Na letošní Festival fantazie a zejména Trekfest jsem se těšil neméně než v letech předchozích - snad o něco víc, neboť tématem toho letošního byla tak oblíbená věc, jako je dovolená, která samozřejmě nikdy neztratí své kouzlo, ani ve 23. a 24. století (a určitě i v době kapitána Braxtona). Celý Trekfest byl tématu dovolené přizpůsoben, a to jak upomínkovými předměty (zejména horgony), tak i náplní přednášek a zejména večerů, kopírujících možnost strávit dovolenou na "rajské" planetě Risa, kterou jsme poznali v sériích The Next Generation, Deep Space Nine a Enterprise.
Jako obvykle jsem toho na celý festival s sebou tahal dost, takže jsem se snažil sehnat odvoz autem a zpočátku jsem si nebyl jist, že se mi to podaří, ale nakonec jsme jeli v pěti ve Foxově autě a i všechny tašky a bágly jsme tam nějak zázračně narvali. Do Chotěboře jsme dorazili tak akorát, abychom se stačili registrovat v nové Aréně (uvnitř se dá stanovat) a pak hned na zahájení celého Trekfestu, aby Margh jako vedoucí linie nebyl smutný, že na něm má málo lidí.
Po představení nejzajímavějších pořadů Trekfestu, které nás čekaly v následujících dnech, a téměř povinné obhlídce baru (samozřejmě vybaveného populárními tousty) začal první z hlavních pořadů - soutěžní večer pod vedením Xyll, která nám zadávala poznávání obrázků z novějších seriálů Star Treku, na nichž byla vždy jedna z postav vymazána, a my jsme ji měli uhodnout. Soutěž pak vystřídala prezentace ministra kultury a oddechu planety Risa (nápadně připomínal Wesleyho!), který nás informoval o zajímavostech, radovánkách i některých rizicích, jež dovolenkychtivého turistu mohou v jeho domově potkat. Pak se už rozestavěly židle v posilovně, kde letos Trekfest probíhal, a my jsme si - ne sedli, ale přímo lehli do kruhu, v němž jsme plnili další zábavné úkoly. Bedraz nejprve zahájila "poznávačkou", kde měl každý trekkie získat podpis ostatních, kteří se vyznačili nějakou činností pro Star Trek (překlady, obliba Oktana Esotera či Williama Shatnera, Porthos doma apod.). Bohužel někteří jedinci popíjeli na baru či dosud nedorazili, takže tabulka se nedala vyplnit kompletně. Následovala mimořádně zábavná obdoba soutěže z loňského Kadet kempu, kde účastníci kladli náhodné otázky panu ministrovi z planety Risa, a pak se náhodně losovaly odpovědi - kombinace opravdu stály za to, Zkoušeli jsme i přidávání předmětů a jejich zapamatování v kruhu, ale těsně u mě se soutěž pro nedostatek času zastavila, takže jsem si nemohl vlastní paměť vyzkoušet. Bylo ale nutno pokračovat dál - čekal nás "zlatý hřeb večera" Littlovo povídání o orgiích na můstku Enterprise. A orgie to byly v pravém smyslu slova - měli jsme možnost shlédnout ukázky ze skutečného porno Star Treku, klasického i Nové generace. Zvláště scény se Spockem byly opravdu "vypečené". Přednáška, jak se dalo čekat, měla veliký ohlas a posilovna byla "natřískaná" a to jsme ještě neviděli poslední "dílko" v tomto oboru o Khanu Singhovi, jeho představitel je mu dokonce údajně podobný. No a Kirk… to se prý musí vidět.
Program skončil a my samozřejmě přešli do baru, kde se popíjelo doslova do rána bílého - však taky příznivci Torchwoodu získali 100% úspěšnost ve vyhození z baru úplně každý den. :P
Vstávání opravdu nebylo jednoduché, ale podařilo se mi dostat na většinu Snídaně s trekkies. Proběhla letos sice jen jedna, ale vydařila se. Jídlo už bylo tentokrát připravené, aby nedošlo k případným úrazům jako loni, a Bedraz s Foxem pro nás měli připraveno spoustu zajímavých věcí, zvlášť o dovolené. Po snídani si mě vyžádal díky uniformě k natáčení jeden student připravující pořad o trekkies a fandomu vůbec, takže jsem stihl už jen část Johnakova povídání o zajímavostech Deep Space Nine, zejména sezón, které u nás neběžely - z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jde o jednu z nejkvalitnějších sérií ST. Pak už ale nastoupila Xyll s oblíbeným přehledem toho nejnovějšího, co se natočilo ve světě fanfilmů, a nakonec jsem se přidal i já s několika ukázkami posledních epizod největšího počinu v tomto oboru Star Trek: Odyssey a Star Trek: Helena Chronicles. Ukázky byly krátké, ale výmluvné - člověka přímo mrazí, když vidí, čeho všeho je pověstná Sekce 31 schopna pro vlastní utajení.
Odpoledne začalo opět ve znamení Deep Space Nine a jednoho z jejích hlavních protagonistů - tajemného cardassijského krejčího a špiona Elima Garaka, kterého nám s nadšením sobě vlastním představila Tar-ara (a vyslovuje se Ílim, ne Elim!). Materiálů byla celá řada, škoda, že času nebylo nazbyt. Jako další přednášející nastoupil Yakuzza, který promluvil o některých zajímavých aspektech populárních "vesmírných" seriálů - Star Trek, Battlestar Galactica a Babylon 5. Řada rysů je shodných, řada odlišných a spíše než o přednášku šlo o položení některých dotazů, jejichž zodpovězení není zdaleka jednoduché.
O posledních návštěvách startrekových herců Mariny Sirtis, Denise Crosby a Armina Shmimermana s manželkou v Praze nám s fotografickým doprovodem vyprávěl Samuel. Nakonec zodpověděl všeobecně očekávanou otázku, kdo že nás navštíví příště - na podzim na CzechTreku to bude představitel doktora Phloxe z Enterprise John Billingsley (snad rovněž s manželkou).
V pátou hodinu následovala jako obvykle jedna ze známých Martyho soutěží, zaměřená na hlášky ze SF, detektivních i jiných filmů a seriálů.
Večer nás seznámili Bedraz a Little s nejnovějším merchandisingem veleúspěšného 11. startrekového filmu a následovala Hana'an s poznávací soutěží o planetách světa Star Treku. A pak už nastal první ze skvěle připravených tematických večerů Trekfestu - tentokrát to byl SciFi táborák. I když v uzavřené prostoře, vypadal jako opravdový, přestože fungoval vlastně na principu jemných proužků a větráku. Samuel všechny seznámil s připraveným Zpěvníkem, který bude možno stáhnout i na stránkách CZ Kontinua, a pak se už text písniček promítal na plátno a my všichni zpívali za doprovodu Křupínovy kytary. Řadu textů jsme už znali, ale mnoho bylo nových. Nová verze Slavíků z Madridu "Scottyho lament" patřila k nejúspěšnějším, stejně jako "Chodím po Naradě", "Kirkovo vyznání" a "Borgská kocábka". Zpívali jsme je znovu a znovu - a nejen na táboráku.
Tentokrát jsem si trochu přispal, takže jsem zmeškal přednášku Včielky o Andorianech. Nesměl jsem ale chybět na prezentaci startrekových propriet - Mám doma Star Trek - však jsem také pár snímků poslal a nyní i prezentoval. Trekisti toho mají doma opravdu spoustu - od modelů a figurek přes řadu knih až po nejrůznější plakáty a serepetičky, o nahrávkách nemluvě. A drobnosti si pak také mohli zájemci vyrobit na Foxově workshopu.
Odpoledne nám Little opět pověděl něco ze zákulisí nového filmu, tentokrát o uniformách a jiných kostýmech. Následovala přednáška Darth Ziry spojená s diskusí "Evangelium podle Roddenberryho" - dá se čekat, že se někdy budoucnost Star Treku realizuje? Jak by skutečně fungovala ekonomika bez peněz nebo jejich ekvivalentu? Názory se různily, ale diskuse byla nepochybně zajímavá.
O něco zábavněji byla naopak laděná Svačinka s trekkies, kde jsme se například naučili základům barevných poplachů ve stylu mateřské školky, zacvičili si - a nakonec naštěstí unikli písemnému testu. Poté jsem svět Star Treku na chvíli opustil a vynechal další z Martyho soutěží, abych zašel na Canthalovu přednášku o pochmurném světě Warhammeru 40.000, jehož jsem díky oblibě kombinace SF a fantasy rovněž fanouškem. Canthal předestřel tento svět opravdu poutavě, zejména možnosti přidání se k Chaosu… A stejně tak jsem si večer vyslechl Lynxovo povídání o mimozemšťanech tohoto vesmíru, které musí Císařovi mariňáci nemilosrdně vyhlazovat, takže jsem pak stihl jen závěr Littlova povídání a ukázek ze soundtracku Michaela Giacchina k novému filmu. Ještě před slavnostním večerem jsme se přesunuli do hlavního sálu, abychom zhlédli zdařilé (a na CzechTreku odložené) představení Oktaska, zaměřené na vtipný výklad jedné epizody TAS z hlediska světových náboženství (anebo Signumda Freuda… :P). A pak už nastal další z večerů - Havajská noc!
Posezení bylo připraveno opravdu skvěle, nechyběly soutěžní pořady a soutěž kostýmů, v improvizovaném baru se servírovaly nápoje jako na Rise - však se taky barmanky měly co ohánět, fronta byla dlouhá - a především atmosféra byla naprosto báječná. Pak jsme si zasoutěžili, kdo má lepší kostým - vyhrál soutěžící v mexickém sombreru a zvláštní cenu dostal za výbornou prezentaci Lore. Následovala disciplína podlézání pod tyčemi ve stylu Star rozlučky přede dvěma lety - a pak už to nebyly tyče, ale světelné meče mistrů Jediů! Bylo vidět, že i těm se u nás líbilo, stejně jako mnoha dalším příchozím. Po vlastním programu následovala improvizovaná diskotéka zakončená Final Countdownem, které jsme si opravdu skvěle užili. A samozřejmě opět - hurá na bar!
V neděli jsem opět přišel o něco později, takže jsem zastihl jen závěr Terrhovy přednášky o tom, co se dělo mezi posledním filmem TNG "Nemesis" a komiksem Countdown, v němž byl zničen Romulus a který sloužil jako úvod k novému filmu. Původně ohlášená přenáška o ST kolem nás byla nakonec přetransformována v pokračování prezentací o Star Treku doma, protože příspěvků bylo opravdu mnoho a do jedné hodiny by se rozhodně nevešly. Po poledním Claiřině workshopu v malování na sklo následovala rozšířená přednáška Xyll z loňského FFS o mariňácích ve Hvězdné flotile, o kterých se ví (kromě jedné epizody Enterprise, kde je navíc jejich zařazení poněkud sporné) zejména z internetové tvorby. Ale je vidět, že autoři se ve věci vyznají a problematiku řeší opravdu podrobně. A pak už nastal hromadný přesun do kina na nový film, který jsem zhlédl už po sedmé (někteří ovšem ještě vícekrát). Po jeho skončení jsme vytrvali před kinem v uniformách, následovalo totiž hromadné i skupinové focení podle klubů, sérií nebo prostě celá Flotila.
Opět v posilovně následovala zajímavá Mvekova přednáška o podobnosti českého seriálu Návštěvníci a čtvrtého startrekového filmu Cesta domů - společných rysů je opravdu hodně. Už jsem ale nestačil zhlédnout videoklip o akademiku Filipovi/Richardovi, protože jsem musel přeběhnout na Cultcon a připravovat se na divadlo. Slíbil jsem totiž Lytě, že v galavečeru Doctora Who/Torchwoodu zahraji zestárlého doktora Owena, a všichni jsme se museli během neděle naučit roli. Příprava proběhla, i když Namuras coby představitelka Toshiko měla ještě přednášku - a pak už začalo divadlo. My účinkující jsme byli venku a vbíhali dovnitř jen při vlastní scéně - já musel hodně dlouho a bolestně umírat a pak mě jen odnesli. Ale představení mělo zřejmě úspěch a ještě jsme si při děkovačce zatančili kankán (Láma lama lama láma…).
Naštěstí jsem stihl aspoň část finále osvědčené soutěže 5 proti 5 - bylo zábavné sledovat, jak soutěžící tipují. A pak nastal třetí ze slavnostních večerů Trekfestu - pravé a nefalšované Casino Risa. Každý dostal předem hrací žetony - jak jinak, než přesně 47 - a mohli jsme vyhrávat nebo prohrávat v ruletě (Kája dělal krupiéra naprosto úžasně!), tribblech, pokeru a dalších karetních hrách, případně získat další žetony házením šipek. Já sám jsem toho mnoho nevyhrál, spíš jsem se bavil - jak při hře, tak i při závěrečné dražbě, kde účastníci za vyhrané žetony bojovali o různé předměty. Včielka coby "slečna se špičatýma ušima" zanechala opravdu nesmazatelný dojem.
Díky Casinu jsem nestihl celou Torchwood party, která se zřejmě opravdu vydařila, ale dorazil jsem aspoň na závěr - a pokračování na ulici před kinem, kde jsme spolu se spřátelenými Torchwooďáky ze Slovenska (měli na tričkách napsáno Sôvä nad Sŕním - nevíme, jestli to opravdu existuje, ale prý se tam objevuje zmizelý Torchwood 4), zpívali až do rozbřesku a ještě se poté odebrali do nonstopu (vynadáno jsme druhý den ovšem dostali i tak). Cestou na náměstí jsme ale dočasně ztratili Yakuzzu, což mělo následky i později…
Dokázal jsem vstát natolik brzo, abych stihl aspoň několik z kapitánů Hvězdné flotily, o nichž mluvili Saliven a Saren. Pak měla následovat Yakuzzova přednáška o lodích Federace v novém filmu, avšak přednášející byl stále ještě nezvěstný, takže Hypo (stále aktivní, i když jsme si nebyli jistí, jestli po svatbě nezažijeme na Trekfestu i porod), předvedla další prezentace o Star Treku doma, které zakončila vlastním povídáních o bohatém vybavení Základny Titan. V poledne jsme pod Foxovým vedením vyrazili na Procházku s Trekkies, která byla mnohem příjemnější než ta minulá na podzim - došli jsme dokonce až ke slavné Barvy Měnící Kulaté Kouřící Věci, i když se prý zapíná jenom někdy.
Odpoledne nás Xyll seznámila s tím nejlepším z komiksové tvorby Star Treku - komiksů je opravdu hodně, i když se vydavatelství často střídají, a doufáme, že kvalitní tvorba bude pokračovat i nadále. Pak se už přiblížil oficiální závěr Trekfestu, i když zdaleka ne programu, a po slavnostním ukončení vystřídal na stěnách posilovny kapitány Flotily Jack O'Neill i nepřátelští Goa'uldi v rámci Gateconu. Darknight měl připravenou bojovku Hvězdná dovolená, ale ta se pro hustý déšť přesunula jen do KD Junior.
Pondělní večer byl ovšem ve znamení obou fenoménů - Star Treku i Hvězdné brány - v podobě udělování cen EýTý v kině. Kategorií byla spousta a patroni měli připravené projevy - na mě padly ST/SG hlášky a i když byla pravděpodobnost 3:1, že vyhraje Star Trek a cenu převezme Sokar, stal se opak a vzápětí jsem stál na pódiu, abych převzal cenu za Teal'ca a jeho nejprofláklejší hlášku "Indeed". Teal'c je momentálně po psychickém přetížení v kómatu a nevíme, jaké na něm zanechá následky, ale buďme klidní - svou hlášku jistě bude schopen vyslovit i v budoucnu, i kdyby jinak úplně mlčel.
Zbytek večera jsme strávili v baru, takže jsem dokonce zmeškal promítání první z pěti zbrusu nových epizod třetí řady Torchwoodu. Nikoli ovšem v příštích dnech.
Trekfest oficiálně skončil a úterní dopoledne jsem věnoval jednak odpočinku, jednak nakupování věcí na odpolední LARP "Alvinius" pod vedením Yakuzzy a Canthala, kteří nám po druhé hodině předali instrukce. Byli jsme rozdělení na 2 skupiny a hráli znepřátelené posádky Klingonů (v té jsem byl já spolu s Duhou, Pájou, Mvekem a Sokarem - a to jsem ještě kdysi obchodoval s jednou Romulankou, což ovšem nesmělo vyjít najevo) a Romulanů pod vedením Xyll vezoucích diplomatku Claire - nejvíc jsem se obával Tai, která by mé kšefty mohla prozradit. Ke Geofondu jsme se vydali kolem čtvrté odpoledne a po posilnění v hospůdce začali hrát. Obě posádky se vzájemně sestřelily nad planetou, jejíž atmosféra byla smrtelná a komu se protrhl skafandr (nebo snad balónek?), byl na místě mrtev - takhle jsem přišel o 2 členy posádky. Abychom se dostali teleportem na orbitu, museli jsme se s Romulany naoko dohodnout (a já ještě maskovat stopy). Připravili jsme ovšem pro ně překvapení - podstrčeným majákem jsme přivolali posily, které měly naši smrt pomstít, aby se o ní mohlo zpívat v klingonských písních (nečekali jsme, že by nás Romulani propustili, a v zajetí jsme taky skončit nechtěli). Záměr se sice vydařil, ale kapitán Xyll (nebo Talisa Ren?) nás po teleportu nechala vypustit do vesmíru - aspoň je hned nato přivolaní Klingoni rozstříleli, takže jsme vlastně umřeli všichni. Ani jsem si s Tai nestačil vyřídit účty, protože se jí protrhl skafandr - tak jsme náznak improvizované rvačky předvedli alespoň v hospodě, kam jsme se uchýlili před deštěm, než nás Xyll a další auta odvezla zpět. Ale i přes déšť byl LARP podařený a už se těšíme na některý další.
Po návratu nám Margh pustil epizodu nového SG fanfilmu Wormhole Extreme, kterou jsme zmeškali, a pak jsme už jen seděli v baru., takže jsem až o půlnoci přešel do Sportovní haly na projekci druhé epizody Torchwoodu. Byla dost pochmurná, i když nesmírně potěšila Iantova akce při záchraně kapitána Jacka Harknesse - ne, tentokrát nikoliv traktorem, Torchwood upgradoval na bagr. A ve stejném duchu se nesla i následná "psychoanalýza" nahoře ("Mám veliký problém" "To je smutné, Praotče!" "Nevím, jestli příště bude jeřáb nebo kombajn!" "Počkej a uvidíš!").
Ve středu jsem programu navštívil jen málo a věnoval se spíš konverzaci či konzumaci výborného dovezeného prasete. Večer tomu ovšem bylo jinak a já musel opět navléci uniformu… V pět hodin večer začal v rámci Klasikonu improvizovaný proces s lordem Pavlem Youngem (představovaným Johannsonem) ze světa Honor Harringtonové, který dezertoval z bitvy a zavinil smrt mnoha lidí. Soud byl opravdu vydařený, obžalovaný měl v Bendiho podání naprosto skvělého advokáta, který názorně předvedl, co mazaný právník dovede. Margh coby degenerovaný šlechtic a samotní porotci v čele s Johnakem (Xyll, Annie, Sammael), byli také výborní, zvláště když se nechali díky předsedovu vydírání "přesvědčit" a odsoudili zrádce k trestu smrti - já jsem jako jeho otec na improvizovaném křesle s podporou života vzápětí opět umřel - a pak jsme už sledovali popravu venku, která ovšem neproběhla hladce: Johannson se snažil katům utéci přeskokem přes zídku, teprve u kina byl dopaden a spravedlivému trestu neušel.
Sotva jsem se stačil navečeřet a už jsem se hlásil v kině - rozhodl jsem se totiž, že zkusím účast v letošní soutěži kostýmů Cosplay. Když jsem viděl všechny nápadité kostýmy (Fantomas, Darth Revan, profesorky z Bradavic, Hulk a mnoho dalších…), nečekal jsem, že mám velké šance - vždyť trekisty v uniformách už znali všichni. Abych aspoň obstál, vymyslel jsem prezentaci o lodi Federace USS Immortal s posádkou nesmrtelných, které velím (taktický důstojník Highlander, vědecký důstojník Doktor Who, lékařka Claire z Heroes, první důstojník kapitán Jack z Torchwoodu) - a prezentace se kupodivu nejen líbila, ale v kategorii sci-fi jsem získal naprosto neuvěřitelné třetí místo (dodnes tomu ještě úplně nevěřím…). Kostýmy byly opravdu pěkné a úspěch mělo i vystoupení osvědčených stormtrooperů z 501. legie. V kategorii sci-fi vyhrál Darth Revan ze Star Wars, v kategorii fantasy skřet z Pána Prstenů (získal i Cenu diváků) a v kategorií Ostatní Krotitel duchů doktor Venkman. Padmé i s porotou a organizátory přes všechny problémy zvládli soutěž skvěle a přejeme jim spoustu elánu do dalších ročníků.
Úspěch se samozřejmě musel zapít v baru a vytrval jsem v něm až do premiéry třetí sezóny Torchwoodu. I když před promítáním dělali diváci dost zmatek (slušně řečeno), epizodu zhlédli už v klidu - oproti předchozím sezónám byl děj hodně vážný. A nikdo netušil, co nás čeká dále…
Ve čtvrtek bych byl opravdu potřeboval Hermioniny hodinky nebo stroj času jakéhokoli druhu, abych stihl vše, co mě zajímalo. Na Onconu jsem viděl kus povídání o World of Warcraft, který jsem dost dlouho hrál, Slayercon jsem bohužel nestíhal a pak jsem se přemístil na Vampcon na prezentaci skupiny Nightwish, která se mimo jiné věnuje i upíří tematice (poslední emvéčko bylo ovšem z Voyageru, na což přednášející neopomněl díky mé přítomnosti upozornit). Na Vampconu jsem ještě setrval na přednášce se zajímavým tématem homosexuálních upírů (je jich dost, jak v knihách a mangách, tak i v seriálech a dokonce i u Kulhánka), a pak už přišel veliký okamžik pro celý Festival. Jeden z jeho účastníků JanoS (v LARPu hrál Romulana a vlastní i Spockovu uniformu z nového ST filmu) totiž pracuje v Googlu ve Švýcarsku a zařídil, že mapovací autíčko Googlu projede Chotěboří kolem kina a my budeme stát ve špalíru v kostýmech, takže se časem objevíme na Google mapě Chotěboře (byť s rozmazanými tvářemi). Auto mělo zpoždění a čekání se protahovalo, ale nakonec dorazilo a kamera snad zabrala vše - trekisty v uniformách, Hvězdné brány i robota Bendera z Futuramy, kterou propagovala televize Prima Cool.
V pět hodin jsem navštívil přednášku Tai na Gateconu o představiteli doktora McKaye Davidu Hewlettovi, k níž jsem pomáhal překládat některé texty z Youtube, a pak až skoro do půlnoci zůstal na terase U Velkých vočí. A opět promítání Torchwoodu - vše se komplikuje, kapitán Jack se chce postavit zákeřným emzákům, ale jako typická lama selže - a Ianto mu umírá v náručí! Takhle rozbít neoblíbenější pár série, to bylo opravdu kruté. Fanoušci jsou v šoku, stále doufají, že Ianto bude nakonec oživen - ale na torchwoodovské tabuli v Sokolovně se už objevily květiny a smuteční foto za Jackova přítele…
V pátek jsem se chtěl podívat na přednášku o upírech v seriálu Buffy, ale ta odpadla - místo ní proběhlo povídání o nezdařené reklamní kampani seriálu Firefly, který natáčel stejný tvůrce Joss Whedon. Hned nato jsem se přemístil na Viragofest, abych nezmeškal povídání o postavách z Xeny - bozích a jiných hrdinech i jejich předobrazech. Odpoledne jsme se ženou, která mezitím dorazila, vyslechli přednášku ve slovenštině o zbraních, které Buffy a ostatní postavy seriálu používaly (kolíky, kuše a další), a pak jsem odjel s kamarády na večeři do "ovčárny" nedaleko Chotěboře. Ovcí bylo kolem dost, ale my jsme měli menu už stejně připravené. Další přednášku o pobytu našich "xenitů" Kubully a Garfiela na Xenaconu v L.A. jsem navštívil až v deset večer - a pak už jen čekání, jak že ten Torchwood vlastně dopadne.
No ani se neptejte, všechno špatně. Ianto zůstal mrtvý, Jack mizí v kosmických dálavách a tým se rozpadá - kam se to ten vtipný svět dostal. Že prý bude i čtvrtá sezóna, ale pro mnoho fanoušků to už stejně nebude ono. Postáli jsme u pomníčku, ale nakonec jsem se přemístil zpět do kulturáku, abych se trochu vzpamatoval na Infantilní diskotéce. Byla docela vyvedená, i když už neměla ty "grády" jako loni a na můj vkus v ní bylo příliš zahraniční hudby - a ještě při tancování někdo zničil Fantomasovi masku. Však se taky opravdu ZLOBIL.
V sobotu jsem si přispal a dorazil až na Garfieldovu přednášku na Viragofestu o různých conech věnovaným Xeně či příbuzným tématům, které navštívil. Bylo opravdu zajímavé sledovat rozdíly - myslím, že si můžeme hodně vážit toho, co nám Festival fantazie oproti zahraničí poskytuje. Ve čtyři hodiny jsem si zkusil Xena kvíz (skončil jsem čtvrtý) a v sedm večer jsem přišel s vlastní přednáškou, na níž jsem (díky Samuelově technické pomoci) předvedl tři hlavní virtuální sezóny Xeny, líčící na internetu dobrodružství Princezny bojovnice po ukončení televizního seriálu. Každá je zaměřena jinak a také odlišně řeší Xenino oživení, ale rozhodně všechny stojí za přečtení. Na chvíli jsem zavítal na Gatecon, kde jsme hráli "kopanou" za pomocí balónků (poměrně rychle mi ten můj prokopli) a na chvíli zašel i na Karaoke. Byl to poslední večer, takže jsme opět museli vytrvat až do konce - a ještě jsme v baru zpívali až do ochraptění.
Vše jednou končí, i ten nejlepší a nejdelší festival… Přesto jsem ale stačil navštívit poslední přednášku na Viragofestu o fanouškovské tvorbě Xenitů v zahraničí i u nás - samozřejmě včetně fanfilmů s herci, které většinou dobře známe osobně. Na chodbě nás ještě Tess skvěle pobavila vtipným komentářem při promítání naprosto otřesných nejnovějších verzí Tří mušketýrů - jsou dvě a jedna horší než druhá, chudák Dumas.:) Pak už následovalo obligátní Vaškovo "O conu po conu" (Festivaly samozřejmě budou pokračovat dál, i když nějakému zdražení se zřejmě nevyhneme) a myslím, že i přes některé potíže byli spokojeni jak účastníci, tak i organizátoři. A pak jsme už autem vyrazili zpět do matičky Prahy.
Letošní Trekfest i Festival fantazie vůbec byly skvěle připravené, zábavné a dovolená na nich byla skutečným zážitkem. Snad jsem navštívil jen menší část všeho, co se v Chotěboři odehrálo, ale nesporně to stálo za to. Díky všem, kteří na tom měli zásluhu - realizačnímu týmu Trekfestu, Vaškovi Pravdovi, všem organizátorům, přednášejícím i všem dalším fanouškům - a už se moc těšíme na Festival fantazie speciál.
©2009 CZ Kontinuum Star Trek fan klub |