lcars
logo

Výběr kapitol: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13

Strážci řádu: Mise Voyager – kapitola 5

Kapitola 5

Bajorský chrám, hvězdný čas: 57831,93

„Tak jsme tady,“ nasadil Chakotay úsměv, když viděl, jak si Sedmá zkoumavě prohlíží chrám, v jehož blízkosti je raketoplán vysadil a zase odletěl. Inu, jedna z výhod kapitána, moci používat raketoplán dle uvážení. Nyní stanul v místě, kde nejspíš stráví poměrně dost času, ale podstatné bylo, že může alespoň malý kousek z něj sdílet právě se Sedmou. Určitě na ni udělal dojem, tím si byl jist. „Úchvatné, že?“

„Rozhodně ano,“ připustila uznale.

„Bajor je překrásný svět. I přes všechny ty vzájemné neshody, které mezi sebou Bajorané mají.“

„Stále nechápu jak taková velká civilizace s obrovským kulturním zázemím, mohla dopadnout tak…“

„Měl by tu na nás čekat vedek Jaron.“

„Nejenom čekat, už vás nějakou chvíli čekám,“ zaslechli za sebou hlas, který patřil Bajoranovi v červenohnědé mnišské kutně. Vycházel jim s lehkým úsměvem vstříc.

„Možná proroci předpověděli náš příchod,“ zkusil Chakotay lehce.

„V tom se rozhodně nemýlíte, kapitáne,“ přitakal Jaron vážně.

„Opravdu?“

„Ano,“ přikývnul podruhé. „Pojďte!“

„Možná byste mi mohl konečně blíže osvětlit, v čem se liší orby od dřívějška,“ zajímalo kapitán Yorkshire cestou do chrámu. „V souhrnu, který jsem dostal, nebyla ani zmínka o konkrétních změnách.“

„Musíte nás omluvit, kapitáne,“ odpověděl Bajoran. „Tuhle část držíme zatím v tajnosti. Někteří vedekové mají na věc jiný názor, ale všichni se shodujeme v tom, že vyřešení Vyslancovy hádanky bude znamenat úsvit pro nový a lepší Bajor.“

„To plně chápu, ale nevím, k čemu potřebujete mě?“

„Proroci dost často mluví v jinotajích a občas bývá nesmírně těžké vyložit si jejich zdánlivě nesrozumitelná sdělení.“

„Po pravdě, nejsem v hádankách moc dobrý.“

„Tady nejde pouze o hádanky. Ostatně proto jste tady také Vy,“ pokynul směrem k Sedmé.

„Já?“

„Ano, Vy, ačkoliv jsme do poslední chvíle netušili, že půjde zrovna o Vás. Teprve, když jsem Vás spatřil, mi došlo, že jste tou osobou, jejíž příchod byl předpovězen.“

„Předpovězen?“

„Hodně tomu napomohl váš implantát, neboť pochybuji, že někdo další mimo Borgy, nosí takovou věc.“

„Je neaktivní a obsahuje pouze podpůrné funkce pro moje umělé oko,“ vysvětlila blondýnka obratem. Rozhodně nechtěla, aby si ji někdo spojoval s Borgy. Tuhle kapitolu uzavřela již dávnou, plně přijala svoji individualitu a za nic na světě by ji nevyměnila zpátky.

„Možná nám pomůžete udělat krůček vpřed, možná se to všechno ukáže jako slepá cesta, kterých bylo v minulosti víc než dost. Možná bude samotná vaše přítomnost znamenat pouze vůli proroků.“

„Co přesně máte na mysli?“ zajímala se, zatím co vcházeli do tmavé spoře osvětlené místnosti v chrámu.

„Tady, pohlédněte do orbu proroctví,“ pokynul Jaron rukou. Směrem k nevelké skřínce stojící na kamenném podstavci. „Může vám přinést odpovědi, které hledáte, stejně jako otázky, na něž bude třeba najít odpověď.“

„Já…“

„Je to naprosto bezpečné Sedmá,“ ubezpečil ji Chakotay okamžitě. Sám byl překvapen spádem událostí. Možnost nahlédnout do orbu, byla veliká pocta, které se dostalo jen nemnoha Bajoranům a ještě méně ne-bajoranům.

Sedmá si uvědomovala hlas vedeka Jarona, když otevíral schránku. Uvnitř spatřila zelený vír, od kterého nemohla v podstatě odtrhnout oči. Nevnímala Jarona s Chakotayem, kteří odstoupili více do pozadí. Byla to fascinující podívaná a pak to najednou přišlo. Nestála už v potemnělém chrámu, ale někde úplně jinde. Okamžitě určila místo původu, Voyager. Původní Voyager a podle vybavení z dob, kdy ještě brázdil kvadrant delta.

Nebyla zde však sama. Když se více rozhlédla po nákladovém prostoru, který pro ni byl dlouhé roky domovem, spatřila další osobu v uniformě hvězdné flotily. Ostatně ani ona sama na sobě neměla současnou uniformu, ale opět stříbrnou jednodílnou kombinézu s odznakem hvězdné flotily na hrudi. Lépe si přítomného prohlédla. Byl vyšší než ona s postavou zápasníka, tmavé pleti s oholenou hlavou, ale víc už ani nepotřebovala vidět. Nemohl to být nikdo jiný než Benjamin Sisko, Vyslanec.

„Tak tohle byl ten slavný Voyager,“ promluvil nenuceně, zatím co se k ní otočil čelem.

„Ano,“ přisvědčila a v duchu přemýšlela, proč je zrovna tady a teď. Orb proroctví přeci ukazoval události budoucí, nikoliv minulé.

„Doufám, že mi prominete, když jsem neodolal, abych zabrousil na chvilku sem.“

„Dokážete ovládat události v orbu proroctví?“

„Přítomnost, minulost, budoucnost. Proroci v tom nespatřují rozdíl.“

„Ale Vy jste je naučil, že existuje lineární čas.“

„Ano, nejspíš pochopili, co znamená, ale stále jim je tenhle pojem hodně vzdálený,“ odpověděl neurčitě a děj kolem se změnil. Už nestáli ve skladišti starého Voyageru, ale na můstku nového Voyageru. Sedmá u své taktické stanice a blížili se k cíli.

„…sub-prosorový koridor se otevírá, vlétáme dovnitř…“ slyšela Tuvoka říkat a sama vše mohla vidět na hlavní obrazovce.

„Tohle už je budoucnost?“

„Záleží hodně na úhlu pohledu,“ odpověděl neurčitě. Nedíval se na ni, ale kamsi jinam. Do míst, která viděl jenom on sám.

„Proč prostě Bajoranům neřeknete, co obsahuje vaše hádanka?“

„Hádanka?“ obrátil pohled a musel se upřímně zasmát. „Takhle tomu tedy říkají?“

„Snaží se vyřešit, proč orby fungují jinak než doposud.“

„Hledají odpověď, kterou předem znají.“

„Ale…,“ chtěla protestovat, jenomže na hlavní obrazovce Voyageru zaznamenala něco zvláštního. Ihned použila svou konzoli, která jí potvrdila, že jde o Koloniální plavidlo. Těsně poté se můstek otřásl, jak dostali první zásahy z jejích zbraní.

Přímý zásah. Štíty na 40%““ slyšela říkat znovu Tuvoka.

Už si zřejmě nehodlají hrát,“ okomentoval situaci kapitán

Jak nás mohli jedním…“ nechápal první důstojník, ale to už se můstek otřásl podruhé.

Zachycuji mnohačetný transport!“ pokračoval dál Tuvok věcně.

Hodlají nás obsadit?“

Negativní, kapitáne. Senzory nezachycují nic živého.“

Víc Sedmá z dění neslyšela. Chtěla cosi navrhnout, ale už nebyla na palubě Voyageru. Místo toho stála s trikordérem v ruce na jakési opuštěné planetě. Trikordér potvrdil, že široko daleko není nic než poušť. Nikde žádná známka života. Voyager spatřila asi pět kilometrů směrem na jihovýchod. Lépe zaměřila zrakem loď, ale podle vysunutých podpěr a žádného viditelného poškození tady prostě jenom přistáli. Proč netušila a pochybovala, že Vyslanec jí řekne víc.

V další momentce už byla zase na palubě Voyageru. U taktického stanoviště. Hlavní obrazovka ukazovala Tamulské a Koloniální lodě. Když se podívala lépe, tak zaznamenala Federální raketoplán. Stejný viděla i včera, když poprvé vstoupila na palubu Voyageru. Raketoplán podle kurzu právě letěl k Tamulské lodi, když v tom bez viditelné příčiny explodoval.

„Nemám odpověď na vaši otázku. I pro mě je tohle všechno pořád ještě nové,“ řekl Sisko, jako by četl její myšlenky. „Stále jsem svázán s lineární existencí, proto nemohu plně pochopit Proroky. Alespoň zatím je nemohu pochopit. Čas kolem mě zdánlivě běží, přestože já sám mohu bezpečně říci, že jsem nezestárl ani o den. Je to velice složité na vysvětlení.“

„A co Bajorané?“ zeptala se snažíc si uložit do paměti každičký detail toho, co právě viděla. Muselo jít o budoucnost, ale ne příliš vzdálenou. Jak moc se asi dotýkala nadcházející mise? Podle všeho viděla události, které se měly stát. Ovšem proč by zrovna jí Proroci hodlali ukázat události, které se Bajoru vůbec netýkaly?

„Bajorané stále cosi hledají. Hledají poznání a chtějí porozumět Prorokům. Jenomže jim nikdy plně porozumět nemohou. Ne ze své lineární existence,“ povzdechl si. „Naneštěstí teď proroci více rozumí jim. Díky tomu, že alespoň rámcově chápou jejich lineární existenci.“

„A vaše existence…“

„Dobrá otázka!“ předešel ji dříve. „Asi bych řekl, že je nelineární.“

Scéna se opět změnila a tentokrát stála opět na palubě Voyageru. Podle výhledu z okna se nacházeli v nějaké mlhovině. Akorát data, která viděla na panelu, nedávala ani trochu smysl. Ta mlhovina musela rušit senzory, protože jinak si nedokázal vysvětlit ty údaje.

„Velmi nezvyklé…“

„Ve skutečnosti bude vaše mise mít jistý dopad na Bajor,“ mluvil Sisko dál. „Nemohu říci přesně jaký, pouze že zde bude jistý dopad.“

„Možná bychom měli tuhle misi odvolat…“

„Nic takového!“ mávnul nad tím rukou, zatím co se scéna znovu změnila. Tentokrát stáli na palubě koloniální lodi. Můstek vlajkového Dravce poznala téměř okamžitě, protože na jeho palubě už jednou byla. Tentokrát však měl úplnou posádku. Můstek žhnul matnou září, ponořený do stavu plné pohotovosti. Stála vedle taktické stanice, kde viděla obraz Tamulské lodě. Taktický panel obsahoval plný souhrn, ale mohla celkem bezpečně říci, že jde o tu samou loď, k níž předtím letěl raketoplán. „Tohle všechno už se stalo. Bez ohledu na to co uděláte.“

„Potom nechápu, proč mi to ukazujete, když nic z toho beztak nemohu změnit,“ zamračila se nad poslední větou.

„Věřte mi, tohle se nesmírně těžko vysvětluje,“ zastavil dva kroky od ní. Zamnul si zamyšleně bradu a pokračoval. „Vlastně by to bylo možné považovat za hádanku. Všechno co vidíte a slyšíte, jsou indicie. Indicie, které vedou k vyřešení celé hádanky.“

Palte!“ ohlédla se Sedmá, po rozkazu, který přišel z velitelského křesla. Jenomže v ten okamžik nestála na palubě koloniální lodi, ale naopak Tamulské a mužský hlas z křesla velitele lodi vyštěkl tentýž příkaz. Akorát o poznání naléhavěji. Na koho útočil, proti komu, neviděla. Všechno zmizelo stejně rychle, jako to přišlo a ona se ocitnula u své vědecko-taktické stanice na můstku nového Voyageru.

„Neříkejte nikomu o tom, co jste tady viděla,“ odtrhnul ji Siskův hlas od konzole.

„Proč ne?“

„Jste součástí důležité události. Tahle vize slouží pouze k tomu, aby vám ukázala cestu. Ne víc. Pouze Vás, nikoho jiného si Proroci nevybrali. “

„Nemám pocit, že bych…

„Nemohu vám říci více. Jakkoliv to bude znít nepravděpodobně, celkové důsledky vaší mise se citelně projeví i na Bajoru. Až přijde čas, budete vědět…budete vědět co udělat….“

Nedořekl ta slova a Sedmou znovu zaplavila temnota v chrámu. Tiché cvaknutí dvířek definitivně ukončilo vizi.

„Pojďte,“ vyzval ji vedek jemně k odchodu.

„Jsi v pořádku?“ slyšela Chakotayův hlas.

„Ano…ano, jistě.“

„Opravdu? Musel to být asi docela silný zážitek,“ dělal si dál starosti.

„Viděla jsem střípky z naší budoucí mise.“

„Orb proroctví ukazuje budoucí události,“ přitakal vedek s naprostou samozřejmostí.

„Co jsi vlastně viděla?“

„Naši cestu do delta kvadrantu a tam se….,“ zarazila se. „Nemám o tom však s nikým mluvit.“

„Takže jste viděla vyslance?“ zpozorněl Bajoran.

„Ano.“

„Velmi dobře,“ pousmál se. „Pojďte, určitě po dlouhé cestě uvítáte menší osvěžení.“

„Děkujeme.“

„Tudy prosím.“

„Doufám, že nebude vadit, když s naší prací nezačneme ihned. Můj tým beztak dorazí až zítra a na Bajoru je spousta překrásných míst.“

„Dám vám několik tipů, kapitáne,“ usmíval se vedek i nadále. „Ostatně věřím tomu, že zde bude někdo, kdo vás velice rád provede. Obzvláště někoho, kdo se setkal s vyslancem.“

„Opravdu?“ Nazdvihl tázavě levé obočí, jenomže to už vcházeli do osvětlenější části chrámu, který sloužil jako jídelna.

„Vida, vida, vida,“ zaslechl ženský hlas a ohlédl se po něm. Do zorného pole jim vstoupila žena, tmavé pleti, která rozhodně nebyla Bajoranka. Vlastně neměla ani tak tmavou pleť, spíš hodně opálenou a působila exotickým dojmem. Na sobě měla přiléhavé pracovní kalhoty, vysoké boty a fialový vršek pod rozepnutou bundou ostře kontrastoval s nevýraznou barvou pracovního oblečení. Černé vlasy měla úhledně stažené do jednoduchého drdolu. V hnědých očích jí pobaveně jiskřilo, když si prohlížela Chakotaye. Za ní se vynořil vytáhlý černošský mladík, kterým nebyl nikdo jiný než Jake. „…koho nám sem Proroci přivedli.“

„Mohlo mě napadnout, že tady budeš, Kasidy,“ odpověděl bývalý Makista s rozšiřujícím úsměvem.

„Jak vidím, nejsi sám,“ dodala, zaujatě si prohlížejíc Sedmou.

„To je Sedmá z Devíti.“

„To nezní moc pozemsky.“

„Moje pozemské označení je Anika Hansenová, ale stále mi nepřijde vhodné ho používat.“

„Anika…,“ věnovala Sedmé zamyšlený pohled. „Takové pěkné jméno a nepřijde vám vhodné ho používat?“

„Byla jsem Sedmá z Devíti po většinu života. Zvykla jsem si být prostě Sedmá i nadále.“

„Dlouhý příběh,“ doplnil Chakotay rychle, aby zabránil dalším otázkám.

„Těším se, až ho uslyším,“ pokývla hlavou obracejíc pozornost k vedekovi. „A co vaše předpověď? Ukázala se jako správná?“

„Velmi správná. Opět jsme o krůček blíže k pochopení a vyřešení celé záhady.“

„To jsem velice ráda.“

„Bohužel otázku, zdali se vyslanec vrátí zpátky mezi nás, stále zodpovězenou nemáme.“

„Viděli jste Bena?“ směrovala otázku směrem k Chakotayovi a Jaronovi.

„Ano, viděla jsem ho,“ přisvědčila Sedmá místo nich.

„A jak se má, je…“

„Je mi líto, ale na podobné zdvořilosti nebyl čas.“

„Ach tak,“ vydechla zklamaně, ale vzápětí zase ožila „Máte už vy dva nějaký program na dnešek, kapitáne?“

„Máme jen jeden den, pak Voyager odletí na misi.“

„Tak potom vás musím pozvat na večeři,“ trvala Kasidy na svém.


O necelou hodinu později už stanuli v Kasidině domě. Na chvilku zmizela a nechala je o samotě v rozlehlé předsíni. Jake taktéž někam zmizel, takže měli chvilku čas ocenit dům Siskových.

„Zajímavý design, nemyslíš?“ nadhodil Chakotay konverzačně.

„Zdá se, že velitel Sisko našel inspiraci, když vytvářel plán domu,“ odpověděla rozvážně. Hodnotit věci jako bylo malířství, sochařství, stavitelství či jiná odvětví jí činilo stále jisté potíže. Oceňovala účelnost a efektivnost, ale nikoliv pouhý umělecký projev. Jistě, během cesty Voyageru do kvadrantu alfa v sobě našla cit pro hudbu, ale tím její společenské projevy skončily. Tedy pokud nepočítala Chakotayovi neustálé pokusy ukázat ji něco nového a neotřelého.

„Víš, nechci vyzvídat, ale kdykoliv se Sisko v poslední době objevil, znamenalo to, že dojde k potížím. Nechceš mi něco říct o té tvé vizi?“ zeptal se jemně.

„Pokud jsem správně rozuměla, tak k těm událostem, jež mi ukázal, dojde, ať už udělám cokoliv.“

„A?“

„Pokud se ptáš, jestli jsem se viděla i na jejich konci, tak odpověď zní, ano.“

„To se mi ulevilo, ovšem...“

„Asi nechtěl jenom tak z pouhého rozmaru, abych o těchto věcech nehovořila.“

„Možná ne,“ připustil Chakotay. „Uvidím, kolik se mi podaří zjistit, až začneme se studiem orbů. Kdo ví, třeba tu budeme mít větší štěstí než na Argosu a učiníme historický objev.“

„Tady jste lidi!“ vskočil do jejich hovoru Jake, který právě seběhl po schodech dolů.

„A taky budu mít lepší pocit, když na toho kluka bude dohlížet i někdo jiný. Někdo, koho bude snad i poslouchat.“

„Já pořád poslouchám, kapitáne.“

„Ale neřídíš se moc rozkazy.“

„Jsem novinář, nezapomínáte?“

„Možná by z tebe mohl být i slavný spisovatel,“ poznamenala Sedmá.

„Příliš dlouhá doba, termíny a všechny ty nervy drásající věci, které jsou spojené s vydáváním knih. Psát články a nejlépe přímo na místě, je mnohem zábavnější.“

„No, rozhodně má talent. O tom není pochyb,“ připustil kapitán Yorkshire uznale.

„Dokonce i kapitán Picard, říkal to samé. Takže mi zajistil místo pozorovatele a zpravodajce na novém Voyageru.“

„Mohlo mě napadnout, že k tomu dojde.“

„Myslíte si, že na to nemám, Chakotayi?“

„Na co nemáš, Jakeu?“ vstoupila do hovoru vracející se Kasidy.

„No...“

„Tvůj povedený syn si právě získal letenku na první misi nového Voyageru,“ dodal kapitán za něj.

„Cože?“

„Tohle je příležitost, jaká už se v životě nemusí naskytnout,“ spustil Jake překotně. „Možnost vyrazit do vzdálené oblasti naší galaxie a nemuset mít obavy, že nás někde napadnou a uvězní Jam Hadaři. Kromě toho, takovou událost je třeba nezávisle zdokumentovat. Admiralita si nic z toho neuvědomovala, když vyslala Voyager na tuhle misi.“

„Sotva jsi přijel a...“

„Já vím, já vím!“ bránil se Jake. „No, ale jsem tady, ne?“

„A hodláš zase někam zmizet,“ konstatovala trpce.

„Promiň, bez urážky, Bajor je báječný svět a já chápu, proč si ho táta vybral, ale tam venku je celý vesmír a ne všechno se točí jenom kolem Bajoru a DS9. A já chci přinést všem lidem i tady na Bajoru zprávy o tom, co se tam venku děje.“

„A zkuste mu na tohle něco říct,“ povzdechla si Kasidy. „Takhle se chová od chvíle, kdy Nog dokončil závěrečné zkoušky na akademii Hvězdné flotily a dostal místo poručíka na průzkumné lodi USS Savanah.“

„Ale no tak, Kasidy...“

„Budu si muset promluvit s kapitánem Voyageru, aby na tebe dohlédnul, protože Chakotay jak vidno bude mít jinou práci tady na Bajoru.“

„Děláš, jako bych byl dítě.“

„Chováš se jako dítě!“

„Jsem novinář a zpravodajec, který si chce vybudovat jméno. Na tom není nic neobvyklého. Každý si buduje vlastní kariéru a já si vybral zrovna tuhle.“

„I tak na tebe někdo musí dohlížet. Tvůj otec tady není, takže je na mně, abych udělala maximum proto, aby ses nedostal do problémů.“

„Tak moment!“ zarazil se Jake náhle. Těkal pohledem z Kasidy na Chakotaye než po chvilce pokračoval. „To je tvoje práce, že mě Chakotay vzal sebou na Yorkshire?“

„No...“ znejistěla a vyměnila si pohled s bývalým Makistou.

„No skvělé. Takhle jsem dopadl...“ vstal prudce od stolu, nechávaje větu nedokončenou.

„Jakeu...“ zkoušela ho Casidy zastavit, ale celkem marně. Nakonec si útrpně povzdechla a dodala pouze: „Skvělé.“

„Nemůžeš nad ním pořád držet ochrannou ruku, Kasidy,“ pronesl Chakotay mírně. „Je dospělý a potřebuje si najít své místo ve světě.“

„Já vím, ale když on je tak ztřeštěný a vrhá se do všeho po hlavě.“

„Říká žena, která nelegálně pašovala zboží Makistům.“

„To bylo pro dobrou věc a taky jsem si odpykala svůj trest a poučila se. Kvůli Benovi a...“ najednou nevěděla, co říci. Zato si všimnula možné záchrany v podobě kuchařky a pečovatelky v jedné osobě.

„Oběd je připraven,“ přerušila tok myšlenek Lina Anar. Významně pohlédla směrem ke dveřím, kterými Jake vyběhl ven.

„Ano, čas na oběd,“ přitakala Casidy.

„On se vrátí,“ pronesla Bajoranka přesvědčivě. „Je v mnoha ohledech jako jeho otec. Nedokáže se zlobit dlouho.“

„No to doufám, protože hodlá zase zmizet a já ani nemám čas...“

„Každopádně tu máme jiného, vzácného hosta, pokud vás to trochu potěší.“

„Hosta?“

„Ano, hosta. Už jsem ho usadila v jídelně.“

„No, tak ho nenechme čekat.“

Ze vzácného hosta se rychle vyklubal kapitán Aran Dar. A nevypadal příliš nadšeně. Vlastně vypadal, jako by kousnul do něčeho pořádně kyselého. Teprve příchod paní domu a dalších hostů smazal chmury v jeho tváři.

„Vida, vida, kdo k nám zavítal,“ zahlaholila Kasidy nadšeně a ihned kapitána objala.

„Ano, říkal jsem si, že se tu stavím před odletem.“

„Myslel jsem, že jedete navštívit rodinu,“ poznamenal Chakotay.

„Už jsem navštívil,“ odtušil Bajoran s povzdechem.

„Zase tvůj otec?“ došlo Casidy odkud pramení ty chmury ve tváři novopečeného kapitána.

„Přál bych si, aby mě alespoň jednou opravdu rád uviděl.“

„Možná jsi měl přijít bez té uniformy.“

„Nehodlám schovávat a skrývat, čím jsem se stal. Doufal jsem, že to jednoho dne pochopí,“ povzdechnul si podruhé. „Sakra, vždyť Bajor je teď členem Federace a já vlastně reprezentuji naše lidi. Sám ministr Shaakar mi tohle zdůrazňoval během ceremonie!“ rozhodil rukama a nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„A co tvůj bratr?“

„Ten byl nadšený. Alespoň do okamžiku než přišel otec. Pak už hrozilo, že dojde na pořádnou hádku. Tak jsem raději odešel.“

„Nu, jak vidno, roky nijak neubraly na jeho konzervativním postoji.“

„O tom mi povídej,“ odtušil kysele. „Stále si myslí, že Federace jsou jenom další Cardasiani, akorát v jiných uniformách a s jinými falešnými sliby.“

„Cardasiani pokud vím, odnesli válku s Dominionem nejhůř ze všech. Jejich světy, nepočítaje ten domovský, skončily v troskách a potrvá desítky let, než se z toho vzpamatují,“ okomentovala situaci Sedmá.

„Příště bych vás měl být sebou, abyste mu tohle všechno patřičně vysvětlila, ale pochybuji, že by vás vůbec poslouchal. Že by vůbec někoho poslouchal,“ dodal ironicky.

„Časem mu to jistě dojde,“ prohlásila Lina, zatím co přinesla talíře a pokládala jídlo na stůl. „Také on věří a vždycky věřil ve Vyslance.“

„Jen doufám, že to bude ještě za našich životů,“ utrousil Dar ironicky, ale dál už nikdo nic neříkal.


Pro členy hvězdné flotily a posádky zvyklé trávit život na hvězdných lodích či stanicích, bylo zvláštní ochutnat jídlo, které nevyšlo z replikátoru, či jídelního automatu, ale bylo připraveno ze skutečně vypěstovaných surovin. Chuť byla možná skoro stejná, ale ono aroma a vůně čerstvého chleba nešlo ničím z replikátoru nahradit.

„Co budeš dělat teď, Dare?“ zajímalo Kasidy, sotva dojedli a Lina sklidila ze stolu.

„Nu, tady už asi nemám co dělat, takže vyrazím nejbližším transportem na Voyager.“

„Můžeš tu klidně zůstat a...“

„Ne, ne!“ zamítnul rychle. „Tam, kde bych chtěl být vítaný, nikdy vítaný nebudu. Na jediném místě na Bajoru, kde si přeju, abych byl vítán, prostě nebudu vítán. A pokud nejsem vítán doma u vlastní rodiny, u mé vlastní krve, jak se mohu cítit jinde?“

„Bereš si to příliš osobně. Domov, je tam kde seš ty.“

„Jako bych tuhle větu už někde slyšel.“

„Nejspíš proto, že ji pronesl Ben.“

„Potřebuji tohle všechno nějak strávit,“ povzdechnul si a vstal ze židle. „Kdo by řekl, že mi papírování najednou přijde jako skvělá dovolená a odpočinek od myšlenek na vlastního otce,“ povzdechnul si znova a pokračoval dál směrem k Sedmé. „To, ale neznamená, že Vy si nemůžete užít dnešní den. Zítra Vás ovšem budu čekat na palubě Voyageru.“

„Rozumím.“

„Dobře, dobře, alespoň někdo mi rozumí,“ pokýval novopečený kapitán Voyageru souhlasně hlavou. „Já si zatím s komandérem Maddenem zkusím projít zbytek členů posádky Voyageru.“


Sedmá zjistila, že Chakotay měl pravdu, když říkal, že Bajor je nádherný svět. Rozhodně ne takový jako Země, kde strávila nějaký čas, než dospěla k závěru vrátit se ke Kvězdné flotile a přijmout nabídku admirála Janewayové s cílem nahradit hlavního vědeckého důstojníka na Enterprise. Bylo zvláštní nahradit někoho, kdo byl vlastně android. Přemýšlela, jestli admirál Janewayová nemá větší smysl pro humor, než si myslela. Zpočátku měla jisté pochybnosti, ale časem zjistila, že život na Enterprise se zase tolik nelišil od toho na Voyageru. Snad jen s rozdílem, že nepotřebovala upravený výklenek k regeneraci.

Tohle byla jedna z věcí, na které si nedokázala zvyknout, spánek. Zpočátku měla problém vůbec usnout, ale jak říkal Doktor, šlo pouze o vedlejší efekt při odstranění implantátů. Časem se její spánkové REM vlny ustálily a ona konečně poznala, co znamená snít. A také spát ve skutečné posteli, což pro ni byla novinka. Nejdůležitější ze všeho však byla skutečnost, že mohla zažívat city, skutečné city, aniž by se musela jakkoliv omezovat a obávat, že kvůli Borgským implantátům zkolabuje. Přesně tak, jak k tomu došlo ještě na Voyageru.

Zpočátku z toho měla obavy, ale ty se ukázaly jako zbytečné. Cítit dotek na své kůži, podobně jako teď, když ležela v posteli a Chakotayova ruka ji objímala. Tenhle pocit, jeho samotné fyzické blízkosti nešlo s ničím srovnávat. Jen škoda, že pro sebe měli tak málo času. Na Bajoru už začalo svítat a oba dva před sebou měli své úkoly. Podle všeho se měl Chakotay na Bajoru zdržet hezkých pár měsíců, takže tu byla šance, že ho zde ještě najde, až se bude Voyager vracet zpátky. Přemýšlela o tom, že až mise Voyageru skončí, požádá kapitána Picarda o delší dovolenou, aby mohla s Chakotayem společně strávit více času.

„Musíš jít, jinak zmeškáš let,“ poznamenal Chakotay lehce.

„Já vím,“ přisvědčila. Vymotala se s přikrývek a hledala svoji uniformu.

Zvláštní, že si vůbec nevzpomínala, kam ji včera večer odložila. Za normálních okolností by ji měla pečlivě připravenou a složenou hned vedle postele, ale ne teď. Chakotaye viditelně její rozpaky pobavily a na rozdíl od ní, on přesně věděl, kde najde kterou část uniformy. Mohl ji tudíž navigovat, dokud nenašla všechno potřebné a s puntičkářskou přesností si všechno neoblékla. On na rozdíl od ní si na podobné věci tolik nepotrpěl, takže byl oblečen podstatně dříve než ona.

„Nu, takže tohle bude asi na nějaký čas sbohem,“ povzdechnul si Chakotay.

„Myslíš, že bychom měli toho všeho nechat, abychom si nemuseli pořád říkat sbohem s vidinou, že už se nikdy neuvidíme?“ reagoval Sedmá tázavě.

„Myslíš usadit se na jednom místě a strávit tam zbytek našich životů?“

„Ne nezbytně.“

„To, bychom pak asi nebyli my.“

„Souhlasím.“

„Pojď, doprovodím tě k raketoplánu.“

„Budeš na Bajoru dlouho?“

„To ukáže čas. A také bude záležet na tom, jak moc budou mít Bajorané zájem, aby nějaký cizinec zkoumal jejich posvátné relikvie.“

„Myslela jsem, že vedek...“

„V tom je s Bajorany potíž. Jeden nikdy neví, co jim zrovna přelétne přes nos. Ne, pokud je ve hře náboženství a kdy nelze říci, že některý z jejich hodnostářů, ať již vedeků či samotného kaje, dospěje k závěru, že naše přítomnost není vítaná.“

„Aha.“

„Přijal jsem dost nevděčnou práci, když o tom tak přemýšlím.“

„Věřím, že pro tebe bude představovat potřebnou výzvu.“

„To ano, jistě a...“ zarazil se, protože již dorazili na dohled k raketoplánu z Yorkshire, kterým sem původně přiletěli. Raketoplán usednul pár desítek metrů od Kasidina domu u něhož čekal mladík tmavé pleti s batohem přehozeným přes rameno. „A vidím, že budeš mít cestou na DS9 společnost.“

„Opravdu je dobrý nápad, aby s námi letěl syn velitele Siska?“

„No, on si to rozhodně myslí, ale potřebuje, aby na něj někdo dohlédnul.“

„A ten někdo má být předpokládám já.“

„Věřím, že Kasidy by velice ocenila, kdybys na něj jedním okem dohlížela a sledovala, ať nedělá zbytečně hlouposti.“

„Co je to s váma lidi?“ zahalekal na ně Jake, vida že zpomalili.

„Takže hodně štěstí a brzy se uvidíme,“ rozloučil se Chakotay rychle. Jakeovi pokynul jenom rukou na pozdrav a zanechal tyhle dva samotné.

„Proč mám jenom pocit, že jste se Vy dva na mě domluvili?“

„Potom raději nastup a nehledej věci, které nejsou,“ odpověděla Sedmá stroze, aniž by zpomalila

„Huh, Vy teda neztrácíte čas,“ zahučel, následuje blondýnku na palubu raketoplánu. Podle způsobu, jakým usedla k řízení a zahájila předstartovní přípravy, musela mít tyhle věci přímo v krvi. Pár věcí si o ní zjistil a musel připustit, že tahle žena je naprosto skvělý materiál na reportáž. A cesta z Bajoru na DS9 dávala dostatek času ke kladení otázek a prvnímu rozhovoru se členy posádky nového Voyageru. Ano, už si udělal seznam lidí, s nimiž si hodlal na palubě promluvit, takže proč nezačít hned teď.

„Jak dlouho už se znáte s kapitánem Chakotayem?“

„Od hvězdného data 51007,3“

„Já myslel, kdy jste se poznali osobně.“

„Hvězdného data 51012,1, kdy jsem byla jeho zásluhou oddělena od společenstva,“ odpověděla mu bez nejmenšího zaváhání.

„Zajiskřilo se mezi vámi, sotva jste přestala být Borg?“

„Nejsem si vědoma, že by mezi námi někdy něco jiskřilo.“

„Já mluvím obrazně. Vždyť víte...“ přestal, když viděl, že jednak věnuje zvýšenou pozornost pilotní konzoli a jednak vůbec nechápe na co přesně se jí ptá. „Tak dobrá, kdy jste se poprvé políbili?“

„Myslím, že do toho ti vůbec nic není!“ odseknula rychle. Nikdo nemusel vědět, že poprvé políbila Chakotayův hologram, který byl součástí simulace, jíž si vytvořila svého času na Voyageru v rámci experimentu s cílem poznat lidské emoce.

„Jsem dospělý, ne dítě, jak si pořád všichni myslí.“

„Tak proč potom nezůstaneš na Bajoru a nepomůžeš Chaotayovi?“

„Nechápejte to špatně. Bajor je skvělé místo, ale trochu nudné a nic moc se tam neděje.“

„Takže záhada tvého otce tě nezajímá? Znamená pro tebe tak málo, že nechceš zkusit přivést ho zpátky?“

„To není fér,“ zahučel Jake znechuceně. Neměl rád, když mu tohle někdo připomínal. Ovšemže chtěl, aby byl táta zase zpátky, ale to záleželo na Prorocích. Nic, co by udělal, na tom nemohlo nic změnit.

„Osobně ti radím, abys přehodnotil svou účast na této výpravě. Jsou jiná místa, kde můžeš být mnohem prospěšnější.“

„Táta mi vždycky říkal, ať jdu za svým snem a já za ním prostě jdu.“

„Ostatní s tebou nesdílejí tento názor.“

„Náhodou, nejsem žádný zelenáč. Byl jsem tady během války s Dominionem. Zažil jsem hezkých pár věcí, tak mi laskavě nikdo neříkejte, že se do všeho vrhám po hlavě.“

„Nic takového jsem neřekla.“

„Co kdybyste mi třeba řekla něco o vaší cestě na Voyageru.“

„Všechny údaje jsou uvedeny v lodní databázi.“

„Já myslím takové ty události, které nejsou v lodním deníku.“

„Pokud vím, říká se tomu drby.“

„Náhodou, jsem seriózní novinář. Přináším skutečné a ověřené zprávy. Ne zprávy z druhé ruky,“ ohradil se Jake dotčeně.

pokračovat na kapitolu 6

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries