lcars
logo

Výběr kapitol: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19

Strážci řádu: Mise Voyager – kapitola 17

USS Voyager hvězdný čas: 57873,12 (o necelé čtyři hodiny později)

Pohaslý můstek, po celé lodi ztlumená světla a odpojení veškerých nekritických systémů, přesně tak vypadal Voyager na konci čtvrté hodiny letu ven ze soustavy. Můstek však žhnul aktivitou a tentokrát už nechyběl ani Tamulský vyslanec, který zaujal místo po kapitánově levici. Přes vážnost situace mu ve tváři pohrával spokojený úsměv, neboť hlavní obrazovka ukazovala kromě pohledu na Koloniálního Dravce, letícího před nimi, také odpočet a vzdálenost. Čas rozhodnutí se pomalu blížil.

„Status?“ vyžádal si kapitán zprávu

„Vzdálenost 1,65miliardy kilometrů. Hladina energie 30%,“ přišla odpověď od Sedmé z vědecké stanice za jeho zády.

„Rychlost postupně klesá, jak na nás začíná působit gravitace hvězdy. 70tisíc kilometrů za sekundu. Do dvaceti minut budeme muset přepnout na impulsní pohon,“ připomněl se také pilot. „Zatím stále ještě nejsme dost daleko, abychom vytvořili stabilní warp-pole.“

„Dobře, dobře.“

„Během několika minut bychom měli zjistit, jestli ty výpočty byly správné, jinak bude naše cesta podstatně delší a...“

„Děkuji. Tuhle část raději ponechme jako čistě teoretickou,“ přerušil kapitán Voyageru Toma Parise rychle.

„Ano, kapitáne.“

„Snad mi dovolíte, kapitáne, když Vám řeknu, že nemám nejmenších pochybností, že se odsud dostanete,“ poznamenal Tamulský vyslanec přesvědčeně.

„Přesně tohle mám v plánu.“

„Nejspíš budete první, komu se to za stovky let povedlo.“

„Spíš druzí než první.“

„To už bude pouze akademická otázka, komu bude přičteno prvenství. Podstatné je, že se to někomu vůbec podařilo.“

„Děkuji za vaši důvěru, pane vyslanče. Pevně věřím tomu, že nebude neoprávněná.“

Strojovna volá můstek!“ ozval se na komunikačním kanále ze strojovny Reginald Barclay.

„Doufám, že pro mě máte dobré zprávy, Regi.“

Warpové pole je trochu nestabilní. B’Elanna ho právě zkouší vyladit, ale bude dobré, když to zvládneme na jeden pokus. Nevím kolik dalších by muselo naše jádro vydržet.“

„Rozumím. Řekněte kdy.“

Teď!“

„Tome!“

„Nemusíte mi říkat dvakrát!“ potvrdil hlavní pilot, že rozumí a ještě než dokončil větu, tak mu připravený prst spadl akorát na tlačítko start.

Světla na můstku zablikala a na několik vteřin vypadla, ale čáry hvězd na hlavní obrazovce se protáhly, jak Voyager přešel na rychlost světla. Krátce poté světla naskočila a s ním konečně i normální osvětlení.

„Jsme venku ze soustavy,“ hlásil jako první Tom Paris.

„A co naši přátelé?“

„Zachycuji další warpovou stopu hned za námi,“ přidal pohotově vulkánec.

„Volejte je, Tuvoku.“

„Odpovídají.“

„Vidím, že jste to zvládli, kapitáne,“ spustil kapitán Tolkin, sotva se objevil na obrazovce. „Měli jsme trochu obavy s ohledem na nestabilitu vašeho warpového pole.“

„Máme, skvělý inženýrský tým,“ odpověděl Bajoranský kapitán.

„To vskutku ano.“

„A co vy, jak jste na tom?“

„Budeme potřebovat krátkou zastávku, abychom chytili dech.“

„Nějaké konkrétní místo?“

„Ne. Máme tak hodinu, než zkolabují motory. Potom budeme muset přejít do normálního prostoru a obnovit zdroje energie.“

„Chápu.

„Potřebujeme tak 10hodin než budeme schopni pokračovat dál.“

„Doufám, že v těch deseti hodinách si najdete také čas na odpovědi.“

„Můžete se spolehnout, kapitáne. Pošlu ji za vámi, hned jak přijde k sobě. Oko 7Z končí.“

Obrazovka zablikala a znovu ji nahradil pohled na protáhlé čáry hvězd. Aran Dar si nebyl úplně jist, jestli v gestu svého protějška nezaznamenal jistou dávku škodolibosti vůči jeho nadřízené. Jak o tom tak přemýšlel, zjistil, že na něj všichni hledí a čekají, jak rozhodne.

„No, deset hodin nás určitě nezabije a budeme mít mimo jiné dostatek času taktéž chytit druhý dech,“ řekl nakonec.

„Pokud nebudete nic namítat, kapitáne,“ ozval se Tamulský vyslanec jako první, „potom bych Vás požádal, hned jak to bude možné, o navázání spojení s naším domovským světem. Naše mise dostala trochu nečekaný směr a myslím, že s ohledem na situaci bych o něm měl informovat našeho vůdce a vyžádat si instrukce, jak za daných okolností postupovat.“

„Souhlasím.“

„Také nebude od věci kontaktovat naši doprovodnou skupinu, která nás určitě hledá. Určitě už našli trosky Taranis a Koloniálních lodí. Jelikož nevědí, k čemu tam došlo, mohli by dospět k chybnému závěru.“

„Jako třeba považovat nás za nepřátele?“

„Nemyslím si, že by situace došla až tak daleko, kapitán L’Wa je zkušený důstojník, ale spíš by mohl dospět k závěru, že vás Nová kolonie zajala a obsadila Voyager.“

„Rozumím,“ přisvědčil Bajoran. „Jakmile zastavíme, Tuvok Vám zajistí požadované spojení.“

„Děkuji, kapitáne.“

„Budeme potřebovat aktualizovat hvězdnou mapu, protože pokud vím, Alonská soustava není na žádné z map, kterou jste nám poskytli.“

„Je v okrajové části našeho vlivu. Našeho bývalého vlivu, abyste si udělali obrázek, kam až před stovkami let sahala Tamulská říše. Dnes je to pouze strašák mezi námi, Novou Kolonií a Gandorským konglomerátem. Naše hraniční světy jsou nějakých pět dní odsud warpem 9.“

„Mohou nás tu objevit ti Gandorové?“ zajímalo kapitána.

„Ti se téhle oblasti vyhýbají. Přišli tady o dost lodí, takže je značně nepravděpodobné, že by do této oblasti byť jen zabrousili,“ ubezpečil ho Slokarij obratem. „Od té doby, co je Nová Kolonie vyhnala z Halesu 4 a Rabotevu 6 a zničila klíčovou průmyslovou základnu na výrobu paliva pro jejich lodě, musí takříkajíc šetřit.“

„Určitě existují i jiné zdroje pro pohon lodí,“ poznamenal Maden zamračeně.

„V tom máte pravdu, komandére,“ přitakal vyslanec na souhlas. „Nicméně ty alternativní zdroje na Rabotevu 4 a Halesu 6 ovládá Nová Kolonie. Další pak ovládáme my a Impérium si dává velký pozor na Gandory. Poskytujeme jim pouze nezbytné množství surovin a paliva pro chod jejich obchodní flotily.“

„Z čehož jistě nemají velkou radost,“ podotknul kapitán chápavě.

„Impérium si pamatuje jejich zradu a nehodláme udělat stejnou chybu podruhé. Nová Kolonie nám udělala svým způsobem službu, ačkoliv to nikdo z naší vlády nepřizná. Oni mají za to, že obsazením těchto světů a postavení velké základny loďstva si připravili skvělou pozici pro útok na naše pohraniční světy.“

„Ale nikdy nezaútočili, že?“

„Za těch dvacet let, co tam jsou, neprojevili ani náznak agrese vůči nám. Přesto naši vojenští plánovači počítají s tím, že odsud jednou povedou útok proti nám.“

„Tahle mise začíná být každou minutou zajímavější a zajímavější.“

„Potom zřejmě neznáte naše vojenské plánovače, kapitáne“ ušklíbnul se Slokarij ironicky. „Slovo vojenské plánování je jim opravdu hodně vzdálené a jejich pojetí vojenských plánů, nu... těžko bych je nazval něčím, co má něco společného s plánováním. Zřídili sotva jedno či dvě pozorovací stanoviště a žádné nové vojenské základny. Jak sami uznáte, je logické, že v oblastech, kde očekáváte útok, budete posilovat své síly, ale oni učinili jen veskrze symbolická opatření a spoléhají na to, že Nová kolonie si nikdy netroufne zaútočit. A pokud ano, budou mít opravdu velké množství cvičných cílů.“

„Potom doufejme, že k ničemu takovému nedojde.“

„Pevně věřím tomu, že major Kronesová je natolik rozumná, aby se nenechala těmi směšnými provokacemi naší vlády rozhodit. Museli bychom udělat něco hodně křiklavého, aby to Novou Kolonii natolik rozhodilo, že by sáhli po vojenské síle. A k tomu, abychom je otevřeně napadli, se nikdo nemá a nikdo si ani netroufá. Taková věc, by totiž vyžadovala skutečnou odvahu a ta bohužel mnoha našim kapitánům chybí. Navíc by to vyžadovalo osobní iniciativu a ta je v Imperiální flotile nežádoucí. Takže pokud to shrnu, Impérium se do útoku nepohrne a Nová Kolonie tím pádem nebude mít důvod proti nám zasahovat.“

„Opravte mě, jestli se mýlím, ale na začátku jste říkal něco trochu jiného.“

„Říkal jsem přesně totéž, co říkám i teď. Jenom ne tak otevřeně jako teď. Uvědomuji si, kam celá věc směřuje. Uvědomuje si to i náš vůdce a věříme tomu, že vaše návštěva u nás by mohla hodně změnit.“

„A také doufáte, že bychom mohli posloužit jako prostředník mezi vámi a Novou kolonií,“ konstatoval kapitán lodi, protože tohle téma tu už několikrát padlo, nehledě na neformální setkání, k němuž došlo před časem na palubě Voyager.

„Tahle alternativa by byla rozhodně vítaná,“ přisvědčil vyslanec rychle. „Nová Kolonie vůči vám nechová nepřátelské úmysly a to z vás dělá ideální prostředníky. Za předpokladu, že budete ochotni zhostit se této role.“

„Velení mi dalo v tomto ohledu jasné instrukce, takže odpověď zní ano.“

„Výtečně. To je víc, než jsem doufal. Pokud nebudete mít námitek, zmíním se o tom našemu vůdci. Věřím, že ho to velice, velice potěší.“

Voyager o 7 hodin později

Přesně po hodině letu warpem, opustil Voyager i se svým doprovodem warp a zastavili v prázdném hvězdném prostoru. Nadešel čas nabrat dech, což se v dané situaci hodilo i posádce lodi Federace. Kapitán dal většině posádky volno a v chodu zůstala jenom minimální směna. Beztak byla podle pozemského času noc a v současné situaci nebyl důvod k maximální ostražitosti.

Také kapitán Voyageru využil toho času, aby se konečně osprchoval, když už měli zase energii a fungovaly základní systémy lodi. Také si dal konečně něco pořádného na zub, ačkoliv během týdne kdy nefungovaly jídelní automaty, rozhodně nestrádal. Mohl poděkovat, že sebou vzal z Bajoru kuchaře Tanise Raela. Dobrá volba, které nelitoval. Bajor mohl nabídnout mnohem víc a on už si v duchu dělal možný seznam lidí pro budoucí posádku až se Martin a jeho lidé vrátí zpátky na Enterprise.

Kapitán Voyageru příjemně osvěžený a s podstatně větší dávkou optimismu zamířil zpátky do pracovny na můstku. Stihnul urvat nějaké čtyři hodiny spánku, takže byl i odpočinutý a připravený pustit se do znovu práce. Na můstek však nedorazil, protože jeho komunikační odznak zacvrlikal těsně předtím, než vyšel ze své kajuty.

Sedmá, kapitánu Aranovi!“

„Mluvte Sedmá.“

Přijďte prosím do astrometriky. Tohle budete chtít vidět.“

„Za chvilku tam budu,“ ukončil spojení a vyrazil ze své kajuty chodbou směrem k nejbližšímu turbo-výtahu.

Dveře výtahu se otevřely a kapitán do nich vešel, ale místo můstku zadal jiné cílové umístění. Ano, vzpomínal si, že dal pokyn Sedmé, aby provedla detailní senzorový průzkum. Obzvláště pak Alonské soustavy. Poměrně dost ho zajímalo, co tam způsobilo to torpédo, které se po výbuchu změnilo na slunce a následně pohltilo celou planetu. Také očekával nějaké bližší vysvětlení, proč k tomu došlo. Jenomže jediná osoba, která mohla vnést do situace trochu jasno, ležela v bezvědomí na ošetřovně Koloniální lodi.

Alespoň tolik mu kapitán Tolkin suše sdělil. Nemohl si tuhle informaci nijak ověřit, a proto mu nezbývalo než věřit tomu, že ta informace je pravdivá. S ohledem na sílu, která vyřadila přinejmenším tucet členů posádky, považoval tu informaci za více než pravděpodobnou. Pokud ty bytosti, které tam na té planetě přežívaly, skutečně soustředily většinu síly na ni, tak byl zázrak, že je vůbec naživu. A kdyby ne, řekli by mu to, nebo by prostě tiše zmizeli?

Což dost dobře mohli. Koloniální loď měla maskování a mohla jim zmizet, kdykoliv by si zamanuli. Zatím zůstávali na pozici a nic nenasvědčovalo tomu, že by měli ještě nějaké další postranní úmysly. Měli svých starostí dost. Tím si byl celkem jist, ačkoliv je za posledních sedm hodin nezkoušel kontaktovat. Víc ho zajímalo, co našla Sedmá tak důležitého, že ho táhla do astrometriky.

Zasyčení dveří do astrometrické laboratoře ho přimělo soustředit pozornost na konkrétní problém. Obzvláště, když v laboratoři vládla skoro úplná tma. Ne úplná, protože viděl světlo z ovládacích konzolí. U jedné z nich stála Sedmá a právě promítala cosi na velkém holo-projektoru.

„Co pro mě máte Sedmá?“ vyzval vědeckou důstojnici ihned po vstupu.

„Právě jsem skenovala Alonskou soustavu po našem odletu a porovnávala ji s výsledky senzorového průzkumu, které jsem pořídila před jedenácti dny během letu k Aloně 3 a pozorování hvězd z planety,“ spustila Sedmá obratem.

„A k čemu jste dospěla?“

„Podívejte se sám.“

„Nic nevidím,“ zavrtěl hlavou při pohledu na prázdnou obrazovku.

„Přesně,“ přisvědčila, aniž by dodala cokoliv dalšího.

„Chcete mi říct, že...že zmizela celá soustava?“

„Prověřila jsem záznamy senzorů několikrát a pokaždé mi vyšel stejný výsledek.“

„Co zbytková plazma po hvězdě, plyny, pás asteroidů?“

„Nezachycuji žádné částice větší než obvyklý hvězdný prach.“

„Pokud by ta exploze zasáhla Alonské slunce, způsobila termonukleární reakci v jejím jádře a spustila tak explozi, trvalo by přinejmenším týdny než by se zcela vyčerpala a...“

„Souhlasím,“ přisvědčila blondýnka, ačkoliv její přikývnutí nebylo ve tmě skoro vidět. „Nicméně k tomu nedošlo.“

„Zhroucení jádra? To by proběhlo během okamžiku, ale i tak...“

„Logické, leč ani k tomu zde nedošlo.“

„A k čemu tedy došlo?“

„K něčemu, k čemu technicky vzato nemělo dojít.“

„Teď mluvíte záhadně.“

„Možná, leč výstižně. Tady, podívejte,“ rozběhly se Sedmé prsty po konzoli, vyvolávajíc novou projekci. „Tohle je jeden z nejpravděpodobnějších scénářů, který měl nastat. Tady vidíte uměle vyvolanou hvězdu, její následné zhroucení a následnou nárazovou vlnu. Pokud pomineme účinek, který přesahuje její velikost a objem, uvolněná energie měla zasáhnout zdejší slunce narušit jeho gravitaci a tím vyvolat reakci urychlující její zánik. S ohledem na větší podíl železa a menší podíl vodíku a hélia, které je…“

„Zkuste to trochu zobecnit, Sedmá!“ přerušil její odbornou přednášku. „To, že je zdejší slunce jiné, už víme. Jak to souvisí s tím, že zmizela celá soustava?“

„Je zřejmé, že zdejší slunce bylo uměle upraveno, tak, aby vyzařovalo více elektromagnetického záření, což vedlo k podstatnému urychlení jeho zániku.“

„Souvisí s tím nějak ionogenické částice, které jsme zaznamenaly u Alony 3?“

„Pravděpodobně ano.“

„Dobrá, ale to by přeci nemělo způsobit, že zmizela celá soustava. Chápu, že zdejší slunce to mohlo ovlivnit způsobem, který se vymyká obvyklým standardům, ale…“

„O tom právě hovořím,“ přerušila Sedmá kapitána netrpělivě. „Mělo dojít k reakci, kterou vidíte na simulaci. S jistou odchylkou, ale nijak zásadní. Jenže k ní nedošlo. Nedošlo k žádné reakci. Celá soustava prostě zmizela.“

„A jak si tedy vysvětlujete její zmizení?“

„Je zde pouze jedno vysvětlení, které se nabízí, ovšem tady si ani hlavní vědecký důstojník z Oko 7Z není zcela jistá, jak by mohlo k něčemu takovému dojít.“

„Mluvila jste s ní?“

„Jistěže. Nehodlala jsem vás sem táhnout pro nic za nic.“

„A jaký měla ona na celou věc názor?“ zajímalo kapitána, který si matně vzpomínal na jistou Chaockou vědkyni a inženýrku v jedné osobě jménem Leitha, která byla největším Koloniálním expertem na technologii aminiových krystalů.

„Stejný jako já. Nic takového se nemělo stát. Torpédo v sobě neslo jen stopové množství aminia a nemohlo způsobit takovou reakci.“

„Stejně jako ty údajné vraky jejich Dravců neměly mít vůbec šanci zničit Tamulskou bitevní loď.“

„Tato analogie je poněkud nepřesná, leč s ohledem na fakta taktéž spadá do kategorie nevysvětlitelného.“

„No dobrá,“ nadechnul se Bajoran, který touhle záhadou nebyl ani trochu nadšen, neboť těch záhad na něj bylo už trochu moc. „Řekněme, že toho aminia v torpédu nebylo stopové množství, ale o dost víc. Co potom? Víme, že mají dosud nezmapované účinky, které dokážou vtáhnout objekty ve své blízkosti do jakési dimenzionální kapsy. Nemohlo dojít k něčemu podobnému?“

„V čistě hypotetické rovině, ano,“ připustila Sedmá a její levé obočí šlo uznale nahoru nad kapitánovými znalostmi. Tak trochu jí tím připomněl admirála Janewayovou, ještě v dobách, kdy velela Voyageru. „Z Koloniálních záznamů víme, že řada lodí skončila v této dimenzionální kapse, ať již důsledkem nehody, či bojového poškození. K podobné situaci však nedošlo už bezmála třicet let, kdy Koloniální inženýři našli způsob, jak tomu zabránit a…“

„Ale je to možné, že?“

„Kapitáne, je rozdíl mezi lodí o velikosti stovek metrů a hvězdnou soustavou o velikosti stovek miliónů kilometrů. Aby došlo k podobné reakci, muselo by být přítomno podstatně více krystalů než kolik jich Nová kolonie vlastní. Možná exploze primární žíly, by mohla způsobit takovou reakci, ale ne stopové množství v torpédu.“

„Pokud to dokázalo vytvořit umělé slunce…“

„Ano, ale to slunce mělo objem řádově stovek krychlových metrů.“

„Takže tohle celé je vlastně záhada.“

„Kdyby to nebyla záhada, tak bych vás sem nevolala.“

„Možná je to záhada protože ten, kdo má tohle na svědomí není dostupný, aby nám vysvětlila, co vlastně udělala.“

„Pokud mluvíte o majoru Kronesové, tak ta již přišla k sobě.“

„Opravdu?“

„Ano, před dvěma hodinami,“ přikývla, protože tuhle informaci získala náhodou právě od Leithy. Její matka byla zdravotní sestrou a tak měla přehled o dění na ošetřovně.

„Aha.“

„Možná byste ji měl kontaktovat a položit otázku proč k tomu došlo.“

„Děkuji, Sedmá,“ vykvetl Darovi na tváři úsměv. Úsměv, který nemohla v přítmí astrometrické laboratoře vidět. „Myslím, že bez Vás už nebude Voyager tím pravým, až se vrátíte zpátky na Enterprise.“

pokračovat na kapitolu 18

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries