lcars
logo

Výběr kapitol: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21

Strážci řádu: Mise Voyager – kapitola 21

Kapitola 21

Konferenční místnost Voyageru, hvězdný čas: 57885,71

Konferenční místnost se postupně plnila vyššími důstojníky, které kapitán Voyageru svolal v brzkou ranní hodinu. Ti postupně zaujímali svá místa a nejeden z nich vypadal přepadle a zíval.

„Omlouvám se, že jsem vás sem všechny svolal takhle brzy,“ spustil kapitán Aran, sotva všichni přítomní usedli do křesel v konferenční místnosti. „Vyvstala naléhavá situace a je třeba podívat se pravdě do očí, byť to nebude moc příjemný pohled.“

„Unikli jsme z místa, odkud se nikdo jiný nedostal, dostaneme se i z téhle šlamastyky,“ poznamenal vedle něj sedící komandér Madden. Jeho odlehčená poznámka vyvolala na tvářích několika přítomných, včetně kapitána, mírný úsměv.

„Dobrá tedy,“ Nadechnul se Dar a začal mluvit: „Všichni už víte o podivně nehodě, která potkala náš raketoplán, převážející vyslance na Tamulskou vlajkovou loď.“

„Velmi příhodné nehodě,“ neodpustil si podotknout doktor Bashir.

„V tom s vámi jistě všichni souhlasí, doktore,“ přikývnul kapitán na tu poznámku. Nemusel se rozhlížet, jestli tomu tak skutečně je. Viděl na ostatních, že sdílejí přinejmenším stejný názor a on s nimi plně souhlasil. „Nicméně dokud nebude potvrzeno, že šlo o cizí zavinění, či sabotáž, potom musíme zkázu raketoplánu považovat za nehodu.“

„Těžko uvěřitelnou nehodu, kterou Tamulci použili jako záminku k tomu, aby zaútočili na Koloniální hlídku v soustavě, nás nevyjímaje,“ přidal šéflékař i podruhé.

„Není zřejmé, zdali na nás chtěli skutečně zaútočit,“ zamručel Madden.

„Ten Dravec, který na ně udeřil, se tam taktéž objevil velice příhodně.“

“S tím nemohu úplně souhlasit,“ dal o sobě vědět Tuvok. „Šlo o stejného Dravce, který se krátce po prvním útoku zamaskoval a zaútočil, jakmile se Tamulské lodě přiblížili na jeho pozici.“

„Na tom teď tolik nesejde. Momentálně máme podstatně větší problémy, ale vezměme je hezky jeden po druhém. Nějaké známky pronásledování, Tuvoku?“ přerušil kapitán počáteční spekulace a konspirativní teorie.

„Dálkové senzory ani senzory kratšího dosahu zatím neukazují žádné známky pronásledování. Soustava Zavia patřila k nejzazšímu okraji impéria a je tudíž logické předpokládat, že Tamulci zde nemají soustředěné další lodě než ty, které jsme viděli u Tieru 4.“

„A co naše taktické možnosti?“

„Velmi omezené. Hlavní fázerový prstenec byl poškozen během nárazu. Přišli jsme taktéž o většinu štítových emitorů na levoboku. Upravil jsem geometrii štítu a převedl energii z okolních nepoškozených emitorů, ale náš levoboční štít je značně oslaben a má účinnost pouhých 19%“

„To nás potom může kdokoliv vyřídit jedním přímým zásahem,“ odfrknul si první důstojník přezíravě.

„V podstatě ano.“

„Dobrá. Co máme dál. Sedmá?“

„Monitorovala jsem Tamulské komunikační frekvence a myslím, že mohu celkem bezpečně potvrdit, že Tamuslká třetí flotila je po smrti admirála Saarose ve zmatku.“

„Ve zmatku, říkáte?“

„Ano,“ přisvědčila blondýnka rezolutně. „Admirál totiž opomněl určit svého zástupce a tím pádem se kapitáni jednotlivých divizí nemohou dohodnout, kdo by po jeho smrti měl velet.“

„Cožpak nemají hierarchicky danou posloupnost velení?“ nechápal Madden.

„Admirál Saaros zjevně nepočítal s tím, že by mohl zemřít,“ dodala blondýnka suše. Vlastní názor na Tamulského admirála si nechala už pro sebe.

„Ten chlápek nejspíš nepočítal s podstatně víc věcmi, ale tohle nám teď přinejmenším hraje do karet. Pokud se budou dohadovat o velení, nebudou mít zájem nás pronásledovat.“

„Tohle byl nejspíš ten důvod, proč Nová Kolonie hned neustoupila. Dokázali najít ten nejslabší bod v Tamulské flotile a využít ho,“ konstatoval Tuvok. „Tak jako tak, je to přišlo velice draho. Podle senzorů opouštěly soustavu pouze čtyři Koloniální lodě, včetně té vlajkové.“

„Přišli o deset lodí, většinu své eskadry,“ zamručel první důstojník.

„Tamulci utrpěli podstatně větší ztráty, jenže oni měli na druhou stranu více lodí, ale to teď není důležité. Důležité pro nás je, že jsme se odtamtud dostali pryč, ačkoliv to nebylo vůbec jednoduché. B’Elanno?“ pokynul kapitán hlavní inženýrce, aby se chopila slova. Právě ona a Harry ho přiměli, aby svolal schůzku dříve, než měl původně v plánu.

„Pokud bych měla naši situaci shrnout, tak je zázrak, že jsme ten náraz vůbec přežili,“ prohlásila B’Elanna na úvod.

„A ještě k tomu nikdo nepřišel o život,“ přisadil si Bashir.

„Nikdo další nepřišel o život, doktore,“ opravil ho kapitán pedantsky.

„Ach ano, ovšem.“

„To, že Dravec těsně před nárazem explodoval, nás nejspíš zachránilo, protože dost pochybuji, že bychom ustáli přímý náraz takové hmoty,“ pokračovala klingonka dál, jako by nebyla vůbec přerušena. „Hlavní část exploze pohltily štíty a zbytek pancéřovaní.“

„Trup je děravý jak cedník. To mi nepřijde, jako, kdyby nás pancíř moc ochránil,“ namítnul komandér zamračeně.

„Pancíř je v určitých místech úplně sežehnutý, veliteli,“ chopil se vysvětlení Harry. „Ty díry v trupu způsobily střepiny. Malé části Dravce, které se rozletěly do všech stran, a bohužel jsme byli dost blízko, aby nás zasypaly a způsobily protržení trupu na tolika místech naráz. Moc nechybělo a jedna větší část nám urazila levou gondolu.“

„Zapomínáš dodat, že jedna větší část se nám zabodla do trupu. Dost velká část na pomyslný trn v patě,“ připomněla B’Elanna obratem.

„Problém je v tom, že navzdory všemu štěstí, které jsme měli, tomuhle se naopak říká sakra smůla.“

„Předpokládáme, že tahle část Dravce, která se nám zabodla do trupu, pochází z jejich strojovny. Přesněji řečeno jde o část udržovací komory aminiových krystalů.“

„Jak moc nás to ohrožuje?“ zpozorněl kapitán, protože také on získal v posledních dnech řadu poznatků o Koloniální technologii a aminiové krystaly v ní sehrávaly velice důležitou roli. Nehledě na skutečnost, že byly při neopatrném zacházení dost nebezpečné a pro všechno živé patřičně smrtící.

„Celá oblast je izolovaná, a jelikož jsme nezaznamenali přítomnost žádného byť malého úlomku aminiového krystalu, můžeme celkem bezpečně říci, že nás samotné to nijak neohrozí. Což se ale netýká Voyageru,“ vysvětlila inženýrka a po poslední větě nasadila hodně nešťastný výraz.

„Jak moc?“

„Dospěli jsme k závěru, že tyhle aminiové krystaly mají spojitost s nestabilitou našeho warpového pole, která nás provází od chvíle, kdy jsme narazili na Koloniálního Dravce,“ chopil se slova Harry Kim.

„Důvodem je neslučitelnost našich technologií,“ začala B’Elanna vysvětlovat. „Jsou si blízké co do úrovně, ale zároveň tak odlišné, jak jen mohou být. A právě tenhle rozdíl má za následek, že tahle střepina obsahující zbytkové aminium, začíná narušovat naše systémy, rozvody energie, warp, prostě všechno.“

„Nejde to izolovat?“

„To jsme zkoušeli, ale nemá to žádný efekt,“ učinil Harry nesouhlasné gesto.

„Co s tím můžeme udělat?“ zajímalo kapitána okamžitě.

„Musíme to odstranit, co nejdříve,“ prohlásila inženýrka rezolutně.

„Kolik máme času?“

„Podle našich výpočtů, pokud za 24 hodin nezastavíme a neodpojíme hlavní jádro, tak celý Voyager vybuchne.“

„Dobrá. Předpokládejme, že zastavíme a odpojíme hlavní zdroj energie. Co pak?“

„Musíme tu střepinu dostat z trupu ven,“ zopakovala B’Elanna znovu své předchozí tvrzení.

„Jak dlouho to potrvá?“

„V suchém doku s inženýrskými týmy, tak deset, možná dvacet hodin. Mimo suchý dok ani nevím, jestli dokážeme provést takový zásah,“ rozhodila inženýrka bezradně rukama. „Pokud ano, zabere to přinejmenším dny, možná týden.“

„A během té doby budeme snadný cíl,“ došlo Maddenovi ihned.

„Potom musíme najít nějaké tiché místo, kde zakotvíme. Plynný obr, mlhovina, asteroid, či cokoliv, kde nebudeme na očích,“ uvažoval kapitán rychle a pohledem stanul na Sedmé. „Sedmá, prohledejte zdejší mapy a zkuste najít nějaké místo, kde se můžeme na chvilku schovat.“

„Už jsem ho našla,“ odpověděla Sedmá bez zaváhání.

„Opravdu?“

„Ano, asi půl světelného roku od nás je mlhovina třídy M. Ta nás spolehlivě skryje před veškerým senzorovým průzkumem.“

„To bude jen taktak. Něco bližšího by nebylo?“

„Ano, ale tahle mlhovina odpovídá té, kterou jsem viděla v mé vizi na Bajoru. Všechno, co jsem tam viděla, se stalo. Je logické se domnívat, že dojde i k tomuhle.“

„Tyhle věci není moc dobré ignorovat, kapitáne,“ ozval se Bashir zamyšleně. „Už jsem to párkrát zažil s velitelem Siskem. Pokud nás Sedmá viděla v té mlhovině, tak se tam dříve či později dostaneme.“

„Souhlasím. Poletíme tam,“ přikývnul kapitán. „Po vás dvou, pak budu chtít, abyste našli nějaký způsob, jakýkoliv, jak tu zatracenou věc, dostat ven,“ udělal kapitán gesto směrem k B’Elanně a Harrymu.

„Ano kapitáne,“ přitakali oba dva svorně.

„Vezměte si k tomu Sedmou, kohokoliv a cokoliv budete potřebovat. Tahle věc má teď nejvyšší prioritu. Nechci, aby první loď, které velím, vybouchla.“

„To ani já ne,“ odtušila B’Elanna suše.

„Dobrá, dejte se do práce a já zkusím, jestli se mi přeci jenom nepovede zachránit situaci diplomatickou cestou. Rozhodně nechci strávit zbytek téhle mise skrýváním se a plížením směrem pryč.“

USS Voyager, hvězdný čas: 57887.07 (o 12 hodin později)

Kapitán Aran Dar prošel za posledních dvacet hodin většinu kontaktů, které po sobě zanechal vyslanec Slokarij. Nemohl si nepovzdechnout, protože o život přišel velký muž. A nebyl zdaleka sám. Včerejší den zahynulo mnoho lidí, ať již na straně Nové Kolonie či té Tamulské. Vize, s kterou vyslanec přišel, zmizela současně s ním. Rázem nikdo neposlouchal, či nebyl ochoten poslouchat. Po jeho smrti si všichni dělali větší obavy o to, co bude s nimi, než jaké důsledky bude mít následná roztržka, kterou Tamulská flotila rozpoutala v soustavě Zavia.

Nikdo nebyl ochoten s ním mluvit a většina kontaktů se rázem tvářila nedostupně a nechávala místo sebe jednat své podřízené, kteří se tvářili, že jednak nemohou nic udělat a jednak ani nemají zájem cokoliv udělat. Jediný vládní představitel, který s ním jako jediný byl ochoten mluvit, byl guvernér soustavy Winmatrix. A zároveň poslední na seznamu, koho zkusil kontaktovat.

„Pane guvernére, ujišťuji vás, že pokud s tím někdo rychle něco neudělá, tak dojde ke katastrofě. Katastrofě, která se vám a vaší soustavě určitě nevyhne. A nejenom vaší soustavě. To co admirál Saaros spustil…“

„Zadržte, kapitáne!“ zarazil ho Tamulec na druhé straně. „Nemám žádnou pravomoc cokoliv přikazovat flotile. Ani třetí flotile, ani kterékoliv jiné flotile. Moje pravomoci sahají pouze k hranicím této soustavy, a protože všechny lodě z naší domovské flotily byly zničeny v soustavě Zavia, ani nemám žádné vojenské síly, s kterými bych mohl cokoliv napravovat i kdybych ty pravomoci měl.“

„Admirál se v soustavě Zavia ukvapil. Jednal příliš impulzivně a bez zjevných důkazů zaútočil na Koloniální eskadru. Myslíte si, že Nová Kolonie jenom tak ustoupí a nechá to bez odpovědi?“

„Podle informací od naší rozvědky zničila Nová Kolonie raketoplán s naším vyslancem. Admirál Saaros tudíž jednal zcela korektně, když vydal rozkaz k útoku.“

„My jsme tam také byli, pane guvernére,“ nutil se kapitán Voyageru do klidného tónu. „I my jsme přišli o člena posádky, takže mi věřte, že máme veliký zájem zjistit, proč k tomu všemu došlo. Zatím nevíme přesně jak, ale máme důkazy, které ukazují, že za tím nestojí Nová kolonie. Pokud si prohlédnete…“

„Nechápejte mě špatně, kapitáne Arane,“ učinil guvernér zamítavé gesto a zatvářil se navzdory všemu rozpačitě. „Naše rozvědka vás podezřívá, že jste součástí Koloniálního spiknutí, takže jakékoliv vaše důkazy postrádají na důvěryhodnosti.“

„A jaké důkazy, potřebujete, aby byly důvěryhodné?“ zeptal se, doufaje, že jeho otázka není příliš ironická.

„Kapitáne,“ povzdechnul si guvernér a více se naklonil k obrazovce. „Věřím, že Vás radní Slokarij upozornil, že cokoliv naše rozvědka řekne, musíme bezvýhradně považovat za nezpochybnitelný fakt.“

„A také mi říkal, že právě Vám mohu důvěřovat, když dojde na věc,“ oplatil mu Dar jeho pohled a poznal, že zasáhl do černého.

„Nechápejte mě špatně, kapitáne. Radního Slokarije chováme u nás v soustavě Windmatrix ve veliké úctě, protože on na rozdíl od většiny vlády má pochopení pro situaci ve vnějších soustavách. Proto je také naše soustava na tom lépe než ostatní systémy a máme zde rozsáhlou základnu loďstva. Vaše návštěva toho měla být důkazem a věřte mi, že jsme se na vás velice těšili. Jenže situace je taková, jaká momentálně je. Radní Slokarij je po smrti a s ním zemřely i veškeré plány našeho vůdce, které reprezentoval.“

„Váš vůdce ale nezemřel. Jeho myšlenka žije dál. Stačí jenom...“

„Nestačí!“ zamítnul guvernér rychle. „Ne když dorazily nové vládní příkazy, které jsou značně odlišné od původních plánů a přání našeho vůdce.“

„Tak rychle?“

„Není žádný vyslanec, není žádný plán. Věřte mi, když Vám řeknu, že předseda T’Aranis má jen málo kladů, ale rychlost s jakou dokáže v podobných situacích jednat, je vždy zarážející. Pokud bych cokoliv udělal proti jeho nařízením, jenom bych tím spáchal politickou sebevraždu.“

„A nepřijde vám trochu podezřelé, že předseda T’Aranis reagoval tak rychle?“

„Kapitáne,“ nadechnul se guvernér a do tváře se mu dostal ostražitý výraz. Rozhlédl se kolem sebe, jako by se bál, že ho někdo sleduje, než pokračoval dál. „S úctou, kterou chovám k radnímu Slokarijovi, vám řeknu jednu věc, kterou bych vám správně říkat neměl.“

„Poslouchám.“

„Od okamžiku, kdy došlo ke konfliktu v soustavě Zavia, naše rozvědka monitoruje veškeré vládní i nevládní frekvence, včetně téhle zabezpečené linky. Čím déle budete vysílat, tím spíše zachytí vaši pozici a já opravdu netuším, k jakému dospěli závěru vůči vám. Možná vás považují za vetřelce, nezvané hosty, či spiklence ve spojení s Novou Kolonií. Důrazně Vám proto doporučuji, abyste urychleně nabrali kurz zpátky na území Federace. Tahle věc jde mimo vás a mohu vám říct celkem bezpečně, že oni nestojí o ničí radu, obzvláště pak od cizinců. Hodně štěstí kapitáne.“

Po poslední větě guvernér rychle přerušil spojení a obrazovka zčernala. Kapitán Aran Dar seděl ještě notnou chvilku u obrazovky a těžko mohl být rozladěnější. Tohle byla poslední šance, a přestože si konečně promluvil s někým důležitým, jediný rozdíl oproti těm předešlým byl v tom, že mu guvernér taktně naznačil, ať rychle vypadnou, než se jim stane něco zlého. Nevypadalo to, že by věděl o poškození, které utrpěli během té srážky. Tuhle část taktně zamlčel a rozhodně udělal dobře.

Zato začínal mít stále větší podezření, že za stávající situací musela stát jejich rozvědka. Pokud nechtěli, aby vyšlo najevo, že se zmýlili, potom mohli zinscenovat celou havárii raketoplánu, ale nedokázal si představit, jak by to udělali. Motiv by tu byl, jistě, ale žádné důkazy, potvrzující, že v tom mají prsty. Zato si hodlali pojistit, že nikdo nebude zpochybňovat jejich verzi. Pak tu zůstávala otázka, jak asi zareaguje Nová kolonie. Otevřený nevyprovokovaný útok jistě neponechají bez povšimnutí. Všechno směřovalo k tomu, že celá mise Voyageru právě skončila jedním velkým fiaskem.

Zvonek u dveří vysvobodil Dara alespoň na okamžik z depresivní nálady. Jakékoliv rozptýlení teď vítal, ať už šlo o cokoliv.

„Vstupte!“ vyzval příchozího.

Dveře se otevřely a v nich se objevil, Jake Sisko. Rukou mu pokynul, ať jde dál a popošel mladému novináři vstříc.

„Neruším, kapitáne?“

„Ach, díky Prorokům, že jsi v pořádku, Jakeu,“ spustil kapitán úlevně. „Slyšel jsem o tom, co se stalo. Pár těch střepin udělalo díru do trupu přímo ve tvé kajutě. Ještě štěstí, že jsi tam nebyl.“

„Naštěstí ne,“ připustil trochu zaraženě.

„Co tvoje zápisky?“ vyzvídal kapitán dál.

„Většina zůstala uvnitř.“

„Ano, toho jsem se bál,“ pokračoval dál starostlivě. „Bohužel bylo nutné tvoji kajutu zapečetit, protože B’Elanna si nebyla úplně jistá, jestli to nouzové silové pole vydrží. Ale nemusíš mít obavy, tvoje kajuta je skoro neporušená a věřím tomu, že tvoje zápisky na tom budou podobně, až utěsníme tu díru a znovu ji natlakujeme.“

„No...to by bylo fajn.“

„Našel ti komandér Madden novou kajutu?“

„Sedmá mi nabídla, že zatím mohu být u ní.“

„Ach tak, Sedmá,“ zahrál Bajoranovi ve tváři konečně úsměv. „Tak potom věř, že se ti dostalo nevýslovné pocty, protože ona podobná gesta nedělá příliš často.“

„Spíš mám pocit, že mě chce mít na očích, protože to slíbila Kasidy.“

„Pak si toho važ ještě víc, protože těžko by na tebe mohl dohlížet někdo zodpovědnější. Posaď se,“ vybídnul mladíka vlídně.

„O tom mi nemusíte povídat,“ zamručel v odpověď. Za daných okolností, kdy se Sedmé otevřeně omluvil, posunul jejich vztahy na zcela jinou úroveň a nechtěl tohle všechno zase zkazit.

„No, každopádně budeš mít o čem psát, ačkoliv nepůjde o příliš pozitivní psaní, pokud se hodláš, a já věřím, že ano, držet skutečností.“

„Neudělal jste nic špatně, kapitáne.“

„Vyslanec Slokarij je smrti, praporčík Leena je mrtvá a to nepočítám ty tisíce dalších, kteří padli na Tamulské a Koloniální straně během boje o soustavu Zavia. Já myslím, že tohle je jasná definice toho, že je všechno špatně.“

„Už víte, co se stalo s raketoplánem?“

„Ne, ale i kdyby ano, Tamulskou rozvědku to nebude zajímat. Oni mají svoji verzi a té se hodlají držet.“

„Nemají přeci žádné důkazy a...“

„Oni nepotřebují důkazy, Jakeu!“ Zarazil ho rychle sotva skrývaje podráždění. „Stačí jim jenom podezření. Podobně jako s těmi údajnými zbraněmi na Tieru 4.“

„Tak potom už asi chápu, proč vyslanec tolik mluvil o změnách,“ dovtípil se Jake. Na rozdíl od ostatních mluvil s vyslancem častěji a zjistil od něj hezkých pár věcí o impériu. A ne všechny věci byly pozitivní, „Myslíte, že mohli zajít tak daleko, že by zabili vlastního vyslance, jenom proto, aby nikdo nemohl zpochybnit jejich pravdu?“

„Motiv by asi měli, ale...“

Můstek, kapitánu Aranovi!“ hlas prvního důstojníka v komunikátoru přerušil poslední kapitánovu větu.

„Slyším!“

Máme společnost!“

„A sakra...“

Aran Dar neztrácel čas, ihned vstal z křesla a následován Jakem, pospíchal na můstek. Na hlavní obrazovce nic neviděl, což nemuselo v dané chvíli nic znamenat.

„Hlášení!“

„Dálkové senzory odhalily dvě Tamulské lodě třídy Menok. Letí přibližně naším směrem,“ hlásil pohotově Tuvok.

„Průzkumníci. Sotva soupeři pro Voyager, za normálních okolností,“ konstatoval Martin přezíravě.

„Viděli nás?“

„Pokud ano, tak to nedávají nijak najevo. Udržují stále stejný kurz, který protíná ten náš.“

„Kolik času nám zbývá k mlhovině?“

„Necelé dvě hodiny,“ odpověděl Tom Paris sedící u kormidla.

„Dál je sledujte Tuvoku. Hlaste mi, kdyby se něco změnilo.“

„Ano kapitáne.“

„Doufám, že vyslanec měl pravdu a jejich senzory nejsou tak dobré jako u lodí z flotil jádra.“

„Kdyby došlo na nejhorší, poradíme si s nimi, ale museli bychom udeřit jako první a nedat jim šanci po nás vystřelit,“ poznamenal Madden rozhodně.

„Doufejme, že takové dilema nebudeme muset řešit.“

„Je to náhoda, nebo sledovali tvoje vysílání?“

„Sledovali naše šifrované přenosy a hlavně sledují vládní kanály, takže určitě vědí o všem, co jsem říkal a nejspíš znají i každé slovo z mého rozhovoru s guvernérem soustavy Winmatrix.“

„Vědí, že jsme poškozeni?“

„Ne. Tuhle skutečnost jsem nikde nezdůrazňoval. Ani naši pozici.“

„Tamulské lodě mění kurz! Letí pryč,“ hlásil vulkánec změnu stavu.

„Zřejmě nás opravdu neviděli,“ oddechnul si kapitán úlevně.

„Anebo si letí pro posily,“ pokrčil první důstojník rameny.

„Tak či onak, během pěti minut zmizí z našich dálkových senzorů,“ dodal Tuvok.

„Myslím, že velmi brzy budou mít úplně jiné starosti než nás,“ konstatoval Aran Dar suše.

„Čekáš, že jim Nová Kolonie vrátí úder?“

„Nemyslím si, že na ně obratem vytáhnou se vším, co mají,“ zavrtěl Bajoran hlavou. „Nejprve zkusí diplomatické řešení a teprve pokud selže, potom sáhnou k síle.“

„Jak moc je pravděpodobné, že jejich diplomacie zabere?“ nadhodil první důstojník tázavě.

„Moc ne,“ odtušil kapitán suše.

„Myslel jsem si to.“

„A proto budu klidnější, když budeme někde mimo jejich dosah, až k tomu dojde.“

„S tím rozhodně souhlasím.“

pokračování příště…

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries