L'Incidente di Metrén

Reportáž:

L'INCIDENTE DI METRÉN

Martin "Samuel David Thorn" Böhm

Úvod

Když jsme na konci roku 2007 v potu tváře dokončovali první český fanfilm na motivy Star Trek - Metrénský incident, nikdo z nás netušil, že se s ním ani ne o půlrok později vydáme do zahraničí, a sice do Itálie.

Všechno začalo už v roce 2007, kdy se mi Filip, kamarád z Německa, zmínil o jistém conu v Itálii, který se koná v květnu a že prý "je tam prima, že tam jezdí každý rok, a tak…". Slovo dalo slovo a slíbili jsme si, že si po Novém roce napíšeme a domluvíme se co a jak. V dubnu 2008, když jsme domlouvali detaily ohledně naší cesty na STICcon, jak se ten italský con jmenuje, přišla řeč i na náš fanfilm. Filipa napadlo, jestli bychom tam film nechtěli promítnout, když už tam budeme.

A tak jsme začali s přípravami na Italskou premiéru Metrénského incidentu. Dlužno říci, že DVD, které je v současnosti zájemcům k dostání, ještě neexistovalo, takže jediná možnost byla použít DVD, ze kterého se realizovaly všechny předešlé projekce. Problém byl ale v jazykové bariéře. Promítat italskému publiku film v češtině by asi nebylo to pravé ořechové. Nabídl jsem tedy možnost projekce s anglickými titulky. V té době to byly jediné titulky, které jsem měl k dispozici. Tehdy přišla nabídka z Itálie, že si oni sami z anglických titulků vyrobí italské, které mi zašlou a já je dám na DVD. O překlad se postarali Elena Albertini a Boris Matei. Vše se nakonec povedlo a jak to dopadlo, se dočtete dále.

Středa 21. 5. 2008 - Odjezd

Cesta Metrénského incidentu do Itálie začala o den dříve než samotný con, a sice 21. 5. 2008 v Praze na Florenci, kde jsme společně s Irčou nasedli do žlutého autobusu Student agency a vyrazili směr Itálie, kam jsme měli dojet za "pouhých" 16 hodin a něco. Cesta ubíhala vcelku rychle. Dokud to šlo, koukali jsme ven, bavili se a vymýšleli, co Italům o filmu povíme. Po nočním přejezdu, nebo spíš objezdu Alp nás autobus vysadil ve 3:45 ráno před boloňským nádražím. Když jsme se probrali a protáhli po dlouhém sezení v autobusu, začali jsme studovat, jak se dostat do Rimini, resp. do Bellarie, kde se akce konala. Vlak nám jel asi za hodinu, tak jsme si prohlédli nádraží. Do čekárny plné zvláštních existencí se nám moc nechtělo. Cesta vlakem pak následně trvala něco málo přes dvě hodiny.

Čtvrtek 22. 5. 2008 - Příjezd, rozkoukáváme se na conu

Kolem sedmé ráno jsme vystoupili v Bellarii a vydali se přes městečko hledat místo konání akce - Centro Congressi Europeo (Evropské kongresové centrum), abychom vyzvěděli, jak s ubytováním apod. Na ulicích bylo v tuto hodinu úplně mrtvo, Itálie se teprve probouzela. Postupně se začali objevovat první lidé a my dorazili k místu konání, které jsme ovšem nalezli uzavřené, otevřeno mělo být až od půl jedenácté. Nezbylo nám tedy nic jiného, než se vydat k hotelu. Našli jsme jej bez problémů. Pan recepční v hotelu byl moc milý, podíval se do knihy hostů a našel tam naše jména, tak jsme ani ne za 10 minut byli odbavení a měli klíče od pokoje. Jelikož akorát začínala snídaně, nabídl nám, že se můžeme nasnídat, i když máme snídani placenou až od následujícího dne. Velmi milé přijetí. Ubytovali jsme se a zašli dolů na snídani.

Dopoledne jsme strávili v městě a na půl jedenáctou jsme se vrátili k místu konání, zaregistrovali se, obdrželi visačku s čárovým kódem, kterou potřebujete jak ke vstupu, tak k odchodu z akce, a začali zkoumat, kam jsme se to vlastně vydali. Kongresové centrum je veliké. Má prostorné foyer, kde nechyběla startreková výzdoba v podobě makety transportéru, několika papírových figurín známých postav, papírový raketoplán, překrásné snad 7m dlouhé pásy visící od stropu, každý věnovaný jedné Star Trek sérii ad. Nádherná atmosféra. Velmi mě také upoutaly vlajky jednotlivých skupin fanoušků, kterých je v Itálii opravdu hodně. Podobná výzdoba byla v prvním patře. Nechyběl ani "koutek" se stánky se zbožím nejrůznějšího druhu. Tehdy jsme se doslova zamiloval do plyšového medvídka v uniformě kapitána Archera.

Když jsme se trochu rozkoukali, začali jsme hledat osobu nejpovolanější, a tou nebyl nikdo jiný než Alberto Lisiero, nejvyšší vedoucí celé akce, a také osoba, se kterou jsem domlouval detaily ohledně uvedení našeho filmu na conu. Bohužel byl zaměstnaný tak, že jsme se nepotkali. Kolem poledního dorazil i Filip, a tak jsme vyrazili na oběd do nedalaké restaurace.

Po jídle jsme se vydali zpět na obhlídku conu - ve tři hodiny začínalo oficiální zahájení akce, na kterém jsme samozřejmě nemohli chybět. Bez Irči, která mi překládala, co se říká, bych byl ztracený, protože Italsky neumím ani slovo. Po zahájení se nám podařilo sejít se s Albertem. Předal jsem mu tedy DVD s filmem, která jsme hned vyzkoušeli, jestli jsou v pořádku. Alberto nám přislíbil, že diváky na náš film pozve v jeho pořadu Studio Alberto, který má každý den před večeří. Pokračovali jsme tedy v prohlídce conu. Nohy nás zanesly i do suterénu, kde se nacházela Sala Romulus (Herní místnost). Na stolech bylo nepřeberné množství nejrůznějších, nám neznámých, her. Ani zde nechyběla výzdoba, tentokrát v podobě nákresů palub hvězdných lodí. Před večeří jsme ještě zhlédli výše zmíněný pořad Studio Alberto, ale zmínka o filmu se v něm bohužel neobjevila. Promítat se mělo ale až v sobotu, tak jsem si řekl, že Alberto film možná zmíní v pátek.

Po skončení pořadu se přítomní, kterých postupně přibývalo, začali hromadit na schodech vedoucích kamsi do druhého patra. Filip nám vysvětlil, že nahoře ve druhém patře je velká jídelna, kde se odehrávají obědy a večeře, které jsou v ceně akce. Po chvíli čekání se dveře jídelny otevřely a všichni jsme se nahrnuli dovnitř.

Večeře se sestávala ze tří chodů. Předkrmu, což bylo lehké risotti, druhého chodu - pesce (ryby) a desertu v podobě nedýchaného křehkého dortu. K tomu všemu se podávala perlivá i neperlivá voda a bílé a červené víno s označením STICcon.

Po večeři, jsme zhlédli pořad Uno contro tutti (Jeden proti všem), což byla jakási kvízová soutěžní hra, kdy měl soutěžící odhadovat zaměstnání lidí na pódiu. Po tomto pořadu jsme se, znaveni dlouho cestou, odebrali na hotel a do hajan.

Pátek 23. 5. 2008 - Objevujeme další možnosti conu

V pátek ráno jsme vstali na snídani, dali si cappuccino s čerstvým loupákem a vyrazili se podívat k moři, které bylo od hotelu přes ulici. Bylo nádherné jasné ráno, které dávalo tušit teplému dni. Jelikož na programu conu nás dopoledne přiliš věcí nezaujalo, strávili jsme dopoledne u vody a ve městě. Do kongresového centra jsme tak přišli až na oběd. Lidiček ještě přibylo a objevovalo se stále více lidí v uniformách a různých kostýmech. A k mé velké radosti i jedna fanynka v kostýmu Guinan, se kterou jsme se hned nechali vyfotit. Nedalo mi to a ještě před obědem jsem si došel pro toho překrásného medvídka, kterého jsem viděl o den dříve.

Po obědě jsme se zašli podívat dolů do herní místnosti, a rozhodli jsme se, že si některou z her vyzkoušíme. Na řadu tedy přišel slovníček, fantazie a pomoc jednoho z místních fanoušků. Hra, která nám padla do oka a přišla nám nejjednodušší, se jmenovala Il Giocho del Gorn (Gornova hra). Cílem hry je projít spirálovitou cestu od kraje do středu. Cestou na vás ale čekají různá překvapení, jako třeba tribble, který vás posune dopředu na nejbližší pole se skupinkou tribblů, pokud byste však stoupli nejdříve na pole se skupinkou tribblů musíte se k nebližšímu jednotlivci vrátit. Nechybí nástrahy typu "pokračuj až hodíš 3 nebo 6" apod. Celou hru absolvujete s nádherně stylizovanými postavičkami z původního seriálu Star Trek. Nechyběla ani klingonská mutace této hry, zjevně proto, že je v Itálii velmi silně zastoupena "klingonská populace" - má dokoce i vlastní skupinu IKS (Italian Klinzha Society (Italská klingonská společnost)). Když jsme hru dohráli, prohlíželi jsme si výzdobu místnosti, kde kromě již zmíněných nákresů lodí visely také perem kreslené karikaturky známých postav ze Star Treku. Po bližší prohlídce nám došlo, že se jedná o kreslené vtípky. Obrázky se nám tak líbily, že jsme se nakonec zeptali, kdo je kreslí, a k našemu údivu slečna odběhla a za chvilku přišla i s autorkou Alessandrou Rossato, se kterou jsme si dlouho povídali. Nakonec nám věnovala jeden sešit jejích obrázků a vlastnoručně nám do něj namalovala Spocka.

Ve vedlejší místnosti byly k vidění ještě další poklady, nad kterými musí zaplesat srdce snad každého fanouška Star Treku. Výbava Quarkova baru v podobě různých lahví a lahviček s obsahem tekutin nejrůznějších barev nebo funkční model hry Dabo, Nechyběly ani 3D šachy, maňásci ve stylu Muppets show nebo hra "Sestřel si svou postavu" - na poličkách bylo umístěno několik papírových figurek postaviček ze Star Treku a vaším úkolem bylo jich co nejvíce shodit pomocí molitanového míčku. Kolik bodů jsme s Irčou nasbírali už si nepamatuji, ale byla to skvělá zábava. Slečna, která se nám věnovala, byla usměvavá a milá.

Poté jsme si prohlédli ještě místnost IKS, kde právě probíhala výuka boje s bat'hletem a - světe div se - se světlnými meči. Mimo to zde byla vystavena sbírka zbraní, klingonská hra klin zha nebo třeba mučící zařízení pro tribbly, které klingoni nemají zrovna v lásce. Nutno podotknout, že tento vztah je vzájemný.

Čas se nechýlil, a tak jsme se plni očekávání přesunuli do hlavního sálu na Studio Alberto. Bohužel ani dnes zmínka o filmu nepadla. Začínal jsem se obávat, zda na film vůbec někdo přijde… ale mé chmury zaplašila výtečná večeře a také objevení se vlajky našeho klubu mezi ostatními vlajkami. Navštívili jsme zábavný pořad, kdy v první části měli diváci uhodnout jméno zahraničního hosta, který se chystá na následující con - byl jím René Aberjonois, v další části pak následovalo několik hudebních čísel. Poté jsme se nechali od Filipa zlákat na pozdní posezení v Caffe' Del Fauno na náměstíčku, které bylo velmi příjemné. Brzy jsme se ale odebrali na kutě, abychom byli připraveni na následující Den D, tedy den projekce fanfilmu.

Sobota 24. 5. 2008 - Den D

Sobotní ráno bylo poměrně nervózní, nasnídat se, nepřijít pozdě, nic nezapomenout. Zmatek nad zmatek. Ještě že DVD byla bezpečně v kongresovém centru. Na snídani se nám přihodila ještě jedna kuriozitka. Bavili jsme se, co a jak povíme o filmu, když tu se k nám přitočila servírka a povídá: "Jééé, vy jste taky Češi?" Dali jsme se do řeči a dozvěděli se, že slečna je od Karlových Varů a že sem jezdí vždy na léto za prací. Bylo to opravdu milé setkání.

Vyzbrojeni dvěma italskými frázemi Mi piace Italia (Mám rád Itálii) a Buon divertimento! (Příjmenou zábavu!) jsme vyrazili směrem ke kongresovému centru, kam jsme dorazili asi o půl desáté (v deset měla začít projekce).

Ještě jsme vyzvedli na recepci Honzu "JSM" Mareše, který přiletěl podpořit náš fanfilm za což mu tímto děkujeme, a už si nás převzal Marcelo, který nás uvedl do - k našemu zděšení - prázdného sálu a někam odešel. Nakonec se vše vysvětlilo. Šel "oběhnout" con a nalákat diváky na náš film. Těch nakonec přišlo zhruba 17. Film jsme krátce anglicky představili, Marcelo překládal do Italštiny, a pak už začala samotná projekce. Soudě dle reakcí se film líbil. Nikdo neodešel v půlce a nakonec nám i zatleskali. Někteří se nás dokonce přišli i na něco ohledně filmu zeptat. Jeden s fanoušků - Giancarlo, nás pozval na kostýmovou soutěž, která se konala ten den večer.

Po obědě následovaly panely zahraniční hostů - Roberta Picarda, Vaughna Armstronga a Brenta Spinera. Všichni tři byli moc zábavní. Zvláště pak Brent Spiner a jeho výstup na téma Impedimenti (překážky), kdy kolem nepravidelné výslovnosti toho slova rozvedl snad dvacetiminutový výstup, který byl úžasně vtipný. Po skončení panelů jednotlivých herců nás Honza bohužel opustil. Musel vyrazit na nádraží, aby stihl vlak zpět domů. Následovalo podepisování hostů a večeře.

Po večeři přišel komponovaný večer, který se sestával z kostýmové soutěže, ve které byly k vidění nejrůznější kostýmy - Orionka, Romulani, Jadzia Dax, Locutus v podání Giancarla, Borg, ale také Indy, Krotitel duchů nebo Jediové. Po vyhlášení soutěže přišlo muzikálové představení In cammino verso le stelle (Cesta ke hvězdám). Představení bylo moc hezké, ale vzhledem k náročnosti celého dne, a cizímu jazyku jsme jej bohužel nedokoukali. Cestou do hotelu jsme ještě pozdravili Filipa, který byl opět v Caffe' Del Fauno s kamarádkami z Anglie - Anne a B.

O půlnoci nás čekalo ještě jedno sladké překvapení. Práve o půlnoci totiž v Rimini otevírá malá nenápadná pekárnička a prodává úplně čerstvé Bomboloni - něco jako naše koblížky, ale úžasné a famózní, takový půlnoční hřích.

Neděle 25. 5. 2008

V neděli byly na programu znovu panely jednotlivých herců a druhá vlna podpisů. Přece jen těch 1500 fanoušků, kteří na conu byli, nebylo pro herce možné zvládnout za jediný den. Jelikož jsme jejich vystoupení viděli den předtím, věnovali jsme dopoledne prohlídce města a do kongresového centra přišli až na oběd. Po obědě ještě pokračovaly panely herců, a tak došlo i na koupání v moři. Bylo sice teplo, ale jelikož byl teprve květen, nebylo moře úplně nejteplejší, ale i tak se dalo. Nasbírali jsme několik lastur, kterých je tu nepřeberně, poškádlili jednoho kraba, pozorovali kraby poustevníky a vůbec užívali volna a dovolené. Po odpočinkovém odpoledni následoval zlatý hřeb programu celého STICconu - gala večeře za účasti všech zahraničních hostů. Je to něco, co se nedá slovy popsat, dá se to jen zažít. Pro tuto událost bylo připraveno speciální menu, dokonce bylo na stolech i speciální víno. Z vybraných lahůdek vybírám: Salám z Targa, Cannelloni podle Spocka, Grilovaní plži podávaní s Hortími vejci a jako dezert Ktarianský sorbet.

Během večeře procházeli hosté mezi stoly a bavili se s účastníky. Vaugn Armstrong se velice ochotně se všemi, tedy i s námi, fotil a Brent Spiner vyprávěl různé anekdoty. Na samotný závěr vyjel z kuchyně vozík a na něm byl obrovský dort s plakátem STICconu. Ten všichni tři hosté společně nakrojili a každý z něj dostal kousek. Celá večeře trvala přes čtyři hodiny a skončila asi v jednu hodinu ráno. Když hosté odcházeli, potlesk nebral konce.

Již notně unavení jsme se rozloučili, poděkovali Albertovi a ostatním za milé přijetí a vydali se zpět na hotel. Tím skončil STICcon. Ale naše výprava do Itálie byla ještě o dva dny delší.

Pondělí 26. 5. 2008

V pondělí jsme si trochu přispali. Už nebylo kam spěchat. Celý den jsme strávili poklidně. Prošli jsme si znovu město, podívali se ke staré strážní věži, vykoupali se v moři, popovídali s Filipem. V poledne nás čekal ještě poslední zaplacený oběd, který se konal v hotelu o několik bloků dále, protože kongresové centrum už bylo uzavřené.

Po obědě jsme se rozloučili s Filipem, který musel odjet se svými přáteli zpět do Německa, a my s Irčou jsme si vychutnávali poslední odpoledne a večer v Bellarii. Zašli jsme se podívat na nádraží, v kolik nám jede druhý den vlak, prošli se kolem moře a večer si dali "poslední večeři" - já směs mořských plodů a Irča grilované krevety na špízu. Pak už nás čekal jen návrat do hotelu, balení a poslední noc v Itálii.

Úterý 27. 5. 2008

Ráno, když jsme se probrali, jsme popadli kufry, vrátili klíče od pokoje a vyrazili na nádraží. Čekal nás ještě výlet do Verony, odkud nám ve 20:00 jel autobus zpět domů. Cesta vlakem do Verony trvala asi 4 hodiny, ale uběhla poměrně rychle. Počasí bylo nádherné a prohlédka města stála opravdu zato. Byla to krásná tečka za krásným výletem do Itálie.

Akce se neuvěřitelně povedla, bylo to zábavné, osvěžující, úžasné. Organizátorům, zejména pak Albertovi, bych chtěl poděkovat za to, že se nás tak vřele ujali, že nám odpustili některé drobné zmatky, Eleně a Borisovi za překlad titulků, Marcelovi za skvělou prezentaci našeho filmu, Alessandře za milé povídání o obrázcích, Filipovi za nápad vyvézt film do Itálie a všem ostatním na které zapomínám za to, že na nás byli tak milí, jak byli.

Odjížděli jsme z Itálie s pocitem, že už víme, co je to ono Dolce vita… plní dojmů a zážitků.

Tak zas někdy příště…