O zvědavém cestovateli

Autor:
Sokar
Archivováno dne:
3. 4. 2020
Délka:
574 slov (3 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:
žádné
Seriál (svět):
VOY
Období:
24. století
Hlavní postava(y):
U.S.S. Voyager
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Povídka z cyklu:
Bajky hvězdoletů
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Malá povídka o malé lodi, která se vydala na velké dobrodružství. Sice víme, jak dopadlo, ale proč si vše nepřipomenout z trochu jiného úhlu pohledu? Nakonec, co my můžeme vědět.

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

O zvědavém cestovateli (Sokar)

To byl takhle zkonstruován jeden malý hvězdolet. Jmenoval se Voyager a už od dokončení prvního sváru na trupu byl velmi zvědavý. Snil, že bude cestovat křížem krážem galaxií, prozkoumá místa, kam žádná loď Flotily před ním nedolétla. Když se v konstrukčních docích Utopia Planitia svěřoval ostatním lodím, ty se mu jen smály.

Na takové dlouhé cesty jsi moc malý, ztratil by ses, neuchránil svou posádku. To my, my jsme elita, co bude posouvat hranice poznání, my svezeme své kapitány do neprobádaných končin kosmu. Opakovaly mu dokola větší sestry třídy Galaxy a Sovereign.

Voyager se ale nenechal odradit, dál žil svůj sen, že jednou bude velký průzkumník. Čas plynul, přišlo jeho dokončení a zalétání. Za kapitána dostal Kathryn Janewayovou. Líbila se mu. Měla mysl vědce a Voyager v ní cítil spřízněnou duši, touhu bádat. Věřil, že by se nezlobila, kdyby se pustili na dlouhou cestu. Přemýšlel, jak to zařídit. Poslouchal stále dokola historky od starých lodí, ležících nyní na odpočinku na Qualor II, že v mlhovinách Badlands se dá spojit s mocnou bytostí, která vás odnese na opačnou stranu galaxie. Moc tomu sice nevěřil, ale za zkoušku nic nedá. Nechal si od jedné zkušené Mirandy vysvětlit postup kontaktu bytosti zvané Ochránce.

Když pak přišla mise hledání Makistů, Voyager neváhal. V mlhovině poslal přes deflektor zprávu na speciální frekvenci tak, aby si toho žádný člen posádky nevšiml. Volal Ochránce. A Ochránce odpověděl. Mocnou silou sáhl po malé lodičce a začal ji vláčet tisíce světelných let. Voyager měl pocit, jako by ho táhla obří ruka. Přetížilo mu to reaktor, zničilo několik subsystémů, ale líbilo se mu to. Po chvíli se vibrace utišily. Byl na místě. Byl v kvadrantu delta. Dokázal to, dostal se dál než kterákoli z těch vychloubačných velkých lodí.

Kapitán se zprvu snažila s pomocí Ochránce dostat zpět. Osud tomu ale chtěl jinak a k radosti Voyageru začala jejich cesta domů tradičním způsobem. Zprvu měl pocit, že se Janewayová trochu zlobí. Mrzelo ho to, měl svého kapitána rád. Později si ale i ona začala cestu vychutnávat.

Tak letěli kvadrantem delta, zkoumali planety, mapovali hvězdokupy, každý parsek byl nový, neprobádaný, svěží a tajemný. Někdy to nebyl žádný med. Malý Voyager statečně odrážel útoky Kazonů a Vidiánů, při bitvách utržil nemálo šrámů. Mnohdy se sám sebe ptal, zda byl tenhle výlet dobrý nápad. Nikdy ale vážněji nezapochyboval.

Stálo to za to.

Týdny prostonal v horečkách, když výpary ze sýra bláznivého Talaxiana zamořily jeho bioneurální obvody. Několikrát ho vesmírné anomálie málem roztrhly vejpůl nebo z něj dokonce naklonovaly alternativní dvojče. Nejednou utíkal, gondoly strachy stažené k sobě v maximálním warpu, s krychlemi Borgů jen těsně za sebou. Párkrát byl dokonce zcela zničen a oživen jen díky zásahům do časové linie.

Ale stálo to za to.

Díky oborné péči své posádky, a hlavně šikovné inženýrky B'Elanny, přestál náš houževnatý cestovatel v kvadrantu delta sedm let. Vyzkoušel na vlastní trup kvantový proudový pohon, kosmický katapult i borgské transwarp tunely. Adaptoval v sobě technologie druhů, o kterých doma neměli tušení. Nahlédl do tekutého prostoru, viděl počátek vesmíru, visel dokonce na vánočním stromku.

A nakonec dovezl svou posádku domů. Vítali je jako hrdiny. Otlučený, unavený, ale neskonale šťastný, dolétl Voyager triumfálně zpět do doků. Jeho kapitána povýšili na admirála. Velké lodě mohly puknout závistí, když jim vyprávěl, co všechno přestál, kde všude byl.

Tak se z malé, odvážné lodičky stala hvězda. Symbol průzkumníků a vzor pro ostatní lodě. Šel za svým snem a splnil si ho.

Ano, stálo to za to.

KONEC

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries