lcars
logo

Výběr kapitol: 1 | 2 | 3 | 4

Strážci řádu: Mise Voyager

Kapitola 3

Hluboký vesmír 9

Hvězdný čas: 57831,81

Plukovník Kira Nerys přešlapovala nervózně před spojovacím tunelem k přechodové komoře. Znovu a znovu si opakovala, že nemá být takhle nervózní. Přeci uvítat hosty vždycky zvládla a tohle není v ničem jiné. S admirálem Janewayovou přišla do styku už asi pětkrát nebo šestkrát během posledních dvou let. Obvykle dohlížela na dostavbu loděnic i první loď, která právě před dvěma dny opustila suchý dok a vyrazila na první zkušební plavbu.

Kromě toho uvidí známé tváře, jakými byli Julian a Ezri. Ani jim nestihla zajít na svatbu, takže měla co dohánět. Na stanici se také jako duch zjevil Jake Sisko, který přiletěl s výzkumnou lodí Yorkshire. Ne, tohle nebyl důvod, proč měla být nervózní. Dostala totiž zašifrované informace od rozvědky Hvězdné flotily. Dost kusé informace s nejvyšším stupněm utajení. Nedozvěděla se v podstatě nic, kromě toho, že o zprávě nemá s nikým mluvit a považovat ji za přísně důvěrnou. Odhadovala pouze, že půjde o něco velkého, když kolem toho dělají takové tajnosti.

„Ale no tak! Vypadáš v tom dobře, tak si tu slavnostní uniformu pořád neupravuj!“ pokáral Kiry snahu o co nejlepší vzhled Jake. Kde se tady ten kluk vzal, opět netušila. Vždycky se někde vynořil a ona nestíhala sledovat kde.

„Nemyslím, že bys tady měl být, Jakeu,“ opáčila s náznakem přísnosti.

„Jsem novinář, nezapomeň!“ upozornil na své povolání, kterému věnoval poslední roky veškerý čas. Od odchodu Benjamina Siska, jeho otce, kamsi mimo jejich úroveň existence.

„Nejdu moc pozdě?“ zazněl nový, příjemně laděný a lehce hlouběji posazený hlas.

„Tohle není žádná veřejná promenáda, aby sem každý chodil!“ rozčilovala se Kira. Naštvaně se ohlédla, kdo je další narušitel. „Ach to jste Vy, kapitáne,“ zmírnila ihned svůj hněv při pohledu na kapitána Chakotaye.

„Doufám, že zde nebudu zaclánět, ale nemohl jsem si nechat ujít okamžik, kdy uvidím admirála Janewayovou s kapitánem Picardem pohromadě.“

„Je vidět, že máte smysl pro dramatický moment,“ vyloudila proti své vůli ve tváři úsměv. Ono v přítomnosti charismatického kapitána USS Yorkshire, nešlo být naštvaná. Ne, když on působil vždy klidným až nevzrušeným dojmem. Možná za to mohlo také jeho indiánské tetování. A také skutečnost, že kdysi býval Makistou. Díky nehodě skončil on a jeho posádka vtaženi do delta kvadrantu a unikl tím pádem osudu mnoha svých druhů, Makistů, které Cardasiané pozabíjeli během války.

„Kromě toho, stejně jako Vy tady na někoho čekám.“

„Doufám, že Quarka jste nepozvali jako uvítací výbor?“

„Myslím, že Quark má dost jiných starostí,“ přidal Jake se smíchem.

„Už jsou tady!“ zarazila další debatu a nasadila co nejoficiálnější výraz doplněný o poněkud nucený úsměv, protože přechodové dveře se právě otevřely. Oba zmínění důstojníci vyšli několik sekund poté přechodovou komorou ven.

„Vítejte na DS9!“ pronesla Kira na uvítanou a doufala, že zní patřičně srdečně.

„Děkuji plukovníku,“ potřásla si s ní rukou nejprve Janewayová a potom i Picard. „Doufám, že všechno jde přesně podle plánu.“

„Všechno je připraveno.“

„Chakotayi?“ obrátila Kathryn pohled k opodál stojícímu kapitánovi a svému bývalému prvnímu důstojníkovi.

„Vidím, že pořádáte párty, Kathryn,“ odvětil s úsměvem. „Tak jsem si řekl, že se také připojím.“

„Předpokládám, že ty musíš být Jake Sisko,“ ohlédla se Kira vedle sebe, neboť právě ztratila kontrolu nad událostmi. Picard si totiž mladého muže po její pravici okamžitě všimnul a neušla mu jistá podoba s otcem.

„Ano, jsem.“

„Četl jsem některé tvé práce.“

„Opravdu?“

„Velmi zajímavé. Máš vskutku talent zachytit události z naprosto nečekaného pohledu.“

„Díky.“

„Pokud dovolíte, na promenádě už je všechno připraveno,“ odkašlala si Kira, čímž si znovu získala pozornost dvou hlavních lidí dnešního večera.

„Potom neztrácejme ani minutu!“ chopila se iniciativy admirál Janewyová. Vždycky bývala v podobných okamžicích trochu agilní. Alespoň od okamžiku, kdy převzala momentální hodnost. Přílišné vysedávání za stolem ji přimělo chopit se každé příležitosti, ať už šlo o jakoukoliv aktivitu.

O deset minut později už bylo na promenádě poměrně rušno. Každý měl v ruce sklenku a všichni vyhlíželi oknem, kdy se konečně objeví zlatý hřeb večera. Bylo zde skutečně dost hostů, řada z nich patřila k původní posádce Voyageru. Kathryn si mohla víc než blahopřát. Kromě Holo-doktora přesvědčila také B’Elannu Torresovou, aby s Tomem a jejich dcerkou Miral, přiletěli na vypuštění nového Voyageru. Toma sice nikde neviděla, zato z B’Elannina výrazu dokázala vyčíst, kde se asi momentálně nachází její povedený manžel.

Matně si vzpomínala, že dala Harrymu volnou ruku při zkušebním letu a on na svého přítele a pilota v jedné osobě nezapomněl. Všímala si i dalších známých tváří. Reginalda Barclayho nešlo nepřehlédnout, jak právě cosi zasvěceně vysvětloval Geordimu, dále pak Sedmou a Chakotaye, jak cosi tiše probírají, ale to už nadešel čas. Pomalu přešla blíž k oknu. Harry, byl vždy přesný, a pokud ne on, tak potom Tuvok zcela jistě.

„Dámy a pánové připijme na nový Voyager NCC 79520!“ pronesla a ještě než dokončila svá slova, otevřela se červí díra a proletěla jí loď. Zcela elegantně a dostatečně blízko promenády, aby si jí mohli všichni prohlédnout.

„Skoro bych řekl, že je to ten samý Voyager,“ poznamenal Picard, který stál nejblíže Kathryn a ihned hodnotil design lodě. Znal třídu Interpid a tahle loď vypadala přinejmenším na první pohled velice podobně ne-li úplně stejně.

„Ano, Voyager vychází z původní třídy Interpid, ale je větší, silnější, má některé prvky z Promethea, další zase z Defiantu. Kromě toho nese 2x2 phasery třídy IX, 8třídy VII, 200 kvantových torpéd, 100 fotonových torpéd, regenerativní štíty, nové pancéřování a mohla bych tu ještě dlouho mluvit o všech úpravách, které Bajorané provedli.“

„Působivé.“

„Ano, dali si na Voyageru opravdu záležet. Proto stavba trvala skoro dva roky,“ přisvědčila Kira s lehkým úsměvem. „Rozhodně chtěli, aby první loď, kterou vyrobí pro Hvězdnou flotilu, byla ta nejlepší.“

„Nebo třeba taky čekali, až bude nějaký Bajoran ve flotile kapitánem,“ ušklíbla se Kathryn spiklenecky.

„Možná,“ pokrčila Kira neutrálně rameny a pohled jí sklouznul stranou, kde spatřila stát Tamulského vyslance.

„Vypadá to, že na vyslance udělal Voyager dojem,“ poznamenala Kathryn.

„Možná,“ učinila i podruhé neutrální gesto.

„Jeho loď už odletěla?“

„Ano, poslal je pryč. Nechtěl budit dojem, že nás šmírují. Zůstal zde pouze on sám.“

„Zajímavý diplomatický přístup.“

„Podle mě už také netrpělivě očekával vypuštění Voyageru.“

„Doufám, že se tady zatím nenudil.“

„Nemyslím,“ zavrtěla Bajoranka hlavou. „Celkem čtyřikrát navštívil Bajor. Vedl poměrně zajímavé diskuse s ministrem Shakaarem i členy současné vlády. Navštívil Bajorský chrám, setkal se s naším novým Kajem a prohlédl si na Bajoru památky. Setkal se i s dalšími diplomaty Federace, ať už na Bajoru, či tady na stanici. Většinou však zůstával pokud možno stranou a studoval informace o Federaci, které obdržel.“

„To je dobře plukovníku. To je velmi dobře.“

„Kdy bude předávání, admirále?“

„Rozhodně ještě dnes. Nejdřív musím jmenovat kapitána, potom teprve předat loď. Zítra proběhnou předstartovní přípravy a za dva dny může Voyager vyrazit na cestu.“

„Myslím, že lepší loď snad postavit nešlo.“

„A co velitel Sisko? Slyšela jste o něm někdy v poslední době?“ přešla Kathryn rychle na jiné téma. O Benjaminu Siskovi, vyslanci, jak ho nazývali Bajorané se hovořilo i nyní, poté co přešel na druhou stranu mostu směrem k prorokům. Bytostem z červí díry, ústřednímu náboženství Bajoranů.

„Před dvěma měsíci.“

„A co říkal, pokud to tedy není osobní,“ vyzvídala dál.

„Varoval před suchem na severovýchodním kontinentu Bajoru. Alespoň tak to tvrdil vedek Barko.“

„Ach tak.“

„Občas mám pocit, že ho vidím sedět na té židli, když vejdu do OPS,“ poznamenala Kira s nádechem melancholie. „Jako by nikdy neodešel.“

„Pořád tu někde je, o tom není pochyb,“ pokývala souhlasně hlavou. „A co Kasidy?“ zkusila další otázku mířící na Siskovu ženu. Znala ji z dřívějška, takže ji skutečně zajímalo jak se vlastně má.

„Usadila se na Bajoru. Benjamin Sisko vypracoval krátce předtím plány jejich společného domu a ona je realizovala. Vlastně si to Benjamin údajně sám přál. V jedné z posledních vizí, kdy ho viděla naposledy. Momentálně tam Kasidy vychovává jejich dítě.“

„Jednoho dne se určitě vrátí.“

„Nejspíš ano,“ souhlasila ihned dodávajíc: „Ovšem v pojetí času proroků to může být zítra, stejně jako za tisíc let.“

„Ano, slyšela jsem, že nevnímají čas jako my,“ zamumlala, ale to již pomalu došli volnou chůzí k baru. Nechtěla dál Kiru zatěžovat otázkami. Hlavně proto, že na ni někdo čekal. Kromě toho, ona také chtěla využít příležitosti a promluvit si s dalšími lidmi z posádky Voyageru, které léta neviděla.

„Takže, jak vám teď mám říkat?“ úsměv Kiry se při pohledu na manželský pár Juliana a Ezri pořádně rozšířil. „Paní Bashirová, nebo pane Daxi?“

„Ani jedno,“ odpověděla Ezri, usrkávajíc ze své sklenky.

„Nemohli jsme se dohodnout, takže jsme si každý nechali své jméno,“ doplnil Julian diplomaticky.

„Mrzí mě, že jsem zmeškala vaší svatbu,“

„Měla jsi moc práce všechno tady zvládnout. Ten přechod pod Hvězdnou flotilu…“ rozhodila Ezri výmluvně rukama.

„Kdo vám byl vlastně za svědky?“

„No…,“ dávala si Ezri s odpovědí trochu na čas. „Julianovi nemohl jít za svědka nikdo jiný než Miles O’Brien.“

„Byl skoro tak nervózní, jako by se ženil on sám,“ přihodil Julian se smíchem.

„A kdo byl za svědka tobě?“ zajímalo Nerys, protože tím svědkem mohla být klidně ona, takže chtěla vědět, koho Ezri vybrala.

„No…, víš…,“ vyměnila si s manželem pohled, který napovídal, že půjde o někoho, koho by ona opravdu nečekala.

„Tak ven s tím!“

„Jako prvního jsem měla na seznamu Benjamina,“ začala ze široka vypočítávat kandidáty. „Jenomže ten se zrovna neutrhnul od proroků, tak jsem…“

„Ne…“ vydechla Kira, která nevěděla, jestli má být šokovaná, nebo se smát.

„Ale ano, nakonec to byl Jake.“

„Ještě že stál vedle ní, protože jinak by měl pocit, že se žení on sám.“

„Vzali jste se ještě předtím než…“

„Ano, ano,“ přikyvoval Julian agilně. „Rozhlásili jsme to na Milesově oslavě a hned tři týdny poté jsme se taky vzali.“

„I když, měla jsem dojem,“ ztišila Ezri hlas, tak aby jí slyšela jenom Kira, „že tam Benjamin někde musel být. Jako bych tam cítila jeho přítomnost, ale nikdo další kromě Jakea nic podobného nezaznamenal.

„Kde vlastně je Jake?“

„Raději nechtěj vědět,“ ušklíbla se kysele.

„Proč? Co zase provádí?“

„Nejsem si úplně jistá, ale má jisté plány a hodlá někam vyrazit.“

„Kapitán Chakotay a Yorkshire zůstanou na Bajoru přinejmenším několik měsíců a jiná loď…“ strnula uprostřed věty, když jí došlo, která loď za dva dny odlétá.

„Tím bych si nebyla vůbec jistá.“

„Na tuhle misi nemá šanci se dostat, jakkoliv je…,“ hodlala Nerys smést tak absurdní myšlenku ze stolu, když ji Ezrina ruka přiměla pohlédnout na vyvýšenou část promenády. Poklesla jí čelist, protože tam stál kapitán Picard a naproti němu Jake. O čemsi rozmlouvali. Picard se dokonce slabě usmíval a pokyvoval na souhlas. Nakonec mladíkovi poklepal po rameni v gestu, které mělo znamenat, udělám co půjde.

„Jak vidno, budeme mít na misi o jednu starost navíc,“ poznamenal Julian, dopíjeje svoji sklenku.

„Nechápu, jak tohle dělá.“

„Je opravdu dobrý novinář a pisatel,“ usmála se Ezri povzbudivě.

„Uvidíme se za hodinu v zasedačce,“ mrknul na ni znovu Julian a oba dva se oddělili od baru nechávaje tam Kiru zaraženou stát.

„Ten kluk si buduje dobré styky. To se vždycky hodí, ať už chce podnikat, nebo se prostě někam dostat,“ zaslechla za zády Quarkův hlas. Fereng určitě vyslechl celý jejich rozhovor, ale to nebylo nic nového.

O kus dál na promenádě probíhalo další zajímavé setkání bývalých členů posádky Voyageru. Chakotay a Sedmá společně s B’Elannou Torresovou, která držela za ruku svoji dcerku Miral. Nutno podotknout, že čelo poloviční klingonky brázdily chmury a do hovoru se dost nutila. Pohledem stále mířila ke vstupu na promenádu.

„Takže Harry nechal Toma kormidlovat Voyager na jeho prvním zkušebním letu?“ zajímalo Chakotaye.

„Přesně tohle Harry udělal!“ odsekla rozčileně. „Až se mi dostane do rukou…“

„Ale no tak, nedopřeješ Tomovi ani trochu zábavy.“

„Zábavy?“ nakrčila podrážděně nos. „Pokaždé, když se Tom začne něčím bavit, hrozí to katastrofou.“

„Jsem si jist, že s Tuvokem za zády se zase tolik nebaví.“

„Tuvok je tam taky?“

„Nejenom Tuvok,“ vyloudil bývalý Makista ve tváři širší úsměv a pokynul nově příchozímu, v uniformě praporčíka, aby přišel blíže.

„Icheb?“ nevěřila vlastním očím.

„Kapitáne, poručíku, Sedmá!“ přišel k nim s úsměvem.

„Už nejsem ve Hvězdné flotile, Ichebe,“ usadila ho B’Elanna okamžitě.

„Já myslel, že stále pracujete jako inženýrka v institutu…“

„To ano, ale nemám žádnou oficiální hodnost. Teď jsem jenom B’Elanna.“

„Vidím, že jste čerstvý absolvent akademie Hvězdné flotily. Gratuluji,“ potřásl mladíkovi Chakotay rukou. Matně si vzpomínal, že Sedmá hovořila o jeho úspěších na akademii.

„Děkuji, pane.“

„Myslela jsem, že půjde o důležitou misi a ne o dýchánek bývalé posádky Voyageru,“ odtušila klingonka v reakci na Ichebovu přítomnost.

„Je tady poměrně dost lidí z posádky původního Voyageru,“ přisvědčil Icheb rychle. Začal se rozhlížet kolem sebe a někoho hledal. „Pokud mě omluvíte, půjdu se podívat po Naomi,“ omluvil se rychle.

„Jistě, jen běžte. Myslím, že byla nahoře na promenádě.“

„Máte něco společného s tím, že je Icheb tady, Sedmá?“ udeřila na blondýnku rychlou otázkou.

„Před dvěma měsíci nastoupil do inženýrské a vědecké sekce na Enterprise,“ odtušila Sedmá s nádechem spokojenosti, který u ní nebýval tolik typický. „Jeho výsledky z akademie udělaly na poručíka La Forge velký dojem. Dle mého splnil očekávání, která jsem do něho vkládala.“

„Aha.“

„Myslím, že už jdou,“ ukazoval Chakotay nově příchozí. Způsob, jakým si dokázal rychle všímat v tomhle davu konkrétních jedinců, přiváděla B’Elannu v úžas. Samozřejmě měl pravdu. Z davu se vynořila dvojice kdysi nejlepších přátel na Voyageru, Tom Paris a Harry Kim. Už podle úsměvů a nadšených výrazů, které B’Elanna spatřila ve tváři svého manžela, bylo víc než jasné, že se dobře bavil. Miral se jí rychle vytrhla a běžela Tomovi naproti. Skočila do jeho připravené náruče a dál už se nechala nést.

„Tohle je loď, na které poletíme, tati?“ zeptala se s dětskou nevinností, kterou nešlo zpochybnit.

„To záleží na mamince zlatíčko,“ odpověděl Tom diplomaticky. „Tahle loď totiž neletí na Zemi, ale někam hodně daleko.“

„Takže nás strejda Harry nevezme domů?“

„Bohužel ne. Možná příště.“

„Proč se na mě tak díváš?“ vystřelila B’Elanna náhle, protože tenhle Tomův pohled velice dobře znala.

„Měla bys vidět tenhle nový Voyager. Je stokrát lepší než ten původní.“

„Naznačuješ mi tím něco?“

„Tady Harry mi říkal, že stále shánějí posádku a měli by pro nás klidně místo. Teda pokud budeme chtít.“

„Ano?“

„Byl to jenom takový návrh,“ pronesl Harry opatrně.

„Ztratit se v kvadrantu delta i podruhé? Podruhé s Voyagerem?“ vystřelila ihned podrážděně. Harry s Tomem si vyměnili pohled hovořící za vše. B’Elanna rozhodně neztratila nic ze svého temperamentu.

„Miri,“ obrátila místo toho pozornost na svou dcerku.“ Co kdyby si vzala tady Chakotaye a Sedmou a ukázala jim promenádu? My si zatím s Harrym musíme o něčem promluvit.“

„Pojďte!“ seskočila otci z náručí a ihned se chopila nových obětí, které mohla provést po promenádě, jíž měla za posledních několik dní pořádně zaběhnutou a znala tu každý kout. Chakotay s úsměvem přijal její ručku a Sedmá s jistým pobavením také a dále už se nechali pouze vést

„Co tě to sakra napadlo Harry!“ vyjela na dlouholetého přítele prudce. Ne, nebyla naštvaná, spíš rozčarovaná, možná podrážděná, přestože očekávala podobnou situaci.

„Pokud se chcete v klidu hádat, tak stůl támhle v rohu je volný,“ otočili se při novém hlasu. Patřil majiteli baru, Ferengovi jménem Quark.

„My se nehádáme!“ odsekla stejně prudce, ale podle výrazu přítomných pochopila, že nesdílejí její názor. „Možná mluvím trochu nahlas, ale rozhodně se s nikým nehádám.“

„Zatím,“ špitnul Tom sotva slyšitelně.

„My Ferengové máme citlivé uši, takže dobře poznáme jakékoliv změny v hlase,“ odtušil Quark s přehledem. „Každopádně u toho stolu v rohu můžete mluvit nahlas i potichu a nikdo vám nebude věnovat pozornost.“

„To je dobrý nápad!“ souhlasil Tom rychle.

„Proč ne,“ pokrčila poloviční klingonka rameny.


kapitola 4

Výběr kapitol: 1 | 2 | 3 | 4

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries

Zavřít X