Je ráno 15. května 2002. Je středa. A skvělé setkání s představitelem Harryho Kima, Garrettem Wangem, je naneštěstí minulostí...

Přesto je pro mě těžké uvěřit, že jsem tam opravdu byla – i přes podpis, na který jsem se dnes ráno dívala s pocitem, že se mi to všechno stejně jen zdá. Pokud ano, pak to byl moc pěkný sen!

Začal přemlouváním rodičů před pár týdny, aby mě pustili na startrekovskou akci do Prahy. Milí rodičové sice nereagovali nadšeně, ale co by pro štěstí jedné ze svých dcer neudělali, že! Byla mi tedy slíbena nejen doprava do 150 km vzdálené Prahy, ale i uhrazení vstupného. Měla jsem radost. Zároveň jsem se pokoušela pomoci kamarádce v tom samém – v přesvědčováním rodičů. Vyšlo to a já jsem byla moc ráda.

Den před setkáním jsem vyrazila na chirurgii. Sestřička mi sdělila, že po chirurgickém zákroku nemohu několik dní chodit, natož jet do Prahy. Jak já jsem nenáviděla chirurgii! Naštěstí pro mého otce (chirurga) jsem si nakonec vymohla, že mě a onu kamarádku do té Prahy přeci jen odveze, i kdybych měla skákat po jedné. Byla jsem opravdu moc ráda.

V úterý 14. května jsem tedy stála na Václavském náměstí a stále nevěřila tomu, že "Harryho" opravdu uvidím – uvažovala jsem o tom, že jsem si určitě spletla datum, místo nebo že nebudu v seznamu přihlášených... Byla jsem. Měla jsem obrovskou radost – tak velkou, že dokonce fungovala jako analgetikum!

Vešla jsem tedy do restaurace Jizera... Bylo asi tři čtvrtě na šest večer.

Po uplynutí dvou "akademických čtvrthodinek" a začátku té třetí se pan Wang najednou objevil!!! Pořád jsem tomu nemohla uvěřit, ale to už začalo cvakání fotoaparátů – blesky zleva, zprava a vlastně všude. Program večera tedy zahájilo focení. Garrett Wang pózoval nejen na pódiu, ale i v uličce podél stolů s trekkies. Byl opravdu skvělý.

Po utišení bouře blesků začaly dotazy. Bylo jich méně, než bych myslela, a jak se dalo předpokládat, nejvíc na "veselé historky z natáčení." :-)) "Harry" vesele a hlavně dobře předváděl, úžasně imitoval svého německého dabéra a dokonce jsme měli i možnost porovnat hlas amerického a českého praporčíka Kima. Zjistili jsme (nejen) o něm mnoho zajímavých věcí – líbilo se mu v Holandsku a Austrálii, rád jí sushi a v České republice zůstane do pátku. Byl samozřejmě dotazován na své oblíbené epizody Voyageru a také promluvil o důvodu, proč nesledoval Star Trek: The Next Generation, o kanadských žertících Tima Russe a později došlo i na Neelixovo vaření.

Během jeho mluvení snad nikdo nevečeřel – všichni počkali na pauzu. Pauz bylo více – někdo si při nich objednával pití, někdo chodil na chladnější vzduch před restaurací. Při jedné takové jsem měla možnost vidět OPRAVDOVÉHO HERCE ze Star Treku dokonce z menší vzdálenosti než té, která byla spojnicí mé židle a pódia, a při té příležitosti jsem se ho mohla zeptat na jeho pocity po Endgame. Jak jsem se svou znalostí angličtiny pochopila, byl tehdy docela smutný a připadá mu, že přes to, že první hodina Endgame je dobrá, ta druhá skončila příliš rychle. Janewayová řekne jen "Nastavte kurs domů!", záběr na Tuvoka a Parise – žádné nadšení. Křik Tomova a B‘Elannina dítěte, záběr na dojatého Harryho... Jeho dojetí ovšem vyznělo trochu nesprávně – Harry měl takhle reagovat nikoliv na Parisova potomka, ale na návrat do Alfa kvadrantu...

Po této možnosti sedět chvíli u jednoho stolu s Harrym Kimem jsem opravdu nebyla schopná soustředit se na krájení řízku, který jsem si vybrala z nabídky, a při krájení se mi třásly ruce. Za chvíli přišlo ovšem další překvapení a jestliže v ten první okamžik jsem doufat sice mohla, ovšem neodvážila jsem se, následující chvíli jsem si nikdy ani nepředstavila. Neočekávaný příchod Alice Krige, borgské královny, vyvolal asi stejně velký potlesk jako na začátku příchod Garretta Wanga.

Poprvé jsem měla možnost vidět Borgskou královnu v civilu. Alice byla velmi milá a opravdu jsem v ní poznala ladné pohyby Borg queen, jejíž – stejně jako Harryho – obliba u mě velmi výrazně stoupla. Alice Krige odpovídala na otázky, bylo možné vyfotit si ji spolu s Garrettem Wangem... (Napadlo mě, jak by se Janewayová tvářila, kdyby viděla svého praporčíka-premianta držet kolem ramen Kathryninu největší nepřítelkyni.:-) Nejvíc na mě zapůsobila její odpověď na otázku "Myslíte si, že trekkies jsou blázni?": "Pokud ano, tak jsem jeden z nich!", po níž následoval nadšený potlesk. Při otázce Který ze Star Treků má nejradši, kdy nevěděla, co si vybrat, vykřikl Garrett Wang: "Voyager!"

Dál jsme se dozvěděli o její filmové roli Jessiky, jaké je líbat Brenta Spinera, co říkal Patrick Stewart na to, že mu ve ST:VIII (První kontakt) visela na noze, a také si popovídala s Garretem Wangem. Naneštěstí spěchala, a tak se nezdržela až do konce, přesto na mě udělala velký dojem. Před jejím odchodem jsme se s ní a Garretem Wangem mohli vyfotit...

Když jsem přišla a stoupla si mezi ně, Alice Krige mi řekla česky "Ahoj." A potom... Neumím popsat svůj pocit v té chvíli, několika sekundách při focení, kdy jsem stála mezi dvěma herci ze Star Treku... Bylo to naprosto úžasné!!!

Po focení Alice odešla – ještě předtím se však rozloučila stylově: slovy "Resistance is futile", pronesenými samozřejmě skvělou intonací Borgské královny.

Poté následovala autogramiáda Garretta Wanga. Dál nevím, musela jsem nastoupit cestu zpátky domů a nemohu napsat, že by mi nebylo líto odejít. Byl to přece jeden z nejkrásnějších, ne-li nejkrásnější večer v mém životě a můj největší trekkistický zážitek!