lcars
logo

Kapitoly: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30

Strážci řádu: Mise Voyager – kapitola 8

Kapitola 8

USS Voyager hvězdný čas: 57840,49

Aran Dar měl z toho všeho, včetně kapitána Rah’Mada velice dobrý pocit. Všechno kazila pouze jedna zásadní věc. Přesvědčení Tamulského kapitána, že celá mise Voyageru, je pouze ztrátou času. Kapitán věděl mnohem více, než řekl, ale i z toho mála, bylo patrné, že má s tím vším vlastní zkušenosti. Zkušenosti, které rozhodně nebyly příliš dobré s ohledem na vládní politiku. Tahle mise začínala být stále zajímavější a komplikovanější než na jejím počátku. Jenomže když jednou vykročili vpřed, tak bylo nutné udělat první krok a doufat, že v tomto ohledu se kapitán Rah’Mada plete.

„Tak, jaká byla exkurze?“ neodpustil si otázku Martin, vida, že jeho kapitán a přítel z akademie po návratu na můstek nic neříká.

„Velmi zajímavá. Ano, velmi zajímavá. Jejich strojovna má velikost poloviny Voyageru.“

„To se asi dost naběhají.“

„Takhle to dopadá, když ponecháte Frawyanům volnou ruku,“ podotknul Tamulský vyslanec pobaveně. „Nedokáží totiž uvažovat v malých obzorech a pak z toho vychází tohle. Jejich představa bitevního křižníku se značně liší od nás ostatních.“

„O tom není pochyb.“

„Až je poznáte, pochopíte, že tihle lidé žijí v trochu jiném světě než my ostatní. Díky Z’Antare, že jsme na ně před čtyřmi sty lety narazili. Jednak byli velikým přínosem pro vznikající říši a jednak jsme zabránili jejich společnosti, aby upadla do chaosu. Frawyané mají sice skvělý intelekt, ale představa vlády a státních záležitostí, jsou jim na hony vzdálené. Proto také nás Tamulce uvítali s otevřenou náručí, vděční za to, že mají někoho, kdo se postará o tyhle nudné záležitosti, zatím co oni se budou moci věnovat svůj intelekt k důležitějším úkolům.“

„To zní jako velmi dobrá dohoda.“

„Nemyslete si, že Fraweyané jsou jenom nějací knihomolové a blázniví vědci. Když je potřeba, dokáží překvapit a ukázat, že jejich inteligence není jenom pro vývoj nových a nových technických vylepšení, vědy a výzkumu. O téhle části se velice nepříjemně dozvěděli Gandorové, kteří chtěli využít zmatku po rozpadu Tamulské Federace a zabrat tyhle chytré mozky sami pro sebe.“

„A co se stalo?“

„Nu, zjistili, že Fraweyané jsou možná fyzicky velice slabí, ale dokáží vytvořit stroje i technická vybavení v podobě bojových obleků, bitevních mechů, vesmírných lodí i stíhaček, takže Gandorové narazili na zcela nečekaný odpor. Jejich plány k vytvoření vlastního impéria vzaly rychle za své. Zato přerod Tamuli v nové a silnější impérium to uspíšilo. Fraweyané se stali vzorem pro ostatní rasy. Jejich nečekaný odpor nás přiměl zasáhnout dříve než by Gandorové ve vzteku a z pomstychtivosti vybombardovali jejich domovský svět.

Malogané dokonce chtěli vést invazi na domovskou planetu Gandorů a vypálit ho do základů, ale po několika následujících konfliktech pochopili, že to nebude zdaleka tak jednoduché. Vidina mocného impéria, v němž budou oni těmi strážci pořádku, je nadchla a nechali Gandory být. Ti svoji snahu úplně nevzdali, ale vybírali si k anexi mnohem menší cíle. Zotročili Rabotany, Halesiany, Qauriny a další méně vyspělé rasy z okrajových částí bývalé Federace.

Využili toho, že jsme dávali dohromady impérium a prohlásili tyto světy za součást svého Konsorcia. Dosadili do čela těchto světů svoje nohsledy, aby všemu dodali na legálnosti a rázem jsme neměli potřebné páky k tomu, abychom je odtamtud vystrnadili. Ne bez vyhlášení války a válku nikdo nechtěl. Bez ohledu na to, jak strašně zacházeli s podřízenými rasami, měli jsme svázané ruce. Nová Kolonie ovšem nikoliv a dost nevybíravě Gandorům vypráskali kožich.“

„Myslel jsem, že nezasahují do vašich záležitostí.“

„Zjevně se na to nemohli dívat, nebo prostě jenom potřebovali předsunutou pozici. Mezi Soustavami Rabotev a Hales ústil jeden z jejich portálů, což mohl být další důvod. Oficiálně kanály uvádějí, že Rabotané a Halesiané vyměnili jedny pány za jiné, akorát mnohem horší, ale tomu s ohledem na Gandory, lze jen těžko uvěřit. Neoficiální kanály zase uvádějí, že na Rabotevu 4 a Halesu 6, je rekreační středisko, žádná otrokářská kolonie. Těžko říct, co je na tom pravdy. Jisté je pouze to, že u Rabotevu 4 je veliká Koloniální vesmírná základna.“

„S ohledem na to, co víme, bych se přikláněl k té druhé možnosti,“ poznamenal první důstojník uvážlivě. „Bylo by zajímavé se tam podívat a přinést zprávu o skutečném stavu věcí.“

„To by ovšem musel začít dialog s Novou Kolonií. Věc za současného stavu věcí zcela nemyslitelná,“ konstatoval vyslanec sardonicky.

„Kapitáne, podařilo se mi konečně zmapovat zdejší prostor,“ zasáhla do rozhovoru nečekaně Sedmá.

„Opravdu?“ vzhlédl místo kapitána Voyageru Tamulský vyslanec.

„Ano, již zaznamenávám pět tamulských lodí, čekajících na okraji pole.“

„To je neuvěřitelné,“ nevycházel Slokarij z údivu. „Trvalo nám celé týdny, než jsme vůbec zmapovali oblast a dokázali v ní nějakým způsobem navigovat. Vám se podařilo totéž během několika hodin.“

„Dobrá práce, Sedmá,“ pochválil kapitán blondýnku. Bylo patrné, že těžko mohl získat pro misi lepšího vědeckého důstojníka.

„Vidím, že jste si vybral opravdu dobrou posádku, kapitáne Arane.“

„V to pevně doufám a...“ zarazilo ho další zatůtání, tentokrát přicházející od taktické konzole, kterou ovládal Tuvok.

„Kapitáne, senzory zachycují dvě další lodě, které právě vystoupily z warpu,“ oznámil vulkánec okamžitě.

„Čekáte někoho, pane vyslanče?“

„Nikoliv, jen...“

„Ty lodě vystoupily z warpu přímo v poli. Vzdálenost 350tisíc kilometrů.“

„Identifikace?“

„Jsou to Koloniální lodě, ale tenhle typ neznáme.“

„Nejspíš proto, že jsme dosud potkali jenom jednu koloniální loď,“ zabručel Madden.

„Naše databáze bude o poznání obsáhlejší, ale ani já nemám pocit, že bych podobné lodě někdy viděl,“ zamnul si vyslanec zamyšleně bradu při pohledu na přibližující lodě, jež viděl na hlavní obrazovce.

„Hodlají na nás zaútočit…“ uklouznulo Sedmé při pohledu na hlavní obrazovku. Ano, tyhle lodě viděla ve své vizi na Bajoru. Dokud neuviděla tenhle konkrétní obraz, tak si to neuvědomila. Jenomže tam viděla také něco jiného, Taranis. Tamulská loď byla zničena a nikdo jiný než Koloniální lodě tu nebyl.

„Zaútočit?“ podivil se vyslanec. „Tyhle lodě, jsou maximálně průzkumníci. Těžko by do nich mohla Nová kolonie nacpat tolik zbraní, aby mohli ohrozit loď o Velikosti Taranis a nejspíš ani Voyageru,“ dodal přesvědčivě.

„Každopádně udržují Kurz přímo k Taranis,“ poznamenal Tom.

„Taranis má zvednuté štíty a zbraně v pohotovosti,“ hlásil Tuvok.

„Ano, kapitán Rah’Mada není žádný naivní důstojník ověnčený metály. On ví, že nemá podceňovat Koloniální lodě. Bez ohledu na jejich velikost.“

„Při téhle velikosti těžko mohou soupeřit s bitevní lodí,“ mínil Martin rozhodně.

„I takové malé lodě mohou způsobit pořádnou paseku, když je podceníte, ale jakkoliv silné mohou mít čelní zbraně, jejich štíty nemohou být natolik silné, aby odolaly palbě z těžkých lodních zbraní.“

„Oni ho zničí…“

„Zničí?“ Tamulský vyslanec nyní znepokojeně pohlédl na Sedmou. Ta měla nepřítomný pohled upřený k hlavní obrazovce.

Zato kapitán Aran Dar si dal rychle dvě a dvě dohromady. Před odletem potkal Sedmou na Bajoru, když navštívil Kasidy. Sedmá tam byla společně s Chakotayem a toho přeci pozvali, aby pomohl vysvětlit Vyslancovu hádanku. Takže pokud byli v chrámu, potom mohl jeden z nich nahlédnout do orbu proroctví. A ten někdo musela být právě Sedmá. V duchu zaklel, protože pokud viděla zkázu Taranis, tak k ní také dojde.

„Nebyla jste náhodou v chrámu na Bajoru?“ vyslovil kapitán nakonec otázku.

„Ano, byla.“

„A nenahlédla jste do orbu…“

„Ano.“

„Zatraceně!“ zaklel Dar tentokrát už nahlas. „Harry, volejte Taranis. Řekněte jim, že ty dvě lodě na ně hodlají nejspíš zaútočit.“

„Nemohu se s nimi spojit, kapitáne. Něco nám ruší signál.“

„Znám koloniální technologii, ale pokud mohu soudit, tihle průzkumníci, nám mají jenom připomenout, že o nás Nová kolonie ví.“

„Potom bychom si s nimi měli zkusit promluvit a zabránit možné tragédii,“ slyšel kapitán sám sebe mluvit, ale jeho Bajoranská část tomu nevěřila ani v nejmenším. Zato ta druhá, která patřila důstojníkovi hvězdné flotily, jasně říkala, že musí jednat a nečekat jenom až k něčemu dojde.

„Souhlasím, kapitáne,“ přitakal vyslanec. „Bohužel všichni naši kapitáni a dokonce i já, jakožto Tamulský vyslanec, máme přísný zákaz jakkoliv kontaktovat Novou kolonii, nebo ještě hůř přijít s nimi přímo do styku.“

„Což se ovšem netýká nás.“

„Správně.“

„Volejte je Harry. Informujte je, že jsme na diplomatické misi.“

„Neodpovídají, kapitáne,“ zavrtěl Harry Kim rozhodně hlavou.

„Proč mě to jenom nepřekvapuje.“

„Nerad vás ruším, ale naši hosté už jsou skoro tady,“ připomněl Tom Paris, že chvilka rozuzlení se blíží. Sledoval kurzy Voyageru, Taramis i obou Koloniálních lodí na své pilotní konzoli.

„Co asi hodlají udělat? Jak asi zaútočí, když má Taranis zvednuté štíty? Mají snad nějaké zbraně, které neznáme?“

„Rozhodně ne takové, o kterých víme.“

„Myslím, že je ani nebudou potřebovat. Taranis sklápí štíty a deaktivuje zbraně.“

„Cože?“ nevěřil Slokarij vlastním uším. Přeci by Rah’Mada neudělal takovou pitomost, aby nechal svoji loď zcela nekrytou, když má dvě nepřátelské lodě skoro na dosah.

„Koloniální lodě nabíjejí zbraně!“

„Volejte je!“

„Žádná odpověď.“

„Střílejí!“

Poslední slova už byla skoro zbytečná, protože hlavní obrazovka ukazovala samotné dění víc než jasně. Obě Koloniální lodě zaujaly pozice a začaly zcela beztrestně střílet po mnohem větší Tamulské lodi. Trvalo to pouhé vteřiny, než Taramis zachvátila mohutná exploze.

„Stále žádná odezva, Harry?“

„Ne kapitáne.“

„Jak jsme daleko od Taranis?“

„Asi 75tisíc kilometrů.“

„Bojová pohotovost!“ Aran Dar doufal, že tahle slova nebude muset použít na diplomatické misi, ale nynější situace jasně ukazovala, že dojde k boji. „Vezměte nás k Taranis Tome. Plný impuls.“

„Rozkaz kapitáne,“ přikývnul a jako správný pilot už předvídal kapitánovi rozkazy, takže měl připravený kurz, stačilo ho jenom potvrdit. Jenomže se nic nestalo. Zkusil to podruhé, potřetí a nic.

„Problém, pane Parisi?“ zajímalo Maddena, kterému neuniknulo pilotovo zaváhání.

„To nevím, kormidlo nereaguje.“

„Moje taky ne,“ přispěchala Leena Tomovi na pomoc.

„Impulsní motory právě vypadnuly. Stojíme na místě,“ přispěl také Harry Kim, ale na rozdíl od dvojice pilotů se mračil do své konzole, protože neviděl žádnou příčinu, proč by motory neměly běžet.

„Můstek volá strojovnu!“

Strojovna slyší, a jestli se ptáte co se děje, tak absolutně netuším, co se sakra porouchalo!“ vychrlila B’Elanna Torresová překotně.

Kapitáne, máte tady asi tucet hlášení o poruše na vedení impulsních motorů,“ přidal se k ní také Reginald Barclay.

„Jak je to možné? Voyager je přeci úplně nová loď!“

Také to nechápeme, kapitáne. Provedli jsme s Regim a inženýry z Enterprise před startem důkladnou diagnostiku a tohle…tohle je zhola nemožné. Nemožné v takovém rozsahu.“

„Rozumím,“ vzal kapitán na vědomí ta slova. V hlavě mu začalo klíčit jisté podezření. „Dejte ty rozvody co možná nejdříve do provozu, protože budeme zatraceně rychle potřebovat pohon. A když myslím rychle, tak myslím, opravdu hodně rychle.“

Uděláme, co půjde, strojovna konec.“

„Ještě něco nám nefunguje Harry?“ vznesl Dar dotaz směrem k takticko-inženýrské stanici, kterou obsluhoval poručík Kim.

„Pravděpodobně komunikace,“ odtušil Harry kysele. „Něco je s hlavním vysílačem a nejspíš nejenom s ním. Ty údaje, které dostávám, nemají hlavu ani patu. Celý systém je jako by něčím zahlcen. Zkouším rekonfiguraci a…“

„Pokračujte dál a zkuste zprovoznit komunikaci, ačkoliv mi cosi říká, že komunikace bude tou poslední věcí, která nás musí zajímat.“

„Něco tě napadlo?“ zpozorněl Martin.

„Jen si říkám, že je velice zajímavá náhoda, když obrovské bitevní lodi z ničeho nic vypadnou štíty i zbraně a najednou jsou zcela bezbranní proti mnohem menším plavidlům,“ začal Bajoran rozvíjet svoji teorii. Pozvednul ruku v gestu, že ještě neskončil. „No, a když k tomu přidáme doprovodnou loď cizí mocnosti, které čirou náhodou vypadne komunikace a pohon, tak mám takový špatný pocit, že…“

„Že tohle není náhoda!“ doplnil komandér za něj.

„Otázkou zůstává, proč?“

„Ano otázkou zůstává, co tím sledují.“

„Proč nezaútočí na Voyager? A proč stále střílejí na Taranis, přestože už nepředstavuje hrozbu?“

„Nestřílejí na Taranis,“ opravila vyslance Sedmá.

„Ale…“

„Střílejí na záchranné čluny, které opouštějí Taranis.“

„To je barbarské!“

„Oni s tím viditelně nemají problém a myslím, že právě tohle je ten vzkaz, který nám hodlají předat. Chtějí, abychom viděli, kam až jsou ochotni zajít,“ usoudil Dar okamžitě. Chtěl dodat cosi ve smyslu, že podobná zvěrstva by čekal u Cardasianů, ale nejspíš ani oni by nestříleli bez výstrahy na záchranné moduly. Právě naopak dostihnuly by je a osádky těchto modulů nechali okusit jejich pohostinnost.

„Ach, Z’Antare nás ochraňuj…“

„Obávám se, že vyšší moc nás v této chvíli neochrání. Ne až jim dojdou cíle a zaútočí na Voyager.“

„Tohle nedává smysl,“ zavrtěl Slokarij hlavou. „Všechno, co Nová kolonie dělá má perfektní a precizní provedení. Pokud by chtěli zničit Taranis a celou jeho posádku, udělali by to rychle čistě a efektivně. Takhle jenom plýtvají potenciálem a energií na nicotné cíle.“

„Viděla jste ještě nějakou další vizi, která následovala poté, Sedmá?“

„Ano, ale netuším, v jakém časovém rámci se odehrávala. Mohu říci pouze, že k té události ještě nedošlo.“

„Dobře, dobře, to nám dává jistou naději, že přežijeme dnešní den. Na rozdíl od kapitána Rah’Mada a jeho posádky.“

„Pokud mohu, kapitáne,“ otočil se Tom k veliteli Voyageru. „Myslím, že oni moc dobře vědí, že máme problémy s pohonem.“

„Nejspíš jsou za to přímo zodpovědní a teď si s námi hrají,“ zamračil se nad tím Dar.

„Jejich kurz mířil celou dobu na Taranis. Nás prostě ignorovali.“

„Protože věděli, že pro ně nepředstavujeme kvůli poruše motorů hrozbu a s nefunkční komunikací, ani nemůžeme nikoho varovat.“

„Přesně tak.“

„Na tom něco bude,“ připustil Madden souhlasně.

„Asi jsem to zakřikl,“ vyhrknul Tom. „Jedna z lodí se odděluje a míří k nám.“

Strojovna volá můstek!“ ozval se hlas Tomovy ženy v komunikačním kanále. „Energie pro motory obnovena.“

„Dobrá práce, B’Elanno.“

Neudělala jsem nic než, že jsem vypnula ten kravál, který způsobovaly ty falešné poplachy, které proháněly můj tým po celé lodi.“

„Falešné poplachy?“ zopakoval po ní nevěřícně. Také se mu nechtělo věřit, že by Voyager, sotva opustil suchý dok, postihnuly konstrukční problémy takového rázu.

Připomeňte mi, až bude po všem, abych znovu zapnula bezpečnostní protokoly. Některé z nich mají určitě smysl.“

„Koloniální loď se přibližuje. Zbraně mají v pohotovosti, štíty zvednuté.“

„Asi by nebylo od věci, vyhnout se střetnutí. Ne potom, co provedli s Taranis,“ navrhnul Slokarij.

„Souhlasím,“ přikývnul kapitán, „ačkoliv mě jako kapitána ničí jejich chování. Musím však myslet na životy své posádky a střetnutí s těmi barbary rozhodně nehodlám riskovat, když nevím, jaké další triky mají v záloze.“

„Taranis už nelze pomoci, kapitáne. Zachraňte alespoň sami sebe. A pokud doletíme k okraji, kde čekají naše lodě...“

„Koloniální lodě jsou v pod-světelné pomalejší,“ vzpomněl si Martin na specifikace, které získali z Koloniální vlajkové lodi během mise v Devonském pásmu. „Možná jim dokážeme uletět, když poletíme na plný impuls.“

„Souhlasím. Tome, vyveďte nás ven. Co nejkratší a nejbezpečnější cestou k okraji.“

„Ano, kapitáne.“

„Tahle mise se nevyvíjí podle očekávání.“

„Podobným způsobem už skončila celá řada podobných diplomatických misí,“ pronesl Slokarij frustrovaně. „Doufal jsem, že tenhle bludný kruh bude konečně přerušen, ale…“

„Je možné, že ty lodě neovládá Nová Kolonie?“ napadlo Dara najednou. Z toho co dosud slyšel, v něm začínalo klíčit podezření hraničící s jistotou, že kdosi v zákulisí nechce, aby došlo k jistým událostem. Ostatně kapitán Rah’Mada byl přesvědčen, že jejich mise nemá význam. Pokud ano, nikdy by k ní nedošlo, nebo naopak byla příhodným způsobem přerušena.

„Tahle možnost mě nenapadla,“ připustil vyslanec zamyšleně. „Nicméně, Nová Kolonie si velice úzkostlivě hlídá svoji technologii. Šance, že by někdo převzal kontrolu nad jejich loděmi…nevím…nevím…jak moc by to bylo možné. Nikdo z nás se o to dosud nikdy nepokusil, protože jejich technologie není kompatibilní s tou naší.“

„Ani s naší,“ přikývnul kapitán.

Raději nepoukázal na tu část, zdali by Tamulská vláda byla schopná něčeho podobného. Ukázat Novou kolonii jako krvelačného nepřítele, kterého se Federace musí obávat, a který se nezastaví před ničím. Ale byli by ochotni obětovat, jenom při takové ukázce bezmála tisíc vlastních lidí a nejnovější bitevní křižník? To se mu zdálo trochu příliš, ale kdo ví, jakou hru Tamulci a Nová kolonie hrají. V této chvíli už bylo naprosto jasné, že nepůjde o žádnou jednoduchou misi plnou banketů, setkání a vyměňování si diplomatických zdvořilostí. Jakkoliv nadějně celá mise vypadala, současný stav věcí všechno dokonale pohřbil.

„Špatné zprávy, dohánějí nás,“ přerušil Tom Paris kapitánovy myšlenky.

„No, asi bylo naivní, myslet si, že jim jenom tak uletíme,“ pokrčil komandér Madden rezignovaně rameny.

„Vypadalo to, že jsme rychlejší, ale oni teď najednou zrychlili skoro dvojnásobně a za patnáct sekund nás mají.“

„Harry, funguje už komunikace?“ směřoval kapitán otázku k technické sekci. Funkční komunikace by jim ještě mohla dát šanci jednat, než se začne střílet.

„Zatím ještě ne. Stále…“

„Připravit zbraně, Tuvoku!“

„Fázery a kvantová torpéda, připravena.“

„Hlavně nevystřelit první.“

„V tom nebude problém,“ neodpustil si Tom Paris komentář.

Z Koloniální lodě vyšlehl široký žlutý paprsek energie, který zasáhl Voyager. Loď se otřásla jen neznatelně, jak kompenzátory bez velkých potíží vyrovnaly náraz. Světla nepatrně pohasla, ale hned zase naskočila.

„Přímý zásah. Štíty na 93%, žádné poškození.“

„Odpovězte Tuvoku. Maximální možnou silou!“

„Odpaluji kvantová torpéda,“ přitakal Vulkánec a na hlavní obrazovce bylo patrno šest odpálených torpéd mířících na pronásledující loď. Všechny zasáhly svůj cíl, aniž by ho jakkoliv zpomalily, či poškodily.

„Torpéda způsobila jen neznatelná poškození. Koloniální štíty se dobíjejí.“

„Máme něco silnějšího než kvantová torpéda?“

„Nikoliv. Nicméně nepřátelská loď si zatím drží odstup.“

„Možná mají obavu z našich fázerů,“ uvažoval nad tím Maden.

„Negativní. Pokud jim kvantová torpéda nezpůsobují téměř žádná poškození, potom naše phasery třídy VII na zádi jim nezpůsobí o mnoho větší poškození.“ Sotva to dořekl, můstek se opět lehce otřásl při dalším výstřelu z Koloniální lodi.

„Proč nestřílejí torpéda, nebo nepoužijí své hlavní zbraně na křídlech?“ uvažoval kapitán zamračeně. Těžká iontová děla na křídlech Dravce byla plně srovnatelná s jejich fázery třídy X a nejspíš byla ještě mnohem účinnější. Každopádně představovala hlavní palebnou sílu Koloniální lodi, ale oni používali jen příďové zbraně. „Předtím neměli problém z nich střílet a teď se najednou drží zpátky?“

„Souhlasím, že jejich chování je značně matoucí,“ souhlasil s ním Tamulský vyslanec

„Myslím, že mám vysvětlení pro jejich chování,“ dala o sobě vědět Sedmá, těsně po třetím výstřelu. „Ten paprsek, který používají, má podle všeho pouze jeden cíl. Oslabit a vyřadit naše štíty.“

„Takže nás chtějí obsadit?“

„Tato varianta se zdá být nejvíc pravděpodobná.“

„Souhlasím. Pokud nemají vůči Federaci nepřátelské úmysly, potom obsazení Voyageru zní logicky.“

„Nemyslím si, že nás chtějí jenom obsadit,“ zavrtěl Bajoran rezolutně hlavou. „Tuvoku, ihned zalarmujte bezpečnostní týmy a nechte rozdat všem zbraně!“

„Rozumím!“

„No a my se zkusíme přesvědčit, jak moc proti nim budou účinné fázery z jejichž dosahu zkouší držet,“ rozhodl kapitán. „Někdy totiž méně může znamenat více. Připravte se na prudké zpomalení a uvidíme, jak rychle budou reagovat.“

„Ano kapitáne, zpomalení na váš rozkaz.“

Voyager prudce zpomalil, čímž Koloniální loď poněkud zaskočil. Nestačili dostatečně rychle upravit rychlost a tak se dostali na dostřel zadních phaserů. Vypadali tím dost zaskočeně, protože udělali prudký obrat s cílem uniknout z dostřelu. Fázery Voyageru je přinejmenším tucetkrát zasáhnuly plnou silou než se dostali mimo dostřel

„Hlášení!“

„Minimální poškození. Jejich štíty se rychle dobíjejí. Než dokončí svojí obrátku, budou zpátky na plné kapacitě.“

„Zatraceně. Jak tohle sakra dělají?“

„Provedl jsem několik skenů jejich štítů. Podle všeho nejsou o nic lepší než ty naše.“

„Zkuste jim to vysvětlit,“ neodpustil si první důstojník sarkasticky poznamenat.

„Přesto dokáží absorbovat obrovské množství energie a ještě spoustu energie vydávat. Jejich hlavní jádro musí být nesmírně výkonné.“

„Zatracená práce,“ zaklel kapitán.

„Kapitáne, myslím, že jsem našla slabinu v jejich štítech,“ ozvala se Sedmá a pohledy všech na můstku se ihned upřely směrem k ní.

„Opravdu?“

„Všimla jsem si, že naše fázery způsobují jejich štítům mnohem větší poškození, než ukazují senzory. Nicméně jejich hlavní slabinou je ta jejich zbraň, kterou nám zkouší oslabovat štíty.“

„Což znamená?“

„Ve chvíli, kdy střílejí, vzniká v jejich štítech mezera. Pokud vypálíme z předních fázerů, přesně do místa, kudy paprsek prochází...“

„Potom můžeme prolomit ty jejich neprůstřelné štíty! Výborně.“ Sevřel kapitán ruku v pěst. „Tome, otočte nás k nim hezky čelem. Je čas vycenit zuby!“

„Ano, kapitáne,“ přisvědčil hlavní pilot, jen s mnohem menším nadšením než jaké skutečně cítil.

„Tuvoku, teď je to na vás.“

„Budeme se muset přiblížit na dostřel, ale i tak bude časový index pro střelbu jen 1,93 sekund.“

„Potom spoléhám, že neminete. Druhý pokus už nemusíme mít.“

„Rozumím.

„Pokud ovšem nezkusí uhnout předtím, než vstoupíme na dostřel,“ zamračil se komandér Maden nad touhle možností.

„Negativní. Jakmile jednou vystřelí, musí dokončit palebnou sekvenci, jinak dojde ke zpětné vazbě v jejich systémech. V horším případě si poškodí vlastní štíty.“

„A takovou radost by nám asi neudělali,“ poznamenal Tom Paris ironicky.

Voyager se plně otočil, takže stanul čelem k vracejícímu koloniálnímu Dravci. Opět se zdálo, že ten manévr je trochu zaskočil a chtěli před Voyagerem uhnout, ale Tom Paris jim nedal šanci. Federální loď se plným impulsem řítila proti svému protivníkovi. Z koloniální lodi vyšlehl žlutý proud energie a opřel se do Voyageru. Těsně předtím než odezněl, mu vstříc vyšlehl jasně oranžový paprsek z dvojice hlavních fázerů. Obě lodě kolem sebe proletěly. Voyager učinil obrátku, kdežto Dravec pokračoval dál v letu.

„Tuvoku?“

„Přímý zásah. Fázery prošly jejich štíty. Zachycuji mnohačetné sekundární exploze po celém trupu.“

„Dobrý práce, Tuvoku,“ pokýval kapitán spokojeně hlavou. „Harry, už nám funguje komunikace?“

„Jen na velice krátkou vzdálenost a to ještě...“

„Volejte je a...“ dál se nedostal, protože Dravec explodoval.

„Jo, tak tohle asi bude konec veškeré diplomacie s Novou Kolonií,“ komentoval komandér Madden situaci.

„Přežil to někdo?“

„Negativní. K explozi došlo příliš rychle.“

„V tom případě nastavte kurz směrem k okraji pole. Plný impuls!“

„Myslím, že tady máme ještě jeden problém, kapitáne.“

„Ano Tuvoku?“

„Ta druhá Koloniální loď nám právě zmizela ze senzorů.“

„O důvod víc, abychom sebou pořádně hodili.“

„Myslím, že tu je řešení, které nás dostane k okraji pole během vteřiny,“ dala o sobě znovu vědět Sedmá.

„Co máte na mysli Sedmá?“

„Když jsem skenovala pole, všimnula jsem si, že v určitých částech je prostor neporušený. Pokud aktivujeme v takovéto oblasti na 0.31 sekud Warp 9, dostaneme se okamžitě mimo pole.“

„A je tady někde kolem taková oblast?“

„Několik, ale ve všech případech bychom se museli vrátit hodně zpátky.“

„Rozumím. Hledejte tedy něco poblíž naší současné pozice.“

„Provedu.“

„A my můžeme jenom doufat, že se neobjeví dříve, než dorazíme k okraji.“

„Kapitáne, Taranis!“ obrátil Bajoran pohled na hlavní obrazovku. Tuvok ihned přiblížil obraz na vyřazený tamulský bitevní křižník, který právě zaniknul v mohutné explozi. Explozi, která nevycházela z něj, ale odkudsi zpoza něj. Zato ho nemilosrdně pohltila a rázem z něj nezůstalo absolutně nic. Žádné trosky, pouze prázdný vesmír.

„Nárazová vlna slábne. Jsme dostatečně daleko, aby pro nás představovala hrozbu,“

„Máme jinou hrozbu, Tuvoku. Kdo ví, jaká překvapení má ten druhý Dravec, který tu nejspíš dál někde poletuje.“

„Pokud je maskovaný, tak potom nemůže mít štíty a...“

„Raději předpokládejme tu horší variantu.“

„A nemohla ta exploze pocházet přímo z Dravce?“ nadhodil Slokarij zamyšleně.

„Spustili autodestrukci, potom co si dali takovou práci, aby tohle zinscenovali?“

„Svůj postoj už nám dali dost jasně najevo. Takže proč by neustoupili a nezametli za sebou stopy?“ nadhodil Tamulec možnou alternativu.

„To by dávalo smysl,“ připustil první důstojník.

„Ano, dávalo. Jenže věci, které najednou začínají dávat smysl, mi tady prostě nesedí,“ nesouhlasil kapitán. „Ne, oni jsou pořád tam venku a chtějí, abychom si mysleli, že nám už nic nehrozí.“

„Vyvolat v nás falešný pocit bezpečí,“ pochopil Martin.

„Přesně tak,“ přitakal Dar.

Čelo Bajoranského kapitána zbrázdily vrásky, jak usilovně přemýšlel a zvažoval možnosti. Pokud by dospěli k okraji pole a setkali se s Tamulskými loděmi, muselo zákonitě dojít na otázky, kde je Taranis. Koloniální útok zněl jistě věrohodně, ale bez důkazů o pronásledování a napadení, šlo pouze o jejich verzi a té nemuseli všichni úplně věřit. Obzvláště poté, co se jim podařilo zničit Koloniální Dravce, kdežto obrovská bitevní loď ho ani neškrábla. Mohlo by to zasít semínko nedůvěry mezi ně a jejich hostitele.

Ne, tady šlo něco jiného, tím si byl naprosto jist. Proroci by je nenechali letět na výpravu bez návratu. Alespoň doufal, že Vyslanec by zasáhnul, tak jako nepřímo zasáhnul již v několika případech na Bajoru. To, že se ukázal Sedmé v orbu proroctví, znamenalo že jim hodlá nepřímo pomoci, ale samozřejmě neřekl jak. Natolik byly vize z proroctví nejasné a těžko vyložitelné.

„Nechápu, jak by mohli mít v takových podmínkách funkční maskování.“

„Na celém jejich představení je něco divného. Způsob, jakým popírají veškeré fyzikální zákonitosti, budí jednu neméně zásadní otázku.“

„Jakou otázku máte na mysli?“ pohlédl vyslanec na kapitána tázavě.

„Jak to sakra dělají?“

„Víte, je asi pozdě to říkat, ale mám velice špatný pocit, že tahle diplomatická mise byl nakonec špatný nápad,“ povzdechnul si Slokarij frustrovaně.

„My lidé máme jedno úsloví,“ vzal si slovo opět komandér Madden. „Nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem.“

„Zvláštní úsloví.“

„Už jsou tady,“ přerušil jejich debatu opět Tuvok. „Koloniální Dravec se demaskuje za hranici maximálního dostřelu.“

„Takže přeci jenom nemohou střílet zamaskovaní. Alespoň jedna dobrá zpráva.“

„Přibližují se a nabíjejí zbraně!“

„Asi by bylo překvapivé, kdyby udělali něco jiného,“ neodpustil si poznamenat Tom Paris a rychle dodal: „Otočíme se a budeme bojovat čelem, nebo zkusíme štěstí a...“

„Jsou před námi...“ přerušila ho Leena z křesla druhého pilota.

„Cože? Jak to sakra...“

„Použili warp pohon ke krátkému skoku a dostali se před nás,“ podala Sedmá pohotové vysvětlení. Při pohledu na obrazovku se jí oči na okamžik rozšířily. Ano, tohle byl přesně ten okamžik z vize.

„V tom případě palte hned, jak budou na dosah Tuvoku. Maximální silou!“ přikázal velitel Voyageru.

„Kapitáne...“ začala Sedmá, ale dál se nedostala.

Koloniální Dravec vstoupil na dosah zbraní. Zcela ignoroval torpéda, která Tuvok vystřelil. Stejně tak zcela ignoroval i výstřely z předních fázerů, které se zabořily do jeho čelního štítu. Sedmá si všimnula zvláštní energie, která vycházela z druhé lodi a dodávala jejím štítům neobvyklou odolnost, překonávající i Borgské adaptační štíty. Nešlo jenom o štíty, také o zbraně, ale k tomu se již nedostala, protože Dravec vstoupil na dosah svých zbraní a vypálil z hlavních zbraní na křídlech.

Tentokrát se můstek Voyageru pořádně otřásl. Několik panelů vybuchlo a řadou dalších prošel výboj, který z můstku udělal na kratičký okamžik ohňostroj, než se vedení energie znovu stabilizovalo. Pohaslé panely, červeně svítící stav poškození na obrazovkách způsobené škody.

„Přímý zásah. Štíty na 40%. Zbraně mimo provoz!“ podával hlášení Tuvoka.

„Už si zřejmě nehodlají hrát,“ okomentoval situaci kapitán

„Jak nás mohli jedním…“ nechápal první důstojník, ale to už se můstek otřásl podruhé.

„Právě jsme ztratili ochranné štíty.“

„Dvěma...“

„Zachycuji mnohačetný transport!“ pokračoval dál Tuvok věcně.

„Takže nás přeci jenom hodlají obsadit?“

„Negativní, kapitáne. Senzory nezachycují nic živého.“

„Co je to?“ zpozorněl, když se na můstku zhmotnila oválná nádoba a z ní unikal zelený plyn.

„Netuším, ale je to po celé lodi.“

„Jde o nějaký neuro-synaptický plyn,“ vytáhla Sedmá jako první trikordér a proskenovala předmět.

„Harry, můžeme to přenést pryč?“

„Transportéry nefungují, kapitáne.“

„Tak potom to uděláme postaru!“ sáhl první důstojník po fázeru a začal ho nastavovat na maximální účinek.

„To nebude fungovat, komandére!“ zarazila ho Sedmá rychle. „Tím jenom urychlíte rozptýlení té látky po celém můstku.“

„A co s tím tedy můžeme udělat?“

„Počítači, vztyč desítku silové pole, kolem objektu!“ Během okamžiku kolem objektu naskočilo silové pole a Sedmá provedla další sken trikordérem.

„Nuže?“

„Získalo nám to trochu času, ale ten plyn se šíří.“

„Tuvoku, co dělají naši přátelé?“

„Stáhli se mimo dostřel a vyčkávají.“

„Aha,“ přijal kapitán zprávu s klidem. Nikdo mu nemusel říkat, jaká asi bude celková pointa. „Můstek volá ošetřovnu!“

Ano, kapitáne! Vidíme to taky!“ ozval se Bashirův hlas v komunikátoru.

„Víme co to je, doktore?“

Nějaký druh neurosynaptické látky obsažený v plynu.“

„Jaké to pro nás představuje nebezpečí?“

Dobrá zpráva je, že nás to nezabije, ale pouze zneschopní po dobu účinku. Špatná zpráva je, že se toho jenom tak nezbavíme.“

„Dokážete s tím něco udělat?“

Asi ano, ale ne dostatečně brzy.“

„Kolik máme času?“

Tak dvě, možná tři minuty.“

„Je aktivní PZH?“

Ano, kapitáne jsem aktivní a právě analyzuji tu látku a zkouším najít protiopatření,“ ozval se Doktor okamžitě.

„Dobře, Doktore, pracujte na tom...“ kapitán se trochu zapotácel, zamrkal a zatřásl hlavou aby vyhnal ten nepříjemný pocit, po kterém se mu zamlžilo před očima. Teď ještě nemohl odpadnout, ne dokud nevydá příslušné rozkazy. „Jelikož budete jediný, na koho to nebude mít účinek, předávám pod vaši pravomoc nouzové bezpečnostní protokoly. Pokud by hrozilo, že Nová kolonie zkusí ukrást technologii Federace, máte oprávnění zničit loď i se všemi na palubě.“

Cože? To snad...“

„Můstek končí!“ utnul Dar rychle námitky a přešel k taktické konzoli, kterou ovládal Tuvok. Už teď cítil, jak ho nohy přestávají poslouchat, a musel se přidržovat všeho, co mu přišlo pod ruku. „Pane Tuvoku, je čas vyzkoušet ADS systém.“

„Rozumím.“

„Koloniální loď označte jako nepřítele a zkuste program B-ZETA13.“

„Ano, kapitáne,“ přisvědčil Vulkánec, ačkoliv mu šlo levé obočí tázavě nahoru nad tou volbou. Tuhle možnost navrhli Bajorané a měla za cíl nechat nepřítele přiblížit dostatečně blízko pod zdáním bezpečí a pak nečekaně udeřit. Šlo o zákeřnou taktiku, kterou Bajoranští odbojáři často používali proti Cardasianům.

„Sedmá...řekněte...řekněte mi že pro mě máte cestu ven.“

„Nejspíš ano. 1750tisíc kilometrů před námi je malá oblast velikosti 792metrů, kde není narušen sub-prostor.“

„Nastavte...nastav...te...k...“

„Kapitáne! Sakra Dare...“ běžel k němu Martin, ale jenom aby ho chytil a sám se zhroutil. Podobně dopadali i další členové posádky na můstku.

„Sedmá! Potřebuju ty souřadnice! A to rychle!“ volal po ní Tom Paris vida, že Leena ve druhém pilotním křesle už odpadla..

„Souřadnice 1-3-7 na 0-1-7 vzdálenost 1350 tisíc...“ začala mu říkat souřadnice, ale Tom dopadl na svůj panel neschopen další akce typu: „kapitán Proton zasahuje“

Periferijním viděním zaznamenala, že postupně odpadají všichni členové posádky, včetně Tuvoka. Mnohem rychleji než by správně měli, neboť dvě minuty ještě zdaleka neuběhly. Otázku proč ona jediná, zatím zůstává při vědomí, odsunula stranou. Rychle si převedla ovládání pilotní konzole k sobě. Začala zadávat souřadnice pro autopilota, ale zjistila, že se jí rozostřuje zrak a dokonce ani implantované oko nedokáže předávat dostatečně ostrý signál. Nemohla dokončit sekvenci a ruka se jí třásla, což nebylo normální.

Druhou rukou se přidržela konzole, aby nespadla a dál zkoušela zaostřit na panel, aby mohla dokončit zadání souřadnic pro autopilota. Marně. Všechno kolem ní bylo stále více a více rozmazané, jak se také na ni začínal projevovat účinek plynu. Můstek postupně dostával zelenavý nádech a ona stále více chápala, že tohle už nedokáže dokončit. Přitom měla takový neodbytný pocit, že na můstku není úplně sama. Byl zde ještě někdo další, koho neviděla, ale jehož přítomnost kdesi na okraji vědomí vnímala.

Ještě nenadešel čas...“ Těžko říci, jestli ten hlas byl skutečný nebo šlo o halucinace spojené s účinkem neurotoxické látky ve vzduchu.

Najednou zase viděla dostatečně ostře, aby mohla rozpoznat ovládací konzoli. Na nic nečekala, rychle dokončila příkazovou sekvenci. Všechno kolem ní se totiž začínalo zase znovu rozmazávat. Sotva stačila stisknout tlačítko pro potvrzení příkazu, už ji nohy nedokázaly nést a padala na podlahu můstku. Očekávala náraz, ale ten nepřišel. Někdo, či něco ji zachytilo dříve, než dopadla.

Neviděla tvář toho, kdo ji chytil a jemně položil na podlahu. Všechno kolem sebe vnímala jako ve snu, akorát s tím rozdílem, že ona ještě nehodlala usnout, či spíše nemohla usnout. Něco se ještě mělo stát, ale netušila co. Bylo tohle dílo proroků? Bylo tohle cílem vize, kterou jí seslal velitel Sisko? Nemohla dospět k žádnému závěru a také myšlenky, jako by se najednou zpomalovaly.

Oni podvádějí, víte,“ promluvil znovu ten cizí hlas. Nedokázala mu odpovědět, ale ani odpověď nečekal. „Ta sabotáž na Taranis, ta sabotáž na Voyageru, byla v pořádku. Jenomže ten zbytek už ne. Reakce Fraweyanů na Taranisu byla mnohem rychlejší než si mysleli. Stejně jako ta vaše. A protože věci nešly podle plánu, tak si trochu vypomohli. Tu zesílili zbraně, tu posílili štít, tu použili něco, co by vůbec nemohli použít. Všechno jenom proto, že jejich plán nepočítal s tím, že by mohli narazit na někoho dostatečně inteligentního a přizpůsobivého.“

„K...kdo...v...“ zkusila ze sebe Sedmá dostat alespoň něco, ale marně.

Teď hlavně nemluvte,“ zarazil ji neznámý. „Víte, já tady ve skutečnosti vůbec nejsem. Nejsem tady proto, abych vám pomáhal, ale když vidím, jak oni podvádějí, tak nemohu zůstat stranou. Je čas trochu jim v tom vymáchat nos. A k tomu posloužíte velice, velice dobře. Přesně tak, jak jste viděla v té vizi na Bajoru.“

Nic dalšího už Sedmá neslyšela. Poslední věc, kterou zaznamenala, byla ta, že Voyager přešel na warp. Neviděla, ani neslyšela, jak její konzole explodovala, a příkaz pro autopilota nebyl úplný. Přesněji řečeno ta část, v níž se měli vynořit na okraji pole v blízkosti Tamulských lodí, které tam na ně čekaly. Voyager vstoupil do warpu s nastaveným kurzem a letěl dál, hlouběji do zdejší oblasti, nikým neřízen a s posádkou uvrženou do hlubokého bezvědomí.

pokračovat na kapitolu 9

© 2000–2018 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries