lcars
logo

Výběr kapitol: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13

Strážci řádu: Mise Voyager – kapitola 7

Kapitola 7

USS Voyager, zasedací místnost, hvězdný čas: 57839,72

Kapitán svolal své vyšší důstojníky k poradě a hlavně zhodnocení informací, které obdrželi od Tamulského vyslance až na druhý den. Pozval pouze tři ze svých důstojníků, komandéra Maddena, Tuvoka a také Ezri, coby lodní poradkyni. Sám si pročetl poměrně obsáhlý text o jejich současném impériu a rasách, jež v něm žijí, včetně těch, jejichž územím budou během své návštěvy přímo prolétat. Nicméně tady bylo stále cosi nevyřčeného, a pokud pochopil správně, tuhle nevyřčenou část si měli sami domyslet a udělat na ni vlastní názor.

Nuže, Tuvoku, co si o tom myslíte?“ zeptal se jako první šéfa bezpečnosti. Věřil, že pokud někdo dokáže situaci věcně a bez předsudků zhodnotit, tak právě Vulkánec.

„Pokud jsou tyto informace pravé, pak musím dát vyslanci za pravdu,“ začal Tuvok opatrně. „Nicméně jeho odhad, že v polovině incidentů je na vině Nová kolonie, jsou podle mého soudu mylné.“

„Takže v tom přeci jenom Nová Kolonie není tak úplně nevinně?“

„Nejde o vinu či nevinu, kapitáne,“ zavrtěl Vulkánec lehce hlavou. „Jde o to, že Tamulská rozvědka automaticky připisovala jakékoliv nevysvětlitelné incidenty na vrub Nové Kolonie.

Pouze v dvaceti případech mají dostatečné podklady o jejich přítomnosti.“

„A na tyhle případy jsme se zaměřili,“ přidal první důstojník.

„Nicméně i v těchto případech připisuje rozvědka veškerou vinu Nové Kolonii.“

„Což znamená, že ve dvou, možná ve třech případech stáli za incidentem, ale i tak je to značně pochybné.“

„Například?“

„Incident 129, ke kterému došlo před šesti lety. Koloniální Dravec narušil Tamulské hranice v okrajové soustavě Zaniber. Nevyslali žádný signál, žádnou zprávu, nijak nezdůvodnili svoji přítomnost. Udělali pouze jedinou věc. Uvolnili z tažného paprsku poškozenou Tamulskou nákladní loď a zase beze slov odletěli.“

„A dál?“

„Dál tu není nic. Informace spadají pod přísné utajení, které přesahuje vyslancovi pravomoci. Předpokládám, že na palubě té lodi bylo něco, co chtěla rozvědka utajit.“

„Hmm...“

„S každou novou informací začíná být tahle mise zajímavější,“ neodpustila si poznamenat Ezri.

„A co vyslanec? Jak na vás působí?“ směřoval k ní kapitán ihned otázku.

„Upřímně. Velmi upřímně.“

„V politice není moc místa pro opravdovou upřímnost.“

„Nu, rozhodně se drží svých instrukcí a nezkouší nám vnucovat svůj názor. Chce, abychom všechno pokud možno viděli na vlastní oči a slyšeli na vlastní uši.“

„Také z něj mám podobný pocit,“ odtušil Bajoran, ale dál se mračil.

„Potom bude nejlepší, když budeme mít oči a uši otevřené. Ostatně jde o diplomatickou misi, nebo ne? Nebude to poprvé, kdy narazíme na civilizaci, která se zmítá ve vnitřních problémech,“ mínila Daxová coby psychologický expert.

„Uvidíme, jak se situace vyvine, ale pro všechny případy bychom měli být připraveni,“ promluvil kapitán a pohled zaměřil na Vulkánce. „Pro všechny případy proveďte důkladnou diagnostiku našich bojových možností, Tuvoku. Pokud by mělo dojít k nějakému konfliktu, obzvláště pak s druhou stranou, chci být připraven.“

„Už jsem učinil potřebná opatření, kapitáne.“

„Doporučuji vám věnovat pozornost programu ADS, který navrhli Bajoranští inženýři.“

„Zajímavá myšlenka, připouštím,“ pokýval Vulkánec lehce hlavou ve znamení uznání. „Již jsem provedl některé simulace a modifikace pro automatickou obranu.“

„Dobře, velmi dobře, ačkoliv doufám, že ho nebude třeba použít.“

„Voyager není žádné chrastítko, Dare. Poradíme si s čímkoliv bude třeba,“ prohlásil Martin sebevědomě.

„S touto premisou si dovolím nesouhlasit, komandére!“ nesouhlasil vulkánec okamžitě.

„Nesmíte mě brát úplně doslova, Tuvoku. Se známými problémy si dokážeme určitě poradit a Voyager je rozhodně dobrá loď, která dělá čest svému jménu.“

„Souhlasím.“

„Tak, teď…“

Můstek kapitánu Aranovi!“ hlas Harry Kima v komunikátoru přerušil poslední kapitánovu myšlenku.

„Ano, Harry?“

Blížíme se k portálu, pane.“

„Díky, poručíku. Informujte našeho vyslance, aby přišel na můstek. Jsem na cestě.“

Ano, kapitáne.“

Aran Dar vstal a s ním i všichni přítomní důstojníci, včetně lodní poradkyně. Všichni zamířili na můstek, který už hořel aktivitou. Celou hlavní část obrazovky zabíral zářící kruhový portál. Až příliš zářící, takže bylo nutné zapnout na hlavní obrazovce potřebné filtry. Tuvok zaujal svou pozici u taktiky, komandér Madden usedl do křesla prvního důstojníka a pouze kapitán zastavil u vědecké stanice, kterou ovládala Sedmá.

„Zdá se mi to, nebo jsme tady dřív, než bylo očekáváno?“ položil otázku.

„Deformace prostoru zkresluje data ze senzorů. Vytváří efekt, který způsobuje, že objekt vypadá dál, než ve skutečnosti je,“ podala Sedmá ihned vysvětlení.

„Můžeme nějak vyrovnat to zkreslení?“

„Negativní. Gravimetrické pole kolem se chová značně nepředvídatelně.“

„Může nás nějak ohrozit?“

„Pokud poletíme pouze impulzním pohonem tak ne. V případě, že bychom zkusili přejít na warp, tak nás tyto síly roztrhají.“

„To je dobré vědět.“

„Nemyslím si, že jde o běžný efekt Koloniálního portálu.“

„Myslíte si, že právě kvůli tomu ho nechali být?“

„Je to jedna z možností, ale to uvidíme až na druhé straně.“

„Na druhé straně se nachází oblast o rozloze 150 n’linů, kde je narušen subprostor,“ vstoupil akorát na můstek vyslanec Slokarij.

„150 n’linů…“

„1,5 miliardy kilometrů,“ převedla Sedmá pohotově na standartní jednotky.

„Tuhle oblast bude nutné proletět pouze impulzní rychlostí, protože tam nefunguje bezpečně warp. Či spíše nejde vytvořit dostatečně stabilní warpové pole.“

„No, jestli tohle způsobila havárie jediného Dravce, potom...“ nechal první důstojník vyznít zbytek věty do prázdna.

„Jediná, o které víme.“

„Ještě něco můžeme čekat?“

„Na druhé straně bude čekat doprovod, který vás provede bezpečně polem, neboť celá oblast vytváří silné ozvěny, které matou senzory. Podařilo se nám je kompenzovat a jedna z našich lodí vás bezpečně provede ven do volného prostoru.“

„V tom případě, je nenechme čekat,“ přikývnul kapitán. „Tome, vezměte nás dovnitř.“

„Rozkaz, kapitáne,“ přikývnul Tom Paris s pečlivě skrývaným úsměvem. „Všichni se pohodlně usaďte a připravte se na světelnou show.“ Obzvláště pak jedna osoba na palubě bude tímhle vším nadšená a tou nebyl nikdo jiný než jeho dcera Miral. B’Elanna se postarala, aby měla patřičný výhled v jídelně.

Voyager vstoupil dovnitř sub-prostorového koridoru, který skutečně vypadal spíš jako jeden velký portál. Na rozdíl od červí díry u DS9, byl neustále viditelný a otevřel se v okamžiku, kdy hvězdná loď vstoupila do jeho horizontu. Otevřel se tunel, do něhož Tom vedl Voyager a kterým proletěli na druhou stranu. Světla na můstku v okamžiku průniku na okamžik pohasnula, ale vzápětí zase naskočila.

„Dámy a pánové, vítejte v zemi za zrcadlem,“ okomentoval situaci Tom Paris.

„Děkujeme, pane Parisi,“ zchladil komandér Madden jeho nadšení.

„Senzory!“ vrhnul Dar pohled na Sedmou.

„Senzory jsou rušeny. Kompenzuji,“ odpověděla okamžitě a ruce se jí rozeběhly po ovládacím panelu. „Zachycuji loď 250 tisíc kilometrů před námi.“

„Tuvoku?“

„Je to tamulský bitevní křižník.“

„Ach, kapitán Rah’Mad, jak příhodné,“ reagoval vyslanec potěšeně.

„Kapitáne, volají nás!“

„Na obraz.“

Hlavní obrazovka zablikala, než se podařilo ustálit signál a obraz. Na druhé straně viděli můstek Tamulské lodi, nicméně kamera rychle zaměřila muže v kapitánské uniformě, jenž zaplnil hlavní obrazovku.

„Hovoří, kapitán Rah’Mad z Tamulské imperiální lodi Taranis,” promluvil Tamulec na druhé straně.

„Tady kapitán Aran Dar z Federální lodi Voyager.“

„Kapitáne Arane, mám rozkaz doprovodit vás bezpečně skrze tuto oblast. Já a moje eskadra, vás pak doprovodíme na Tamuli k setkání s naším vůdcem.“

„Děkuji, kapitáne Rah’Made.”

„Smím si dovolit pozvat vás na palubu Taranis, jako hosta imperiální flotily a ukázat vám moji loď?“

„To je poněkud překvapivá nabídka, kapitáne.“

„Jde o diplomatickou zdvořilost. Kapitáni obou plavidel se vzájemně pozvou na palubu a ukážou jeden druhému svoji loď na důkaz čestných úmyslů a upřímného jednání,“ přispěchal Tamulský vyslanec s pohotovým vysvětlením.

„V takovém případě…mi bude velkým potěšením, kapitáne Rah’Made.”

„Připravíme vše pro váš transport, hned jakmile budete připraven.“

„Budu se velice těšit.“

„Mezi tím se můžeme vydat na cestu. Dal bych vám souřadnice, ale nejspíš byste zjistil, že během jedné, dvou hodin by přestaly být platné. Takže se držte naší lodi. Zbytek mé eskadry čeká na okraji pole.“ S těmito slovy ukončil Tamulský kapitán přenos.

„Hmm, zvláštní. Velmi zvláštní způsob přivítání od kapitána Rah’Mada,” mnul si vyslanec zamyšleně bradu.

„Proč zvláštní?“

„Nu, nejspíš proto, že naše diplomatické protokoly poněkud ztratily na konkrétnosti,“ odtušil vyslanec nesouhlasně. „Už dlouhou dobu nedošlo k podobné diplomatické události, což s ohledem na skutečnost, že se nikdo neobtěžoval ustanovit diplomatický protokol, vede k tomu, že si kapitán Rah’Made zvolil právě tento protokol ještě z dob Federace.“

„A to má být dobře, nebo špatně?“

„Záleží na úhlu pohledu,“ pokrčil Slokarij neurčitě rameny. „V případě kapitána Rah’Mada si troufám tvrdit, že jde o skutečně upřímné gesto, neboť kapitán nepatří k těm příliš oblíbeným a tolik vyznamenávaným důstojníkům flotily.

„A jaký je ten druhý úhel?“ neuniknulo Bajoranskému kapitánovi, že vyslanec neříká úplně všechno.

„Nu, pojí se k tomu poněkud smutná událost, která byla jednou z klíčových událostí při rozpadu tehdejší Tamulské Federace. Gandorové dokonale využili diplomatické zdvořilosti a znevážili celý princip tím, že si na odchodnou vzali i naše nejmodernější technologie. Ve všem tom chaosu, který následoval, je za to vláda ani nezkoušela potrestat. Trvalo skoro dvacet let, než přestaly veškeré zmatky a bylo ustanoveno Tamulské impérium, které známe dnes. Nová vláda hleděla spíše kupředu než zpátky, takže tento incident nakonec nechala být.“

„Chápu.“

„No, bude lepší, když nenecháte kapitána Rah’Mada čekat příliš dlouho. Cesta k okraji pole nám zabere hezkých pár hodin a věřím, že nebudete zklamán.“

„Dobrá, potom ho nemohu nechat čekat. Máte velení, komandére,“ pokynul prvnímu důstojníkovi a zamířil následován vyslancem směrem k výtahu.

„Předpokládám, že ho mám obratem pozvat na prohlídku Voyageru,“ pokračoval v hovoru sotva vstoupili do výtahu

„S tím raději počkejte, až budeme venku z pole.“

„Je nějaký důvod...“

„Kapitán Rah’Mada není z těch příliš populárních kapitánů a proto ho admiralita i rozvědka nenápadně sleduje. Nutno dodat, že nikdy nedal nejmenší důvod, pochybovat o jeho loajalitě, takže zůstávají jenom u pozorování.“

„A čím si vysloužil takovou pozornost?“ zajímalo Dara.

„Nu, nejspíš tím, že byl před sedmi lety v soustavě Zaniber. A zřejmě si dovolil trochu nesouhlasit s vládními vyšetřovateli tamního incidentu.“

„Ach tak, už rozumím. Zajímavá náhoda.“

„Jen shoda okolností, která nám hraje do karet. Až se s ním setkáte sám, pochopíte.“

„Měl bych vědět o něčem dalším? O nějakém postupu, tradici, či protokolu?“

„Ne, nejde o nic záludného,“ učinil vyslanec zamítavé gesto. „Podle tradice jste hostem a máte právo zeptat se na cokoliv, budete chtít. Nikde sice není řečeno, že musíte na všechno dostat odpověď, ale pokud kapitán Rah’Mada zvolil tento protokol, potom dal jasně najevo, že má v úmyslu hovořit otevřeně.“

„Třeba o incidentu v soustavě Zanibar?“ zeptal se, když vcházeli do transportní místnosti.

„Třeba,“ souhlasil Slokarij, dodávaje: „Ale netlačte na něj příliš. Pokud bude chtít, řekne vám svoji verzi. Pokud ne, potom ne.“

„Dobře, rozumím.“ přisvědčil kapitán Voyageru a stoupnul si na transportní plošinu.

„Máme souřadnice pro transport na Taranis. Přenosové plošiny jsou synchronní, kapitáne,“ hlásil náčelník u přenosové plošiny.

„Transport!“


Kapitán Aran Dar se zhmotnil na palubě druhé lodi. Na jedné straně byl zvědavý na Tamulskou architekturu a na druhé straně ho těšilo, že bude první důstojník hvězdné flotily, který ji uvidí a kdo ví, třeba bude mít i možnost osobně poznat. Nu, rozhodně byl překvapen. Pokud očekával velkou přenosovou místnost s velkým množstvím přenosových plošin, tak se jí nedočkal. Zdejší transportní místnost byla snad ještě menší než ta na Voyageru. A kromě sebe zde spatřil pouze další dva Tamulce.

Jedním z nich byl důstojník obsluhující plošinu a tím druhým kapitán lodi. Ne snad, že by čekal nějaký významný doprovod a ceremonie, ale přišlo mu to trochu moc strohé. Možná součást samotné ceremonie? Nebo šlo o něco úplně jiného. Zkoušel vyčíst pocity z tváře Tamulského kapitána, když sestupoval z plošiny.

„Vítejte na palubě, kapitáne Arane!“ vyšel mu vstříc a podle toho jak správně vyslovil jeho jméno i způsobu, jakým mu podal ruku, bylo patrné, že ví o tradicích a zvyklostech Federace.

„Děkuji, kapitáne Rah’Made. Je mi ctí, být prvním důstojníkem Federace, který vstoupil na palubu vaší lodi.“

„To my jsme poctěni, vaší návštěvu, kapitáne,“ odpověděl Tamulec. „Prosím, následujte mě. Provedu vás po mé lodi.“

„Děkuji.“

„Taranis je jednou z mála bitevních lodí, kterými imperiální flotila disponuje. Původní koncept je starý už bezmála třicet let. Až teprve v posledních letech se naše loděnice odhodlaly postavit tuto bitevní loď,“ začal hostitel během chůze mluvit o své lodi.

„Potom musí být jistě velká pocta, velet takové lodi.“

„Záleží na úhlu pohledu,“ odtušil Tamulský velitel suše. „Jde o nevyzkoušený koncept, plný všech možných proměnných. Obzvláště, když na něm pracují Fraweyanští inženýři. Velet takové lodi je jako sedět na asteroidu, který míří směrem k žhavenému slunci.“

„Asi vám tak docela nerozumím, kapitáne.“

„Nejspíš proto, že nás posuzujete podle vašich Federačních standardů,“ opáčil Tamulec s nádechem ironie. „U vás by velení takové lodi jistě znamenalo velkou výzvu a poctu, ale u nás je takové velení dáváno obvykle za trest. V případě neúspěchu je s kapitánem zameteno a už nikdy víc si nesedne do velitelského křesla. Proto se také všichni možní kandidáti ověnčení medailemi a vyznamenáním, tolik brání převzít tak křehké a nejisté velení. Jistě, mohli by dosáhnout mnohem víc a získat si velikou prestiž, ale je zde také ta možnost, že upadnou v zapomnění a toho se bojí. Je lépe držet si svůj jistý flek, než riskovat že o něj přijdou.“

„Vy s tím ale nemáte, jak vidno problém.“

„Mám rád výzvy,“ připustil kapitán. Akorát dospěli k výtahu, který stiskem tlačítka přivolal. Než výtah přijel, ještě dodal. „A na rozdíl od mnoha jiným mám také rád Fraweyany. Velení flotily si myslí, že jsou to blázni, ale kolik úspěchů bychom mohli dosáhnout, kdyby je nechali aktivněji zapojit do modernizace a vylepšování flotily.“

„Slyšel jsem, že jste také přišel do kontaktu s Novou Kolonií v soustavě Zanibar,“ nadhodil Bajoran v očekávání, jestli se jeho protějšek chytne či nikoliv.

„Těžko bych to nazval setkáním, když prostě jenom přiletěli a bez jediného slova zase odletěli.“

„Údajně sem přivlekli vaši poškozenou nákladní loď.“

„Ach ano, vzpomínám si, N’Areen,“ povzdechnul a odmlčel se. „Kéž by ji raději zničili i se všemi na palubě.“

„Proč? K čemu tam došlo?“

„Zastavit!“ přikázal kapitán a kabina ihned zastavila. „Právě že k ničemu a přitom ke všemu.“

„Nerozumím.“

„N’Areen měla závadu na motorech. Vyslali nouzový signál, na který reagovala Koloniální loď letící kolem. Pomohli jim dostat se domů a poté nečekaje na díky, prostě odletěli. Toť celý příběh.“

„Tak proč je na něm položka přísně tajné?“

„Kapitáne,“ nadechnul se Tamulský velitel zhluboka a stejně hluboce vydechnul. „Já vás samozřejmě plně chápu. Chcete vědět, co nejvíce o lidech, s nimiž budete v budoucnu jednat. Nicméně musíte pochopit, že tahle vaše snaha, je předem odsouzena k zániku. Jakkoliv je vize našeho vůdce o navázání vztahů mezi námi a Federací skvělá, nakonec skončí stejně, jako skončila N’Areen. A nejenom ta.“

„Chápu, jde o citlivou otázku, o níž nemůžete hovořit. Omlouvám se.“

„Není důvod se omlouvat, kapitáne Arane,“ mávnul Rah’Made podrážděně rukou. „Klidně vám řeknu celý příběh o N’Areen, protože kapitánem té nešťastné lodi, byl můj bratranec.“

„Poslouchám.“

„Musím to vzít rychle, protože by někomu mohlo přijít divné, proč ten výtah stojí,“ spustil Tamulec omluvně. „Pravdou je, že v celé věci nešlo o nic víc, než kolik bylo na první pohled patrné. Nezištně podaná pomocná ruka, kterou by podal jistě každý kapitán reagující na nouzový signál.“

„Tak proč kolem ty tajnosti?“

„Rozvědka si myslela hodně věcí, ale nenašla nic z toho, co hledali. Žádné špionážní zařízení, ani žádné známky sabotáže, či ovlivnění posádky. Všechno vypadalo úplně normálně. Rozvědka tím pádem vypadala s ohledem na vynaložené úsilí, jako banda pitomců. Nehledě na skutečnost, že ta loď patřila druhé největší obchodní společnosti v celém impériu. Pokud by se tohle provalilo, poškodilo by to pověst rozvědky a hlavně jisté významné členy vlády, kteří stáli nad ní.

Vida, že situace dospěla až sem, dala vláda rozvědce volné ruce. A lidé z rozvědky mají hodně velkou fantazii, neboť tolik vykonstruovaných obvinění a důkazů jsem ještě neviděl. A protože to ve své snaze zahladit vlastní selhání trochu přehnali, stal se z toho současně i vládní problém. Společnost, jejíž vznik sahal až k prvním dnům letu warpem, zanikla během jediného roku.“

„To muselo mít jistě veliký ekonomický dopad.“

„V tom tkví celá krása, kapitáne. Žádný dopad. Nikdo nepřišel o práci, kromě posádky N’Araan. Ty už nikdo nikdy nespatřil. Jednotlivé pobočky byly rozprodány a převzaty konkurenčními firmami. Změnily značku a majitele. Ředitel společnosti a jeho nejbližší spolupracovníci skončili pozatýkáni a donuceni k prodeji společnosti. Pokračovat!“ Po posledním slově se výtah zase rozjel.

„Jak vidíte, kapitáne, naše vláda je připravená udělat cokoliv, aby se udržela u moci. Mají prostředky a způsoby, jakým dosáhnout svého bez ohledu na to, co si lidé Tamuli ve skutečnosti přejí.“

„Takže pozvání vašeho vůdce nic neznamená?“

„Věřte mi, kdyby to něco znamenalo, nikdy byste nevstoupil na území impéria, či spíše, radní Slokarij, by nikdy nezískal tenhle post vyslance a nepřivedl by vás sem. Náš vůdce to myslí dobře, ale navzdory svému postavení se může pouze marně snažit, protože vláda veškeré jeho snahy dokázala vždy úspěšně zablokovat.“

„Chápu,“ stačil Bajoran říci v odpověď, protože dveře výtahu se otevřely a oni vystoupili ven do oblasti, která nemohla být ničím jiným než strojovnou. A tentokrát nešlo o malou místnůstku, jako v případě transportní plošiny. Ne, tahle strojovna několika-násobně převyšovala strojovnu Voyageru. Co do výšky i do šířky. Nepočítaje jádro bitevní lodi, které bylo neméně obrovské.

„Tohle je srdce celé naší lodi,“ učinil Rah’Made rozmáchlé gesto zahrnující celou strojovnu.

„Velmi působivé,“ připustil Dar uznale.

„Před třiceti lety bych s vámi souhlasil, ale dneska už je tento koncept trochu zastaralý, byť mu nelze upřít jistou efektivitu. Obzvláště, když tu pracují Fraweyanští inženýři,“ vykročil Tamulský velitel kupředu, kde ukazovalna skupinku drobných bytostí pobíhajících kolem jednoho velkého panelu.

Velikostí jim sahali tak po ramena a už první pohled na hlavy, větší než cokoliv jiného, bylo patrné, že jejich hlavní síla se skrývá v inteligenci. Vše podtrhovala fialovomodrá pokožka a jejich tvářím dominovaly dvojice černých očí, jež vypadaly, jako by hleděly nikam a přitom všude. Oblečení pak byli do zvláštních overalů neurčitě tmavé barvy, zakrývající jim většinu těla kromě hlavy. Čtveřice prstů bez palce zahalovaly rukavice a ty byly plné nejrůznějších technických udělátek, o jejichž významu se dalo jen dohadovat. Na tmavých, převážně jednodílných overalech, měli inženýři různé značky mnoha barev.

„Ach, kapitáne!“ vzhlédl jeden z inženýrů. Soudě podle velkého symbolu, jež zobrazoval trojúhelník, kruh a čtverec, umístěný v kosočtverci, jehož jednotlivé části obsahovaly všechny barvy, které ostatní inženýři nosili na rukávech, ramenou, hrudi, nohou, ale i na přiléhavých přilbách, muselo jít o vrchního inženýra Alespoň tolik Aran Dar odhadoval. „Jste tady právě včas...“

„Tohle je kapitán Aran Dar, z Federální lodi Voyager.“

„Ach ano, ano, Voyager,“ přikyvoval inženýr nadšeně. „Velmi zajímavá technologie, kterou používá Federace pro pohon svých lodí. Chápu, že používáte krystaly pro vaše hlavní jádro jako pohonnou látku k chodu warpového pohonu?“

„Ano, Dilithium.“

„Fascinující, naprosto fascinující. I když spotřeba Dilithia by v případě Taranis byla neúměrně vysoká. Ano, ano, odhaduji to na...

„Tady Fiorqel Grandis, je hlavní stavební inženýr na Farelu 3. On byl jedním z těch, který přesvědčil admiralitu, aby oprášila vývoj lodí třídy Nezastavitelný. Výsledek vidíte sám. Bitevní plavidlo mimořádné síly. To vše na úkor rychlosti a manévrovatelnosti.“

„I tak vypadá vaše plavidlo působivě.“

„Možná není tak rychlé a pohyblivé, ale na rozdíl od ostatních má patřičnou výdrž a když je potřeba může být naše manévrovatelnost a rychlost srovnatelná s ostatními Tamulskými loděmi.“

„Teoreticky.“

„Teorii, kterou doufám brzy potvrdíme v praxi. Obzvláště pokud budeme doprovázet takovou rychlou loď jakou je Voyager.“

„Ano, děkuji vám Fiorqueli. Věřím, že půjde o hodnotný test.“

„O tom nepochybujte, kapitáne.“

Zbytek prohlídky lodi proběhl v podobně přátelské atmosféře. tamulský kapitán nic neskrýval, a ačkoliv neprozradil nic podstatného z jejich technologie, ukázal svému protějšku všechny důležité části lodě. Prošli celou strojovnu, navštívili ošetřovnu, zbrojní systémy a v neposlední řadě zavítali na můstek. Vše probíhalo při nezávazném, přátelském hovoru, v němž nebyly žádné zbytečné formálnosti ani rozpaky.

pokračovat na kapitolu 8

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries