Strážci řádu: Vyjednavač

USS Titan, hvězdné datum: 59049.01

Kapitán William T. Riker se pohodlněji zapřel do křesla ve své pracovně. Pravou ruku si dal před ústa a potlačil zívnutí při čtení posledního hlášení. Prohledávali zdejší Werrianský prostor už druhý týden, a nic. Přesto musel přiznat oddělení hvězdné kartografie, že odvádějí svou práci opravdu skvěle. Podle poslední zprávy měli obsáhnout zbytek soustavy během následujících pěti dní. Kapitán Titanu proto potlačil další zívnutí a dočetl zprávu do úplného konce. Před sebou měli konečně průzkumnou misi, která mohla prověřit kvalitu lodi i její různorodé posádky. Rozhodně po tahanicích s Romulany a všech těch jednáních, prahnul po nějakém nudném úkolu, kdy nebude mít nutkání někoho zaškrtit. Hlavně díky své ženě a lodní poradkyni držel celou dobu svůj temperament na uzdě. V tom se mohl na Deannu spolehnout. Nyní se konečně mohl věnovat tomu opravdu důležitému, zkoumat vesmír a hledat nové formy života a nové civilizace.

Ačkoliv měl pocit, že se mu Jean-Luc s admirálem Janewayovou touhle misí chtěli dodatečně pomstít. Podle všeho měla na misi letět Enterprise, ale Picard se z toho zkrátka nějak vyvléknul a hodil misi na krk jemu. Jinak si záhadnou poruchu na lodi, jakou byla Enterprise, nedovedl představit. Obzvláště, když strojovnu měl na starosti Geordi La Forge. Nu, rozhodně si však nestěžoval. Udělal si však pečlivou poznámku, že musí Jean-Lucovi tuhle poťouchlost brzy vrátit. Pravda, mohl dopadnout hůře a navíc, pokud opravdu najde to, po čem pátrají, ať už jde o cokoliv, jeho prestiž tím určitě neutrpí. Ovšem nejspíš nenajdou nic. Tahle soustava byla už alespoň jedno století opuštěná a nezůstalo zde nic, co by stálo za to najít. Už se chtěl zvednout a jít do své kajuty si odpočinout, když ho zarazil hlas v komunikátoru:

„Valeová, kapitánu Rikerovi!“

„Ano, Jedničko?“ klepnul na komunikační odznak.

„Pane, máme tu zprávu ze základny 56. Admirál T’Lar s vámi chce mluvit.“

„Rozumím. Přepojte ji ke mně do pracovny.“

„Ano, pane.“

Will se rychle nadechnul a přemýšlel, proč mu admirál volá. Očekával by spíš admirála Janewayovou, která v posledních letech proslula určitým druhem poťouchlého humoru. Ne však admirála T’Lar. Už podle jména byla Vulkánka a zcela jistě bez smyslu pro humor. Rychle si upravil šedou uniformu, zapnul si kabát a naklonil se k terminálu. Spojení už na něj čekalo, takže nemarnil čas.

„Admirále,“ kývnul lehce hlavou na pozdrav. Jakožto zběhlý v mezidruhové diplomacii věděl, že Vulkánci si nepotrpí na významná gesta a jsou spíše formální až upjatí. Tedy z lidského hlediska.

„Kapitáne,“ opětovala jeho pozdrav zdvořile.

„Co pro vás mohu udělat?“ začal Will jako první.

„Jak pokračuje vaše stávající mise?“

„Zatím jsme nic nenašli, ale je tady ještě dost velká část oblasti, kterou senzory neprozkoumaly.“

„Nevadí. Shromážděte všechna dosavadní data a připravte se je předat kapitánovi Kohalovi z USS Prais.“

„Nějaký problém?“

„Mám pro vás důležitější úkol. A podle všeho jste ten pravý k jeho splnění.“

„O co jde, admirále?“

„Podrobný rozbor situace včetně situační zprávy vám samozřejmě ihned pošlu.“ Admirál se na kratičký okamžik odmlčela. „Nyní vám zkusím jen velice stručně nastínit situaci.“

„Poslouchám.“

„Kolik víte o Tamulském impériu?“

„Pokud si vzpomínám, kontaktovali Federaci asi před rokem, ale víc nevím.“

„A víc byste také správně vědět neměl,“ přikývla T’Lar spokojená s odpovědí. „Admiralita nakonec rozhodla, že tyto informace nebude předkládat veřejnosti. Nespadají sice pod položku přísně tajné, ale nemluví se o nich.“

„Předpokládám, že mi o nich chcete říci více.“

„Dozvíte se všechno, kapitáne,“ odpověděla. „Jelikož mise, kterou povedete, bude diplomatická, je nutné, abyste byl zasvěcen do všech detailů, které nám Tamulci předali při prvním setkání, i do veškerých pozorování a hlášení, která nasbíral kapitán Aran při své misi v kvadrantu delta.“

„Delta kvadrant?“

„Ano, Tamulské impérium se nachází v kvadrantu delta.“

„Další červí díra?“

„Ne zcela, ovšem výsledek je zhruba stejný. Koloniální technologie je v tomto ohledu nesmírně působivá. A právě o Novou kolonii a Tamulské impérium zde půjde především.“

„A co přesně bude účelem mise?“ reagoval Will rychle otázkou. Představa další červí díry, ať už vedla kamkoliv, ho rozhodně zaujala.

„Bude třeba dojednat mír mezi Tamulským impériem a Novou kolonií. A k tomu potřebujeme zkušeného důstojníka a protřelého diplomata, jakým jste beze sporu vy, kapitáne.“

„To mi velice lichotí, admirále, ale jistě se najdou povolanější diplomaté.“

„Tamulci trvali na tom, aby prostředníkem Federace byl důstojník Hvězdné flotily.“

„Ach tak.“

„Před deseti měsíci došlo mezi Tamulci a Novou kolonií ke konfliktu, který skončil otevřenou válkou. Válkou, kterou si ani jedna strana nepřála a kterou podle analýzy kapitána Arana ani jedna strana nemohla úplně vyhrát. Samotný průchod z jejich části vesmíru do našeho však není předmětem sporu. Více pochopíte, až si přečtete podrobnější rozbor situace, který máme.“

„Rozumím.“

„Měl byste vědět, že obě dvě strany se přes všechno nedokázaly dohodnout na příměří, a proto obě dvě požádaly Federaci, aby fungovala jako prostředník v jejich dohodě.“

„A jste si jistá, že se chtějí dohodnout?“

„Obě dvě strany si musí uvědomovat, že válka nikam nevede a nikdy nevedla. Momentálně válka ustrnula v mrtvém bodě a to je nejvhodnější okamžik začít jednat o jejím ukončení. Pokud zasednou k jednacímu stolu, určitě bude možné dojednat mezi nimi příměří a posléze i trvalý mír.“

„A tím se Federaci otevřou dveře do delta kvadrantu.“

„Pokud budete úspěšný, ano,“ učinila souhlasné gesto. „Měl byste ale vědět, že Tamulci i Nová kolonie nás oslovili, abychom jejich jménem kontaktovali toho druhého a předložili návrh k jednání.“

„Velmi chytré.“

„Vaším úkolem bude setkat se s Koloniální lodí na souřadnicích, které vám posílám. Už jsme je kontaktovali a oni souhlasili s tím, že nám předají svou odpověď osobně. Věříme tomu, že jde z jejich strany čistě o formalitu a že pošlou svého vyjednavače.“

„Kde se bude konat jednání?“

„Tamulci trvali na tom, aby vše proběhlo na DS9.“

„A Nová kolonie?“

„Pochybuji, že budou cokoliv namítat, ale nemusíme jim zdůrazňovat, že jde o přání Tamulců, kapitáne.“

„Souhlasím. To by určitě nebylo vhodné.“

„Kapitáne Rikere, Federace na vás spoléhá. Cokoliv od příměří po trvalý mír bude bráno jako úspěch. Hodně štěstí!“ ukončila úsečně poslední větu a přerušila spojení.

„Jo….,“ zamručel Will sám k sobě. „A co když to nepůjde vůbec hladce, co potom?“ S povzdechem vstal z křesla a trochu se protáhnul. Už nebyl tak mladý jako v dobách, kdy nastoupil coby první důstojník na Enterprise. Nyní byl kapitán, kapitán, který musí dostát své povinnosti, a on jí dostát rozhodně chtěl. Uzavření míru mezi dvěma znesvářenými stranami rozhodně patřilo k jeho práci. Pokud uspěje, bude mít mimořádně dobrý pocit z dobře odvedené práce. Jeden z důvodů, proč velel plavidlu Hvězdné flotily. Svižným krokem vstoupil na můstek. Jelikož podle pozemského času byl pozdní večer, světla na můstku i na chodbách měla sníženou intenzitu světla. Jeden z M’Vekových skvělých nápadů, který měl rozhodně něco do sebe.

„Kapitáne,“ kývnula první důstojník na svého nadřízeného, očekávaje další instrukce.

„Máte souřadnice místa, kam máme letět?“

„Ano, pane. Souřadnice už jsou nastaveny.“

„Nastavte warp pět.“

„Warpem pět budeme u cíle za pět dní.“

„Tak neztrácejme čas. Vpřed!“

„Rozkaz!“ potvrdila kormidelnice, která už jenom stiskla tlačítko na svém panelu.

„Máte stažené soubory od admirála, Christine?“

„Ano, kapitáne.“

„Velmi dobře.“ Riker potlačil další zívnutí a promnul si trochu čelo.

„Měl byste si odpočinout, kapitáne. Pět dní je dost času k tomu, abyste si přečetl celý obsah.“

„Pošlete mi je do mé kajuty. Chci se na ně podívat, ještě než půjdu spát, abych věděl, co mě čeká.“

„Ano, pane.“

„A ať vás ani nenapadne kontaktovat moji ženu!“ obrátil se ještě ve dveřích výtahu.

„To bych si nikdy nedovolila, pane,“ odpověděla Valeová. V jinak zcela bezvýrazném výrazu jí přeběhl slabý úsměv. Kapitán nemohl tušit, že ona už jeho ženu dávno informovala.

USS Titan, hvězdné datum: 59064.39 (o pět dní později.)

„Vystupujeme z hyperprostoru, kapitáne!“ informovala ho od kormidla poručík Lavena.

„Konečně,“ kývnul kapitán William T. Riker s jistou úlevou.

„Čas do setkání devět hodin a dvacet tři minut,“ přidala informaci první důstojník po jeho levici.

„Jsme tady na čas. Nějaké stopy po Koloniální lodi?“

„Negativní, pane,“ odpověděl Ranul Kerua, Tril, obsluhující taktiku.

„Což nemusí nic znamenat. Víme, že Nová kolonie vlastní maskovací zařízení,“ prohlásila Valeová pečlivě bezvýrazně.

„Deanno?“ obrátil Will pohled nalevo, kde seděla jeho žena.

„Zatím necítím žádnou další přítomnost, což ale nemusí nic znamenat.“

„Hmmm,“ zamnul si Riker zamyšleně bradu, protože přesně věděl, kam poradkyně míří. Poprvé za celou dobu opravdu zalitoval, že nevyvinul jisté úsilí, aby Federace svěřila tento diplomatický úkol někomu jinému. Nic totiž nevypadalo tak, jak se na první pohled zdálo. Obě znesvářené strany musely mít postranní úmysly a dřívější studená válka mezi nimi jenom celý problém podtrhovala.

„Ukáží se, kapitáne, musíme pouze vyčkat,“ prohlásila Christine s naprostou jistotou.

„Při průletu sub-prostorovým koridorem by nemělo fungovat jejich maskování, takže je musíme spatřit, jakmile vstoupí do našeho kvadrantu.“

„Za předpokladu, že s vaší analýzou budou souhlasit, Ranule,“ zamnul si kapitán bradu, neboť on na rozdíl od svého taktického důstojníka četl podrobnější souhrn o Nové kolonii a mezi řádky vyčetl, jak dokážou být neskutečně vynalézaví. Nehledě na skutečnost, že jejich maskování se nepodobalo ničemu, co kdy Federace poznala.

„Pokud jsou rozumní a civilizovaní, potom jistě nebudou hrát žádné divadlo a ukáží se nám tváří v tvář,“ pronesla Deanna s přehledem.

„Souhlas,“ přikývnula Valeová. I ona četla informační souhrn a vytvořila si na Novou kolonii vlastní názor. Žádné plížení a skrývání, když se mohli problému postavit čelem.

„V to upřímně doufám. Jinak budeme mít potíže.“

„Pouze pokud pošlou svou vlajkovou loď, kapitáne. Ostatním lodím bychom se měli plně vyrovnat,“ poznamenal Kerua sebevědomě, narážeje na dodatečné dozbrojení Titanu před poslední misí.

„Myslím, že vidíte situaci příliš černě,“ vzala si opět slovo Deanna Troi. „Samozřejmě stát se může cokoliv, ale z odezvy Kolonie jsem vypozorovala překvapení a opatrnost. Rozhodně žádné stopy nepřátelství vůči Federaci. Až přijde čas, objeví se nám a určitě nezaútočí, ani se neskryjí, jen nás zahlédnou. Oni chtějí mír stejně jako Tamulci, ačkoliv mohou být značně podezřívaví, když je Tamulci nekontaktovali osobně.“

„Nebude to vůbec jednoduché,“ souhlasil Will nepřítomně.

„Jsme připraveni, jak jen to jde, kapitáne.“

„Já vím, Christine, já vím,“ pokýval kapitán souhlasně hlavou a pomalu vstal. „No, pokud vím, máme ještě devět hodin. Asi bude nejlepší, když si já a komandér Troi ještě jednou projdeme veškerá fakta a možnosti pro jednání.“

„Moudré rozhodnutí, kapitáne.“

„Udržujte pohotovostní stav, Jedničko. Pokud se objeví, ihned nás zavolejte!“

„Ano, pane.“

„Budeme v pracovně,“ mávnul rukou směrem ke dveřím nalevo. Deanna také vstala a následovala ho do pracovny.

„Musíš se trochu uvolnit, Wille,“ začala, jakmile za nimi zapadly dveře. „Tahle mise se přeci neliší od všech těch diplomatických misí, které máš za sebou.“

„Kéž bys měla pravdu, Deanno,“ povzdechl si.

„Možná si děláš zbytečné velké starosti. Obě strany prokázaly ochotu jednat, což znamená, že mají zájem uzavřít mír.“

„Přál bych si, aby celá záležitost nebyla tak zatraceně dvojsmyslná,“ rozhodil bezmocně rukama. „Chtěl bych, aby bylo možné ukázat na Tamulce nebo Koloniální a říci o nich, že právě oni měli největší podíl na vypuknutí války.“

„Diplomacie může být hodně ošidná,“ usmála se na něj. „Kromě toho, sám víš, že tu radost ti ani jedna strana neudělala. Obě strany k válce přispěly svým dílem. Záleží pouze na úhlu pohledu.“

„Až moc dobře chápu ten úhel pohledu,“ ušklíbnul se nad těmi slovy. O tomhle vedli poslední dny dlouhé diskuse. „Tamulci tvrdí, že jim Nová kolonie bezdůvodně vyhlásila válku poté, co hodlali zcela legálně převzít kontrolu nad soustavou, která k nim dříve patřila. Podle nich čekali pouze na vhodnou záminku, aby mohli zaútočit a zbavit se jediného skutečného protivníka v oblasti. Pro jejich argumenty hovoří celá řada skutečností i způsob, jakým koloniální flotila udeřila a během několika týdnů v podstatě sešrotovala celou jejich třetí flotilu.“

„A Nová kolonie naopak tvrdí, že Tieru 4, planetu, kterou posledních dvacet let spravovali, Tamulci zcela bez důvodně napadli a zničili zásobovací sila plná potravin a humanitárního vybavení. S odůvodněním, že šlo o skladiště zbraní, které tam Kolonie skladovala v přípravě na novou ofenzívu, do níž chtěli zapojit také zdejší obyvatelstvo. Taková urážka se ukázala zcela nepřijatelná a neodůvodnitelná. Nehledě na fakt, že přítomnost jakýchkoliv zbraní nebyla nikdy potvrzena a že přes milión obyvatel Tieru 4 následkem této nesmyslné operace zemřelo. A protože Tamulci nebyli ve své aroganci ochotní uznat své pochybení a převzít odpovědnost za Tieru 4, vyhlásila jim Nová kolonie zcela po právu válku,“ doplnila Deanna druhou část.

„Kdo myslíš, že má vlastně pravdu?“ začal Will tónem ďáblova advokáta.

„Možná mají pravdu oba, nebo naopak žádný z nich.“

„Tím jsi mi nepomohla.“

„Chci říci, že buď šlo o promyšlené, předem připravené tahy z obou stran, nebo je za tím naopak třetí strana, která je k tomu nasměrovala.“

„Hmmm… možná,“ připustil i třetí možnost.

„Pokud je dokážeme přesvědčit o tom, aby uzavřeli mezi sebou mír, potom bude určitě třeba, aby Federace na tento mír dohlížela.“

„A tím získáme přístup do neobjevené části delta kvadrantu.“

„Má to v sobě jistá pozitiva, která musíme vzít v úvahu.“

„Máš jako vždycky pravdu.“

„Od toho jsem lodní poradkyně.“

„Jsem rád, že tě mám, Imzadi,“ zašeptal polohlasem. Deanna po něm vrhnula překvapený pohled. Takhle jí moc často neříkal. Pouze při zvláštních příležitostech, kdy si oba dva připomínali svůj dávný svazek. Svazek, který nakonec přešel ve skutečné manželství.

„Hodně bude záležet na prvním dojmu, Wille. Reakce obou stran nám, doufám, dá odpověď na otázku, která tě tolik užírá.“

„Už jsme zažili horší situace. S tohle si poradíme raz dva!“

„Pozitivní přístup je rozhodně správným krokem vpřed.“

„Ale musíme si udržet přehled o realitě. Přílišný optimismus může škodit.“

„Hezky řečeno.“

„Co kdybychom to probrali u oběda?“ navrhnul nečekaně.

„Nejsem proti,“ souhlasila ihned.

* * *

O devět hodin později už oba dva seděli na svých místech na můstku a hleděli na prázdný hvězdný prostor venku. Stihli jak oběd, tak i večeři a probrali všechny možné alternativy při vyjednávání. Zůstávala pouze otázka, kdo budou ti vyjednavači, jaké budou zastávat postoje a jak moc budou ochotní ke kompromisům. Zatím po očekávaných hostech nebyly stále žádné stopy. Navíc s každou další minutou se napětí na můstku stupňovalo.

„Čas!“ prolomil kapitán dosavadní ticho.

„Ještě devět minut, pane,“ oznámil Ranul Kerua

„Dávají si pořádně na čas,“ zamručel kapitán netrpělivě.

„Co uděláme, když do devíti minut nepřiletí?“ zajímalo Trilského taktického důstojníka.

„Dáme jim ještě pár hodin čas. Z toho, co víme, mají k průchodu mnohem dál než Tamulci.“

„A když nepřiletí ani potom?“

„Potom bude záležet na rozkazech z velení,“ učinil Will netrpělivé gesto „Pokud nám nařídí čekat dál, budeme čekat.“

„Jistě, pane,“ vzal Ranul odpověď na vědomí a znovu se zabral do práce u své taktické stanice. Můstek se opět ponořil do ticha, kdy nikdo nemluvil, všichni se věnovali své práci.

„Čas vypršel, kapitáne!“ oznámila Christine Valeová, která celou dobu pečlivě sledovala čas.

„Nějaké stopy po...“

„Narušení subprostoru! Přímo před námi! Kurz: nula-osm-šest na nula-nula-pět!“

„Vypadá to, že si potrpí na přesnost,“ kývnul kapitán Keruovi na srozuměnou. Na hlavní obrazovce se právě otevřel subprostorový koridor a z něj vylétla loď. „Identifikace!“

„Pozitivní. Podle senzorů jde o koloniální loď a zrovna tu, kterou máme v databázi.“

„Dalo se čekat, že pošlou to nejlepší, co mají,“ podotknula Christine, zatím co Koloniální Dravec postupně zabral větší část obrazovky.

„Volají nás!“

„Spojte je,“ povstal kapitán ze svého křesla. Picardovsky si naposledy urovnal uniformu a předstoupil blíže k obrazovce. Nemusel čekat dlouho, než naskočil obraz a naskytnul se mu pohled na můstek koloniální lodi. Z toho mála, co viděl, se zase tolik nelišil od federačního, ale to už obrazovka zaměřila Chartockého kapitána, který taktéž přistoupil blíže.

„Jsem kapitán Jonathan Tolkin z Koloniálního Dravce Oko 7Z,“ představil se koloniální velitel jako první.

„Tady kapitán William T. Riker z Federační lodi Titan. Jménem Spojené Federace planet vás vítám v našem prostoru,“ odpověděl formálněji než obvykle. Zaznamenal za sebou souhlasné Deannino gesto.

„Děkuji, kapitáne,“ kývnul Tolkin. „Velice si ceníme postoje Federace při zprostředkování diplomatického jednání s cílem ukončení nepřátelství mezi námi a Tamulci.“

„Federace je ve své podstatě mírová organizace, kapitáne Tolkine. Je naším cílem udržovat mírové vztahy nejen s našimi sousedy, ale také mezi nimi. Bez ohledu na to, jak moc vzdálení jsou. Je naším cílem šířit mírové poselství do všech koutů galaxie.“

„Hezky řečeno, kapitáne,“ pokýval koloniální kapitán uznale hlavou. Kratičký proslov na něj rozhodně udělal dojem. „Bohužel vás musím hned v úvodu upozornit, že nesdílíme optimismus Federace k vyřešení otázky mezi námi a Tamulci.“

„Je zde spousta nevyřešených otázek, na které bude třeba najít odpovědi, které uspokojí obě strany.“

„Odpovědi jistě najdeme, ale určitě ne uspokojivé pro obě strany.“

„Proto jsem se chtěl sejít s vaším vyjednavačem ještě před začátkem oficiálních rozhovorů, probrat sporné otázky a poznat situaci z pohledu Kolonie.“

„Budu o vaší žádosti informovat majora Kronesovou,“ odpověděl kapitán malinko upjatě. „Jsem si jist, že se s vámi velice ráda setká a odpoví na veškeré otázky, které budete mít. Hned jakmile se jí to bude hodit.“

„Ano, rozumím.“

„Zítra v 10:00 vašeho času?“

„Souhlasím.“

„Tedy zítra,“ pokývnul Tolkin lehce hlavou na souhlas, přičemž se mu v jinak klidném a vážném výrazu objevil slabý úsměv. „A nyní bychom se měli vydat okamžitě na cestu, ať jsme na DS9 co nejdříve.“

„Jak víte, že jednání bude probíhat na DS9?“

„Jde o logický předpoklad. Tamulci neznají jinou stanici Federace.“

„Doufám, že nemáte žádné námitky proti místu konání?“

„My nejsme tak dětinští jako naši nepřátelé. Je zcela jedno, kde se bude jednání odehrávat. Důležitý je účel a výsledek, ne podobné administrativní malichernosti ohledně místa konání.“

„Potom vám tedy pošlu souřadnice…“

„Není třeba!“ přerušil ho koloniální kapitán rychle. „Nastavte kurs a my se vám přizpůsobíme.“

USS Titan, hvězdné datum: 59066.90

„Určitě jsi připraven, Wille?“ zeptala se Deanna svého manžela a kapitána v jedné osobě starostlivě. Cítila v něm neklid a nejistotu. Stále hledal způsob, jak se vyrovnat se skutečností, že uvidí někoho, koho znal, akorát že to nebude on, tedy přesněji řečeno ona.

„Jistěže jsem!“ odpověděl o malinko prudčeji, než měl v úmyslu. „Přeci bezpečně víme, že jde o pouhou shodu náhod a nemůže jít o stejnou osobu. Nehledě na fakt, že jí je…“

„Sto třicet pět let. Minimálně!“

„Potom není důvod k obavám. Je to prostě někdo úplně jiný, kdo je náhodou podobný…“ Zbytek věty už spolknul, neboť transportní paprsek právě přenesl zmíněnou osobu na palubu Titanu. Rychle nasadil neutrální výraz, protože ta podoba byla opravdu neskutečná. Nejenom podoba, ale i způsob, jakým sestoupila z transportní plošiny, mu připadal podvědomě známý. Jenomže tady všechno končilo. Z téhle ženy nečišela žádná nejistota. Právě naopak. Prohlédnul si koloniální velitelku trochu víc z blízka. Jednodílná uhlově černá uniforma s jedním zeleným pruhem přes hruď a šestice zlatých insignií plus jedna stříbrná, doplněná zlatým admirálským lemováním, jí perfektně sedla. Rozhodně dokazovala, že není žádný pouhý major, jak se představovala, ale vysoký důstojník v hierarchii velení Nové kolonie. Přiměl se udělat dva kroky vpřed, sotva na něj upřela své modré oči. Byla v nich patrná zvědavost, ale zároveň i ostražitost.

„Vítejte na palubě, majore Kronesová!“ podával velitelce okamžitě ruku, kterou odměřeně stiskla. Neřekla nic, pouze nepatrně kývnula. „Dovolte, abych vám představil své důstojníky. Komandéra Christine Valeovou a poradkyni Deannu Troi.“ Opět následovalo ono bezeslovné podání ruky, přičemž by přísahal, že se při pohledu na Deannu malinko ušklíbla. Ne snad odporem, ale spíš pobaveně.

„Kapitán Tolkin mě informoval, že máte řadu otázek, které chcete probrat ještě před příletem na DS9,“ promluvila poprvé. Will udržel svůj zdvořile zaujatý výraz, protože promluvila úplně stejným hlasem, hlasem, který si pamatoval, když poprvé vstoupil na palubu Enterprise. Akorát nešlo, nemohlo jít o jednu a tutéž osobu.

„Ano, mám,“ učinil souhlasné gesto, kterým ocenil, že jde přímo k věci. „Věřím, že pohled na situaci z vaší strany mi pomůže udělat si potřebný obraz o stavu věcí. Mnohem více než všechna hlášení a zprávy, které mi zaslalo velení Hvězdné flotily. Totéž samozřejmě hodlám učinit i s Tamulským vyjednavačem, jakmile dorazíme na stanici.“

„Potom se pokusím dát vám odpovědi, které žádáte,“ odvětila stále odměřeným tónem. Pokud měla námitky, potom si je nechávala pro sebe.

„Věřím tomu, že až uslyším názory obou stran, podaří se mi najít vhodný kompromis, přijatelný pro obě strany.“ Pokynul rukou směrem ven z transportní místnosti do chodby a dál směrem k výtahu.

„V tom s vámi nesouhlasím,“ pronesla pečlivě bezvýrazným tónem. Ráda by naplno řekla proč, ale připomínala si, že má zachovávat klid a nedávat najevo svou averzi vůči Tamulcům.

„S ohledem na okolnosti, které doprovázely začátek války, jistě nebude snadné najít optimální řešení pro obě strany.“

„Tato jednání neuspějí, kapitáne. Ať se Vy nebo já budeme snažit sebevíc, nepodaří se uzavřít mír,“ konstatovala suše. Jediná věc, kterou si byla naprosto jistá.

„A právě proto mě tolik zajímá váš pohled na věc,“ zachoval kapitán klid, rozvahu a hlavně trochu optimismu. Optimismus byl vždy důležitou součástí podobných situací. Neztotožňovat se s negativním názorem jakékoliv strany.

„Pohled Nové kolonie zůstává veskrze pragmatický,“ začala vysvětlovat v okamžiku, kdy vstoupili do výtahu. „Cokoliv menšího než trvalý mír mezi námi a Tamulci nepovažujeme za přijatelné. Fakt, že Nová kolonie nebyla schopná s Tamulci uzavřít skutečný mír za posledních dvacet let, myslím jasně vypovídá o stavu věcí.“

„To jsem nevěděl.“

„Buďte si jist, že za posledních dvacet let Nová kolonie učinila Tamulcům bezpočet nabídek. Byli jsme ochotní učinit celou řadu ústupků, jenom aby s námi začali jednat. Jenomže oni ne. Za vším viděli pouze lest a podvod. Jediné, co jsme od nich slýchávali do začátku války, bylo to, že se máme držet mimo jejich výsostný prostor. O ničem jiném nebyli ochotní jednat. Během posledních dvaceti let, kdy zahájili sjednocování kdysi odtržených soustav, které byly součástí Tamuli, začali být stále agresivnější a arogantnější. Netřeba říkat, že došlo k celé řadě konfliktů. Nezáleží na tom, kdo je vyvolal a proč. Koloniální lodě měly jasné instrukce vyhnout se střetnutí. Nechtěli jsme přilévat olej do ohně. Naši pragmatici tvrdili, že tenhle postoj nevydrží Tamulcům věčně. Přeci jenom nebyli tak hloupí, aby si neuvědomovali, že mít nás za nepřítele není v jejich zájmu.“

„Pokud vím, Koloniální flotila disponuje značnou vojenskou silou. Možná právě tohle v nich vzbuzovalo obavy,“ zkusila nadhodit Deanna možné vysvětlení.

„Stažení našich lodí byla součást ústupků, které jsme navrhovali. Bez úspěchu. Nechtěli nám to věřit, natož o tom slyšet.“

„Takže po celých dvacet let mezi vámi panovala studená válka.“

„My nejsme ti nerozumní, kapitáne!“ zareagovala major po krátké odmlce, během níž vystoupili z výtahu a přešli do zasedací místnosti. „Nevíte o nás spoustu věcí. Věcí, na které nejsme vůbec hrdí a jejichž existenci nemůžeme popřít, jakkoliv bychom si to přáli.“

„Například?“

„Nemluvme o tom, pokud nebude opravdu nutné o tom mluvit. Minulost je minulost. Bohužel právě naše minulé činy, obzvláště z války proti Lioňanům, kteří se tak blahosklonně nazývali Cestovatelé, poskytují Tamulcům dostatek prostoru ke kritice.“

„Předpokládám, že planeta Tieru 4 s tím přímo souvisí,“ ozval se dosud mlčící Valeová.

„Ano, souvisí,“ povzdechla si Kronesová. „Právě Tieru 4 měla být naším hlavním želízkem v ohni. Po dvaceti letech pod naší správou začali být Zentierané pomalu opět soběstační a jejich populační limit začal stoupat. Nezávislí na našich dodávkách léků, potravin a průmyslových zařízení. Naše předpoklady počítaly s tím, že do dvou let budou zcela samostatní a budou si moci zvolit vlastní budoucnost.“

„Jakou budoucnost máte na mysli?“

„Předpokládali jsme, že se budou chtít vrátit zpět do Tamulského impéria, kam patří. Nebo zůstanou samostatní, podobně jako některé další soustavy z bývalé Tamulské Federace, které se nechtěly vrátit, ale uzavřely s impériem oboustranně výhodnou dohodu. Doufali jsme, že ať už se rozhodnou jakkoliv, podaří se nám, jejich prostřednictvím, konečně přimět Tamulce k diskusi.“

„Jenomže k tomu nedošlo,“ konstatoval Will chápavě.

„Máme v záloze i další světy, ale nynější válečný stav nám znemožňuje pokračovat v rozdělané práci. Nehledě na fakt, že žádný ze zmíněných světů nedosáhl takového pokroku při obnově jako právě Zentierané.“

„Promiňte, jestli to řeknu příliš netaktně, ale jste si jistá, že tohle byl důvod k vyhlášení války Tamulskému impériu?“ položil kapitán otázku, ke které postupně směřoval.

„Nevyhlásili jsme jim válku ihned, kapitáne!“ namítnula Tasha obratem. „Teprve jejich odmítavá reakce na naši diplomacii vedla k tomuto kroku. Nejsem žádná krvelačná válečná bestie, jak mě Tamulci posléze nazvali. Nechtěla jsem válku, ale tohle zašlo už příliš daleko.“

„Co přesně vám odpověděli? Tedy pokud se obtěžovali vůbec odpovědět,“ zajímalo Christine.

„Jakkoliv se nás situace na Tieru 4 dotkla, byli jsme ochotní přejít takovou hrubost od Tamulců, nepočítaje nařčení, že jsme vojenští štváči a budujeme si zde v jejich vlastních řadách armádu proti nim.“ Nastala krátká odmlka, kdy blondýnka znovu nabývala vlastní rovnováhy při vzpomínce na zmíněné chvíle. „Důkazy o přítomnosti zbraní se nikdy nepotvrdily a Tamulci po nich ani nepátrali. Museli vědět, že tam žádné nejsou a nikdy nebyly, jinak by naše návrhy tak vehementně neodmítali. Nevím, co si mysleli, že tím dosáhnou. Pokud by byli připraveni planetu převzít pod svoji kontrolu, nechali bychom je. Jenže oni nebyli připraveni a důsledkem toho zemřelo víc než milión Zentieranů hlady a v následných nepokojích a chaosu ještě víc. Podle našich odhadů skoro pětina celkové populace. A Tamulci házeli všechnu vinu samozřejmě na nás a bylo jim úplně jedno, že oni jsou ve skutečnosti ti odpovědní. Odmítali ve své neskonalé aroganci odpovědnost přijmout. Dokonce si odmítali byť jen připustit, že by za celou tragédii mohli vůbec být odpovědní! Jsem si jistá, že ne všichni Tamulci to tak vnímali, ale oficiální stanovisko, které vůči nám zaujali, hovořilo víc než jasně.“

„Co bylo dál?

„Myslím, že si neuvědomovali, jak moc si zahrávají s naší trpělivostí.“

„Promiňte, ale myslíte tím naší, jakožto Nové kolonie, nebo vaší, jakožto vás osobně?“ zajímalo Deannu, která pečlivě sledovala tok emocí koloniální velitelky. Vycítila z ní rozhořčení, ale potřebovala zjistit více.

„Obojí!“ odpověděla Tasha po chvilce váhání. „Samozřejmě jsem situaci probrala s admirálem Brownovou a jejím štábem a ti mé rozhodnutí jednomyslně schválili. Už nějakou dobu viděli, že situace směřuje k nevyhnutelnému střetu a Tamulci si dovolují stále více a více. Tieru 4 byla pouze poslední kapkou Koloniální trpělivosti.“

„Chápu.“

„Když už situace dospěla do konečného bodu, přiznávám, že jsem si dala zaležet, abych Tamulcům ukázala, jak moc Novou Kolonii a také mě osobně naštvali,“ začala Tasha mluvit dál a pouze Deanna Troi dokázala pod tím neproniknutelným výrazem narazit na známky pomstychtivosti. „Zadržela jsem posla, který přinesl poslední diplomatickou zprávu. Nepustila jsem ho, dokud admiralita nedala svůj souhlas se zahájením válečných operací. Potom jsem si vychutnala jeho výraz, když jsem ve svém projevu vyhlásila jménem Nové kolonie Tamulskému impériu válku.“ Konečně si dovolila zlomyslný úsměv. „Vypadal docela šokovaně. Ani ve snu by ho nenapadlo, že to opravdu uděláme. Dala jsem mu hodinu na opuštění našeho prostoru a dvacet čtyři hodin, aby Tamulci tu zprávu vstřebali.“

„A pak jste zaútočili?“

„Těžko bych první fázi operace nazvala útokem,“ nakrčila blondýnka přezíravě nos. „K pořádné ofenzívě jsme neměli v daném okamžiku dost lodí, takže mělo jít spíše o takový zkusmý útok s úmyslem otestovat jejich obranu a potvrdit informace, které nasbírala rozvědka. Určitě si dovedete představit naše překvapení, když jsme nenarazili na téměř žádný odpor. Tamulci totiž vyhlásili pouze částečnou mobilizaci a většina pohraničních základen ani nevyhlásila pohotovost. Spoustu válečných lodí jsme zastihli ještě v doku. První vlna útoku mohla zničit většinu jejich loďstva jediným úderem, kdybychom měli více lodí. Na tom ale nezáleželo. Druhá vlna spolehlivě dokonala dílo zkázy a my jsme zahájili postup po celé hranici.“

„Proč jste tedy válku rychle neukončili, když jejich loďstvo bylo zničeno? Věděli jste o té flotile, kterou měli v záloze?“

„Za prvé. Domovský svět Tamulského impéria je mimořádně dobře opevněný. Na rozdíl od hraničních soustav. Sice to postrádá trochu logiku, ale je tomu tak. Jak moc je opevněný, nevíme, a na tom momentálně nezáleží. Útok proti němu by vyžadoval značné síly, které v daném okamžiku nebyly k dispozici.“ Tasha učinila rozmáchlé gesto oběma rukama a pokračovala dál: „O té druhé flotile nikdo z nás nevěděl, ale dokazuje to, proč si Tamulci tolik věřili, že by nás v případné válce převálcovali.“

„Zřejmě byli příliš sebevědomí.“

„Zřejmě ano,“ přikývla vážně. „Ovšem i tak napáchali na koloniální expedici strašlivé škody. Pouze díky neuvěřitelné naivitě dokázala spojená flotila, doplněná o nové prototypy lodí třídy D, zastavit hlavní nápor. Alespoň prozatím.“

„Myslíte, že plánují znovu zaútočit?“

„Jeden nikdy neví, co jim zrovna přelétne přes nos,“ prohlásila stoicky. „Podařilo se nám úspěšně narušit jejich průmysl, takže v dohledné době nebudou představovat vážnou hrozbu. V budoucnu však nelze vyloučit, že budou chtít dosáhnout víc, než dosáhli nyní. A protože nejsou hloupí, určitě si vezmou poučení z porážek, které utrpěli. Naši plánovači předpokládají, že po Tieru 4, který už kontrolují a kde silou potlačili veškeré nepokoje, udeří podobně i na další světy, které máme pod kontrolou my. Nyní, když Nová ztratila své klíčové základny v oblasti, mají volné pole působnosti a snadno přemohou naše tamní hlídky. Obzvláště když nemůžeme vyčlenit další dodatečné síly, abychom chránili sféru našeho vlivu a zabránili opakování Tieru 4.“

„Zeptám se vás tedy jinak, co přesně očekáváte od jednání?“

„Mým cílem je trvalý mír. Cokoliv menšího než trvalý mír není přijatelné. Pouhé příměří by dalo Tamulců pouze čas k mobilizaci sil. Pouze v případě, že ani jeden z nás nebude pro toho druhého představovat hrozbu, potom existuje šance na mírové soužití.“ V podstatě tím zopakovala svůj úvodní postoj.

„Chápu váš postoj, majore, ale spíš mě zajímalo, co hodláte nabídnout Tamulců, aby tento návrh přijali? Určitě nečekáte, že pouze kývnou na souhlas, nebo snad ano?“

„Jak jsem řekla na začátku, tato jednání neuspějí. Bez ohledu na to, co chci já nebo Vy. Prostě neuspějí!“ trvala na svém.

„Proč se jich potom účastníte?“

„Pouze plním rozkazy,“ odpověděla upjatě. „Udělám vše, co bude možné, abych uzavřela s Tamulci konečně mír. Dostojím závazkům Nové kolonie do posledního písmene. Ovšem kdesi uvnitř vím, že to nebude stačit. A nyní, pokud už nemáte další otázky, vrátím se zpět na svou loď.“ Vstala, aniž by čekala souhlas, a zamířila ke dveřím. Neohlédla se, dokonce ani nepohlédla na dvojici bezpečnostních důstojníků, kteří ji doprovázeli do transportní místnosti.

* * * * * * * * * * * *

„Co si o tom myslíte teď, Christine?“ zajímal Willa názor prvního důstojníka.

„V zásadě nám major Kronesová vyjádřila velice jednoznačně svůj postoj. Samozřejmě za předpokladu, že nepřeháněla a všechny snahy, které tvrdila, že Nová kolonie vynakládala, byly skutečně takové, jaké tvrdila. Pokud ano, tak to snad ani nemohla říci jasněji,“ shrnula Valeová svůj názor.

„Deanno?“ obrátil se kapitán na svou ženu.

„Přemýšlím, co si o tom myslet.“

„Právě tahle část mě zajímá ze všeho nejvíc,“ reagoval Will trochu kousavěji, než původně chtěl. Rychle sám sebe okřiknul, ale Deanna nejspíš ironii v jeho hlase ani nepostřehla.

„Cítila jsem z ní cosi důvěrně známého pod vší tou maskou,“ promluvila po notné chvilce ticha. „Pokud mám říci svůj odborný názor, potom mluvila pravdu, ale neřekla nám zdaleka všechno.“

„Možná pravdu, kterou zná z hlediska Nové kolonie. Skutečnost může být vždy trochu jiná,“ neodpustila si podotknout Valeová.

„Bylo v tom ještě něco jiného, znepokojivého…“

„Znepokojivého?“

„Cosi majora Kronesovou silně znepokojovalo. Souviselo to s jednáním, ale sama nevěděla, co přesně za tím je.“

„Pokud získala u Tamulců přezdívku krvelačná válečná bestie, mohli by jí usilovat o život. Diplomatické jednání by tím pádem bylo pouze záminkou…“

„Ne! Nemyslím fyzický strach,“ zarazila Christine, než stačila dokončit svou teorii do konce. „Myslím, že mohu směle říci, že ona nemá strach z věcí, kterých se bojí většina živých bytostí. Ona má obavy z něčeho úplně jiného. Nechtěla o tom mluvit a dávala si zatraceně dobrý pozor, abychom se nezeptali sami.“

„Pokud Tamulci budou stejně neústupní, potom se máme na co těšit.“

„Možná můžeme získat výhodu ještě předtím, než dorazíme na DS9,“ nadnesla Christine, čímž si získala kapitánovu plnou pozornost.

„Ano?“

„Projížděla jsem poslední informace o lodním provozu v oblasti a mohu říci, že Voyager s kapitánem Aranem momentálně míří také k DS9, kvůli roční revizi. Pokud někdo má informace z první ruky o Tamulcích, potom právě kapitán Voyageru.“

„Skvělý nápad!“

„A kapitáne…“

„Ano?“

„Nevím, jestli je to důležité, ale v oblasti se pohybuje více lodí Flotily a mezi nimi i Enterprise.“

„Nejspíš zajišťují bezpečnost oblasti proti případným narušitelům.“

„Souhlas.“

„Dobrá. Zkuste mě spojit s kapitánem Aranem, jakmile to bude možné!“

„Ano, kapitáne.“

USS Titan, hvězdné datum: 59070.69 (o jeden a půl dne později)

Kapitán William T. Riker usedl před svůj pracovní terminál. Konečně se totiž povedlo spojit se s mužem, který mu mohl odpovědět na otázky, které ho pálily. Proč byl po celé dva dny nedostupný, se nedozvěděl. Vlastně na tom nezáleželo. Alespoň měl dost času setřídit si myšlenky. Vzpomínka na Koloniální velitelku a způsob, jakým nadnesla Koloniální pohled, mu nedávaly spát. Pokud všechno, co říkala, byla pravda, a on nepochyboval, že je, potom bude celé jednání ještě složitější. Nehledě na fakt, že Tamulci mohou mít na věc úplně odlišný a neméně pravdivý názor. Z dalších úvah ho vyrušilo zapípání komunikačního terminálu s přicházející transmisí. Bez váhání sáhnul na panel a přijal volání.

„Kapitáne Rikere, čekal jsem, kdy zavoláte,“ ozval se Bajoran v uniformě kapitána na druhé straně. Nemohlo mu být více než třicet a fakt, že dostal velení nejnovější lodi Federace, mluvil sám za sebe. Inu, každý, kdo uspěje s Romulany, si zaslouží uznání.

„Kapitáne Arane,“ kývnul mu přátelsky na pozdrav. V duchu poděkoval Deanně, že ho upozornila na obrácená jména u Bajoranů. Málem by zapomněl. Na kratičký, prchavý okamžik se mu vynořila v mysli jistá Bajorská důstojnice, která nastoupila svého času na Enterprise.

„Omlouvám se, že jsem nemohl reagovat dříve, ale teď už mě nic neomezuje a konečně mohu mluvit.“

„Tamulci?“ zkusil Will.

„Ano, Tamulci,“ potvrdil mladý kapitán ihned jeho domněnku. „Moje loď doprovázela Tamulce na stanici.“

„Ach tak.“

„Musím podotknout, že na diplomatickou misi vyslali tu největší válečnou loď, kterou nejspíš mají k dispozici. Ne snad že by chtěli chřestit zbraněmi, ale mají z Nové kolonie značné obavy. I tady na území Federace očekávají úskoky a spiknutí, podporující jejich všeobecnou paranoiu.“ Zavrtěl nad tím vším nesouhlasně hlavou. „Nevím, co všechno jim Koloniální flotila ještě udělala, ale mají z nich zatraceně nahnáno.“ Ztišil trochu hlas, jako by je snad mohl někdo slyšet. „Nevím jak vy, ale já byl celou cestu sem zatraceně nervózní. Pokud by začali vidět kolem sebe nepřátele, Proroci chraňte nás před tím, co všechno by mohli udělat!“

„Stejně tak i Nová kolonie poslala svou nejlepší loď,“ poznamenal kapitán Titanu suše.

„Nejsem překvapen,“ přizvukoval kapitán Aran souhlasně, ale nic dalšího nepřidal.

„Povězte mi o Tamulcích, kapitáne. Pokud vím, setkal jste se s nimi a víte o nich asi nejvíc z nás všech,“ vybídnul Will Bajorana na druhé straně linky.

„Vlastně toho moc není,“ rozhodil rozpačitě rukama.

„Cokoliv mi o nich můžete říci z vlastní zkušenosti, mi rozhodně pomůže.“

„Po pravdě, nevím, co si o nich myslet,“ odpověděl Bajoran váhavě. Po chvilce dodal: „Četl jste mé hlášení?“

„Každé slovo!“

„Potom není mnoho co dodat,“ rozhodil rukama, ale pokračoval. „Tamulci vypadali při své návštěvě velice přátelsky, a přestože byli opatrní, rozhodně nic nenasvědčovalo tomu, že mají v plánu dopustit se tak neuvěřitelně křiklavé provokace, která Novou Kolonii dohnala k otevřenému nepřátelství. Vlastně po nás chtěli, abychom dohlíželi na jejich následující kroky. Vstoupili na tenký led a byli si toho zatraceně dobře vědomí. Z toho důvodu nás pozvali na diplomatickou návštěvu. Nechtěli žádnou válku. Prostě chtěli jenom nenásilně prosadit své zájmy, jako už tolikrát předtím. Určitě neměli v plánu překročit tenkou linii, která bránila Koloniální expedici proti nim zakročit.“

„Což jim zrovna moc nevyšlo.“

„Měli ve svých řadách jistého admirála, který byl možná příliš horkokrevný, možná příliš arogantní, ale ať už byly jeho motivy jakékoliv, jednoduše ztratil trpělivost. Přikázal napadnout Tieru 4, včetně Koloniální hlídky. Určitě neměl žádné důkazy o přítomnosti zbraní na planetě, ale byl nejvyšší velitel a flotila podléhala jeho velení. Sice s váháním, ale poslechli rozkaz.“

„Takže kvůli jednomu muži se teď obě strany nenávidí a nedůvěřují jeden druhému. Mnohem víc než za posledních dvacet let.“

„Situace se mohla ještě urovnat,“ namítnul Aran obratem. „Tamulský velvyslanec Slokarij byl jediný, kdo v dané situaci mohl zastavit nevyhnutelnou reakci. On jediný byl ochotný připustit chybu a zbavit zmíněného Tamulského admirála velení. Na planetě došlo jen k minimální ztrátám na životech Zentieranů. Pokud by jedna či druhá strana rychle zasáhla, nemusel dole nikdo další zemřít v důsledku nedostatku potravin a zásob.“

„Co se pokazilo?“

„Takhle to dopadá, když osud závisí na jediném muži.“

„Oni ho zabili, že?“ došel Willovi okamžitě význam slov.

„Ten admirál musel být opravdu hodně zoufalý, když obětoval celé impérium jenom kvůli zachování vlastní kariéry,“ odpověděl Bajoran smutně. „A protože nebyl nikdo, kdo by mohl zpochybnit jeho slova, obvinil Novou kolonii z vyslancovy smrti a válečného aktu vůči Tamulskému impériu. Dal si záležet, aby se tato zpráva neprodleně dostala na hlavní svět k rukám vlády a admirality. Všechna obvinění zněla absurdně a oni si toho museli být vědomi.“

„Proč ho tedy nezbavili velení a nezkusili znovu jednat?“

„Jak jsem řekl na začátku, možná byl náš admirál příliš arogantní, nebo prostě dostatečně šílený. Rozhodně však uměl počítat do deseti a spočítal si, že má za sebou dost lodí k tomu, aby porazil koloniální hlídku a zahladil po sobě veškeré stopy. Sakra, možná by i vyřešil ten problém dole na planetě, kdyby se celá situace tolik nezamotala!“ dodal kapitán Aran prudce.

„Takže zaútočil na Koloniální lodě,“ konstatoval Will, očekávaje bližší vysvětlení.

„Setkal jste se s majorem Kronesovou?“ udeřil Bajoran protiotázkou.

„Ano, měl jsem tu čest,“ kývnul na souhlas.

„Ona velela Koloniálním silám, a než Tamulci rozstříleli většinu Dravců, poslala víc než třicet Tamulských lodí k čertu. Včetně vlajkové lodi našeho admirála. Dávala si velice záležet, aby její reakce byla patřičně jasná. Teprve potom dala rozkaz k ústupu.“

„A sakra,“ zaklel kapitán Titanu potichu.

„Následující chaos ve velení způsobil skutečnou katastrofu na Tieru 4. A protože velitel flotily a všichni vyšší důstojníci byli mrtví, nemohla Tamulská vláda najít vhodného obětního beránka, na kterého by všechno hodila. Nezbývalo jim nic jiného než přijmout admirálův postoj za svůj. Za všechno mohla Nová kolonie a nikdo jiný. Možná uvěřili tomu, že to nechají být, jako tolikrát předtím. Veřejně i neveřejně odsoudili Novou kolonii a v podstatě si pod sebou sami podříznuli větev.“

„Teď už chápu, proč s nimi koloniální vyjednavači nemohli dosáhnout žádné dohody.“

„Věřím, že pár Tamulských kapitánů vidělo situaci jinak, ale těm nepochybně velice rychle zavřeli ústa.“

„Čím dál tím lepší!“ promnul si Will čelo ve snaze s strávit nové informace. „A co vyslanec, kterého poslali?“

„Vyslanec Sonmareus patří k těm spíše umírněným. Na druhou stranu je voják každým coulem, a proto bude plnit do puntíku rozkazy od své vlády. Ať už budou jakékoliv,“ dodal Aran nakonec.

„Pokud každá strana bude trvat na svém, potom nikdy nedosáhnou žádného kompromisu.“

„Musím říci, že vám vůbec nezávidím, kapitáne,“ nasadil Bajoran chápavý úsměv. „Každopádně vám budu na DS9 plně k dispozici, pokud budete cokoliv potřebovat. Beztak Voyager prochází roční revizí v docích na Bajoru.“

„Ano, vím. Nový Voyager si vedl dobře.“

„Podařilo se mi dostat loď i posádku zpátky domů, a to v rekordním čase,“ odpověděl Aran s trochou nadsázky v hlase. „Zatím rekord admirála Janewayové nebyl pokořen.“

„Uvidíme se na DS9,“ kývnul naposledy Will na Bajoranského kapitána, který bůhví odkud měl takový poťouchlý smysl pro humor. Možná ho admirál Janewayová rozdávala všem důstojníkům, které měla možnost povýšit.

Deep Space 9, hvězdné datum: 59077.74

Po dalších třech dnech letu dorazil Titan v doprovodu Koloniálního Dravce ke stanici DS9. Za poslední tři dny už neměl kapitán Riker šanci si promluvit s majorem Kronesovou. Kapitán Tolkin byl vždy zdvořilý, ale neústupný. Cokoliv potřeboval, mohl řešit s ním, zatímco major se připravovala na jednání s Tamulci a nechtěla být nikým rušena. Nemusel být telepat, aby poznal, že se mu záměrně vyhýbá.

„OPS nám dává povolení k přistání!“ přerušila tok Rikerových myšlenek od kormidla poručík Lavena.

„Děkuji, poručíku,“ kývnul nepřítomně na souhlas. „Půjdeme?“

„Jsem připravena,“ vyloudila Deanna ve tváři povzbudivý úsměv.

„Jedničko, máte velení!“

„Ano, kapitáne. Hodně štěstí!“

„Však ho budu určitě potřebovat,“ zamumlal, zatímco nastupoval do výtahu.

O pár minut později už oba dva vystupovali přechodovou komorou na stanici. Nečekala na ně žádná velká delegace. Pouze trojice důstojníků Flotily. Jedním z nich byl právě kapitán Voyageru Aran Dar. Po obou stranách dveří pak dvojice bezpečnostních důstojníků Flotily. Muž, Pozemšťan ebenově černé pleti, černých očí, zcela bez vlasů, a naproti němu o půl hlavy menší hnědooká Bajoranka s krátkými rovnými vlasy. Oba dva měli za opaskem nejnovější typy ručních phaserů plus další vybavení v podobě trikordéru a bezpečnostních skenerů.

„Vítejte na DS9,“ odcitoval Aran trochu nuceně obvyklou uvítací proceduru.

„Díky,“ odtušil Will suše a potřásl si s ním rukou.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se Deanna, které neunikl Bajoranův výraz. Nejspíš by dospěla ke stejnému závěru i bez svých empatických schopností.

„Těsně předtím, než vaše loď přiletěla, jsem obdržel dosti znepokojivou zprávu,“ odpověděl Aran s povzdechem, rychle dodávaje: „Ne, ne, netýká se vaší mise. Jde o osobní zprávu, ale zpět k práci,“ přešel rychle ožehavé téma.

„Bude možné si promluvit s Tamulským vyslancem?“ zajímalo kapitána Rikera jako první.

„Samozřejmě. Domluvil jsem vám schůzku na desátou, což bude asi za půl hodiny.“

„Výborně.“

„Zatím vám ukážu pokoje pro hosty.“

„Pokoje?“

„Jeden z Tamulských výstřelků,“ vysvětloval Aran obratem. „Trvali na tom, aby všichni hlavní vyslanci byli ubytováni na stanici a nikoliv na své lodi.“

„Doufám, že podobných nápadů neměli více,“ zamručel kapitán Titanu podrážděně.

„S tím bych moc nepočítal.“

„Co ještě?“

„Nejdříve bude lepší, když si prohlédnete pokoj pro hosty,“ přešel rychle na jiné téma. „Zjistíte, že se nám podařilo výrazně zlepšit úroveň ubytování a odstranit Cardassianské prvky stanice. Určitě se vám bude společná ložnice líbit.“

„Budeme se těšit,“ odpověděla Deanna za oba dva.

„Věřím, že nebudete zklamaní, ostatně jsme na místě,“ ukazoval na dveře, sotva vyšli zpoza rohu. Pokynul dvojici ozbrojených strážných stojících u dveří. Oba dva byli Bajorané. „Jen vstupte!“ vyzval Deannu i Willa, sotva odkódoval zámek na dveřích.

„Úžasné,“ vydechla Deanna překvapeně, sotva za nimi zapadly dveře. Kajuta vypadala uvnitř úplně jinak než veškerý interiér stanice, který dosud viděli. Nevýrazné, tmavé, pochmurné až monotónní chodby vystřídal pokoj plný teplých a vřelých barev. Stejně tak veškerý nábytek odpovídal standardům Federace a dokonale ladil s prostředím.

„Věřím, že budete spokojeni s ubytováním,“ vyloudil Dar ve tváři lehký úsměv. „Dokonce i replikátor je federační a program jídel je více než bohatý.“

„Fajn,“ odkašlal si Will, kterého krása pokoje rozhodně neodvedla od myšlenky, která se mu drala na jazyk. „A ty stráže venku? Opravdu je tohle všechno nutné?“

„Stojí taky před Tamulskou i Koloniální ubikací. Akorát s tím rozdílem, že si Tamulský vyslanec přivedl vlastní ochranku,“ vysvětloval Bajoran trochu upjatě. „Jde spíše o efekt. Pochopíte, až si s vyslancem osobně promluvíte.“

„Už se nemůžu dočkat,“ odtušil Will sarkasticky.

„Major Kronesová naopak přišla sama. Žádné stráže, pouze ona sama. Nikdo z její posádky nevstoupil na palubu stanice a dala jasně najevo, že ona a kapitán Tolkin budou jediní členové posádky, kteří vstoupí na stanici. Neozbrojení a bez vlastního doprovodu.“

„Nevím proč, ale nemám z toho dobrý pocit.“

„Nová Kolonie si na rozdíl od Tamulců nepotrpí na žádná teatrální gesta a podobné manýry.“

„Myslela jsem, že tuhle část už máme za sebou,“ dala o sobě vědět Deanna. Podle všeho byla s kajutou víc než spokojená.

„Až budete připraven na rozhovor s Tamulským vyslancem, pamatujte, že bude jednat výhradně s vámi, mezi čtyřma očima,“ upozornil Aran Dar mimoděk.

„Jen se mnou?“

„Nemyslím, že by tušil, že vaše žena je napůl Betazoid. Tuhle skutečnost jsme před ním taktně zamlčeli,“ pohlédl nejprve na Deannu a poté i na Willa. Když ani jeden z nich nic neříkal, dodal na svou obranu: „Nelhali jsme jim. Jste napůl člověk, poradkyně. Ne úplný Betazoid a nedokážete číst lidem myšlenky.“

„Zajímalo by mě, kdo zařizoval administrativní záležitosti,“ pohlédnul Will s jistým podezřením na Bajorana.

„No…,“ zrozpačitěl při té otázce. „Plukovník Kira zařizovala vše potřebné. Já pouze přidal pár bezvýznamných detailů, aby se Tamulský vyslanec cítil víc jako doma.“

„Ach tak.“ Víc ani kapitán William T. Riker neřekl. Pouze si vyměnil výmluvný pohled se svou ženou. Pobavený úsměv v Deannině tváři potvrdil jeho podezření, že ty bezvýznamné detaily nejsou vůbec bezvýznamné, ale právě naopak.

„Připravil jsem pro vás stručný souhrn o Tamulcích,“ odkašlal si Aran rychle a pokynul k paddu ležícím na stole u okna. „Pamatujte si, až za vyslancem půjdete, vezměte si ochranku s sebou. Já vím, že to je směšné, ale jde o gesta a dobrý dojem je vždy důležitý, nebo snad ne?“ zvednul obě obočí v tázavém výrazu.

„Budu na to myslet.“

„Pokud budete ještě něco potřebovat, budu v OPS.“ S tím kapitán Aran Dar urychleně opustil ubikaci.

„Tak tohle bychom měli,“ usedl Will s paddem v ruce do pohodlného křesla a výraz jeho tváře hovořil o lecčems, jenom ne spokojenosti.

„Musíme Tamulcům lépe porozumět. Potom budeme schopní s nimi lépe vycházet a podobné projevy nám nebudou cizí.“

„Jako bych ta slova odněkud znal.“

„Však taky ano. Vyslovil jsi je ty sám, včera večer.“

„Zachovávat patřičné dekórum. Hmmm…,“ zamručel, když přelétl zhruba třetí odstavec.

„Co máš?“ zajímalo Deannu ihned.

„Podle všeho Tamulci mění jména podle výše postavení. Vzestupně od A až do Z,“ našpulil pobaveně rty. „Na čím vyšší písmeno v abecedním začíná jejich jméno, tím vyšší mají společenské postavení.“

„A co dělají s těmi předešlými jmény?“

„Nechávají si pouze posledních zhruba deset písmen, ale jako hlavní používají to současné.“

„Zajímavé.“

„Zdá se, že Tamulská kultura má v sobě hodně zajímavých prvků a tradic, o kterých zde vidím pouhé zmínky. Přiznávám se, že mě začíná jejich druh opravdu zajímat.“

„Hlavně nezmeškej schůzku s vyslancem.“

* * *

Kapitán William T. Riker v doprovodu dvojice lidí od bezpečnosti dorazil konečně k místu, které hodlal po příletu navštívit. Pokoje Tamulského velvyslance. Stále mu přišel doprovod poněkud směšný, ale velice záhy byl rád, že ho s sebou má. Stráže před vyslancovou kajutou nejevily žádný zájem ohledně příchozích. Přilby zakrývaly jejich obličeje, takže jim nebylo vidět do tváře. Pokud nepočítal nenápadně položené ruce na zbraních. Nepochyboval, že by dokázali v mžiku střílet, kdyby kohokoliv z nich považovali za nepřítele.

„Kapitán Riker přichází na dohodnutou schůzku s Tamulským vyslancem,“ slyšel promluvit svůj doprovod. Vyměnili si pouze letmý pohled, ale bajoranská důstojnice nakonec byla tou, která promluvila.

„Souhlasí,“ následovala odpověď od Tamulského strážného nalevo od dveří. Sáhnul po skeneru a ihned ho použil. „V pořádku, kapitáne. Můžete vstoupit.“

„Děkuji.“

Pokud chtěl ještě něco dodat, potom nedostal příležitost. Dveře se totiž otevřely a on bez váhání vstoupil. Zaslechl cosi, že jeho lidé na něj počkají venku. Uvnitř už ho srdečně vítal jeden z Tamulců. Podle popisu určitě nebyl vyslanec Sonmareus, ale nejspíš jeho pobočník. Přes veškerou snahu byl úsměv trochu nucený, ale zato ho určitě rád viděl.

„Vítejte, kapitáne, vítejte!“ potřásl mu okamžitě rukou a Will se v duchu neubránil pobavenému úsměšku, neboť rychle pochopil, že pro Tamulce není podobná zdvořilost běžná. Nehledě na skutečnost, že jejich fyziologie není uzpůsobena pro podobná gesta. Nedal však na sobě nic znát, opatrně přijal nabízenou ruku a jeho diplomatický výraz byl stejně neproniknutelný jako úsměv, který nasadil.

„Děkuji.“

„Jsem Nzonk, osobní pobočník vyslance Sonmareuse,“ představil rychle sám sebe a vedl ho dál. „Tudy prosím, vyslanec vás již netrpělivě očekává.“

V doprovodu pobočníka vstoupil do zadní místnosti s výhledem na vnitřní prstenec stanice. Tamulský vyslanec stál zády ke dveřím a zaujatě hleděl z okna. Nzonk zatím mlčel a nic neříkal. Kapitán Riker měl alespoň chvilku času prohlédnout si místnost. Podle strohosti a nevýraznosti usuzoval, že vyslanec si nepotrpí na žádný přepych ani pohodlí. Podle všeho mohl být profesionální voják. Na sobě měl stejně nevýraznou uniformu neurčité tmavé barvy, ostře kontrastující s jeho pobočníkem, ale vzhled mohl občas klamat.

„Musím přiznat, že vaše stanice je fascinující, kapitáne,“ promluvil vyslanec jako první. Nešlo si nevšimnout používání sykavek, díky kterým působila jeho řeč trošičku zvláštně.

„Federace nepostavila DS9, stanici postavili Cardassiané.“

„Ano, ano,“ přikyvoval zamyšleně. „Je zvláštní, že rasa tak chladná a vypočítavá dokázala postavit takovou úžasnou stanici.“

„Cardassiané měli vždy dvě tváře a ukazovali tu, která se jim v danou chvíli hodila, ale…“

„…o tom jste nepřišel debatovat, že?“ doplnil vyslanec za něj a konečně odtrhnul pohled od okna.

„Ne, kvůli tomu zde nejsem.“

„Předpokládám, že naši Koloniální partneři odmítli účast na večerním banketu,“ nadhodil jako první.

„Bohužel.“

„Oni jdou vždycky rovnou k věci a odmítají hledět vlevo vpravo. Kdyby nás lépe poznali, kdyby nás chtěli lépe poznat, určitě bychom našli společnou řeč a nemuselo dojít k válce,“ prohlásil způsobem, který vypadal, jako by se text naučil zpaměti.

„Nepochybně ano.“

„Proto pevně doufáme, že díky nesmírné šlechetnosti vaší Federace, která souhlasila s tím, že bude prostředníkem při jednáních, snad konečně prolomíme ledy a uzavřeme s Novou Kolonií příměří.“

„Obávám se, že oni o příměří nestojí. Pouze o mír s vámi.“

„Jak typické,“ vyloudil Sonmareus pobavený úsměv. „Vždycky jim jde o víc a nezajímá je, že existují mezikroky, které logicky vedou k cíli.“

„Pokud mohu, pane vyslanče…,“ začal Nzonk mluvit, ale vyslanec ho zarazil.

„Nechte nás s kapitánem o samotě, Nzonku.“ Ta slova mohla znít jako žádost, ale skrýval se v nich rozkaz.

„Ale pane…“

„Pokud chcete, klidně to dejte do záznamu, ale chci mluvit s kapitánem Rikerem sám!“ Sonmareus nezvýšil hlas, avšak už jen samotný tón nepřipouštěl odpor.

„Jak si přejete, pane!“ ustoupil Nzonk neochotně. Vyšel ven z místnosti a zavřel za sebou dveře.

„Prosím, posaďte se, kapitáne,“ ukázal vyslanec na volné křeslo naproti stolu. Na stole stisknul tlačítko malého zařízení, které tam měl položené. Kontrolka začala svítit modře.

„Děkuji.“

„Nzonk není víc než snaživý kariérista, kterého mi vláda podstrčila, aby kontroloval, zda do puntíku plním jejich pokyny,“ začal rozmluvu s neskrývaným znechucením. Chvíli nato však pokračoval dál. „Podle instrukcí, které mi dala moje vláda, opravdu netuším, jak mám dojednat příměří, a už vůbec netuším, jakým způsobem bych přesvědčil Novou Kolonii o uzavření trvalého míru.“

„Oni mají stejné pocity, pokud mohu soudit, a možná právě tady máte něco společného.“

„Jak trefné, kapitáne,“ odpověděl vyslanec s lehkým úsměvem. Posléze si promnul bradu a nasadil zamyšlený výraz, pokračuje dál: „Všechno, co vám zde řeknu, kapitáne, bude čistě neoficiální. Jako prostředník byste měl znát jisté detaily, jakkoliv o nich moje vláda nechce mluvit. Samozřejmě, oficiálně popřu, že bych cokoliv z toho říkal, rozumíte?“

„Dokonale,“ kývnul Will, doufaje konečně v určitý pokrok.

„Potom vězte, že mohu shrnout záměry mé vlády do jedné jediné věty. Jednoduše řečeno chtějí všechno a nic za to nehodlají dát.“

„Potom pravděpodobně nezískají nic, natož pak mír s Novou kolonií,“ odtušil Riker suše.

„Víte, je mír a mír,“ začal Sonmareus vykládat. „Pravdou je, že naše současná imperiální politika se ukázala skvělá při sjednocování Tamulského impéria. Jenomže válka je právě tím slabým bodem naší skvělé politiky. Válka narušuje dosavadní běh věcí a hrozí, že Tamulské impérium se rozpadne. Nikdo si nepřeje válku. Ani občané Tamuli, ani samotná vláda.“

„Potom by vaše vláda měla projevit větší snahu o urovnání sporu.“

„Však také projevili. Sice značně neochotně, ale nakonec vyslali loď pod vlajkou příměří.“ Odmlčel se a nesouhlasný výraz hovořil za vše.

„A Nová kolonie nabídku nepřijala?“

„Zničili naši loď sotva pár vteřin poté, kdy překročila hranice,“ odpověděl upjatě. „Ta loď nebyla ozbrojená. Dokonce ani nenesla štíty. Oni tam na ni doslova čekali. Ignorovali veškerá volání a prostě si z ní udělali cvičný cíl.“

„A jelikož Nová kolonie tvrdí úplně totéž, bude vzájemné obviňování jistě hlavním bodem programu,“ pomyslel si Will sardonicky. Nahlas však nic neřekl.

„Mám tuto informaci potvrzenou z vícero zdrojů, takže mohu celkem bezpečně potvrdit, že Koloniální Dravec střílel na H’Winkaru, neozbrojenou diplomatickou loď. Kdyby jen tušili, kolik tím ve skutečnosti napáchali škod…,“ dodal s povzdechem.

„Jaké další škody máte na mysli?“

„Všechno,“ rozhodil rukama v bezradném gestu. „Díky ztrátě H‘Winkary, došlo k značnému oslabení vlivu umírněných členů vlády. Právě oni nakonec prosadili svůj návrh, aby byla vyslána diplomatická mise a započala jednání s Novou kolonií.“

„Pokračujte.“

„Zastánci tvrdé linie, jak bych výstižně nazval protikoloniální postoj významných členů vlády, opět získali ztracené pozice. Pozice, které Umírnění, jak se nazývají, budovali poslední roky, ztratili během několika dní. Veškerá šance na jednání s Novou Kolonií a radikálnější změny v našem postoji se rozplynula.“

„Až doteď.“

„Vláda Umírněné tvrdě odsoudila ze zbytečné smrti posádky lodi a diplomatů na palubě. Jako by jim na tom záleželo, neboť vyjednavačem byl právě Tssaris. Jeden z hlavních představitelů Umírněných. Veřejnost však přijala jeho smrt mnohem lépe a snaha vlády sjednotit názor Tamulců na Novou Kolonii také úplně nezabrala. Mnoho z nás si kladlo otázky a většina Tamulců dávala jasně najevo, že nechtějí válku. S Novou Kolonií ani s kýmkoliv jiným. My nejsme žádní váleční štváči, kapitáne!“ dodal Tamulec naléhavě.

„A Tieru 4?“

„Doufal jsem, že se na Tieru 4 nezeptáte, ale nebudu vám lhát,“ odpověděl neochotně. „Tieru 4 byla nepředstavitelná tragédie, ačkoliv možná přinesla něco dobrého.“

„Pokud je pravda, že tam dole zemřelo přes milion Zentieranů, pak nevím, co na tom vidíte pozitivního.“

„Asi víte, že naše vláda obvinila ze situace na Tieru 4 Novou kolonii.“

„Ano, vím. Z více nezávislých zdrojů,“ přihodil Riker a upřel pohled na Tamulce, v očekávání zda informaci potvrdí, či popře.

„Potom pravděpodobně potvrdím informace od vašich zdrojů,“ kývnul na souhlas. „Neexistovaly žádné důkazy o přítomnosti zbraní na Tieru 4. Celá akce a vyvolání války bylo dílem admirála Saarose. Nikdo neví proč a pravdu už nikdo nezjistí. Zametl za sebou důkladně stopy, stejně jako Nová kolonie zametla s ním.“

„A ta pozitivní část?“

„Ach ano, pozitivum,“ zamumlal Sonmareus zamyšleně. „Na Tieru 4 dorazily naše humanitární konvoje a s nimi i zpravodajci a novináři. Netřeba říkat, že celou záležitost pořádně rozmázli, jen co se vrátili domů, a vláda měla hodně co vysvětlovat. Pouze díky absenci jakýchkoliv důkazů nemohl být nikdo obviněn z velezrady. Kromě toho měli na krku válku a z toho důvodu byly dosavadní problémy odloženy na neurčito.“

„Věděli o té druhé flotile?“

„Kéž by se nikdy neobjevila na světle světa!“ dal Sonmareus poprvé najevo podráždění. „Vláda by jednoduše padla díky své neschopnosti zastavit Novou kolonii. Díky vládě Koloniální síly zcela hladce a s minimem lodí zničili skoro celou Tamulskou flotilu a většinu pohraničních základen. Abyste rozuměl, vláda stále ujišťovala občany, že Nová kolonie nezaútočí, že jde jenom o planou hrozbu. Podobně hrozili mnohokrát předtím.“

„Tentokrát však mysleli svou hrozbu naprosto vážně.“

„Ano, byla to ostuda,“ připustil vyslanec s kyselým úsměvem. „Kdybychom byli připraveni alespoň ve stavu pohotovosti, mohla naše flotila zastavit nebo alespoň zpomalit první nápor a zabránit strašnému debaklu, který nemá v historii Tamuli obdoby.“

„Věděla vláda o druhé flotile?“ zopakoval kapitán Titanu otázku.

„Těžko říct. Její přítomnost jim doslova spadla z nebe a oni se prostě chopili příležitosti, kterou jim osud přihrál do rukou.“

„Moc dobře ne s ohlédnutím na výsledek.“

„Tím se nenechte zmást, kapitáne. Těch lodí bylo víc, než uvádí oficiální čísla. Dost jich zůstalo ve vnitřních opevněných oblastech. Mám jisté podezření, že naše vláda si chtěla nechat v záloze dostatek sil v případě, že by musela čelit potížím na domácí frontě.“ Vyslanec se ohlédl a podstatně ztišil hlas. „Do velení flotily dosadili vlastního člověka, který byl více politik než voják, a podle toho celá ofenzíva dopadla. Místo mohutného útoku na široké frontě, který by Nová kolonie nedokázala pokrýt, zvolil cílený útok proti klíčovým postavením Nové Kolonie. Plány možná mohly vypadat dobře, ale Nová kolonie o nich věděla a včas tam přesunula veškeré své síly. Tím pádem skončila celá operace naprostým fiaskem. Opět dodávám, že onen zmíněný velitel se toho nedožil. Bohužel žil dost dlouho na to, aby způsobil naprostou zkázu flotily, než někdo další a povolanější, který po něm nastoupil, vydal rozkaz k reorganizaci a zachránil, co ještě zachránit šlo. Samozřejmě za svůj čin byl patřičně odměněn. Pokud vím, rozhodně ho nepovýšili, jak jsem navrhoval, ale naopak ho propustili bez pocty a jen zázrakem neskončil před popravčí četou za zbabělost.“

„Jaké další potíže jste měl na mysli?“

„Odtržení některých soustav od impéria.“

„Ach tak.“

„Údajně zatím k žádnému nedošlo, ale moje zdroje říkají něco trochu jiného,“ promluvil Tamulec s klidem, který rozhodně nepociťoval. „Podle všeho přinejmenším tucet soustav chystá vyjádřit nedůvěru vládě a odtrhnout se od impéria. Jediný důvod, proč to dosud neudělaly, je ten, že nevědí, co Nová kolonie udělá. Mírové rozhovory poskytnuly vládě vhodnou záminku k odložení domácí krize.“

„Pokud budou jednání úspěšná, potom mohou uklidnit politickou situaci doma,“ dovtípil se Will okamžitě.

„Správně,“ přikývnul vyslanec. „Ovšem pochybuji, že k uzavření dohody s Novou kolonií skutečně dojde.“

„Máte velmi nepříjemný zvyk odsuzovat jednání, které ještě nezačalo. Další věc, kterou máte s majorem Kronesovou společnou.“

„Opravdu?“ vzhlédl Tamulský vyslanec tázavě s nepatrným náznakem pobavení. Zároveň pohlédl na stůl, kde leželo malé krabicové zařízení. „Dochází mi čas, takže vám rychle řeknu zbytek, dokud nás Nzonk ještě nemůže slyšet.“

„Máte tajnosti před vlastním pobočníkem?“

„Nzonka mi vnutila vláda a velice rychle zjistíte, že on je hlásnou troubou vládního postoje. Kromě toho dokáže být velice přesvědčivý, což sám jistě brzy poznáte. Přitom mu na skutečném blahu Tamulského impéria nezáleží ani v nejmenším. Díky své politické horlivosti a schopnostem rétoriky se dokázal vypracovat mnohem výše než kdokoliv v jeho třídním postavení. Nyní je pouhý krůček od toho, aby byl jmenován Onzonkem a dosáhl vrcholu své kariéry!“ Poslední slova pronášel vyslanec s pořádnou dávkou opovržení a nesouhlasu. „A ještě jednu věc byste měl vědět, kapitáne. Asi jediný skutečný důvod, proč vláda souhlasila, abych reprezentoval Tamuli, je ta, že vyslanec Slokarij byl můj bratranec. Velice blízký bratranec. Mnohem bližší, než mi kdy byla moje vlastní rodina. Oni věří tomu, že jeho smrt z rukou Nové kolonie mě přiměje zaujmout agresivnější postavení při vyjednávání.“

„V tom případě mám poslední otázku.“

„Ano?“

„Říkal jste, že nevěříte v úspěch jednání. Co bude následovat, když neuspějete?“

„Potom se musím postarat, aby vina za neúspěšné jednání zůstala na straně Nové kolonie. Tím vláda zavře nespokojencům ve svých řadách pusu a bude mít, čím je zastrašit, aby zapomněli na nějaké odtržení. Od toho tu samozřejmě Nzonk je, a ačkoliv ho nemohu vystát, věřte mi, že v tomhle je nesmírně dobrý.“

„A pokud rozhovory selžou, určitě budete chtít přesvědčit Federaci, aby vám pomohla.“

„Jste velmi chápavý, kapitáne,“ připustil uznale. Modrá kontrolka na krabicovém zařízení přestala blikat a začala svítit růžově. Vyslancovo gesto mluvilo více než výmluvně. Neoficiální rozhovor skončil. „Myslím, že jsem vám dostatečně shrnul vojenskou situaci,“ pokračoval již úplně jiným, formálním hlasem. „Přes všechno, co by vám snad můj pobočník mohl o vojenské stránce říci, válka s Novou kolonií se pro nás nevyvíjí příliš dobře. Můžeme jen doufat, že nyní bude naše defenzíva podstatně lepší a neskončí tragicky jako na počátku války.“

„Bylo velice poučné slyšet vojenský rozbor situace z vašeho hlediska,“ přistoupil Will ihned na jeho hru. „Je vidět, že těmto věcem rozumíte. Rozhodně mi váš pohled z vojenské stránky pomohl udělat si jasnou představu o rovnováze sil na obou stranách.“

„Potom jsem i já rád, kapitáne,“ souhlasil vyslanec upřímně. V podstatě ani jeden z nich nelhal, akorát vyslanec řekl mnohem víc než jen o vojenské stránce věci. „A nyní, když máme za sebou nezáživnou vojenskou situaci, můžeme konečně zavolat mého pobočníka, který vám shrne politický dopad.“

„Už jste skončil, pane vyslanče?“ objevil se jmenovaný akorát ve dveřích.

„Ano, Nzonku, skončil. Myslím, že jsem tady kapitána Rikera dostatečně zasvětil do vojenské situace.“

„O tom nepochybuji, pane vyslanče,“ prohlásil pečlivě bezvýrazně.

„Posaďte se, Nzonku. Víte, že nemám rád, když tady přecházíte ze strany na stranu!“ vybídnul dychtivého pobočníka, aby zaujal volné křeslo.

„Ach ano, ano, děkuji,“ usednul okázale a nasadil upřímný výraz, který však Willovi ani trochu neseděl. „Promiňte, že to řeknu, ale nesmíte brát vojenskou stránku věci až tolik vážně,“ začal mluvit. „Já vím, já vím, určitě není příliš dobrá, ale rozhodně není tak kritická, jak vám jistě ctěný vyslanec líčil. Určitě víte, že vojáci v poli mají často tendenci vidět situaci horší, než skutečně je, což jim u nepřítele, jakým je Nová Kolonie, nemůžeme mít za zlé. Ostatně za to dostávají svůj plat. Na nás, civilních představitelích, zůstává ono rozhodnutí a my si nemůžeme dovolit pochybnosti. Jakékoliv přecenění či podcenění nepřítele se nám vrátí stejnou měrou zpátky. Proto musíme často volit kompromisy, ze kterých velitelé nemají zrovna radost.“

„V tom nelze nesouhlasit,“ podotknul Sonmareus suše.

„Ano, ano, jistě,“ Nzonk sotva vnímal jeho slova. „Asi bych měl hned v úvodu uvést určité věci na pravou míru a popsat vám situaci na Tieru 4 z našeho pohledu. Věřím, že až vám objasním všechny okolnosti, jistě pochopíte, jak lživé je koloniální tvrzení o provokaci z naší strany.“

„Věřte mi, že po ničem jiném, než vyslechnout vaší verzi, ani netoužím,“ prohlásil kapitán Riker s jistou dávkou očekávání.

„Potom vás nehodlám ani v nejmenším zklamat.“ Vyslancův pobočník byl poslední větou nevýslovně potěšen. Chvilku si v hlavě přerovnával poznámky, než začal. „Asi pro vás nebude překvapením, když řeknu, že Nová kolonie využila Tieru 4 jako záminku pro svou expanzivní politiku, kterou za posledních dvacet let, od chvíle, kdy porazili Cestovatele, praktikovali. Nová kolonie leží desítky tisíc světelných let daleko od Tamulského impéria, abyste byl v obraze. Udržovat celé flotily mimo vlastní území nelze vnímat jinak než jako expanzi. Porážka Cestovatelů ukončila Koloniální tažení a oni posledních dvacet let hledali záminku, která by ospravedlnila jejich další expanzivní politiku. Pravděpodobně způsobem, který by jim vyhovoval víc než válka s Cestovateli.“

„Prosím, pokračujte dál.“

„Nebudu vás unavovat popisováním všech úskoků a snah uplatit ty méně zásadové členy vlády, aby mohli rozšířit svůj vliv v Tamulském impériu. Veškeré jejich pokusy za posledních dvacet let skončily stejně. Vláda nepolevila ve své bdělosti a neskočila na žádný z důmyslných triků a nabízených ústupků. Nakonec si našli potřebnou záminku, která doslova bila do očí každému, kdo jen trochu logicky uvažuje. Místo, aby připustili své počínání, obvinili nás z válečného aktu. Věřil byste tomu? Planetu, která vždy patřila k Tamulskému impériu a na níž jsme vznesli zcela legitimní nárok, si nás dovolí obvinit z porušení smlouvy a válečného aktu!“ Tamulec se při svém projevu řádně rozohnil. Kapitán Riker rozhodně musel připustit, že mluví hodně přesvědčivě a jeho argumenty dávají přinejmenším z tamulského pohledu smysl.

„Mluvíte stále o Tieru 4?“

„Ano, ovšem!“ přisvědčil pobočník prudce s gestem, které nemohlo být chápáno jinak než jako spravedlivé rozhořčení. „Budovali, jak vy lidé říkáte, pátou kolonu přímo v našich řadách! Proč myslíte, že vynaložili tolik prostředků k obnově Tieru 4 a jejích obyvatel?“

„Je pravdou, že Nová Kolonie se vždy pyšnila svou flotilou,“ přidal vyslanec.

„Jenže jim chyběly pozemní jednotky!“ doplnil Nzonk horlivě. „Jinak by jejich válka s Cestovateli zanechala mnohem menší zkázu, než jakou skutečně zanechala.“

„Takže ve skutečnosti nepomáhali Zentieranům znovu založit civilizaci, ale pouze jich využívali k vybudování armády,“ ujišťoval se Will, že správně pochopil pointu.

„Vidím, že o tom nejste moc přesvědčen, a já vám hned předložím několik pádných argumentů,“ vzal si Nzonk znovu slovo, když viděl jisté váhání u federačního kapitána. „Tieru 4 se nachází v ideální pozici pro útok vůči Tamulskému impériu. Není vám ani trochu divné, že jiné světy, které Nová kolonie údajně obnovovala, nedosáhly ani z poloviny takového pokroku jako právě Tieru 4? Navíc, pokud by Nová kolonie chtěla planetu skutečně obnovit, určitě by do soustavy přesunula jednu ze svých mobilních základen, aby si řádně zajistila své zájmy, až přijde čas. Oni však nic takového neudělali. Zcela záměrně zůstávali stranou. Ne daleko, ne příliš blízko, aby nás neupozornili na své skutečné úmysly.“

„Možná,“ připustil Will pádnost argumentů.

„Samozřejmě jsme tomu celé roky věřili. Možná jsme chtěli věřit, že opravdu hodlají obnovit zničené světy, ale naše rozvědka a velice důvěryhodné zdroje nám potvrdily přesný opak.“

„Proto jste zaútočili na Tieru 4,“ konstatoval kapitán Riker pečlivě neutrálním tónem.

„Nebyla jiná volba,“ přikývnul Nzonk, ve tváři značně nešťastný výraz. „Admirál Saaros zcela správně vyvodil z informací, které měl k dispozici, že Nová kolonie tajně zbrojí. Útok byl zcela legitimní a zabil pouze minimum Zentieranů. Natolik si dávali naši piloti pozor. Následující reakce Nové kolonie však pro nás byla šokem. Celé ty roky tvrdili, že nechtějí válku, a nyní vyšlo najevo, že vláda měla celou dobu pravdu.“

„Popřeli přítomnost zbraní na Tieru 4 a obvinili nás z provokace. Vyzvali nás k převzetí odpovědnost za obyvatele Tieru 4, kteří dole bez potřebné pomoci nemohli dlouho přežít,“ přidal Sonmareus bezvýrazně, ale bylo zřejmé, že ani jemu nebyla smrt miliónu Zentieranů lhostejná.

„Možná si myslíte, kapitáne, že si vymýšlíme, ale pokud se nad tím vším zamyslíte, uvidíte, že Nová kolonie svým jednáním víc než jasně potvrdila, že jsme měli celou dobu pravdu. Hned vám vysvětlím proč,“ gestikuloval Tamulský pobočník živě rukama. „Pokud by jim na Tieru 4 tolik záleželo, potom by záhy vyhnali naše síly z oblasti a zjednali na Tieru 4 patřičnou nápravu. Jejich základna 57 byla blízko a to nepočítám základnu 52, jednu z nejvýznamnějších základen loďstva poblíž našich hranic.“

„Možná nemohli zaútočit, protože jejich síly byly příliš rozptýlené,“ zkusil Will.

„Pokud bychom je opravdu naštvali, potom by se major Kronesová určitě vrátila s flotilou v zádech, a nezáleží na tom, že jejich síly byly v daném okamžiku rozptýlené. Pokud dokázali udeřit po celých hranicích, potom jedna soustava nemohla představovat výrazný rozdíl! Kromě toho, major Kronesová má pověst velice chladnokrevného a nelítostného velitele. Má za sebou bezpočet vítězných tažení a nijak se tím netají. Navíc, není žádným tajemstvím, že ona nás z duše nenávidí. Její návrat na scénu a fakt, že nemá nesporné velení nad Expediční flotilou, mohl také hrát roli při jejím rozhodování!“

„Malé válečné dobrodružství, obzvláště vůči nám, mohla uvítat jako příjemnou změnu po delší nepřítomnosti,“ doplnil vyslanec pohotově. „Ovšem můžeme pouze odhadovat, co se majoru Kronesové honí hlavou.“

Nzonk si vzal znovu slovo a začal dále popisovat důvody a motivy Nové kolonie, které směřovaly k tomu, aby odstranily Tamulské impérium jednou pro vždy ze hry. Tamulský vyslanec čas od času přidal vlastní postřeh, kterým svého pobočníka doplnil, a nikoho nezanechával na pochybách o názoru a směru, kterým bude jednání směřovat. Nejhorší na tom všem bylo, že všechno do sebe dokonale zapadalo. Na všechno měli Tamulci pohotovou odpověď a pokaždé zcela jasně a nevybíravě dávali vinu Nové kolonii. Možná až příliš. Zato když se Riker nad odpověďmi zamyslel, musel znovu připustit, že dávají určitý smysl. Tedy za předpokladu, že Nová kolonie má opravdu mocenské zájmy, které popisovali. Pokud ano, potom veškeré jejich obavy měly a mají své opodstatnění. Jenomže tomu zcela nevěřil.

Přesněji řečeno tomu nevěřil z jediného skutečného důvodu. Vyslanec Sonmareus mu předtím dal víc než neoficiálně najevo, že události na planetě Tieru 4 spíše podporují koloniální tvrzení. Nehledě na záznamy z Voyageru. Pokud vehementně lhali v jedné věci, mohla být mimořádně důkladně promyšlená lež i všechno ostatní. Kapitán Titanu byl dostatečně zkušený diplomat, aby dospěl k závěru, že něco z toho, možná i větší část z Nzonkovy přednášky může být pravdivá. Alespoň z Tamulského pohledu. Vyslechl všechno až do konce a posléze s hlavou plnou nových informací opustil místnost. Ani nevnímal čas. Dokonce ani nevnímal svůj doprovod. Dokud nedorazil zpátky do společné kajuty, kde na něj už čekala Deanna.

„Jak to šlo?“ nadhodila tázavě, zkoušejíc se vyznat v jeho stavu zadumání.

„Máme se rozhodně na co těšit,“ odpověděl s ironickým ušklíbnutím. „Teď už chápu, proč se mezi sebou nikdy nemohli a nemohou dohodnout.“

„To je dobré vědět,“ souhlasila vnímajíc jasné známky sarkasmu v manželových emocích.

„Problém spočívá v tom, že netuším, jak je přimět, aby se vůbec na něčem shodli, kromě takových věcí, že si vzájemně nevěří a každý má svou pravdu.“

„Však ty už na něco přijdeš…“

„V to pevně doufám.“

Deep Space 9, zasedací místnost hvězdné datum: 59080.37

Začátek zasedání měl být až za hodinu. Za hodinu mělo začít jednání, které rozhodne o osudu dvou velkých mocností, kterými Nová Kolonie a Tamulské impérium byly. Kapitán Riker však rozhodně neměl příliš dobrý pocit. Nyní znal stanoviska obou stran, a proto hleděl na jednání značně skepticky. Cosi důležitého mu stále unikalo. Proto si ještě hodinu před začátkem povolal oba zasvěcené Bajorany, tedy velitelku stanice, plukovníka Kiru Nerys a kapitána Voyageru Arana Dara. Oba zmínění dorazili do zasedačky současně, zatím co Will s Deannou už na ně čekali. Oba dva měli beztak figurovat při úvodních projevech vyslanců.

„Díky, že jste přišli ještě před tím, než všechno vypukne,“ pronesl Riker na uvítanou.

„Teď už toho asi moc nevymyslíte,“ reagovala Kira jako první. Will letmo pohlédl na Deannu, ale ta jen neznatelně pokrčila rameny. Pokud vůči němu Bajoranka chovala antipatie, držela je pod kontrolou. Četl hlášení o svém dvojníkovi, který před pár lety společně s Makisty ukradl Defiant a Kiru s ním. Chudák Tom. Vždycky si chtěl dokázat, že je víc než William Thomas. Zmizel kdesi během války s Dominionem. Cardassiané s vězni nezacházeli moc dobře, takže nejspíš skončil hodně špatně.

„Stanoviska obou stran znám, řekl bych, poměrně podrobně,“ naznačil oběma, ať si sednou. „Méně jasno mám v tom, jakým způsobem budou svůj postoj prezentovat.“

„Pokud mohu říci z dosavadních pozorování, potom každá strana hraje určitou hru s cílem zapůsobit na nás,“ promluvila Deanna.

„V tom se jistě nemýlíte, poradkyně,“ souhlasil kapitán Voyageru okamžitě. „Pokud mohu říci ze svých pozorování, potom Tamulci zaujmou aktivnější postoj. Rozhodně budou hodně mluvit a ohánět se obecně známými fakty, aby Novou kolonii vylíčili coby válečné štváče a dobyvatele.“

„Souhlas.“

„Všechny ty administrativní záležitosti, zasedací pořádky, zabezpečení, bankety a další diplomatické zdvořilosti jsou pouhá fasáda, která má Tamulce představit jako hráče velké mezihvězdné diplomacie.“

„Dělají tohle všechno, jenom aby na nás udělali dojem?“ vrhnula po Darovi tázavý pohled Kira. Ihned nekompromisně dodala: „Na mě teda rozhodně dojem neudělali!“

„To ani na mě,“ přidal kapitán Titanu svůj souhlas. „Dělají kolem příliš okolků. Skoro jako by chtěli odvrátit pozornost od skutečného jednání.“

„Dobře víte, že Tamulci nemají příliš silnou pozici, ale zato se jí budou vehementně držet a tlačit na nás, abychom přiměli Novou Kolonii k ústupkům.“

„Potom budou určitě hodně zklamaní.“

„Naopak Nová Kolonie podle mého hraje taktéž svou hru. Záměrně přehlížejí Tamulské manévry a snaží se působit dojmem té rozumné strany, která nedělá zbytečný povyk.“

„To sedí. Tváří se, že nic kromě jednání je ani nezajímá.“

„Nechtějí dát nic najevo. Chtějí, abychom viděli, že přicházejí k jednání s chladnou hlavou a že podle toho budou jednat,“ připojil Dar další postřeh. „Major Kronesová bude určitě na výpady proti Nové kolonii reagovat přinejlepším sarkasticky, ale pokud bude přítomen kapitán Tolkin, bude krotit svůj temperament. On bude tím hlasem rozumu. Od něj můžeme očekávat maximálně věcný a racionální přístup.“

„Kapitán Tolkin se dosud neukázal na stanici.“

„Jde zcela jistě o záměr. Koloniální ještě nejsou připraveni ukázat nám všechny karty.“

„Myslíte si, že konfrontační budou výhradně Tamulci?“

„Vyslanec Sonmareus působí velice rozumně. Od něj bych čekala spíš klidný přístup. Zato jeho pobočník Nzonk, to je něco úplně jiného. Pochybuji, že vůbec dokáže být chvilku v klidu,“ odtušila Kira zamyšleně.

„Pokud bude hodně útočný, potom jistě vyprovokuje majora Kronesovou k patřičným odezvám. Ona rozhodně nebude trpět nepodložené urážky na Novou Kolonii. Můžete si být jist, že každý takový výpad bude chtít patřičně vrátit,“ doplnil Dar.

„Mluvil jsem s ní před týdnem na Titanu. Od té doby byla údajně vždy zaneprázdněná a nemohla se mnou mluvit.“

„Tím se pouze potvrzuje moje domněnka, že si schovávají všechno až k jednání, a vězte, že oni budou velice dobře připraveni,“ dodal Bajoran poslední slova důrazně. „Tamulci si myslí, že jsou hráči velké diplomacie, ale Nová kolonie má mnohem větší zkušenosti a dokáží být trpěliví.“

„Pokud vím, během své mise jste se s majorem Kronesou i kapitánem Tolkinem setkal. Co mi o nich můžete povědět, jací vlastně jsou?“

„Tolkin je typický představitel Chartoků. Přesný, logický, precizní a přesně ten typ vůdčí osobnosti, doslova zrozený k velení hvězdné lodi. Jak už jsem zmiňoval, bývá často právě tím hlasem rozumu s ohledem na logiku, která řídí veškeré jeho činy. Ovšem pouze navenek. Nemohu o něm říci, že by byl vyloženě chladný a čistě logický. Také on má emoce, které při vhodné příležitosti dává najevo.“

„Hmmm…,“ zamnul si Will zamyšleně bradu. Musel uznat, že Aran Dar dokáže vystihnout charakter druhých celkem barvitě, aniž by zabíhal do přílišných podrobností. „A major Kronesová?“

„Ta už je mnohem méně čitelná. Rozhodně ji nelze nikam zařadit,“ volil kapitán Voyageru pečlivě slova. „Nemohu říci, že by snad měla nevyrovnanou povahu. Spíš se snaží být více jako Tolkin, ale být vždy klidná a racionální jí moc nejde. Bývá hodně emocionální, možná až vznětlivá k určitým věcem. Rozhodně však nelze popřít její velitelské schopnosti. Podle všeho patří mezi nejlepší vojenské taktiky Kolonie. K charakteru mnoho říci nemohu. Snad jen že je více lidská z důvodů, o kterých se můžeme jenom domnívat. Možná za to mohou lidské geny a fakt, že lidsky vypadá.“

„Chápu,“ přikývnul kapitán Riker.

„Jedna věc je však naprosto jistá.“

„Která?“

„Loajalita majora Kronesové patří výhradně Nové kolonii a nelze ji zpochybnit. Ona bude hájit Koloniální zájmy, jako by byly její vlastní.“

„Souhlasím,“ přikývla Deanna Troi, protože tato informace přesně zapadala do profilu, který si o blonďaté koloniální velitelce udělala během krátké návštěvy na Titanu.

„Dobrá, tím je mi všechno mnohem jasnější, ale víc uvidíme až po úvodních proslovech obou stran.“

„Divím se, že na to Nová Kolonie přistoupila.“

„Sám jste řekl, budou hrát Tamulskou hru, dokud bude v souladu s jejich vlastní,“ konstatoval kapitán Titanu zamyšleně. „Jakmile však Tamulci překročí onu pomyslnou hranici, potom teprve dají najevo, že nehodlají hrát výhradně podle nich.“

„Lze to odvodit také z jejich zdrženlivého postoje a věří tomu, že ani my nejsme Tamulskými manévry nijak nadšení.“

„Očekávají, že je podpoříme. Stejně jako Tamulci věří tomu, že naopak oceníme diplomatické manévry.“

„Jak jsem říkal, kapitáne. Vůbec Vám nezávidím.“

„Bude potřeba vašeho svědectví ohledně Tieru 4, kapitáne Arane.“

„Já vím, ale podle mého jsou Tamulci připraveni i na tuto variantu. Cokoliv řeknu, dokáží určitě zpochybnit. Zpochybnit způsobem, který bude dávat smysl.“

„Potom musíme jednat hodně opatrně. Četl jsem podrobně vaší zprávu ohledně vzniku konfliktu u Tieru 4. Pokud nezpochybní samotné svědectví, tak jasněji už to snad řečeno být nemůže.“

„Proto přidělili Tamulskému vyslanci Nzonka,“ připomněla mu Deanna. „Sám vyslanec přeci připustil, že Nzonk je snaživý kariérista a mimořádně dobrý řečník. Určitě bude s tímhle počítat.“

„Nejspíš ano,“ povzdechl si Will. „Pojďme si tedy ve zbývajícím čase probrat detaily a možné slabé body…“ Položil na stůl padd a začal vyhledávat místa, která si během včerejšího dne označil a která by mohla být sporná. Mnoho jich nebylo, všechno vyznívalo příliš jasně. Jen bůh věděl, s čím Tamulci vyrukují, aby smetli případnou argumentaci, která by je mohla vinit z jasné provokace. Smrt vlastního vyslance během cesty z Voyageru na Tamulskou loď určitě spadala do této kategorie. Na druhé straně bude nejspíš ještě obtížnější argumentovat, že Nová kolonie neměla dostatečně pádný důvod vyhlásit Tamulcům válku. Pravděpodobně za to mohly obě strany, ale kapitán Riker dost pochyboval o tom, že přijmou podobnou verzi událostí a zamyslí se nad ní.

KONEC