Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Důsledky

Soustava Zavia, hvězdný čas 57326,79 – o dvacet hodin později

Voyager nakonec dorazil do soustavy Zavia o dvě hodiny dříve oproti původnímu plánu. Kapitán Aran Dar sice nečekal, že by ty dvě hodiny něco změnily, ale konečně nadcházel okamžik pravdy. Nejenom on, ale i všichni ostatní s napětím sledovali hlavní obrazovku. Můstek měl plné osazení, včetně Tamulského vyslance. Tuvok obsluhoval taktiku, Harry Kim inženýrskou stanici a Sedmá vědeckou stanici. Akorát u kormidla seděla poručík Tanisa Lanewská

Spojení se soustavou bylo přerušeno a během cesty sem se nepodařilo navázat spojení ani s Koloniálními loděmi, ani s Tamulskými. Vlastně nedokázali navázat spojení s nikým, ani mimo soustavu Zavia, přestože se dostali z rušení vycházející ze soustavy Gralgar už před mnoha hodinami.

„Hlášení!“

„Soustava je plná rušení, kapitáne,“ ozval se ihned Tuvok, čímž pouze znovu potvrdil to, co už věděli. „Díky tomu nevidíme Koloniální lodě ani ty Tamulské.“

„Zbraně třídy Z,“ pronesl Dar více k sobě než k ostatním. „A co Tieru 4?“

„Planeta vypadá nedotčena, žádné známky útoku, ale ještě jsme příliš daleko, abych mohl učinit konečný závěr.“

„Sedmá, zkuste kompenzovat to rušení a…“

„Není třeba, kapitáne, právě jsme překročili okrajovou oblast a senzory začínají normálně fungovat,“ nenechala ho Sedmá domluvit.

„Tohle není dobré,“ konstatoval první důstojník, když hlavní obrazovka po několika minutách zobrazila pole trosek.

„Zkuste najít Taranis, Tuvoku,“ pokynul Aran Dar svému šéfovi bezpečnosti.

„Ano kapitáne.“

„Funguje komunikace?“

„Ne kapitáne. Veškerá komunikace je rušena.“

„Rušení vychází z celé soustavy a vytváří kolem ní jakousi bublinu, ze které nic nepronikne ven,“ připojil Harry Kim.

„Zdroj?“

„Nemohu přesně určit, ale hádám, že půjde o Koloniální satelity, nebo sondy, které tu v průběhu posledních dní tajně rozmístili.“

„Uvalili na celou soustavu informační embargo. To je od nich docela vtipné,“ ušklíbnul se Madden nad tou zprávou.

„Nemyslím, že šlo z jejich strany o vtip. Spíš o perfektně promyšlený a připravený plán,“ ignoroval Bajoran ironii v hlase svého podřízeného.

„Pokud ano, tak jim rozhodně vyšel.“

„Kapitáne, našli jsme Taranis!“ ohlásil Tuvok.

„Konečně. Obraz!“ vyžádal si Dar s náznakem úlevy, ale sotva obrazovka zaměřila bitevní loď, tak mu spadla čelist. Veškeré naděje, že tohle může dobře skončit, vzaly za své při pohledu na těžce poškozenou loď.

„Ach, Z’Antare nás ochraňuj,“ vydechl vyslanec šokovaně.

„Senzory ukazují těžké poškození Taranis,“ začal vulkánec vypočítávat stav Tamulské bitevní lodi. „Mnohačetná protržení trupu po celé délce lodi. Většina systémů je mimo provoz. Pohon štíty, zbraně. A to zdaleka nebude všechno.“

„Známky života?“

„Pozitivní, ale není jich mnoho. Systémy podpory života selhávají a to zřejmě nebude jediný problém.“

„A ti Koloniální Dravci, co krouží kolem Taranis?“ poukázal kapitán na přítomnost Koloniálních lodí.

„Podle všeho udržují plavidlo na stabilní oběžné dráze, neboť Taranis není schopen se udržet na orbitě vlastními silami.“

„Nejprve ho rozstřílí a pak ho udržují v chodu,“ poznamenal komandér posměšně.

„Nejspíš nechtějí, aby se zřítil dolů na planetu plnou Zentieranů, které chrání,“ nesouhlasil s ním kapitán.

„Negativní. Podle mé předběžné analýzy, neodpovídají poškození Taranis Koloniálním zbraním,“ doplnil vulkánec pohotově.

„Neod...“ vrhnul po něm Slokarij nevěřícný pohled.

„Obávám se, že mám ještě horší zprávy. Zaznamenávám v oblasti kolem Taranis další trosky, které odpovídají doprovodným plavidlům L’Knor a B’Rala.“

„Ten idiot! Zaútočil na vlastní lodě. Vlastní lidi!“ vyhrknul vyslanec, jemuž ihned došel význam těch slov.

„Bude lepší, když shromáždíme co nejvíce informací, abychom si udělali lepší obrázek o tom, k čemu tady došlo.“

„Myslím, že to, co vidíme, mluví víc než jasně, kapitáne!“

„Souhlasím, ale nejprve si všechno řádně prověřme, než začneme dělat závěry.“

O půl hodiny později, když Voyager vstoupil hlouběji do soustavy Zavia už byla situace mnohem jasnější. Aran Dar se mračil nad situačním diagramem, který připravil Tuvok v zasedací místnosti, kam společně s prvním důstojníkem a vyslancem dorazili. Samozřejmě očekával, že pokud Tamulci zkusí udeřit na Koloniální síly, tak tvrdě narazí, ale tohle překvapilo i jeho samotného. Výsledek však mluvil celkem jasně a třetí flotila dostala pořádně nařezáno. Ne však způsobem jaký očekávali.

„Začněte, Tuvoku. Nejprve taktický souhrn,“ pokynul šéfovi bezpečnosti, aby začal svoji prezentaci.

„Jak vidíte, kolem Tieru 4 je stále 40 Koloniálních lodí. Stejný počet, který tam byl při našem odletu. Na druhé straně zaznamenáváme 141 Tamulských lodí, roztroušených po celé soustavě.“

„141 říkáte?“ zpozorněl vyslanec.

„Ano. Z původního počtu 179 lodí, má nyní třetí flotila o 38 plavidel méně a to nepočítám další plavidla, která jsou poškozena.“

„Rozumím, pokračujte.“

„Všechno nasvědčuje tomu, že k největšímu střetnutí došlo zde,“ zvětšil vulkánec oblast v níž vyčnívalo jeden konkrétní symbol, Taranis.

„Oni opravdu zaútočili na naše vlastní lodě?“ nedokázal komandér Madden stále uvěřit té absurditě, jaká z toho vycházela.

„Podle množství trosek, byli hlavním cílem útoku.“

„Ten idiot! Ten arogantní, namyšlený, idiot!“ zaklel vyslanec a začal rozčileně přecházet po zasedačce. „Ovšem že zaútočil na Taranis! Zaútočil na ně, protože v nich viděl odpůrce! Nová Kolonie byli jenom nepřátelé, ale Taranis představoval věc, která se postavila na odpor, a to jeho nabubřelé ego prostě nesneslo!“

„Celá věc je o to více ironická, že většina těch zničených plavidel třetí flotily, byla zničena právě Taranis,“ podotknul Tuvok. „Předpokládám, že Nová Kolonie, když viděli, že boj se odehrává jinde, než očekávali, musela následně zasáhnout, ale použili přitom méně destruktivní prostředky, kterými narušili velitelskou strukturu třetí flotily a rozložili je na malé celky, které nadále nepředstavovaly hrozbu.“

„Je zřejmé, že tohle měli v plánu od samého počátku, ale kapitán Rah’Mada jim trochu udělal ránu přes rozpočet,“ konstatoval Dar uvážlivě. Ano, taková věc přesně seděla k Nové Kolonii i tomu, co zjistil od Kestral

„Ano, vždycky byl velice zásadový a čestný, což ho nejspíš stálo život. I většinu jeho posádky,“ odtušil vyslanec trpce a dodal: „A já jsem ho tam ještě nastrčil.“

„Ještě bych kapitána Rah’Mada neodepisoval. Dokud nemáme seznam ztrát.“

„Ano, ještě ne, ale tohle bude pořádná diplomatická katastrofa.“

„Potom musíte být první, kdo o ní podá svědectví. Dřív než to udělá vaše rozvědka a zkusí celou věc zamést pod koberec.“

„To udělají tak jako tak.“

„Potom musíte mluvit dostatečně přesvědčivě a hodně nahlas.“

„Myslím, že...“

„Můstek kapitánu Aranovi!“ přerušil je hlas poručíka Kima v kumunikátoru.

„Ano, slyším,“ klepnul Dar automaticky na svůj odznak.

„Kapitáne, máme tu příchozí volání z Koloniálního Dravce.“

„Rozumím. Hned tam budu.“

„Že by si konečně chtěli povídat?“ nadhodil první důstojník nadneseně.

Aran Dar nad těmi slovy jenom pokrčil rameny a vyrazil ze zasedačky směrem na můstek. Harry Kim okamžitě vstal z kapitánského křesla a ustoupil mu stranou. Kývnul na praporčíka, který předtím převzal taktickou stanici po Tuvokovi. Hlavní obrazovka zablikala a odhalila tvář Chaockého kapitána Landise.

„Kapitáne Arane,“ oslovil ho a rty se mu zkřivily do ironického úsměšku.

„Kapitáne, Landisi,“ odpověděl mu a opětoval pohled Chaockého kapitána.

„Nenapadlo by mě, že zrovna tohle řeknu, ale jsem velice rád, že jste zpátky.“

„Co se tu vlastně stalo?“

„Říkal jsem si, že mě Tamulská stupidita už ničím nepřekvapí, ale bohužel musím konstatovat, že překvapila. Způsobem, který mě připouštím, velice zaskočil. Něco takového jsem opravdu nečekal.“

„Mluvíte o Taranis?“

„Ten Váš kapitán, Rah’Mad, má, když už nic tak alespoň pořádnou odvahu a kuráž,“ směřoval Chaocký kapitán svá další slova na Tamulského vyslance. „Já bych teda být na místě kapitánů té vaší třetí flotily přinejmenším zaváhal, nebo alespoň zvažoval to, o čem tady tak plameně mluvil, ale toho Vašeho admirála Saarose,“ admirálovo jméno skoro vyplivnul, „to zřejmě naopak popíchlo k činu a my se nestačili divit, co následovalo.“

„Zaútočili na Taranis a Vy jste se jenom dívali,“ opáčil Slokarij škrobeně.

„Zaskočilo nás to,“ připustil Landis neochotně a dodal: „velice.“

„Jaká neskutečná ironie. Ten idiot nezaútočil ani na vás, ani na Tieru 4, ale napadl své vlastní lidi. Jenom proto, že se proti němu postavili.“

„Na druhou stranu bychom vám měli poděkovat, neboť jste nám názorně ukázali, jak moc dobré jsou vaše bitevní lodě. Budeme si na ně muset dávat zatraceně velký pozor, pokud byste jich snad postavili víc.“

„Těší mě, že Vás situace pobavila,“ opáčil Tamulec škrobeně.

„Co mě však nepobavilo,“ naklonil se Koloniální kapitán blíže k obrazovce, „byla skutečnost, že místo pěkné bitvičky jsem vás musel od sebe odtrhávat, jako nějaké rváče a to se mi vůbec nelíbilo.“

„Vaše lodě podle všeho udržují Taranis na oběžné dráze,“ převzal Bajoran rychle iniciativu, dřív než by se situace mohla vyhrotit ve vzájemnou slovní přestřelku.

„Jak říkám, zaskočilo nás to, takže jsme zasáhli později než bychom měli.“

„A Taranis?“

„Nemusíte mít obavy, pane vyslanče. Nejsme žádní barbaři!“ zavrčel a pokračoval dál: „Samozřejmě jsme jim přišli na pomoc. Zraněné přesunuli na palubu vlajkového Dravce a naši inženýři právě teď s vašimi inženýry stabilizují Taranis, ale všichni se shodují v tom, že loď je zralá na návštěvu loděnic ke generální opravě.“

„A kapitán Rah’Mada?“

„Momentálně je na ošetřovně Oko 7Z a podle všeho přežije. Na rozdíl od tří set osmdesáti členů posádky, kteří to štěstí neměli.“

„Tři sta osmdesát?“

„Můžete si k nim připočíst i posádky dalších třiceti lodí, které stačili zničit, než jsme Vás od sebe odtrhli.“

„A admirál Saaros?“

„Tohle je věc, která jde mimo mě,“ pokrčil Landis rameny. „Já osobně bych ho nechal vyhodit přechodovou komorou z lodi, ale o mě je známo, že nemám ten správný cit pro diplomatické jednání.“

„Co jste s ním udělali?“

„Nic,“ odtušil bezvýrazně. „My nic,“ dodal významně.

„Potom předpokládám, že můžete uvolnit rušení komunikace, aby tady pan vyslanec mohl zkusit uvést celou věc na správnou míru,“ navrhnul kapitán Voyageru obratem.

„Bude mi velkým potěšením, předat tuhle část někomu povolanějšímu.“ S tím také Chaocký kapitán uvolnil spojení a na obrazovce opět naskočil záběr na vesmírné pole.

„No, alespoň, že kapitán Rah’Mada je v pořádku.“

„To ano, ale tohle celé je prostě diplomatická katastrofa. Jak by řekli Malogané, tohle je obrovský výsměch. Celá Imperiální flotila je teď akorát pro smích!“

„Měli bychom navázat spojení s vlajkovou lodí třetí flotily a zjistit jaký je stav na druhé straně.“

„Ano, jistě. V tom máte pravdu.“

„Tuvoku?“

„Spojení navázáno. Odpovídají nám.“

„Kapitána Arane, pane velvyslanče,“ pokynul jim na obrazovce Tamulský kapitán, Nuelos.

„Kde je?“ vystřelil na něj Slokarij okamžitě.

„Kde je kdo, pane velvyslanče?“

„Admirál Saaros přeci!“

„Ach ano, admirál Saaros, ovšem...“ zahrálo ve tváři vlajkového kapitána třetí flotily pochopení. Z velké části hrané, neboť musel moc dobře vědět o kom je řeč.

„To co předvedl je naprosto absurdní komedie! Co ho to sakra napadlo zaútočit na vlastní lodě! A ještě pod diplomatickou vlajkou!“ Poslední slova už vyslanec doslova křičel. Za celou dobu mise neviděl Aran Dar Tamulského vyslance takhle rozzlobeného.

„V tom máte naprostou pravdu, pane velvyslanče,“ přikyvoval Tamulský kapitán jež plně sdílel vyslancovo rozčilení. „Říkal jsem mu to, ale vůbec mě neposlouchal.“

„Co se stalo s admirálem Saarosem, kapitáne Nuelosi?“ oslovil ho Aran. Neušlo mu, jak rozpačitě a prkenně se vlajkový kapitán tváří.

„Na palubu lodi vpadnul Koloniální výsadek a...“ nedokončil Tamulský kapitán větu. Zatvářil se ještě rozpačitěji a bylo patrné, že hledá vhodná slova, kterými by celou situaci shrnul. Až po notné chvilce dodal: „A vyzvali nás ke kapitulaci.“

„Kapitulaci…“ zopakoval po něm Slokarij nevěřícně. Tahle věc šokovala i jeho samotného.

„Ovládli můstek i strojovnu. Během několika minut získali kontrolu nad celou lodí a my jim byli vydáni na milost. Nemohli jsme proti nim vůbec nic dělat, pane velvyslanče,“ vysvětlil kapitán Nuelos nešťastně a bylo na něm patrné, že hodlal dodat ještě něco další ve smyslu, že nic z toho se nemuselo stát.

„A admirál Saaros?“

„Odmítnul se vzdát a...a...a...“

„Zastřelili ho?“ pobídnul ho Slokarij k dokončení pointy.

„Ne, pane. Za tohle jim nestál,“ opáčil Nuelos škrobeně, ale nic dalšího nedodal.

„Tak co se s ním sakra stalo?“

„Admirál Saaros se zastřelil sám.“

„Cože?“

„Údajně nemohl snést ponížení, že jako první Tamulský admirál ztratil v boji své velení a jeho loď obsadil nepřítel.“

„Ach...Z’Antare nás ochraňuj před tím idiotem,“ vydechl vyslanec sotva skrývaje vlastní šok a překvapení.

„Koloniální výsadek se poté stáhnul z naší lodi a nechali nás tady viset. Neschopné pohybu, neschopné spojení s kteroukoliv jinou lodí třetí flotily.“

„No, tak tímhle dal Saaros celé pohromě ten správný punc.“

„A co rozvědka?“ nadhodil kapitán Voyageru tázavě. Nevěřil tomu, že by Tamulský admirál udělal něco takového sám od sebe. Ne, někdo ho jistě pobídnul.

„Zajímavé, že o tom mluvíte, kapitáne Arane,“ zpozorněl Nuelos, vida, že tady je na mnohem jistější půdě. „Naše bezpečnost našla na palubě člena posádky, který tu vůbec neměl být. Chytili ho, když chtěl utéct únikovým modulem. Jeho totožnost jsme sice nepotvrdili, ale mohu celkem bezpečně říct, že patří k rozvědce.“

„A kde je teď?“ zajímalo vyslance.

„Nechal jsem ho zavřít do vězení a pečlivě hlídat.“

„Dobrá práce kapitáne Nuelosi. Možná tahle situace přeci jenom neskončí úplnou katastrofou.“

„V to pevně doufám, pane velvyslanče.“

„Pokud správně rozumím, tak po smrti admirála Saarose přebíráte velení třetí flotily, že?“ začal Slokarij pomalu přemítat nad dalšími kroky. Viditelně už se trochu uklidnil z úvodního šoku a znovu nabral ztracenou rovnováhu.

„Formálně ano. Dokud admiralita nejmenuje nového velitele...“ připustil Nuelos nepříliš šťastně. Viditelně vnímal Saarosovu smrt, jako mnohem větší katastrofu než zničeních 38lodí z třetí flotily.

„A jelikož nemáte žádné rozkazy ohledně Tieru 4, které se admirál Saaros neobtěžoval sdělit, tak by jistě nebylo od věci poslat lodě třetí Flotily zpátky na jejich původní umístění, nemyslíte?“

„Jakmile budeme schopni navázat spojení, tak...“

„Tuhle část už nějak zařídím. Je čas, ukončit zdejší operace a vrátit se k něčemu smysluplnějšímu, nemyslíte?“

„V tom s Vámi plně souhlasím, pane velvyslanče, ale zároveň Vás musím upozornit, že admiralita může poslat nové rozkazy. Obzvláště pokud už vědí o situaci...“

„Což nevědí, protože jim to za stávající situace nemůže nikdo říct, nemyslíte?“

„Momentálně ne, ale...“

„Takže to uděláme takhle. Nejprve odešlete všechny lodě na jejich původní stanoviště, což je pokud mě paměť neklame beztak standardní operační postup pro flotilu, která nemá rozkazy. Nu a co bude pak, bude pak. Pokud admiralita pošle nové rozkazy, bude zároveň muset znovu sjednotit třetí flotilu, což bude přinejmenším obtížné, když se rozletí do všech stran, nemyslíte?“

„Dát dohromady třetí flotilu zabralo admirálu Saarosovi přinejmenším čtyři měsíce,“ připustil Tamulský kapitán obezřetně.

„Nu a Vy přeci nejste takový génius jako Saaros, takže pokud nepošlou jiného admirála, tak by Vám podobné shromáždění flotily mohlo zabrat klidně rok, spíše více,“ dovolil si vyslanec při posledních slovech lehké ušklíbnutí.

„Líbí se mi, jak uvažujete, pane velvyslanče,“ přikyvoval Tamulský kapitán a napjatý výraz v jeho tváři se trochu uvolnil. „Sice Vás to bude stát hlavu, až se o tom vláda dozví, ale to už je věc, která jde mimo mě.

„Dobře. Buďte připraven koordinovat pohyb flotily, jakmile Nová Kolonie uvolní to jejich rušení.“

„Dle rozkazu, pane velvyslanče,“ pokynul jim Nuelos naposledy a přerušil spojení.

„Nu, možná dnešní den neskončí takovou katastrofou, jak by se mohlo zdát,“ dodal Slokarij s potměšilým úsměvem ve tváři.

„Pokud kapitán Nuelos odvolá lodě třetí flotily, tak budou Zentierané v bezpečí a my můžeme pokračovat v naší diplomatické misi. I když to bude spíš doprovodná mise, neboť jak řekl kapitán Landis, Taranis je zralý na návštěvu loděnic. Takže proč nezačít tam?“

„Celou dobu si říkám, kapitáne Arane, kde by byla tahle mise, kdybyste tu nebyl.“

„Teď mi příliš lichotíte, pane vyslanče.“

„Nu, rozhodně z toho bude pořádný poprask, o tom už není nejmenších pochyb.“

Následuje:
Poslední krok