Napětí s.r.o

Autor:
Mach Tom
Archivováno dne:
25. 4. 2007
Délka:
2 435 slov (11 min.)
Stav povídky:
nedokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:
žádné
Seriál (svět):
ENT
Období:
Hlavní postava(y):
Archer
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

Archer nalézá Enterprise opuštěnou.

divider
Poznámka autora:

Povídka která zapadá do epizodních příběhů kapitánů Enterprise.

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Napětí s.r.o (Mach Tom)

Kapitánův deník 10. července 2161. Opouštím jižní kontinent Tera Prime který, pravidelně navštěvuji s Enterprise již šestý rok po sobě. Musím konstatovat, že děti si vedou víc než dobře. Velitelství flotily přislíbilo, že se Tera Prime stane od příštího roku opět plnohodnotnou kolonií. Děti to přijmuly s povděkem a již se těší na nové kolonisty, kteří jim pomůžou zvelebit jižní kontinent a znovu obydlit severní. Enterprise na mě má čekat u páté planety soustavy, kterou se rozhodl Trip z nudy zkoumat. Archer konec.

Malý raketoplán se ladně odpoutal od takřka stepního povrchu planety. Kapitán Archer sedící za řízením však nezamířil okamžitě ke hvězdám, ale udělal pomalý průlet nad skupinou montovaných baráků, které se skrývaly za převisem nedalekých skal. Z několika z nich vyběhlo asi deset dětí jenž radostně mávaly raketoplánu na rozloučenou. I Archer radostně zamával malými křidélky raketoplánu a pak již zamířil v šikmém náklonu do vesmíru. To hbitému stroji trvalo sotva několik minut než se z lehkým trhnutím prodral atmosférou do beztížného stavu.

Archera však již pozvolna opouštěly myšlenky na čas strávený na planetě, musel se věnovat novým věcem které se draly na povrch. Enterprise měla rozkaz aby se s Tera Prime okamžitě vrátila co nejrychleji k Zemi, kde již několik dní probíhaly jednání a konečné přípravy na podepsání Charty Federace. Enterprise poté měla, stejně jako Columbia a Excalibur ,dovést zástupce delegátů na zakládající světy, kde se budou stvrzovat podpisy Charty federace. Bude to čestný úkol a také poslední, kterého se Enterprise zhostí než odejde do výslužby. Archer však doufá, že tohle nebude jeho poslední velení „Ještě nejsem zas tak starý.“ pomyslel si nahlas než zase upnul svou pozornost k řízení. Musel zapojit dálkové senzory .Chtěl si pojistit, že Enterprise najde napoprvé. Už se tady nemohli dlouho zdržovat. Lokátor zapípal takřka okamžitě. „Až příliš rychlé.“ zamumlal si pro sebe Archer. Deset let průzkumu vesmíru v něm vypěstovalo být nejdříve podezřívavý ke snadným věcem, protože ve vesmíru takřka snadné věci neexistovaly.

Archer sáhl na tlačítko vysílače. „Enterprise, tady kapitán Archer budu u vás do patnácti minut, vše v pořádku?“ žádná odpověď. Archer tedy překontroloval všechny funkce vysílače a zkusil to znovu „tady kapitán Archer, potvrďte příjem.“ opět žádná reakce. Zdálo se to nepochopitelné. Senzory ukazovaly, že loď visí na orbitě páté planety a nejeví žádné známky nekontrolovatelného pádů. „Musím zvýšit rychlost.“ procedil mezi zuby Archer. Trysky raketoplány se rozzářily jasněji, čímž Archer zkrátil let s patnácti na osm minut .Pro Archera to však bylo nejdelších osm minut které zažil. Archerovi oči celou dobu běhaly pohledem mezi monitory a průzorem ve snaze co nejrychleji najít neodpovídající loď. Dříve ji však našel monitor než jeho pohled, ale proč taky ne. Za několik sekund jí pozoroval už osobně, ale musel hodně pátrat protože nic na lodi nesvítilo. Proti vesmíru se zdála takřka neviditelná a kdyby se na jejím povrchu neodráželo slunce zdejšího solárního systému asi by do ní naboural.

Nalétl okamžitě pod talířovou sekci aby zaktivoval úchopový systém, jež by jeho raketoplán dopravil na palubu Enterprise. Ani ten však neodpovídal a tak se rozhodl připojit se přímo ke kotevnímu uzlu v pravé sekci lodi. Nehnal se ani nespěchal, byl trpělivý. Pozorně zkoumal povrch lodi zda nezahledne nějaké poškození, které by posádku donutilo opustit loď, avšak povrch byl hladký a netknutý, tedy snad jen ty šrámy které loď utržila za deset let služby . Všiml si také, že všechny únikové moduly jsou na svých místech a nikde kolem lodi se nevznášejí žádné trosky. Na hraně lodi zamanévroval raketoplánem tak , aby se srovnal se střechou svého raketoplánu a uzlového kotevního systému lodi. Vznikne tím nepohodlí takové, že nejdříve poleze nahoru po žebříku a pak po kolenou, to když se dostane do vlivu umělé gravitace Enterprise.

Nemohl však nikterak ověřit zdali je na palubě Enterprise atmosféra a tak se raději oblékl do skafandru. Archer nechtěl zemřít okamžitě jakmile otevře průlez. Byla tam sice přechodová místnost, ale i ta mohla být poškozená. Poklek tedy a z pod lavice vyjmul servisní skafandr.

„Počítači spustit záznam.“ prohodil Archer při převlékání do skafandru „Dodatek ke kapitánovu deníku. Enterprise se stále nehlásí a ani nejeví žádné známky aktivity. Rozhodl jsem se, že vstoupím na její palubu a zjistím proč se tak děje. Pokud se do hodiny nevrátím, nastavil jsem automatického pilota v raketoplánu tak aby se vrátil zpět na Tera Prime. Se všemi telemetrickými záznamy a poslední polohou Enterprise tak aby ji pokud možno mohla Flotila najít. Já se teď pokusím získat vládu na lodí. Ukončit záznam.“ Kapitán domluvil a nasadil si přilbu na hlavu. Ještě před tím mu na okamžik prolétlo hlavou, že bylo štěstí, že nevzal Portose sebou a nechal jej na palubě Enterprise. Nevěděl by jestli by ho dokázal nechat v raketoplánu, když tu zůstávala představa, že by se sám vracel v raketoplánu na Tera Prime. Poslední dobou raději zůstával stále víc v kapitánské kajutě, kde spokojeně vyspával. Ty výlety na cizí planety jej již tolik nelákaly. Teď se však musel soustředit na úkol, který jej čekal. Počítač nastavil na stálé volání a pokud mu někdo odpoví, tak mu to přes komunikátor hned řekne a on se bude moc zaměřit na konkrétní prostor. Phaser ani nezasouval do pouzdra a raději si jej ihned připravil do ruky a nastavil na polohu omráčení. Neměl v úmyslu nikoho zabít, alespoň ne hned.

Manuální otevření přechodové komory šlo ztěžka a hlavně jej nikdy neotevíral jednou rukou v poloze nad hlavou, nebo si teda nepamatoval. Několik namáhavých pohybů konečně neslo ovoce a dál to již šlo lehce. Průchodové dveře se mu nad hlavou s tichým úderem otevřely a on mohl vstoupit do přechodové komory. Tam již byla jiná gravitace a tak se z lezení vzhůru stal pohyb po kolenou než se mohl zase postavit. „Na tohle jsem už starej.“ procedil si pro sebe mezi zuby Archer, zavíraje za sebou přechodové dveře. Otevření druhých dveří bylo již jednoduchou záležitostí.

Chodba za přechodovou komorou byla tmavá a ztichlá, nikde znatelný pohyb. Nejdříve s pomocí trikorderu zjistil zda je v jeho okolí něco se vzduchem, ale zdal se v pořádku. Nikde známky po nějakém uspávacím plynu, nebo zamořené atmosféře. Prostě obyčejný, několikrát přefiltrovaný vzduch, jaký dýchal bezmála deset let. Zasunul phaser do pouzdra aby měl volné ruce pro sejmutí helmy, jenž mu momentálně velice překážela. Přesto nejdříve zadržel dech a pak se teprve zhluboka nadechl. Kdyby na sobě pocítil nějaké účinky plynu ihned by si helmu opět nasadil, i když pochyboval, že by mu k tomu zbýval nějaký čas. Vzduch se i tak zdál stejný tak jak si jej pamatoval, suchý a již několikrát přefiltrovaný.

Položil helmu vedle sebe na zem a vydal se nejrychlejší cestou k můstku, i když věděl, že výtah pravděpodobně fungovat nebude. Zkusil ho aby si ušetřil svoje staré kosti. Nefungoval. Jak očekával. Nezbývalo tedy nic jiného, než servisními průlezy vylézt o několik palub výše. Ta představa jej nikterak netěšila, takže chmurné myšlenky zahnal a vypravil se k nebližšímu průlezu. Volné průlezy byla záhada, čekal, že se sem posádka sama uchýlí a tak je alespoň zatarasí. Nic takového tu nebylo. Zatím to vypadá tak, že posádka opustila Enterprise ve spěchu. Nedávalo to prostě smysl. Po několikametrovém výstupu otevřel poklop, jenž jej pustil na můstek. Na úplně ztichlý prázdný a mrtvý můstek. Nikdo tu nebyl, nikdo kdo by mu řekl co se tady sakra děje. Vědecká konzole T´Pol byla jako jedna z malá aktivní, jako jedna z mála dodávala můstku světlo. To a hlavní obrazovka zaměřená na slunce. Jako by to bylo schválně. Díky tomu rozeznávala obrysy ostatních konzol, které se topily ve tmě. „Musím zjistit co se sakra děje.“ řekl stále pro sebe Archer, ještě před tím než přistoupil k vědeckému stanovišti, které mu mohlo odpovědět na toliko palčivé otázky, které jej tížily.

Archerovi prsty se rozeběhli po konzoly v dychtivé touze zjistit co se stalo s posádkou. T´Pol byla důsledná a pokud se něco přiblížilo k Enterprise tak to bude tady. Vše nasvědčovalo tomu, že se celou dobu věnovali komplexnímu průzkumu povrchu planety pod lodí. Dole je však nehostinná pustina, kamení a metan. Pokud by se rozhodli jít dolů, tak by tam dlouho bez skafandrů nepřežili. A i tak by jim dávno došel vzduch. Přesměroval svojí pozornost na Reeadovo stanoviště které také nebylo tak neaktivní jak se prve zdála. Tam by mohlo něco být, co by mu prozradilo proč by posádka musela prchnout z lodi. Tohle však nedávalo smysl. Nic nenasvědčovalo, že někdo loď opustil. Všechny záchranné moduly byly na místě, raketoplány stály v hangáru a transportní zařízení nebylo aktivní od jeho odletu.

„Tak kde sakra jsou ?!!“ vykřikl Archer , ale odpovědí mu byla pouze jeho vlastní ozvěna.

Poslední pokus. Archer se přemístil potřetí ke svému kapitánskému křeslu a posadil se na něj. Měl v úmyslu spustit lodní deník, který se dal přes toto křeslo zaznamenávat. S naučenými pohyby s aktivoval palubní deník, hlavní obrazovka ožila.

„Kapitáne“ promluvila Tripova tvář, která se objevila na obrazovce. „jsem rád, že jste se v pořádku dostal na Enterprise. Dnes se stalo něco zvláštního a neskutečného. Nejsem však schopen vám to takto vypovědět. Pokud vše půjde dobře setkáme se v nákladovém prostoru čtyři sedm. Zatím nashledanou kapitáne a mnoho štěstí.“ Trip domluvil a obrazovku opět ovládl pohled na hvězdu této soustavy.

Archer byl zmatenější ještě víc než si tenhle záznam pustil. Trip mu vůbec neřekl kam se všichni poděli a pouze poukázal na něco podivného co se mělo stát. Přesto kapitán věděl, že se musí vypravit do nákladového prostoru čtyři sedm a přijít tomu na kloub. Rozmrzele ze sebe shodil již nepotřebný skafandr. Kdyby tohle totiž věděl dřív, mohl jít do toho nákladového prostoru rovnou a nemusel se plahočit tolik palub nahoru, když mohl jít jednu palubu dolů. Nejhorší pro něj bylo, když zjistil, že nemůže z můstku zprovoznit energii. Všechny řídící protokoly byly převedeny do strojovny. „Na tohle už jsem vážně starej.“ procedil mezi zuby ,když se vracel k servisnímu průlezu.

Při cestě dolů mu čím dál tím víc v hlavě vězela otázka zda nemá rovnou slézt až na palubu, kde byla strojovna a převzít vládu nad lodí. V daný okamžik to byl celkem logický závěr, ale přesto. Co když by potřebovala jeho posádka pomoc a on místo toho by se pokoušel zprovoznit výtahy. Ne ,ať už tam na něj čeká cokoliv, on se tomu postaví.

Chodba k nákladovému prostoru čtyři sedm byla tmavá a tichá. Ticho nenarušovalo ani obvyklý zvuk systémů lodi. Momentálně totiž fungovala umělá gravitace a podpora života. Nic víc. Archer nevěděl jestli má být rozmrzelý, že po celé lodi nenarazil na žádné poškození, žádné čouhající dráty, žádné očouzené stěny. Loď byla jak ze škatulky. Měl sto chutí vystřelit s phaseru sám aby se cítil líp.

Nákladový prostor čtyři sedm se před kapitánem objevil náhle a bez zjevného nebezpečí. Prostor před ním byl stejně klidný jako celá loď. Kapitán se přitiskl ke stěně a pomalu postupoval kupředu. Nechtěl nic nechat náhodě. Po deseti metrech se dostal ke vstupním dveřím. Zámek byl v pořádku. Smysluplnost tohohle podniku se mu zdál víc než pochybná. Raději měl jít do strojovny. Stále přitisknutý ke stěně zvedl volnou ruku a namačkal na kódovém zámku nákladového prostoru svůj osobní kód. Dveře se s tichým zasyčením otevřely. Archer rychle nakoukl dovnitř a zase se stáhl. Celý nákladový prostor se topil ve tmě, nebylo vůbec nic vidět. Což bylo zvláštní, protože světla se měla automaticky zapnout jakmile se dveře otevřou. Znovu se tedy odhodlal a na okamžik nahlédl dovnitř. Světlo s chodby částečné nákladový prostor osvětlovalo, ale ne dost aby to stálo za řeč. Stále nic neviděl i když mu připadalo, že na okamžik zahlédl nějaký pohyb ve vzdálenější části .

„Tripe, sakra tak se ozvi !?“ zařval nedbaje na následky, protože jej to již unavovalo.

„Kapitáne jste to vy !!?“ odpověděl mu důvěrně známý hlas.

„Jóó a ty polez sem, tedy pokud ti nikdo nemíří na hlavu !!“ zakřičel na oplátku Archer.

„To nemíří, kapitáne, ale jak mám vědět, že někdo nemíří vám !?“ odvětil mu Trip.

Archer se odlepil od zdi a proti svému přesvědčení a logice vstoupil do potemnělého nákladového prostoru. Když zvedal phaser aby s ním zaměřil co největší kus prostoru, jen pro případ, že by na něj někdo mohl vystřelit, vztyčilo se před ním silové pole. V momentě kdy udělal krok vzad se vztyčilo i za ním a do očí mu zazářila ostrá světla. V další sekundě přepnul phaser na zabíjení a vystřelil do silového pole. To však výboj absorbovalo.

„To je silové pole typu tři kapitáne, tedy pokud jste náš kapitán.“ promluvil muž ve středních letech, který se vynořil ze tmy.

Archer si musel zakrýt oči, aby alespoň rozeznal jeho rysy. Byl to Trip. „Co tady sakra blbneš Tripe !!?“ zařval Archer. „Hned to vypni.“

„Okamžitě jakmile prokážete svojí totožnost pane.“ odvětil Trip.

„Tak mi nejdříve řekni co se tady stalo.“ odpověděl již o něco tišeji a smířlivěji Archer.

„ Dobře tedy, máte to mít.“ hlesl Trip a pokračoval „ T´Pol objevila v hlavním počítači podivnou věc, kterou jsme museli vyšetřit. Někdo jak se zdá naboural celý systém podivnými údaji a vše směřovalo k vám kapitáne.“

Archer se zarazil , protože ho chtěl pořádně seřvat, ale ovládl se. „Jakými údaji ?“

„Ještě ne nejdříve se zeptám vás, abych věděl, že mluvím s tím ským si myslím, že mluvím.“ Odpověděl trochu záhadně Trip a pokračoval „Kdo vyhrál kvalifikační turnaj vodního póla v San Sebastianu třetího osmý dva tisíce sto čtyřicet devět ?“

Archer se musel zamyslet. Vodní pólo bylo jeho láskou, ale přeci jenom to už bude víc jak deset let, ale vzpomněl si. „Mořští draci z Islandu, vyhráli rozdílem jednoho míče.“

„Správně kapitáne.“ hlesl Trip. „Takže našla tam….“ pronesl, přičemž se otočil a rozpřáhl ruce. Světlo které doteďka osvětlovalo Archera a znemožňovalo mu vidět do ostatních prostorů nákladovému prostoru čtyři sedm, se otočilo. Tam k jeho překvapení stála takřka celá jeho posádka ,v ruce skleničku. Které všichni pozvedli a sborově vykřikli.

„Překvapení !!!“

„Všechno nejlepší kapitáne k padesátým narozeninám a deseti letům ve velení Enterprise.“ pronesl krátký projev Trip. „a promiňte to utajení.“

Archer měl radost že nezapomněli, ale cloumal v něm vztek. „Děkuji všem.“ ovládl se.

„ale sakra proč tahle komedie. Málem mě trefil šlak.“

„Poslední dobou byla naše plavba klidná, bez zvláštních situací. Sám jsi si mi stěžoval, že se někam vytratilo to napětí, které nás vždy obklopovalo.“ Trip se začal hlasitě smát ,

„musíš uznat, že tohle napínavé bylo.“

„No, asi máš pravdu, ale….“ Archer poklepal phaserem na silové pole, které jej stále obklopovalo.

„A pravda.“ špitl Trip , lusknul prsty a s kapsy na rukávu vytáhl malé zařízení, kterým deaktivoval obě silová pole.

„To je lepší.“ špitl ještě tiše Archer než jej obklopili gratulanti.

Palubní počítač malého raketoplánu připojeného k talířové sekci ožil. Na obrazovce monitoru se objevily autorizační kódy kapitána Archera. Autopilot tak přijal zadané parametry . Odpojil se od přechodové komory a zamířil směrem k Tera Prime.

pokračování příště…

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2020 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries