O'ata

Autor:
Lana
Archivováno dne:
12. 3. 2008
Délka:
6 942 slov (31 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:
Tato povídka je první z mích tří plánovaných. Navzájem na sebe navazují ale není to přímé pokračování. Další se jmenuje Zajetí.
Seriál (svět):
TOS
Období:
Hlavní postava(y):
McCoy, Kirk, Spock, Salek
Kategorie:
romantika
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

obsah nebyl autorem zadán

divider
Poznámka autora:

Je to má první povídka ze světa Star Treku, buďte prosím shovívaví k mím technickým znalostem.

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

O'ata (Lana)

"Vážně si to nechcete ještě rozmyslet, Chekove?" zeptal se McCoy bodře, přehodil Chekovovi paži přes ramena tak prudce, že málem vylil obsah sklenky v druhé ruce.

"Nět, doktore," zakroutil Chekov hlavou. McCoy a Chekov společně s Kirkem, Spockem, Scottym a Sulem seděli v kapitánově kajutě kde se sešli, aby zapili Chekovův dočasný odchod z Enterprise. "Ten půroční kurz ze mě udělá lepšího velitele ostrahy."

"Já vím, vy si uděláte očko tady u Jima," hodil hlavou ke Kirkovi pohodlně rozvalenému v křesle, "ale tušíte, co tím spůsobíte mně. Budu muset šest, opakuji, šest měsíců strávit na jedné lodi s dalším chodícím mrazákem, jakže se to jmenuje?" houkl směrem ke Spockovi.

"Salek, nadporučík Salek," napověděl mu Spock.

"Salek? Proboha co je to za jméno?" zakroutil hlavou McCoy, "U vás na Vulkanu začína spoustu jmen na S a končí na K, nepletete si to někdy?" řekl McCoy a provokativně přitom pohlédl na Spocka přes okraj skleničky. Kirk si okamžitě všiml té nezaměnitelné jiskřičky, jenž se objevila na dně Spockových očí. Nikdy by to nepřiznal, ale jeho slovní souboje s doktorem ho bavily stejně jako samotného McCoye a zrovna teď se k jednomu schylovalo.

"Nu, doktore, většinou vám rozeznávání jmen, i tak soneticky podobných, nedělá problám, zřejmě to bude tím alkoholem, "řekl Spock vážně s pozvednutím jedním obočím, "Všeobecně byste ho měl omezit, vždyt by mohl narušit vaše logické uvažování, které, jak jste nedávno zmínil, tak mnoho používáte při diagnostice pacientů."

Tentokrát se zalesklo v očích McCoyovi, protivník se mu chytil na návnadu a on se nyní chystal k dalšímu souboji. V ten okamžik se rozhodl Kirk zasáhnout, ne, že by ho tyhle slovní potyčky nepobavily stejně tak jako ostatní, ale tenhle večer považoval za Chekovův, takže mu hodlal zjednat plnou pozornost.

"Doufám že víte, že ten kurz absolvovat nemusíte. Považuji vás za nejlepšího zbrojního a bezpečnostního důstojníka, co jsem na Enterprise zatím měl," řekl to hlasem, ve kterém se snoubil velitelský tón s přátelským.

"Da, pane, já si to plně uvědomuji, ale i tak tam odletím. Je mou poviností důstojníka přispívat této lodi podle nejlepšího vědomí i svědomí."

"Nemusíte to tak prožívat, Enterprise je přeci jen loď," usmál se jemně Kirk.

"S tím si, při vší úctě, dovolím nesouhlasit, Enterprise je už dva roky náš domov," odporoval Sulu. "Přesně, tahle kráska je náš domov, a ty moje miminka dávaj všechno ostatní," připojil se k obhajobě Scotty, a samozřejmě se nezapomněl zmínit o svých motorech.

"Jistě, jistě," řekl Kirk smířlivě, "nemyslel jsem to ve zlém i já beru tuhle loď jako svůj domov. Nuže, pánové, měli bychom tuhle sešlost už rozpustit, zítra nás čeká náročný den. Chekov odlétá a na loď přijde někdo nový, nu a myslím že by mé pověsti moc neprospělo, kdybych nadporučíka Salek přivítal s kocovinou."

"Na kocovinu jsou dobrý kyselý okurky, to vymysleli v Rusku," poradil mu Chekov. Kirk se málem neubránil smíchu, Chekovovo přehnané vlastenectví bylo všem známé.

"Zařídím se podle vaší rady."

Scotty, jelikož toho vypil ze všech nejvíc, při vstávání poněkud zavrávoral, naštěstí byl McCoy blízko, takže ho zachytil. Chekov a Sulu odešli celkem vzpříma, i když pomalu. Spock samozřejmě s chůzí problém neměl.

McCoy vstoupil na můstek a nejradši by zase hned odešel. Blikání a pípání panelů dráždilo jeho přecitlivělé nervy. Na ošetřovně v hloubi lodi bylo ticho přerušované jen tlumeným, pravidelným hučením motorů. Tam dole by byl nejradši, ale nemohl zmeškat Chekovův odlet. Jelikož svou kocovinu nechtěl konfrontovat s Jimem, plížil se kolem můstku jak nejtišejc dokázal.

"Zdravím doktore, nevypadáte dobře," řekl Spock sice tlumeně, ale dost hlasitě, aby ho slyšel celý můstek. Naprosto jistě to připoutalo Kirkovu pozornost. Ohlédl se po McCoyvi, sjel ho pohledem a na tváři se mu zjevil šibalský úsměv.

"Och, zdá se, že jsem včera ještě o něco přišel, že?" řekl, potlačujíc smích.

"Práskači," houkl McCoy na Spocka, sestoupil do dolní části můstku a stanul u kapitánského křesla. "Mám v hlavě dvě Hula tanečnice s chřestítky a kapelu bubeníků, co jim vyhrává k tanci. Včera jsme se ještě stavili u Scottyho na ochutnávku jeho nové Whisky, ale nebyl to moc dobrý nápad." "Jste doktor, doktore, s jednou malou kocovinou si jistě poradíte," ozval se Spock zezhora.

"Ha, ha, chtěl bych vidět vás na mém místě," mručel McCoy.

Spock se nadechoval k nějaké štiplavé odpovědi, když ho přerušila Uhura.

"Pan Scotty hlásí, že Chekov se bezpečně přenesl. Naše nová posila je prý taky na lodi "

Uhura přerušila svůj monolog tichým smíchem. "Ano, Uhuro?" zeptal se kapitán zvědavě.

"Mám vám vzkázat, že na Vulkánku je to vážně kus," uculovala se Uhura. "To musí být něco, když si všiml i Scotty," vyjádřil se McCoy.

"Uhuro, podtvrďte přijetí nadporučíka Salek, pozdravte je a hlavně moje osobní přání štěstí pro Chekova," nařídil Kirk.

"Provedu pane."

"Spocku, už delší dobu se vás chci zeptat a McCoy mi to včera připoměl. Salek, když jsem dostal její spis, byl jsem překvapen, podle jména jsem se domníval že je to muž. U vulkánek jsem zvyklý, že jejich jména začínají na T' ,čím to, že u ní to tak není?" zeptal se Kirk.

"To je prosté kapitáne," Spock vstal a sestoupil k němu, "Předponu T' mají pouze vdané nebo propojené ženy. Je to něco podobného jako u lidí přejímání příjmení."

"Á, rozumím," vykřik McCoy, "když má žena jméno bez T' křičí do světa ,jsem volná nechceš se seznámit?, je to tak?"

"Ano doktore, jako vždy se vám podařilo celý problém shrnout do jednoho vtipného bonmotu." "To víte Spocku, jsem prostě umělec," zazubil se doktor.

"Jistě a za Můzy máte své Hula tanečnice," řekl Spok a pokýval vážně hlavou.

"Ehm, ehm," od výtahu se ozvalo decentní odkašlání. Kirk pozvedl pohled a na tvář jsem mu vloudil okouzlující úsměv, který se sám objevoval v blízkosti přitažlivých žen a ta, která stála u dveří výtahu, rozhodně přitažlivá byla. Samozřejmě byla to Vulkánka ale přesto, kalhotový tip dámské uniformy zdůrazňoval křivky jejího štíhlého a pevného těla. Pravidelné dokonale vyrovnané tváři vévodila výrazná ústa a velké, bezmála černé oči, vlasy neměla zastřižené podle vulkánské praktičnosti, nýbrž stažené do pevného drdolu, takže odhalovala drobné uši s decentně došpičky tvarovanými boltci.

"Nadporučík Salek se hlasí do služby, pane," promluvila jemně modulovaným hlasem, který kazila jen chladnost projevu.

"Pohov, nadporučíku Salek a vítejte na palubě," když to říkal, povstal "Děkuji, pane," odpověděla Salek se samozřejmostí vulkánce, žijícího s lidmi.

" Asi bych vás mě představit.Toto je komandér Spock, první důstojník," pokynul doprava, Salek kývla hlavou a Spock jí to oplatil, "Dále doktor McCoy, hlavní zdravotní důstojník."

"Nazdar, my se ještě uvidíme tak za patnáct minut na ošetřovně při vstupní prohlídce." "Budu tam, doktore," přikývla Salek.

"Komandéra Scottea jste viděla už v přenosové místnosti a za vámi sedí poručík Uhura, hlavní komunikační důstojník."

Uhura jí věnovala jeden ze svých okouzlujícívh úsměvů. "Pokud je to vše pane, mohu odejít?"

"Jistě jen běžte. A nadporučíku?" zastavil, když byla ve dveřích turbovítahu. "Ano, pane?"

"Mohu vám říkat jenom Salek? nadporučíku Salek je dost zdlouhavé a nadporučíku se mi zdá takové...kostrbaté."

"Jistě, pane, pokud vám to bude tak vyhovovat ,tak ano." "Děkuji, běžte si vybalit."

Jakmile se dveře výtahu zasunuly, McCoy vyprskl smíchy.

"Mohu vám říket Salek? Nadporučíku Salek je dost zdlouhavé," napodoboval McCoy Kirka. "To kvůli usnaďnění komunikace," hájil se Kirk

"Jo ták, kvůli usnadnění komunikace," šklebil se doktor.

"Ano. Nemáš být náhodou za patnáct minut na ošetřovně? tak to bys měl vyrazit." "No, vždyť já už jdu."

Salek vstoupila na ošetřovnu, okamžitě zaslechla rozčilený hlas.

"Už jste tu zas, vy hipochondre?! Tak se kouknem, co je to tentokrát," nastala krátká odmlka, během ní Salek vešla do ordinace. Spatřila Doktora McCoye, stojícího nad mladíkem se zjevně poraněným ramenem.

"No jistě, přetržené vazy v rameni a natažené svaly na ruce. Kolikrát jsem vám říkal, abyste ten trénink šermu zvolnil?" durdil se McCoy a šermoval mladíkovi před nosem lekařským trykordérem, "Vy se chcete zmrzačit?"

"Ne, doktore byla to nehoda. Zakopl jsem a jak jsem letěl, chtěl jsem se chytnout rukou a najednou lup a nemohl jsem s ní hýbat," obhajoval se madík.

"Slyšíte ho, Christýn?" obrátil se na sestru po svém boku. "Tak spravíte mi to doktore, abych moh jít zas trénovat?"

"Ne. Dostanete závěs, kolagen a injekci proti bolesti. Půjdete domů a budete mít aspoň týden klid." "Sestři, takhle to přeci nemůžete nechat jen tak, vždyť to je omezování svobody," stěžoval si mladík.

"Mlčet a tohle jíst dvakrát denně," zamračil se McCoy a vrazil mladíkovi do ruky jakousi lahvičku, "o zbytek se prosím postarejte, já mám ještě někoho na programu." řekl sestře.

McCoy se otočil a spočinul pohledem na Salek.

"Vida vida, naše všemi očekávaná návštěva. Tak pojďte dál a usaďte se na naše přepychové diagnostické lůžko," usmíval se doktor a až přehnaně zdvořile pokynul Salek k lůžku.

Salek s pozvednutým obočím uposlechla.

"Hm, hm," mručel McCoy a mračil se na přístroje. "Něco v nepořádku?"

"Kdybyste byla člověk a měla tyhle hodnoty, byla byste mrtvá anebo přinejmenším na smrtelné posteli ale jelikož jste vulkánka, tyhle ztřeštěné hodnoty jsou pro vás normální. Takže tu s námi prožijete ještě spoustu krásných logických dnů," zazubil se McCoy a v očích se mu zalesklo.

Salek zaváhala, nebyla jsi přesně jistá, jak tohle své prohlášení McCoy myslí. Byla to ta zvláštní věc, nazývaná humor, která jí vždy dělala problémy pochopit, nebo to by skrytý akt nepřátelství. Rozhodla se chápat to jako humor, takže nijak neodpověděla.

"Tak jak se vám líbí kapitán?" zeptal se McCoy když se Salek nechytila na návnadu se zdravím. "Je považován za nejlepšího velitele flotily," odpověděla.

"Na to jsem se neptal," zakroutil hlavou doktor, "zajímalo mě, jak se jeví vám."

"Zdá se, že je to velitel, který upřednostňuje přátelský způsob velení. Alespoň takový dojem jsem získala z našeho setkání, samozřejmě není to relevantní, jelikož to není doloženo dlouhodobějším pozorováním."

"Váš první dojem byl naprosto správný, Jim je skutečně velmi přátelský, zejména k ženám" ušklíbl se MccCoy.

"Mohu se na něco zeptat?"

"Jen se ptejte, koneckonců zvědavost je jediná emoce, kterou si povolujete." "Vy se z kapitánem znáte dlouho?"

"Jo, jo, už to bude pár pátků. Proč vás to zajímá?" přimhouřil oči.

"Nemám žádný zvláštní důvod, pouze zvědavost, jak jste říkal. Pokud jsem vás však tím dotazem nějak urazila, omlouvám se."

"Ale vůbec ne," zakroutil doktor s úsměvem hLavou, "můžete jít, jestli chcete, jste zdravá jako řípa."

"Děkuji doktore," kývla Salek a skouzla z lůžka.

Když odcházela, stihl jí doktor dlouhým zamyšleným pohledem, vyrušila ho až Christyn. "Je dobře, že se do ní moc nenavážíte doktore," pochválila ho.

"Cože?" zamračil se McCoy.

"Za celou dobu, co tu byla, jste jí neřekl ani jednu opravdovou urážku." "Tak to budu muset příště napravit," zničil Christýniny naděje.

Měli hlídkovat v oblasti, kterou označilo velení za nebezpečnou, údajně zde operovala skupina pirátů a přepadala lodě na místní, hojně používané obchodní stezce. Slovo údajně bylo velmi podstatné, protože Enterprise tu byla už bezmála dva týdny a nic se nedělo. Za celou dobu legitimovala, jak to nazval doktor McCoy, tři lodě, všechny byli nákladní a měly patřičné certifikáty a povolení. Kapitán Kirk dlouze a procítěně vzdychl, když měnil polohu v křesle. "Spocku prozkoumejte okolí do maximálního dosahu skenerů," rozkázal kapitán.

"Nic," odpověděl Spock po krátké odmce, kdy prováděl kapitánův rozkaz, "několik drobných komet, jeden středně velký zhluk meteoritů a vyhasínající hvězda na okraji skenovatelného pásma. Nic zajímavého, stejně jako před 38,2 minuty, když jste se ptal naposledy."

"Ach jo," vzdychl Kirk znovu, "neříkalo náhodou velení, že se to tu přímo hemží piráty?" "Říkalo, ale je možné, že se spletlo. Ani velení není neomylné," řekl Spock

"Tak vyšleme správu, Hola hola piráti pojďte se prát," navrhl McCoy, opírající se o zábradlí. Odešel na můstek v domnění, že by tam mohla být větší zábava, než dole na ošetřovně.

"Mám to udělat, pane?" zeptala se Uhura se zjevným nadšením v hlase. "Kéž by to šlo, Uhuro," zamručel kapitán.

"Tak budeme hrát slovní fotbal," vložil se do toho Sula. Všichni se na něj upřeně podívali, dokonce i Salek, která po celou dobu mlčela a hleděla na hvězdy, pomalu se míhající po obrazovce. "Promiňte, pane, byl to jen návrh a hloupý," omluvil se Sulu.

"Ale vůbec ne, mně se to docela zamlouvá, alespoň nás to dostane z té nudy. A jelikož jste to vymyslel, začínáte."

"Eh no třeba...niť," vykřik Sula, jelikož si vzpomněl na ročně šitou přikrývku v kajutě, která se mu párala.

"Hrajeme na háčky?" zeptal se kapitán.

"No rači bez háčků to je snažší. Pane," řekl Sulu. "Takže tah, jako třeba tah v šachách."

"Hór, prastarý lidský bůh," pokračoval Spock bez zaváhání, což všechny překvapilo, nečekali, že se toho vulkánci zúčastní.

"Romulus," další šok, připojila se Salek, které dodal odvahu právě Spock.

"Romulus. Romulani. Maskovací zařízení," vykřik Kapitán, "Spocku, provedli jsme za ty dva týdny sken téhle oblasti se zaměřením na maskovací zařízení?"

"Ne, pane, ale okamžitě to provedu," kývl Spock a dal se do práce.

"Pane, pokud mohu," promluvila Salek,"není to zbytečné? Napadené lodě přeci útočníka zaznamenali."

"To ano, ale u nejstarších tipů maskovacího zařízení je potřeba aspoň minuta, než se energie dostane zpět ke zbraním," poučil ji Kirk.

"Pak je v případě útoku na ozbrojenou loď maskovací zařízení k ničemu."

"Pane," ozval se Spock, aniž by zvedl hlavu od přístrojů, "na pokraji dosahu našich senzorů jsem nalezl jakousi odezvu, mohlo by to být maskovací zařízení,ale nemuselo."

"Dobře, pane Sulu, teď uděláme opravdu veliký obrat, čímž se to něco dostane hloubš do skenovatelné vzdálenosti a pokud je to loď, tak ten náš manévr snad nebude vypadat, jako bychom se na ně chtěli podívat."

Daší půhodina proběhla v napjatém očekávání. Kirk se v křesle napřímil a hleděl na obrazovku, jakoby chtěl přivolat pirátskou loď svou vlastní vůlí.

"Pane mohu potvrdit, že sledovaný objekt je maskovaná loď," přerušil ticho Spock. Salek doslova cítila, jak se Sulu po jejím boku usmál.

"Výborně. Výborně, pane Spocku," řekl kapitán předklánějíc se v křesle, "Sulu nastavte kurz přímo k nim."

"Jistě pane," nadšení v hlase se ani nesnažil zakrýt.

"Maskovaná loď přešla na nadsvětelnou a míří pryč odsud," hlásil Spock. "Utíkají, to není fér," zabručel Sulu zklamaně.

"Zdá se, že pro dnešek se zábava odkládá," zamručel Kirk. "Kdo myslíš, že to byl Jime?" zeptal se McCoy.

"To nevím, možná Orionci."

"Na ty to nevypadá, pane," oponoval Spock, "Orionci si své území brání před jakoukoliv lodí i federační."

"Nezáleží na tom, kdo to byl," řekl Kirk, "podstatné je, jestli se vrátí a pokud ano, tak s posilami nebo bez nich."

O 3 hodiny později.

Salek nastoupila do turbovítahu a zastihla v něm Spocka. "Pane Spocku," pozdravila ho pokývnutím hlavy. "Nadporučíku Salek," oplatil jí to Spock.

Salek na něj nejistě pohlédla, nevěděla, jestli se může zeptat nakonec se odhodlala. "Pane Spocku?"

"Ano?" pohlédl na ní tak, že měla dojem, jako by jí viděl do hlavy. Znala tenhle druh pohledu, měli ho léčitelé. Okamžitě se jí v hlavě objevil zápis ve Spockově složce, kde bylo uvedeno že je neobvykle vnímavý i na Vulkánce. Ze všeho, co měl ve složce napsáno, Salek odhadla, že pokud by chtěl, mohl klidně absolvovat léčitelský výcvik. Násilím ten pocit potlačila, sklidnila dech, který se jí samovolně zrychlil a pokračovala bezbarvým hlasem.

"Dnes na můstku, když ta maskovaná loď odletěla, zdálo se, že je kapitán Kirk poněkud zklamán a nejen on, ale i poručík Sulu. Domníváte se, že tomu bylo skutečně tak, nebo jsem jen špatně zhodnotila výsledky pozorování?"

"Bezesporu tomu tak bylo," odpověděl jí Spock. "Pak jsem tedy zmatena," konstatovala.

"A co vás mate?"

"Základní premisou federace a flotily je vyhýbat se konfliktům a řešit spory, pokud to jde, mírovou cestou. To, jak se dnes chovali, je k tomu v přímém rozporu."

"Tohle je velmi zajímavý postřeh. Počínání posádky se ve většině případů shoduje s postoji federace a flotily. Ale jejich emoce, slovní vyjadřování či osobní postoje bývají mnohdy v rozporu."

"Zajímavé. Čím to je?"

"Na to není odpověď, jsou to prostě lidé. Mohu se vás teď na něco zeptat já?" Vystoupili z výtahu a vydali se směrem k laboratořím. Salek přikývla. "Plánujete se zúčasnit Halowenské slavnosti?"

"Myslíte té, co se bude konat koncem týdne? Je to poněkud zvláštní oslava. Vyhledala jsem si jí v lodní knihovně, jde při ní o to, že se lidé převlečou do různých masek, převážně strašidelných, po celí večer tančí, pijí alkohol a jedí. Kořeny to má v uctívání mrtvých. Nejsem si jistá jesli bych...zapadla," zvolila nekonvenční slovo, "vy tam půjdete?"

"Jistě. Pro morálku posádky je to podstatná událost stejně jako oslava vánoc či nového roku." "A půjdete v masce?"

"První rok jsem šel v uniformě a moc jsem nezapadl. Minulý rok jsem si vzal meditační roucho a stříbrný kroužek na hlavu a vydával jsem se vulkánského prince. Prošlo mi to. Letos zřejmě zůstanu u kostýmu prince i když doktor McCoy se mě snaží přemluvit na Lucifera."

"Na co?" neubránila se Salek překvapenému zamrkání.

"Lucifer je vládce pekla, místa kam podle lidských pověr odchází hříšné duše." "Jistě," kývla Salek, jeden koutek se jí mírně zvedl.

"Něco vás pobavilo, Salek?" zeptal se Spock a kose na ní pohléd. Salek, jak by asi řek člověk, polilo horko, rozhodně nechtěla, aby zrovna Spock poznal jen jedinou její vnitřní emoci.

"Nic, jen mně napadlo jak je tato naše debata banální a neproduktivní."

"Naopak, mě se zdá být dostatečně produktivní. Nuže, to zdali půjdete na Haloweenskou slavnost, je pouze na vás, ale já bych vám to doporučoval, tedy pokud se chcete vyhnout konfliktu s doktorem McCoyem."

Zastavili před dveřmi do laboratoří.

"To je další věc. Zdá se, že mě, jak by řekli lidé, doktor McCoy nemá rád," řekla Salek.

"Nazývá vás zeleným ušatým skřetem? Ne? Brzy začne, s tím si nedělejte starosti, znám doktora natolik, že vás mohu ujistit, u něho je projevem ,nemití někoho rád, když s ním nemluví vůbec." "Zelený ušatý skřet?" ujišťovala se Salek.

"Tak říká mě. Omluvte mě," pokýval hlavou Spock v vešel do laboratoří.

O 2 dny později.

"Za co co jdeš, děvče?" zeptal se Scotty potichu, aby nerušil ostatní na můstku, "Já to vidím na mechanika, víš, vezmu si monterky a kurfr z nářadím."

"To budeš vypadat spíš jako instalatér. Já půjdu za šamanku," odověděla Uhura.

"Kostým šamanky se k vám hodí, Uhuro," ozval se kapitán, "docela určitě vám to bude slušet." "Děkuji, pane. Za co jdete vy?"

"Já sázím na klasiku. Jdu za Napoleona," usmál se Kirk.

"Co vy, pane Spocku? Půjdete za to, co vloni?" vrhla krátký pohled na Vulkánce. "Pravděpodobně," kývl Spock.

"Doktor McCoy se ho snaží umluvit na Lucifera," neodpustil si Kirk, "pronásleduje Spocka, kam se hne. Můžete se přidat."

"Lucifer se k vám docela hodí pane Spocku. Taky by jste mohl zkusit Drákulu," navrhla Uhura. "Myslíte Drákulu z knihy Abrahama Stockra, mýtickou bytost zvanou upír, která podle pověstí pije lidskou krev či pojídá lidské maso?" povytáhl Spock obočí.

"Přesně tu. Myslím..."už se nedozvěděli, co si Uhura myslí, jelikož je Sulu přerušil. "Pane mám na senzorech zas tu maskovanou loď," vykřikl Sulu.

"Spocku?" obrátil se kapitán na vulkánce.

"Potvrzuji pane. Míří vysokou rychlostí přímo na nás," odpověděl Spock otočil se ke kapitánovi," Vypadá to na kolizní kurz."

"Sulu, zvedněte štíty a nabijte zbraně. Salek, připravte se na úhybné manévry.Uhuro, zavolejte je." "To už jsem udělala, pane, nedpovídají na žádné frekvenci."

"Zavolejte je znovu a dejte to mně," neřídil Kirk. "Hotovo, pane."

"Maskovaná lodi, hovoří kapitán James Kirk z federální lodě U.S.S. Enterprise, víme o vás. Máte kolizní kurz s naší lodí, pokud ho nezměníte, budeme nuceni střílet. Nějaká reakce, Uhuro?" obrátil se Kirk na komunikační důstojnici.

"Ne, pane," zakroutila hlavou Uhura.

"Kapitáne zachytil jsem další loď, nemaskovanou, míří přímo k té první," ozval se Spock.

"Na obraz. Dokud je na co koukat, Nejvyšší zvětšení," zavelel kapitán. Loď, která se zjevila na obrazovce, Kirk nikdy neviděl. Byla malá, měla uzce oválný tvar a byla po celém svém obvodu zezhora i ze spoda lemována v pravidelných rozestupech jakýmisi boulemi.

"Čí je?"dotázal se kapitán.

"Nelze zjistit, pane, nemá žádné identifikační znaky a kostrukce je nám neznámá. Je to malá, zřejmě, útočná loď, nejvíce s desetičlenou posádkou," podával Spock informace o lodi dřív, než si o ně stačil Kirk říct, " disponují zbraněmi podobnými našim fotonovým torpédům. Odhaduji, že maximální rychlost, které jsou schopni dosáhnout, je šestá nadsvětelná."

"Je stejná jako ta maskovaná?" viptával se kapitán.

"To nemohu říct," otočil se k němu Spock, "maskovací zařízení ruší podrobnou skenáž ale je to možné."

"Pane, mám tu nějaké vysílání," ozvala se Uhura od své konzole, "Vysílá ta nová loď, je to určeno pro tu maskovanou."

"Mužete to zachytit a pustit nám to?" požádal kapitán. "Jistě, pane," kývla Uhura a dala se do práce.

"Aspe, okamžitě se vzdej," ozval se z reproduktorů vzápětí silný mužský hlas, "nebudeme nadále tolerovat tvé útoky na cizí neozbrojené lodě. Opakuji, Aspe, ukonči nálet a vzdej se, jinak tě zničíme."

"Co dělá maskovaná loď?"

"Mění kurz pane," hlásil Sulu," teď míří na tu novou a ta střílí, maskovaná loď dostala přímý zásah. Maskovací zařízení jim selhalo."

"To snad vidím," štěkl Kirk sarkasticky. První loď byla stejná jako nová, měla stejný oválný tvar i výstupky, které jeden po druhém vybuchovaly.

"Nová loď mění kurz a odlétá," ozval se znovu Sulu.

"Sakra," zaklel Kirk, "to je tu takhle chtějí nechat, Uhuro, zavolejte je," zmáčkl knoflík na křesle, "přenosová mistnost, zaměřte se na poškozenou loď a snažte se přenést přeživší. Kirk ošetřovně," "Jo, Jime, co je?" odpověděl mu McCoy.

"Jdi do transportní místnosti, budeš tam mít pacienty. Zrejmě úplně neznámý druh." "No to je výborný," vzdychl doktor, "už tam běžím."

"Tak co, Uhuro?"

"Nic, pane," odpověděla Uhura.

"To se tu člověk nemůže s nikým domluvit?" vykřikl Kirk naštvaně.

"Mám se je pokusit zastavit, pane?" zeptala se Salek. Kirk na ní mírně překvapeně pohlédl, nečekal by, že se sama požene do střelby.

"Ne, Salek, nepotřebujeme víc raněných, než beztak budeme mít. Spocku, jdeme se podívat na naše hosty. Salek, můstek je váš," zavelel kapitán a už mířil z můstku.

Ošetřovna

Kirk ve Spokově doprovodu nakráčel na ošetřovnu. Tam už je očekával McCoy, na tváři měl výraz, který se objevoval vždy, když si myslel, že jeho vinou zemřel pacient.

"Na lodi bylo prý deset lidí, sem ke mě se dostali tři přeživší," začal McCoy bez pozdravu, "jeden je v kritickém stavu, obávám se, že nebude žít déle než hodinu. Druhý je ve vážném stavu a pravděpodobně je v kómatu, třetí naštěstí vypadá dobře."

"Zjistil jsi, co jsou zač? Známe je?"

"Ne, jsou scela neznámí. Vypadají humanoidně, ale jsou studenokrevní a vnitřní stavbou připomínají spíše obojživelníky. To mi dost stěžuje práci." zachmuřil se McCoy.

"Doktore," promluvil Spock, "vždy děláte, co je ve vašich silách a ještě trochu navíc, jistě se vám všechny tři podaří zachránit. Teď by bylo dobré, abychom si s tím, který je při vědomí, promluvili." Kirk se po Spockovi ohlédl a vděčně kývl. Věděl, jak McCoye velice potěšilo, co Spock řekl. "Fajn, pojdte," pokynul jim doktor rukou, "Už jsem s ním trochu mluvil, říkal, že se jmenuje Asp."

Procházeli ošetřovnou, na prvním lůžku byl pacient v kritickám stavu. Postavou a stavbou těla skutečně připomínal člověka, jeho kůže však měla namodralý odstín, měl holou hlavu, velké vyboulené oči jako by vystupovaly z hlavy. Neměl víčka jako lídé, poze jakousi blánu přetaženou přes oči, takže byli vidět tenké, svislé panenky. KIrk si povšiml, že mezi krátkými prsty na rukou má plovací blány. McCoy je dovedl k poslednímu lůžku. Pacient ležel na boku.

"Aspe," oslovil ho doktor. Asp se otočil, panenky jeho vystouplých očí byly roztažené skoro tak, že zabíraly celé oko.

"Jsem kapitán Kirk a toto je pan Spock, nacházíte se na Enterprise."

"Já vím," řekl Asp a posadil se, "McCoy mi to říkal. Omlouvám se za ten útok, myslel jsem, že jste spřáhnutí s mojí vládou a ta vás poslala, abyste zničili mou loď. Když pak sami přiletěli, došlo mi, jak jsem se zmýlil."

"Kdybyste odpověděl na naše volání, všechno bychom si vysvětlili," řekl Kirk.

"Kapitáne, vidím tady Nopa a Trta. Kde je zbytek mé posádky? A co je s mou lodí?" upřel Asp pohled přímo na kapitána.

Kirk pohlédl na McCoye a ten se zatvářil bolestně.

"Je mi líto, kromě vás tří nikdo nepřežil," odpověděl Kirk upřímě.

"Oh, to ne," vzdychl Asp složil svou holou hlavu do dlaní," a má loď?" zeptal se tiše, aniž by hlavu zvedl.

"Z vaší lodi zbyly pouze trosky," odpověděl mu Spock chladně. McCoy po něm střelil takovým pohledem, že člověk by se rozbrečel, ani Kirk se nezatvářil zrovna mile, Spock si jich nevšímal a promluvil na Aspa.

"Obával jste se, že jsme spojenci vaší vlády, proč? Jste snad zločinec?"

Asp pozvedl hlavu, panenky očí, které upřel na Spocka, se zúžily, takže bylo vidět žluté oko.

"Tak tohle si myslíte? Že jsme zločinci? Tak proč jste nás brali na loď a nenechali nách umřít ve vesmíru."

"Neříkám, že jste zločinci. Je to poze logická dedukce, vycházející za známých faktů a rovnice pravděpodobnosti," vysvětloval Spock. Asp několikrát rychle po sobě přetáhl tenkou blanku přes oko, což bylo v jeho podání zamrkání a otevřel pusu tak, že ukázal krátké tupé kuželovité zuby. "Co?" obrátil se zmateně na kapitána.

"Pan Spock si namyslí, že jste zločinec, jen chce vědět, proč jste útočil na loď, která, jak jste nám sám řekl, patří vaší vládě. A to by zajímalo i mě," řekl mu Kirk.

"Dobře, kde začít?" vzdychl Asp, "Má planeta se jmenuje O'at. Asi před čtyřmisty roky byla O'at zmítána válkami. V tom chaosu se objevilo hnutí, které si říkalo Strážci svaté vody. Nabízeli mír a tak. Během jednoho století se z malého hnutí stalo celosvětové náboženství a vše bylo řízeno podle Zákonů vody. Veškerá rozhodnutí činila vláda podle nich. V těchto zákonech je psáno, že za oblohou je svět věčného ohně a tudíž že se tam nesmíme vydávat. Ale jak šel pokrok dál a dál, začala vláda pomyšlet na to, jak se přesvědčit o skutečnosti věčného ohně. Postavila se loď a za velkolepých oslav byla vypuštěna. Jenže už během její stavby se vyskytly nepokoje, obyvatelé začali uvažovat o pravdivosti Zákonů vody, což narušovalo moc vlády. Ta se proto rozhodla prohlásit, že loď byla, hned jak prošla oblohou, sežehnuta Věčným ohněm. Tohle všechno se stalo asi před padesáti lety. Vybudovali tajný projekt na prozkoumání vesmíru a já se do něj čirou náhodou dostal a tohle všechno jsem se dozvěděl. Nikdy bych se vládě nezpronevěřil, i přesto, co jsem věděl, jenže na mé planetě došlo k ekologické katastrofě. rozmnožila se plíseň, pomalu se šíří a my jí nedokážeme zastavit."

"Takže jsme měli pravdu, to vy jste napadal obchodní lodě, je to tak?" zeptal se Kirk.

"Ano, je to tak. Ale vždy jsme dávali pozor, abychom nikoho nezranili," kývl Asp,"Musíte to pochopit. Můj lid umírá a vláda s tím nic nedělá. Má možnost, stačilo by lidem říct o vesmíru. Začít s někým obchodovat ve velkém. Jenže vláda se bojí o svá vyhřátá místečka, o svou moc," řekl úzkostně.

"To co vaše vláda, dělá není logické. Pokud zahyne váš lid, oni zahynou s ním," podotkl Spock.

"Většina birokratů, co touží po moci nejedná logicky," opáčil McCoy uštěpačně.

"Musíte nám pomoct kapitáne," řek Asp a uchopil Kirka za loket, "ukážu vám, kde leží má planeta. Když tam přiletíte, nebude mít vláda na výběr. Budou muset přiznat existenci jiných světů a něco začít dělat."

"Lituji ale to nemohu," zakroutil Kirk smutně hlavou.

"Jistěže můžete. Proč by jste nemohl? Můj líd umírá, copak to nachápete?" vykřil Asp.

"Je mi líto. Naše základní směrnice zakazuje vměšovat se do vývoje cizích planet, pokud si nejsme jisti že jsou připraveni na první kontakt."

"Takže nic neuděláte?"

"Pošlu zprávu na velitelství flotily o stavu na O'at a podmínkách vlády, které tam panují." vysvětloval Kirk mírným hlasem, " odpověď dostaneme tak za tři hodiny a k tomu nemusí být taková, jakou chcete. Pravděpodomě nařídí abychom vaší planetu nalezli, z bezpečné vzdálenosti provedli průskum a pak teprve rozhodnou. Jsem bezmocný."

"Dobrá," vzdychl Asp, "Udělejte prosím vše, co můžete. A děkuji za záchranu."

"Není zač. Věřte, že udělám co bude v mé moci. Teď si odpočiňte v péči našeho doktora McCoye," usmál se mírně Kirk.

Kirk přešel z ošetřovny do McCoy pracovny, Spock ho následoval stejně tak i doktor. "Musíme jim pomoci," řekl McCoy sotva se za nimi zavřely dveře.

"Klid Kostro. Já mu také chci pomoc, ale jsem bezmocný," mračil se kapitán. "To nemysmíš vážne, Jime?" rozčiloval se MCoy.

"Teoreticky vzato je tu určitá možnost," vložil se do toho Spock, Kirk s McCoyem na něj z očekáváním pohlédli, "Budeme se pohybovat na...tenkém ledě."

"Sakra, Spocku, tak už se vymáčkněte," vyjel na něj kapitán. Spock povytáhl obočí.

"Ve směrnicích je řečeno že nesmíme vědomě zasahovat do vývoje cizích planet, pokud dotyčná planeta nevyvinula nedsvětelný pohon nebo nedosáhla určitého bodu rozvoje. Další podmínkou je, že nás musí požádat o pomoc, což Asp udělal."

"Jenomže nás musí požádat oficialní autority planety," namítl Kirk.

"Ano, ale jak mi můžeme vědět, že kapitán Asp není oficiálním představitelem O'aty." "Protože Asp nám řekl, co je zač," připoměl McCoy.

"Jistě," kývl Spock souhlasně, "jenomže to jsme slyšeli jen mi tři. Jak určitě víte, z ošetřovny se záznam nedělá. Kvůli soukromí pacientů a lékařskému tajemství."

"Na můstku se dělá. Je zaznamenáno jak na nás Aspova loď zaútočila a jak jí následně loď O'atské vlády zničila."

"Ty lodě se od sebe nijak nelišily, nedá se říct, která je pirátská a která O'atské vlády," vyvracel veškeré pochybnosti.

"A co ten záznam vysílání?" vytáhl své největší eso a největší obavu kapitán.

"Ten záznam není jednoznačně průkazný," řekl Spock přesvědčivě, "Přesto, jak jsem říkal, je to nebezpečné. Můžeme letět k O'at, pokusit se přesvědšit jejich vládu, aby přijala naší pomoc, pokud se nám to podaří, zachráníme lid O'at, ale pokud ne, pravděpodobně staneme před vojenským soudem."

"Spocku, vy jste ďábel," zašklebil se McCoy, "Právě se projevily diplomatické vlohy po otci a lstivost po matce."

Spock pozvedl obě obočí a řekl: "budu to brát jako kompliment." "Musím souhlasit s McCoyem. Uděláme to, jak říkáte" usmál se Kirk.

"Můstek volá kapitána. Můstek volá kapitána," zazněl z interkomu Salečin hlas. Kirk přistoupil ke zdi a stiskl příjem.

"Tady Kirk, oč jde?"

"Blíží se k nám šest neidetifikovatelných plavidel," odpověděla vulkánka z druhého konce klidně. "Už tam jdu. Kirk konec," obrátil se ke Spockovi, "zdá se, že váš plán padá."

Můstek

"Salek, jaká je situace?" vrazil Kirk na můstek jak velká voda.

"Je to pět malých lodí."ujala se Salek svědomitě hlášení, "Konstrukci mají totožnou s lodí našich...hostů," v této části jejího proslovu se Kirk i přes kritickou situaci neubránil drobnému úsměvu. Znal Salek málo, ale povšiml si, jak často volí nekonvenční výrazy a kupodivu se správně trefuje.

"Zvedla jsem štíty. Souvislý útok všech šesti bychom bez vážných škod vydrželi 5,8 minuty." "Potvrzuji," řekl Spock už zas od svého stanoviště.

"Výborně Salek," pochválil jí Kirk, Salek se po něm ohlédla, jako by chtěla říct, udělala jsem, co bylo logické, "Taktický obraz, prosím," zavelel Kirk.

"Rozestupují se do půlkruhu, chtějí nás obklíčit," zamračil se Kirk po letmém pohledu na obrazovku.

"Zpomalují, stojí, 9set tísíc kilometrů," hlásila Salek. "Volají nás, pane," upozornila Uhura.

"Nu vida, naše vzájemné vztahy se o kousek posunuly. Spojte je, Uhuro."

Na obrazovce se objevila pouze modravá hlava s velkýma vyboulenýma očima. Ústa bez rtů byla stažena natolik, že bezmála nebyla vidět.

"Jsem kapitán Sno, nacházíte se na území patřícímu O'at, mimoto se domníváme, že přechováváte zločince, okamžitě nám je vydejte a poté opusťte tento prostor" řekl pohrdavým hlasem.

"Jmenuji se kapitán Kirk a zřejmě tu došlo k nedorozumění. Tato oblast je již po třicet let obchodní stezkou Spojené federace planet. A co se týče zmíněných zločinců, máte zřejmě na mysli kapitána Aspa. Ten se skutečně nachází na této lodi, bohužel vám ho nemohu vydat byl identifikován jako..."

"Nezajímá mě ta Federace ani vaše mínění," přerušil ho Sno štěkavě, "Máte deset minut na to, aby jste nám vydali Aspa a ostatní a poté odletěli. Jinak budete zničeni. Za námi je právo svaté vody," zvolal nakonec a ukončil spojení.

"Je to fanatik," zhodnotil Sulu.

"Souhlasím a krom toho sebevrah a blázen. Copak si nevšiml, že jsme desetkrát větší, než oni všichni dohromady, "kroutil Kirk zamračeně hlavou.

" Zdá se, že budeme muset deset minut čekat tak ten čas strávíme produktivně. Spocku, podívejte se se Salek na zánamy našeho posledního setkání s O'atany a zkuste zjistit, jak je znehybnit, aniž bychom je zničili."

"Není třeba, pane Spocku," zarazila Salek zvedajícího se vulkánce, "již jsem na tom zapracovala v době, kdy jste byli na ošetřovně. Mohu, pane?" pozvedla tázavě obočí.

"Prosím," pokynul jí kapitán. Na obrazovce se objevil obrázek o'atské lodi při střelbě, Salek vstala se založenýma rukama přistoupila k obrazovce.

"Důkladně jsem si prohlédla o'atskou loď, "začala vysvětlovat, "Povšimla jsem si, že pravděpodomě nemají jeden motor jako lodě federace a většina jiných plavidel, nýbrž celou soustavu motorů, nacházejících se v těchto výstupcích," ukázala na boule po celém obvodu lodi, "Tyto motory vedou svisle celou lodí a jsou vzájemně propojeny, to mě dovedlo k přesvědčení že nemůžeme trefit žádný z těchto výstupků, jelikož by došlo k řetězové reakci, která by zničila celou loď, jak jsme již viděli. Tuto možnost jsem proto zavrhla. Ale každý motor, i ten nejdokonalejší, musí mít místo, kudy z něj odchází přebytečná, nespotřebovaná energie. Nejjednoduší jsou vývody přímo do vesmíru, jako to má Enterprise. Vždy je to zranitelné místo lodi. Našla jsem ho zde," tentokrát pokynula k zadnímu zúžení lodi," Pokud bychom ho poškodili, začalo by docházet k přehřívání, zejména pokud by používali zbraně," dokončila Salek.

"Vzala jste v úvahu sílu lodních phaserů? Sílu jejích štítů a trupu?" zaptal se Spock. "Jistěže," kývla Salek.

"Pak ovšem víte, že jediný zásah naprosto zničí jejich loď," prohlásil Spock.

"Salek?" obrátil se na ní Kirk tázavě.

"To, že musíme snížit intenzitu lodních phaserů na polovinu, jsem považovala za logické a samozřejmé a tudíž jsem na to zvlášť nepoukazovala. Omlouvám se."

"Podívejte Salek..." začal kapitán. "Minuta do konce ultimáta," oznámil Sulu

"Později si promluvíme, teď tu máme práci."

"Pane O'atané žádají, aby jsme vydali vězně a odletěli," oznámila Uhura. "Nedpovídejte."

"Všechny lodě nabíjejí zbraně. Pálí," oznámil Sulu zbytečně, jelikož to bylo na obrazovce dostatečně zřejmé. Loď se otřásla, Kirk jasně slyšel úpění kovu a jiskření skratované konzole někde po jeho pravém boku. Pevně se chytil područek křesla.

"Opětovat palbu?" následoval Salečin dotaz, sotva se loď trochu uklidnila.

Pokud nyní povolí palbu, možná nadobro zmaří naděje na přátelské styky s Oatany a tím možnost přežití mnoha miliónů na O'atanu. Jenomže, když se nebudou bránit, výsledek bude stejný a k tomu zemře i jeho posádka.

"Opětujte palbu, Salek," nařídil, doufajíc, že se rozhodl správně.

Ošetřovna

Loď se zatřásla. Paddy, které sestra pečlivě naskládala na stolek v ošetřově, aby je měl doktor během prohlídek posádky poruce, se sesypaly k zemi jako domeček z karet. Sestra Chapelová nesoucí zkumavky s krví jejích mimozemských pacientů, se rozplácla o zam jak široká tak dlouhá. Jedna ze tří ampulek se s třeskotem roztříštila. Neměli by být nerozbytné? napadlo McCoye, když padal na zadek podél lůžka, o které se snažil zachytit. S žuchnutím dopadl, narazil si kostřč, pronikavá bolest mu vyrazila podél páteře.

"Sakra. Krucinál. Himl hergot," vrčel McCoy, škrábajíc se na nohy. Asp sklouzl z lůž a zamířil si to k východu, k jeho štěstí a McCoyově smůle ho doktor uviděl až ve dveřích.

"Já se na to..." vykřikl MCoy, sotva spozoroval jak mu prchá pacient. Mezi zuby drtil další, poněkud sprostější nadávky a vydal se za Aspem. Zastavil ho na chodbě hned za dveřmi ošetřovny. "Kam si u všech čertů myslíte, že jdete?!" durdil se, pevně svírajíc Aspa za předloktí.

"Na můstek. Určitě tam bojují s našima, musím tam být, pomoct kapitánovi Kirkovi," vysvětloval Asp.

"To v žádném případě, " odmítl McCoy rezolutně. "Omlouvám se, doktore," řekl Asp smířlivě.

"První pacient, co mi utíká z ordinece a omluví se. To se mí líbí," pokýval McCoy spokojeně hlavou.

"Ne, doktore. za to se neomlouvám, ale za tohle ano," Asp se rozpřáhl a ocenil McCoyvův obličej tak silnou ránou pěstí, že se doktor okamžitě v bězvědomí sesunul k zemi . Asp se lehce zamračil a vyrazil na můstek.

Můstek

Na dolním okraji obrazovky se krátce mihla záře z lodních phaserů. Na prostřední lodi se ojevil slabý záblesk nasledovaný výbuchem. Loď zakolísala a vypadla z formace.

"Pane," zvolal Sulu, "na pravoboku se odmaskovala další O'atská loď je skoro třikrát větší než ty, s kterými jsme měli doposud tu čest."

"Hergot, co je zas tohle?" dotázal se Kirk kohosi v prostoru, kupodivu se mu dostalo odpovědi. "To je Ditr, " vykřikl Asp od výtahu. Kirk se po něm ohlédl, Co ten tu dělá?, napadlo ho.

"Pane, nová O'atská loď útočí na ostatní O'atany," hlásil Sulu. Kirk obrátil pozornost opět k obrazovce. Malé O'atské lodě se přeskupovaly, aby odolaly útoku z jiného směru, něž byla Enterprise.

"Tuhle velkou loď postavila tajně koalice proti vládě. Pokud je tady, znamená to, že tak dlouho plánovaný převrat na mé planetě se povedl," křičel Asp nadšeně.

"Sulu, Salek, plný zpětný tah, necháme jim soukromí, aby si to vyřídili sami mezi sebou, "rozhodl se kapitán.

Během následujících deseti minut nečinně přihlíželi, jak valká loď koalice O'atanu zničila jednu loď a zbylé donutila ke kapitulaci. Mezitím na můstek vletěl, společně se dvěma členy ostrahy, které odchytil po ceStě rozzuřený McCoy, byl rozhodnut odvléct Aspa Zpět na ošetřovnu násilím. Spozoroval probÍhající bitvu, což ho zarazilo v rozletu.

"O'atská koaliční loď nás volá, pane," oznámila Uhura. "Tady je to jak v blázinci," postěžoval si Kirk, "Spojte je."

"Jsem kanclářka Edr, nynější vládkyně O'aty," oznámila bytost na obrazovce, jejíž jemné rysy jasně naznačovaly, že je to žena, podle kapitánova názoru poměrně mladá, "Vy jste kapitán Kirk z spojené federace planet?"

"Ano přesně tak, kancléřko," kývl Kirk.

"Tímto se omlouvám za nepříjemnosti, které vám způsobila naše flotila.Nneuvedli jsme se zrovna nejlépe, přesto doufám že nám pomůžete. O'ata je na pokraji zničení."

"My víme, kapitán Asp nám o situaci na vaší planetě řekl. Nyní, když jste oficiálně zažádali o pomoc, vám jí Enterprise a Federace samozřejmě poskytnou," usmál se Kirk, "Kontaktuji flotilu, bylo by dobré kdybyste připojila i svou vlastní zprávu, požádáme o loď s potravinami a mezitím se podíváme na tu vaší plíseň."

O den později. Halloween

Lodní jídelna se proměnila ve strašidelný hrad. V koutech vysela pavučina i s pavouky různých tvarů a velikostí. Pod stropem létali netopyři se zabudovanmi antigravitačními jednotkami. Stoly byli posety dobrotami z různých planet a od různých kultur. Všichni bez výjimek na sobě měli kostýmy. Doktor McCoy na kostýmu musel letos opravdu zapracovat, šel totiž za doktora. Vzal si bílý plášť a kolem krku prastarý stetoskop. Kirk si nechal udělat kostým Napoleona, jak sliboval, a třírohý klobouk mu velice slušel. Uhura šla za šamanku, oblékla se celá do kůží, samozřejmě umělých a dozdobila to suchými větvičkami z lodní zahrady. Scotty si toho mechanika nakonec rozmyslel a šel za §§§§. Spock překvapil, oblékl se jako Drákula. Měl černé kalhoty, bílou volnou košili s rozhalenkou a dlouhý černý plášť s rudou podšívkou a vysokým límcem. Byl na něj skutečně nádherný pohled, všechny členky posádky ho ocenili uznalým úsměvem a šepotem.

Kirk se Spockem a McCoyem stáli se sklenkou v ruce a povídali si.

"Během týdne tu budou zásoby a vědci. Zapracují na té plísni," řek Kirk," Kancléřka Edra prohlásila, že jakmile se situace na planetě vyřeší začnou jednání o vstupu O'aty do federace."

"To je skvělé," usmál se McCoy.

"Bezesporu," kývl Spock, "jedna věc je zajímavá, jak lehce O'atané přijali správu že nejsou ve vesmíru sami a že za oblohou není oheň, jak jim kázalo náboženství."

"Já bych řekl, že se z náboženství za ta staletí stal spíš zvyk,"vyjádřil se Kirk, "Vemte si třeba mě, naše rodina se už po mnoho generací hlásí k protestantům. Jak víte, nevěřím na biblického boha a přesto chodím každé vánoce a velikonoce do kaple a pomodlím se. Stejně tak to bylo asi i na O'atě."

"Má matka taky..."

"Páni," vydechl McCoy. Kirk a Spock se otočili a strnuli. Ve dveřích stála Salek. Dlouhé roucho z jemné, bezmála průsvitné smetanové látky zdůrazňovalo štíhlé nohy a ústilo do zlatavé podprsenky. Tenký zlatý řetízeky sloužily jako ramínka a od niž vedly tenké pruhy látky až ke kroužku na každém zápěstí. Vlasy měla rozpuštěné, takže jí padaly na ramena a měla v nich několik zapletených copánků, sepnutých na konci zlatými kroužky. Pomalu se vydala k nim, každý okolo koho prošla, jí věnoval jeden obdivný pohhled.

"Kapitáne, pane Spocku, doktore McCoy," pozdravila.

"Salek, to je..." řekl Kirk překvapeně s nejistým úsměvem. "Fascinující," dokončil Spock s oběma zvednutýme obočíma. "Je to nevhodné?" zeptale se Salek, shlížejíc na své oblečení.

"Ale ne," zakroutil Kirk hlavou, "jen mě nenapadlo, že se zúčasníte. Budu hádat, jste Kleopatra." "Nu vlastně Nefertiti, ale myslím, že na tom nijak výrazně nezáleží."

Ozval se potlesk, Uhura vystopila na podium a začala zpívat za doprovodu skutečné kapely, hrající pomalou melodii.

"Ehm Salek...no, nechtěla byste si zatančit," řekl dosud překvapivě mlčící McCoy, s nesmělým úsměvem,"Tedy, pokud to umíte."

"Umím valčík, čaču a ještě jiné tance," odpověděla Salek s pokývnutím.

"V tomhle případě bude stačit umět ploužák," nabídl jí McCoy ruku. Salek krátce zaváhala a nakonec přijala. Doktora překvapilo, jak je její ruka horká, pálila víc, než ruka běžného vulkánce, nebo se mu to jen zdálo. Pohlédl jí do očí a s úžasem zjistil, že ani zblízka nemá v očích vidět panenku. Zavedl jí na parket, Salek zaujala taneční postoj.

"Co to děláte?" zamračil se.

"Hodlám tančit," odpověděla Salek překvapeně.

"Tady nejsmě v taneční škole. Pořádně se mě chytněte," nařídil McCoy," ruku sem," přesunul Salek paži tak, aby jí měl kolem krku, "blíž ke mě," Salek přistoupila o malý kousek blíž.

"Ach jo, ještě blíž, asi tak," přitáhl si jí k sobě, tělo na tělo, "A uvolněte se," Salek se násilně donutila spustit ramena.

"Moc vám to sluší, Salek," usmál se McCoy. "Myslím že na to je vhodná odpověď, děkuji."

Kirk zamračeně pozoroval doktora a Salek, jak tančí, pak se obrátil na Spocka. "Myslím, že máme problém."

"Pane?" povytáhl Spock obočí. "McCoy se nám zamiloval do Salek."

KONEC

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries