Star Trek: Hranice Nepoznání

Autor:
Sokar
Archivováno dne:
11. 2. 2016
Délka:
6 944 slov (31 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:

žádné

Seriál (svět):
Období:
cca 2370
Hlavní postava(y):
profesor Edis Tesl, nadporučík Viola Lubová
Kategorie:
humor, přátelství
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Vydejte se v sérii krátkých povídek s profesorem Teslem a nadporučíkem Lubovou za hranice vědeckého nepoznání.

divider
Poznámka autora:

Věnováno u příležitosti 20. výročí založení Star Trek fan klubu CZ Kontinuum:

  • Janě „Xyll“ Krčmářové
  • Martinovi „Samuelovi“ Böhmovi
  • a jejich opatrovanému dítku, klubu CZ Kontinuum

Šťastné dvacetiny a ještě mnoho dlouhých let a prosperity.

Poděkování:

  • Terce Junové za trpělivost v roli testovacího čtenáře
  • Ra100 za logo
  • Martinovi „Samuelovi“ Böhmovi za korekturu a návrh obálky
  • Všem mým múzám (vy víte)
divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Star Trek: Hranice Nepoznání (Sokar)

Obsah

04 Pravda

„… 18… 19… 20.“

Viola Lubová ztěžka vydechla a dokončila sérii leh sedů. V omezeném prostoru společenské místnosti Da Vinciho se nedalo dělat mnoho, ale pro základní kondiční sestavu se místo našlo. Viola se zvedla, otřela zpocený obličej a kriticky si prohlížela svou postavu v cvičebním trikotu.

Pravdou bylo, že poslední dobou to trochu zanedbávala a sedavá práce za řízením runaboutu se nehezky podepisovala na dolní části těla. Však se do toho zase dostanu, pomyslela si, trochu se napila a s novým odhodláním se pustila do dalších cviků.

Ne že by měla potřebu na někoho působit. Při jejich cestách potkávala cizí muže málokdy, většinu času jí dělal společnost pouze Edis Tesl. A Tesl byl sice muž, ale co stihla vypozorovat, jeho jedinou a pravou láskou byla věda, které zasvětil život. Jak dobře věděla, žádný muž nebyl zrovna mistrem všímavosti, ale Tesl by nezpozoroval, ani kdyby měla lidově řečeno zadek jak stodolu nebo vrabčí hnízdo na hlavě. Proč a komu se tedy chtěla líbit? Především sobě. Nebyla přehnaně marnivá, ale ráda se cítila dobře a navíc, co kdyby…

„Violo, pojď se na něco podívat, tentokrát to mám!“

Vyrušil její myšlenky i cvičení Tesl, který se náhle objevil ve dveřích. Viola se hlasu polekala, neviděla Tesla přicházet. Vědec jí totiž zastihl uprostřed shybů, které dělala zády ke dveřím a mimoděk mu tak vystavovala svoje problematické partie v plné kráse… a velikosti. Urychleně se narovnala a otočila, přičemž stihla s lehkým překvapením zaregistrovat, jak jí Bolian sjíždí pohledem, který měl daleko k vědecké nestrannosti.

„Zatraceně Edisi, slíbils', že mě nebudeš rušit při cvičení. Koukat na mě, když jsem takhle…“, pronesla trochu káravě a přehodila si přes úbor osušku.

„Tak mi to promiň. Ale nechápu co se čertíš, pokud jde o mě, vypadáš báječně.“

Viola rozpačitě poděkovala a obratně se, kryta osuškou, převlékla do uniformy. Později to bude chtít sprchu. Tesl však vypadal, že má něco naléhavého a ona věděla, že by nedal pokoj, dokud jí nepředvede, co chce.

„A co tedy tentokrát máš?“

Bolian se zatvářil tajuplně.

„Pojď se mnou do laboratoře a uvidíš. To budeš koukat.“

Viola pokrčila rameny a vydala se za vědcem do jeho království.

-------

Ve vědecké laboratoři na ně čekal cizí muž. Viola se na okamžik zarazila, pak však její racionální stránka zvítězila a pochopila, o co se jedná.

„Tvůj velký objev je nový hologram?“

Tesl se nenechal vyvést z míry.

„Tak trochu. Violo, dovol, abych ti představil Colomba. Colombo, nadporučík Viola Lubová.

Hologram muže střední postavy s černými vlasy nabídl Viole ruku a melodickým hlasem řekl: „Velmi mě těší, nadporučíku.“

Pozemšťanka ruku mechanicky přijala.

„Mě taky. Edisi, o co tady jde?“

Bolian se usmál.

„Colombo není obyčejný hologram. Jeho jméno jsem zvolil podle slavného fiktivního detektiva a ne náhodou. Před Colombem není možné lhát.“

Viola se zamyslela a trochu znervózněla.

„To jako že je telepat, holografický?“

Colombo zavrtěl hlavou.

„Kdepak madam, nemějte obavy, vaše myšlenky jsou přede mnou v bezpečí.“

Tesl se usmál.

„Colombo telepatii nepotřebuje. Nemusí rozpoznat, kdo lže či ne, v jeho poli vlivu zkrátka není pro organickou bytost možné říct nepravdu.“

Žena skepticky svraštila obočí. Znělo to zas jako nějaká „teslovina“, tedy lehce absurdně.

„Prosím? Promiň, ale tomu se těžko věří. Kvůli tomu jsi přerušil mé cvičení?“

Bolian se otočil zpět k Viole od konzole, kde mezitím kontroloval pár údajů.

„Ach, tvoje cvičení. Ještě jednou mi promiň, jak ti to šlo?“

Viola si pročísla lehce propocené vlasy.

„Výborně, dostávám se do formy, už mám…“

Colombo se na ní zkoumavě podíval a Violin tón se podivně změnil.

„… pořád nahoře tři kila. Co to sakra? Zkrátka, takhle dobře jsem se necítila od svých loňských dvaa… šestatřicátých naroz… doprdele…!“

Viola zrudla, Tesl se smál, ale Colombo se na něj káravě podíval.

„Profesore, jste můj stvořitel, ale tohle prosím nedělejte. Svým nahozením tématu jste dostal ženu do trapné situace, to je velmi neetické. Omlouvám se madam, bohužel mé schopnosti nejdou vypínat, ani kdybych si to přál.“

Pozemšťanka několikrát nadechla a vydechla.

„To je… v pořádku. Dobře, už ti věřím, Edisi. Ale jak je to možné, kde jsi k takovému hologramu přišel?“

Bolian si založil ruce za záda, začal přecházet po laboratoři a vysvětlovat.

„Jak víš, pár dní už zkoumám tu starou opuštěnou stanici, co se nám tak náhle objevila na senzorech.“

Viola kývla: „Ano, myslela jsem, že už brzy odletíme. Říkals', že se ti nedaří o ní zjistit zhola nic.“

Tesl kývl: „Však už jsem to málem vzdal. Pak se mi ale podařilo způsob kódování jejího počítače prolomit. Stanice je skoro 10 000 let stará. Přidriftovala až z Magellanova mračna. Sloužila jedné dávné civilizaci jako soudní zařízení.“

Colombo, který zatím zdvořile naslouchal, ho přerušil:„Přesnější by bylo dvůr pro řešení sporů.“

Bolian si z poznámky nic nedělal.

„Ano, ano. Každopádně, stanice byla plně automatická. Její počítač dokázal vysílat speciální druh vlnění působící na mozky organických bytostí. V tomto ‚poli pravdy‛ nemohl nikdo lhát.“

Colombo dodal: „Značně to urychlovalo soudní procesy.“

Viola uznale kývla hlavou: „To si dovedu představit.“

Tesl pokračoval: „Každopádně, když jsem tohle všechno zjistil, podařilo se mi strukturou ‚pole pravdy‛ inspirovat…“

Hologram se na něj zadíval.

„… zcela ho okopírovat a vytvořit… já vlastně ani nevím, jak jsem to udělal… zatraceně Colombo… tenhle hologram.“

„Promiňte, profesore.“

Po své vlastní nemilé zkušenosti se Viola velmi dobře bavila, když slyšela, jak se Tesl trápí.

„Takže pan vědec si vypůjčil trochu technologie?“

Bolianova pokožka se zbarvila temnou modří.

„Nadporučíku, prosím. Nevidíš, jaký přínos může mít? Jen si přestav, co to může znamenat pro naše vlastní soudy či vyšetřování. Nebo pro studijní účely. Nebo… mám to, nabídnu ho tajné službě.“

Viole se sevřely útroby strachem a přísně se na Tesla podívala.

„To není dobrý nápad, Edisi. Věř mi, se Sekcí 31 nechceš nic mít.“

Bolian se zarazil, když viděl nezvykle vážný výraz své kolegyně.

„Hmmm, to možná opravdu ne. Každopádně, přínos bude nedozírný. Musím ještě pár věcí projít. Ale jsem unavený, počká to do zítra.“

To Viole připomnělo, že je vážně dost pozdě a měla by se také jít prospat.

„Dobrý nápad. Jdu taky. Dobrou noc Edisi. Zatím nashle, pane Colombo.“

Hologram se lehce uklonil.

„Bylo mi ctí, madam. Profesore, s dovolením budu pokračovat ve studiu vaší databáze.“

Tesl jen mávl rukou.

„Ale samo sebou. Hrozně ho zajímá naše historie, chápání spravedlnosti a pravdy. Asi za to může původní programování počítače základny, ze kterého vznikl.“

S tím se Tesl i Viola odebrali do svých kajut a nechali Colomba, jak fascinovaně prochází historii lidstva a Federace.

-------

„Nadporučíku Lubová, přijďte prosím ihned do laboratoře. Je to naléhavé.“

Dotěrný hlas pronikal závojem Violina spánku jako nůžky. Zavrtěla se a neochotně rozlepila víčka. Kdo sakra otravuje v tuhle hodinu? Jestli je to zas nějaká Teslova vědecká revoluce, bude si s ním muset vážně promluvit.

Se sebezapřením odhrnula peřinu a stále lehce malátně se vydala ke dveřím. Po dvou metrech jí došlo, že nemá uniformu, ale jen noční košili. No a co, svět se nezblázní. Navíc jestli je to skutečně naléhavé, nebude ztrácet čas.

Vydala se k laboratoři a ve dveřích potkala Tesla v pyžamu, jak se potácí krokem rozespalce.

„Edisi, tos nevolal ty?“

Bolian zavrtěl hlavou a třel si oči.

„Kdepak, já myslel že ty. Kdo teda?“

Společně vešli do laboratoře, kde na ně čekal Colombo.

„Omlouvám se, že jsem vás oba vzbudil. Ale došel jsem k rozhodnutí a nemělo smysl ho odkládat. Chci se s vámi rozloučit.“

Tesl zívl: „Ro… ááá… rozloučit? Nechápu.“

Hologram se smutně pousmál.

„Je to prosté. Pustil jsem do svých obvodů narůstající přepětí. Můj program bude dekompilován během několika minut.“

Bolian byl náhle zcela vzhůru a i Viola vnímala mnohem jasněji.

„Ne, to nemůžeš, co tě to napadlo?“

Colombo jen pozdvihl obočí.

„Mohu a stalo se. Navíc jsem spustil i přetížení jádra stanice. Nepokoušejte se ho zastavit, není to možné. Dle senzorů dojde k jejímu zničení za 8 minut. Doporučuji, abyste se i s vaším plavidlem vzdálili.“

Tesl se ztěžka posadil na jednu laboratorní židli.

„Můj výzkum. Ale proboha proč?“

Hologram odvětil: „Prostudoval jsem vaši historii a vaše hodnoty. Fascinující čtení, jste úžasná směsice kultur. Jedno máte ale společné. Nikdo u vás nemá zájem o pravdu. Nestojíte o ni. Můj program by vám štěstí nepřinesl. Proto jsem se rozhodl sám sebe ukončit, stejně i stanici s počítačem, abych nemohl být znovu vytvořen. Nepatřím do vašeho světa.“

Viola i Tesl zpracovávali jeho slova. Nadporučík se vzpamatovala první.

„Možná má pravdu, Edisi.“

Bolian mlčel a dál seděl jako tělo bez duše. Colombo k němu udělal pár kroků.

„Profesore, mohu vám položit poslední otázku?“

Tesl jen nepřítomně kývl.

„Proč jste mě stvořil? Zkopíroval dílo jiného druhu? Vy, vědec, co si nejvíc zakládá na tom, že je originální vynálezce, stvořitel nových nápadů, které posunou váš lid kupředu?“

Položená otázka Violu zaujala. Edis Tesl byl arogantní, excentrický a asociální génius, který měl spoustu nedostatků, nikdy ale nekradl, na duševní vlastnictví jiného nevztáhl ruku a opovrhoval vědci, kteří to dělali. Raději šel od píky na všechno sám, než aby, jak říkal, stoupal po zádech velikánů. Tak proč teď?

„Ano, Edisi, proč jsi to udělal?“

Bolian se na Violu podíval a bylo vidět, že se mu do odpovědi, pravdivé odpovědi, nechce. Neměl ale na výběr, Colombův vliv stále působil.

„Kvůli tobě. Chtěl jsem konečně něco dokázat, aby i tvá kariéra měla smysl. Ztrácíš svůj čas vozením potrhlého vědce z jednoho konce galaxie na druhý. Kdybych přišel s něčím velkým, byla by celá tahle mise a i ty brána konečně vážně. Děláš pro mě tolik, zasloužíš si uznání.“

Viola nevěděla, co říct. Colombo se chápavě usmál a naposledy se na oba zadíval.

„Děkuji vám, profesore. Byla to krátká, ale fascinující existence. Sbohem.“

Jeho postava se roztřepila a začala blednout, až zmizela docela. Bolian a pozemšťanka stále koukali na místo, kde byl, beze slova.

Tesl se postavil a podíval se na Violu.

„Stanice se brzy rozpadne. Myslím, že bychom raději měli vypadnout.“

Viola, hlavu stále plnou toho, co bylo řečeno, nepřítomně kývla.

„Pravda.“

divider

Následuje:
05 Původ

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2021 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)