(klikni pro větší obrázek)
Report z Májových slavností ve Vlašimi naleznete zde.
Na Čundr jsme jeli přes Prahu, kde jsme se zastavili v obchoďáku ve Zličíně, abychom povečeřeli a nakoupili (místní servírka dokonce díky uniformám poznala, že jsme ze Star Treku!!!). Díky mapám jsme se dvěma auty nakonec dorazili do autokempu Plešivec a vyslechli si povídání ostatních účastníků Trekčundru o jejich cestě z Berouna na Tetín, na Koněprusy a do lomu Kobyla (ano, tam, co se natáčel Metrénský incident) se všemi věcmi na táboření. A to ještě Darknight měl poněkud zvláštní způsob počítání, protože místo avizovaných 13 kilometrů ušli asi o 10 kiláků víc (však si to taky pak pěkně schytal). Chvíli jsme seděli v místní hospodě, ale pak jsme už v chatkách rozvěsili uniformy a šli spát.
Druhý den ráno jsme vyrazili po desáté směrem na Beroun. Protože úsek do města patřil k nejhorším, přesunuli jsme se na místo auty Xyll a BorgaAI. Jedno místo chybělo a Darknight vyrazil "za trest" pěšky, ale stejně se mu podařilo někoho stopnout a dorazit na místo s námi. Po nákupu pár drobností jsme uvažovali, zda má smysl chytat vlak na Karlštejn - nakonec jsme tryskem vyrazili a doslova v posledních vteřinách vlak chytili. Však průvodčí taky trochu hudrovala, i když jsme zřejmě vlak ani nezdrželi. Po výstupu se k nám připojil ještě On-Off s rodinkou (jeho paní uvázala malému synkovi improvizovanou "klokanku" po indiánsku) a vyrazili jsme. Ke Karlštejnu jsme došli všichni, ale pak jsme se rozdělili - kdo chtěl, mohl jít nahoru na hrad (i když do Křížové kaple by se nedostal, to se musí objednávat dopředu), my ostatní jsme zamířili do hospody U draka, kde servírovali výborný vývar v kastrůlku. Když jsme se najedli nejprve my a pak "hradní" skupina, vyrazili jsme dál. V Mořinách se k nám připojil i Lore, který nad námi létal zprvu letadlem a právě přistál v okolí, pak už jsme šli mimo "civilizaci". V jednom momentě bylo stoupání dost strmé a ani jsme moc nemluvili, pak už to ale šlo (i když jsem ne vždy viděl zejména na sestupy, ale díky pomoci Lora, omiho a hlavně Ziiny jsem se dostal dál i na neschůdných místech - díky!). Dorazili jsme postupně k lomům Amerika, Malá Amerika a Mexiko a pokochali se nádherným výhledem, někteří sestoupili i o něco níž. Na palouku jsme chvíli kempovali, konzumovali zásoby a přemýšleli kudy dál - místní značení zdaleka nebylo nejjasnější. Nakonec jsme ale za pomoci dalších turistů našli správnou stezku k Mexiku a sestupovali, abychom záhy opět začali stoupat… a tak pořád dokola.
U Bubovických vodopádů jsme zjistili, že "nefungují", protože vody bylo málo. Do jeskyně poblíž se vydala řada z nás - a tentokrát jsem si postavil hlavu, že to chci zkusit taky, tak mi kamarádi museli pomáhat nahoru. Výsledná fotka, kterak se krčím u vchodu do jeskyně, ale stála fakticky za to.
Kilometry začínaly být pomalu znát (však jsme jich ušli celkem 16) a i když jsme se nedostali do místního důlního skanzenu, byli jsme rádi, když jsme konečně dorazili do Svatého Jana pod Skalou. Mají tam místní pramen, klášter a kostel s vyhloubenými otvory do jeskyní, ale dovnitř jsme jít nestihli, protože za chvíli začínala mše. Zakotvili jsme proto v místním hostinci (podle kolegyně z práce to dřív bývala škola) a dali jsme si večeři - vaří tam opravdu moc dobře, i když Samuel tak úplně nechápal, proč dostal spolu s jídlem i šnečí ulitu (popravdě řečeno personál také ne). Nic jsme ale řešit nemuseli a jen z večeře doběhli rovnou na autobus, který nás odvezl zpět do Berouna - pěšky po normální silnici se nám už opravdu nechtělo. Většina se vydala rovnou do kempu, já ale šel s menší skupinou doplnit zásoby, hlavně buřty (nebo spíš párky) s chlebem a hořčicí. A pak jsme se už vrátili auty do tábora.
Večer nastalo klasické opékání, ovšem okořeněné trochou trekistického zpěvu. Zpívali jsme písničky ze Zpěvníku Kontinua, který jsme nedávno odzkoušeli na Kokonku, ale tvořili jsme i díla nová, zejména podle posledního filmu, který jsme měli v čerstvé paměti. Tak vznikla parafráze "Chodím po Naradě vzteky sem a tam (tam a sem)…" o neblahém osudu Romulana Nerona, i další písnička, jak že je to mezi Uhurou, Spockem a Kirkem. Bedraz vše zaznamenala a nepochybuji, že si písničky zazpíváme ještě mnohokrát. Postupně lidi odpadávali, ale naše "pěvecké trio" Xyll, Ziina a já - tentokrát i se Samuelem - u ohníčku vydrželo nejdéle.
V neděli bylo třeba vše uklidit, zabalit a hlavně narvat do aut - a pak jsme se vydali opět do Berouna, tentokrát na prohlídku místních trhů. Postupně jsme prošli všechny stánky, ochutnali místní dobroty a popili několik druhů místní medoviny - byla opravdu dobrá. Navíc jsme se za rohem dostali k výstavce kamenů pod širým nebem, kde nás tamější geoložka poučila o místních horninách a nerostech ze starohor a prvohor, a ještě se zašli do muzea podívat na vystavené motocykly Jawa. Ve dvě hodiny jsme se dle domluvy sešli na oběd a vydali do hospody Pivovarka poblíž nádraží - zvenčí to vypadá skoro děsivě, ale uvnitř je restaurace vkusně zařízená a vařili tam rovněž výborně. Pak jsme si ještě venku prohlédli rypadlo a obrněné vozidlo připomínající tank - a potom už nastalo loučení, někteří se vydali na vlak, další odjeli auty. A tím skončil celý prodloužený víkend
I Trekčundr se výborně vydařil - by to opravdu příjemný zážitek projít se za pěkného počasí po kraji, protáhnout se a ještě popovídat s kamarády, o večerním zpívání u ohně nemluvě. Děkuji moc všem, kdo ke krásnému víkendu přispěli - kubu Stargate Command, místním organizátorům ve Vlašimi i klubům Trekkies: TNG a CZ Kontinuum. Jistě se uvidíme na dalších projekcích nového filmu - a pak hurá na Trekfest!
©2009 CZ Kontinuum Star Trek fan klub |