše.

„Klidně můžete třeba u mě,“ vypustil inženýr z úst ještě dříve než si uvědomil co říká. Tolik k dobrému vychování.

„Aha,“ nasadila Leitha potulený úsměv. „Takže mě přeci jenom chcete vidět nahou.“

„Podívejte já…“ začal, ale nedostal šanci dokončit větu.

„Nelhala jsem vám, když jsem říkala, že my Chaokové si potrpíme na fyzickou dokonalost. Dokonalá tělesná symetrie, kterou nemáme důvod skrývat. Věřím, že nebudete zklamán.“

„Můžete se osprchovat u mě!“ vysvobodila Tripa z rozpaků T'Pol.

„Děkuji,“ kývla Leitha lehce hlavou na znamení díků. Přesto si neodpustila na něj zamrkat, a když opouštěla ve vulkánčině doprovodu ošetřovnu, tvářila se nesnesitelně spokojeně.

„Tohle je na mě prostě trochu moc,“ povzdechl si inženýr, jakmile byly obě dvě ženy daleko od ošetřovny.

„Vy lidé, jste tak neuvěřitelně dětinští,“ neodpustil si Phlox pobaveně nadhodit.

„Dětinští?“

„Máte rozhodně zastaralé názory na morálku a chováte se jako děti. Jinak by jste si musel všimnout, že v Leithině chování nebyl žádný, vážně míněný sexuální podtext.“

„Takže, když se mi chtěla ukázat jak ji bůh stvořil, to není sexuální podtext?“

„My Denobulané máme svým způsobem podobné…“ začal doktor zasvěceně hovořit.

„Ne, ne!“ zarazil ho Trip ještě než dokončil první větu. Vzpomínka na setkání s Phloxovou ženou se mu najednou objevila na mysli. „Myslím, že to nechci slyšet. Raději zůstanu nevědomý a dětinský. Vlastně si vzpomínám, že mám nějakou naléhavou práci.“

„Doufám, že už další vyrušení nebude,“ přidal se k němu kapitán. Tím je oba dva vysvobodil, dříve než by Phlox, zcela zbortil jejich zažitý pohled na svět.

„Lidé…,“ zavrtěl Denobulan nesouhlasně hlavou nad jejich podivnými názory.

„Však oni nakonec dospějí,“ přidala Hoshi.

„Jednou možná. Ovšem podle mých pozorování to nebude v následujících sto letech.“

Enterprise NX-01, následující den ráno

Během noci se již žádná další neobvyklá událost neodehrála a vše proběhlo v poklidu. Žádné narušení, žádné neobvyklé události. T'Pol zjistila, že poté, co byl útočník odhalen už se dokázala před spaním natolik soustředit, aby oprostila svoji mysl od jednotlivých emocí a konečně dokázala, poté co Leitha odešla v klidu usnout. Nemohla nepřipustit, že Leitha je po fyzické stránce vskutku impozantní. Ne velká, ne malá, prostě měla dokonale vybalancované fyzické parametry. Znepokojení, které pociťovala zmizelo. Jenomže tím se situace zdaleka nevyřešila. Natolik si mohla být jistá. Problém spočíval v tom, že nemohla své tvrzení a dojmy opřít o dostatečně silná fakta. Měla tedy o čem přemýšlet a potřebovala potvrdit své domněnky. Opustila svou kajutu a chodbou se vydala na můstek. Na druhé křižovatce se k ní připojila s naprostou samozřejmostí Hoshi. Popřála ji dobré jitro, jako by se nic nedělo.

„Jak jste se vyspala?“ zeptala se Hoshi hned poté.

„Dobře, děkuji.“

„Žádné problémy s meditací?“

„Ne, tentokrát již ne,“ odtušila obratem dodávaje: „Ač je to krajně podivné, evidentně byl ten neviditelný útočník zdrojem těchto problémů.“

„Ano.“

„Věděla jste o něm?“

„Ne,“ zavrtěla Hoshi rezolutně hlavou. „Byl pro mě stejným překvapením, jako pro vás.“

„Předpokládám, že ho lze zařadit do kategorie událostí, které nemůžeme ovlivnit.“

„Nejspíš ano, ale myslím, že o něm ještě uslyšíme. I když asi nepůjde o osobní setkání.“

„Informovala jste o tom již kapitána?“

„Ano,“ přisvědčila s úsměvem, který k mladé praporčici vůbec neseděl. Ne, patřil Jennifer Waitové a byl to velmi nebezpečný úsměv. „Doufám, že se ukáže, neboť pro něj a nejspíš i jeho loď budeme mít pár ošklivých překvapení.“

„Překvapeních?“

„Nevím přesně jaké, ale určitě se o nich brzy dozvíme,“ odtušila neurčitě, zastavuje před výtahem.

„Další tušení?“

„Ano.“

T'Pol už nic víc nedodala. Pouze vstoupila, následovaná komunikační důstojnicí do výtahu. Vlastně se ani nezeptala zda-li ji doktor Phlox propustil z ošetřovny. Výtah obě dvě vyhodil na můstku a každá zaujala své místo. Kapitán dorazil pár minut po nich. Na hlavní obrazovce bylo stále vidět koloniální plavidlo. Nešlo si nevšimnout, že kapitán Archer strávil pohledem na loď, která přesahovala o tolik úroveň Enterprise. Podle jeho výrazu nebylo těžké odhadnout, jaké si asi v duchu klade otázky. Nechala ho ať se kochá a sama věnovala plnou pozornost své vlastní práci. Nejprve ještě jednou ověřila své včerejší výpočty. Nedávaly jasnější odpověď ani dnes. Zaměřila tedy svou pozornost jinam a všimla si drobné nesrovnalosti. Pro všechny případy si ověřila přes senzory, zda nejde o chybu.

Můstek koloniální lodi, rozhodně vypadal méně poškozený než včera. Podle probíhajících oprav tam nikdo za poslední dva dny nebyl. Leitha beztak neměla dost lidí, aby provedla opravy na můstku. Všichni členové posádky, kteří zbyli prováděli opravy ve strojní sekci C. Přesto můstek vypadal, že není otevřený do prostoru. Rychle si tuto informaci ověřila a ihned potvrdila. Ani nezaznamenala, kdy k ní kapitán Archer přistoupil. Ano, všimnul si jejího neobvyklého zaujetí. Ačkoliv, spíš si všimnul Hoshi, jak na T'Pol upírá pohled. Zaznamenal lehounký úsměv z kterého si vyvodil, že půjde o něco důležitého. Už dávno se neptal proč a jak. Místo toho raději konal a doufal, že tím předejde podobné události, jako včera večer. Nyní tedy vyčkal, dokud vědecký důstojník nezvedne hlavu od senzorů.

„Něco nového?“ zeptal se.

„Myslím, že jsem narazila na něco neobvyklého.“

„Ukažte!“

„Tohle je záznam můstku Oko 7Z, krátce po explozi,“ zobrazila na hlavní obrazovce záznam. „A tohle je nynější sken.“ Obrazovka se rozpůlila, takže nahoře byl původní a dole současný záznam. T'Pol oba dva záznamy navíc ještě zvětšila, takže bylo více patrné, že můstek je z větší části opravený.

„Jak dlouho?“

„Tím si nejen úplně jistá, ale nemůže to být víc než dvanáct hodin.“

„Což potvrzuje teorii o tom, že na můstku musí být ohniskový bod!“ ozvala se Hoshi.

„Tato varianta se jeví jako pravděpodobná,“ připustila T'Pol.

“Ze záznamů a hlášení dnešního rána je víc než zřejmé, že v jiných částech Oko 7Z provádějí tytéž opravy jako my. Může to znamenat, celkem logicky, že je tam více členů posádky a tudíž mohou provést opravy takového rázu, který my tady udělat nemůžeme.“

„Nemáme jak tuto teorii potvrdit, ale vše nasvědčuje tomu, že bude nejspíš správná.“

„Proč prostě neřeknete, něco jako: je to tak?“ otočil Jonathan ke svému prvnímu důstojníkovi hlavu. Nemohl se ubránit jistému pobavení nad vulkánskou opatrností a rezervovaností.

„Protože zatím nemám v rukou jednoznačná fakta. Navíc my vulkánci nevynášíme unáhlené soudy, na rozdíl od vás lidí,“ opáčila nevzrušeně

„Ano. Proto jste patřičně na výši,“ poznamenal s úsměvem, obraceje pohled ke komunikačnímu. „Spojte mě s Oko 7Z.

„Dobře, že voláte kapitáne!“ spustila Leitha sotva se objevila na obrazovce. Vedle ní stál Trip, ale ona ho nepustila ke slovu. „Právě došlo k propojení hlavního sekundárního paměťového jádra. Některé méně významné uzly začaly být aktivní už včera, ale teprve teď došlo k propojení s klíčovými paměťovými jádry a naše systémy začínají konečně nabíhat do nominálních hodnot. Senzory, navigace, zbraně a pohon. “

„Akorát se nemůžeme hnout z místa,“ dodal Trip.

„My máme také jednu novinku. Nevíme jak, ale můstek už není otevřený do prostoru.“

„Potom tam musí být ohniskový bod!“ pronesla Leitha pevně.

„Sejdeme se za deset minut na Oko 7Z. Je čas zjistit, kam, jak a proč zmizela vaše posádka!“

„Ano kapitáne.“

Přesně po deseti minutách stanul Jonathan Archer s T'Pol na palubě koloniální lodi. Leitha na oba dva čekala. Bylo zajímavé, že ačkoliv ona sama zůstala coby člen posádky s nejvyšší hodností, rozhodně přenechávala kapitánovi Enterprise iniciativu. Ona sama nebyla žádný důstojník, pouze obdržela čestnou hodnost poručíka. Vlastně napůl doufala, že situaci převezme někdo, kdo bude vědět, jaké správné rozhodnutí má udělat. Důležitá velitelská rozhodnutí v podobném případě, šla daleko za rámec jejích zkušeností. Sice dokázala zvládnout bezprostřední problémy, kdy se loď ocitla v ohrožení. Ano, ale jenom protože tohle bylo něco, co znala.

„Můžeme se transportovat přímo na můstek. Jakmile budete připraveni.“

„Určitě jste úplně opravili transportér?“

„Určitě dokážete udělat nějaké rozhodnutí, aniž by jste o něčem, nebo někom nepochybovala!“ vrátila Leitha ostře danou poznámku.

„Pouze konstatuji, neboť dle vašeho hlášení jste útokem na toho insektoidního cizince, spálila současně všechny obvody kolem a bylo nutné opravit celý systém.“

„Na čemž pracovali mají lidé i já nepřetržitě dvanáct hodin.“

„Prosím!“ zarazil spor Jonathan hned v úvodu. Pochopil, že T'Pol tíhne k opatrnosti, ale doufal, že slovo Chaocké ženy platí. Také by nerad skončil jako nehoda transportéru.

„Transportní souřadnice k přesunu na můstek zaměřeny, čekám na rozkaz k přesunu,“ zasáhla do toho koloniální inženýrka, mající na starosti transportér.

„Děkuji Sarono,“ kývla na mladičkou praporčici Leitha. „Pro všechny případy si vezměte tohle. Dýchací přístroj a zapněte ochranné pole,“ podávala oběma dýchací masky plus kulaté zařízení generující ochranné pole.

„Rozumím,“ vzal si kapitán bez řečí jednu masku a kulaté zařízení. Všimnul si, že Leitha ho má na zápěstí, ale z Malcolmova popisu mělo být celkem jedno, kde bylo umístěno. Hlavně ho neztratit.

Transportér je přenesl na můstek naprosto v pořádku, což Leitha komentovala více než výmluvným pohledem směrem k vulkánce. Ta už měla v ruce příruční skener a kontrolovala okolí. Můstek byl začouzený a ohořelý, ovšem jinak vypadalo vše funkční. Některé konzole dokonce matně svítily, což bylo známkou toho, že stále mají energii. Jonathan Archer se jenom ohlédl po dveřích výtahu. Ty samozřejmě chyběly a zůstaly z nich jenom ohořelé zbytky. Možná se mu to zdálo, ale zahlédl v nich slabý záblesk. Zatím co procházeli horní část, Leitha kontrolovala situaci dole. Byla příliš zaujatá skenováním než aby si všimla neobvyklého obrazu. Její pozornost totiž upoutalo velitelské křeslo. Místo, kde vždy sedávala Tasha. Jako jediné zůstávalo zcela neporušené. A pak si toho teprve všimnula. Zbraň jí vyletěla z pouzdra dříve než se ohlédla. Jenomže před sebou neměla vetřelce, nýbrž kapitána Tolkina.

„Kapitáne!“ vyhrkla, ale něco nebylo v pořádku.

„Co se děje?“ ozval se Archer, netuše, že on není tím na koho právě volala.

„Vidíte totéž co já? Tady!“ ukazovala přímo před sebe.

„Nic tam není!“ zavrtěl Jonathan rezolutně hlavou.

„Skener zde ukazuje nepatrnou známku energie, ale nic víc,“ upřesnila T'Pol.

„Leitho, jsi to opravdu ty?“ zaznamenala Chaocká specialistka další hlas. Poznala ho. Patřil Simonu Ingirusovi, hlavnímu inženýrovi na Oko 7Z.

„Předpokládám, že ani tohle jste neslyšeli,“ pronesla zkoumaje tváře svých společníků.

„Co jsme měli slyšet?“

„Tohle je podivné,“ zamnula si Leitha zamyšleně bradu. Vidím kapitána Tolkina, ale slyším Simona Ingiruse, našeho hlavního inženýra.“

„Otázkou je spíš, proč my nevidíme ani neslyšíme totéž.“

„Pravděpodobně kaskádovitý efekt, neboť jste nebyli na lodi v okamžiku roztříštění.“

„Vidím tě, ale neslyším.“

„Vidí mě, ale neslyší,“ zopakovala vyřčená slova.

„Pravděpodobně v tom bude zákonitost,“ přikývnula T'Pol.

„Pokud vezmeme v úvahu, že zde, v tomto bodě se scházejí všechny tři linie, přičemž každá část se nachází v jiné časové oblasti, potom je jenom logické, že se zde nemůžeme setkat úplně. Tudíž já sice vidím kapitána Tolkina v jedné oblasti, ale slyším Simona z druhé oblasti.“

„A totéž vidí i oni?“

„Pravděpodobně v jiné závislosti. Předpokládám, že Simon mě vidí, ale kapitán Tolkin mě zase slyší.“

„A kapitán Tolkin vás zase slyší, ale nevidí.“

„Přesně…,“ nedokončila Leitha větu, protože se kapitán Tolkin otočil. Hleděl jejím směrem, ale zcela jistě ji neviděl. Zato pad v jeho ruce hovořil víc než naléhavě. Aniž by o tom začala uvažovat, ihned si přepisovala obsah do svého padu. Nepřemýšlela nijak zvlášť o obsahu. Prostě se snažila nic nevynechat a všechno zapsat. Jak Archer, tak T'Pol ji s napětím sledovali a na rozdíl od ní, oni už chápali smysl celé zprávy. V podstatě všechno do sebe začínalo zapadat. Jako nějakým podivným řízením osudu, ačkoliv s ohledem na předchozí události by těžko někdo mohl říci, že jde o pouhou náhodu. Ne, bytosti které stáli v pozadí, strážci, prostě neponechávali věci náhodě a směřovali události daným směrem. Bohužel směrem, který znali jenom oni sami.

O další hodinu později se konala v zasedací místnosti Enterprise poslední porada před velkým třeskem. Šlo o klíčové rozhodnutí a sešla se zde většina vyšších důstojníků. Nechyběl zde ani doktor a samozřejmě i Leitha. Důkladně si prošla veškerá data. Vlastně se na můstku zdržela o něco déle, aby měla jistotu, že Simon měl možnost si od ní všechno opsat. Nyní už nebylo nejmenších pochybností, že celá loď je roztříštěna do tří časových oblastí, každá v jiném století. U každé se nacházela Enterprise dané doby. Šlo o zajímavou shodu událostí, neboť všechny tři časová pásma se vzájemně neovlivňovali. Tudíž nikdo z Enterprise nemohl mluvit, ani vidět nikoho z budoucnosti, či z minulosti.

„Takže, pokud tomu všemu správně rozumím,“ vzal si konečně Trip, „potom přesně za devět hodin zaměříme vlečný paprsek na Oko 7Z. Přesně do tohoto místa, které figuruje, obrazně řečeno, jako těžiště celé lodi. Tím bychom s ní měli pohnout a vytáhnout jí z oblasti, která způsobuje roztříštění v čase.“

„V podstatě ano.“

„Co přesně se stane potom co se dostanou mimo oblast?“ zajímalo Malcolma.

„Bude třeba provést časovou synchronizaci,“ odpověděla pohotově Leitha. „Zabere alespoň pět minut něž lodní počítač provede patřičné výpočty a provede pomyslné ukotvení v našem skutečném čase a prostoru.“

„Což znamená?“ vybídl kapitán k vysvětlení pointy.

„Znamená to, že dojde k přerušení spojení s touto realitou a úplně zmizíme z vašeho vesmíru zpátky tam, kam skutečně patříme.

„A co když se vám ta synchronizace nepodaří?“

„Máme v této oblasti poměrně značné zkušenosti, nehledě na fakt, že i vy v budoucnosti dospějete k podobným poznatkům,“ usadila ho Leitha okamžitě.

„Během těchto zmíněných pěti minut budete hodně zranitelní. Nebude vůbec zřejmé v kterém časovém období se budete v který okamžik nacházet a je tedy jenom logické, že pokud nepřátelé hodlají zaútočit, potom bude tento okamžik strategicky nejvhodnější.“

„Tím by se vysvětlovalo, proč o nich dosud nebylo příliš slyšet. Proč se snažili nás prostě jenom zdržet, rozhodit, místo, aby udeřili přímo,“ přidala Hoshi.

„Předpokládám, že v našem čase prostě nemají takový vliv jako v budoucnosti.“

„Což se může během synchronizace velice rychle změnit,“ zabručela Leitha.

„Proto musíme být připraveni!“

„Naše štíty a zbraně už fungují. Akorát ovládání může být trochu chaotické, vezmeme-li v úvahu, že může přijít několikerá hrozba.“

„Důležité bude udržet jakékoliv hrozby co nejdále a co nejdéle, aby se na přátelé dostali bezpečně domů a jejich přítomnost nezasahovala do rovnováhy našeho vesmíru.“

„Ano. Vzájemnou pomocí dosáhneme kýženého efektu.“

„Nechci být rýpal, ale proč až za deset hodin?“

„Kapitán Tolkin chce mít pravděpodobně opravené klíčové neurální uzly. Ty se nacházejí v části, kterou ani on, ani my nekontroluje. Pokud mají výpočty proběhnout potřebnou rychlostí, bude potřeba zapojit hlavní jádro počítače a to znamená, aby neurální síť fungovala. Čím více uzlů, tím větší výkon. Nepočítaje skutečnost, že neurální uzly budou při synchronizační proceduře klíčovou součástí.“

„Aha.“

„Na naší straně jich moc není. Většina jich je rozložená v oblasti, kterou kontroluje Simon a jeho lidé.“

„Už nic neříkám. Budeme připraveni.“

„Ještě něco Tripe?“ zeptal se kapitán.

„Ne, už nic.

„Rozchod!“ ukončil krátkou poradu, ale sám zůstal sedět. Vedle něj Leitha, ani Hoshi se nepohnuly, zatím co ostatní odcházeli ze zasedačky.

„Vím na co se chcete zeptat kapitáne,“ začala Hoshi sama. „Nehodlám vás připravit o Hoshi.“

„Bude vám těch pět minut stačit?“

„Zabere to pouze okamžik.“

„Přesunu tě rovnou k tobě do kajuty. Tam by se mělo nacházet tvoje hmotné tělo a při nejbližší příležitosti transportuji Hoshi zpátky.“

„Budeme pravděpodobně těch pět minut cestovat mezi třemi časovými oblastmi, tudíž příležitostí k návratu bude víc než dost.“

„Dobrá.“

Enterprise NX-01, o devět hodin později

Můstek pozemské lodi byl už hezkých pár hodin plný aktivity. Ne snad, že by nebyla posádka aktivní i předtím, to ne, ale konečně se blížil okamžik rozuzlení a napětí začínalo pomalinku stoupat. Do zahájení zbývalo sotva pár minut. Kapitán Archer akorát dorazil v doprovodu Hoshi na můstek. Potřeboval s ní probrat ještě pár věcí. Rozhodně nechtěl o Hoshi přijít vědomě či nevědomě. Ne, že by ženě, která momentálně dlela v Hoshině mysli, která chodila, mluvila a dokonce se i chovala jako ona, nevěřil. Prostě chtěl mít jistotu, že se nic nepokazí a doufal, že jí má, ačkoliv jak s oblibou poukazovala T'Pol, neměl v ruce žádný hmatatelný důkaz. Jenomže tady se opět pohyboval na velmi tenkém ledě, kde věřit či nevěřit znamenalo totéž co být a nebýt.

„Jaký je stav?“ položil otázku a jako první se obrátil k Travisovi.

„Zaujali jsme pozici na boku Oko 7Z. Odsud budeme schopní reagovat na největší množství potenciálních hrozeb.“

„Dobře,“ kývnul spokojen obraceje pohled k taktickému úseku. „Malcolme?“

„Fázerová děla v pohotovosti, fotonová torpéda taky. Štíty zatím běží na plný výkon.“

„Výborně. Co vlečný paprsek?“

„Připraven a zaměřen na cíl,“ odpověděla vulkánka. „Trip ještě dolaďuje jeho nosnou vlnu, aby byla zcela synchronní.“

„Výborně. Kolik nám ještě zbývá času?“

„Dvě minuty sedmnáct vteřin.“

„Asi bych teď měl říct něco velkolepého, ale po pravdě řečeno mě nic velkolepého zrovna nenapadá. Jediné co mohu říci je to, že věřím tomu, že děláme správnou věc. Naši přátelé sem nepatří a nemohou zde zůstat. Možná si to někteří z vás neuvědomujete, ale rovnováha sil musí být zachována, v minulosti, současnosti i v budoucnosti. Nic víc zde neděláme a já vím, že se mohu plně spolehnout na každého z vás.“

„Dvacet sekund do aktivace!“ prohlásila T'Pol do ticha, které se po kratičkém kapitánově projevu rozhostilo na můstku.

„Taktický poplach. Připravit na aktivaci!“

„Deset sekund….pět..čtyři...tři..dva…jedna…aktivuji vlečný paprsek!“ odpočítala T'Pol poslední vteřiny.

„Hýbe se!“ vykřikl Mayweather jako první.

„Oko 7Z mění pozici. padesát vteřin k dosažení únikového bodu!“

„Funguje to!“ neodpustil se Reed poznámku.

„Není to jenom naše práce. Podle tahu vlečného paprsku se musely připojit minimálně další dva vlečné paprsky. Rozhodně mnohem silnější než ten náš,“ prohlásila vulkánka stoicky. „Oko 7Z se postupně dostává mimo časovou distorzi.“

„Jděte!“ kývnul Jonathan směrem k Hoshi. Ta jenom lehounce kývla hlavou a stiskla signalizační zařízení na své ruce. V zápětí ji uchopil transportní paprsek a přenesl pryč.

„Máme společnost! Cizí plavidlo se demaskuje přímo před námi!“

„Identifikace!“

„Není v databázi, ale podle designu a konstrukce půjde pravděpodobně o klingony.“

„Tak přeci jenom.“

„Střílejí po nás!“ vykřikl Reed celkem zbytečně, neboť můstek Enterprise se pořádně otřásl. Poprvé, podruhé i potřetí. Pokaždé byl náraz o něco silnější a světla více pohasla.

„Zkouší vyřadit náš vlečný paprsek!“ upozornila T'Pol.

„Opětujte palbu!“

„Přímý zásah! Žádné poškození. Ani jsme jim neškrábli štíty!“

„Dvacet sekund do pozice!“

„Zaznamenávám střelbu z Koloniální lodě!“ vzhlédl Malcolm.

„Nepřítel ustupuje!“

„Oni se vrátí…,“ zamnul si Archer bradou. „Teď to určitě nevzdají.“

„Oko 7Z na pozici. Zaznamenávám podivné energetické fluktuace po celé lodi“

„Ztrácejí se…,“

„T'Pol!“

„Podle všeho se ty fluktuace postupně šíří po celé lodi. Objevují se nám na senzorech a zase mizí. Pokaždé…,“

„Kapitáne, ta loď se vrací!“ přerušil vulkánku Reed. „Zaměřují můstek koloniální lodě.“

„Převeďte co nejvíc energie do štítů!“ nařídil šéfovi bezpečnosti. „Travisi, přesuňte nás mezi ně a můstek Oko 7Z.“

„Ano pane!“

„Kapitáne, měl by jste vědět, že jejich zbraně jsou mnohem silnější a ani naše současné štíty nejsou pro jejich zbraně nepřekonatelné.“

„Potom, jakmile budeme na pozici, do nich převeďte všechno co máme. Klidně vypněte i zbraně, když nám stejně k ničemu nejsou! Hlavně ať nenaruší celou synchronizaci. Jinak všechno, co jsme tady udělali, bude ztraceno.“

„Rozkaz!“

„A my nejspíš taky. Potom určitě zničí i nás a nebudou si dělat zbytečné vrásky.“

„Nechci být rýpavý pane,“ nadhodil Malcolm trochu nesměle. „Ale jak se Hoshi vrátí zpátky, když budeme mít zvednuté štíty?“

„Štít běží na určité frekvenci, tudíž transportovat se skrze něj lze, pokud nastaví transportér na potřebnou nosnou vlnu.“

„Doufám že to stihne,“ promluvil od kormidla Travis. „Jsme na pozici pane!“

„Malcolme?“

„Všechno co šlo máme ve štítech.“

„Teď zbývá jenom…“ Kapitán Enterprise ani nemusel dokončovat větu, neboť nepřítel to udělal za něj. Měl opravdu co dělat, aby neskončil na podlaze. Můstek už osvětlovala pouze hlavní obrazovka a světla z jednotlivých ovládaných stanic. Zato přibližující se plavidlo bylo víc než zlověstnou předzvěstí. Vteřiny ubíhaly nekonečně pomalu. Můstek se znovu zatřásl jak se zelené střely z jejich distruptorů nemilosrdně zakously do jejich štítů. Bylo víc než zřejmé, že pět minut takové palby nevydrží. Naději jim dávaly nepravidelné výstřely z Oko 7Z. Poslední z nich dokonce zasáhl motory a nepřítel ztratil na několik okamžiků rovnováhu a rychlost. Ovšem nezastavilo ho to. Ovšem donutilo ho koncentrovat střelbu proti vícero hrozbám. Poměrně brzy umlčel palubní zbraně, ovládané nejspíš manuálně a znovu věnoval pozornost Enterprise.

Jenny se zhmotnila přesně tam kde měla. Těsně před začátkem boje. Musela čekat skoro dvě minuty, než synchonizační proces dospěl až sem a ona konečně úlevně spatřila své vlastní tělo. Neváhala ani vteřinu. Nacvičeným hmatem se dotkla svých spánků a přenesla své vědomí během okamžiku tam kam patřilo. Tím ztratila vládu nad tělem Hoshi. Přesto trvalo skoro další půlminutku, než byla schopná se pohnout a vstát. Praporčici z Enterprise nic nebylo, akorát se nacházela v bezvědomí. Přesně podle plánu. Popadla jí a vyrazila chodbou ven. Konečně potkávala známé tváře, členů posádky, kteří se postupně objevovali, mizeli a zase objevovali, jak se čas a prostor na celé lodi postupně vracel krkolomně do normálního stavu. Dorazila do transportní místnosti, kterou nikdo neobsluhoval a byla jenom ráda, že nemusí nikomu nic vysvětlovat. Čas pomalinku ubíhal a už každým okamžikem se mělo všechno vrátit do normálu a aminiové krystaly znovu nastaveny do nominálních hodnot, tak aby nerozbíjeli časoprostor kolem sebe.

Jemně položila Hoshi na transportní plošinu. Přešla k ovládání transportéru. Zůstal nepoškozen, což bylo jenom dobře. Neměla čas provádět nějaké opravy. Beztak by je nestihla včas, když šlo o desítky vteřin. Rychle vyhledala Enterprise. Nebyla na původním místě, ale přímo nad můstkem a Jenny nemusela být žádný velký génius aby pochopila co kapitán Archer právě udělal. Byl to hodně odvážný krok, musela uznat. Na druhé straně od něj nečekala nic menšího. Jenomže jeho plán až tak úplně nevycházel. Chtěla nastavit frekvenci transportéru na štíty Enterprise, ale zjistila, že ani nemusí. Poslední salva totiž poškodila jejich štíty a ty se začaly hroutit. Tudíž nebyl problém, Hoshi skrze mezery vy štítech přenést na její loď. Spokojeně se usmála nad šťastným koncem. Jenomže tím celá záležitost zdaleka nekončila, ale právě začínala. Před Oko 7Z stál nový problém a samotný rozsah přesahoval i její chápání.

Hoshi se zhmotnila na Enterprise přesně v okamžiku, kdy ochranný štít selhal. Kapitán si jí okamžitě všimnul a přiskočil k ní. Nebylo už mnoho věcí, které mohl pro svou loď v daném okamžiku udělat. Ani nemohli odletět, neboť do štítů převedli i energii z impulsních motorů. Nezbylo jim téměř vůbec nic. Zkontroloval tedy Hoshi puls a napůl si oddechnul. Nacházela se jenom v bezvědomí. S čímž ostatně i počítal. Podle Jennifer Waitové se neměla probudit hned. Nyní zůstávalo otázkou, zda vůbec bude mít k probuzení příležitost.

„Nalétávají znovu.“

„Držte pozici!“

„Počkat!“ opravil se Malcolm rychle. „Zaznamenávám poruchy v jejich štítech!“

„Potvrzuji. Jsou pod palbou!“ přidala se k taktickému důstojníkovi vědecká důstojnice.

„Ale odkud?“

„Nemyslím si, že to momentálně bude důležité. Jejich štíty selhávají a…“ Slova T'Pol zanikla v oslnivé explozi.

„Nárazová vlna! Blíží se k nám. Náraz do deseti vteřin!“

„Mluví kapitán! Pro všechny. Připravte se na náraz!“

Proti samotné vlně nešlo nic udělat. Pouze poručík Reed si v daný okamžik uvědomoval sílu samotné exploze. Vzápětí zasáhla Enterprise, ovšem ne silou, kterou podle hodnot měla. Štíty už neměly energii, nic co by zabránilo zkáze. Podle všeho je měla vlna zcela rozdrtit, ale nestalo se tak. Můstek se trochu zhoupnul a otřásl, ale nešlo o nic závažného. Koloniální Dravec Oko 7Z zmizel těsně předtím.

„Odnáší nás to pryč…,“ komentoval situaci Travis u kormidla. „Rychlost je zcela mimo stupnici!“

„Takovou rychlost loď nemůže vydržet!“

„Nárazová vlna slábne. Vystupujeme z hyperprostoru.“

„Otázkou je kde?“ zeptal se kapitán.

„Tomu asi nebudete věřit pane!“

„Myslím, že právě teď uvěřím opravdu čemukoliv.“

Vypadá to, že jsme na původních souřadnicích než jsme se vydali na tohle dobrodružství.“

„Náhoda?“ obrátil Jonathan tázavý pohled k T'Pol.

„Spíš někdo popostrčil události, aby šly správným směrem,“ odtušila stoicky. „Jiné logické vysvětlení mě nenapadá.“

„Takže, tohle všechno, bylo podle vás logické?“

„Myslím, že logické by bylo soustředit pozornost na opravy Enterprise. Sice jsme unikli a zachránili koloniální loď, ale naše škody jsou dostatečně reálné.“

„Vždycky máte po ruce logické vysvětlení?“

„Budete konečně spokojen, když řeknu: nevěřím, že to byla náhoda?“

„Bohatě.“

Enterprise NX-01, 11. prosince 2154.

Kapitánův deník: Hlavní škody na Enteprise jsou opraveny. Znovu máme základní systémy, jako je pohon a zbraně, ale ještě zabere nějaký čas než bude loď plně opravená. Momentálně míříme na setkání s Columbií, ale podle prvních zpráv nejsou v dosahu a setkají se s námi nejdříve za dva týdny. Vypadá to, že si Trip svůj zdejší pobyt přeci jenom trošičku prodlouží. Musím také myslet na to, zda se naši koloniální přátelé vrátili bezpečně domů. Bohužel nemám jak si to ověřit, takže mohu pouze doufat, že ano. Zastavit záznam!“ přerušil nahrávku do deníku, neboť se ozval zvonek.

„Vstupte!“ vyzval příchozího. Na hlášení bylo ještě brzy, takže určitě nešlo o běžnou návštěvu. Nemýlil se. Ve dveřích se objevila Hoshi. Vlastně ji svým způsobem očekával a doufal, že bude mít příležitost si s ní promluvit.

„Neruším kapitáne?“ pronesla komunikační důstojnice plaše.

„Vůbec ne. Jen pojďte dál!“ vybídnul ji co možná nejvřeleji.

„Víte posledních pár dní jsem byla mimo a…,“ začala rozpačitě.

„Chcete vědět něco o osobě, která během té doby obývala vaše tělo?“ doplnil otázku za ní.

„Je to tak zvláštní,“ nakrčila lehce hlavu, hledaje slova, kterými by popsala svůj zážitek. „Phlox mi ti to zkoušel vysvětlit, hned jak jsem přišla k sobě, ale…“

„Kolik z toho si uvědomujete?“

„Nepamatuji si nic, ale vím, že se mnou něco bylo. Nedokážu to přesně vyjádřit, ale v prvních okamžicích jsem měla pocit, že nejsem ve své kůži. Postupně ten pocit odezněl, ale stále na něj musím myslet.“

„Možná by jste si o tom měla promluvit s T'Pol.“

„Možná…,“ přisvědčila neochotně a pokračovala až po notné chvilce ticha, kdy zvědavost zvítězila. „Jaká vlastně byla?“

„Byla…jiná.“

„Tomu věřím.“

„Dodržela všechno co slíbila. Včetně toho, že se vzdala při první příležitosti vlády nad vaší myslí,“ pokrčil lehce rameny. „Sice jsem jí nepodezíral, ale měl jsem o vás trochu obavy.“

„Udělala něco o čem…“

„Ovšem že ne!“ zasmál se kapitán ještě než dořekla celou větu. „Pořád měla na paměti, aby jste neměla problémy a někdo si na vás ukazoval. “

„Opravdu?“

„Řekl bych, že byla svým způsobem jedinečná, stejně jako vy, akorát svým vlastním způsobem. Byla psycholožka. Možná právě proto si zvolila vás, neboť viděla spřízněnou duši.“

„Díky.“

„Taky si mohla vybrat třeba mě a potom bych to byl já, kdo by právě teď vedl nesmírně zajímavý rozhovor…“

„Děláte si legraci?“ vyprskla smíchy.

„Bohužel ne,“ opětoval úsměv.

„Nevím jestli to mám vzít jako poklonu nebo ne.“

„Jsem rád, že jste zpátky Hoshi,“ položil jí ruce na ramena a myslel svá slova naprosto vážně. Jakkoliv byla Jennifer Waitová perfektní, Hoshi Sato nahradit nemohla, nikdy.

„Díky.“

Oko 7Z, dva dny po nouzovém přistání v Allonském prostoru

Po dvou dnech Tasha konečně dospěla na konec jednoho dlouhého seznamu. Nikdo před nimi dosud nezkoušel s novým Dravcem třídy D přistát na planetě a vyzkoušet zda všechny systémy spojené s přistáním a pozdějším pobytem na planetě fungují. Mezi ně patřil hlavně filtrační systém, který ze zdejší planety třídy M, vháněl do lodi vzduch. Nepotřebovali tedy systém podpory života a v celé lodi byla dýchatelná atmosféra. Dále pak Simon a jeho inženýrské týmy otevřely poklopy na hřbetu lodi, aby mohli zapojit solární panely a získali tak alespoň základní energii pro nejdůležitější lodní systémy. Nejefektivnějším systémem se stala krystalická světelná síť. Krystaly perfektně odrážely světlo a osvětlovaly každou chodbu, takže vypadala osvětlená, jako za bílého dne. A tohle všechno byl pouhý začátek. Nouzové přistání jim umožnilo vyzkoušet všechny systémy a metody přímo v praxi. Beztak neměli zrovna moc na výběr.

Šlo o opravdu dlouhý seznam věcí a vybavení. Za jiných okolností by s ním určitě nebyla tak rychle hotová. Navíc si byla víc než jistá, že jí seznam Tolkin podstrčil zcela úmyslně. Ano, chtěl, aby měla chvilku čas a vychladla. Nemohl tušit, že ona se vlastně na nikoho nezlobí. Přesto přistoupila na jeho hru a doufala, že ho překvapí tím, jak rychle si s problémem poradila. Mnohem rychleji. Odhadovala tak týden, možná i víc. Sice se nebránila práci za stolem, ale zároveň ji brala jako pouhou nutnost, která patří k velící funkci. Nyní konečně vstala od stolu a pohlédla do svého terminálu. Ano, správně by neměl fungovat, neboť neměli dost energie k napájení jádra lodního počítače. Jenomže ona malinko podváděla a dodala mu trochu vlastní energie. Nyní konečně mohla opustit svou pracovnu a vyjít ven, podívat se na místo, kde vlastně přistáli.

Žádný turbo-výtah nefungoval, takže musela zdolávat jednotlivá patra po svých lezením skrze jednotlivé šachty. Neměla s tím nejmenší problém a dostala se ven nepoměrně rychle. Původně sice měla tendenci zdolat posledních cca dvacet metrů z východu na povrch skokem, ale nakonec si podobný výstřelek odpustila. Všude kolem bylo hodně členů posádky a ona si jistě najde jinou příležitost jak ověřit své nové schopnosti. S padem v ruce tedy sestoupila po provizorních schůdkách dolů. Gestem ruky odehnala dvojici kadetů, kteří se ihned aktivně ptali, zda-li něco nepotřebuje. Věděla kde najde Tolkina a nepotřebovala ničí pomoc. Zřídil si menší stanoviště asi sto padesát metrů od lodi. Odsud řídil průzkumné mise do nejbližšího okolí. Byl natolik zabraný do práce, že jí zaznamenal teprve v okamžiku, kdy už byla na dosah.

„Potřebuji si promluvit s Leithou,“ sdělila mu svůj požadavek s lehkým úsměvem.

„Nepočká to až budeš mít…,“ začal, čímž pouze potvrdil, že záměrně odváděl její pozornost jinam.

„Už to mám hotové!“ položila před něj vítězoslavně pad, čekaje jakou další výmluvu zkusí najít. Vypadalo to však, že mu nečekaně došel dech.

„Samozřejmě…Leithu.“ Kývnul na dvojici kadetů poblíž, aby Chaockou specialistku našli. Mohl to udělat přes komunikátor, ale doufal, že tím získá trochu času.

„Myslím, že s ní musím probrat několik organizačních záležitostí, které jsem doposud odkládala,“ pronesla dokonale neutrálním tónem.

„Chápu.“

„Takže, jak si zatím stojíme?“ položila rychle otázku, aby Jonathana přiměla přemýšlet o něčem jiném.

„Dobře i špatně. Záleží na úhlu pohledu,“ pokrčil lehce rameny a začal vypočítávat jednotlivá pro a proti. Proti byl hlavně fakt, že jejich hlavní zdroje energie nemohli použít a solární panely dodávaly sotva dost energie pro přežití. Planeta se zdála být již dlouho dobu neobyvatelná, ačkoliv zatím nenarazili na žádné stopy po předchozích obyvatelích. Zato flóra a fauna se zdála být celkem bohatá a šance, že zde narazí na nějakou zvěř byla víc než pravděpodobná. Na obvodu kráteru vybudoval Hawe hlídkové stanoviště, do všech směrů, takže měli poměrně dobrý výhled do okolí. Akorát špatnou zprávou bylo, že nejbližší les a vodní tok se nacházel desítky kilometrů odsud, nerovným skalnatým terénem. „…naše zbraně zde fungují, ale zásobníky se nedobíjejí. Budeme muset v blízké budoucnosti zvážit výrobu sofistikovanějších zbraní,“ dokončoval akorát poslední větu, když se konečně dostavila Leitha i s doprovodem.

„Souhlasím. Nejspíš tady zkysneme delší dobu, takže bude jenom logické uvažovat více dopředu,“ přikývla na souhlas, čímž překvapila nejenom Tolkina.

„Také mám ten dojem.“

„Chtěla jsi se mnou mluvit?“ zeptala se přicházející Leitha nesměle.

„Ach, ano! Tady jsi!“ obrátila k ní Tasha pohled předstíraje, že o ní dosud nevěděla.

„Já…“ začala Chaocká žena, ale nenacházela slov.

„Pojďme se projít,“ vybídla jí Tasha.

Nasadila procházkovou chůzi, nevšímaje si Tolkina, který jenom rozhodil bezmocně rukama naznačuje, že i on je překvapen. Zpočátku Tasha neříkala nic. Nechala Leithu malinko podusit ve vlastní šťávě. Teprve když se ocitli mimo doslech spustila zcela nezávaznou konverzaci.

„Musím uznat, že sis vedla velice dobře. S ohledem na situaci v které jsi se ocitla,“ řekla v úvodu.

„Dělala jsem pouze, co jsem mohla.“

„Ano. Jenny o tobě hovořila jen v nejlepším slova smyslu.“

„Opravdu?“

„Podle ní sis vedla příkladně a tvé velitelské schopnosti taktéž hodnotila velice kladně, přestože nebyla přímo přítomná tvým rozhodnutím.“

„Ano, nechtěla zůstat v mé hlavě, tak si našla jinou oběť,“ zamručela Leitha sardonicky.

„Myslím, že nadešla vhodná chvíle, abych tvojí čestnou hodnost poručíka prohlásila za skutečnou,“ mluvila Tasha dál, dívaje se do dáli, aby neviděla, jak se usmívá. „Jen málokdo, bez patřičného akademického výcviku je schopen skutečně velet. Ty jsi dokázala, že patříč mezi ty vzácné vyjímky.“

„Tak moment…“

„Máš na to i patřičný věk, takže velící funkce pro tebe bude tím pravým,“ nenechala jí Tasha prostor k protestům. „Ostatně věřím, že jednoho dne se ti přesně taková zkušenost bude hodit.“

„Raději ji mi tohle nepřipomínej,“ zaúpěla nad představou stanou v čele Chaockého národa.

„Dokázala si, že jsi platným členem posádky Oko 7Z, takže tě oficiálně jmenuji poručíkem první třídy,“ rozhodla nekompromisně. Když už jí měla potrestat tak povýšení bude jistě dostatečným trestem. Přeci jenom jako vyšší důstojník si bude dávat větší pozor na své činy. „Blahopřeji.“

„Tak moment!“ dostala se Leitha konečně ke slovu. „Za prvé. Za všechno co se nám stalo mohu já a ty mě ještě potřásáš rukou a hodláš povýšit!“

„Je tě přeci ani v nejmenším neviním z ničeho.“

„To vidím, že ne!“ odfrkla si sardonicky. „Copak si neuvědomuješ, že jsem prováděla úpravy na krystalech a právě moje, jenom moje, ne Simonova, ne nikoho dalšího, pouze moje vina, byla, že došlo k reakci, která roztříštila celou loď do tří časových pásem. Málem jsi přišla o život. Málem spousta dalších členů posádky přišla o život. Nepočítaje všechna zranění, které utrpěli. Takže mi promiň, když odmítám všechnu chválu a zásluhy za které mě hodláš povýšit!“ Dokončila svou triádu a složila ruce na prsou očekávaje, že Tasha konečně prohlédne skrze záplavu nesporných faktů a ona konečně dostane co jí opravdu patří.

„Takže nic z toho, co říkala Jenny není pravda?“ raegovala Tasha nezvykle klidně. Nezachránila jsi loď před Eridiany? Nenašla si a nepodílela se na záchraně dvaceti čtyř členů posádky? Nedělala jsi všechno proto, aby se celá loď znovu spojila do jednoho celku? Nebyla jsi to ty, kdo přišel s tím nápadem, jak znovu zažehnou reakci v aminiových krystalech, abychom se vrátili zpátky do našeho vesmíru? Nechala jsi Saronu a Davida, aby ručně ovládali zbraňová stanoviště a tím v podstatě rozptýlili nepřítele než byl zničen. Opravdu chceš, abych pokračovala ve jmenování všech těch zásluh, které ti právem připisuji?“

„Snažila jsem se napravit situaci, která vznikla mojí vinou!“ trvala na svém.

„A jsi si jistá, že vznikla tvou vinou? Opravdu si to myslíš?“ věnovala Chaocké ženě tázavý pohled.

Co jiného by to mohlo být? Když dokonce i Strážci…“

„Ano Strážci!“ přerušila Leithu rychle uprostřed věty. „Jenomže Strážci měli trochu jiné potíže než jenom nás. Podle všeho čelili mnohem větší hrozbě a my jsme jim pouze poskytnuli nástroj k řešení. Nebo si myslíš…“

„Nemyslím!“ přerušila Tashu prudce. „Vím co jsem udělala a…“

„Nenecháš si vysvětlit, že to nebyla tvoje vina!“ zavrčela blonďatá velitelka podrážděně.

„Vím co se stalo a nic na tom nezmění, že jsme všichni uvázli na téhle bohem zapomenuté planetě bez šance na záchranu!“ udržovala Leitha i nadále útočný tón.

„Beznadějný případ,“ obrátila Tasha oči v sloup. „Jaká matka, taková dcera.“

„Nepotřebuji, aby se mě někdo zastával! Jsem dospělá, umím se hájit sama!“ odsekla vztekle a odcházela rychle pryč.

„Tak o tom nikdo nepochybuje,“ zavrtěla nad tím pouze nevěřícně hlavou. Pravda, čekala jisté potíže, ale takové zase ne. Zpozorněla, neboť zde nebyla sama. Nic neslyšela, ale věděla, že je někdo poblíž. Nehýbal se, ovšem nemohl uniknout její pozornosti. „Přestaňte se tam schovávat poručíku! Pokud to nevíte, tak není slušné poslouchat cizí hovory!“ pronesla dostatečně nahlas, doufaje, že jí smysly neklamou.

„Neměl jsem v úmyslu poslouchat majore,“ omlouval se chaocký poručík Hawe rozpačitě, sotva vylezl zpoza křoví.

„Nepochybně ne,“ odtušila suše zamyšleně špulící rty. Vlastně dostala celkem zajímavý nápad. „Možná je dobře, že jste tohle slyšel. Máte pocit, že jsem Leithe řekla, něco co není pravda?“

„Myslím, že Leitha si dává za vinu i věci, za které sama nemůže. Naprostá většina, ne-li úplně všechny události nezapříčinila ona.“

„Takže myslíte, že vyznamenání a potvrzení ve funkci není na místě?“

„Naopak majore. Souhlasím s tím, že si ho plně zaslouží.“

„Ano, ano…,“ zamumlala Tasha, přičemž se k Hawemu obrátila zády, aby neviděl její úsměv. Jemně ho dostrkala tam kam potřebovala. „Potom mám pro vás důležitý úkol!“

„K službám majore!“

„Máte rozkaz Leithu pokud možno nějak zabavit a zajistit, aby si přestala zdejší situaci vyčítat a přijala co jí právem náleží.“

„Ano majore,“ odpověděl Hawe značně nejistě.

„Použijte jakékoliv přesvědčovací prostředky. Myslím jakékoliv!“ zdůraznila. „Nemyslím si, že vás zabije, na to vás má příliš ráda, takže překročte obvyklá pravidla,“ ušklíbla se na něj a pomalu odcházela ze scény, nechávaje ho zaraženého stát a přemýšlet, co tím vlastně myslela.

KONEC

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)