lcars
logo

Child Balance: The Original Series

Autor:
bubushow
Archivováno dne:
12. 4. 2007
Délka:
18 132 slov (81 min.)
Stav povídky:
dokončená
Přístupnost:
17+
Varování:

žádné

Seriál (svět):
TOS
Období:
Hlavní postava(y):
Posádka Enterprise NCC-1701A a Oko 7Z
Kategorie:
napětí, alternativní vesmír
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

obsah nebyl autorem zadán

divider
Poznámka autora:

nezadáno

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Child Balance: The Original Series (bubushow)

Obsah

Epilog

Koloniální Dravec Oko 7Z, krátce po časové synchronizaci

Všechno se začalo rozmazávat a přitom vyjasňovat současně. Instinkt a všechny smysly, které vedly Tashinu ruku s mečem, začaly být podivně vzdálené. Protivníka sotva vnímala, ostatně nezáleželo, kdo jím byl, zda Worf, či nějaký skutečný šampion sil chaosu. Přestože nepřestávala bojovat, ono maximální nasazení, ustupovalo kamsi do pozadí. Ne, neprohrávala, ani neztrácela rychlost či preciznost v útočných či obranných úderech. Prostě se najednou všechno rapidně změnilo. Cítila se úplně jinak než kdykoliv předtím. Více vzdálená okolnímu světu. Mnohem víc než při střetnutí s dávno mrtvou Wendarankou. Nedostavil se onen pocit neporazitelnosti. Přesto kdesi uvnitř věděla, že neprohraje. Nemůže prohrát. Pohled do očí nepřítele tento dojem jenom potvrzoval. Viděla v něm stále větší zoufalství a narůstající vztek. Jenom nechápala proč. S posledním výkřikem se na ní vrhnul. Útočil s maximální razancí a rychlostí. Odrážela všechny údery s lehkostí, která jí samotnou překvapovala. Dokonce sama rozhodla, kdy přejde z obrany do útoku. Nedala mu nejmenší šanci. Dva, tři údery než prolomila jeho obranu a zabořila čepel meče do jeho hrudi. Přesně do místa, jako předtím Krugeho.

Teprve teď si všimnula, jak čepel zlatě září. Mikelův meč, který dostala od A-Tommyho opravdu zlatě zářil. Nezískala ho přímo od Mikelova hlavního žáka, ale spíš jeho

prostřednictvím. Už způsob, jakým se dostal z pouhé vize do reálného světa naznačoval, že nepůjde o obyčejnou zbraň. Jenomže nejenom meč teď planul jasným světlem. Ona sama byla obklopená zlatou září a uvědomovala si, že necítí vlastní tělo. Nemohla se sama sebe dotknout, přestože svírala meč v ruce. Jenomže meč byl také nehmotný a přesto hmotný, aby jím mohla protivníka zabít. Všechno kolem začínala pohlcovat temnota. Soustředila síly, proti rozléhající temnotě. Chtěla pohltit Oko 7Z, celou posádku, všechny které znala a milovala. Což nemohla dopustit. Pohlcovala temnotu, vytlačovala jí z celé lodi, z každé škvíry až nezůstalo nic, kromě zlatavé záře. Problém spočíval v tom, že netušila, jak se vrátit zpátky do normální podoby. V této chvíli byla pouze vnímající energií. Viděla věci, které obyčejní smrtelníci nemohli vidět. Jeden bod, jedno místo v prostoru, však bylo jiné. Upnula se k němu a skončila vtažená dovnitř, ať už šlo o cokoliv.

„Vítej na věčnosti Tasho!“ ohlédla se, ačkoliv v momentální situaci viděla všude kolem sebe. Tady tomu tak nebylo. Znovu měla hmotnou podobu, i když stále vyzařovala energii.

„Mikel…,“ vydechla překvapeně. Nečekala, že ho ještě někdy uvidí. Podle všeho byl zabit na můstku Oko 7Z. Ostatně i on byl obklopen zlatou září.

„Měl jsem obavy, aby si to vůbec zvládla, ale vidím, že moje obavy byly opět naprosto zbytečné,“ začal konverzačně. „Ostatně, nikdy jsem o tobě nepochyboval Tasho.“

„Kde to jsem a co se stalo z Oko 7Z?“ vyrazila útočnou otázkou.

„Jak říkám, vítej na Věčnosti,“ zopakoval svá předchozí slova.

„Takže jsem mrtvá?“ zeptala se tázavě. Z určitého hlediska by to dávalo smysl. On údajně mrtvý byl, takže proč ne i ona.

„Ano i ne,“ učinil Mikel neurčité gesto.

„Můžeš alespoň jednou nemluvit v hádankách!“

„Říkám pravdu,“ pozvednul ruku v gestu pokračování. „Pravdou je, že ty a já jsme už dlouhou dobu mrtví. I když slovo mrtví je celkem relativní. Zjednodušeně řečeno, nejsme spjati s hmotným světem, ale naše samotné existence zde stále jsou. Jinak bychom spolu už nemluvili. Je tedy pouhou otázkou, zda jsme mrtví či nikoliv.“

„A co Oko 7Z?“

„Zůstalo v hmotném světě. Není nic, co bychom pro ně mohli udělat,“ pokrčil prostě rameny.

„A moje dítě?“

„Všechno co zůstalo v hmotném světě, v lineárním existenci, už není ve sféře tvého vlivu.“

„Musím se dostat zpátky!“

„Tasho,“ zarazil její snahu hned v počátku. „Zachránila jsi rovnováhu vesmíru tím, že jsi se povznesla do vyšší úrovně bytí. Není to úplně přesné, ale slovo povznesený, je dle mého nejbližším pojmem. Vše, co zůstalo v hmotném světě, pro nás již nic neznamená.“

„Možná pro tebe, ale ne pro mě!“ namítla ostře.

„Nemyslím, že máš příliš na vybranou,“ pousmál se lehce.

„O tohle ti celou dobu šlo?“ zamračila se.

„Stále nic nechápeš!“ povzdechl si. „Pojď, všechno ti ukážu a potom snad pochopíš.“

„Dobrá, ale…“ nedokončila větu, když zaznamenala obrovské náměstí, kde se náhle ocitli. Zůstala překvapená stát. Ne, kvůli místě, kde se ocitli, ale kvůli doslova bouři informací a vědomostí, které ji zaplavily.

„Vítejte mistře,“ přerušil všechno až tichý uctivý hlas. Patřil A-Tommymu. Soustředila se na něj a dokázala izolovat onen příval.

„Už mi rozumíš Tasho?“ Položil Mikel otázku.

„Kdo vlastně jsi Mikele?“ reagovala protiotázkou.

„Kdysi jsem byl člověk. Tak jako ty a jako třeba i A-Tommy,“ začal rozvláčně mluvit.

„Každý svým způsobem. Každý z nás je přesto jiný, ačkoliv jedno máme společné. Jsme, byli jsme, kdysi lidé.“

„Proč jsi mu to nikdy neřekl?“ učinila gesto, směrem k A-Tommymu.

„Nebylo třeba říkat, že je můj syn,“ nenechal se Mikel ani v nejmenším rozhodit.

„Jak typické.“

„Tím ale stále odbíháme od věci.“

„Myslím, že jsem viděla víc než dost!“

„Potom před tebou stojí dvě možnosti,“ nasadil Mikel neproniknutelný výraz. Na A- Tommyho nepohlédl. Doufal, že tajemství udrží déle, jenomže Tasha si prostě neodpustila do něj trochu rýpnout a on nemohl ztratit tvář.

„Jaké možnosti!“

„Právě stojíš na pomyslném rozcestí, odkud vedou jen dvě cesty. Není cesty zpět,“ začal hovořit. „Momentálně se nacházíš mezi těmito dvěma volbami. Pokud se nerozhodneš ani pro jednu, potom zde zůstaneš navždy uvězněná, mimo hmotné tělo, mimo čas, pouze v podobě energie. Nemyslím, že tohle by se ti líbilo.“

„Ne,“ přisvědčila. „Ovšem ty stále chodíš kolem!“

„Jsi připravena poslechnout si jaká je první možnost?“

„Mám snad na vybranou?“

„Tedy dobrá,“ neodpustil si Mikel poťouchlý úsměv. Všechno šlo podle plánu a nyní zbývalo jen dořešit poslední část. „První volba je ta, ke které si úspěšně učinila první krok. Dokázala si vstoupit až sem. Nikdo nic takového nedokázal už tisíce let. Takže nyní můžeš zaujmout mé místo, coby vrchní strážce.“

„Děláš si legraci?“

„Místo vrchního strážce je přes všechno, co jsem tvrdil stále prázdné,“ vložil se do hovoru A- Tommy. „Já pouze zahřívám křeslo tomu, kdo bude naším novým vůdcem.“

„Klamal jsi,“ věnovala Tasha A-Tommymu pobavený pohled. „Jaký otec, takový syn,“ neodpustila si dodat.

„Měla bys vědět, že když přijmeš místo vrchního strážce, budeš sice zase hmotná, pokud budeš chtít, ale hmotný svět pro tebe nebude takový jako dřív. Nic nebude jako dřív.“

„Proč?“

„Budeš pouze hmotná, nic víc. Všechno ostatní bude pryč,“ nadechnul se Mikel k pokračování. „Pokud vím, kladla jsi si snad tisíc kát otázku, proč nad tebou pokaždé vítězím?“

„Ano.“

„Víš proč?“

„Jsi mnohem silnější a zkušenější bojovník.“

„A právě tohle není ani v nejmenším pravda!“ Vztyčeným ukazováčkem podpořil svá slova.

„Pravdou je, že moje vůle je mnohem silnější, nepřipouští pochybnosti, ale to je jenom jeden, ryze vedlejší projev. Tím hlavním je skutečnost, že nejsem úplně hmotný. Ano, mohu být fyzicky zraněn, ale nemohu být fyzicky zabit. Proč?“ na chvilku se dramaticky odmlčel. A- Tommy znal odpověď, ale Tasha nikoliv. „Protože nejsem plně svázán z hmotným světem. Protože moje existence je vázaná k tomuto místu. Proto nemohu být nikdy skutečně poražen, nikdy skutečně zabit a nikdy skutečně existovat v lineárním pojetí času. Jednoduše řečeno, jsem živý ale bez řady fyzických aspektů, které život jako takový definují.“

„Takže…,“

„Jako vrchní strážce se můžeš vrátit zpátky na Oko 7Z, jenomže už to nebudeš ty,“ doplnil za ní. „Možná si to neuvědomíš hned, ale snad ti to dojde dříve než mě. Dříve než dojde k něčemu opravdu špatnému.“

„Být vrchním strážcem je privilegium, ale zároveň i oběť,“ přidal A-Tommy. „Udržovat rovnováhu ve vesmíru není nijak snadné. To mohu říci z vlastní zkušenosti. Jsme bojovníky řádu, proti chaosu, i když opět nejde o úplně přesné vyjádření.“

„Co hůř. Bojujeme ve válce bez vítězů. Ve válce, kde nikdo nesmí vyhrát.“

„Absolutní chaos nebo absolutní řád,“ vysvětlil A-Tommy.

„Ano. Každý máme svá malá vítězství, ale v rámci rovnováhy nesmíme překročit pomyslný práh.“

„Ti bojovníci chaosu, jak je nazýváte, si s tím moc hlavu nelámou,“ namítnula uštěpačně.

„Pravda,“ přisvědčil Mikel. „Ovšem proto jsme tady, abychom tomu zabránili. A pokud překročí hranici, potom my máme tu moc, zatnout jim tipec.“

„Ovšem pouze pokud máme v čele vrchního strážce,“ přidal opět A-Tommy.

„A druhá možnost?“

„Můžeš se vzdát první volby ve prospěch někoho jiného.“

„Samozřejmě myslíš sebe.“

„Ano.“

„On jediný dokáže znovu usednout na místo vrchního strážce,“ zastal se mladý strážce svého mistra.

„Tomu říkám podivná náhoda!“

„Nic není náhoda,“ dodal Mikel automaticky. „Zůstává pouze na volbě.“

„A ty nejspíš čekáš, že ti vrátím zpátky tvé místo!“

„Zaleží jenom na tobě,“ pokrčil prostě rameny. „Pro mě budou obě možnosti přijatelné. Buď se vrátím zpátky, nebo konečně budu volný a znovu okusím lineární existenci. Existenci o níž jsem přišel před víc jak třemi tisíci let.“

„Pokud nic není náhoda, potom ani moje volba není náhodná. Nebo snad je?“

„Existují určité okamžiky, kdy dochází k volbě a tím i směru, kterým se bude vesmír odebírat. Ne všechno je pevně dané. Jakmile dojde k volbě, druhá z možností prostě zanikne.“

„Dobrá,“ zamnula si Tasha bradu. „Když ti tedy přenechám místo, vrátím se znovu na Oko 7Z. Taková jaká jsem ho opustila, bez fyzických omezení?“

„Ano.“

„Moje loď a moje posádka, bude v pořádku?“

„Je v mé moci zajistit, aby se jim nic nestalo.“

„Proč ti jenom úplně nevěřím.“

„Vždy existují jistá rizika, ostatně jako vždy, když do hry vstoupí náhoda,“ začal Mikel rozvláčně. „Já samozřejmě mohu zajistit, aby se Oko 7Z nic nestalo, ale nikdo neví, co přesně bude následovat poté, až opustí anomálii Chaosu.“

„Říkal si, že nic není náhoda. Pokud je provedena volba!“ připomněla Tasha předchozí slova.

„Chvíli potrvá než bude nastolena rovnováha a vesmír se vrátí do původních kolejí.“

„Ale?“

„Anomálie, chaosová mračna, chápej, oni mají dostatek moci, aby vyhodili Oko 7Z na druhém konci galaxie a to jenom hádám. Neznám jejich úmysly. Možná neudělají nic, možná ti naopak budou chtít, co nejvíce znepříjemnit život. Prostě netuším, jak se zachovají.“

„Opravdu s tím nejde nic udělat?“

„Já nemohu, ale ty ano. I jako plně hmotná, budeš mít stále schopnosti a sílu strážce.“

„Jak?“

„Nemohu říci. Na to už musíš přijít sama,“ ušklíbnul se. „Ovšem, jak sama zjistíš, nebude nijak těžké, zabránit jim v tom, co zamýšlí udělat. Věř mi.“

„Tak fajn, co mám udělat!“ přešla rychle k věci. Nenáviděla, když musel být pokaždé záhadný. „Mám prostě prohlásit: vzdávám se postu vrchního strážce!“

„Nemůžeš se vzdát něčeho čím ještě nejsi,“ neodpustil si Mikel poznamenat. „Stačí, když podáš A-Tommymu ruku a on už všechno zařídí.“

„Proč jemu?“

„On má klíč, ale potřebuje dveře se zámkem, které by mohl otevřít. Dveře, kterou vedou k pomyslnému trůnu věčnosti.“

„Vidím, že máš všechno perfektně zařízené. Tak aby si nemusel nic udělat a přitom získal všechno.“

„Jen dočasně Tasho,“ učinil nesouhlasné gesto. „Podle proroctví budu vystřídán a ten den není příliš daleko.“

„Mezi tím mě ale budeš popichovat, hrát si na záhadného a využívat mě ve svém boji o rovnováhu!“

„Nepřijdu, pokud mě sama nezavoláš. To slibuji!“ pronesl zcela vážně.

„Opravdu?“

„Moje slovo vždy platí.“

„Dobrá, tak potom sbohem Mikele,“ otočila se k němu zády a obrátila pozornost na A- Tommyho.

Mladý učedník a zastupující správce vypadal trochu rozpačitě. Přijal ruku s určitým zaváháním. Ne, nečekal, že Tasha bude novým vrchním strážce. Věřil v mistrův návrat. Akorát průběh samotného návratu ho trochu zarazil. Vyčkal než mistr kývne a poté začal. Sám přesně nechápal co má udělat, ale dospěl k závěru, že musí vzít mistra za slovo. Tasha se stihla sotva nadechnout, neboť poté její hruď sevřela děsivá síla. Nemohla dýchat, nemohla se hýbat, pouze sledovat jak energie přechází jinam, kam už neviděla. Netušila, zda to trvalo vteřiny, nebo celou věčnost. Čas v tu chvíli nic neznamenal. Vteřina se stala minutou, minuta hodinou a hodina rokem. Vše zmizelo v hluboké tmě. Chvíli stála a nehýbala se. V okamžiku kdy začala považovat situaci za podvod, uslyšela zasyčení otevíraných dveří. Dveří od výtahu, podle zvuku. Obrátila pohled tím směrem a skutečně. Asi tři, čtyři metry před sebou měla otevřené dveře. Na nic nečekala. Dříve než se zavřou vběhla dovnitř. Nemohla tušit, že Mikel s A-Tommym všechno sledují z povzdálí.

„Opravdu si myslíte, že byl dobrý nápad nechat jí jenom tak jít, mistře?“ položil A-Tommy otázku.

„Samozřejmě. Pokud má roztáhnout řádně křídla, nesmíme jí rozptylovat.“

„Uvědomujete si přece, že jí potřebujeme.“

„Ano uvědomuji,“ přitakal Mikel, kterému ve tváři zahrál slabý úsměv.

„Neřekl jste jí úplnou pravdu mistře.“

„Takhle to bude lepší Tommy,“ mávl nad tím zvolna rukou.

„Ona bude přitahovat problémy jako magnet.“

„Proto bude třeba Tashu uklidit prozatím na nějaké bezpečné místo.“

„Dokud vás nezavolá?“

„Přesně tak.“

„Nechci být cynický mistře, ale to může trvat celé věky.“

„Jak málo jí znáš chlapče,“ usmál se potměšile. „Ovšem bude lépe, když nebudeme riskovat a trochu situaci ovlivníme.“

„Ano mistře.“

„Postarej se o to.“

„Ano mistře.“

„Kdepak Tasho, ty nejsi ta, která by dokázala čekat celou věčnost.“ Promluvil sám k sobě, krátce po A-Tommyho odchodu.

KONEC

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2024 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)