lcars
logo

Výběr kapitol: 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21

Strážci řádu: Mise Voyager – kapitola 15

Kapitola 15

Alona 3, hvězdný čas 57856,01

Kapitán Aran Dar spokojeně poslouchal tomu přívalu dobrých zpráv, které mu B’Elanna Torresová právě předkládala. Voyager byl díky ní a jejímu týmu zase v perfektním stavu, což na druhou stranu nešlo říci o poloviční klingonce před ním. Ta naopak vypadala značně rozladěně a Bajoran nemusel být žádný velký psycholog, aby věděl, kde asi pramení důvod její nelibost.

„...warpová reakce v jádru je podle provedených testů stabilní, ale ve zdejším prostoru ji nelze bezpečně použít. Ani úplná konjunkce planet za pět dní nás před vlivem hvězdy úplně neodstíní, takže warp bude možné použít až v okamžiku, kdy dosáhneme okraje soustavy.“

„Ano, ano, tohle mi tvrdila i Sedmá.“

„Pokud to tvrdila Sedmá, potom to můžete brát jako fakt!“ přisvědčila úsečně.

„Hlavně, že Voyager je zase v perfektním stavu a připravený k odletu.“

„Připraveni k odletu rozhodně jsme. Za to vám osobně ručím.“

„Výborně. Takové zprávy kapitáni vždycky rádi slyší.“

„Budete potřebovat ještě něco, kapitáne?“

„Proč se neposadíte a neřeknete mi, co Vás opravdu trápí,“ reagoval místo toho, aby ji propustil s lehkým úsměvem. Přešel k jídelnímu automatu a objednal kávu, kterou jak věděl, měla B’Elanna v oblibě.

„Teď zkoušíte fungovat jako lodní poradce?“ Složila ruce na prsou a zaujala odmítavý postoj. Nicméně kávu přijala a usedla do nabízeného křesla.

„Ale ne, nehodlám Ezri připravit o práci. Jen jsme za tu dobu, co jste tady, neměli možnost si trochu promluvit.“

„Moje odpověď zní ne!“ vypadlo z inženýrky rychle. Teprve poté jí došlo, že ta slova mohou být chápana i jinak dodala: „Pokud máte na mysli, abych vzala práci hlavní inženýrky na Voyageru, tak moje odpověď zní ne!“

„Nečekal jsem, že řeknete ano,“ reagoval kapitán smířlivě. „Vím o vaší antipatii vůči Hvězdné flotile, ale víte, co si myslím?“ usednul do křesla u stolu a vybídnul klingonku, aby usedla do volného křesla

„Ne, co?“ reagovala zamračeně a usedla naproti.

„Já myslím, že ta vaše averze není zdaleka taková, jak tvrdíte. Zastáváte tenhle názor spíše ze zvyku než byste neměla Hvězdnou flotilu vyloženě v lásce. Konec konců jste strávila bezmála deset let pod velením důstojníků hvězdné flotily. Ať už to byl Chakotay, nebo kapitán Janewayová. A podle toho, jak Vás hodnotili, nemohla jste být zase tak nespokojená.“

„Oba dva měli něco do sebe,“ připustila nakonec. Obou dvou si vážila. Každého z jiného důvodu, ale vážila si jich.

„Nu a také jste potkala někoho, s kým můžete strávit zbytek svého života,“ přihodil kapitán s úsměvem.

„Pokud ho dřív neuškrtím nebo mu neudělám něco horšího!“ odsekla podrážděně.

„Vlastně za to můžu tak trochu i já. Jednak jsem Toma přemlouval a...“

„Toma jste nemusel přemlouvat!“ přerušila ho rezolutně.

„A jednak jsem dal pokyn využít příležitosti k navázání kontaktu s našimi Koloniálními hostiteli.“

„Což někteří vzali doslova.“

„Pokud narážíte na tu hlavní koloniální pilotku, tak s tou si nemusíte dělat hlavu“

„Pokaždé, když se Tom do něčeho pustí, najednou končím na druhé koleji.“

„Mohu Vám prozradit, že ona je zadaná a její manžel je hlavním inženýrem na lodi.“

„Hlavní inženýr?“ zpozorněla, protože si vybavovala jak Regi nadšeně hovořil o své exkurzi na Koloniální lodi.

„Také vám to přijde jako zajímavá souhra okolností?“ nasadil kapitán povzbudivý úsměv.

„Zase tolik ne,“ odtušila po chvilce.

„V tom případě Vám mohu doporučit, nejenom jako kapitán, abyste teď, když je Voyager tak skvěle připraven zkusila odložit nářadí a trochu se bavila.“

„Simulátory nefungují a tenhle kráter není moc romantickým místem.“

„Potom zkuste vyjít ven a uvidíte, jako vzájemnou mezikulturní výměnu váš manžel zorganizoval.“

„To je mu podobné.“

„Pokud vím, zatím co Vy jste celkem zbytečně dřela skoro do úmoru na něčem, co mohlo být hotové až za pár dní, on se chopil příležitosti. A teď máte příležitost ukázat, že nejste na druhé koleji.“

„Opravdu byste měl zkusit funkci lodního poradce.“

„Na akademii nás učili, mimo jiné, že kapitán nemá jenom vést své lidi, ale také je správně motivovat a mít pochopení pro jejich problémy.“

„Hmm, no...snad bych mohla zjistit, kam všude Tom zatáhnul Miral, nebo spíš kam všude zatáhla ona jeho,“ připustila B’Elanna nakonec.

„To už je lepší.“

„Děkuji, kapitáne a...“ začala vstávat, ale pak se ještě zarazila, když jí došlo, kam to celé směřuje, či spíše směřovalo. „Zkoušíte mě přemlouvat, abych zůstala na palubě i po ukončení téhle mise!“

„Nu, Harryho jsem už přesvědčil, Tuvoka také. No, a jakmile se Voyager vrátí zpátky na DS9, budu muset hledat novou posádku, protože tuhle mám jenom zapůjčenou.“

„Ne, kapitáne,“ zavrtěla hlavou. „Jakkoliv připouštím, že se mi tahle práce líbí, uvědomuji si také, že má své stinné stránky.“

„Ostatně jako všechno v životě.“

„Události posledních dní mi ukázaly, že rozhodně nechci znovu zažít tu věc, kdy ztratím někoho ze svých lidí.“

„Věřte mi, že tohle nechce vůbec nikdo, ale jde pouze o zbožné přání. Jenomže ať už půjdete kamkoliv, před nekonečným koloběhem života se schovat nelze. Vždycky kolem vás budou umírat přátelé, rodina, známí. Bez ohledu na skutečnost, jestli budete v bezpečí na Zemi, nebo někde daleko ve středu galaxie. “

„Jenomže tady se to může stát mnohem snáz. Už jsme tu měli sabotáž, stříleli po nás a celá diplomatická mise se mění v něco příliš podobného osudu původního Voyageru.“

„Historie se nebude opakovat, slibuji.“

„Věřím vám, ale ani tak tu nehodlám zůstat déle než po dobu téhle mise, která jak doufám pod vaším velením nepotrvá sedm či více let.“

„Škoda. Musel jsem to zkusit.“

Po těchto slovech opustila B’Elanna Torresová kapitánovu pracovnu. Kupodivu se při cestě ven usmívala. Záhy ji nahradil jeho první důstojník s kterým se málem srazila ve dveřích a tvářil se spiklenecky.

„Máš chvilku, Dare?“

„O co jde, Martine?“

„Pokud vím, tak jsi právě zkoušel zapůsobit trochu pozitivně na naši hlavní inženýrku. Teď je čas, aby někdo zapůsobil pozitivně zase na tebe, což je samozřejmě moje práce.“

„Nevzpomínám si na žádnou směrnici, která by říkala, že první důstojník má kapitánovi zvedat morálku.“

„Nu, možná ne doslovně, ale tohle je diplomatická mise a tady se od kapitána očekává, že bude vidět na veřejných akcích.“

„Měl jsem v plánu zajít zjistit, co Tom Paris vlastně vymyslel.“

„Oh, budeš velice překvapen, kapitáne, ale já mám na mysli ještě něco trochu jiného.“

„A co?“

„No...tak nějak nebyl čas, abychom spolu zapili tvé jmenování.“

„Jsme ve službě,“ namítnul Dar automaticky.

„Ve službě budeme za pět dní a to je dost času, dát si trochu Bajorského vína, ročník 2256.“

„Vloupal ses do sklepa mého otce?“

„Nic takového. Sehnal jsem ji od jednoho Ferenga na stanici.“

„Myslíš Quarka?“

„Nu, myslím, že tak nějak se jmenoval.“

„Potom tě určitě pořádně natáhnul.“

„Ani moc ne, když jsem řekl, že je to pro tebe.“

„Takže tě natáhnul jenom dvakrát tolik co normálně.“

„Potom bys měl tím spíš ocenit mé úsilí.“

„Dobrá, dobrá, vidím, že do mě budeš rýpat tak dlouho, dokud neřeknu ano.“

„V tom případě tě čekám za třicet minut venku.“

„Chceš to celé ještě provádět veřejně a všem na očích?“

„Neboj, připravil jsem pro nás skvělé místo i s vyhlídkou,“ ubezpečil ho Martin pečlivě neutrálním hlasem.


O půl hodiny později slézal kapitán Voyageru po žebříku z lodi. Dal by přednost transportéru, ale trocha pohybu ho konec konců nezabila. Svého prvního důstojníka a přítele v jedné osobě našel okamžitě. Musel připustit, že vybral opravdu hodnotné místo, odkud bylo díky jeho lehce vyvýšené pozici poměrně dobře vidět na veškeré dění v kráteru, tak příhodně nazvaného „Poslední přístav“. Čekal tam na něj u malého přenosného stolu s dvěma přenosnými stoličkami. Na stolku ležela zmíněná láhev vína a dvě broušené sklenice určené pro víno.

„Copak se tu děje?“ zajímal se Dar při pohledu na ruch, který se odehrával nějakých dvacet metrů od místa, kde jeho přítel čekal.

„Tohle všechno je dílo pana Parise a jeho vzájemného mezidruhového poznávání,“ odpověděl mu Martin s lehkým úsměvem.

„Všimnul jsem si, že něco chystá, ale pořádně nevím co.“

„Tak teď se můžeš podívat přímo z vyhlídky a ještě si u toho dopřát skvělý požitek.“

„Jelikož o tom víš víc než já, tak proč mě neuvedeš do situace?“ sáhnul kapitán po nalité sklence a pohledem zhodnotil obsah.

„Nu, naši Koloniální přátelé jaksi nemají ve své kultuře cokoliv podobné našim pozemským sportům. Taková věc je pro ně zcela neznámým pojmem. Nicméně dokážou být velice soutěživí a mají rádi výzvy.“

„Není náhodou to, co vidím ping pong?“ zpozorněl Dar při pohledu na zelený stůl rozdělený uprostřed nízkou síťkou. Na každé straně stáli dva hráči každý s malou pálkou v ruce.

„Ano, přesně tak. Pan Paris si vzpomněl, že podobnou věc hráli na Voyageru, během cesty domů,“ přisvědčil první důstojník, aniž by odtrhnul pohled od probíhajícího klání.

„Jeden by si myslel, že budou hrát spíš kulečník než ping pong.“

„Nu, pan Paris má jak vidno slabost pro simulátory a během cesty Voyageru vytvořil nejeden holo-program, včetně celého městečka a určitě tam někde měl i kulečník.“

„Regi mu v tomto ohledu hodně konkuroval, neboť on si pro změnu vytvořil simulaci posádky Voyageru a v jednu chvíli hrozilo, že se z toho pomátne.“

„Zato dokázal navázat spojení s Voyagerem, takže po zbytek jejich cesty měli pravidelné spojení s domovem.“

„Jo původní Voyager…“

„No, rozhodně se během cesty domů nenudili.“

„Vzpomínám si na jednu docela zábavnou historku, kterak se tam v jednom okamžiku objevily dvě Sedmé a s nimi kapitán Bragston,“ vybavil si kapitán jeden ze záznamů tehdejšího kapitána Janewayové.

„Tady naštěstí nic takového nehrozí,“ ušklíbnul se Martin.

„Nu a jak si stojíme?“ zajímalo Dara.

„Julian a Harry tvoří mužský tým a Sedmá s Ezri tvoří druhý tým. Zatím je stav vyrovnaný.“

„Dokonce tam vidím i vyslance Slokarije.“

„Ano, vyslanec se viditelně dobře baví a dělá rozhodčího.“

„Rozhodčího?“

„Přesně tak,“ přikývnul Martin sotva zadržující úsměv.

„A co je támhle?“ ukazoval Dar více nalevo, kde zahlédl asi tucet přihlížejících a něco vypadajícího jako terč.

„Nu, ne všichni mají smysl pro míčové hry, a jelikož fázerová střelnice není zrovna dostupná, tak zkouší měřit síly v lukostřelbě a vrhu nožem.“

„A jak si vedeme tady?“

„No, praporčík Parks, drží krok s tím jejich Chaockým poručíkem Hawem, ale těžko držet krok s někým kdo je naprosto neomylný a zasáhne cíl, i když je na hranici dostřelu.“

„Aha.“

„Támhle probíhá zase zábava na intelektuální úrovni,“ ukazoval první důstojník směrem doprava, kde postával mnohem menší hlouček soustředěný kolem dvojice stolů.

„Caldon?“

„Kapitán Tolkin je hrou velice nadšen a podle všeho je blízko tomu, aby Tuvoka porazil.“

„A co naše Koloniální velitelka?“

„Přihlíží,“ odtušil komandér suše a hlavou kývnul směrem k místu, kde major Kronesová stála. Bez kabátu uniformy, jenom v kalhotách a tmavém elastickém nátělníku.

„Nevypadá moc nadšeně,“ vyhodnotil Bajoran její stav.

„Za celou dobu, co jsme tady, se ani jednou neusmála. Vypadá spíš zamyšleně a já bych dal nevím co zato, kdybych věděl nač asi myslí.“

„Na co asi může myslet člověk, který vidí duchy dávno mrtvých lidí,“ vybavil si Bajoran okamžik, kdy před pár dny odcházel z její pracovny, právě v okamžiku kdy přicházely údajné vidiny.

„Ta představa je značně znepokojivá,“ přikývnul jeho přítel a dodal: „buďme rádi, že my žádné duchy nevidíme.“

„Víš, vůbec nevím, co si o ní mám myslet,“ začal Dar a upil víno ze sklenice. „Na jedné straně na mě působí tak...tak...jako mimořádná osobnost. Jenže na druhé straně ve mně vzbuzuje pocit znepokojení, ačkoliv k němu není navenek žádný důvod.“

„Sedmá jasně potvrdila, že ten jejich plán vypadá podstatně nadějněji, než kdybychom zkoušeli odletět sami.“

„Byl bych mnohem klidnější, kdybych věděl, že se před pár dny nesetkala zrovna s Jakem.“

„Je zvědavý. Jako každý jiný novinář a zpravodajec.“

„Jo v tom máš rozhodně pravdu.“

„Tak co, vsadíš si na vítěze?“

„Chceš těch tisíc kreditů zpátky co?“

„Nu, rozhodně bych měl lepší pocit, kdybych věděl, že alespoň jednou vyhraju já.“

„Tu radost ti neudělám.“

„Chápu, bojíš se prohry,“ pronesl Martin pečlivě neutrálním hlasem. Zasáhl cíl, protože jeho přítel na něj úkosem pohlédl, načež jeho tvář dostala zamyšlený výraz.

„No dobrá,“ zamnul si Dar zamyšleně bradu, chvilku zvažoval možnosti, než vynesl svoji sázku. „Sedmá s Ezri vyhrají, Julian s Harrym zase prohrají,“

„Já sázím, že vyhrajeme oba dva duely,“ odpověděl jeho přítel.

„Uvidíme.“

„Tisíc kreditů?“

„Klidně dva, pokud ti to udělá radost.“

„Přeci jenom si nemohu dovolit, obrat svého kapitána o tolik kreditů. Taková věc by uškodila mé pověsti,“ opáčil Martin s předstíranou skromností.

„To uvidíme, až bude po všem.“

pokračovat na kapitolu 16

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries