lcars
logo

Výběr kapitol: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25

Strážci řádu: Mise Voyager – kapitola 24

Kapitola 24

Kapitánova pracovna hvězdný čas: 57900,43

Kapitán Aran Dar naslouchal s jistým potěšením hlášení šéf-inženýrky B’Elanny Torresové. Mohl pouze konstatovat, jaká je nesmírná škoda, že nezůstane na palubě Voyageru po ukončení této mise. Pokud mohl o poloviční klingonce něco říct, tak rozhodně to, že byla skvělý inženýr. Dokonce dokázala velmi dobře vycházet s lidmi pod sebou, což ostře kontrastovalo s divokými historkami ještě z původního Voyageru. Na druhou stranu, kdo ví, jestli po tomhle fiasku ještě vůbec bude kapitánem on sám.

„...podařilo se nám vyřezat tu střepinu z trupu a Deltaplán 1 ji odtáhnul do vzdálenosti pět set kilometrů od nás, kde ji doktor Bashir a Sedmá hodlají zkoumat. Moje týmy zatím zkusí zalátat tu díru, která po ní zůstala.“

„Kolik času budete potřebovat?“

„Tak dva, možná tři dny. Den na diagnostiku systémů a můžeme odsud konečně vypadnout.“

„Nespěchejte. Dejte si trochu na čas,“ brzdil kapitán její přílišnou horlivost.

„Kapitáne?“

„Ani já tady nechci tvrdnout déle než je třeba, ale jeden nikdy neví, jaká další překvapení nás tam venku čekají. Já vím, že cesta k pásmu narušení nám zabere maximálně tři dny warpem devět, plus pět šest hodin na plný impuls skrze oblast narušení. Pokud však nadejdou další problémy, kterým budeme muset čelit, tak potom dávám přednost důkladně opravenému Voyageru než jen narychlo záplatovaném, který se rozpadne při prvním náznaku potíží.“

„Mohu Vás ujistit, že veškeré trhlinu budou důkladně utěsněny a štítové emitory na levoboku nainstalovány tak, aby...“ odtušila inženýrka upjatě.

„Nemusíte mě chytat za slovo, B‘Elanno!“ zarazil ten náhlý příval.

„Je nějaký jiný důvod, proč tu chcete ztvrdnout déle?“

„Po pravdě, ano.“

„Ten satelit...“

„Celá naše mise šla do háje, o tom nelze pochybovat.“

„Ale ne Vaší vinou.“

„Na tom nezáleží, čí vina to byla,“ učinil Bajoran zamítavé gesto. „Důležité je vrátit se alespoň s něčím a podle Sedmé ona srážka v soustavě Zavia podnítila Novou Kolonii k důraznějšímu diplomatickému kroku vůči impériu.“

„A Vy chcete vědět, jak dopadne jejich snaha o diplomacii?“

„Nevěřím tomu, že se nechají Tamulci tahat za nos. Půjdou na věc patřičně zpříma a bez průtahů.“

„Aha.“

„Mezi tím, můžeme v poklidu provést veškeré opravy včetně veškeré možné diagnostiky a testů, které zajistí, že zbytek naší cesty již proběhne v poklidu a budeme připraveni plně reagovat na možné hrozby.“

„Hmm,“ nakrabatila poloviční klingonka zamyšleně čelo, jak zpracovávala tu informaci. Ona sama odsud chtěla být co nejdříve pryč, ale nehodlala zbytečně riskovat. Ne když na palubě měla svoje dítě.

„Chci dostat tuhle loď a celou její posádku bezpečně zpátky. Nechci o nikoho dalšího přijít, chápete?“

„V tom by mohl být trochu problém,“ zatvářila se klingonka kysele.

„Jaký problém máte na mysli?“

„Tom.“

„Musíte pochopit, že ho smrt Leeny zasáhla, neboť ji hodlal doporučit na místo prvního pilota, jakmile opustíte Voyager.“

„O tom mi neřekl.“

„Navzdory jeho snaze, předvádět se před jiným pilotem a ještě k tomu velice pohlednou ženou, nepochybujte ani na okamžik, že nezapomněl na skutečnost, že má rodinu a vůči ní má závazky.“

„V tom není ten problém.“

„Tak v čem je problém?“ zeptal se Aran a doufal, že jako kapitán nebude fungovat coby manželský poradce.

„Vzpomínáte, jak jsem Vám říkala, že když se Tom do něčeho zabere, najednou stojím na druhé koleji?“

„Ano, vzpomínám, ale myslím, že přeháníte, Tom plní své povinnosti velice pečlivě a vzorně a...“

„A myslí si, že v tom raketoplánu, který vezl vyslance Slokarije měl být on.“

„Jenže nebyl a...“

„A myslí si, že díky své větší rozvaze a opatrnosti by dokázal předejít katastrofě, k níž došlo.“

„Byla moje volba vybrat Leenu, coby pilota raketoplánu.“

„Ano, Vaše volba a...“

„A nemyslím si, že kdyby seděl u kormidla on, že by se něco změnilo,“ nenechal tentokrát kapitán B‘Elannu domluvit.

„Opravdu?“

„Bohužel, kolem Leeny je příliš mnoho tajemství a neznámých, které nikdo z nás netušil.“

„Tajemství?“

„S tím si nedělejte starosti. Raději mi povězte, co Tom provádí.“

„Poslední dny tráví tím, že neustále projíždí data ze senzorů a jakmile zapojíme simulátory, bude moci přenést svoje pátrání na trochu jinou úroveň. Stále tvrdí, že nešlo o nehodu a Harry se Sedmou s ním souhlasí, což ho povzbuzuje, aby tomu všemu přišel na kloub.“

„Není jediný, kdo si tohle myslí,“ povzdechnul si Dar a dodal: „Postarám se, aby věci nezašly příliš daleko. Zatím udělejte každý možný test a diagnostiku jaká vás s Regim napadne. Dokud máme dostatek klidu a času k jejich provedení.“

„Ano, kapitáne.“

„A nezapomeňte taky na Miral. Čas je jedna z věcí, která nás tolik netlačí.“

B‘Elanna Torresová vypadala, že na jeho poslední větu hodlá něco odseknout, ale nakonec jenom přikývla a opustila beze slov jeho pracovnu. Na kapitánovi Voyageru zůstávalo si povzdechnout a při pohledu na dopis, který původně napsal pro Leeninu rodinu, musel nevěřícně zavrtět hlavou. Stále nemohl uvěřit tomu, že všechny záznamy o pilotce zmizely z jejich databáze. Neměl tím pádem komu poslat zprávu o její smrti

Jak daleko to ještě zajde?“ pomyslel si v duchu. „Kolik dalších podivných náhod potká jeho velení? Nebo snad měl otec pravdu, když o něm prohlašoval, že je prokletý?“ Nakrabatil zamyšleně obočí a vzpomínal na přesné znění jeho slov. Ano, nazval ho zrádcem Bajoru a přisluhovačem té prokleté Federace. Řekl ještě řadu věcí, jak se jeho fanatismus stupňoval s každou vyslovenou větou, každým slovem, jeho slova ztrácela úplně na významu. Ano, proklínal ho, že se zpronevěřil Bajoru a Prorokům, jako by úplně zapomněl, že velitel Sisko, Vyslanec, byl jednak člověk a jednak důstojník Federace, který udělal pro Bajor více než kdokoliv v celé historii Bajoru. Proroci si vybrali, jeho, ne žádného z Bajoranů, ať již vedeka, či Kaje, aby byl jejich hlasem.

S dalším povzdechem usedl do křesla u stolu a aktivoval obrazovku. Obvykle neměl problém určit směr, kterým se dát, ale teď jako byl jeho velitelský instinkt ochromen a on nebyl schopen rozhodnout co dál. Jediné, co mu v dané chvíli přišlo na mysl, bylo čekat. Čekat, co se stane, či spíše nestane. Neměl chuť na další podivuhodné náhody ani záhady. Hodlal dovést Voyager zpátky domů a pak, nu pak se uvidí.

Voyager hvězdný čas: 57902,48 - následující den ráno

Jake zjistil, že ho dnešní noci potkal další podivný sen, v němž stanul nikoliv na palubě cizí lodi, ale na kovovém roštu, který tvořil součást úzkého chodníku v obrovské hale. Podle toho jak se vzájemně stáčel a spojoval, muselo jít o nějaký druh údržbářského lešení. Vskutku ano, protože záhy našel žebřík vedoucí směrem dolů a tam už viděl údržbářské plošiny a chodby větvící se do všech stran objektu.

Ačkoliv ho jímala závrať nad výškou, která musela být dobrých dvacet metrů, opatrně vstoupil na žebřík a začal sestupovat směrem dolů. Dole bylo liduprázdno a nikde neviděl ani živáčka, pouze ukazatele napsané v cizím jazyce. Kdyby měl u sebe trikordér, tak by ho dokázal přeložit, jenže on ty znaky dokázal kupodivu přečíst a obzvláště ten s nápisem „HANGÁR“ ho upoutal ze všeho nejvíc.

Vyrazil tedy chodbou k hangáru a po pár minutách chůze skutečně dospěl k místu, které vypadalo jako hangár, či spíše přístaviště lodí. Lodí, jejichž znaky a tvar mu byly známé. Ostatně je viděl poměrně nedávno a jednu z nich dokonce několikrát zachytil na obraz, Koloniálního Dravce, třídy D. Tady jich bylo úhledně vyrovnáno přinejmenším deset a podle světel žhnuly aktivitou.

Přistoupil k jednomu panelu s velikou obrazovkou a panel kupodivu zareagoval na jeho přítomnost tím, že zobrazil na obrazovce součet přítomných lodí. Od Oko1Z, až po Oko13Z. Třináct lodí, podle Koloniálních standardů celá eskadra. Vlastně počkat, první loď sice nesla označení jedna a poslední třináct, ale obrazovka ukazovala pouze dvanáct plavidel. Rychle je projel a konečně mu došlo, která loď tu chybí, Oko 7Z.

Kde vlastně sem?“ položil si Jake poprvé za celou dobu otázku. „Na Koloniální základně? A pokud ano, co tady dělám?“ a přidal k tomu ještě další, mnohem zásadnější otázku: „Je tohle skutečnost, nebo jenom sen?“

Raději nedodal, jak moc obrovská musí Koloniální základna být. Z toho co věděl, Nová Kolonie měla mobilní základny, určené speciálně pro podporu jejich Koloniální expedice, ale nedovedl si představit, jak by dokázali pohnout takovým kolosem. Mnohem víc než přesun základny ho znepokojovalo, proč tu nikdo není? Takové obrovské místo přeci muselo mít stovky, ne-li tisíce členů posádky, inženýři, bezpečáci, dispečeři, přeci nebyli všichni na těch lodích.

První eskadra bude připravena podle plánu, majore,“ hlas přicházející z jedné chodby Jakea překvapil a on se rychle rozhlížel, kde by se mohl schovat. Nebylo kam, protože všude kolem bylo prázdné prostranství, žádné bedny, ani další ovládací panely či technická zařízení. Jednoduše ho museli vidět a on s tím nemohl nic udělat. Mohl jenom zůstat stát, protože utíkat nemělo smysl.

Když jsme s vámi ztratili kontakt, přikázala admirál Brownová, abychom zahájili stavební modifikace a připravili dvanáct eskader každou s jinou modifikací s tím, že finální úpravy budou provedeny, až konečně dorazíte.“

K Jakeově překvapení šlo o dvojici, z níž jednu osobu poznal bezpečně, majora Kronesovou, ostatně jak jinak. Druhým, kdo mluvil, byl soudě podle fyziologických proporcí Charitský inženýr. Alespoň podle toho, jak všechno popisoval, muselo jít o konstrukčního inženýra, či spíše vedoucího inženýra. Ve fialové uniformě s trojicí zelených proužků na uniformě a dvojici hodnostních insignií na límci uniformy, musel mít v inženýrské sekci významné postavení.

První eskadra má modifikace, jež odpovídají nevíce vašim datům. Moji lidé provedou patřičné úpravy a Oko 7Z bude mít znovu svoji vlastní eskadru. Už nikdy nebudete osamoceni a neztratíte se, kdo ví kde. Ne, pokud Vás budou doprovázet Dravci třídy D.“

Děkuji, veliteli.“

To já děkuji Vám, majore,“ opáčil inženýr uctivě. „Díky vašemu návratu se moje týmy konečně pohnou od plánování ke skutečné práci.“

Kolik času zabere přechod na třídu D?“

Prvních pár eskader můžeme vypustit v řádu desítek dní, ale pokud půjde o celou expedici, tak přinejmenším rok, spíš dva, pokud to máme udělat pořádně.“

To je příliš dlouho. Tolik času nejspíš nebudeme mít.“

Já vím, já vím,“ přikyvoval chápavě. „Příliš dlouho byl klid a nikdo netušil, že zrovna teď, když máme tolik lodí v loděnicích připravených k přestavbě, dostanou Tamulci bojovnou náladu.“

Kolik času?“

Teď když máme finální modifikace, tak nám práce zabere podstatně méně času. Můj odhad je šest měsíců. Potom bude Koloniální expedice plně připravena. Do té doby máte k dispozici jenom třetinu našich lodí.“

Rozumím.“

Samozřejmě můžeme vaše stavy navyšovat postupně, hned jakmile jednotlivé eskadry opustí základnu, ale...“

Ne,“ zarazila ho major. „Dělejte svoji práci, dokud nebude hotova. My už si nějak poradíme.“

Ano, majore.“

Hotové lodě mějte připravené k poslání zpátky do služby, ale neposílejte je, pokud nedostanete výslovný rozkaz, že jsou potřeba.“

Provedu, majore! Můžete se spolehnout!“ přikývnul úsečně.

Pokud možno stáhněte všechny lodě a zdroje na základnu 49 a 37. Tam budete mít dostatek klidu a času.“

Je skvělé, že jste zase zpátky, majore.“

Musím Vás však velice důrazně požádat, aby vaše týmy vynaložily maximální možné úsilí, aby nové eskadry dravců třídy D byly připraveny co nejdříve. Alespoň jeden operační svaz bychom mohli velice záhy potřebovat.“

Moji lidé udělají, co bude v jejich silách.“

Pokud to zvládnete do jednoho měsíce, můžete jim směle slíbit řádnou dovolenou na Halesu 4 až bude po všem.“

Věřím, že to mnohé z mých lidí povzbudí, ale jeden měsíc...to je dost málo času a...“

Dostanete cokoliv si řeknete, veliteli,“ nenechala ho domluvit. „Vy a vaše týmy tímto do odvolání dostáváte červenou prioritu.“

Červenou...“

Nezklamte mě, veliteli, protože když neuspějete, nezklamete jenom mě, ale celou naši expedici.“

Opravdu je situace tak vážná?“ zajímalo inženýra ustaraně.

Troufám si říct, že velmi brzy bude,“ prohlásila významně. „Máte tak nanejvýš měsíc a půl abyste Vy a vaši lidé uvedli naše nové lodě do chodu.“

Měsíc a půl...“ zvažoval velitel stanovený termín. „Ano, to bychom mohli stihnout.“

Berte to jako nejzazší termín, veliteli.“

Víc už Jake z jejich hovoru neslyšel, zato měl pocit, že po něm major vrhla letmý pohled, než odešla a on zjistil, že najednou padá do neznáma a nebyl to vůbec příjemný pocit. Slyšel sám sebe křičet a v ten moment procitnul. Ve své kajutě, ve své posteli a podle pohledu na hodiny viděl, že opět zaspal. Zhluboka se nadechl a zase vydechl. Další podivný sen. Podivně reálný, pokud měl být přesný. Kromě toho zjistil, že na peřině leží jeho skicář a v něm několik obrázků.

Zvláštní, nevzpomínal si, že by kreslil v posteli. Skicář měl podle všeho ležet na stole v obývacím pokoji nikoliv v posteli. Neméně zvláštní bylo, co nakreslil. Nepochyboval ani na okamžik, že to nakreslil on. Poznával své kresby, ačkoliv bylo znepokojivé, co nakreslil. Nepokreslil totiž jenom jeden, ale více listů, které dokumentovaly situaci s raketoplánem. Věc, s níž si Tom Paris poslední dny marně lámal hlavu. Neměl úplná data ze senzorů, protože ty zmizely během nešťastné havárie. Další z příhodných náhod, které pilota Voyageru pořádně dráždily. Nejenom jeho, ačkoliv on patřil k těm, kteří to dávali nejvíce najevo.

Jake vstal z postele, a pozorněji si prohlédnul, co vlastně nakreslil. Celkem tři scenérie, které dokumentovaly celou situaci vedoucí ke zničení raketoplánu. Při posledním obrázku se zamračil, protože zobrazoval nějaký kanón umístěný na asteroidu. Trojhlavňový kanón, opravil ihned svůj názor. Zakrytý tak, že z něj koukala jenom hlaveň. Otočil o list dopředu, kde byl vidět asteroid a trojice letících projektilů.

Ano, projektilů. Žádné asteroidy, nýbrž vystřelené projektily vypadající jako úlomky asteroidů. Navíc vyobrazené dost detailně, jako by je sám viděl zblízka, což samozřejmě neviděl. Šlo o podvědomou reakci nebo se prostě jenom nechal unést fantazií a stvořil vlastní scénář ke zkáze raketoplánu? Na tohle hodlal najít odpověď. A odpověď mohl najít jenom na jednom místě.

Rychle se převléknul a vyrazil do takticko-simulační místnosti. Věřil, že v lodní databázi najde k nakreslenému obrazu patřičný ekvivalent. Mohl by hledat odsud, ale taktický simulátor byl v tomto ohledu mnohem lépe vybaven. Na okamžik přemýšlel, že by požádal Sedmou, ale nakonec dospěl k závěru, že tohle zvládne i bez ní. Určitě by kladla otázky, na něž neměl v danou chvíli odpověď.

pokračovat na kapitolu 25

© 2000–2018 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries