Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Admiralita

USS Enterprise – vysoký orbit planety Země

Kapitán Aran Dar postával trochu nervózně na palubě 9 u transportní místnosti. Konečně nadešel okamžik, na který čekal poslední týdny. Moc nechybělo a nemusel podávat vůbec žádné hlášení, ale nakonec došel až na konec téhle cesty a za pár okamžiků bude moci stanout tváří v tvář admirálu Janewayové. Jediným pozitivem na celé věci byla skutečnost, že si nepozvala jenom jeho. Společně s ním povolala ještě další dva kapitány. Kapitána Rikera z Titanu a kapitána Picarda z Enterprise.

Právě na druhého jmenovaného čekal v transportní místnosti. Jistě, mohl vyrazit sám a napřed, ale přeci jenom měl lepší pocit, když s ním bude starší, zkušenější a mnohem ostřílenější kapitán vlajkové lodi. Takové garde těžko mohl odmítnout. Rozhodně měl lepší pocit, když půjde s ním. Proto tady byl o několik minut dříve a přecházel před transportní plošinou.

Konečně zasyčely dveře a dovnitř vstoupil Jean-Luc Picard. Kývnul mu úsečně na pozdrav, což opětoval a vstoupil vedle něj na přenosovou plošinu. Picard kývnul na obsluhu plošiny. Vzápětí je uchopil transportní paprsek a přenesl na přenosovou plošinu dole na Zemi, velitelství hvězdné flotily. Totéž se opakovalo, když kapitán Enterprise úsečně pokývnul náčelníkovi obsluhujícímu přenosovou plošinu a svižným krokem vyrazil vpřed.

„Máte tušení, proč si nás admirál zavolala všechny najednou?“ zkusil Dar zapříst během chůze hovor. Rychle srovnal krok vedle svého protějška, až kráčel po jeho boku.

„S ohledem na skutečnost, že nás povolala právě teď a ne hned po příletu znamená, že má novinky, které nám chce sdělit.“

„To nám klidně mohla sdělit na dálku.“

„Možná nechtěla, aby to někdo cizí slyšel.“

„Víte něco, co já ne?“

„Jsem překvapen stejně jako Vy.“

„Hmm…“

„Nemusíte mít obavy, kapitáne Arane. Admirál Janewayová není ten typ, který by Vás záměrně spláchnul jenom proto, že jste přišel o její oblíbenou loď.“

„Pokud ano, tak si pozvala bohaté publikum,“ ukázal na kapitána Rikera, který na ně čekal u turbo-výtahu uvnitř hlavní budovy admirality.

Na tuhle část už Picard nic neřekl. Srdečně si potřásl rukou se svým bývalým prvním důstojníkem, nyní kapitánem Titanu a společně vstoupili do výtahu. Aran Dar ani nezaznamenal, v jakém patře vystoupili. Byl zde jenom jednou, ale Picard zjevně ne, takže je vedl zcela neomylně až ke dveřím pracovny admirála Janewayové. Stiskl zvonek a vzápětí byl vyznán ke vstupu.

Vešli dovnitř rozlehlé pracovny, s výhledem na zátoku San Franciska, kde za oválným stolem seděla admirál Kathryn Janewayová. Vypadala stejně, jako když ji viděl naposledy. Možná ve vlasech sepnutých do jednoduchého copu spadajícího na záda měla známky šedin, stejně jako ve tváři nějakou tu vrásku navíc, ale její oči, tvář i celkové držení těla říkaly, že neztratila nic ze své obvyklé energičnosti. Jakmile je uviděla, ihned vstala a vyšla jim vstříc. Nemusela vstávat, ale ona dávala přednost tomu osobnímu přijetí, obzvláště když do její pracovny napochodovali hned tři kapitáni.

„Pánové, vítejte na Zemi,“ řekla bez nějakých zdlouhavých uvítacích rituálů a s každým si potřásla rukou. „Prosím posaďte se,“ vybídla je k volným křeslům před jejím stolem.

„Čekáme ještě někoho?“ zamračil se Bajoran při pohledu na čtvrté křeslo, jež zůstalo neobsazeno. Nemuselo to vůbec nic znamenat, ale on měl neodbytný pocit, že má ještě někdo přijít.

„Ano, čekám, že dorazí poručík T’Rel, ale mezitím můžeme začít bez ní.“

„Kdo má být poručík T’Rel?“ zajímalo Dara. Jméno znělo vulkánsky.

„Poradkyně T’Rel je velice zkušená diplomatka a telepat. Velení ji pověřilo, aby zkusila navázat mentální kontakt s majorem Kronesovou.“

„Tak to hodně štěstí.“

„Výsledek nám sdělí sama, ale zpátky k Vám třem. Propletla si prsty obou rukou mezi sebou a naklonila se k nim blíž přes stůl. Počkala, až usedne i Bajoran načež pokračovala dál. „Mám pro vás dobré i špatné zprávy.“

„To zní zlověstně,“ neodpustil si Riker poznamenat.

„Špatná zpráva je, že loděnice na Utopia Planitia mají právě spoustu práce, takže se k nastavení Vašich odpovídačů dostanou nejdříve za deset dní. Spíše později než dříve.“

„Deset dní?“ podivil se kapitán Titanu. „To bychom možná zvládli i sami a…“

„Tím celá věc nekončí, protože dokud nebude celá věc kolem Nové Kolonie vyřešena, zůstane Enterprise i Titan ve sluneční soustavě.“

„Aha,“ přitakal Picard a levé obočí mu tázavě vystřelilo směrem nahoru.

„Asi správně tušíte, že za tím stojí rozvědka Hvězdné flotily, která o Vás tři jeví velký zájem.“

„Obzvláště jistý plukovník od rozvědky. Tohle máte na mysli, admirále?“ nadhodil kapitán Titanu tázavě.

„Trochu jsem si našeho plukovníka zkoušela proklepnout, ale nedostala jsem se moc daleko, než mi zavolal jeho šéf s tím, abych nestrkala nos do věcí, do kterých mi nic není.“

„To zní docela drsně.“

„Tak nějak mi velice neomaleně vysvětlil, že plukovník Marcen je mimořádně schopný muž, na kterého rozvědka plně spoléhá a má jeho plnou důvěru. Používá při své práci více nekonvenční metody a ty metody přináší výsledky, takže s ním máme všichni plně spolupracovat, jinak z nás udělá odstrašující případ, admirál ne-admirál.“

„No, rozhodně mu nelze upřít, že za ním jsou vidět výsledky a nepřátele z něj mají oprávněný strach. Já bych ho teda rozhodně měl. Viděl jsem ho v akci a musím říct, že je nebezpečný i když nenosí žádné zbraně,“ prohlásil Aran Dar

„Žádné zjevně viditelné zbraně,“ opravil ho Riker obratem.

„Nu, dobrá zpráva je, že kromě pravidelného hlídkování kolem Země budete mít i příležitost k menší dovolené tady na Zemi.“

„Hlídkování?“ ujišťoval se kapitán Titanu, že dobře slyšel. „Titan je průzkumná loď ne hlídková loď!“

„Věřte mi, že jsem si téhle skutečnosti plně vědoma, kapitáne, ale dokud tato krize nebude vyřešena, tak Vás chtějí mít tady.“

„A co major Kronesová?“

„Tu přesunuli z Titanu na zabezpečené místo na Zemi.“

„A řekli nám kde?“

„Řekli,“ přikývala admirál. „Speciálně pro tuto příležitost upravili zařízení na Madagaskaru.

„Madagaskar?“

„Bylo tam původně nápravné zařízení, které upravili a udělali z něj doslova pevnost. Vloupat se tam je prakticky nemožné stejně jako utéct odtamtud. Všude kolem jsou stovky kilometrů moře a kolem základny rozmístěny mimořádně citlivé bio-senzory.

„Nemusí nikam plavat, mají vesmírnou loď,“ odtušil Riker suše.

„Neznám všechny detaily, ale jsou tam umístěna nezávislá tlumící pole zabraňující transport směrem ven z ostrova. A to není zdaleka všechno. Je tam přes padesát lidí od bezpečnosti, mají připravené raketoplány, a kdo ví, kolik ještě připravili bezpečnostních opatření.“

„To samo o sobě nemusí vůbec stačit,“ mínil kapitán Aran zamračeně.

„Možná ano, možná ne,“ pokrčila Kathryn neurčitě rameny.

„A jak se k tomu všemu staví velení?“ zajímalo pro změnu Picarda.

„Dobře, že se na to ptáte Jean-Lucu,“ přikývla admirál v křesle nad otázkou, jako by na právě na ni čekala. „Admirál Ross ihned po útoku zalarmoval všechny volné lodě v oblasti, včetně Áresu a vyslal je hlídkovat k sub-prostorovému portálu vedoucího do oblasti Trhlina. Právě teď tam organizuje silnější monitorovací skupinu a posiluje tamní hlídku.“

„Dost pochybuji, že to Novou Kolonii zastaví, pokud se rozhodnou dát do pohybu,“ odtušil Bajoran pochybovačně. On viděl, co dokázali. Viděl, jak zlikvidovali tisíce Tamulských plavidel během jediné bitvy.

„Tři dny po incidentu,“ pokračovala admirál jako by nic neřekl, „na Bajoru zachytil Áres maskovanou loď, jež pronikla na druhou stranu. Podle velikosti a vydávaných emisí, které dokázali zachytit, šlo o jejich vlajkovou loď.“

„Tomu doufám nikdo neuvěřil,“ prohlásil Aran Dar zamračeně.

„Rada Federace tomu chce věřit,“ pokrčila Janewayová rameny. „Mají za to, že nám Nová Kolonie dala najevo své varování a stáhli se zase zpátky.“

„Tak to jsou opravdu hodně naivní, pokud čekají, že tady Nová Kolonie nechá svoji vrchní velitelku jenom tak napospas.“

„Jak říkám,“ rozhodila Kathryn rukama, „chtějí tomu věřit a po pravdě se jim ani moc nedivím. Válka s Dominionem otřásla celou Federací. Nikdo nechce, aby cokoliv z toho nadešlo nanovo.“

„Jenom proto, že si to nepřejeme, přeci nebudeme strkat hlavu do písku. Rozvědka…“

„Rozvědka zastává podobný názor!“ přerušila ho dříve, než mohl dokončit větu.

„Cože?“ zarazil se nad tím Bajoran. „Tak proč kolem toho dělají takový cirkus? Proč…“

„Uklidněte se, kapitáne!“ zarazila ho přísně. „Rozvědka má za to, že jejich vlajkový Dravec odletěl zpátky domů, ale zanechali zde připomínku, která nám má dát najevo, že se nemáme míchat do jejich záležitostí ohledně impéria.“

„Omlouvám se, admirále, ale zřejmě jsem celou dobu špatně chápal záměry rozvědky.“

„To rozhodně ne,“ zavrtěla admirál hlavou. „Chápal jste je přesně tak, jak byly míněny. Bohužel rozvědka není v tomto ohledu úplně jednotná, ale plukovníka Marcena si natolik považují, že jeho variantu neshrnuli ze stolu a dál ho nechávají, aby činil kroky dle svého nejlepšího uvážení. Takže odpověď na Vaši otázku je ano i ne, nicméně…“ zbytek věty přerušilo zazvonění, na které zareagovala energetickým: „Vstupte!“

Dovnitř vešla Vulkánka. Středně vysoké drobnější postavy. Obvykle ostře řezané rysy typické u jejich rasy zde byly mírnější nehledě na skutečnost, že měla propadlé tváře a vypadala navzdory klidnému nevzrušenému výrazu vyčerpaně. Na její chůzi ani držení těla to však nebylo nijak znát. Dospěla až k nim s pohledem určeným výhradně Janewayové.

„Admirále?“

„Jdete právě včas poručíku, Vidím, že už Vás konečně propustili z ošetřovny,“ uvítala ji a ukázala na poslední volné křeslo. „Prosím posaďte se.“

„Děkuji.“

„Právě jsme tady probírali záležitosti ohledně Nové Kolonie a majora Kronesové. Právě teď můžete doplnit prázdná místa ohledně Vaší snahy o komunikaci, která skončila nakonec nezdarem.“

„Ano, nezdarem, nikoliv však proto, že by nebylo možné dosáhnout spojení,“ pronesla Vulkánka rezolutně svůj závěr.

„Tady poručík T’Rel je velice zkušený telepat, proto byla přizvána k celé věci, aby zkusila to, čeho obvyklým verbálním způsobem nemohlo být dosaženo.“

„Vycházela jsem z poznámek komandéra Troi a poručíka Darhemové a všechno nasvědčovalo tomu, že můj pokus o komunikaci bude úspěšný.“

„Tak co se pokazilo?“ zajímalo Dara, ačkoliv při slově pokazilo, začínal mít velice jasné tušení, co se asi mohlo pokazit.

„Nejsem si úplně jistá, ale cosi mě vystrčilo ven,“ odpověděla Vulkánka aniž by pohnula pohledem. Nehleděla na nikoho z nich a po chvilce pokračovala dál: „bylo to něco cizího a velice silného. Natolik silného, že mi to mohlo, jak vy lidé s oblibou říkáte, usmažit mozek.“

„Viditelně k téhle variantě nedošlo.“

„Ne, nedošlo, protože major Kronesová mi obrazně řečeno hodila záchranné lano, které zpomalilo návrat mojí mysli zpět a zmírnilo celkový náraz, takže místo trvalého poškození mozku jsem utrpěla pouze slabší šok, jenž mi přivodil několika hodinové bezvědomí.“

„Aha. To je velmi znepokojivé zjištění. Pokud naši protivníci dokážou zasáhnout i do této sféry, tak potom je opravdu na místě víc než jenom pouhá opatrnost.“

„Ze zkušenosti, kterou jsem si z toho odnesla, mohu konstatovat, že major je výjimečný a mimořádně nadaný telepat. Mentální bariéra, kterou vytvořila kolem své mysli je opravdu velice působivá. Z krátkého kontaktu, než byl násilně přerušen, mohu usuzovat, že nám nemíní ani v nejmenším ublížit. Nechová vůči nám nepřátelské úmysly. Nicméně stejně jako my i ona na něco čeká.“

„Všichni na něco čekají, ale bylo by lepší, kdybychom udeřili my sami, místo pouhého čekání až znovu udeří naši protivníci,“ zamručel kapitán Titanu a nespokojeně se zavrtěl v křesle.

„Pokud víte, kde, kam a jak, tak klidně, ale pokud ne…“

„A co doktor Peterson? Teda jeho kopie,“ opravil se Riker obratem.

„Asi nebyl moc dobrý nápad zkoušet mu podstrčit myšlenku, že Sedmou ve skutečnosti zabil,“ odtušil Picard.

„Skočil na to?“

„Nejenom skočil, spolknul nám to i s navijákem a nejspíš i s prutem, protože od té chvíle se tvářil nesnesitelně spokojeně a nebyla s ním žádná řeč.“

„Možná, kdybychom ho konfrontovali se skutečností…“

„Ne, raději ne. Nechci Sedmou zbytečně ohrozit. Pokud si budou myslet, že je ze hry, tím lépe.“

„A kde vlastně je Sedmá?“ zajímalo Kathryn.

„Doma,“ odtušil Picard suše.

„Není to pro ni příliš nebezpečné?“

„Podle toho co tu slyším, není žádné místo dostatečně bezpečné, takže je celkem jedno jestli bude na palubě Enterprise, nebo naopak doma, kde ji nejspíš nikdo nehledá.“

„Budu Sedmou muset zajít navštívit,“ pousmála se admirál. „Docela ráda bych slyšela, jak ji někdo říká jinak než Sedmá.“

„Klidně můžete,“ pokrčil Picard rameny, ale i jemu ve tváři zahrál mírný úsměv.

„O tomhle rozhovoru nebude nikdo z Vás dále mluvit,“ nasadila Kathryn opět vážnou tvář. „Máte své úkoly a své rozkazy. Budeme vyčkávat na další krok. Budeme se chovat, jako bychom mysleli, že je všechno za námi. Rozvědka bude dál pátrat po existenci těch dvojníků, v čemž jim budeme všichni dle potřeby nápomocni. Může to být slepá cesta, ale naopak nás to může dovést až k těm, kteří jsou nad nimi. Nemohou se schovávat věčně. Jednou je najdeme a pak je donutíme zaplatit za všechno, co provedli. Rozchod!“

Všichni se zvedali z křesel, Aran Dar jako poslední. Očekával velice ostrou debatu mezi čtyřma očima, ale nic nepřicházelo. Což mu osobně nijak nevadilo, ale pokud si myslel, že na něj admirál zapoměla, tak se velice mýlil.

„Vy ne, kapitáne Arane!“ šlehl po něm její hlas jako bič. „S Vámi bych ještě ráda probrala pár věcí.

„Hodně štěstí,“ popřál mu tiše Will Riker a poplácal ho povzbudivě po rameni.

Bajoranovi nezbylo než se znovu otočit a stanou admirálu Janewayové tváří tvář, tentokrát bez jakéhokoliv garde. Gestem ruky ho vyzvala, ať opět usedne a počkala, až všichni opustí její kancelář. Vrhala po něm přímo plamenné pohledy, ale to ostatně očekával.

„Nuže, kapitáne Arane,“ spustila po přesně vyměřené chvilce ticha. „Když jsem Vám před rokem svěřovala velení Voyageru, nemyslela jsem, že ho hned při první příležitosti rozbijete na kousky.“

„To nebylo mým záměrem, madam,“ odpověděl defenzivně.

„Když jsem slyšela, co jste udělal, tak jsem Vás v první chvíli chtěla zaškrtit a utrhnout hlavu, ale po přečtení prvotního hlášení od ostatních kapitánů, mi došlo, že jste použil jedinou skutečnou možnost, jak z toho všeho vyjít vítězně. Obětoval jste Voyager, abyste zachránil všechny ostatní.“

„Ano, madam.“

„Kromě toho jste nedbaje vlastního nebezpečí zachránil nadporučíka Tuvoka a málem se nedostal z lodi včas, než vybuchla.“

„Přišlo mi to jako správný krok a…“

„Ostatně jako všechno co jste udělal. Všechno bylo správně.“

„Pro Voyager bohužel ne.“

„Postavíme nový, časem,“ mávla nad tím rukou. „Podstatné je, že jste dostál své pověsti a přesně tak hodlám i Vaše činy předložil radě Federace.“

„Děkuji, madam,“ oddechnul si, protože měl obavy, že by tenhle rozhovor mohl skončit trochu jinak.

„Kromě Tuvoka jste zachránil i Sedmou a to hned dvakrát, pokud je pravda, co říká zpráva, kterou jsem dostala.“

„Tentokrát jsem byl na místě včas a…“

„Vašeho otce je mi velice líto, kapitáne Arane,“ zarazila ho rychle. „Jeho smrt je tragédie s ohledem na okolnosti, kvůli kterým k ní došlo.“

„To rozhodně ano.“

„Doufám, že to negativně neovlivní Vaše budoucí jednání, protože máte před sebou ještě jeden velice důležitý úkol.“

„Já vím.“

„Dobře, velmi dobře,“ pokývala Kathryn hlavou a chvilku vypadalo, že už nic dalšího nemá, ale pak náhle promluvila. „Nicméně je tu ještě jedna věc, která mi v hlášení nesedí.“

„Co máte na mysli?“ zpozorněl okamžitě, protože čekal už od počátku nějakou zradu.

„Zpráva o tom, jak jste zachránil Sedmou,“ naklonila admirál lehce hlavu na stranu a podepřela si hřbetem ruky bradu. Rty jí zbrázdil slabý úsměv nesoucí v sobě náznak zlomyslnosti. „Pro ty z nás, kdo umíme číst mezi řádky je v ní jakási nesrovnalost. Nemáte tušení, o co by mohlo jít?“

„Myslím, že komandér Madden ve své zprávě trochu přeháněl a nadsazoval…“

„Ta zpráva není od komandéra Maddena,“ obrátila k němu svůj terminál a on poznal podle loga, že jde o zprávu z rozvědky. Zprávu plukovníka Marcena. „Doslova tu stojí, že jste vpadnul dovnitř a bez váhání střílel z fázeru.“

„To není úplně přesné, ale…“

„Ale?“

„Došlo tam k trochu trapné situaci, neboť Sedmá právě vylézala ze sprchy a…“

„A Vy jste ji musel zachránit. Hned dvakrát!“

„Ta věc, kterou ten dvojník použil, byla smrtelně nebezpečná. Viděl jsem, co udělala jeho komplicovi. Nemohl jsem dopustit, aby Sedmá…“

„Máte zvláštní zvyk zachraňovat právě ty lidi, na nichž mi velice záleží, kapitáne.“

„Udělal bych to pro kohokoliv, admirále.“

„Sedmá ale není kdokoliv, nebo snad ano?“

„Sedmá…Sedmá je prostě…jedinečná.“

„Však také právě proto jsem ji navrhla na post hlavního vědeckého důstojníka, místo velitele Data. On byl také jedinečný.“

„O tom není pochyb.“

„Tenhle rozhovor dokončíme, až bude po všem,“ vstala admirál ze svého křesla. „Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že bych povýšila nesprávnou osobu. Dokázal jste už několikrát, že si plně zasloužíte čtvrtou pecku. Teď je pouze na Vás, jakou cestou půjdete dál. Dobře si to promyslete, až se tu setkáme znovu. Odchod!“

Následuje:
Živý svědek