lcars
logo

Kapitoly: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30

Strážci řádu: Mise Voyager – kapitola 28

Kapitola 28

Voyager Hvězdný čas: 57927,35 - o dvacet čtyři hodin později

Od okamžiku opuštění mlhoviny, v níž se poslední dva týdny skrývali a prováděli nezbytné opravy poškození, jež utrpěli několik dní předtím v soustavě Zavia, uběhl celý den, aniž by se cokoliv zvláštního přihodilo, jak musel kapitán Aran Dar s jistou dávkou ironie poznamenat, když pohlédl již poněkolikáté na hodiny. Voyager letěl vysokým warpem domů a pokud všechno půjde jak má dorazí za nějaké dva dny k pásmu narušení, které Harry Kim tak trefně pojmenoval „Trhlina“ a pod tímto jménem ho Sedmá zanesla do hvězdné mapy.

Po pravdě už bylo dost pozdě a on hodlal jít do své kajuty trochu se vyspat. Poslední hodiny trávil sepisováním zprávy pro hvězdnou flotilu a po pravdě hledal ty správné formulace, jak celou věc vlastně popsat. Ne alibisticky, aby zakryl vlastní selhání. Ne, přijal veškerou odpovědnost za neúspěch mise. Mohl jen doufat, že velení Hvězdné flotily bude pohlížet na hlášení o misi příznivě a nezbaví ho na jejím základě velení Voyageru.

Doufal, že ho velení neprohlásí za blázna, fantastu a konspiračního teoretika, protože pro své teorie neměl žádné skutečné důkazy. Pouze nepřímé důkazy a ty skutečné důkazy pouze poukazovaly na to, jak si někdo dal zatraceně záležet, aby po něm nezůstaly žádné použitelné stopy. A kde nejsou důkazy, tam není ani koho soudit, i kdyby věděl, kdo za tím vším skutečně stojí. No, s touhle věcí už si bude muset pohrát někdo jiný. S tím také udělal poslední tečku a hodlal opustit pracovnu, když zvonek oznámil příchozího.

„Vstupte!“ vyzval dotyčného, ať už sem v tuhle pozdní hodinu zavítal kdokoliv. K jeho překvapení šlo o Jakea.

„Kapitáne?“

„Jen pojď dál, Jakeu,“ pobídnul ho, protože mu šel tak trochu do rány a on si s ním hodlal v brzké době promluvit. „Vidím, že už tě doktor Bashir propustil z ošetřovny.“

„No, strávil celé hodiny hledáním toho, jak mi vlastně nic není.“

„Ano, pochopil jsem, že se ti vlastně nic nemohlo stát.“

„No...nemělo stát,“ opravil kapitána opatrně. „Z toho co jsem vyrozuměl, k ničemu takovému ani nemělo dojít, ale...“

„Ale bohužel došlo,“ doplnil kapitán rychle za něj. „S tím už nic nenaděláme. Důležité je, že to nebude pokračovat, nebo snad ano?“

„Ne, ne, Julian si je naprosto jistý, že veškeré vedlejší účinky vymizely.“

„Tak to je dobrá zpráva.“

„Zlobíte se na mě?“

„Ne, Jakeu. Nezlobím,“ zavrtěl Dar hlavou. „A i kdyby ano, je spousta jiných, na které se právě teď zlobím o hodně víc.“

„Aha, no...“

„Raději mi pověz o tom, cos vlastně viděl. Věřím, že muselo jít o neobyčejný zážitek,“ vyzval ho. Ukázal na volné křeslo, ať si sedne a v duchu dodal, že s majorem Kronesovou nelze zažít nic obyčejného.

„Nemáte tušení jak moc,“ přisvědčil mladý novinář a usednul do volného křesla naproti kapitánovi.

„Nejspíš proto jsem pouhý kapitán, kdežto ty jsi investigativní novinář.“

„Teď si ze mě děláte legraci?“

„Vůbec ne, ačkoliv musím připustit, že to jak ses do toho všeho zamotal, je docela legrační. A ještě sis vybral tu skutečně nejnevhodnější osobu, která ti nevědomky zůstala v hlavě.“ Při té představě se musel chtě nechtě usmát, alespoň v duchu.

„Neudělala to schválně,“ řekl Jake na její obranu. „Ona...ona prostě jenom nedokáže úplně kontrolovat své schopnosti.“

„Což je ve spojení s tvou zvědavostí dost zajímavá kombinace, ale pojďme k věci,“ nasadil kapitán znovu o něco vážnější tvář. „Když ses probudil, tak jsi říkal, že musíme ihned odletět. Což byla přesně ta samá věc, kterou mi vzápětí potvrdila Sedmá s Harrym. Takže cos tam vlastně všechno viděl, Jakeu?“

„Dost těžko mohu najít slova, která by popsala ten pocit. Bylo to…bylo to, jako bych tam fyzicky byl. Nejenom, že jsem všechno viděl a slyšel, ale i cítil a...a...bylo to tak skutečné, jak jen skutečný muže sen být. Dokud si konečně nevšimnula, že tam sem a obrazně řečeno mě nevystrčila zpátky.“

„Byl jsi sedm dní úplně mimo Jakeu. Tos musel být dost nenápadný, když tě vystrčila až pouhou chvilku předtím, než by ti její přítomnost usmažila mozek.“

„Ona ne. V jejím podání to bylo všechno jenom sen, ale...ale...no prostě jsem se ocitl ve špatné chvíli na špatném místě.“

„Což je jedna z věcí, která se ti celkem úspěšně daří. Alespoň jak mi vyprávěl kapitán Chakotay.“

„Oni si také uvědomují, že ta nehoda raketoplánu byla dokonale naaranžovaná,“ spustil Jake po chvilce ticha. „Chtějí Tamulskou vládu vyprovokovat k tomu, aby konečně přestala s těmi stínohrami a ukázala své skutečné záměry.“

„A proto jim vyhlásili válku.“

„Jejich flotila právě prochází velikou reorganizací. Na válku nejsou ani v nejmenším připraveni. Ne dokud nepřenesou modifikace z vlajkové lodi na nové Dravce třídy D.“

„To by vysvětlovalo, proč útočí jenom s třinácti eskadrami.“

„Oni mají nové lodě. Spoustu nových lodí, ale nejsou uvedeny do provozu. S nimi by Impérium srazili na kolena jedním úderem. Čekají, jak impérium zareaguje a podle toho hodlají postupovat dál. Věří tomu, že nakonec přistoupí k jednacímu stolu a situace dospěje k nějakému konečnému bodu. Nechtějí s nimi za žádných okolností válčit víc, než bude nezbytně nutné.“

„Víš, poslední zprávy naznačují, že Tamulci s nimi také válčit nechtějí, protože jejich vyhlášení války naprosto ignorovali.“

„Ignorovali?“

„Musím říct, že by mě samotného zajímalo, kdo bude z celé věci asi nejvíc překvapen,“ ušklíbnul se Bajoran ironicky. „Nová Kolonie, když nenarazí na žádný odpor? Nebo spíš obyvatelé těch soustav, až na ně vpadnou, aniž by cokoliv tušili?“

„Pak bysme je měli varovat a...“

„Neposlouchali mě předtím. Nebudou mě poslouchat teď,“ zavrtěl kapitán rezolutně hlavou. Pro mě je teď podstatné dovést Voyager zpátky domů a ty budeš mít jistě o čem psát, nepočítaje tvé kresby.“

„Původně jsem hodlal vše popisovat coby deník, ale od chvíle, kdy vyslanec zahynul, nějak nemám tu správnou inspiraci k psaní.“

„Vidím, že máš pořád svůj skicář,“ neušly Bajoranovi desky, které mladý Sisko držel v podpaždí. „Nakreslil jsi něco zajímavého?“

„Vlastně ani ne, ale...“

„Ale k něčemu jsi dospěl, že?“

„No, vlastně ani sám nevím.“

„Pověz mi o tom. Ostatně kvůli tomu jsi nejspíš zde.“

„Prohlížel jsem své kresby, obzvláště ty poslední,“ začal Jake opatrně.

„Ano, viděl jsem je. Sedmá mi je ukazovala, když jsi byl mimo.“

„Všechno, co jsem nakreslil, byly události, k nimž už došlo. Všechny až na tyhle poslední dvě,“ položil před kapitána skicář, ukazuje na poslední dvě kresby.

„Hm,“ zamnul si Dar zamyšleně bradu. Vzpomínal si na ty obrazy. Viděl je před týdnem. Jake je musel nakreslit těsně předtím, než upadl do bezvědomí. Bohužel sám tak docela nechápal, co obsahují. Ten první vypadal spíš jako čmáranice, dokud si ho neprohlédl lépe, ale ani pak nedokázal přesně určit, co přesně má zobrazovat. Zato ten druhý, nebylo pochyb, ukazoval Voyager směřující od nějakého vesmírného jevu, události či nedej bože katastrofy.

„Nechci být špatným prorokem, ale...“ zarazil se, vida, že kapitán najednou strnul.

„Právě jsme vystoupili z warpu,“ konstatoval.

„Neměli bychom k Trhlině dorazit až zítra?“

„Nejspíš se právě to, cos nakreslil opravdu děje,“ odtušil kapitán suše a vyrazil ke dveřím na můstek.

„Takže jsem špatným prorokem,“ zahučel Jake a následoval ho na můstek.

„Hlášení! Proč jsme opustili warp?“ vyžádal si Aran zprávu sotva vstoupil na můstek.

„Nejsem si jist, kapitáne. Něco nám narušilo warpové pole a...“ hlásil Harry Kim a ruce mu kmitaly po konzoli, jak se snažil ze všech sil získat co nejrychleji požadované informace.

„A nemá to vaše něco společného s tím, čeho jsme byli svědky v Trhlině?“

„Dost pravděpodobně ano, kapitáne,“ připustil neochotně.

„Takže nás našli docela rychle,“ konstatoval první důstojník.

„Senzory nezaznamenávají žádné Koloniální lodě,“ upozornil je od taktické stanice Tuvok.

„Překvapilo by mě, kdybychom je s tím jejich maskováním vůbec zahlédli.“

„V oblasti nejsou žádné Koloniální lodě, ale zato registruji něco jiného.“

„Na obraz!“ vyžádal si kapitán a hlavní obrazovka ihned zobrazila požadované objekty.

„Co to sakra je?“ zamračil se Madden při pohledu na podivné objekty.

„Problémy,“ odtušil kapitán, kterému začalo velice rychle svítat.

„Zvětšete nám obraz Tuvoku,“ vyžádal si komandér bližší pohled. Koutkem oka zaznamenal, jak si kapitán vyměnil s Jakeem pohled, načež obrátil stránku ve svém skicáři a namalovaný obraz přesně odpovídal tomu na hlavní obrazovce. Mladý Sisko, bezradně pokrčil rameny v gestu, že s tím nemá nic společného.

„Taktická analýza, pane Tuvoku. Na co se vlastně díváme?“ vyžádal si kapitán od šéfa bezpečnosti.

„Podle všeho jde o plavidla patřící Gandorskému konsorciu.“

„Pěkné plechovky,“ reagoval první důstojník přezíravě.

„Zato vyzbrojené plechovky a je jich celkem sedmnáct.“

„Představují pro nás hrozbu?“

„Jejich systémy jsou velice hrubé a samostatně nepředstavují pro Voyager protivníka.“

„A pokud by nás napadlo všech sedmnáct naráz?“

„Potom by nás mohli navzdory všemu poškodit, nebo i zničit. V závislosti na tom, jaké mají další zbraně, které senzory neodhalily.“

„Letí směrem k nám na polovinu impulsu.“

„Bojová pohotovost! Zvednou štíty!“ Na můstku ihned zazářila červená světla společně s alarmem. Světla na můstku ihned pohasla, jak byla energie převáděna do obranných systémů lodi.

„Kapitáne, pokud je tohle všechno, co z těch krámů vytáhnou, tak jim snadno uletíme. V podsvětelné jsme o dost rychlejší,“ dal o sobě vědět Tom Paris u kormidla.

„Pokud někoho z nich nenapadne použít warp a předletět nás,“ odtušil kapitán Aran suše a usedl zamračeně do kapitánského křesla.

„To dost dobře nemohou, protože nedokážou vygenerovat warp, stejně jako my,“ nadhodil Harry. „Navíc všechno nasvědčuje tomu, že celou věc zaranžovali oni. Vytvořili pole, ve kterém nemůžeme použít warp a oni také ne.“

„Tak z něj prostě vyletíme!“ navrhnul pilot okamžitě

„To by byl skvělý nápad, Tome, ale to pole se pohybuje a zvětšuje.“

„Každopádně nebude od věci, udržet si od nich alespoň prozatím, bezpečnou vzdálenost. Tome, vezměte nás pryč od nich, tři čtvrtiny impulsu.“

„Ano kapitáne.“

„Asi by nebylo od věci zjistit, co od nás vlastně chtějí,“ nadhodil první důstojník.

„Gandorové jsou piráti. Určitě budou chtít Voyager a...“ začal Jake, ale byl přerušen.

„Kapitáne, mám příchozí vysílání. Pouze zpráva.“

„No, tak uvidíme, co mají na srdci. Pusťte to, Tuvoku.“

Aran Dar se zhluboka nadechl, připraven poslechnout si, co asi mají Gandorové na srdci. Nedělal si velké iluze, že je chtějí pouze pozdravit a vyměnit si pár diplomatických zdvořilostí. Ne, natolik četl informační souhrn od vyslance Slokarije a musel dát Jakeovi za pravdu. Z toho popisu na Gandory přesně seděl popis, piráti.

Nic ho však nemohlo připravit na to, co uviděl na obrazovce. Definovat o Gandorech, že jsou oškliví a odpudiví by asi působilo hodně zaujatě, ale on si nemohl pomoct. Gandorský velitel měl olivově zelenou pleť, ale ta byla pokrytá sytě fialovými skvrnami a místo úst měl něco podobného tlamě, z níž částečně vyčnívaly zespoda dva stříbrné zuby. Trojice očí, každé jiné barvy a po spáncích cosi vzdáleně připomínající vlasy.

Zato zdobená uniforma plná stříbrných a zlatých cvočků halící jeho objemné tělo plně demonstrovala jeho důležitost a kapitán Voyageru si nemohl pomoct, přirovnat ho k jistému nedávno zesnulému Tamulskému admirálovi, kterému jako by z oka vypadl. Jenomže tím podobnost končila. Saaros působil povýšeně a samolibě, ale tenhle gandorský velitel působil naopak chtivě a krutě.

Hovoří Va’ro’kar, první konsorcior cechu V’Lahu. Ihned vypněte motory a připravte se na obsazení. Vaše loď a celá posádka je od této chvíle majetkem Gandorského konsorcia. Veškerý odpor bude nemilosrdně ztrestán!“

„Příjemný chlapík, jen co je pravda,“ konstatoval Madden, sotva zpráva skončila a nahradil ji pohled na hvězdné pole a blížící se lodě.

„Návrhy?“

„Zkusíme jim navzdory všemu uletět?“ navrhnul znovu Tom Paris.

„Souhlasím, kapitáne. To pole nemůže mít takový dosah. K jeho udržení by potřebovali ohromné množství energie a jejich lodě nemají nic, čím by ho mohly napájet,“ připojil se k němu Tuvok.

„Tak, co ho vlastně napájí? A jak ho vlastně ovládají?“

„Musí tady být něco...“ zarazil se Harry, když dveře výtahu zasyčely a dovnitř vešla Sedmá. „...něco, co zatím nevidíme.“

„A čím víc se budeme vzdalovat, tím spíš to neuvidíme,“ dodal Tom Paris lehce uštěpačně.

„Sedmá?“ vyžádal si kapitán analýzu od vědecké důstojnice.

„Zřejmě se jim podařilo zachránit část jádra ze zničené Koloniální lodi. Ne nepodobné tomu, které nás zasáhlo před dvěma týdny,“ konstatovala Sedmá ještě předtím, než došla ke svému stanovišti.

„A máte tušení, kde může být?“

„Ano, vím přesně, kde umístili své zařízení,“ odpověděla sebevědomě. Byla v astrometrické laboratoři, když došlo k výpadku warpu, takže přesně viděla co Gandorové dělají

„A co navrhujete?“

„Jedno, maximálně dvě fotonová torpéda, explodující v jeho těsné blízkosti by mělo zařízení spolehlivě zničit.“

„Dejte mi taktický obraz a zobrazte pozici zařízení a Gandorské lodě.“

„Ano, kapitáne.“

Hlavní obrazovku vystřídala její taktická varianta sloužící hlavně v plánování přesunu většího množství lodí na velitelské palubě. Voyager jakožto nová loď byl vybaven touto technologií a díky tomu, měl její kapitán naprosto přesný přehled o vzdálenost a rychlosti všech objektů na taktické mapě.

„Co máš v plánu?“ zajímalo Martin, vida, že jeho přítel usilovně prohlíží obrazovku.

„Gandorové stojí mezi námi a tím jejich pekelným zařízením.“

„Chceš si skrze ně prostřílet cestu?“

„Podívej se lépe na jejich formaci.“

„Nepřijde mi, že by letěli v nějaké skutečné formaci.“

„Letí za námi v přímém kurzu. Ani se nesnaží pokrýt vektor vůči zařízení. Ani u něj nenechali žádné lodě, aby ho hlídkovaly.“

„Žádné, které bysme viděli!“ namítnul komandér rychle. „Pokud získali jádro, mohli získat i maskování a potom...“

„To je znepokojivá představa, ale pokud víme, Gandorové od rozpadu Tamulské Federace výrazně ztrácejí po technické stránce a většina jejich pokroku pochází z ukořistěných technologií jiných ras.“

„O tom právě mluvím.“

„Nová Kolonie patří k absolutní technologické špičce. Těžko uvěřit, že by tak snadno a lehce převzali jejich technologii,“ zavrtěl kapitán hlavou.

„Vyloučené to ovšem není. Obzvláště pokud mají i někoho, kdo jim může pomoci.“

„Nemyslím si, že by získali někoho z posádky živého. Spíš našli poškozený vrak a z něj zachránili část jádra.“

„Dost možná.“

„Jak říkal Tom, v pod-světelné jsou pomalejší než my. Což nám poskytuje značnou taktickou výhodu.“

„Chceš je obletět?“

„Přesně tak, ale nejdříve je necháme trochu přiblížit, než přejdeme na plný impuls.“

„Potom doufám, že opravdu nevytáhnou větší rychlost, než jakou letí.“

„Jste si jistá pozicí toho zařízení, Sedmá?“ obrátil kapitán ještě jednou pohled k vědecké důstojnici.

„Naprosto.“

„Dobře. V tom případě, Tuvoku, připravte fotonová torpéda.“

„Ano kapitáne.“

„Exploze jádra pravděpodobně vyvolá šokovou vlnu. Nicméně pokud si udržíme dostatečný odstup, budeme mít dostatek času k vytvoření warpového pole a úniku odsud.“

„O jaké vzdálenosti mluvíme, Sedmá?“

„Jde o nepohyblivý cíl, takže můžeme torpédo vypálit ze vzdálenosti až dvacet miliónů kilometrů a nechat ho doletět k cíli po balistické dráze.“

„Určitě ho Gandorové nedokážou zničit?“

„Neregistruji žádné obranné prostředky, ani lodě.“

„Dobrá. Přesto budu raději, když přiletíme trochu blíž, než odpálíme torpéda.“

„Ideální vzdálenost bude deset miliónů kilometrů, ale reakční interval se sníží na 39 vteřin,“ navrhnul Tuvok možnou variantu.

„To by nám mělo bohatě stačit,“ souhlasila s ním Sedmá

„Za předpokladu, že se něco dalšího nepokazí,“ neodpustil si dodat Madden.

„Myslím, že svůj díl smůly už jsme si na téhle misi vybrali,“ konstatoval kapitán suše. „Tome, zpomalte na polovinu impulsu a začněte pomalu zatáčet směrem doprava. Pět stupňů za minutu. Nic nápadného. Uvidíme, jestli nám na to skočí nebo ne.“

„Rozkaz kapitáne.“

O dvacet minut později, měl kapitán Voyageru konečně důvod k úsměvu. Gandorové museli být opravdu hodně hloupí, nebo nezkušení, když dovolili, aby je takhle tahali za nos. Letěli za nimi, co jim pohonné motory stačily a přesně kopírovali jejich kurz. Ani nezkoušeli přejít na vnější dráhu a museli celou dobu spoléhat na skutečnost, že jejich cíl neví o zařízení, které nechali desítky miliónů kilometrů za sebou. Dar počkal ještě pět minut, než dospěli k obratu o devadesát stupňů.

„Začněte točit 1-8-0 na 0-0-5, Tome. Plný impuls!“

„S radostí, kapitáne,“ přikývnul pilot nadšeně, neboť viděl totéž co jeho kapitán. Gandorové udělali chybu, že letěli přesně za nimi a nezkoušeli vykrýt jejich obrátku. Kromě toho se vzdálili příliš daleko a teď jim chyběla rychlost, aby dohonili ztrátu, zatím co Voyager jim v bezpečné vzdálenosti po křídle proletěl.

„Asi už jim došlo, že o tom jejich zařízení víme,“ ozval se Harry Kim. „Žhaví motory na maximální výkon a přechází na tři čtvrtiny impulsu.“

„Při téhle rychlosti musí spotřebovávat enormní množství paliva,“ přihodila postřeh také Sedmá.

„Které jim pak bude chybět k úniku, jestli jim tu jejich hračku dokážeme zničit,“ zamračil se kapitán. Jedna věc byla zničit to zařízení a druhá být odpovědný za smrt posádek těch lodí, které je pronásledovaly. Bez ohledu na skutečnost, jestli jsou nebo nejsou piráti, on bude zodpovědný za jejich zkázu, pokud je smete nárazová vlna z exploze.

„Pokud ne, pravděpodobně nebudou schopni nás dlouhodobě pronásledovat. Ty jejich lodě jsou na palivu hodně závislé.“

„Na to bych raději moc nesázel. Vypadají příliš odhodlaně.“

„V tom máte asi pravdu, kapitáne,“ konstatovat Tom.

„Jedna z lodí začíná ztrácet rychlost,“ hlásil Tuvok.

„Přiblížit!“ vyžádal si kapitán a popošel blíž k obrazovce. Taktický důstojník mu zvětšil udané plavidlo, takže zaplňovalo polovinu obrazovky. Stačil jeden pohled, aby bylo zřejmé, že má poruchu na motorech. Levý motor plavidla se následně utrhnul a celá loď přešla do divokého smyku a skončila v nekontrolované rotaci.

„Jeden pryč, šestnáct dalších zbývá.“

„Obávám se, že náš první konsorcior si přivolal posily. „Šest dalších lodí právě vystoupilo z warpu a přibližují se z levoboku, směr 0-9-8 na 0-1-2. Za čtyři minuty protnou náš kurz a vstoupí na dosah zbraní.“

„Mají smůlu. Nestihnou to k nám včas,“ okomentoval situaci první důstojník.

„Za jak dlouho budeme na dostřel, Tuvoku?“ zajímalo kapitána

„Za dvě minuty kapitáne.“

„Tak hlavně ať to vyjde. Po vší té smůle si zasloužíme trochu toho štěstíčka.“

„Štěstí je irelevantní. My uspějeme,“ prohlásila Sedmá rezolutně.

„Děkuji Sedmá, teď už o tom vůbec nepochybuji,“ zahrál v kapitánově tváři konečně úsměv. Teď už plně chápal, co mu Martin o Sedmé říkal. Když došlo na věc, ona neznala slovo pochybnosti. Bylo dobré mít takového důstojníka na palubě.

„Vstupujeme na dostřel, kapitáne. Dvacet sekund.“

„Rozumím. Palte hned, jak budete připraven Tuvoku.“

„Pět...čtyři...tři..dva...jedna...odpaluji torpéda!“

„Doba letu?“

„Dvě minuty.“

„Co naši pronásledovatelé?“ zajímalo kapitána při pohledu na obrazovku a letící torpédo.

„Zřejmě si uvědomují, co jsme právě udělali. Plavidla na levoboku mění kurz směrem ven z pole,“ dostal od šéfa bezpečnosti pohotovou odpověď.

„Viditelně tam mají někoho, kdo má trochu víc rozumu, protože ty lodě za námi nezpomalují, naopak ještě přidávají a začínají nás dotahovat,“ přidal se k němu také Tom Paris.

„Minuta do exploze.“

„Myslím, nebude na škodu přejít na únikový kurz. Otočte nás, Tome, a buďte připraven přejít na warp, hned jak bude možné ho použít.“

„To mě nemusíte říkat dvakrát, kapitáne.“

„Deset sekund do zásahu.“

„Doufám, že mátes tou zatracenou věc pravdu Sedmá, protože já tam stále nic nevidím a...“ začal ještě naposledy Harry, ale vysloužil si od blondýnky nechápavý pohled. Hlavní obrazovku vzápětí prozářila exploze.

„No...zjevně máte jako vždy pravdu, pole je pryč. Máme opět warp,“ dodal rychle.

„Nárazová vlna se blíží. Třicet sekund,“ pronesla Sedmá nevzrušeně.

„Pryč odsud. Tome. Maximální warp!“

„Rozkaz kapitáne!“

Těsně předtím, než Voyager přešel na warp, pohledl na obraz, který držel Jake v ruce, který až příliš věrohodně zobrazoval jejich stávající situaci. Víc už neviděl, neboť se čáry hvězd k jeho úlevě protáhly a loď vstoupila do hyperprostoru.

„Zachycuji přinejmenším sedm Gandorských lodí, vstupují do warpu a letí za námi.“

„To ještě nemají dost?“

„S ohledem na velikost těch lodí, jim musí během několika hodin dojít palivo do motorů. Jejich warpové motory jsou dost fušersky udělané a nedokážou s námi držet krok,“ podotknul Harry Kim přezíravě.

„Asi by nebylo nejlepší dovést je přímo k Trhlině, nemyslíš?“ nadhodil Martin ke svému příteli a nynějšímu kapitánovi v jedné osobě.

„Souhlasím. Kdo ví, co všechno by mohli zkoušet, kdyby náhodou prošli na druhou stranu do kvadrantu alfa.“

„S těma jejich neckama nejspíš nic moc, ale pokud by...“

„Trochu je povodíme, Tome.“

„Nemějte obavy, kapitáne. Tohle je přeci Voyager, loď zázraků!“ odtušil hlavní pilot nonšalantně a usmíval se od ucha k uchu.

„Tak v tom případě nesmíme tuhle pověst pokazit,“ konstatoval kapitán. Přehodil si nohu přes nohu a zamyšleně hleděl na hlavní obrazovku.

Kapitánův deník, hvězdný čas: 57947,49

Naše cesta domů se o pár dní protáhla, než jsme Gandory setřásli a mohli konečně nabrat kurz do oblasti Trhliny, aniž by nás sledovali. Tohle zdržení mělo i něco pozitivního, neboť nás cestou potkaly dvě Tamulské lodě z doprovodu, který tu na nás původně čekal. Konečně někdo rozumný, kdo od nás převzal deníky vyslance Slokarije a slíbil, že dopraví naši nezávislou zprávu včetně vyhlášení války přímo na domovský svět impéria jejich vůdci, Zoralovi.

Ke koridoru do kvadrantu alfa nám zbývá ještě pár hodin letu a já doufám, že zbytek naší cesty proběhne poklidně a nepřijde další nečekané překvapení. Větší překvapení na nás teprve čeká, ačkoliv nečekám, že se podaří zjistit, kdo vlastně stál za původní sabotáží na Voyageru. Muselo k ní dojít během samotné stavby, nebo dostavby, což je krajně znepokojivé. Rozvědka bude mít každopádně práci a já budu mít co vysvětlovat.

Hlavní je, abych Voyager s celou posádkou dostal bezpečně zpátky domů. V této chvíli není nic důležitějšího. Většina současné posádky odejde, beztak byla vypůjčena pouze pro tuto misi a já si budu muset hledat novou posádku za předpokladu, že mi velitelství ponechá velení na Voyagerem.

Konec záznamu.

pokračovat na kapitolu 29

© 2000–2018 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries