lcars
logo

Jednorožec

Autor:
AViP
Archivováno dne:
28. 4. 2006
Délka:
32 934 slov (147 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
13+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS
Období:
Hlavní postava(y):
Kirk, Spock, McCoy...
Kategorie:
napětí, přátelství
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Na planetě Haven III se dějí podivné věci. Jakoby se na ní zastavil čas... A celý sektor sužují nájezdy pirátů, kteří možná operují právě z této planety.

divider
Poznámka autora:

Odehrává se během druhé pětileté mise, v období po filmu Star Trek: The Motion Picture

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Jednorožec (AViP)

Obsah

Kapitola 5

Hlavní obrazovku Enterprise vyplňoval obraz planety Haven IV. Planeta ze všeho nejvíc vypadala jako namodralá kulička mléka, která díky nějaké hříčce přírody zamrzla v temné hlubině vesmíru. Oko pozorovatele jen klouzalo po monotónním viditelném povrchu, kterému zcela chyběl jakýkoli náznak nějakých atmosférických nebo dokonce terénních jevů…

"Éto ně plaňéta, éto nastajaščije moloko!" polohlasně zaklel už Chekov poněkolikáté, zatímco se hrbil nad vědeckou stanicí na můstku Enterprise. "Zděs ničevó…"

"Takže tady se mají podle vás schovávat…?" ukazoval Scotty na hlavní obrazovku nevěřícně.

"Přesně ta. Někde v těch mracích pod námi…" Sulu se obrátil ve svém křesle. "Unicorn tam určitě je! Všichni v našem člunu jsme ji viděli. Letěla směrem k této planetě" dodal po chvíli, jako by snad chtěl dodat svým slovům větší váhu.

Po tváři Montgomeryho Scotta přeběhl výraz lehké bezradnosti. "Nepochybuju, že víte co říkáte, pane Sulu, ale v tom případě ta Unicorn za sebou nenechala vůbec žádnou stopu…

Chekove?"

"Da, pane Scotte?" narovnal se Chekov na svém stanovišti.

"Synku, detekujeme tam alespoň něco? Nějakou vlnu v atmosféře? Nějakou poruchu? Cokoliv?"

"Detekujeme tam spoustu věcí…" řekl tiše Chekov spíš sám pro sebe "…a každá z nich může být Unicorn… vůbec nevím, čeho se mám při pátrání chytit!" dopověděl hlasitěji.

"Jinými slovy, ti neřádi pirátský až moc dobře věděli, kam se mají schovat!"

"Stopa impulsního pohonu Unicorn je vysledovatelná až do horní vrstvy atmosféry" pokrčil rameny Chekov. "Pak prostě mizí…"

"Pavle, nemohli prostě vletět do některého z těch asteroidů?" přepnul Sulu pohled hlavní obrazovky na jeden z miniaturních měsíců planety Haven IV.

"Něvazmožno… ta impulsní stopa vede k planetě naprosto jasně. Ty měsíce tvoří klasické uhlíkaté chondrity, tam se neschová nic a nikdo… to prostě víme. I na tuto vzdálenost.

Ale zato tam dole… tam se to vaří…" povzdechl si.

"A to se opravdu s našima senzorama nedostanem skrz to mlíko?"

Chekov se hořce ušklíbnul. "Jinde bychom se asi skrz dostali… ale ne tady. Většina našich pokročilejších senzorů pracuje s údaji načítanými skrz subprostor… a protože zdejší hvězda dokonale ruší veškerou subprostorovou komunikaci, většina našich lepších senzorů prostě nefunguje." Přepnul pohled zpátky na planetu a přiblížil její obraz. Nyní hlavní obrazovku více než z poloviny vyplňovala modrobílá výseč planetární atmosféry. "Odsud to tak nevypadá" pokračoval, "ale tam dole, pod vrstvou těch jednolitých mraků se to prostě vaří jak v kotli baby Jagy. Izotopy vodíku, hélia, dusíku a čort znájet čeho ještě… ti dva plynní obři taky pěkně míchají celou soustavou a subprostorové záření hlavní hvězdy už vůbec ničemu nepomáhá…"

"Nějaké návrhy, pane Chekove?"

"Ale jistě…" povzdechl Chekov. "Vypustit minimálně tři - a ještě lépe šest atmosférických sond… a doufat, že si jich Unicorn nevšimne a okamžitě je nesestřelí. Protože na to bude mít energie ještě stále dost."

"Za jak dlouho je můžeme mít připravené?" zeptala se Uhura. "Budu muset připravit komunikační protokoly…"

Scotty se zatvářil překvapeně. "Pár minut… půl hodiny maximálně?" položil řečnickou otázku. "Dobře, řeknu chlapům dole ve strojovně, aby na to vlítli a připravili sérii sond."

"Dejme tomu, že pomocí těch sond Unicorn skutečně objevíme…" uvažoval Sulu nahlas. "Ale co potom?"

"Potom? Synku, pak prostě použijeme starou pozemskou technologii zvanou hlubinná bomba… takhle moji předkové lovili německý u-boaty ve světovejch válkách… to je přece ouplně jasný" prohlásil Scotty.

* * *

"Asi si kladete otázku, proč jsem vás pozval k sobě, že, pane Spocku."

Spock neodpověděl. Místo mluvení si podivného šedovlasého muže, který otázku položil, pozorně prohlížel. Mužovy dlouhé štíhlé prsty byly absolutně symetrické, jak na levé ruce, tak na pravé. A co víc, i prostřední tři prsty na každé ruce byly v nádherné symetrii - ukazováček a prsteníček byly úplně stejně dlouhé a prostředníček je přečníval přesně o délku jednoho článku. Spock si nebyl tak docela jist, jestli muž nemá prostředníček tvořen čtyřmi články místo obvyklých tří. I mužova tvář byla zcela symetrická, prostá všech jednostranných deformací, které jsou běžné snad u každého druhu, který ve vesmíru existuje. Nakrátko ostříhané bílé vlasy odporovaly relativně celkově mladistvému vzhledu jeho tváře.

Ještě jedné podivnosti si Spock všiml - místnost byla sice zařízená jako pracovna, nicméně postrádala jakákoli okna. Spock usoudil, že byl z vězení odvlečen někam do sklepa - ale na obyčejný sklep byla místnost zařízena až nezvykle pohodlně a zároveň prakticky.

Ve svých dlouhých a elegantních prstech svíral podivný muž velkorážovou automatickou pistoli, jejíž povrch byl vyleštěn do zrcadlového lesku. Muž zbraň pomalu rozebíral a čistil, jako by to vůbec ještě bylo zapotřebí. Téměř to vypadalo, jako kdyby se muž se svou zbraní doslova mazlil.

"Posaďte se, prosím" ukázal na křeslo před svým stolem. Spock se nepohodlně posadil.

"Omlouvám se za ta pouta, ale jak jistě chápete, opatrnosti není nikdy nazbyt, zvláště když je eskortován někdo z vašeho druhu. Jak jsem se doslechl, váš druh umí pouhým dotykem omráčit dospělého člověka - a to jsem, pochopitelně, nemohl riskovat." Chvíli se na Spocka díval. "Ah, jsem to ale nezdvořák, málem bych se zapomněl představit" zasmál se, jako by ho to pobavilo. "Ale to víte, jsem zvyklý, že mne tu každý zná. Mé jméno je Niery a jsem cosi jako zastupující vládce na tomto území."

Přestal pistoli čistit a místo toho ji začal opět skládat dohromady. Pomalu, téměř nábožně, a přitom s takovou jistotou, jako by to celé dělal už nejméně tisíckrát předtím, sestavoval zpátky závěr masivní zbraně. Když byl s výsledkem spokojen, zkusmo zbraň natáhl a vyzkoušel chod spouště a úderníku. Při cvaknutí kohoutku se usmál jako dravec, který si právě nabrousil drápy. Odložil pistoli na stůl a ze zásuvky stolu vyndal několik prázdných zásobníků a krabičku s náboji. Začal plnit zásobníky municí.

"To jsou všichni lidé vašeho druhu tak zamlklí?" zeptal se Niery po chvíli mlčení ironicky.

"Náš druh si nelibuje v pozemském zvyku řečnit o ničem" odpověděl Spock chladně.

Muž vztyčil prst. "Ale to je veliká chyba. Měli byste to někdy zkusit. Zjistíte, že z nezávazného rozhovoru kolikrát zjistíte více než výslechem na mučidlech."

"Nezávazného?" nadhodil Spock.

"Ach jistě, promiňte, ta vaše pouta. Ta samozřejmě už nebudete potřebovat." Položil zpola naplněný zásobník na stůl, přistoupil ke Spockovi a sejmul mu pouta.

Pohledy obou zabrousily k pistoli a nábojům, ležícím na stole.

"Ani na to nemyslete, Spocku" poznamenal Niery. "Na to abych vás zabil, palnou zbraň opravdu nepotřebuji. Ale je to takový vhodný symbol. Mimochodem, i kdybyste se té zbraně dokázal zmocnit, stejně toho proti mně mnoho nezmůžete, tím jsem si docela jist. A i kdyby vám to nakrásně vyšlo, na chodbě jsou pánové Chareg a Chorchus, kteří vás sem přivedli. A ti mají samopaly. Jsou mi oddáni na život a na smrt a to dávno, dávno předtím, než jste se vůbec narodil. Dokonce než se narodil váš otec a jeho otec.

"Dávno předtím?"

"Jistě. Protože já i oni pocházíme přímo ze Země." Niery si vychutnával pocit morální převahy. Teď, když stál vedle Spocka, mohl Spock odhadnout i jeho výšku. Niery byl o něco menší než Spock a celé jeho postava se vyznačovala onou až nepřirozenou symetrií, které si Spock už předtím všiml u rukou a obličeje.

"A nebojte se," pokračoval Niery, "dobře vím, že se lidé vašeho druhu dožívají věku velmi vysokého."

"Ale vaše lodě do této soustavy…"

"…přiletěly před více než dvěma sty lety. Byl jsem na jedné z nich" doplnil Niery Spockovu větu.

"A vy se mi právě chystáte prozradit proč…" konstatoval Spock.

"A pak že vulkánci nemají smysl pro konverzaci" odvětil muž žoviálně a na okamžik se obrátil zády ke Spockovi, aby si opět sedl za stůl.

Spock na nic nečekal. Rychle vyskočil z křesla a jeho pravačka uchopila muže na přechodu ramene a krku. Spockovy prsty sevřely pevně Nieryho rámě…

Půl vteřiny se nedělo nic. Pak se Niery bleskurychle otočil a uchopil Spocka za pravou ruku, kterou mu zkroutil do nepřirozeného úhlu.

"Na mne tyhle vtipy nefungují, vulkánče" zasyčel a zakroutil Spockovi s rukou ještě více. Ten se sice bolest přemáhal jen s velkým sebezapřením - ale ovládnout se dokázal. Když Niery viděl, že jeho snaha nikam nevede, pustil Spockovu ruku a křivě se usmál. "Překvapen, co, Spocku? Já jsem podobných překvapení plný!"

Rázně se posadil za stůl a jako by se nic nestalo, začal opět plnit zásobníky municí. Spock se po chvíli posadil také.

"Pravděpodobně jste seznámen s historií planety Země na přelomu 20. a 21. století" pronesl Niery zcela mimochodem směrem ke Spockovi.

"Ano."

"Jednoslabičná odpověď, jak případné… ale ušetří nám to spoustu vysvětlování." Přestal plnit zásobníky, uchopil pistoli a natáhl její závěr. Zálibně do něj zlehka foukl. Zasunul do pažby zásobník, zkontroloval, zda náboj skočil do komory a zaklapl závěr. Zbraň zajistil a odložil na desku stolu.

"Především, pane Spocku, já a lidé mého druhu, nejsme tak docela lidé. Ale nejsme ani mimozemšťané. Jsme…" na okamžik Niery viditelně zaváhal "…cosi jako vyšší vývojový stupeň. Rozhodně jsme na vyšším stupni potravního řetězce, než lidé, nicméně, máme s nimi mnoho společného.

Zkrátka, za starých časů se nám na Zemi říkávalo upíři."

"Měl jsem zato, že jde o pozemskou legendu" odpověděl Spock klidně.

"Na dnešní Zemi už snad ano, ale jsme docela reální, to mi můžete věřit!" prohlásil Niery rozrušeně. "Každopádně, způsob, jakým jsme vznikli, je ztracen v dávnověku. Nicméně, stran našeho zániku byla všechna proroctví až děsivě konkrétní. A když na přelomu 20. a 21. století došlo nejprve k Eugenickým válkám a pak k sérii dalších konfliktů, mnozí z nás byli toho názoru, že čas pro splnění dávných proroctví nadešel. Samozřejmě, pokusili jsme se naplnění proroctví zabránit, přirozeně."

"Přirozeně?" zeptal se Spock.

"Každý druh má právo na zachování své existence, to snad nepopřete, Spocku."

"O tom není pochyb" neochotně souhlasil Spock.

Niery pokračoval. "V průběhu 18., 19. a 20. století jsme se více - méně přestali vměšovat do lidských záležitostí."

"Více nebo méně?"

"Každý podle své nátury, pane Spocku" prohlásil Niery. "Ale rozhodně jsme nebyli zodpovědni za pozemské světové války, jestli vám jde o toto. Nepopírám, že našemu druhu se za světových válek znamenitě dařilo - množství mrtvých a nezvěstných nám zajišťovalo pravidelný a dostatečný přísun potravy - ale to vše za cenu větší kontroly obyvatelstva a zhoršených možností cestování.

Nicméně, koncem 20. století postoupila evidence obyvatelstva tak daleko, že bylo čím dál obtížnější unikat pozornosti lidských úřadů. Na úsvitu 21. století se naše frakce rozhodla, že raději Zemi opustí . Ta byla v té době zmítána konflikty, které kdykoli hrozily totálním zničením civilizace v té podobě, jak ji známe.

Navíc, různé tajné vládní agentury mnoha států věděly o naší existenci. Na povrch sice pronikaly jen nezřetelné fámy, ale i ty stačily k vypuknutí občasných novodobých honů na čarodějnice, které byly maskované nejrůznějšími záminkami.

A tak naše skupina opustila 26. prosince 2004 Zemi a vydala se hledat štěstí do této soustavy. Naše lodě byly vybaveny tzv. "Brackettovým pohonem", který nám umožňoval dosáhnout téměř rychlost světla. Sám Michail Brackett byla velmi zajímavá postava pozemských dějin… ale o tom snad až někdy jindy."

"Proč…?"

"Proč jsme opustili Zemi? Víte, já i moji druhové bychom možná mohli obstát ve zběžné zdravotní prohlídce. Ale už jakákoli prohlídka zevrubnější by nás nemilosrdně odhalila. Nehledě na to, že jen málo úřadů bývá otevřeno přes noc. A my, pane Spocku, jsme a vždy budeme, děti noci. Přímé sluneční světlo nás zabíjí. Nikdo nikdy nedokázal najít přesnou příčinu, ale je to prostě tak. Historku o ztrátě dokladů o místě původu si můžete vymyslet a obhájit vždycky, ale také napřed musíte na úřad přijít osobně v úředních hodinách… ale to už opravdu odbíhám.

Naše lodě byly přecpané dobrovolníky převážně z naší domoviny. Nebylo tak těžké je sehnat. Ta část Evropy byla v té době rozvrácena tím, jak se přes ni převalovaly fronty různých armád. Takže ani nikdo nepostrádal několik tisíc lidí… startovali jsme tehdy z malého ostrůvku v Indickém Oceánu. Podle Brackettových propočtů ho nejspíš naše lodě zcela zničily. Dokonce jsme údajně mohli vyvolat zemětřesení a je pravdou, že se nám to asi povedlo. Později jsme zjistili, že snad dokonce zahynulo několik set tisíc lidí… ale co, byli to jen lidé.

Netvařte se tak vyděšeně, Spocku. Pro náš druh jsou lidé jen takový poněkud inteligentnější dobytek, nic víc, nic míň.

Zdejší systém jsme pojmenovali Haven, na počest našich bratří, kteří zahynuli v Severní Americe během jedné z čistek…"

"Stále nerozumím, proč mi toto všechno vkládáte?" přerušil Nieryho Spock.

"Hned se k tomu dostanu." Niery se pohodlně opřel na židli. "Ukazuje, se, že ti kdož vyšli z lidí, mohou konzumovat pouze lidskou krev. Když jsme díky Unicorn zajali první loď, v jejíž posádce byli mimozemšťané, jeden z mých přátel vyzkoušel i jejich krev. Zahynul ve strašlivých křečích. V průběhu let jsme uskutečnili řadu různých experimentů. Zkrátím to. Nakonec dostala posádka Unicorn přímý rozkaz všechny mimozemšťany pobít, jen co se zmocnila jakékoli lodi, aby se předešlo zbytečným ztrátám z naší strany.

Je to už mnoho let, co byl naposledy příslušník jiné rasy na povrchu Haven III. Až dnes vy."

"Předpokládám, že mne chcete využít jako svou potravu" konstatoval Spock.

"V zásadě máte pravdu, Spocku, ale rozhodně nemám v úmyslu vás zabít. To v žádném případě - leda byste mne k tomu donutil svou činností vy sám. Na to jste pro mne až příliš cenný. Jste pro mne doopravdy vzácný. Mísí se ve vás divoká a silná krev vašeho druhu s krví pozemšťanů. Vaše krev obsahuje lidské geny a protilátky. Zkrátka, mohl byste být kompatibilní s naším metabolickým systémem."

"Už jste někdy zkoušel nahradit hemoglobin chlorofylem?"

Spockova otázka vyvedla Nieryho z míry. "Co prosím?"

"Jen se ptám, jestli jste už někdy zkoušel nahradit hemoglobin z lidské krve například chlorofylem z rostlin."

"Jste blázen? Vždyť jde úplně o něco jiného…"

"Hemoglobin a Chlorofyl jsou téměř totožné molekuly. Kromě několika postranních větví se liší pouze v atomu centrálního kovu: Hemoglobin obsahuje železo, zatímco Chlorofyl obsahuje hořčík."

"Nejsem biolog nebo chemik. Co má být?"

"Sám říkáte, že podobnou substituci udělat nelze. A přitom moje krevní barvivo je od těchto dvou totálně odlišné, přičemž jeho základem je měď - ale nemylte se. Kdyby moje krev byla postavena na pozemském standardu, byla by modrá a nikoliv zelená, jako je ve skutečnosti."

"Vy tomu vůbec nerozumíte, Spocku. Tady přece nejde o nějakou biologii nebo chemii."

"A o co tedy jde?"

"O životní esenci, která je v krvi obsažena. To je to, co nám umožňuje v našem stavu existovat. Tato životní esence nám propůjčuje různé schopnosti. Jen díky nim jsem byl schopen vrátit do vašeho středu muže z vaší ostrahy potom, co jsem ho zabil a vypil."

Spock mu věnoval tázavý pohled.

"No ano, byl jsem to já, kdo zabil vašeho muže. Snad jste si nemysleli, že to byla přirozená smrt. Že umřel třeba z leknutí" řekl Niery pobaveně.

"Ale nedosti na tom. Pokud se naší krve opakovaně napije běžný smrtelník, stane se vazalem toho, jehož krve se napil. Prostě vzplane ke svému pánovi ničím neuhasitelnou láskou - není schopen odolat žádnému z jeho přání. Na oplátku tak dlouho jak žije jeho pán, tak dlouho žije jeho vazal. Tedy pokud je pán s jeho službami spokojen.

A samozřejmě, mohu stvořit i nového upíra, pokud budu chtít."

"Pokud budete chtít…?"

"Snad si nemyslíte, že upíři vznikají pokaždé, když někdo z nás kousne smrtelníka, to bychom se za chvíli tragicky přemnožili.

Faktem je, že je nás spíš nedostatek…" povzdechl Niery. "Zrovna nedávno…" náhle se zarazil, jako by si uvědomil, že i tak řekl příliš mnoho.

"Z vašeho tónu soudím, že s tvorbou nového upíra je nějaký problém" pronesl Spock.

Niery chvíli přemýšlel. Po chvíli odpověděl: "Ano, je. Říká se tomu slábnutí krve. Jde o to, že každý další upír stvořený někým z nás je slabší, než byl jeho stvořitel. Na první pohled neznatelně, ale přesto zjistitelně. Dělali jsme pokusy. Na konci jsme získali stvoření, která byla spíše lidmi, než upíry. Ta stvoření mohla chodit po světě za denního světla - a mohla se křížit s ostatními lidmi. Hrozilo, že by z nich mohla vzniknout mimořádně silná odrůda lidí… to jsme ovšem nemohli dovolit. A proto jsme všechny pokusné subjekty a jejich potomky nakonec zabili…" Niery pronášel ta slova tak klidně, jako kdyby hovořil o počasí a ne o sérii lidských tragédií…

"Nenapadlo vás, že toto může být pravý účel vaší existence? Posloužit jako katalyzátor dalšího rozvoje lidské rasy?"

"Nesmysl… proč by to kdo dělal?" zeptal se Niery opovržlivě.

"Ale z proto potřebujeme novou, silnou krev. Například vaši krev, vulkánče. Vy jste navíc napůl člověk. Šance, že mohu konzumovat vaši krev je přinejmenším 50 procent. Osobně bych řekl, že i víc."

"Jste blázen, když si něco podobného myslíte."

Nyeri se zachechtal. "Opravdu? Nebo jste blázen vy, když se mi snažíte namluvit, že to nejde?" Naklonil se přes stůl ke Spockovi. "Už teď jsem mnohokrát silnější než jakýkoli pozemšťan, to jste sám na sobě pocítil. A to jsem konzumoval pouze lidskou krev. Představte si, co bych mohl dokázat s vaší krví - a krví Vulkánců obecně. Představte si, že bych mohl stvořit další mého druhu, ale ne z lidí. Z jiných druhů! Svrhl bych nejprve Alju a pak každého, kdo by se mi postavil do cesty. Nakonec bych se stal pánem Galaxie!"

"Připusťme, že máte pravdu" řekl opatrně Spock. "Co bych z toho měl já?"

"Konečně si začínáme rozumět. Mohl byste být první z nového rodu upírů. Upírů nové éry. A získat tak život věčný. Nebo alespoň téměř věčný.

Tak jako tak, už mne toto žvanění unavuje. Je na čase přistoupit k dílu samému. Kolik krve myslíte, že můžete bez ohrožení života postrádat? Půl litru? Nechci vás vyčerpat předčasně…" Niery se zasmál vlastnímu dvojsmyslu.

"Ano, to by snad bylo únosné…" odpověděl Spock neurčitě.

"Výborně. Přistupme tedy k věci…" Niery vstal a pokynul Spockovi aby tak učinil také. Přistoupil ke Spockovi, který si ještě stačil všimnout, že Niery vysunul své špičáky… a to už se mu Niery zakousnul do hrdla.

Po chvíli přestal Niery sát, pustil Spocka a poodešel kousek stranou. Z koutku úst mu odkapávala zelená krev. Otřel si ústa kapesníkem.

"Zdá se, že to…" větu nedokončil. Zlomil se v pase a na poslední chvíli se těžkopádně zachytil stolu, aby neztratil rovnováhu úplně. Z jeho úst se ozývalo nepřítomné chrčení. U člověka by se řeklo, že lapal po dechu…

Spock vzal do ruky pistoli, kterou Niery zanechal neprozřetelně na stole. Prohlédl si závěr. Na okamžik pozvedl jedno obočí, to když zahlédl svůj odraz na jejím vyleštěném závěru. Jen chvíli mu trvalo, než pochopil, jak pracuje mechanismus pojistky. Odjistil pistoli.

"Ne… neéééé…" chrčel Niery. "Mne nezabi…"

Spock namířil a stiskl spoušť. Mohutná střela prošla Nieryho hrudním košem a stěna za ním se zbarvila do červena z krve rozptýlené výstřelem. Silný zpětný ráz způsobil, že Spock se netrefil tam, kam měl původně v úmyslu.

Niery se začal sípavě smát.

Spock znovu zamířil. Tentokrát na hlavu. Teď už byl schopen částečně odhadnout účinek masivního zpětného rázu mohutné zbraně. Druhý výstřel tečoval Nieryho lebku a srazil ho zem. Z hlavy mu začala vytékat odporná hmota, která snad byla kdysi mozkem. Spock přistoupil blíže k Nierymu, který se už nesmál a jen vyděšeně sledoval zbraň ve Spockově ruce. Spock znovu zamířil na Nieryho hlavu a vypálil. Hlava se po zásahu rozprskla po místnosti jak meloun…

Zaslechl za dveřmi nějaký hluk. Dveře se vzápětí rozletěly a v nich stál Chorchus s namířeným kalašnikovem. Dříve než stačil cokoliv udělat, zasáhla ho Spockův výstřel do hrudi. Kinetická energie střely odhodila Chorchuse zpátky na chodbu. Spock věnoval letmý pohled Nierymu. Místo Nieryho mrtvoly ležela na podlaze hromada popela, ve které byly občas přimíšeny loužičky červené a vzácně i zelené krve. Opatrně překročil Nieryho ostatky a prohledal jeho stůl. Jak předpokládal, našel tam komunikátor a phaser.

Rychle vyšel na spoře osvětlenou chodbu. Chorchus ležel opřený zády o zeď a z úst mu vytékala stružka krve. Ještě žil, ale Spockův výstřel mu způsobil smrtelné zranění. Střela mu vyrvala ze zad kus páteře. Chorchus vypadal najednou mnohem starší… spíš jako vysušená mumie. Spocka napadlo, že Nieryho krev zřejmě přestala na Chrochuse účinkovat. Sebral samopal a ostatní zbraně i s náboji do nich. Vydal se směrem k cele, ve které byli uvězněni jeho přátelé.

* * *

Několik kilometrů nad kamenitým povrchem Haven IV driftovala v prudkých atmosférických proudech vesmírná loď. Velký nápis na jejím talíři sděloval bezprostřednímu okolí její jméno: Unicorn. Obzvlášť pečlivý pozorovatel by na několika místech zpozoroval i zbytky někdejší registrace Hvězdné flotily: NCC-1174. Avšak i pozorovatel zcela nevšímavý by si všiml jiné věci: gondoly nadsvětelného pohonu Unicorn nebyly v provozu. Jen tlumeně osvětlené průzory naznačovaly, že loď má nějakou posádku.

"Pane, loď se v současné konfiguraci udrží v této výšce maximálně 72 hodin! Pak začne docházet energie v bateriích a my budeme muset reaktivovat hlavní pohon."

Skrydlov přijal svého pobočníka u sebe v kajutě. Ale jeho slova skoro nevnímal. Jen unaveně přikyvoval.

"Nějaké návrhy ze strojovny?" zeptal se po chvíli pomalu.

"Můžeme nechat hlavní reaktor v omezeném provozu, ale to by mohlo prozradit naši pozici nepříteli."

"Pokud nás náš… jak vy říkáte, nepřítel, objeví, bude to možná i tak nutné" poznamenal Skrydlov neurčitě. Ukázal na display stařičkého PADDu, který ležel na stole. "Podle těchto údajů nemáme v bateriích ani dost energie na případné úhybné manévry."

"To je bohužel pravda, pane" souhlasil neochotně pobočník.

"Nějaké známky aktivity ze strany… nepřítele?" Skrydlov opět při vyslovení toho slova zaváhal. Zjišťoval, že mu stále činilo potíž myslet na jinou hvězdnou loď Federace jako na nepřítele. Ale už jednou tento pocit překonal. Tehdy, když se Unicorn střetla s Vigilant. A byl si jist, že ho překoná znovu.

"Neprůkazné, pane. Nejsme schopni nic zachytit…"

"A doufáme, že ani oni ne… to jste chtěl říci, že…" dopověděl za něj Skrydlov větu. Gestem ruky naznačil, že audience je u konce. "Děkuji, můžete se vrátit na své stanoviště."

Když pobočník odešel, díval se Skrydlov ještě chvíli na dveře, které se za ním s kvílivým sykotem zavřely. I ten zvuk dveřního mechanismu zněl po 60 letech provozu nakřápnutě… pak se unaveně natáhl na pohovku. Jak se na ni pokládal, zavadil pohledem o průzor, za kterým byla vidět jen hustá namodralá tma - atmosféra na noční straně Haven IV.

Tlumené namodralé světlo v kabině podtrhovalo celkově pochmurnou náladu, která na lodi panovala a kterou Skrydlov pociťoval čím dál víc.

Bylo vlastně štěstí, že vysoká gravitace a atmosférický tlak na povrchu Haven IV stačily za dlouhá léta zarovnat všechna převýšení - na Haven IV nebyly žádné hory, do kterých by Unicorn při svém letu nízko nad povrchem planety mohla narazit.

Jeho pohled sklouzl na svazek kabelů, který vedl těsně pod stropem. Loď byla podobných konstrukčních improvizací plná - jen nepatrná část vybavení zůstala po šedesáti letech nezměněna. "Jen vnější plášť lodi … a její kapitán", pomyslel si. Napadlo ho, co by asi říkali konstruktéři všem úpravám, které provedla posádka Unicorn za všechny ty roky. Byli by nadšeni z její vynalézavosti a schopnosti udržet loď v provozu déle, než kdokoli předpokládal? Nebo by ji naopak prokleli, za zničení jejich jedinečného výtvoru?

"Jak se to jen všechno semlelo?" přemýšlel dál Skrydlov. Jeho jmenování na Unicorn mělo být posledním před povýšením do štábu Flotily… hovořilo se o něm jako možném příštím vrchním veliteli. On sám pocházel z rodiny s dlouholetou tradicí služby u válečného námořnictva a když vytvoření Sjednocené Země degradovalo vojenské námořní flotily do policejní úlohy, zdálo se lidem jako byl on, logické se přihlásit do Hvězdné Flotily.

Vzpomněl si na den vypuštění Unicorn… veliká slavnost, spousta hlavounů, včetně bývalého prezidenta Archera, který si nenechával ujít žádnou příležitost, aby se ukázal při vypuštění nové lodě.

Záře reflektorů, úsměvy, potřásání rukou… kam to jen dopracoval.

Teď leží v kajutě své lodi, která se schovává v atmosféře mizerné, zapomenuté planety před jinou lodí Federace…

Od prvního okamžiku věděl, že Dvorakovi se nedá věřit … ale copak mohl tušit, že se situace TAKHLE zvrhne?

Ještě před vstupem do soustavy se na dálkových senzorech podařilo potvrdit existenci zhruba půltuctu planet - z toho jedna zřejmě byla třídy M.

Uvnitř soustavy pak čekalo na Unicorn a její posádku překvapení - soustava byla obydlená.

Kromě osídlení na třetí planetě existovala i trestanecká těžební kolonie na planetě VI… její "oficiální" jméno Haven VI znělo v této souvislosti obzvlášť ironicky.

Haven VI… skutečný mineralogický poklad. Kdysi, když se soustava Haven formovala, narazil do planety VI supertěžký asteroid plný vzácných minerálů. Díky tomu je bylo možno těžit bez velkých problémů prakticky na povrchu… i v kolonii Haven VI byl jmenován jeden z vládců jako dohlížitel…

Vládci soustavy Haven… banda upírů, kteří uprchli kdysi ze Země. Dvorak se záhy dostal pod jejich vliv. A zákeřným způsobem dokázal pod jejich vliv dostat i svého kapitána… lahodné víno z vinic na povrchu Haven III v sobě neslo skrytou hrozbu, kterou Skrydlov nedokázal prohlédnout…

Vládkyni Alju uviděl poprvé jen na obrazovce svého terminálu, ale od prvního okamžiku věděl, že pro ni udělá cokoliv o co bude požádán. Cokoliv, včetně zrady Federace.

Odvysílal falešné údaje o soustavě HD 136352 a pak se vrátil ke své paní…

Šéfinženýr Patel se spolu s několika členy posádky Unicorn pokusili o útěk. Skrydlov ho osobně dopadl a přivedl před svou paní.

Na důkaz své oddanosti pak svého šéfinženýra vlastnoručně zastřelil…

Snad třicet let žil na Haven III v nejlepším poklidu ve službách své paní. Pak se něco stalo na Haven VI. Tamní vládce z nějakého důvodu upadl zvláštního stavu nepříčetnosti, o kterém i vládci samotní mezi sebou mluvili jen šeptem. Unicorn pomáhala při

evakuaci důlní kolonie - téměř všechny obyvatele se podařilo evakuovat úspěšně. Až na poslední skupinu… její vysílání zaniklo v rachotu střelby z automatických zbraní a laserů… on sám tam tehdy ztratil dva muže ze své stále tenčí posádky. Nikdo se už nikdy neodvážil přistát na povrchu Haven VI. Říkalo se, že tamní vládce stále bloudí chodbami základny a jen čeká na další oběť. Skrydlov tomu osobně nevěřil - i upír musí z něčeho žít, ale nehádal se.

Po několika letech však vyvstal drobný problém - moderní průmyslová civilizace nemůže existovat bez určitých surovin a v tomto směru byla Haven III mimořádně chudá planeta. Dvorak (který si mezitím změnil jméno zpátky na Dvořáka) navrhl, aby Unicorn opatřila potřebné suroviny tím, že bude přepadávat obchodní lodě prolétající okolním sektorem. Jak také navrhl, měly být jejich posádky brány do zajetí, aby došlo k obměně genetického fondu populace Haven III, který začínal jevit jisté známky degenerace.

A tak vyrazila Unicorn opět do vesmíru… nejtěžší bylo pro Skrydlova přepadení první lodi… rychle se však do své nové vpravil a Unicorn začala přepadávat lodě s řemeslnou zručností.

Všechno šlo dobře… až do osudného souboje s křižníkem Vigilant, kdy se ukázalo, že technologie Federace za těch šedesát let učinily jistý pokrok, co se jejich ničivého potenciálu týkalo. Pak už bylo jen otázkou času, kdy se v soustavě Haven objeví nějaká loď Federace.

Za oknem se kdesi v dálce zablesklo. "To je divné…" pomyslel si Skrydlov. "Na Haven IV nebyly bouře přece nikdy pozorovány…" vzápětí se loď slabě otřásla. Skrydlov si s hrůzou uvědomil, že to, co zahlédl, nebyl žádný blesk…

Čtveřice ohnivých koulí ozářila noční polokouli Haven IV.

"Nějaké zásahy, pane Chekove?"

"Neprůkazné, pane Scotte. Nicméně registruji kromě plynů a izotopů typických pro atmosféru Haven IV i plyny a úlomky pláště hvězdné lodi. Ale je jich moc málo."

"Pane Sulu, zaměřte je znova!"

"Hned jak na místo dorazí nové sondy, pane!"

"Jak jsme na tom s torpédy?" zeptal se Scott.

"Zatím jsme spotřebovali 24 kusů. Ve skladech je jich ještě stále víc než dost" hlásil Sulu.

"Vidím ji!" zvolal Chekov. Na obrazovce se mihnul nezřetelný stín ve tvaru lodi.

"Další shoz!" zavelel Scotty.

Do atmosféry Haven IV vlétla čtyři upravená torpéda. Vzápětí se opět rozzářila noční strana planety sérií výbuchů.

"Ani sejčás jsme je nědostáli…" povzdechl si Chekov. "Jedno torpédo muselo zasáhnout pevný povrch. Detekuji úlomky hornin… třeba jim alespoň rozbijeme kamenem nějaké okno…"

"Scotty, zachycuji nějaké vysíláni z Haven III!" zvolala Uhura vzrušeně.

"Pusťte to nahlas, prosím!"

Signál byl silně rušen, ale přesto bylo možno rozeznat Spockův hlas. "Hovoří komandér Spock. Volám Enterprise, nebo jakoukoli loď Federace, která je v dosahu. Potřebuji vyzvednout výsadek z planety Haven III. Můj komunikátor bude vysílat na této frekvenci nouzový zaměřovací signál. Tato zpráva bude vysílána v nekonečné smyčce."

"Odpovězte mu!"

"To nejde, Scotty. Haven III je od nás vzdálena 11 světelných minut. Nemůžeme komunikovat v reálném čase."

Scotty se smutně zadíval na obrazovku, která zabírala noční polokouli Haven IV.

"Předpokládám, že Unicorn nám už nikam neuteče, co pane Sulu? Za jak dlouho můžeme být nad Haven III?" řekl po chvíli uvažovaní.

"Zhruba za čtyři až pět minut, pane."

Scotty si povzdechl. "Nerad tu nechávám tudletu věc rozdělanou, ale naši lidi jsou přeci jen důležitější. Pane Sulu, zadejte kurs k Haven III. Maximální možný warp!"

* * *

Kirk prožíval největší extázi svého života. Doufal, že by tento večer s Aljou mohl skončit zajímavěji než ty dva předchozí, ale že to bude něco takového… To v životě nečekal!

Její tělo bylo… nádherné, bez jediné deformity nebo chybičky… a její ústa… a jak uměla…

Nikdy s žádnou ženou nezažil to, co právě nyní. Bylo to jako kdysi poprvé - ne, to ne, bylo to mnohem lepší, než kdysi poprvé. Tehdy byl Kirk reakcí vlastního těla spíš vyděšen, než potěšen. Nyní si celý akt prožíval každičkým kouskem svého těla, každičkým nervovým zakončením… Už nikdy nic takového nezažije, tím si byl jist.

Kirk přestal zcela vnímat okolí a soustředil se jen na pocity vlastní tělesnosti… tak se stalo, že vzdálené tlumené výstřely zprvu zcela ignoroval.

Ne tak Alja. Kirk pocítil náhlou změnu v jejím postoji - a na chvíli ho to zmátlo, než si uvědomil, že změna jejího rytmu nesouvisí s ním, jako spíš s něčím mimo něj.

Vzápětí se ozvalo hlasité zabušení na dveře. Alja se vysmekla z Kirkova objetí a přehodila přes sebe župan. Kirk se zavrtal pod přikrývku, aby na něj nebylo příliš vidět. Cítil, jak pomalu ochabuje a že pomalu začíná opět uvažovat mozkem. Podíval se na Alju a věděl, že ji miluje, jako nikdy nikoho předtím. Věděl, že pro ni udělá cokoliv.

"Co se děje?" zeptala se Alja přísným hlasem skrz dveře.

"Paní, stalo se něco hrozného" ozvalo se zpoza dveří. Kirk měl pocit, že to je Charegův hlas. Nebo to byl Chorchus? Stále si je pletl.

Alja pootevřela dveře.

"Mluv, Charegu" vybídla netrpělivě nezvanou návštěvu, čímž zároveň odpověděla Kirkův nevyřčený dotaz stran narušitelovy identity.

"Niery…! A Chorchus!"

"Co je s nimi?"

"Jsou mrtví, paní!"

Nepředpokládaná situace Alju evidentně zaskočila. "Cože… kdo?"

"Asi ten vulkánec, paní… ten Spock!"

"Spock! No jistě!" blesklo Kirkovi hlavou.

"Zavolej Dvořáka, ať se s ním vypořádá jak nejlépe umí. Musím tu ještě něco dokončit…" S těmito slovy zavřela dveře a přešla k posteli, ve které se pod pokrývkou schovával Kirk.

Zpoza dveří se ještě ozvalo nezřetelné: "Zajisté, paní."

S výrazem zkušené kokety se posadila na okraj postele.

"Tak co, admirále, máte ještě dost energie na další kolo?" zeptala se. Po předchozím překvapení nebylo v jejím hlase ani stopy.

Kirk si zatraceně nebyl jist, jestli zvládne ještě jeden takový uragán, ale proč to nezkusit? "Proč ne?" odpověděl stručně.

Alja se k němu opět začala tulit, když náhle zapípal pro změnu její počítačový terminál. S rozmrzelým výrazem opět vstala a posadila se před obrazovku. Kirk si všiml, že se ani neobtěžovala si vzít něco na sebe.

Z terminálu se ozývalo nezřetelné: "… napadeni Enterprise, potřebujeme pomoc! Loď je v kritickém stavu! Další útok už nepřežijeme! Prosím, má paní, udělejte cokoliv, ale zachraňte nás!"

Kirk se opatrně přesunul, aby viděl na obrazovku terminálu. Alja seděla stále před monitorem a nezdálo se, že by vnímala své okolí. Letmo zahlédl křivky jejího těla v přízračném světle počítačového monitoru…

Tvář na obrazovce nedokázal nejprve zařadit… aristokratické vzezření, pěstěný knír… kapitán Skrydlov! To přece není možné! Nebo snad ano?

Alja přešla rovnou k věci.

"Tvoje loď ničí moji loď, admirále." Ukázala na obrazovku. "Co s tím uděláš?"

Kirk pochopil, že spojení neprobíhá v reálném čase a že si Alja své negližé může dovolit. Nahlas řekl: "Mohl bych je odvolat. Ale k tomu potřebuji komunikátor."

Alja se ušklíbla. "Máš ho mít." Dřív než stačila cokoliv udělat, vyskočilo na obrazovce terminálu další okno.

"Zatraceně, ten tvůj ušatý přítel se už jednoho zmocnil!"

Z terminálu se ozval charakteristický hlas: "…nekonečné smyčce. Hovoří komandér Spock…"

"Ale to nám nakonec hraje do ruky. Protože kvůli němu se určitě Enterprise bude obtěžovat a nechá Skrydlova prozatím na pokoji."

"A co já?" zeptal se Kirk.

Alja se zvedla ze židle a pomalu kráčela směrem k němu. "Tobě se snad u mne nelíbí?

Kirk jí nebyl schopen odporovat…

"Zatraceně, já jsem doktor a ne vesmírný mariňák!" Doktor se neobratným parakotoulem překulil mezi dvěma budovami na hospodářském dvoře zámku. Nad ním prolétlo několik svítících střel…

"Ale začínáte se do toho vpravovat, doktore!" zavolal na něj Cavendish, který jeho poznámku zaslechl.

"To mne opravdu těší…" poznamenal udýchaný McCoy.

"Prošel jste přece základním pěchotním výcvikem…"

"Ano, základním. Velice základním" funěl McCoy. Ztěžka dosedl a zády se opřel o cihlovou zeď hospodářského stavení.

Vedle něj se krčili i ostatní uprchlíci. Spock, Cavendish i Richards. Nad hlavami jim svištěly svítící střely z palných zbraní i paprsky ze všech možných typů phaserů a disruptorů. Nicméně, jejich pronásledovatelé stříleli spíš naslepo a evidentně nevěděli, kde se skupina zrovna schovává.

"Spocku, říkal jste něco o tom, že jste se pokusil kontaktovat Enterprise. Nevím, jak vy, ale já bych řekl, že je nejvyšší čas, aby nás odsud někdo vyzvedl!"

"Doktore, dostal jsem jen standardní radiovou odpověď, že o nás Enterprise ví a že je na cestě. I to je slušný úspěch, uvážím-li…"

"No tak…!" přerušil ho doktor netrpělivě. "Už by tu přece měla být! Vnitrosystémový warp je přece docela rychlý!"

"Na tuto otázku nejsem schopen odpovědět jinak, než že máte úplnou pravdu, doktore."

Nad hlavami jim přelétlo několik dlouhých dávek z kulometu. Spock se pozorně zaposlouchal do zvuků bitvy.

"Od brány se blíží nejméně jedno těžké pásové vozidlo. Nejspíš půjde o jeden z místních tanků. Pane Cavendishi?"

Cavendish přikývl. "S pěchotními zbraněmi se nemáme šanci ubránit. Phaser typu II by měl být účinný, za předpokladu, že ten tank odpovídá klasickým tankům z konce 20. století. Pokud do něj zabudovali nějaké modernější technologie, nemusí být účinný ani ten."

"Řekněte mi, Cavendishi, jste víc historik, nebo militarista?" zeptal se McCoy.

"Obojí" ušklíbl se Cavendish. "A hlavně jsem bývalý mariňák."

"Tím se ledacos vysvětluje" poznamenal McCoy v narážce na průběh jejich útěku.

Poručík Cavendish projevil přímo nevšední nadání pro zacházení s útočnou puškou typu Kalašnikov. Cestou dokázal zručně sestřelovat jak reflektory, tak stráže na ochozech. Tak se stalo, že uprchlíci unikli bezprostřednímu nebezpečí dopadení celkem hladce. Nicméně vyhráno zdaleka neměli. Aby se dostali ven z hradu, ještě stále museli překonat jednu bránu. A tou právě teď pomalu projížděl tank se všemi reflektory rozsvícenými. Jeho kulomety doslova zametaly prostor hospodářského dvora a bylo jen štěstím, že zatím nebyl nikdo z uprchlíků zasažen.

Spock vytipoval okamžik, kdy obsluha kulometů měnila u svých zbraní nábojové pásy. Opatrně se vysunul zpoza rohu budovy a vystřelil na tank z phaseru. Oranžový paprsek se rozlil po ploše čelního pancíře a Spock pochopil, že tento tank, přes své zdánlivě primitivní vzezření, obsahuje i technologie velmi moderní.

Jako v odpověď na Spockův útok zahřměl výstřel z hlavního děla tanku. Budova, za kterou se uprchlíci schovávali, dostala přímý zásah. Když se narovnali, zjistili, že z budovy zbyla jen halda sutin a že z cihlové stěny, která je doposud kryla, zbývá na výšku slabá polovina. Někde v dálce bylo slyšet zvuk tříštěného skla…

Tank nadále pročesával tmu svými reflektory, ale nezdálo se, že hodlá ze svého děla znova střílet. Stejně tak se ovšem nezdálo, že by obrněnec byl ochoten přestat blokovat bránu…

Z tanku se ozvalo suché škytnutí a jeho reflektory zhasly. Na okamžik pojali uprchlíci bláznivou naději, že snad tanku vysadil zdroj energie a oni budou moci uniknout. Vzápětí všichni ucítili čpavý dým - tank vystřelil na předpokládané místo úkrytu uprchlíků kouřový granát, evidentně s lehce dusivými účinky.

Paprsky phaserů a zaměřovacích laserů, které dosud bezcílně pročesávaly tmu, začaly v oblacích kouře vytvářet makabrózní světelnou show.

"Zatraceně, tohle nám ještě chybělo…" chrchlal McCoy. Do všeobecného zmatku zasyčel Cavendish: "Držte se dole! Přešel na přístroje pro noční vidění! Určitě má zapnutý infračervený reflektor a možná má i radar!"

"Chcete říct, že my ho (kuck) nevidíme, ale on nás ano?"

"Přesná úvaha, doktore" odpověděl místo Cavendishe Spock. "Asi jsem udělal chybu, když jsem na něj vystřelil."

"Historický okamžik! (kch) Spock přiznal, že udělal chybu!" poznamenal McCoy sarkasticky.

"Váš sarkasmus nám nepomůže, doktore. Ale Enterprise ano. Pane Richardsi?"

"Jistě, pane Spo(cku)?" vyrazil ze sebe Richards kašlavě.

"Enterprise je konečně na oběžné dráze a za okamžik nás přenese na svou palubu. Vezměte si můj komunikátor, aby vás měla podle čeho zaměřit pro přenos. Já se zatím pokusím nastavit phaser na přetížení, to by mohlo ten tank zneškodnit."

"No,(chrchly chrchly) sláva!" skočil mu do řeči McCoy. "Už bylo zatraceně čase! A co bude s Jimem?"

Kouřovou clonu prořízl kužel světla a tři laserové paprsky. Ani ne metr od uprchlíků stál Pavel Dvořák s namířeným samopalem. Ač byl bez plynové masky, nezdálo se, že by mu všudypřítomný kouř nějak škodil. Za ním stáli další dva vojáci se samopaly, ti ovšem plynové masky měli.

"Tak jste se proběhli, pánové? Jaký je noční vzdoušek?" zeptal se ironicky. Demonstrativně nasál vzduch promíšený s kouřem. "Řekl bych, že je až nezdravě suchý…"

Spock přestal nastavovat phaser a místo toho se postavil do formálního postoje.

Cavendish zkusil odhadnout, jestli by zvládl na Dvořáka vystřelit. Ten si jeho pohledu všiml a cynicky se usmál. "Ani na to nemyslete…"

Rudý paprsek zaměřovače prořízl tmu a usadil se na Cavendishovi. "Udělejte jednu hloupost a budete mít v sobě půlku zásobníku dřív, než si stačíte cokoliv uvědomit."

Spock náhle vykročil proti Dvořákovi. "Komandére Paule Dvoraku, zatýkám vás pro podezření z porušení subordinace, pro podezření ze zrady služební přísahy člena Hvězdné flotily a pro podezření z krádeže hvězdné lodi Unicorn" pravil stoicky.

"To má být nějaký vtip?" vykřikl Dvořák pobaveně. "Vy zatýkáte - mne? To je opravdu dobré…"

"Není mým úmyslem vás pobavit, komandére. Toto jsou velmi vážná obvinění a je ve vašem zájmu, abyste při zatýkání nekladl odpor a spolupracoval s vyšetřujícími orgány. U případného soudního řízení vám to bude připočítáno k dobru jako polehčující okolnost."

Dvořák se na něj nechápavě zadíval. Ale dříve než stačil cokoliv říci, ozvalo se charakteristické hučení přenosového paprsku. Členové výsadku byli náhle obklopeni modrou koronou… poslední co zahlédli, byla Dvořákova tvář zkřivená zuřivostí do pitvorné masky a blikavě ozářená ohněm, který šlehal z hlavně jeho samopalu. Dvořák v marné snaze jim zabránit v útěku kropil ze svého celou plochu, na které se výsadek ještě před chvílí nacházel…

divider

Následuje:
Kapitola 6

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2024 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)