lcars
logo

Kapitoly: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29

Strážci řádu: Mise Voyager – kapitola 29

Kapitola 29

Tamuli 4, hlavní domovský svět impéria rok Z’Antare 3152

Tamulský vůdce Zoral, kráčel svižným krokem směrem k západnímu křídlu vládní budovy. Vždycky si zakládal na jisté důstojnosti a noblese, neboť to byly ty hlavní vlastnosti, které se očekávaly od vůdce Tamulského impéria. V této chvíli však jeho sebeovládání zažívalo obrovskou zkoušku a ti, které potkával, na něm museli vidět, že zuří. Bohatě stačila dvojice Maloganských strážných, aby mu všichni kolem šli z cesty.

Malogané byli mnohem vnímavější než si mnozí mysleli a dokázali velice dobře poznat, když měla osoba, jíž chránili vztek a tomu přizpůsobili i své vlastní chování. Normálně působili zcela netečně a nevzrušeně, takže si jich nikdo ani nevšimnul, ale když došlo na věc, dokázali zpražit každého pohledem a cenili zuby, což bylo s ohledem na jejich vzezření děsivé samo o sobě.

Do zasedací místnosti, kde právě probíhalo zasedání Konzervatní vládní strany, vstoupil Zoral zcela neomaleně bez jakéhokoliv klepání. Jeho vstup vyvolal počáteční vlnu nevole mezi osazenstvem, než jim došlo, kdo sem zavítal. Rázem v místnosti zavládlo ticho a všichni přítomní na vůdce hleděli s neskrývaným úžasem, možná i úlekem. On si jich ovšem nevšímal, jeho pohled směřoval k muži sedícímu v čele stolu, předsedovi T’Aranisovi.

„Můj vůdče...to…to je opravdu překvapení, že jste zavítal...“

„Doufám, že tohle pro Vás překvapení není, předsedo T’Aranisi!“ vypálil na něj Zoral ostře a položil před něj informační pad. Nejraději by ho po něm hodil, ale přeci jenom zachovával alespoň trochu dekorum.

„O co se jedná, můj vůdče?“ ministerský předseda najednou vypadal hodně nejistě pod spalujícím pohledem svého vůdce. Pohledem na který nebyl ani trochu zvyklý, ale byl dost chytrý na to, aby pochopil, že vůdce se hněvá. Rychle přemítal, kvůli čemu všemu na něj může být naštvaný, ale šlo o příliš dlouhý seznam, aby mohl uhádnout důvod.

„Nová Kolonie nám vyhlásila válku. To se stalo!“

„Aha...“

„Před dvaceti dny!“ dodal Zoral mrazivě.

„To...“

„Ta zpráva se ke mně dostala spíš náhodou než úmyslem. Díky Vám a vaší slavné rozvědce jsme ve válce a nikdo o tom vůbec neví. Nová kolonie už dvacet dní plundruje naše vnější světy a Vy tady sedíte a děláte, jako by k ničemu nedošlo!“

„Měli jsme zato, že jde pouze...“

„Třetí flotila je pryč, T’Aranisi!“ měl chuť na něj křičet, doslova řvát, ale našel v sobě dostatek sebeovládání, aby udržel svůj vztek na uzdě. „Nová kolonie ji zničila před dvěma dny, poté co rozvědka prohlásila zprávu kapitánů našeho konvoje za fámu a nechala je pozatýkat!“

„Obchodníci mají tendenci přehánět a...“ zkoušel namítnout.

„Tak, teď už víte, že nepřehánějí!“ vrátil mu ta slova sžíravě. „Očekávám, že všichni budou propuštěni a odškodněni za způsobené příkoří. Rozumíte, T’Aranisi!“

„Není třeba zvyšovat hlas, můj vůdče. Všichni Vás slyšíme a...“

„Osobně dohlédnu na to, aby ti kapitáni a členové jejich posádek byli propuštěni a ne někde zahrabáni, jak má rozvědka ve zvyku vymést s nepohodlnými lidmi.“

„To je poněkud přehnané. Rozvědka...“

„Rozvědka ztrácí moji důvěru už celé roky, ale po tomhle fiasku ji ztrácí úplně. Podobně jako tahle vláda, působí zcela neschopně a nezodpovědně. Impérium nejsou jenom ti, kteří vás zvolili do pohodlných křesel, v nichž sedíte, ale všichni občané impéria, i ti ve vnějších světech, které tak ostentativně přehlížíte.“

„Myslím, že zacházíte trochu daleko, můj vůdče...“

„Přišel jsem kvůli tomu, abych vás všechny informoval o mimořádném zasedání, které svolávám na dnešní večer,“ nenechal ho Zoral domluvit. „Hodlám zveřejnit zprávu, že impérium je ve válce. A Vy, mějte raději připravené nějaké zatraceně neprůstřelné důvody, proč k tomu došlo, proč o tom nikdo nic neví a hlavně, co je nejdůležitější, co s tím budeme sakra dělat!“

Po posledních slovech se vůdce Zoral zhluboka nadechl, neboť jeho pleť začínala dostávat v návalu rozčilení nezdravě fialový nádech kolem spánků i na obou lících. Aniž by cokoliv dalšího řekl, otočil se na podpatku a stejně svižným krokem opustil zasedací místnost. Dovolil si bouchnout dveřmi, ačkoliv tahle část už nebyla vůbec nutná a sloužila pouze k tomu, že si trochu ulevil od frustrace.

Dvojice Malogenských strážců si vyměnila krátký pohled, ale jinak ani jeden z nich nehnul svojí masitou hlavou a následovali svého vůdce. Všem kolemjdoucím dávali důrazně najevo, že se jim mají klidit z cesty. Bez dalšího otálení, dospěl Zoral v jejich doprovodu k transportu, který ho čekal na přistávacím portu. Během půl hodiny už vcházel do své kanceláře v rezidenci určené pro něj, jakožto vůdce impéria.

„Zrušte všechny schůzky, Kwasire,“ pronesl ke svému asistentovi již normálním hlasem.

„Ano, můj vůdče,“ uklonil se, ale ještě dodal: „Nicméně tu na Vás čeká radní T’Asador. Pozval jste ho na...“

„Ano, ano, vím,“ přitakal netrpělivě. „Pošlete ho do mé pracovny.“

„Už tam čeká.“

Vůdce Zoral si znovu povzdechl. Ano, pozval radního T’Asadora, jakožto jednoho z mála hodnotných a cenných členů vlády na malou poradu. Pozvánka i naplánování celé schůzky proběhlo před šesti dny.  V té době ještě netušil, že situace dospěla až tak daleko. Nejspíš to měl tušit, když očekávaná delegace nedorazila a situace kolem Tieru 4 navzdory ujišťování vládního předsedy vy-eskalovala v ozbrojený konflikt, který skončil nakonec válkou.

Tohle byla ta poslední věc, kterou potřeboval. Všechno co chtěl, bylo protlačit, nějak, jakkoliv, změny, které impérium tolik potřebovalo a které brzdily jejich růst. Návštěva jiné dosud nepoznané rasy měla být jedním z hlavních bodů celého plánu. Doufal také v protnutí mlčení mezi nimi a Novou Kolonií, ale celá věc se následkem machinací vlády natolik zkomplikovala, až celé impérium spadlo do války.

Když o tom tak přemýšlel, nepřekvapilo ho tolik, že Nová Kolonie sáhla po vojenském řešení situace. Kdyby do toho měl co mluvit on sám, tak by s nimi klidně promluvil a zkusil situaci urovnat diplomaticky. Jenže k tomu nedostal příležitost a poté co byl jeho zástupce Slokarij zabit, ztratil nad situací alespoň tu trochu kontroly, kterou z pozice své funkce měl. A vláda i s jejich slavnou rozvědkou dokázala celou situaci dokonale pohnojit. Za jistých okolností by to mohlo být k smíchu a vlastně i bylo k smíchu, ale ne pro někoho, kdo zastupoval prestiž impéria. Prestiž, kterou tihle lidé zcela bezostyšně pošlapávali.

„Ach, radní T’Asador. Konečně nějaká přátelská tvář,“ uvítal postaršího Tamulce a předsedu vládní strany Umírněných.

„Doufám, že totéž si budete myslet, až odsud budu odcházet,“ odtušil radní malinko upjatě.

„Pochybuji, že to co mě přimělo navštívit vládní budovu, dokážete něčím trumfnout,“ odpověděl, Zoral s povzdechem.

„Bojím se, že možná ano.“

„Tak teď mě opravdu děsíte, T’Asadore.“

„Nu, předpokládám, že pár věcí ze zákulisí, o kterých zatím nevíte, Vás bude zajímat, ale možná bude lepší s nimi počkat.“

„Právě jsem skoro křičel na předsedu vlády, takže těžko můžete přijít s něčím, kvůli čemu bych musel křičet i na Vás.“

„Nechte mě hádat. Náš drahý pan předseda si tak dlouho zahrával s ohněm, až způsobil, požár.“

„Požár, ke kterému se ani nehlásí a předstírá, že vlastně ani nehoří.“

„Takže k tomu nakonec došlo,“ konstatoval radní chápavě. Byl v politice už dlouho, aby si domyslel, kam situace musela dospět.

„Nejde o to, že k tomu došlo. Jde o to, že k tomu došlo už před dvaceti dny a oni se tváří, jako by se jich to netýkalo.“

„Dobře víte, že vnější systémy pro něj nic moc neznamenají. Jejich voličská základna je hlavně ve vnitřních světech.“

„Tady nejde jenom o hlasy, T’Asadore. jde o to, že svým chováním, arogancí a umíněností doslova zesměšnili celé impérium!“

„To, že nám Nová Kolonie dá, či už dala pořádně na frak, mě nepřekvapuje,“ konstatoval radní nevzrušeně.

„Tady nejde o samotné vojenské ztráty, radní,“ povzdechl si Zoral a stále musel nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak k něčemu takovému mohlo vůbec dojít. „Jak by řekl kapitán mé osobní stráže: To je obrovský výsměch.“

„No, nikdo netvrdil, že si naši slavní důstojníci své medaile opravdu zasloužili,“ Přikývnul radní. Na rozdíl od vlády, která neochvějně věřila v neporazitelnost imperiální flotily, on vycházel z analýzy kapitána Sonmareuse a ta velice střízlivě říkala, že Nová Kolonie má lepší válečné lodě než impérium a nejenom lodě. Převyšovali je po všech stránkách. Jak moc zůstávalo otázkou, neboť jim chyběly detailní informace, ale prostý fakt, že jsou o dost lepší, působil znepokojivě sám o sobě.

„To všechno díky tomu, že velení třetí flotily svěřili tomu idiotovi Saarosovi.“ Poslední dvě slova vůdce doslova vyplivnul s neskrývaným opovržením.

„Myslím, že slovo idiot ho plně nevystihuje,“ pokýval T’Asador souhlasně hlavou.

„Nicméně ten idiot poté, co převzal velení, vyházel z vyšších funkcí všechny schopnější důstojníky a co je nejlepší, nijak se neobtěžoval je nahradit a vytvořit něco jako posloupnost velení či něco připomínající alespoň vzdáleně velitelskou strukturu.“

„To je mu bohužel podobné. Nikdy mu neměli dát velení nad více než jednou lodí.“

„Díky němu je imperiální flotila všem pro smích. Obzvláště poté, co se kapitáni jednotlivých eskader dohadovali, kdo by po jeho smrti měl správně velet. Dokonce na tohle téma uspořádali i konferenci, aby zvolili Saarosova nástupce a velitele třetí flotily. A to není zdaleka to nejlepší na celé věci,“ rozhodil Zoral bezmocně rukama nad absurditou celé situace. „Nové Kolonii zřejmě došla trochu trpělivost, když útočili na nepřítele, který nejevil žádnou snahu se bránit. Takže místo, aby rozstříleli konvoj obchodních lodí v soustavě Wenoma, poslali je se vzkazem do soustavy Windmatrix. Místu, kde je velká základna loďstva a kde právě probíhaly zmiňované rozhovory.“

„Předpokládám, že jejich vysílání, bylo ihned označeno za poplašnou zprávu a zmínění kapitáni zatčeni.“

„V tom máte pravdu, ale nejlepší na tom všem je, že třetí flotila tam byla zaparkovaná, aniž by se někdo obtěžoval hlídkováním v soustavě. Dál se tam hádali o velení až...až...“

„Až tam Nová Kolonie opravdu zaútočila,“ dodal starší Tamulec s pochopením. Ano, tohle si dokázal celkem dobře představit.

„Obrovský výsměch, radní. Nic víc než obrovský výsměch. Obzvláště, když celý útok Nové Kolonie provedly pouhé dvě eskadry. Což dělá dohromady ani ne třicet lodí. Třicet lodí!“ zopakoval Zoral s mimořádným důrazem ta dvě slova. „A těch třicet lodí během jedné hodiny prakticky vymazalo třetí flotilu z vesmíru! Loděnice, základna loďstva, všechny lodě, které byly v docích, nebo parkovaly na základně! Tři sta padesát devět lodí včetně posádek a velitelů těch lodí, což je s přihlédnutím k situaci asi ta nejmenší ztráta! Nemohli snad halasněji ohlásit  svůj příchod a přesto...“

„No, flotila si koledovala o podobný výprask,“ pokýval radní hlavou. „Což je velice malá útěcha s ohledem na materiální škody, ztráty na životech a to nepočítám, že zničením těch loděnic a základny loďstva prakticky zcela ochromili naše možnosti ve vnějších systémech. Jak si jistě vzpomenete, před nějakými jedenácti lety byly uzavřeny loděnice v soustavách Zanzibar, Taria a Weles.“

„Ani mi o tom nemluvte,“ Mávnul vůdce podrážděně rukou. „Nemáte tušení, kolik depeší jsem z těchto soustav obdržel a kolikrát musel odpovídat, že nemohu zvrátit rozhodnutí vlády.“

„Zeštíhlení loďstva ušetřilo spoustu financí, které se mnohem lépe a efektivněji investovaly v obchodním loďstvu a vybudování vesmírné infrastruktury.“

„Ano, ale ne ve vnějších systémech.“

„Technodys se od té doby stal výlučným dodavatelem vesmírných lodí pro vnější soustavy, ale oba víme, že ho tahle část zrovna dvakrát netěšila, což se projevilo na kvalitě postavených lodí, obzvláště těch válečných. Nebyla snad jediná, která neprošla v servisním středisku ve Windmatrixu rozsáhlou úpravu, aby vůbec mohla sloužit jakožto válečná loď.“

„Víte, když jsem před třinácti lety přebíral post vůdce impéria, doufal jsem, že budu něčím víc než jen pouhou veřejnou figurkou. Poslední roky sloužím víc jako nárazník stížností na naši slavnou vládu a je pro mě den ze dne těžší vysvětlit těm kdo mi píší, že jsem pouhý služebník veřejnosti a nemám žádnou skutečnou moc. S ohledem na poměr sil ve vládě, nemám ani špetku autority a respektu, jak si mnozí myslí. Mohu říkat, co chci, ale moje možnosti jsou omezené. A když už konečně udělám něco, co vypadá, že by mohlo ty idioty ve vládě obejít, tak se stane tohle.“

„Nestalo se to zdaleka poprvé, můj vůdče.“

„Což není žádná velká útěcha.“

„Ze Slokarijových souborů, které před třemi dny přivezl kapitán L’Wa, je více než patrné, že Nová Kolonie s námi chtěla celé ty roky jednat a bylo jim celkem jedno, jestli si budeme posílat psaníčka, nebo mluvit tváří v tvář. Rozhodně nesabotovali žádný z našich pokusů o komunikaci. Naopak byli překvapeni, že nějaké pokusy z naší strany vůbec přišly.“

„A pokaždé to skončilo stejně, někdo přitom umřel, vládě to dalo naopak za pravdu, jejich vliv zesílil a vliv jejich oponentů naopak oslabil. Pořád stejná písnička,“ rozhodil Tamulský vůdce bezmocně rukama.

„Nikdo ji nedokázal zpochybnit,“ pokrčil druhý Tamulec rameny.

„Takhle to dopadá, když vznikne všemocná organizace, zastřešená samotnou vládou. Organizace, která má sloužit a chránit impérium, ne být pouhým nástrojem v rukách několika málo členů vlády. Ale to není nic nového,“ povzdechl si Zoral a ni se nenamáhal přitom skrývat vlastní frustraci. „Nezmínil jste náhodou Slokarijovi soubory?“

„Jeho zálohy umístěné na strategických místech byly samozřejmě zničeny, ale jedna z nich přeci jenom uniknula a já Vás teď mohu seznámit s tím co z jeho poznámek a záznamů naši analytici dostali.“

„Nechce se mi věřit, že by naší slavné rozvědce někdo, či něco uniknulo. Taková věc přeci není možná.“

„Veškerá data pocházejí z originálního úložiště na Voyageru. Kapitán L’Wa narazil na Voyager, který opouštěl náš prostor a vraceli se domů.“

„V těchto dnech jsem měl v plánu vítat Voyager tady na Tamuli 4. Pořádat banket na jejich počest a seznamovat je s krásami našeho impéria. Místo toho mám na krku válku a šance, že k nám Federace vyšle další diplomatickou návštěvu, je mizivá.“

„Kapitán Aran se nám snažil poté, co opustili válečnou zónu u Tieru 4 dovolat, ale rozvědka uzavřela veškeré komunikační kanály do hlavního světa, takže jeho snaha vyšla nazmar. Navíc po tom zmatku u Tieru 4 a nejednotnosti velení, považovala část kapitánů Voyager za nepřítele a pátrali po nich s cílem zničit hrozbu.“

„Potom děkujme Z’Antare, že Voyager nenašli.“

„Věci jsou mnohem horší, než vypadají.“

„Co horšího se mohlo ještě stát?“

„Zentierané...“

„Humanitární konvoj dorazil příliš pozdě?“ zeptal se vůdce vida, že T’Asador zmlknul hned na počátku věty.

„Svým způsobem…ano,“ Z T’Asadorova zachmuřeného výrazu i toho, jak nezvykle zadrhnul uprostřed věty, Tamulského vůdce zamrazilo

„Proboha...“

„Když konvoj dorazil na místo určení, už nebylo komu pomáhat, ani koho zachraňovat,“ dodal tiše.

„Ale...“ chtěl Zoral namítnout, jenže radní vložil do projektoru na stole datový čip a ten ukázal obrazy, jež Tamulského vůdce připravily zcela o řeč. Hleděl na pořízené záběry neschopen slova.

„Celý povrch Tieru 4, byl systematicky vybombardován. Analýza ukazuje, že zbraně použité při destrukci patří nám a řada z nich je, byla z dobrého důvodu zakázána.“

„Proč? Zentierané přeci nikdy nepředstavovali hrozbu,“ nechápal Zoral důvod pro zkázu takového rozsahu.

„Byli nežádoucími svědky, jejichž svědectví mohlo zpochybnit zprávu rozvědky,“ odtušil radní bezvýrazně.

„Uvědomují si alespoň na okamžik, jaký tím právě stanovili nebezpečný precedent?“ Tamulský vůdce cítil, jak se mu hrne krev do tváří při té představě.

„Vždycky to mohou hodit na Novou kolonii, když se jim to nebude hodit. Záznamy lze pozměnit. Když bude třeba, obviní Novou kolonii z toho, že po sobě zametli,“ pokrčil starší Tamulec rameny.

„Nemohou si přeci takhle zahrávat se skutečnostmi, které jsou zjevné a...“

„Právě že mohou a přesně to udělají!“ přerušil ho T’Asador sardonicky. „A dokážou smést cokoliv, co řekneme, včetně dat, která mám k dispozici. Dokážou totiž zcela snadno a rychle ubrat na jejich důvěryhodnosti, nehledě na skutečnosti, že válečný stav jim dává patřičné pravomoci v otázce vojenských rozhodnutí. Ať tak či onak, zničení Zentieranů obhájí, ať už my dva budeme říkat cokoliv. Jenom tím zbytečně odvedeme pozornost od skutečného problému, kterým je Nová Kolonie.“

„Kam jsme to jenom dospěli, T’Asadore? Jak jsme tohle vůbec mohli udělat?“ povstal vůdce ze svého křesla, zastavil projekci a začal rozčileně chodit po místnosti. „Sjednotili a vybudovali jsme impérium na základě těch nejlepších morálních hodnot a celých devadesát let chránili jeho hodnoty, aniž bychom se uchýlili k použití síly. Věc, na kterou jsme mohli být pyšní. A teď, jak hluboko jsme klesli?“

„Hlouběji než si myslíte, můj vůdče.“

„Teď mě opravdu děsíte T’Asadore.“

„Za prvé, admirál Saaros se nesmazatelně zapsal do historie jako první důstojník flotily, který poprvé po třiadevadesáti letech zavelel do útoku.“ Radní se nevesele usmál, znovu spustil projekci a pokračoval dál: „Byli jsme to my, kdo vystřelil jako první. Tuhle část ve zprávě od rozvědky nenajdete, ale naši lidé jsou si celkem jisti, že tyhle záběry jsou pravé a neupravené. Vypálili jsme na Koloniálního Dravce, který měl sklopené štíty a vůbec nestačil reagovat.“

„Proboha...“ zašeptal vůdce zděšeně při pohledu na vesmírnou bitvu, která právě probíhala přímo před jeho očima.

„Moment překvapení a početní převaha překoná mnohá úskalí. Nová Kolonie svojí snahou neprovokovat nás přílišnou vojenskou přítomností tak blízko našich hranic dosáhla naopak úplně opačného efektu.“

„A co smrt radního Slokarije?“

„Zničení Federálního raketoplánu se Slokarijem na palubě spustilo lavinu událostí, která vedla k tomu, že Saarosovi v té chvíli praskly nervy a zmáčkl spoušť.“

„Ten chlap nikdy neměl obléknout uniformu námořnictva, ale moje otázka směřovala k tomu, kdo vlastně zničil ten raketoplán s mým vyslancem na palubě?“

„To je bohužel otázka, na níž nemáme jednoznačnou odpověď. Senzory Voyageru byly poškozeny, když v jejich blízkosti explodoval Koloniální Dravec.“

„Ale určitě k tomu zaujali nějaký závěr?“

„Podle provedení za tím vším nestojí Nová Kolonie a ani my.“

„Tak kdo potom?“

„Neexistují žádné důkazy, které by jejich teorii mohly potvrdit. Zbraň, která vystřelila, byla umístěna na jednom z asteroidů a ten byl během té přestřelky zničen. Takže si můžeme vybrat, kdo vystřelil. Mohli jsme to být my, stejně jako oni, nebo kdokoliv jiný.“

„Myslíte, že by se T’Aranis uchýlil až k takové věci?“

„Rád bych věřil tomu, že ne, ale pokud ano, neudělal to zdaleka poprvé.“

„Čeho by tím docílil? Válkou můžeme jenom ztratit. Všichni.“

„Abych pravdu řekl, jediná věc, která mě napadá je ta, že my ztratíme podstatně víc, protože máme ve vnějších systémech více zájmů než ve světech jádra, jejichž klíčové oblasti ovládají členové vlády s T’Aranisem v čele.“

„Proč potom předstírá, že o ničem neví? Musí mu být jasné, že Nová Kolonie tímhle tempem dorazí do měsíce ke světům jádra a pak už to pro něj bude opravdu velký problém.“

„Těžko říct, kam směřují jeho myšlenky a jaké jsou jeho skutečné závěry. Před dvaceti lety bych neměl problém určit, jakým směrem se T’Aranis ubírá, ale teď s každým rokem rozumím jeho počínání méně a méně,“ povzdechl si T’Asador posmutněle. „Zato to co vidím, či co si myslím, že vidím, mě naplňuje obavami o osud impéria.“

„Potom nejste jediný, kdo má obavy o osud impéria,“ přikývnul Zoral a nespouštěl oči ze záběrů vesmírné bitvy. Obzvláště pohled na Dravce, který jedním jediným výstřelem zničil hned dva Tamulské křižníky v něm zasel obzvláště silné obavy o osud impéria. Představa většího množství podobných lodí, které Nová Kolonie určitě má k dispozici by znamenalo zkázu pro celé jejich námořnictvo. „Otázkou zůstává, co můžeme udělat proto, abychom této skutečnosti zabránili?“

„To jediné, co opravdu můžeme. Kritizovat, napadat jejich postoje a opatrně hrát na veřejné mínění.“

„Máme na krku válku, T’Asadore! Není čas lámat budoucí voliče a ukazovat jim, že vláda je neschopná a nepružná,“ bouchnul Zoral pěstí do stolu.

„Věřte nebo ne, ale tady se nic moc nezmění. Alespoň prozatím,“ zahrál ve tváři předsedy Umírněných trpký úsměv. „Jedna věc, je vést impérium v plném rozkvětu a v dobách míru. Druhá věc je dělat totéž v časech války, kdy je třeba činit důležitá a obtížná rozhodnutí, neboť na nich závisí osud celého impéria.“

„Myslíte si, že to dokážou?“

„Ne. Ne vláda ve složení jakém je teď,“ zavrtěl radní rozhodně hlavou. „Tím nenaznačuji, že kdyby Umírnění převzali otěže vlády, že bychom si ihned vedli lépe. Pevně věřím, že bychom toho nezpackali tolik, ale válka je něco, co je nám politikům a nejenom politikům příliš vzdálená než abychom dokázali pružně a hlavně adekvátně jednat. Tady záleží na vojácích a s ohledem na skutečnost, kam naše vesmírné síly za ty roky dospěly...“

„A co byste udělal jako první?“

„No, rozhodně bych sáhl po diplomatickém řešení a zkusil Novou kolonii přesvědčit, aby přestala se svým běsněním.“

„A myslíte, že k podobnému rozhodnutí dospěje i vláda?“

„Pokud nedojde k radikální změně v jejich postoji, tak ne.“

„Nechci být vůdcem, kterému se impérium rozsype mezi prsty. Taková věc by zničila všechno, co moji předchůdci tak úporně budovali,“ pronesl Tamulský vůdce rozhodně. „Ovšem pokud bude třeba sklonit hlavu, abych impérium zachránil, nebudu váhat ani na okamžik.“

„Pokusím se přitvrdit v argumentech, ale předem říkám, že pohnout takovým těžkopádným kolosem jaký T’Aranis stvořil, bude nadlidský výkon.“

„Máte moji plnou podporu T’Asadore, jakkoliv to nejspíš mnoho neznamená.“

„Musím v první řadě najít náhradu za Slokarije, což bude nesmírně těžké, neboť mi opoziční radní to máme těžké a troufám si tvrdit, že naše řady řídnou.“

„Co jeho bratranec, Sonmareus?“

„Ten je důstojníkem loďstva, není politik. Nicméně souhlasím, že by mohl přispět svojí expertízou.“

„Hodlám dnes večer hned po zasedání vlády oznámit stav věcí celému impériu. Zároveň vyjádřím znepokojení nad současnými činy naší vlády a doufám, že je to konečně přiměje začít jednat, samozřejmě patřičně hloupě a nepružně, abych Vám poskytnul dostatek munice pro kritiku.“

„Ano, kritika bude důležitá, obzvláště ta správně mířená kritika a já umím velmi dobře cílit kritiku.“

„V tom případě mě nyní omluvte. Musím začít pracovat na svém proslovu.“

„Jak si přejete, můj vůdče,“ uklonil se T’Asador a zamířil směrem ke dveřím. Nijak nekomentoval situaci, že projekce záznamů z bitvy u Tieru 4 stále běží a Tamulský vůdce na ni upřeně hledí, jako by doufal, že uvidí něco jiného, než se tam odehrávalo.

pokračování příště…

© 2000–2018 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries