lcars
logo

Výběr kapitol: 1 | 2

Strážci řádu: Mise Voyager

Kapitola 1

Země, San Francisko, velitelství Hvězdné flotily

Hvězdný čas: 57801,45

Transportní paprsek v přenosové místnosti právě zhmotnil nového návštěvníka velitelství hvězdné flotily. Náčelník obsluhující transportní plošinu jenom vzhlédl, koho právě přenesl. Většinou šlo o vyšší důstojníky, komodory, admirály, zkrátka hlavouny hvězdné flotily. Při té představě se nemohl neusmát. Náčelník Jeff Kirby sloužil na velitelství už skoro dva roky a neměl nejmenší důvod si stěžovat na svou práci. Konec konců, měl tady na zemi rodinu, s kterou se vídal téměř denně a na kterou měl hlavně čas.

Ne jako dříve, kdy neustále létal se svou lodí kdesi po galaxii. Obzvláště během války s Dominionem, kdy mohl každým dnem přijít o život a také málem přišel. S povzdechem si prohlížel svou pravou ruku, ale jako vždy nenacházel rozdíl mezi originálem a protetickou náhradou. Poté co jako jeden z deseti členů posádky přežil zkázu USS Idaho, vzal za vděk touhle prací. Pravda, nemohl čekat žádný další velký kariérový postup, ale on po něm po tom všem ani netoužil. Ostatně, bylo mu 35 a život měl ještě před sebou.

Věnoval jeden pohled muži, který právě stanul v přenosové místnosti. Šedesátník, střední postavy, již zcela bez vlasů a čtveřice insignií hovořila o tom, že má hodnost kapitána. Dnes již legendárního kapitána. Sice si zvyknul vídat významné osobnosti každý den, ale ne vždy mohl potkat Jean-Luca Picarda. Kapitán Enterprise měl svůj obvyklý, spíše zachmuřený výraz starého kosmického vlka, ale bylo o něm známo, že takový bývá jenom na povrchu. Pod vší tou neproniknutelnou slupkou se skrývalo něco úplně jiného.

„Vítejte na velitelství, kapitáne Picarde!“ uvítal okamžitě příchozího. Samozřejmě nemusel nikoho vítat, ale on vždycky rád prohodil pár slov s vlajkovými důstojníky a admirály. Nikomu to nevadilo a nikdo nic nenamítal.

„Díky, náčelníku!“ kývnul úsečně a bylo patrné, že měl na jazyku nějakou otázku, ale rychle nasadil zase svůj odměřený výraz.

„Příjem na velitelství je…“

„Já vím,“ přerušil ho s lehkým úsměvem.

„Jistě pane.“

„I když…,“ zastavil Picard po pár krocích.

„Ano pane?“

„Znáte nějakou kratší cestu do kanceláře admirála Janewayové? Takovou, která nevede kolem hlavních kanceláří admirality?“ nadhodil sice pečlivě odměřeným hlasem, ale skrývala se v něm špetka spiklenectví.

„Jistě pane!“ usmál se a začal mu popisovat cestu, kterou hbitě zaznamenával do kapesního paddu. Znal velitelství jako své boty. Díky tomu mohl kapitánovi poradit, kudy přesně má jít, aby se vyhnul možným setkáním s vyššími důstojníky, kteří zde měli taktéž své kanceláře. Samozřejmě šlo o čistě oficiální cesty. Nerad by vzbudil podezření, že chystá nějakou konspiraci. Bylo vidět, že jeho znalosti základny udělaly na kapitána velký dojem.

„Díky náčelníku,“ usmál se znovu tím spikleneckým úsměvem. „Byl jsem tady v San Francisku už tolikrát, ale tuhle cestu k admiralitě opravdu neznám.“

„Pro vás cokoliv, pane.“

Jean-Luc mu naposledy přátelsky pokynul, než zmizel z přenosové místnosti. Mě sto chutí zeptat se náčelníka, jestli není příbuzným Milese O’Briana. Měl totiž ty samé rezavé vlasy a zhruba tu samou postavu, jako bývalý náčelník na Enterprise, později na DS9, Defiantu a nyní už několik let zasloužilý profesor na akademii hvězdné flotily. Kdy naposledy ho viděl? Ach ano, před pár lety, když byl na jeho narozeninové párty. Rychle se rozhlédnul, jestli někdo nejde a vstoupil do servisního výtahu. Zatím neměl mnoho času přemýšlet o tom, co mu admirál Janewayová může chtít. Nepatřila k admiralitě, která se zabývala Romulanským otazníkem, takže nejspíš nepůjde o poslední misi, která nakonec skončila mimořádným úspěchem. Opět se rozhlédnul, když vystupoval z výtahu, ale nikde nikoho neviděl. Přesně jak mu náčelník Kirby dole říkal. Naposledy si upravil uniformu. V duchu se usmál nad tím, že nepotřebuje hřeben a svižným krokem vykročil do chodby napravo.

Na první křižovatce začal potkávat osazenstvo základny, ale kromě udivených, až zvědavých pohledů ho nikdo nezastavoval. Došel tak zcela bez nehody až ke kanceláři admirála Janewayové. Děkoval bohu, že Kathryn má kancelář takhle stranou, jinak by mu nepomohlo nic, kromě přenosu přímo do její pracovny. Stisknul zvonek na dveřích a čekal. Dveře se otevřely rychleji, než očekával, proto nelelkoval a vstoupil ihned dovnitř. Admirál seděla v pohodlném křesle a naproti ní seděl ještě někdo další. Při jeho příchodu okamžitě vstal a Picard se v duchu zamračil. Na Bajoranského komandéra z USS Mitsumi si dobře pamatoval z poslední mise. Takže přeci jenom půjde o hlášení a Kathryn dokázala klást velice trefné otázky, když na to přišlo.

„Vítejte, Jean-Lucu,“ vstala též a vycházela mu v ústery. „Jste tady dřív, než jsem čekala.“

„Proklouzl jsem kolem jako duch.“

„Ano,“ neodpustila si poťouchlý úsměv. „Čekala jsem, že mi vás mezi tím ukradne přinejmenším půl tuctu mých vážených kolegů z admirality, ale jak vidno jste stále stejně kluzký.“

„Léta praxe,“ odtušil lakonicky.

„Předpokládám, že tady komandéra Arana Dara už znáte,“ představila svou návštěvu a Bajoran ihned povstal, aby se s kapitánem Enterprise přivítal.

„Jistě,“ přikývnul a potřásl si komandérem rukou. „Setkali jsme se během poslední mise v Neutrální zóně.“

„Přiletěli jste právě včas, kapitáne a vyřešili tu patovou situaci, která tam vznikla,“ reagoval Bajoran s lehkým úsměvem. Bohužel pro kapitána USS Mitsumi to byla poslední mise. „Jeden by si myslel, že po porážce Dominionu budou Romulané jen drobnou nepříjemností, ale je těžké s nimi uzavřít mír.“

„Doufám, že teď už ho konečně uzavřeme. Díky vaší perfektně načasované akci se konečně podařilo vyřadit ze hry, doufejme poslední frakci, která ohrožovala podepsání trvalého míru,“ usedla admirál znovu do svého křesla a vyzvala oba přítomné, ať zaujmou místa. „Každopádně, kvůli tomu jsem vás dva nezavolala.“

„O co přesně půjde, admirále?“ zajímalo Picarda. Jakákoliv další mise, pokud v ní nebudou Romulané, mu přišla v dané chvíli přijatelná.

„Možná si teď budete myslet, že jde o takový můj vrtoch, ale hodlám vám na chvíli ukrást Enterprise,“ pronesla s očekáváním, jak se bude kapitán vlajkové lodi tvářit.

„Co prosím?“ zamrkal překvapeně, neboť tohle opravdu nečekal.

„Přesněji řečeno, provedeme na Enterprise nové modifikace, které navrhli inženýři z mé sekce.“

„Aha,“ přehodil si Jean-Luc nohu přes nohu a očekával bližší vysvětlení.

„Věci jsou trošičku složitější, takže zkusím vzít jednu po druhé,“ vzala si Kathryn znovu slovo. „Za prvé. Ony úpravy, o kterých jsem mluvila, zaberou zhruba měsíc. Spíše několik měsíců, abych byla přesná. Hodně bude záležet na situaci.“

„Za tu dobu postavíte novou loď.“

„Jak říkám, můžete to brát trochu jako můj vrtoch, ale věřte mi, že budu ráda, když na čas vypadnu z téhle kanceláře a budu mít konečně možnost něco opravdu dělat.“ Kathryn sepnula ruce před sebou, propletla prsty a pokračovala. „Věřte mi, že všechno se vším souvisí. Dokonce fakt, že tady jste vy dva, spolu souvisí a přitom nesouvisí.“

„Nejsem si jist, jestli vám zcela rozumím.“

„Hned pochopíte, Jean-Lucu!“ pozvedla ruku a vztyčený prst ukazoval, že se dostává k jádru celé věci. „Před několika týdny nás kontaktovali zástupci Tamulského impéria. Jen pro vaši informaci, jde o více-druhové společenství, podobné Federaci. Nejspíš je nemůžete znát, neboť jejich teritorium se nachází kdesi na úrovni kvadrantu gama a delta směrem k okraji galaxie.“

„To letěli docela daleko. Mají snad problémy s Dominionem?“ zpozorněl Bajoran při zmínce o kvadrantu gama.

„Ne, nic takového,“ učinila admirál nesouhlasné gesto. „V podstatě nás požádali jenom o vyslání diplomatické mise. V jejich impériu vládne už desítky let mír. Alespoň tolik nám tvrdí, nicméně tu padla zmínka o Nové Kolonii, která pro ně představuje asi jedinou skutečnou hrozbu.“

„Nová Kolonie?“ vyletělo Picardovo levé obočí tázavě nahoru.

„Už jste na jejich druh narazil v Dewonské oblasti,“ věnovala významný pohled kapitánovi Enterprise.

„Ano, vzpomínám si,“ dal kapitán Enterprise najevo souhlas. „Pomohli jsme jejich vlajkové lodi dostat se domů.“

„A právě tady to začíná být zajímavé,“ nadechla se admirál k pokračovaní. „Je zde příliš mnoho nevyřčených otázek ohledně Nové Kolonie. Nikdo netuší, jak mohou v případě takové diplomatické mise reagovat. Nehledě na skutečnost, že sub-prostorový koridor, spojující obě oblasti naší galaxie patří jim.“

„Což by mohlo představovat problém, pokud by jim naše diplomatické aktivity nebyly po chuti.“

„Tenhle sub-protorový koridor, nebo-li Portál, jak ho Nová Kolonie nazývá, je opuštěný. Proč, nikdo netuší, ale nejspíš to má něco společného s havárií ke které v dané oblasti došlo a která narušila prostor o velikosti několika miliard kilometrů kolem jejich portálu. V této oblasti nelze použít warp.“

„Aha.“

„Nachází se dost daleko od současné sféry Koloniálního vlivu a Tamulcům se tak otevírá možnost navázat styky s někým jiným. Jsou si vědomi faktu, že Nová Kolonie má za sebou nekonečnou šňůru vítězných tažení a jen díky rozlehlosti a síle Tamulského impéria, neskončili jako jedna z jejich obětí. Ovšem skončili hodně uzavření a izolovaní, což podle jejich plánovačů nahrává Nové Kolonii v jejich expanzivní politice a dříve či později je budou moci bez obtíží převálcovat.“

„Zajímavé,“ odtušil Picard zamyšleně.

„Nevěříte tomu, že?“ pohlédla na něj tázavě.

„Rozhodně ne úplně,“ odtušil opatrně.

„Ani já ne,“ souhlasila admirál s kapitánem Enterprise. „Jsem si celkem jistá, že nám neříkají ohledně Nové Kolonie všechno. Proto jsem chtěla, aby na misi byla vyslána Enterprise. Jenomže velení bylo proti.“

„A tak jste…“

„Jednoduše řečeno, nechtěli vyslat svou nejlepší loď na misi, která nemá strategický význam!“ odfrkla si přezíravě na adresu admirality. „Alespoň jsem si, jak už asi tušíte, prosadila svou ve věci úprav na Enterprise a hned vám vysvětlím důvody, které mě k tomu vedly.“

„Poslouchám.“

„Kromě toho, že Enterprise byla momentálně jedinou volnou lodí třídy Sovereign, bude na misi potřeba část vaší posádky, která se už s Novou kolonií setkala.“

„Chápu.“

„Za pár týdnů bude z Bajoranských loděnic vypuštěno první Federální plavidlo. Stejně jako za pár týdnů budu mít tu čest jmenovat prvního Bajoranského kapitána Hvězdné flotily. A právě v Bajoranských loděnicích proběhne přestavba Enterprise.“

„Na Bajoru?“

„Můžete si myslet, že jde o můj vrtoch, ale ta loď, které bude onen první Bajoranský kapitán velet, ponese jméno Voyager.“ Při vyslovení „Bajoranský kapitán“ nenápadně stočila pohled Aranovi, který vypadal překvapeně, spíše však šokovaně. Ještě neměl ani příležitost přemýšlet o svém budoucím přidělení. Nedělal si iluze, že by po kapitánovi Peerovi zdědil velení USS Mitsumi, natolik byl ve velitelské funkci příliš krátce, ale teď najednou přišlo tohle.

„Chápu,“ řekl Jean-Luc opět.

„Doufám, že taktéž podotknete, jak moc chápete, že vás velení nevyslalo na dálkovou misi, neboť Vás považuje za příliš cenného, abyste se jim někde ztratil.“

„Takže vybrali někoho více postradatelného?“

„Nemyslím, že půjde o misi, která by měla být považovaná za odepsanou. Právě naopak. Tamulce i další druhy tvořící jejich impérium, bude zcela určitě zajímavé poznat. Navázání diplomatických vztahů by otevřelo Federaci cestu do vzdálenějších částí galaxie. Ostatně rada Federace tyto kroky podporuje. Poté co skončila válka s Dominionem a ty neustálé tahanice s Romulany neberou konce, má mise takového charakteru mimořádný význam. A myslím, že jste ještě neviděl nový Voyager. Nejspíš ani flotila ne, jinak by s jeho vysláním určitě nesouhlasili.“

„Připouštím, že vzbuzujete moji zvědavost, Kathryn.“

„Bajorané na Voyageru pracovali poslední dva roky. Ostatně, původní plány a modifikace navrhla Sedmá, poručík Harry Kim a taky poručík Barclay. Všechny tři bude mít kapitán Aran k dispozici a ještě mnohem víc.“

„Nevím co na to říci, admirále,“ nenacházel Bajoran slov při té záplavě informací a jmen lidí, kteří byli ve Hvězdné flotile skoro legendami.

„Vaše pohotové jednání, potom co jste převzal po smrti kapitána Peera velení, udělaly na admiralitu dojem. Nejspíš jste zachránil celé jednání, které by v případě neúspěchu dospělo k jednoznačnému krachu. Samozřejmě s přispěním Enterprise, ale většina zásluh byla přiřčena Vám. Proto jsem přistoupila k tomu, že nadešel čas, abyste dostal své první samostatné velení. A jelikož je Bajor jedním z našich nejvěrnějších spojenců, potom bylo jenom logické, že ceremonie proběhne na DS9.“

„Já…“

„Skromnost si nechte na jindy, komandére! Před vámi bude stát první, opravdový úkol, který prověří Vaše schopnosti.“

„Ano, madam.“

„Takže, pokud nebudeme dál ztrácet čas, potom můžeme ihned vyrazit.“

„Teď hned?“ zamrkal Picard překvapením.

„Copak není Enterprise schopná letu?“

„To sice je, ale…“

„Bude mnohem lepší uniknout z téhle budovy nepozorovaně, než velení začne klást dotěrné otázky ohledně vaší poslední mise,“ dodala Kathryn lehce škodolibě.

„Je vidět, že neztrácíte čas.“

„Máte už sbaleno, komandére?“ vrhla pohled na Bajorana s nádechem poťouchlosti.

„Ještě ne madam.“

„Dobrá. Potom si hodně rychle zabalte. Sejdeme se na palubě Enterprise. Přesně za hodinu odlétáme, takže si pospěšte. Jinak vám první velení uletí.“

„K tomu nedojde, madam.“

„Velmi dobře. Můžete jít!“ pokynula novopečenému kapitánovi k odchodu. Ještě měla cosi na srdci, ale nechtěla to říkat v rámci bezpečnosti před ním, takže počkala, až odejde.

„Tohle bych vám neměla říkat Jean-Lucu, ale přestavba Enterprise je ve skutečnosti pouhá zástěrka. Diplomatický tah, takové menší překvapení, protože situace s Romulany není zdaleka tolik stabilní, jak se zdá.“

„A co ta mise do Tamulského impéria?“

„Ta jediná bude na tom všem pravá. Všechno ostatní kolem bude přinejmenším jinak, než jsem předtím říkala. Rozvědka chystá překvapení, ale v rámci utajení nikdo neví jaké. Zapečetěné pokyny dostanete až na DS9.“

„Zdálo se mi to celé nějak příliš přitažené za vlasy.“

„Doufám, že komandér Aran není tak dobrý pozorovatel jako Vy.“

„Přál bych si, aby alespoň jednou nedělali Romulané komplikace.“

„Toho se nejspíš ani jeden z nás nedožije.“

„S tím nemohu nesouhlasit.“

„Doufám, že nebudete mít námitky, když ponechám našemu Bajoranskému kapitánovi volnou ruku ve výběru posádky.“

„Voyager ještě nemá posádku?“

„Podle posledních zpráv opustí loděnice za dva týdny,“ pronesla admirál opět s patrným nesouhlasem. Zjevně neměla v celé záležitost zdaleka takové slovo, jaké by si představovala. „Velení chce na Tamulce zapůsobit. Ukázat, že bereme jejich žádost patřičně vážně a vyšleme na misi nejnovější plavidlo. “

„Chápu,“ přikývnul Picard po notné odmlce.

„Nesouhlasíte?“

„Spíš mám z manévrů rozvědky flotily poněkud smíšené pocity.“

„Potom nejste sám. Tahle hra na špióny, kdy nikdo vlastně nic neví, mi taky zrovna nesedí. Přestavba Enterprise je, jak jsem řekla zástěrka a bude trvat po dobu mise Voyageru. Za předpokladu, že se příliš neprotáhne.“

„Chápu.“

„Situace na Bajoru je od konce války s Dominionem trochu neklidná, což je jeden z důvodů, proč rada souhlasila s vybudováním loděnic a posléze i stavbou Voyageru, aby podtrhla skutečnost, že Bajor má ve Federaci své místo a nejde jenom o nějakou zapadlou kolonii bez strategického významu.“

„Zapomínáte na červí díru do kvadrantu gama.“

„Tahle část je od konce války s Dominionem poněkud nejasná. Teď když víme, co jsou Měňavci a celé jejich Dominium zač, nechce nikdo příliš strkat ruku do vosího hnízda. Navzdory tomu, že jsme je donutili kapitulovat a následně s nimi uzavřeli mír, nikde není řečeno, že si to nemohou rozmyslet. Teď když se k nim přidal i Odo, nemáme tušení, jestli stále řídí Dominium oni, nebo ponechali plnou správu Vortům.“

„Chápu,“ přisvědčil Picard i podruhé

„Přála bych si, aby všichni byli takhle chápaví jako Vy, Jean-Lucu,“ neubránila se admirál krátkému zasmání. „Každopádně to přišlo shora a nám nezbývá než vydat ze sebe to nejlepší. Zatím co náš milý kapitán Aran se bude bavit skutečnou misí daleko odsud, na nás zůstane ta nepříliš populární práce doma. “

„Mnozí si mysleli, že když skončila válka s Dominionem, skončilo i veškeré  dění v naší galaxii,“ odtušil kapitán Enterprise suše.

„Potom je bude třeba vyvést z omylu,“ dala mu admirál za pravdu. „Dorazím během hodiny na palubu Enterprise.“

„Jen doufám, že tam během hodiny dorazím také já,“ zamumlal s kyselým úsměvem Picard, zatím co vstával z křesla.


kapitola 2

Výběr kapitol: 1 | 2

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries

Zavřít X