lcars
logo

Poslední mise


Autor: Petr Kadlec
Archivováno dne: 25. 04. 2006
Stav povídky: dokončená
Velikost: 869 kB
Přístupnost: obecná
Varování: žádné
   
Seriál: TOS, TNG
Období:
Hlavní postava(y): Leonard McCoy, Mongomery Scott, J.T. Kirk 
Kategorie: napětí
Spoiler:
Stručný obsah:
Půl roku po událostech na Veridianu III je vypravená reaktivovaná Enterprise-A aby vyzvedla pod patronací admirála McCoye tělo kapitána Kirka. Na Romulu je mezitím vtažen velvyslanec Spock do komplotu na jeho uvěznění. Není to tedy TOS a Nová generace.
Poznámka autora: Události v knize navazují na knižní předlohy seriálovích epizod.
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


Poslední mise

Petr Kadlec


Star Trek Poslední mise je odpovědí na Film Star trek Generations, jenž se mi sice velice líbí,ale byl jsem velmi zklamaný koncem jenž z mého pohledu nedával smysl a stavěl tak kapitána Jean Lucka Picarda do role pokrytce jenž objevuje kapitána Kirka pro své vítězoslavné tažení.Ne není to kritika postavy samotného kapitána Picarda,ale scénáristů a producentů ,jenž se nadobro chtěli zbavit mýtu původní posádky.Takže toto je moje odpověď kam si mohou ten svůj závěr strčit.
Událost u Deep Speace Nine jenž se odehrávali přibližně ve stejný časový rámec,není do příběhu začleněn. Poslední mise volně navazuje na knihy "Encounter at Farpoint" X-EGEN 1994
Relics" X-EGEN 1994
Unification." X-EGEN 1995

     PROLOG

     Veridian III

     "Zvládli jsme to....?..............Záleželo.. na nás."
     "ach ano,záleželo na nás......Děkuji vám."
     "To jsem......udělal...rád............pro......kapitána Enterprise..............................................Byla.....to... zábava.......
     ................Byl......jsem.....s.............. . . .
     Kirk jen mírně naklonil hlavu a jen to,že přestal mluvit dávalo tušit to nejhorší.Kapitán Picard sejmul s Kirkova těla i zbytek konstrukce mostu a vzal jeho ochablé tělo do náruče a pomalu vynesl na pahorek,tam jej položil na skálu.Stal tam nad ním a přemýšlel jestli to stálo za to nechat umřít tak skvělého kapitána jakým byl Kirk.Mohl Kirka zadržet a nechat ať je oba znovu pohltí Nexus a pak to zkusit znovu.Nakonec pro sebe zakýval odmítavě hlavou,shýbl se a sejmul kapitánovi znak flotily z prsou.Chvíli tam stál a uvažoval zda nepočká na záchranu a nevezme Kirkovo tělo sebou.Tuto myšlenku však ihned zapudil.Nechtěl rozhodovat za člověka který se již nemůže sám vyjádřit.Rozhodl se pro improvizovaný a náhrobek a tak sesbíral kameny kolem.Vršil jeden kámen na druhý,až do podoby neumělé mohyly a nakonec přidal na jeden s kamenů Kirkuv odznak. Dlouho nad ním stál a hlavou se mu honilo tisíce způsobů jak se to dalo udělat jinak,ale na vše již bylo pozdě.
     Muž s havraně černýma vlasy se naklonil nad svůj stůl a tiše pozoroval dění na malém monitoru před sebou.Sedl si sem když jako divák pozoroval před nedlouhou chvíli souboj dvou lodí,v kterém měla ta jedna být jasným vítězem,ale i když nakonec zvítězila uvědomil si tento muž,že pro Federální loď to bylo Pirhovo výtěztví.Bylo to přirovnání, které si oblíbil když studoval pozemskou historii.Vojevůdce který vyhrál válku, ale musel se vzdát všech územních zisků, protože již neměl dost mužů aby jí udržel. Mohutná loď třídy Galaxi před jeho očima sice zvítězila, ale její poškození bylo natolik vážné, že její hlavní část se rozpadla na několik částí. Zkáza vlajkové lodi Flotily Enterprise se pro něj stala poučením, že i silní prohrávají. Tuto loď sledoval od observatoře Amargoza, na které měl za úkol nalézt ukradené trilitium, ale právě Enterprise mu tento úkol překazila. I když měl touhu jí zničit ,přesto nechal svojí loď zamaskovanou a vyčkával, což se mu nakonec vyplatilo ,protože jej zavedla až sem. Přímo ke ztracenému trilitiu, i když jeho podstatná část zmizela ve hvězdě Amargoza .Doktor Soram byl sice pro Romulanské impérium zločinec číslo jedna, ale mohl svůj čin odčinit tím, že by Romulanům poskytl tajemství té zázračné zbraně která dokáže ničit hvězdy.
     "Veliteli Sohnare zaregistrovali sme masivní explozi na východní polokouli Veridianu III. Nese stopy trilitia."
     "Rozumím, jdu na můstek." Odvětil Sohnar,vstal prošel dveřmi na můstek Romulanského dravého ptáka. "Zaměřili ste již doktora Sorana ?"
     "Negativní." Odpověděl jeden ze setníku na můstku ,jenž měli za úkol kontrolovat přicházející údaje ze senzorů. "Zaznamenávám pouze dva lidské jedince,u jednoho však začali kolísat životní funkce.Oprava životní funkce ustali."
     "Odmaskujte nás a proveďte genetickou identifikaci obouch lidí !" pronesl zvýšeným hlasem Sohnar a zaujmul místo na můstku ,které mu příslušelo.
     "Rozkaz veliteli,převádím získané údaje do paměťových souborů počítače, je tu však čtyřiceti procentní možnost, že tu jednoho z nich nebudeme mít." Odpověděl trochu neuváženě Setník.
     Sohnar se zamračil. "Chcete mi snad sdělit setníku, že je tu možnost, že v našich databankách není některý s členů posádky Enterprise ?!"
     Setník viditelně ztuhnul. "Nikoliv Veliteli,jen jsem sděloval závěr počítače."
     Sohnar se znatelně uvolnil, čímž uklidnil i Setníka. "Dobře pokračujte."
     Můstek mohutné lodi na nějakou dobu ztichnul. "Počítač zpracoval údaje." Promluvil konečně mladý Romulan. "Identifikace živého člověka potvrzena na devadesát osm procent Veliteli, jedná se o kapitán Enterprise Jean Luc Picard, identifikace druhého neživého člověka potvrzena na devadesát šest procent, jedná se o…." setník byl viditelně zmaten. "….jedná se o Kapitána Enterprise J.T. Kirk Veliteli."
     Sohnar vyskočil s křesla na nohy. "Nesmysl setníku, počítač se musel zmýlit. S tímto mužem se jednou střetl můj otec, lidé se tak dlouhého věku nedožívají a když tak s cela výjimečně."
     "Omlouvám se Veliteli,pouze cituji to co tady čtu."
     Sohnar se zhluboka nadechl. "Co naše trinitium ?!"
     Setník se rozhlédl po své konzoly a následně na ní rozpohyboval své prsty. "Je roztroušeno v  rozpětí několika čtverečních metrů Veliteli. Již není možno ho v takovém to stavu převést spět na Romulus."
     "Rozumím,informujte velení kódovanou správou. Budu očekávat další pokyny ve své pracovně."
     Sohnar prošel můstkem spět do malé místnosti ,kde usedl opět za svůj stůl. Netrvalo to snad ani deset minut ,když mu bylo oznámeno, že má očekávat právu nejvyšší důležitosti. Bylo to nezvykle při takových to mísí a tak Sohnar přímo hypnotizoval malou kontrolku na svém stole.
     Když se konečně rozsvítila udeřil do ovladače obrazovky,na které se ihned objevila tvář ženy, jenž měla na Romulanku nezvykle blonďaté vlasy. Tentokrát ztuhnul Sohnar "Velitelka Sela."
     Sela se na monitoru usmála. "Jsem ráda, že ste mě poznal komandére Sohnare." pronesla s důrazem na hlase a ještě se ve svém křesle víc narovnala aby vypadala ještě větší než byla. "Obdrželi jsme vaší správu o ztracení trinitia a možnosti získat velmi ničivou zbraň. Tato věc je teď již vedlejší, je nanejvýš důležité aby ste na Romulus převezl Kirkovo tělo v co nejméně porušeném stavu.
     Vím,že každá loď má na své palubě záchranné kapsle se stázovími buňkami, použijte je na přepravu těla."
     Sohnar neměl rád když mu někdo rozkazoval ,ale s představitelem Tal´Shiaru se nemělo smysl hádat, přesto to zkusil. "Smím se zeptat k čemu bude Romulanskému imperiu mrtvola kapitána federace, který měl být již dávno mrtví ?"
     Sela se zamračila. "To je pro vás irelevantní komandére Sohnare, splňte rozkaz." Obraz po teměl.
     Sohnar věděl, že to byl risk se takhle vyptávat ,alespoň tak částečně pochopil na čem je.

     Kapitánuv deník 48650.1 hvězdného času,
     Záchrane lodě federace dorazili a začali paprskem přenášet ty co přežily. Ztráty byly malé, ale Enterprise již nemůže být zachráněna.

     Obrovská talířová sekce Enterprise-D ležela na konci obrovské, několika kilometrové rýhy .Uprostřet zalesněné plochy Veridianu III.Na jejím povrch se to hemžilo lidmi a přistávajícími raketoplány Nadporučik Dat a Deana Troy se procházeli tím co zbylo z Datovi kajuty. Oba měly v rukou trikorderi a snažili se najít cokoliv co se dalo zachránit.
     "Bylo to extrémně těžké."promluv Dat k Deaně.
     "Proč s te se nepokusil odstranit od stranit ten pocitoví čip." odpověděla mu a dál se starala aby o něco nezakopla.
     "Za prvé nebyl jsem na povahovou formu připraven." Dat přestal mluvit a shýbal se pod spadlou traverzou, jenž tak ještě víc zkomplikovala průchodnost kajutou. "Ovšem co jsem prošel dvěstěšedesáti jedním pociťovím stavem. Naučil jsem se své pocity ovládat. Už nebudou ovládat mne"
     "Doufám,že jste uspěl Date." Deaně se z ničeho nic ozve trikorder."Date !? Tady jsem něco našla. Jeden slabý příznak života." zaklapne trikorder a za pomoci Data začne odhazovat trosky. Po chvíli na ně zpoza nich vykoukne špinavá hlavička malé kočky.
     "Spote !!?" vykřikne Dat a vytáhne jí z malé dutiny ,která jí zřejmě zachránila."Moc rád tě zase vidím Spote." a přivine kočku k sobě na hruď.
     "Další rodina znovu pohromadě." dodala šťastně Deana."Date proč pláčete.?"
     "Vlastně ani nevím. Jsem šťastný,že ho vidím,ale zároveň pláču." Dat ještě víc přivine kočku k sobě."Čip nějak špatně funguje." pomalu a jakoby opatrně jí hladí.
     "Ne pracuje bezvadně." odpoví ještě Deana a odchází pryč od Data.
     "Ahoj Spote." promluví Dat ke kočce a sám odchází.
     Kapitánova pracovna ta se topí ve stínu a tam kde bylo dříve nádherné akvárium již jen zeje obrovská díra.Williem Riker leží na břiše a přehrabuje se pod sutí tam kde kapitán Picard tuší to co zbylo z jeho pracovního stolu.Riker se vysouká konečně ven a se slovy."Je to ono ?" podává Picardovi objemný fotoalbum. Picard se s úlevou usměje a přebírá ho od komandera. "Ano.Ano to je přesně ono."dlaní oprašuje desky a pak sej dál pod páždí. Oba opouštějí pracovnu a pomalu přecházejí přes zborcenou přepážku na můstek."Bude mi scházet."promluví smutně Riker."Odešla příliš brzo"
     "Někdo mi jednou řekl, že čas je dravec a plíží se za náma jako za kořistí,ale já si myslím, že je společník. Který nás provází na všech cestách a připomíná nám aby jsme se radovali z každé chvíle. Protože se nevrátí." Picard na chvíli přestane na chvíli mluvit a začne se rozhlížet po můstku.
     "Co po nás zůstane není důležité,tak jak jsme žily." Picard pravou rukou si vezme fotoalbum spět do obou rukou a upřeně se na něj dívá. Pak se usměje a dodá."Konec konců jsme smrtelní."a podívá se na Rikera.
     I Riker se začne smát. "Mluvte za sebe já hodlám žít věčně." odpoutá se od Picarda a přejde až ke kapitánskému křeslu."Doufal jsem,že to v tomhle křesle jednou zkusím." doplnil ještě a smutně se ho dotkne.
     "Třeba ano." odpoví mu Picar a stoupne si na druhou stranu."Pochybují,že to byla poslední loď co nesla jméno Enterprise." prohodil vesele a přešel spět před své staré křeslo a dotkl se komunikátoru na prsou. "Picard Fargotu.Dva k přenosu."

     Kapitola Jedna.

     O šest m
ěsíců později třisvětelné roky od stanice McCoy
     Osobní deník kapitán Scott Hvězdný čas 49010.9
     Podařilo se mi frknout od těch felčarů ze stanice McCoy. Škoda jen, že jsem se nestačil optat ,jestli tu čest dostal Kostra nebo to je jiný McCoy. I tak je to tam samí cvok a jediný pití co maj, je ten zatracený sintehol. Bůh ať zatratí všechny zatracený Ferengi.

     Malí federální raketoplán si to šinul plným impulsem vesmír aniž by kdo poznal, že se vůbec pohybuje. Kdyby ve vesmíru byli slyšet zvuky, jistě by posluchač vnímal nadávky a zvuky padajících věcí linoucí se útrob raketoplánu. Zvuky doplňovalo pípání počítače, oznamující příchozí správu ze supprostoru, které možná ještě víc rozčilovali už tak dost naštvaného muže, silnější postavy ve federální uniformě, přestane užívati asi před dvaceti lety, ale přesto se něčím lišila, jeho vesta měla na sobě několik kapes z nihž koukalo nejrůznější nářadí, kterým se dalo zde opravit skoro cokoliv ,pokud by se však nepokoušel opravit kompletně jeden z dvojce podvěšených nadsvětelných motorů. Zadní prostor raketoplánu se změnil takřka k nepoznání. Kde dřív byli dodatečné sedátka pro další pasažery byla udělána jednoduchá pryčnová postel vyplněna matrací. Vše se dalo zvednout a přirazit ke stěně, ale povětšinou bylo na lehátku až příliš moc věcí než aby se o to vůbec někdo pokoušel a co víc ,když mohl zdejší obyvatel využít pohodlí některé z federálních lodí která je cestou vzala ,nebo hvězdné stanice, případně federální kolonii.
     Plno nadávek které Mongomery Scott vypustil ze svých úst posílal směrem k lékařům na stanici McCoy, protože jenom kvůli nim musel zmizet ze stanice před plánovaným příletem nemocniční lodě .Její kapitán mu už dávno slíbil, že jej sebou veme až na Hluboký vesmír devět. Od té doby co se dozvěděl, že je tam stabilní červí díra, úzkostlivě piloval každý detail aby se k ní mohl dostat co nejdříve a ta nemocniční loď letěla přímo tam "Už vím kam jím ty jejich hipospreje strčím !!" vyštěkl stekl Scotty když se prohraboval v jedné z několika malých přepravních beden, v kterých měl skovaný věci o které by určitě nerad přišel.Mnohé z nich byli ty co se mu podařilo zachránit z Jeloenu, ještě dlouho před tím než jej nechal rozmačkat v Diasnově sféře.
     Pípání již nebylo po několika minutách přerušenou,ale pulzovalo ve Scottyho hlavě jako tep krve v žilách když proděl větší námahu.Scotty naposledy zoufale zabořil ruku do rozházených věcí aby se pokusil najít to co hledal. Bedna se nedala naklonit ,protože zřejmě již na pevno spočívala ve schránce ,kterou pro ně udělal sám Scotty. To, že to byla hloupost si uvědomil až teď, měl tam ty věci všechny nasypat a bedýnky vyhodit přímo do vakua vesmíru .Scotty s námahou pohnul prsty ve zněti věci ,čímž mu vznikl jakýsi prostor. To bylo zřejmě co potřeboval, jeho ukazováček nahmatal co hledal.Vítězoslavně vytáhl padd , který držel tak pevně jakoby se bál,že mu ho může někdo vzít.
     "Scotty potvrď příjem nebo se s toho pípání zblázním." Ozvalo se z ničeho nic.
     Scotty se zapřel o stěnu schránky a vstal s pokleku konečně na nohy. "Kristophere ten strašnej zvuk ovládáš ty, takženc ho buď změň nebo ho vypni."
     "Rád bych Scotty ,už několikrát jsem jej přerušil, ale signál je neodbitnej. Stálé žádá od tebe přijetí správy." Hlas počítače chvilkami mluvil jak dítě, které si myslí,že mu nikdo nevěří.
     "Dobře Kristophere potvrď příjem ať vím co od kdo chce." Odpověděl Scotty skoro jako starostliví otec svému synovy. I když vlastně svým způsobem ten počítač jeho synem byl, protože jej již doplnil tolika podprogramy,že někdy uvažoval o to,že se z něj stává samostatně myslící osobnost i tak jako Dat nikdy nebude.
     "Kapitáne Mongomery Scotte jsem ráda ,že ste se konečně ozval už jsem se za váma chystala poslat rambout aby zjistili co s váma je." Pronesla žena něco o kolo třicítky. Scotty si mlhavě spomýnal, že se s ní na stanici McCoy jednou setkal.
     "Sorry děvče, ale dal jsem svému palubnímu počítači výslovný rozkaz aby ignoroval jakýkoliv pokus o komunikaci ze stanice McCoy." Zalhal Scotty, což byla věc nad niž takřka nepřemýšlel. "Kristopher mě musel přemlouvat abych se sváma vůbec spojil."
     Žena na malém monitoru se znatelně zarazila. "Promiňte kapitáne, ale kdo je Kristopher ,nemám v žádné správě ,že by ste ještě z někým cestoval ?!"
     "Zapomeňte na to ,ale pokud se mě budete snažit přemlouvat abych se do toho vašeho blázince plném doktorů vrátil. Tak okamžitě ukončuji hovor." Odpověděl Scotty a v náznaku se natáhl k ovládacímu panelu tak aby ho bez problému viděla.
     Žena se však lehce usmála. "Nikoliv kapitáne Scotte i když od vás nebylo hezké vytvořit svůj vlastní hologram který se dokázal několik hodin s doktorama hádat a když konečně poznali pravdu byl ste už několik hodin pryč .Doktor Segevara přímo zuřil ,ale personál na vás bude zpomínat jako na někoho kdo sem dokázal dostal něco čemu se jinde říká kanadský humor."
     Scottymu po jejich slovech konečně svitlo ,ta žena byla jedna z mnoha co využil při své soukromé válce s doktory, kteří se jej snažili dostat k celkové prohlídce. Trvalo to skoro pět dnů než zvolil radši útěk .Ta loď na kterou čekal se měla na Lekářskou vesmírnou stanici McCoy dostavit do dvou dnů, ale byla z nenadání zdržena iontovou bouří, čímž se jeho pobyt nepříjemně prodloužil. Scotty jí mezitím opětoval lehce úsměv. "Doktor Segevara mi chvilkama připomínal pitbula."
     Žena zřejmě narážku nepochopila a tak pokračovala. "Váš odlet byl tak náhlí, že vás již nikdo nestačil informovat o tom, že ke stanici McCoy byla odkloněna loď USS Monitor. Která vás měla za úkol převést do prostoru nula jedna."
     
"Kdo vydal tento rozkaz !" zeptal se Scott.
     "Rozkaz přišel přímo od admirála McCoye a víte sám, že na této stanici je jeho rozkaz brán jako boží přikázání." zjevně žertoval, ale pronesla to až přiliž vážně. "USS Monitor jsme již informovali o vašem odletu a tak si převzali váš směr letu a letí přímo k vám kapitáne. Pokud tedy nezměníte směr ,měli by ste se s nimi do hodiny setkat."
     "Rozumím ,Kristopher končí." Žena na monitoru ještě stačila kývnou souhlasně hlavou než zmizela. Myšlenky se Scottymu honili hlavou jak splašený kůň. Sednul si na postel kde popadl flašku whisky, kterou okamžitě otevřel a několika mocnými došky s ní upil. Ještě do teďka jim stačila strohá konverzace přes supprostoroví rádio ,které několikrát využil když si zrychloval cestu. Naposledy před týdnem, než dorazil na stanici McCoy. Kostra se mu ani v náznacích nezmínil o jeho okamžité přítomnosti na Zemi ,pouze něco mluvil o příslibu jeho starého přítele, který byl kapitánem na nákladní lodi, že je za půl roku možná veme do soustavy Veridian.
     "Kristophere ,hudbu !" tak už známí hlas mu neodpověděl ,místo toho se odněkud začala linout hudba kterou by někdo přirovnal k tomu když by někdo sypal staré kovové mince na buben. Scotty si v ten moment, že se jeho palubní počítač asi zbláznil a už jej chtě okřiknou jako malého uličníka, když si zpoměl ,že jeho palubní počítač pouze pouští to co poslouchal naposledy. Jednalo se o osobytý projev emocemi ovládaného hudebníka s planety Nihidry II ,kterou navštívil před několika měsíci. Doteďka vlastně ani nepomyslel, že už hudbu v raketoplánu neposlouchal tak dlouho. "Kristophere dost." Hudba okamžitě ustala. "Tenhle randál založ do nejspodnějších souborů, pochybuji ,že se tam spolu ještě někdy podíváme."
     "Snažíš se mě zbavit Scotty." Strachoval se hlas počítače tak znatelně až přejel Scottymu mráz po zádech.
     "Musím, tě víc zaměstnat chlapče, myslíš na hlouposti !" okřikl jej otcovsky Scotty. "Myslel jsem to tak ,že se na ten bláznivej svět už nikdy nepodíváme, protože tam by dokázali udělat hudebníka i ze mě."
     "Scotty máš zřejmě porouchanou paměť." Přerušil jej opět hlas počítače. "Mé paměťové banky dokazují ,že s tebe hudebníka udělali .Tato skladba byla ta co si s ní vyhrál první místo při oblastní soutěži v malé oblastním městě Nniina. Sklidil si potlesk trvající takřka dvě minuty."
     Scotty se usmál ,protože teprve teď si na to spoměl. Do té soutěže jej potají přihlásil malý kluk co se kolem něj stále motal ,když spravoval jednu s gondol raketoplánu. Strašně se mu líbili zvuky co při tom vydával. Do poslední chvíle si myslel, že provozuje hudbu a on neměl sílu mu to vymlouvat. Když mu v poslední chvíli řekl o té hudební soutěži ,trvalo nějakou dobu než přišel na to co na téhle planetě pokládali za hudbu. Bylo to takřka na poslední chvíli a tak musel za pochodu vimyslet něco jiného. Přece nemohl přistát s raketoplánem na pódiu a začít ho tam rozebírat. Raději slátal primitivní bubny z látky a starých barelu a za jakož takového rytmu na ně sypal kovové matky, které našel na stejnom vrakovišti jako barely. Opravdu sklidil nevídaný potlesk. "Máš pravdu Kristophere, asi jsem si to spletl z jinou planetou. Zařaď jí spět do souboru."
     "Chceš tedy pustit něco jiného ?" zeptal se počítač.
     Scotty nějakou dobu přemýšlel než odpověděl. "Pust zvuk motorů třídy Constitution, tak jak bych jí mohl slyšet ze strojovny a vyladěné k dokonalosti."
     "Dobrý výběr Scotty,už je to dlouho co si tohle vybral." pronesl Kristopher a takřka ihned pustil zvuk nadsvětelných motorů, které vydávali když byla loď v hiperprostoru.
     Scotty zarazil špunt do láhve a položil jí na postel vedle sebe, nakonec zavřel oči. Za několik málo minut lehce pochrupoval.
     Nevěděl jak dlouho spal, ale musela to být přinejmenším půl hodiny, protože jej zbudil jasný hlas jeho osobitého palubního počítače Kristophera. "Scotty náš odvoz je zde a zdá se,že mají naspěch. Volají nás"
     Scotty se posadil a pár sekund se kolem sebe zmateně díval. Zvuk motorů už nikde nezněl ,jen předním průzorem hleděl na mohutnou loď ,kterou Kristopher označil za třídu Nebula, přesněji je dnu z jejich modifikací. Ze předu mu moc připomínala loď kapitána Picarda, ale jednou se již s podobnou setkal a moc dobře věděl, že jde takřka o různé konfigurace. "Otevři kanál Kristophere."
     "Sakra co tam děláte na palubě ? Chrníte ?" ozval se okamžitě rozhořčený hlas.
     "Trefa chlapče, ale mohl by ses mi nejdříve představit než na mě začneš znovu křičet !" pronesl Scotty zvýšeným hlasem ,když vstával ze své postele.
     "Tady spojovací důstojní podporučík Risinety pane." odpověděl hlas bez tváře
     "Jsem rád, že alespoň víš s kým mluvíš." odvětil Scotty. "Pošlete mi koordináty ,které mě navedou do vašeho hangáru."
     "Kapitáne dostal jsem rozkaz váš stroj napojit na náš palubní počítač, jenž váš raketoplán bezpečně zavede do našeho hangáru."
     "Myslím,že by se to mému Kristopherovy nelíbilo, kdybyste jej vodili za ručičku." Odpověděl s úsměvem na rtech Scotty.
     "Kapitán byl jsem ze stanice McCoy informován o vašich vtípcích a na ty teď není čas ,takže nám předejte spojové kódy vaše palubního počítače."
     Scotty poznal,že tentokrát nevyhraje. "Kristophere spoj se z palubním počítačem Monitoru a poslouchej ho na slovo."
     "Ale Scotty tu loď znám jak své boty ,dokážu to sám?" oponoval mu.
     "Seš poslední na koho bych chtěl řvát chlapče, takže je poslechni ať to máme za sebou."
     "Rozumím Scotty, převádím spojové kódy na Monitor." pronesl smutným tónem počítač.
     "Hodnej,pomstíme se jim za to až po tom." Chlácholil ho Scotty.
     Počítač znatelně pookřál. "Už se těším Scotty."
     Několik kontrolek na ovládacím pultu začalo chaoticky poblikávat, což značilo, že jeho počítač komunikuje s tím co je na Monitoru. "Děkujem kapitáne, za méně než minutu budete u nás."
     "Už se těším." Pronesl s lišáckým úsměvem Scotty.
     Mohutná loď se pohnula a přeletěla nad malým raketoplánem, ten se o sekundu později pohnul také a srovnal s kurz a čtvrtinu impulsu rychleji se pomalu přibližoval ke kruhovému vědeckému modulu, jenž se nad lodí tyčil jako něco co kdysi viděl na staré fotografii z dvacátého století. Měl to na sobě letoun ještě na tekuté palivo, vozil to proto aby vyděl co lidé vidět nemohli.Mongomery Scott si tak uvědomil, že zde to má zřejmě stejný význam. Raketoplán si to zamířil přímo pod ten talíř a prolétl mezi dvěma podpěrnými pilony, jenž drželi celé to monstrum spojené s lodí. Scotty tak mohl okamžitě zpozorovat otevírající se dveře hangáru ,takřka u samotného vrcholku mohutné talířové sekce.Celá hangárová paluba zabírala nevídaně mnoho místa, tolik, že Scottymu opět připadalo, že je to mrhání místa. Raketoplán měkce dosedl a Scotty se chystal podat palubnímu počítači poslední pokyny, když si spoměl, že na téhle lodi bude něco potřebovat. Začal šátrat v kapsách své inženírské vesty, bylo jich mnoho a jako na potvoru nalezl to co hledal až úplně v té poslední ,což okomentoval tichou nadávkou než si jej připnul na levou stranu vesty. "Kristophere zabezpečte tady, nikoho sem nepouštěj a kdyby se o to přeci jenom někdo pokoušel tak mě okamžitě informuj."
     "Říkáš mi to pokaždý Scotty,jsem snad nějakej malej kluk co potřebuje pokaždé napomenout ?" Pronesl skoro uraženě hlas počítače.
     "Nic takového jsem nikdy netvrdil chlapče ,jenom musím mít jistotu, že si v tomto bodě rozumíme." Odpověděl Scotty, nato se zvednul a prošel již otevřenýma zadníma dveřma.
     Kolem něj prošla dvojce poddůstojníků bez toho aby mu věnovali nějakou pozornost, buť si nevšimli, že je kapitán, nebo prostě mysleli podle jeho oblečení, že je něco o čem ani sám Scotty neuvažoval. Obešel tedy svůj stroj a jen tak náznakem kontroloval zda není někde poškozený od meteoritů nebo jiného vesmírného smetí.
     "Scotty nech toho to lechtá." Ozval se mu Kristopher přes komunikátor.
     "Kristophere stáváš se čím dál tím víc rozmazlenější." Odvětil tiše Scotty aby ho pokud možno nikdo neslyšel.
     "Kapitán Mongomery Scott ?" ozvalo se mu z ničeho nic za zády.Malém nadskočil jak se lekl.
     "K vašim službám." Odpověděl aniž by se na muže podíval.
     "Vítám vás na palubě Monitoru kapitáne,omlouvám se za tuto špatnou pohostinnost, ale tato loď má naspěch a kapitán Carter nesnáší zdržování. Ještě stále se divým, že souhlasil s vaším vyzvednutím po tom co se dozvěděl,že ste prchnul ze stanice McCoy."
     Scotty se v průběhu řeči pomalu otáčel a při tom si muže pořádně prohlížel. Mohlo mu být něco kolem čtyřicítky, ale kůži na tvář mě stále svěží ,jen pod očima se mu začali tvořit kruhy, což značilo zjevnou únavu. "A vy ste ?" zeptal se Scotty tak aby nevyznělo neomaleně.
     "O promiňte." Začal se omlouvat. "Jsem komandér Kurt Treleven, první důstojník na Monitoru, tedy ještě jeden den."
     "A že to víte tak přesně." pokračoval Scotty v nabídnuté možnosti rozhovoru.
     Treleven se lehce usmál. "Zítra mám na Utopia Planitia převzít loď."
     "Tam sou myslím,teď hlavní loděnice Federace ?!" Scotty to pronesl tak, jako by to nevěděl pře sně, přitom až moc dobře věděl o co se jedná.
     "Ano,mám tam převzít loď USS Lighting. Není sice úplně nová, ale slyšel jsem, že je to velmi dobrá loď."
     "Za jak dlouho budeme ve Sluneční soustavě." Otočil Scotty rozhovor jiným směrem. "No to abych věděl, jestli má smysl si jít vůbec lehnout."
     "Kapitán Carter dal rozkaz zvýšit rychlost na warp osm, takže by sme mohli být v prostoru 001 za méně než šestnáct hodin."
     "To není zrovna moc času na to abych si v klidu prohlédl tuto krásnou loď." Scotty se široce zazubil.
     Treleven tu narážku pochopil a odpověděl stejným způsobem. "Kajuta pro vás je však připravena, ale pokud chcete můžete celou plavbu strávit na chodbách Monitoru. Protože pokud půjdete bez průvodce,těžko najdete cestu spět."
     "Jen abyste tu vaší loď nepřecenil."
     Treleven bezmocně pozdvihl ramena a naznačil Scottymu aby jej následoval. Společně prošli kolem několika stojících raketoplánů nejrůznějších konfigurací, než se dostali ke vstupu do turbovýtahu. "Dostavil ste se právě včas." Promluvil opět Treleven. "Mnoho důstojníků právě večeří takže pokud chcete můžete se připojit." dopověděl když už se turbovýtah rozjel.
     Scotty se zamračil. "Připadávám snad,že jsem až přiliž hubený ?"
     Treleven byl v rozpacích, ale nakonec odpověděl. "Naopak jste velmi statný muž."
     "Jsem tlustý, jen to řekněte." Doplnil ho Scotty. "Mám totiž stálou představu, že když jsem ve vesmíru, tak si stále myslím, že mě stav bez tíže nadnáší."
     "Na palubách hvězdných lodí používáme umělou gravitaci již bezmála dvěstě padesát let." Nechápavě odpověděl Treleven.
     "Správně,ale vysvětlete to mému břichu." Pronesl vážně Scotty a začal se huroncky smát.
     Romulus
     Rudé slunce dávalo tomuto světu až podivný pocit stálého pološera, kde světelné maximum bylo jen krátkou dobu kolem poledne a i tak zůstávaly postraní ulice stále ve stínu a jen ty v bohatších čtvrtí prominentu byly osvětleny pouličními lampami a díky stálím mračnům s jistou dávkou smogu zrovna moc světla nepřidalo. Této situaci se snažila využít stojící postava s velkou kapuci přetaženou přes hlavu, spojené z dlouhým ,tmavě šedivým pláštěm. Jen ten kdo věděl ,že tam někdo stojí se jej mohl pokusiti oslovit.Z další postraní uličky vstoupila další osoba, přibližně stejně oblečená. Bázlivě se ohlížela a dlouho váhala než se odvážila tiše promluvit. "Emisare ?!"
     Postava která dosud jen mlčky pozorovala tu druhou se pomalu pohnula vystoupila ze stínu.
     "Emisare Spocku, přišla správa, že Tal´Shiar začal vyvíjet zvýšenou činnost týkající se výhradně vaši osoby."
     "Vskutku ?" promluvil konečně. "Předpokládali jsme, že po porážce od Dominiomu již nebude tato organizace dost silná aby vyvíjela zvýšenou činnost."
     "To je pravda emisare Spocku ,avšak máme správy ,že tato operace započala již před šesti měsíci a jistá frakce v Tal ´Shiaru uznala ,že má smysl v ní pokračovat."
     "Je logické předpokládat,že jediná která má dost sil pokračovat v započatém plánu, je zde v hlavním městě. Zde má stále dost stoupenců a hlavně udavačů."
     "Souhlas emisare,avšak se zdá, že to má nějakou nepřímou souvislost z někým koho důvěrně znáte ještě z vaší služby ve flotile." Derek se ohlídl a zaposlouchal se ,jestli není něco slyšet.
     "Není mnoho Romulanů s kterými bych se setkal při své práci pro Flotilu."
     "Nejedná se o Romulana,ale o člověka emisare."
     Spock moc dobře věděl,že lidí ,kteří jej poznali ještě v době k sloužil ve flotile již mnoho nežije. Takže všechno tohle mohla být dobře naplánovaná past .Odvrátil se tedy od Dereka a tiše pronesl
     "Pokus se zjistit jeho jméno ,správu budu očekávat na předem dohodnutém místě."
     "To nebude nutné velvyslanče." Zastavil jej Derek dřív než mohl opět zmizet ve stínu uličky.
     "Jméno známe." Derek se na moment odmlčel. "Je to nějaký kapitán flotily, jakýsi J.T. Kirk."
     Spock pozvedl pravé obočí. "Rozumím,pokus se zjistit víc."
     "Ano Velvyslanče Spocku."
     USS Monitor
     Scotty se rozvalil na nepříliš pohodlné posteli ve svém raketoplánu.Pokládal totiž za zbytečné rozestýlat tu co na něj čekala v kajutě, kterou dostal přidělenou. Nohy ho docela slušně boleli ,byl to důkaz, že komandér Treleven o rozměrech téhle lodi nelhal. Za takřka pět hodin prošel na téhle lodi co se dalo a musel uznat, že toho bylo dost. Nejvíce jej nadchla kartografická a astrometrická sekce s kterou se ta na jeho staré lodi nemohla vůbec měřit. Při několika nezávazných rozhovorech se od posádky dozvěděl, že samotný Monitor zakotví v jednom ze suchých doků na Utopia Planitia, kde dostane bitevní modul, místo tohoto vědeckého. Kartografická sekce se zakonzervuje a část mužstva bude vyměněna nové. Celá flotila se opět přetváří na bojovou složku a on má tu smutnou čest být opět u toho.
     "Scotty právě jsem mluvil s palubním počítačem Monitoru." promluvil z ničeho nic strojoví hlas Kristophera. "Musím uznat,že z ho dost namíchl."
     Scotty se posadil a opřel si hlavu o přepážku. "Můžeš mi prozradit,čím jsem mohl tu kupu obvodů namíchnout,když jsem s ním vůbec nemluvil." Podivil se Scotty.
     "Docela slušně mi sdělil,že tě honí po celé lodi aby ti mohl předat správu od admirála McCoye, jenž doteďka na tebe čekala v terminálu v kajutě jedna nula dva šest."
     "Sakra nikdo mě neinformoval, že by mi Kostra něco posílal ?!" rozčiloval se Scotty. "Kristophere spoj se s tím terminálem a převeď tu správu sem."
     "Už se stalo a podotýkám, že mi dalo dost práce Monitora přemluvit."
     "Tak schválně kolik času ?!" zajímal se Scotty.
     "Skoro dvě a půl sekundy, už jsem myslel, že se ztoho čekání zblázním."
     "Chudáčku." politoval ho Scotty. "Audio nebo video ?"
     "Oboje,záleží co chceš."
     "Tak pust audio." Hlesl Scotty,když se opět sesouval spět na postel.
     "Zakládám desku a šťastnej poslech Scotty." Odpověděl ještě hlas Kristophera než se jiný hlas, hlas starého muže rozezněl vnitřkem raketoplánu. "Zdravím tě Scotty ,jsem rád, že jsi na mou výzvu reagoval a teď si užíváš pohodlí zřejmě na Monitoru. Pokud tedy neobstarám jinou dopravu. Dřív než se dostanu k hlavní záležitosti musím tě pokáral za to cos vyváděl na Stanici McCoy. Děláš hambu mému jménu." Hlas se na chvíli odmlčel,než se ozval chraplaví smích. "Promiň Scotty vždycky jsem to toužil říct. Ale příště až bude vyvádět takové skopičiny chci tam být s tebou. Avšak teď kvěci. Po našem rozhovoru přede dvěma měsíci jsem se rozhodl přepravit Jimovo tělo spět na Zem ať to stojí co to stojí. Pohrozil jsem admiralitě, že budu všude hlásat o tom,že velitelství flotily ignoruje moje žádosti převést důstojně ostatky největšího kapitána flotily jaký kdy žil. I tak však rezolutně odmítli požadavek na poskytnutí k tomu příslušné hvězdné lodi. Já však na ně vyzrál. Zeptal jsem se jich zda je ještě registrační číslo jedna sedm nula jedna volné. Odpověděli,že ano. Nová Enterprise prý zatím není moc opustit dok ještě dva až tři měsíce a tak jsem jim oznámil, že si půjčím Enterprise." Raketoplánem se opět rozezněl chraplaví smích. "Měl si vidět jejich tváře Scotty ,nechápali vůbec nic .Avšak po menším vysvětlování mi jí na pár týdnů půjčily .Scotty Jimova stará loď je zase naše a potřebuje dobrého inženýra .Zítra tě očekávám ve Federálním muzeu kosmonautiky a nadsvětelných letů. Ne neberu jako odpověď." Na malém monitoru se objevil nápis "Konec správy."
     "Kristophere podej veškeré správy o lodi Enterprise." Pronesl okamžitě jakmile správa skončila.
     "Scotty vím ,že nejsi moc výřečný a já jsem se stím dokázal vyrovnat, přesto nejsem věštec. Lodí se jménem Enterprise bylo celkem šest. Počínaje NX-01."
     "Kašli na to Kristophere, prostě mi jenom řekni ,kde se momentálně nachází Enterprise-A."
     "Hvězdný křižník Enterprise 1701-A třídy Constitution Refit se momentálně nachází ve Federálním muzeu nadsvětelného letu na orbitě Měsíce. Sám admirál se o tom ve své správě zmínil. Pokud však chceš vidět lodě s druhé poloviny dvaadvcátého století a začátku třiadvacátého století nav…"
     "Dost Kristophere." Okřikl jej Scotty.
     "No tak promiň,chtěl jsem jenom pomoc." Pronesl výrazně ukřivděně hlas Kristophera.
     "To je v pořádku chlapče, ale já se nechystám na cestu po muzeích federace. Pouze mě zajímá ta konkrétní loď."
     "Takže ty se mě chceš zbavit." Zeptal se opatrně ale vylekaně Kristopher.
     Scottymu se hlavou prohnala myšlenka, že asi neměl svému palubnímu počítači dávat tolik pocittových podprogramů. Stává se z něj totiž obstojný manipulátor."Kristophere moc dobře víš, že jsi ja ko můj syn a Enterprise může považovat za svojí matku .Takže je hloupost si myslet,že se tě chci zbavit."
     "Promiň,že jsem pochyboval." omlouval se Kristopher. "Ale stejně,jenom jako tvůj syn ?"
     Dřív než mu stači odpovědět ,na stěnu raketoplánu někdo z ničeho nic zaklepal. "Vstupte." zvolal Scotty. Mezi zadními dveřmi se objevila tvář komandera Trelevenena.
     "Mohu dál ?" zeptal se opatrně. "Slyšel jsem zevnitř hlasy a tak jsem nechtěl rušit."
     Scotty se opět posadil ,ale tentokrát položil nohy na zem. "Jen pojďte dál komandére.Pouze jsem probíral něco s palubním počítačem raketoplánu."
     "Nějaké technické záležitosti ?" zeptal se s úsměvem na tváři Treleven.
     "Ne." sykl Scotty. "Rodinné."
     Treleven byl vcelku zmaten.
     Scotty mu to však ihned objasnil. "Ze začátku mi tu bylo smutno a tak, jsem dál palubnímu počítači tohoto raketoplánu vlastní osobnost. Není sice tak dokonalá jako nadporučík Dat, ale hádat a odmlouvat umí přímo brilantně." Scotty si promnul oči. "Už je dost pozdě, co to ,že už nespíte ve své přepychové posteli ?"
     "No říkejte tomu jak chcete kapitáne ,ale sám bych to typoval na dychtivé očekávání zítřka."
     "Jistě vám přišly snad všechny složky o lodi i posádce ?!" zeptal se Scott. "Takže ste si zřejmě udělal na loď i posádku vlastní názor !"
     "Ano znám posádku ze složek tak dobře, že mi připadá jako bych s nimi sloužil několik let." Odpověděl Treleven a přijal Scottyho pokyn aby si sedl vedle něj. "Mám k vám dotaz Scotty."
     Scott se usmál. "No jen povídejte."
     "Jaká byla vaše reakce když vám poprvé nabídli vlastní velení ?"
     Scott se zazubil. "Nabídli mi to několikrát, ale já vždycky odmítl." Pronesl v naprostém klidu.
     "Odmítal jsem to protože strojovna bylo to místo kde jsem byl šťastný a velení by mě až moc často drželo na můstku. Toho jsem si navíc užil víc než dost při výsadcích které vedl sám kapitán Kirk. S pane Spockem mizeli tak často, že mi někdy připadalo jako bych za těch třicet let s nimi samosta ně velel jedné pětileté misi."
     "Jaké to bylo sloužit pod takovým velikánem jakým byl kapitán Kirk ?" zeptal se Treleven.
     "Jim Kirk prosazoval tak zvanou kovbojskou diplomacii, která ho nesčíslněkrát dovedla možná do větších problémů než kdyby se držel předpisů, jenže to by nebyl Kirk a právě proto jak se choval byl všichni ,včetně mě, za ním skočit třeba i do ohně všemocného pekla."
     "Podle výtažku s tvých osobních deníků Scotty." Promluvil z ničeho nic Kristopheruv hlas. "Jste to jednou dokonce udělali. Planety Genezis se stala ke konci svého krátkého života synonymem pekla a ty s tam s ním šel i když si se musel dívat jak moje milovaná matka hoří v atmosféře."
     "Matka ?!" nechápavě se zeptal Treleven.
     "To je něco vytržený s kontextu komandére. Abyste pochopil ,Kristopher mluvil o zkáze Enterprise nad planetou Genezis. Jim Kirk jí nechal úmyslně zničit jenom proto aby nás zachránil před Klingony a podotýkám,že se mu to povedlo."
     "Něco jsem o tom čet." přiznal Treleven. "Kirk tam myslím přišel o svého jediného syna."
     "Ani nikdy předtím ani potom jsem ho neviděl tak zlomeného, ale dokázal se přes to přenést, moc dobře si uvědomoval ,že žal nesmí utlumit jeho rozumné uvažování. Věděl dobře, že jestli v daný moment bude myslet na pomstu tak tam zařvou úplně všichni."
     "Mluvíte jak nefalšovaný psycholog Scotty." Odpověděl s úsměvem na tváři Treleven.
     "Takhle to dopadne když jediným vaším společník je palubní počítač raketoplánu." Odvětil
     Scott a vstal aby se protáhl.
     "Jestli ti vadím tak mě už nikdy mluvit neuslyšíš." Pronesl uraženě Kristopher.
     "Sakra Kristophere nebuď tak urážlivej."
     "Upřesněte svůj dotaz." Pronesl hlas počítače až moc strojově.
     Scotty se ,se zoufalým výrazem obrátil na Trelevena. "Tohle už jsem jednou zažil,skoro měsíc na mě nepromluvil."
     "Tak ho zkuste přeprogramovat." Odpověděl Treleven.
     Scotty důrazně zavrtěl hlavou. "Spustil by se jeho půd sebezáchovy a jako pomstu,že jsem se o to pokusil,by mi vymazal veškerou osobní databázi."
     "No jak si je vychováme,takové je máme." Pravil učeně Treleven.

     Prostor 01
     Celý poloměr zabíraly suché doky v kterých se stavěly nové lodě.Scotty jich mnoho poznal na prv-ní pohled,pár těchto konfigurací dokonce existovalo již pře sedmdesáti lety a stavěli se doteď,ale mnoho bylo pro Scottyho úplně neznámých.
     Dřív než mohl opustit Monitor,musel počkat než zaujme své místo v suchém doku.Pak teprve dostal povolení k opuštění hangárové paluby.Kristopher stále mlčel a snad jako pomstu na něj mluvil ženský hlas ,někdy až tak svůdně jako kdyby mluvil s milenkou. Scotty se nahl aby mohl stisknout komunikaci. "Raketoplán Kristopher vesmírné středisko Mars."
     "Tady Vesmírné středisko Mars." Ozvalo se okamžitě neznámým hlasem.
     "Žádám o potvrzení volného koridoru k Federálnímu muzeu nadsvětelného letu."
     "Prostor je volný Kristophere, šťastnou cestu."
     "Kristophere udej dobu letu k Federálnímu muzeu !"
     "Jedna hodina a dvacet dva minut." odpověděl mu ženský hlas místo Kristophera.
     Scotty se zamračil a několika pohyby prstů levé ruky vymazal s podprogramu palubního počítače všechny verze ženského hlasu.Udělal to tak jakoby dítěti vzal jeho oblíbenou hračku,čímž sice docílil pouze toho,že tim spíš na něj Kristopher nepromluví.V danou chvíli to Scottymu bylo fuk.
     Červená planeta už dávno zmizela v temnotách vesmíru,když se v pravém rohu okna raketoplánu objevila malá modrá tečka.Její velikost byla zatím pro člověka nemněná,ale přesto se postu-pně zvětšovala nejdříve o mikrony milimetru až o milimetry a nakonec o celé metry.Až úplně zaplnila celý výhled z raketoplánu. Měsíc,který se doteďka skrýval za Zemí se začal konečně objevovat a na něm i tisíce malých teček upozorňující,že na kolonii Měsíc stále z kvétá život.
     Scotty vzhlídnul k oknu a všiml si,že se Měsíc blíží a sním i orbitální dok,ve kterém sídlilo Fede-rální muzeum kosmonautiky a nadsvětelných letů. Jako jedno ze sídel zvolilo vedení Federace starou základnu známou spíše jako Vesmírný dok 001,který již nevyhovoval velikostem ani potřebám Hvězdné flotily.Už proto,že jeho velikost vstupních vrat byla již nedostačující,ale pro potřeby muzea se jevila jako komfortní zařízení.Vesmírný dok nabýval stále na velikosti a sním i vrata ke kterým mířil.
     "Měsíční řízení letů volá přibližující se raketoplán !" ozvalo se bez varování. "Udejte cíl vašeho letu."
     Zase jeden s Kristopherovích ftípků,pomyslel Scotty než odpověděl. "Tady soukromí raketoplán
     Kristopher,pod velením kapitána Mongomeriho Scotta." Scott strašně nerad říkal tyhle formality.
     "Mám namířeno do Federálního muzea."
     "Okamžik předám." Cizí hlas utichl,ale za moment jej vystřídal další. "Kapitáne Mongomery Scotte,prosím předejte nám vaše přístupové kódy k řízení plavidla.Navedeme vás do hangáru číslo devět."
     "Co máte porád všichni ztím předáváním kódů,jakoby už tady nikdo tyhle kraksny neřídili sám." začal se Scott rozčilovat. "Kašlu na nějakej hangár devět.Žádám o povolení vletět přímo do doku."
     Hlas nachvíli utichl než ,jeho rozhodnutí zamítla. "Kapitáne Scotte,pohyb v prostorů doku je přísně o limitován a vi navíc ani nemáte povolení."
     "S tímhle problémem se obraťte na admirála Leonarda McCoye a pokud se do dvou minut neobjeví v bráně nějaká škvíra kterou bych mohl prosvištět dovnitř,uvidíte děvče docela slušnej oh-ňostroj."
     "Kapitáne za takovéto vyhrožování vás mohu podle zákonů Federace pohnat před sout a co víc. Uvnitř doku není místo kde byste mohl s tímto raketoplánem přistát." V jejím hlase bylo poznat vz-růstající napětí.
     "Děvče již nejsem nejmladší a tak se nehodlám plahočit přes půlku stanice jenom proto aby ste měla všechno podle pravidel federace.Dostal jsem přidělenku na jednu starou dámu se jménem En terprise,která na mě čeká za touhle bránou." Odpověděl Scotty ,uvedl raketoplán opět do pohybu a zamířil si to nejbližší bráně.Jeho vyhrožování byli samozřejmě jenom plané a sám to věděl,určitě nebyl ochotnej se rozplácnou o stěnu téhle stanice.Ta co seděla v centrále za ovládacím pultem si však myslela,že určitě neblafoval.Rozpohybovala své prsty po ovládacím pultu aby otevřela mohutná vrata o kterých byla přesvědčena,že se jinak o ně malí raketoplán rozmlátí na milion kousku a takováhle správa by se určitě dobře nevyjímala v její složce.Uznala,že bude lepší když ten starý blázen přežije a veškerá zodpovědnost padne na jeho hlavu.On byl ten kdo porušil zákon,né ona.
     "Pozor nebezpečí kolize…pozor nebezpečí kolize…." Rozeřval se palubní počítač v raketoplá-nu, naštěstí již mužským silným barytonem.Další Kristopherova pomsta,která zapůsobila jak měla. Scotty začal na okamžik zmateně kontrolovat výchozí údaje o vzdálenosti k ještě stále uzavřeným vratům,ale když zjistil,že ještě bude minutu trvat než bude muset změnit kurz.Pochopil,že se jedná o další Kristopheruv žert.
     Z minuty postupem času zbývalo už jenom deset sekund,když se konečně v mohutných vratech objevila zvětšující se škvíra,jenž nakonec narostla do takové velikosti,kterou jeho raketoplán mohl bezpečně prolétnout.Takřka v ten samí moment zalil vnitřek raketoplánu jasné modré světlo od na-vádějících směrových reflektorů.Když tudy prolétali s Enterprise tak to Scottymu nikdy tak jasné nepřipadalo,teď však se jejich síla znásobila v poměru k velikosti jeho stroje.Scotty instinktivně za vřel oči,ale i tak se mu před nimi dělali mžitky.Chvíli tak trvalo než se jeho oči přispůsobyli podo-bnému osvětlení celého prostoru.Výjimkou bylo pouze světlo,jenž ozařovalo zakotvené muzealní lodě.To bylo čisté,bílé a hlavně jasnější než všechno kolem.Nesvítilo do prostoru,pouze bodově
     na konkrétní místa na povrchu těch lodí které mohl s tohoto úhlu vidět.
     Tohle muzeum však bylo jiný než si pamatoval ze svého studia na Hvězdné akademii.Vše tam bylo čisté a vypolstrované,zde zahlédl na mnohých lodích šrámy s boje nebo nehod.Takže mu připadalo jakoby se dostavil právě ve chvíli kdy se všechny vrátili z boje.To se mu prohánělo hlavou když vyhlížel to co zde hledal.samotný Orbitální dok mohl najednou pojmout až osm hvězdných lodí a zde jak se zdálo byly stojánky plné.Scotty stočil stroj do pravá a po maximálním oblouku dě lal kruh kolem zakotvených lodí.Ukazovali se mu jedna podruhé, některé z nich nepoznával,ale mnoho z nich jistě brázdili vesmír už za jeho doby.
     "Kapitáne Scotte,kde se touláte.Tohle není zábavný park s projížďkami." Vynesl jej ze zasnění neznámí hlas s reproduktoru.
     Scott se však dokázal udržet nad věcí a v klidu odpověděl. "Neví jak vám,ale mě to tak připadá."
     "Jistě ,proč ne ,Federální muzeum kosmonautiky je tu k vašim službám,ale já né.Mám tady tenhle ansábl nestarosti a vám se podařilo během několika minut tady s toho udělat jeden velkej vtip.Takže neprodlužujte mojí agónii a v co nejkratší době se dostavit na hangárovou palubu Enterprise ,v časovém horizontu pokud možno teď !!"
     "No dobrá tak se nečertěte už tam letím jako namidlenej blesk."
     "To doufám.protože jinak za sebe už neručim ."
     Raketoplán se jen mírně naklonil a zpomalil téměř na minimum.Díky okolní konstrukci a lodím samotné bylo poznat,že letí skoro krokem.Scotty měl již zadní část Enterprise s hangárovímy vraty na dohled,když mu autopilot vyrval řízení z rukou.
     Enterprise byla jako jedna zmála zakotvena přídí do středu kotviště,což mohlo naznačovat jediné.Loď se před nějakým časem pohybovala mimo stanici a tak stále zaujímala takou pozici,když potom opět zakotvila.Nikdo zřejmě nepřemýšlel o tom jí otočit.
     Raketoplán mezi tím spustil brzdící trysky , skoro se zastavil z Enterprise vylétl malý tažný pa-prsek a zbytek cesty raketoplán dotáhl.Skrz silové pole ,bylo již vidět hangárovou palubu. Raketoplán konečně proletěl polem a měkce dosedl na podlahu.Pulzující zvuk motorů definitivně ztichl a vnitřek ovládlo hrobové ticho.Scotty vstal a jako pokaždé se všechny systémy začaly sami postu-pně zhasínat.Alespoň ,že se stará ,pomyslel si Scotty než vystoupil ven.Prostor hangárové paluby byl osvětlen stroze,zřejmě nemělo smysl plýtvat energií,kromě Scottyho stroje tu nebylo vůbec nic. Jinak se tu nic nezměnilo.Hloupá úvaha, pomyslel si okamžitě.Co by se tu mělo taky změnit,byl přitom ,když Enterprise prošla s jeho pomocí opravami.Měla být přidělena nové velitelské posádce ,ale k tomu už nedošlo. Krátce na to jí převezli a zakonzervovali.
     Scotty zvedl hlavu a všiml si,že okna ve velitelském stanovišti v prvém patře svítila.Vyděl,že skrze ně na něj hleděl muž,bylo to však jen okamžik než mu zmizel s očí.Scotty udělal sotva několik kroků směrem k velitelskému stanovišti,než se před ním vynořil muž.Měl na sobě starý typ uniformi, něco na způsob toho co stále nosil Scott,ale v nějakých aspektech se přeci jenom lišila.Frčky naznačovali,že má hodnost komodora.Na prsou měl stylizovanou siluetu Speacedoku v kterém byl za-sazený obvyklí znak flotily.Oči mu žhnuli stekem a tváře měl zarudlé zřejmě ze stejného důvodu. Scotty ihned pochopil o koho jde a tak aby zmírnil napětí usmál se od ucha k uchu.Muž mírně znejistěl, přesto dál pokračoval stejným rychlím tempem k němu.
     "Kapitáne Scotte ještě před hodinou jsem se na váš přílet přímo těšil !" vychrlil ze sebe . "Teď mi to připadá jako noční můra.Chová te se tu jakoby vám to tu všechno patřilo a doháníte moje mužstvo k nervovému kolapsu."
     "Doufal jsem ve "Vítejte na palubě Enterprise"….. komodore ?!" odsekl mu Scott. "Hulákáte tu na mě jako bych snad mohl i za to,že žiju."
     Muž se těsně před ním zastavil a z hluboka se nadýchl. "Kapitáne nejsem žádný komodor.Jmenuji se Edgar Calighent a jsem kurátorem tohoto muzea. Hodnost na této uniformě je pouze propujčená a mimo toto muzeum je bezcenná."
     "Takže větší hodnost než já nemáte ?" zeptal se nevině Mongomery Scott.
     "Ne." Odvětil Calighent.
     "Dobře." odpověděl v klidu Scott. "já jsem od přírody dobrák pane Calighente,ale jestli ještě jednou budete na mě řvát kvůli takové prkotině tak za sebe neručím a pokud mě omluvíte musím se co nejdříve setkat s admirálem McCoyem." Scott udělal několik dalších kroků než se zastavil. "Jaké má číslo kajuty ?"
     Calighent chvíli nechápal. "Kapitáne, admirál McCoy není přítomen na palubě Enterprise, celá loď je prázdná.Já sám jsem se sem transportoval z velína abych váz zastihl." Calighentuv hlas byl o poznání klidnější.
     "Takže nejdřív mě sem táhne přes půl galaxie a pak tu na mě ani nečeká ?!"
     "Obávám se,že ano kapitáne.Admirál McCoy se musel neodkladně osobně dostavit na velitelství Flotily.Následně na to jsem obdržel rozkaz o okamžitému uzamčení celé lodi Enterprise. Nikomu není dovoleno se do odvolání rozkazu po ní pohybovat."
     "Dostal jste nějaké vysvětlí od McCoye nebo od velitelství." Začal se Scott zajímat.
     "Vše chrání utajení úrovně deset a já mám pět."
     Scotty sklonil hlavu. "No tak to jsme na tom stejně,já mám devět." pronesl a na to se otočil spět na Calighenta . "Řekl vám alespoň kdy se vrátí nebo je to taky tajný ?"
     "V této věci se nevyjádřil přesně kapitáne,ale odhadoval na jeden až dva dny."
     Scotty souhlasně kývnul. "Máte na stanici,alespoň nějakou pořádnou whisky a nemislím tu břečku, kterou nazíváte sintehol."
     Calighent se snad poprvé pořádně usmál. "Moc dobře vím kapitáne,že si potrpíte na klasický alkohol a tak jsem včera nechal přivést pár kousků ze sklepů s Kentacky." Calighent přistoupil o něco blíže. "podělím se s vámi pokud mi dopřejete provést vás po našem muzeu."
     Scotty se před ním lehce uklonil. "Jsem jen váš,veťte mě ó vaše kurátorstvo."

     Kapitola dvě

     Romulus
     Budova se nepodoba ničemu co by případný návštěvník ze Země znal.Byla takřka viditelná z každé časti této čtvrti města,její velikosti se nemohla rovnat žádná jiná budova v okolí a kdybychom přidaly i počet podzemních pater.Neměli by na ní ani žádné honosné vládní budovy.Ohromné generátory jí dodávaly absolutní soběstačnost ale i tak by jí žádný člověk ani jiný člen federace nemohl vidět.Pokud by ovšem nebyl vězeň nebo zrádce.Sídlo to tíž patřilo tajné policii Romulu Tal´Shiar.
     O kolo ní byl na ulicích provoz minimální, každý kdo jen mohl se jejímu okolí vyhnul a chodil po-straníma uličkama. A jak mnozí zdejší obyvatelé rádi říkávali. "Krásná je až od první haly starých skladů a jeden se stejně radši sková."
     Do budovy vstoupil jen málokdo a když už někdo,byl to s největší pravděpodobností agent Tal ´Shiaru a nebo vězeň,kterého ostatně již nikdo nikdy neviděl.I po impozantní porážce od Dominio-nu nebyla celá organizace tajné policie zas tak úplně na kolenou.Na domovské planetě Romulu byly více méně stále stabilně ukotveny a i když nebyli jak se říká všude jako dřív,stále dokázali rozehrát hry do kterých se ze strany disidentu zapojil jen málokdo.Spock tuto hru hrál a dokázal nad ni-mi již několikrát zvítězit nebo,alespoň vynutit si remízu.Teď si však byla většina těch co ze zabý-vali problémem se jménem Spock jisti,že mají trumfovou kartu,jenž zalezlého velvyslance Vulká-nu donutí vyjít s úkrytu a hazardovat víc než do teďka musel.
     Pro mnoho tajných agentů Tal´Shiaru vyvstával také noví problém,jejich utajení již nebylo zas tak tajné ,jen někteří se stále cítili tak mocní,že se odvážili přijít do ústřední budovy hlavním vchodem.Věděli,že takřka pod stálím sledování disidentů a jejich přívrženců.Sela byla jedna z nich.To, že o ní věděli jí bylo šumafuk a proto se jí o to víc obávali.Její chůze byla rychlá a rázná,nechtěla tak zavdat tý možnosti,že by se pro někoho mohla přeci jenom stát snadným cílem.Jiný romulan na ní čekal přímo u vchodu,kde si byl jistý,že je neuslyší nežádoucí uši v ně budovy.O ty kteří je moh ly slyšet venku se nestaral.Protože pro potřeby svého plánu chtěl aby něco slyšely. "Selo v této do-bě je nebezpečné se procházet po téhle čtvrti sama." Pronesl to jakoby to byla jeho dcera,což mož-ná byla,ale nikdo to nevěděl jistě.
     "Těch ubožáků se nebojím." Odsekla pohotově než došla úplně k němu. "To čeho se víc bojím je spíše vevnitř než venku.Jak se má náš host ?"
     "Je ve svém malém světě již skoro tři měsíce,měřené samozřejmě jeho časem.Má však silnější vůli než se zprvu zdálo."
     Sela se zamračila a pohlédla do tváře,jenž se topila v tmavém stínu. "Myslela jsem,že v otázce jeho spomýnky na smrt byli již vyřešeny.Co je to tentokrát ?"
     Muž si byl jistý,že svou autorativní mluvou to již přehnala,ale ještě to opomenul a odpověděl "Tentokrát je to něco jiného,má sny nebo přesněji noční můry a pokud do nich budeme nepatřičně zasahovat mohlo by se stát,že se naše hra zhroutí jak domeček s karet."
     "Rozhodnutí je jen na vás." Odvětila Sela a konečně vstoupila do budovi.
     Federální muzeum
     Materializovali se na promenádě tam kde nemohli ohrozit žádné návštěvníky,kterých tu bylo i v častné ráno víc než dost. Pro Scottyho to byla jejich přítomnost nezviklá,samozřejmě i dřív tu byli,ale v těchto místech na ně nikdy nenarazil.Loď Enterprise byla zakotvena přímo před ním a bylo na ní celkem dobře vidět.Změna spočívala v tom,že plnou stěnu vystřídala ohromná okna.Dlouhý přístu-poví tunel k trupu Enterprise,připadal Scottymu jak duhová housenka,ze které se dalo dívat téměř všemi směry.Vchod byl,ale zavřený a opatřen světelným nápisem."Exponát dočasně nepřístupen."
     Scotty počkal než kolem něj projdou dvě řady malých dětí s dvěma dospělými ženami.Obě se snažili co nejlépe popsat dětem co právě vidí,ale Scotty tomu nevěnoval pozornost a pomalu přešel blíž k vyhlídkovému oknu. Za Enterprise byla zakotvena a stejně osvětlena jiná loď,ani nemohl uvěřit,že je to ona ,ale označení NCC - 2000 na jejím trupu bylo nezaměnitelné.
     "Excelsior." vydechl na hlas Scotty. Připadalo mu to jako nesmírný paradox,že jí vidí zrovna tady a hlavně když o tom tak začal uvažovat,připadalo mu,že Excelsior musí být určitě v lepším stavu než Enterprise.Edgar mezitím pomalu přistoupil ke Scottymu a zkoušel zjistit kam se kapitán vla stně dívá.S prvu si mysle,že detailně zkoumá plášť Enterprise,ale brzo zjistil,jejich skutečný směr.
     "USS Excelsior je krásná loď a proto je jí taková škoda." Pronesl jen tak Calighent.
     Tahle nevyžádaná odpověď samozřejmě rozdmýchala ve Scottym zvědavost.Takže se na Edgara otočil a dal mu tak na srozuměnou,že má jeho plnou pozornost.
     Edgar se chytil a šance a pokračoval. " No vlastně již není co dál říct ,v současnosti je z celé lodi přístupný pouze můstek a strojovna."
     "Proč ?" zeptal se ze zaujetím Scotty.
     "Tak je to tu se všemi." povzdechl než dokončil své vysvětlení. "Když už k nám nějaká loď přibude tak je většinou ve zbědovaném stavu,jsme mladé muzeum,na nás zbudou jenom zbytky."
     "Exelsior a Enterprise přeci nejsou nějaké zbytky !" vyštěkl na něj Scotty.
     "To jsou výjimky, na zdejších restaurátorských pracech se v současnosti podílejí nadšenci, vysloužilý inženýři a kadeti z akademie,kteří to tu mají jako povinou praxi. Tím pádem se každá renovace velice prodlužuje a lodě jsou prozatím jako statická ukázka.Přístupné jsou teď jen USS Excelsior, USS Harlem a pak ještě USS Bozeman a to jen proto,že byla jako jediná v bezvadným stavu když se k nám dostala."
     "Jdou někam dál, když se vám je podaří zrenovovat ?" zeptal se zájmem Scotty.
     "Jen některé,ale většinou jsou tu nastálo." Odvětil Calighent ,zvednul ukazováček a pokračoval
     " z nepřístupných tu máme USS Stargazer, nákladní loď USS Aphophis a malou hlídkovou loď Aljaška.Takže pochopte Kapitáne,že tu teď máme práce víc než dost."Edgar dokončil svojí přednášku a nechal Scottyho za sebou.
     Scotty byl v ten moment zahloubán do svých myšlenek a popravdě Calighenta ani neposlouchal.
     Popravdě s touhle procházkou souhlasil jenom protože měla být na konci korunována několika lahvemi pravé Kentacké whisky.To byla však pouze jenom náhrada za to na co se opravdu těšil.Teď by se nejraději viděl někde v servisních chodbách Enterprise a ne čučet na lodě,které svým způsobem byli sice krásné,ale jinak mu nic neříkali.
     " .......nevím jestli tuto loď znáte a..."
     Komodorův hlas byl silnější takže jej Scotty zaregistroval,ale o valnou část přišel ,takže jej pře rušil. "Promiňte komodore,říkal jste něco ?"
     Calighent si tak uvědomil,že jej nevnímal. "Tuto loď jsme získali nedávno."a ukázal na malou loď třídy Daedalus,která se svou velikostí absolutně nemohla rovnat samotné Enterprise, která sama nepřekypovala velikostí,ale přesto díky ní mohla Federace chránit své uzemí do příchodu těžších tříd.
     "Ano znám" odpověděl Scotty a pokračoval " na podobné jsem sloužil jako kadet,ale byla už stará.Jenže díky ní jsem poznal jak na dobré opravě záleží." Scotty chvíly zapřemýšlel než pokra čoval "Koule místo talíře a všechno jen proto aby mohla nést první opravdové silové štíty.Avšak díky tomu jsme se mohli ubránit Romulanům." Její šedivý plášť se po těch letech skrýval pod nánosy špíny a červené pruhy na válcovitém trupu se již skoro ztratily a vlastně to jediné co bylo na lodi obnoveno byl veliký černý nápis NCC- 153 a pod ním USS Harlem.
     "Odkud se tu vzala ?" videch úžasem Scotty "Už proto že si nemůžu zpomenou,že bych jí kdy vyděl ,nebo o ní alespoň slyšel."
     " Myslím,že byla nalezena jednou z našich lodí,která prozkoumávala meteorické pole na vzdálenějším území federace. Posádku v ní ,ale nenalezla.Všechny záchrané kapsle byly pryč. Po určité době dokonce zaznamenaly nouzové volání na orbitě nejbližší planetě třídy M, ale s posátky nebo jejich možných potomku nikdo nepřežil." Edgar si povzdech a doplnil větu. "Jen hroby"
     " Za první války z Romulani zmizelo mnoho lodí a jen málo z nich měli to štěstí,že někdo
     našel,alespoň jejich zbytky." zašeptal Scotty.
     "Ano to je pravda,ježe Harlem se zřejmě setkal z něčím jiným než byli Romulané."
     "Jak jste jí sem dostaly" zeptal se zájmem Scotty.
     "To je víc než zajímavé.Nejdříve jí chtěly naplnit výbušninou a definitivně zničit,ale po prozkoumání stavu lodí technici zjistily,že motory jsou v takovém stavu,že je mohly po pár opravách znovu nahodit ,stačilo jen doplnit palivo. V doprovodu a z minimální posádkou jí dopravili až na předsunutou základnu.Vyšetřovací komise zjistila,že posádka prostě bez zjevného důvodu loď opustila a nechala na pospas vesmíru.Záznamy v osobním deníku kapitána jsou neúplné a v některých posledních záznamech chaotické a ....."
     "Klidně se vám na ní kouknu." přerušil ho Scotty.
     " To není nutné Scotty." odpověděl mu Edgar z vážným výrazem ve tváři."a ostatně loď tu již stojí dlouho.Všechno co nám mohla říct již dávno řekla."
     "Ten něco tají." pomyslel si pro sebe Scotty a následoval Edgara,který již bez dalšího slova pokračoval podél stěny,ke vchodu do Harlemu.Scotty na chvíly zadoufal,že mu povolí se přeci jenom na ni podívat,ale když Edgar vchod minul a pokračoval dál,myšlenky okamžitě zaplašil.Ze vstupu mezitím vystupovaly nějací turisté,takže Scotty počkal než ho minou a pak v klidu šel za svým průvodcem.Ten již mezitím stál na křižovatce a zjevně se rozmýšlel kam dál,ale pak jen mávnul rukou a šel zas rovně do další sekce doků.Kde byly připoutány další dvě lodě.Když ho Scotty po delší době dohonil,měl přece času dostal a nebyl již nejmladší.Edgar stál zas u vyhlí-dkového okna a trpělivě na Scottyho čekal.Tam Scotty spatřil loď,srovnatelně velkou jako Enterprise.Ovšem postrádala sekundární trup,ale zato měla o dva motory navíc.Vypadala tak dominantněji,ale díky absenci sekundárního trupu v ní muselo být daleko míň místa.Dost se podobala té co měl kapitán Picárd u sebe v kajutě.
     "Není to náhodou Stargazer ?" zvolal Scotty na Edgara.
     "Ano jak jste to poznal ?!" odvětil sklamaně .
     "Jen jsem střelil naslepo.Kapitán Picard mi o podobné lodi vypravoval."
     "Takže její historii znáte ." odpověděl ještě sklamanějš Edgar.
     "To ano.ale myslel jsem ,že byla ztracena ?" Tahle Scottyho odpověď vrátila Edgara znovu do života ten okamžitě Scottymu pokynul aby šel k němu blíž.Scotty došel až k ke vstupním dveřm aby ihned na zdi spatřil malou plaketu,snad jen čtyřicet na dvacet s textem.
     "TATO LOĎ BYLA ZÍSKÁNA JAKO DAR O CTIHODNÝCH FERENGU"
     "Tomu nerozumím." přiznal se Scotty.
     "Je to vlastně paradox" odpovídal mu na otázku Edgar."Ferengové nic nedávají.Snažejí se prodat všechno s co největším ziskem.Ztráta je pro ně potupa."
     "Proč je tu tedy darovaly ?"
     "To je velmi zajímavý příběh a rád vám ho povím.To jednou le............"
     Edgar se otočil a pomalu v scházel do útrob Stargezeru v těsném závěsu následován Scottym.
     "Je již zde ?"
     "Ano pane a už z jistou chvilku čéká na,promiňte jak to jenom řekl,nemůžu se dočkat až se po letech na holku kouknu."
     "Starýmu muži v admirálské uniformě se na tváři posetýma vráskami objevil úsměv a s jemným pokývnutím vyšel z přenosové místnosti do chodby,opíraje se o svou vycházkouvou hůl, s krs kterou nebylo daleko na molo. Kráčel nenuceně a v klidu,protože zbývalo ještě asi hodinu do zavření expozice tohoto muzea,pobíhalo zde ještě pořád dost švitořících dětí kolem rozmrzelých rodičů,kteří zjevně nechápaly,proč ještě nejsou utahání.Stanice kdysi nabízela stovky kajut pro unavené důstojníky a mužstvo z přilétajících lodí.Teď byly tyto kajuty upraveny na hotel,aby zde mohli návštěvníci i přespat a když tak druhý den pokračovat v prohlídce muzea,nebo cestovali několika výletními loděmi po Sluneční soustavě..McCoy je s úsměvem pozoroval,když šel za nimi ,ale šli příliš rychle,takže przy zmizely McCoyovi z dohledu,ale to už z protisměru přicházela skupina mladých kadetů,kteří mu okamžitě vzdávali čest.Jen co rozpoznaly počet pecek na jeho límečku.McCoy ,ale pouze mávnul rukou a kráčel dál.I po těch letech nemohl pochopit co ho ve flotile drželo,když byl vždycky ten první kdo se těšil do důchodu a teď tu z nich zůstal poslední ,samozřejmě až na Spocka který stále zůstával tvrdošijně na Romulu.Objevení Scottyho dalo tehdy jeho srdci takovou úlevu,že by jí nevyvolal žádný zázračný lék.Tyhle přistávací mola mají deset pater a McCoy byl strašně rád,že vstupy do lodí byla na stejném patře jako přenosová místnost. Kdysi sem také chodily návštěvníci,ale měli přístup pouze do prvého patra,kde byla tehdy jediná vyhlídka na lodě a také restaurace.U vstupů potom přibylo také několik větších oken,takže i zde bylo na lodě docela dobře vidět.McCoy konečně vyšel z válcovitého středu a v dálce již zahlédl vstup do Enterprise.Vlastně bylo ani vidět neměl ,ale u vchodu stál pro něj známí muž.Edgar Calighent tam již stál skoro půl hodiny,když se dozvěděl,že Admirál McCoy je již na cestě.Edgar se díval snad všemi směry než se konečně podíval tím co přicházel McCoy.I na tu dálku bylo vidět jak mu zazářily oči,když ho spatřil.Kvapně vyrazil přímo k němu na proti aby admirálovi poskytl případnou pomoc,ale McCoy jej mávnutím ruky zarazil a bez problému došel sám
     " Vítám vás opět na stanici Admirále !?"
     "Děkuji ale chvíly jsem myslel,že se spět již nevrátím.Ti blázni si vždycky něco vymyslí a po-tom se najde někdo kdo o tom začne víc přemýšlet a nadělá tak víc škody než si sám myslí !"
     "Jistě pane.Birokracie je věčná." prohlásil Calighent a zařadil se vedle McCoye a doprovázel ho po zbytek cesty ke vchodu.
     "Kde teď právě je ? Na palubě ?"
     "Ano pane.Za dobu vaší nepřítomnosti jsem ho musel několikrát napomenout za nedovolený vstup na palubu USS Enterprise.Pokaždý a podotýkám,že nevím jak se mu podařilo na loď vnik-nout.Bez toho aby spustil poplašný systém."
     "Jak jinak.Zatímco by vás napadl sotva jediný způsob ,bez urážky Edgare.Tak on má v jednu chvíli v hlavě další dva." řekl McCoy a pokračoval v chůzi.Dokázal si představit jak musel být naštvaný když sem byl hnát přes půl sektoru a pak mu ani nedovolí dělat to proč sem letěl"Kde je teď ?"
     "Když mu nevyšli nepodařené nájezdy na strojovnu,přesvědčil mě abych ho alespoň pustil dojeho staré kajuty." odpověděl rozmrzele Edgar.
     "Dobře,dál již semnou nemusíte .Vím kde je."
     "Rozumím pane Admirále." a s tím se rozloučily.McCoy nemusel přemýšlet kudy se vydat. Tato loď se mu tak vžila do paměti,že se zde pohyboval jak kdyby tuto loď nikdy neopustil .Ale on ji ve skutečnosti vlastně opravdu nikdy neopustil,od tý doby co Enterprise umístnily sem,vždycky alespoň jednou za měsíc se po ní prošel a posadil se v lodní nemocnici.Vlastně aby si přiznal to zmizení Jima tehdy před sedmdesáti lety jej dost zasáhlo a když se dozvěděl o jeho objevení na Veredianu chvíly přímo zuřil,že se do toho sporu Picarda a Sorana vůbec pletl,ale pak si uvědo-mil,že on by to uděl stejně i kdyby věděl,že zemře.Procházel chodbami na jejichž stěnách stále vysely ukazatele pro turisty.Scottyho stará kajuta byla zahrnuta v prohlídce,takže McCoy sledoval jen vyznačené značky pro teto okruh.Scottyho kajuta se objevila dřív než sán čekal.Přistoupil ke dveřím a jemně se dotkl tlačítka na zvonění.Okamžitě se ozval tak známí oznamovací tón a po něm hned. "Volno" ozvalo se s útrob kajuty a dveře se před McCoyem otevřely.Tedy nemeškal a vstou-pil ,Scotty k němu seděl zády a popíjel svojí oblíbenou Whisky.Scotty nebyl žádný pijan,ale jak sám říkal jedna sklenka Whisky denně ještě nikomu neublížila a když sklenka je na víc plná, není si na co stěžovat.Na Zemi,i na Měsíci bylo dobré,že originál nesinteholový alkohol se dal dobře sehnat.
     "Jde vidět ,že ani sedmdesát let v přenosovém paprsku člověka jako ty nezmění " řekl McCoy jen tu scénu spatřil.
     "Kostro !!" vykřikl Scotty a jak mladík vyskočil s křesla. "Nevěděl jsem,že tě ti pohlaváři pustí tak brzo?"
     .McCoy popošel víc do kajuty aby se za ním dveře s tichým zašuměním zavřely.Bylo to už dávno a on si teprve teď pořádně uvědomil v jakých malých prostorech trávily měsíce při cestách vesmírem.A jen možnost podílet se na výsadcích mu dovolovala to přežít.Protože on chtěl být vždy spíš doktorem na nějakém malém městě a ne se toulat po vesmírných dávkách.Kdyby by se tenkrát neobjevila ta patálie z V´ger,asi by se nikdy k flotile nevrátil.Tok myšlenek jej,ale vrátil ke Scotto-vy."Ano naštěstí to bylo kratší než jsem původně myslel."
     "Doufám,že mi konečně dovolíš si tu holku pořádně prohlídnout."
     "Máš volnou ruku,takže tvé pokusy o infiltraci do útrob lodi snad už skončily.Technici se vrátí zítra,někteří již dnes, takže se můžeš na ně připravit ."
     Na Scottym bylo vydět,že si oddychl.Pokynul McCoyovi aby si sedl a nabídl mu skleničku ten odmítl a poukázal,že ve svých letech se musí člověk šetřit na sto procent.
     "Prosím tebe mě je stejně víc a nikdy jsem žádnou ozdravnou kůru nedržel" odpověděl mu se smíchem Scotty.
     "Jistě,ale já na rozdíl od tebe se nezašíval v přenosovém paprsku." prohodil McCoy ,o trochu víc vážně než původně chtěl.
     "Stále přímo a rovnou k věci." odpověděl mu na to Scotty,ale McCoy jen mírně pokrčil rameny a pozoroval Scottyho jak si dolévá své pití do prázdné skleničky,na které se ovšem nedalo poznat jestli byla před tím prázdná,než přišel.V láhvi zašplouchal alkohol,když jí vracel zpátky na stůl. "Už se tedy upřesnilo jakou budeme mít posádku." zeptal se Scotty když dosedal zpátky do křesla a dodal "Pokud tedy semnou na ten výlet stále počítáš!?"
     "Nejdřív ti odpovím na druhou otázku Scotty.Myslíš,že bych tě sem hnal kdybych s tebou nepočít a dál. Akademie nám poskytne kadety z tak zvané skupiny Red Sguad.Je to vlastně elita mezi kadety a pro mnohé bude prý čest sloužit na lodi se jménem Enterprise.Ne všichni k nim, ale patří,pár jich dostaneme i pro jejich dobrý prospěch." McCoy se překulil a lehl si na postel.A pak se teprve zeptal,když se zapřel rukama aby udržel tělo v částečně zpřímené poloze "Mohu Scotty."
     "Jistě Admirále." zavtipkoval Scotty. "A co důstojníky.Máš ?" McCoy si přendal ruce pod hlavu na polštář a ze jemného povzdechnutí mu na otázku odpověděl. "Zatím ne.Flotile jsem pár návrhů předal,ale konečné rozhodnutí je stejně na nich."
     "Kdy to budeš vědět ?"
     "Až mi pošlou složky." Scotty na tuto odpověď jen kývnul a stím definytyvně uzavřel cenou láhev,zvedl se a položil jí na polici.McCoy ho pozoroval a při té příležitosti se pořádně rozhlédlo po pokoji ,aby zjistil jestli si na něm něco upravil.Po tom co byla Enterprise upravena pro výhlídkové trasy,se hodně pokojů dovybavilo holografickými postavami lidí co v nich žily.I v tomto se pokaždém vstupu spustil program který všem náštěvníkum ukázal postavu Scottyho,která odpo-vídala na otázky týkající se vývoje hiperpohonu.Škoda,že jen nemohl vydět jeho tvář,když jsem vstoupil.
     McCoy totiž přikázal aby toto zařízení bylo ze všech kajut vymontováno,kromě Scottyho. McCoy se při tom pomyšlení musel zasmát.Scotty si toho nemohl nevšimnout.
     "Kostro .Ten hologram je jistě tvoje práce ?!"
     McCoy se už neudržel a začal se smát na hlas."promiň neodolal jsem Scotty."
     "Byl to promne šok.Když mé mladší já na mě vybaflo a začalo mi vysvětlovat funkci hipermotoru." promluvil už zase s usměvem Scotty a usrkl ze své sklenice.McCoy se mezitím snažil svůj smích ztišit,ale moc mu to nešlo.Jenže pak se přeci jen ovládl. "Neměj strach Scotty.Já se citil stejně po své prvním vstupu do lodní nemocnice." Scotty se ještě chvíly mlčky usmíval,než definitivně nasadil zase vážnou tvář."Nikdy jsem se tě nezeptal při našich rozhovorech,co jsi ty dělal po našem letu na Enterprise-B."Tahle otázka i McCoyovi zmrazila tvář.Zadíval se na strop kajuty a bez toho aby se na Scottyho podíval.Jeho hlas byl tichý a rozvážný. "Když Jim zmizel v tý podivný jontoví bouři,zlomilo mě to.Mí přátelé u flotily mě dlouze přemlouvali abych začal učit na hvědné akademii v oboru lékařských technik" McCoy se na chvíly zarazil,ale pak pokračoval." Když si i ty zmizel z Jelonem.Odešl jsem na deset let z flotily a stal se na chvíly tím maloměstským lékařem. Jenže mi to nestačilo a vrátil jsem se spět.Dalších třicet let jsem aktivně učil,teď už jen příležitostně na přednáškách."
     "Rozumím." odpověděl mu stroze Scotty.McCoy svezl nohy spátky na zem a rovnou se znova posedil a pak hned vstal.Scotty ho pozoroval,ale nesnažil se nikterak zadržet nebo to komentovat. "Budu ve své kajutě ,kdybys něco potřeboval ." zavolal ještě McCoy mezi dveřmi a odešel.
     Scotty posledním lokem dopil zbytek tekutiny ze sklenice a poliž jí na stůl.Scottymu se hlavou honila myšlenka,že se McCoye neměl ptát,protože z jeho hlasu vycítil,že Kostra na tu dobu nezpomýná rád.Všechny co měl rád jej opustily nebo byli prostě nedostupní.Zapřel se rukama o opěradla a vstal, ale asi příliš rychle,poněvadž se mu na chvily zatmělo před očima.Rychle zatřasl hlavou aby tmu zaplašil. Zvedl ze stolku malé čtecí zařízení a také vyšel ven.Po McCoyovy už nebilo ani vidu ani slechu. Zamířil rovnou k turbovýtahu.Ty fungovaly stále dobře,protože loď brala potřebnou energii ze zdrojů stanice. Vlastní generátory lodi byly již skoro šedesát let vypnutý a jádro hipermotorů na tom byly asi stejně.Scotty si nedělal naději ,že je uvidí v dohledné době v provozu.Turbovýtah se konečně odněkud vrátil a on mohl konečně nastoupit. "Strojovna."
     Když vystoupil ohromilo ho ticho,které sice panovalo na celé lodi,ale tady bylo ještě větší už s toho důvodu,že si to tady pamatoval plné ruchu a pobíhání techniků. Teď byla většina systémů vypnutá a svítila jen ta co měla přímou spojitost k současné funkci lodi.Indikátory napětí ukazovaly plynulé dodávky energie ze stanice.Scotty si všimnul,že některého z dříve přítomných techniků napadlo převádět menší procento energie do zásobníků záložné energi lodi.Které se vždy zapíná automaticky při výpadku hlavního zdroje.Technici tak mají relativně dost času na opravení hlavního zdroje.Enterprise tedy mohla okamžitě provádět prověrku systému na které by jinak nestačila energie.Stanice tak zbytečně neztrácela nadbytek energie.Scotty pozvedl oči a pohlédl na ztmavlí vlnitý povrch hiperjádra. Přistoupil tedy k hlavnímu panelu a po poleženi trikorderu spustil zkušební reakci hmoty a antyhmoty v reaktoru.V nádržích jí bylo tak akorát na skušební záblesk.Obrovskou vlnitou trubici na chvíly zalilo jasné pulzující se světlo,které okamžitě ozářilo i stemělou strojovnu.Zkouška a tedy i záře měla trvat minutu a to dodalo i nezbytnou energii do neaktivních panelů.Ty ze s aktivovaly a přidali tak další světlo.Strojovna vypadala tak jak si jí Scotty pamatoval.
     "Pane prosím odstupte od toho pultu." ozvalo se najednou za Scottym.Ten se leknutím otočil aby spatřil muže v nové uniformě s frčkamy technika a pilota.Který se k němu hnal jak kdyby to tu rozbíjel kladivem a křičel. "Kdo vám dal vůbec právo si s tím tady hrát." a odstrčil Scottyho od panelu.Ten chví bezmocně stál a pozoroval mladého muže jak přerušuje zkušební sekvenci ještě před uplynutím celé minuty.Toho samozřejmě dopálilo,zničil mu tak nostalgii,kterou ta záře před-stavovala. "Jakou autoritou mi tady vůbec rozkazujete pane,bez toho abyste se mi představil."zařval na něj Scotty.
     Muž aniž by mu věnoval pohled odpověděl."hrajete si tady z motory aniž by ste uvážil,že dilitiové krystaly nejsou vyměněné.Mohl jste to tu vyhodit do luftu." Mladík se otočil a konečně si našel čas aby si Scottyho pořádně prohlídnul. Pecky označující kapitána,byly pro něj jak kdyby do něj uhodil blesk.Jeho chování se rázem změnilo,okamžitě sám ustoupil od panelu."Promiňte kapitáne,ale nevěděl jsem,že už povolený přístup k systémům lodi.Admirálita rozkázala,že se toho tady nemá nikdo dotýkat až do odvolání."Tahle pokorná odpověď od mladého muže Scottyho schladila. " Admiralita již svolila a admirál McCoy se již vrátil." odpověděl Scotty a pokusil se před mladého muže postavit autorativně.Mladí muž na chvíly strnul,protože Scotty se svými stodevadesáti centi-metry a mohutnou postavou vypadal stale ještě při svém věku dost přesvědčivě.
     "Představíte se mi poručíku,nebo se to mám pokusit vydedukovat ?"
     . "Promiňte Kapitáne" poručík se postavil do pozoru před Scottyho "poručík první třidy Joe Johnston.Zabezpečovací technický poradce pro hvězdné lodě. "
     "A to znamená co ?" zeptal se zájmem Scotty.
     "Starám se o to aby lodě zde byli pokud možno stále v takovém stavu v jakém jsem příjdou a aby se jejich stav nezhoršoval!" odpověděl stále v pozoru Johnston.
     "Dobřé.Já jsem Mongomery Scott.Hlavní inženýr na lodi Enterprise a tímto zpátky přebírám velení nad strojovnou." Scottyho mohutné tělo mírně povolilo "Pohov pane Johnstne." Poručík se konečně zase uvolnil.Scotty si tak mohl muže konečně pořádně prohlídnou.Tmavá pleť naznačovala,že pochází z Afrického kotinentu,ale podle jména ho typoval spíš do Ameriky.Mohlo mu být tak něco kolem pětadvaceti a s největší pravděpodobností patřil k těm dobrovolníkům co se staraly o lodě vystavené jako exponáty v muzeu.Avšak jeho uniforma se něčím přeci jenom lišila.Na prsou nenosil standartní znak flotily,jako ten co nosil teď i Scotty,ale podobnou varinci s tím ,že se mu tam blíštila siluleta hvězdného doku 001.Mladík byl o něco menší než Scotty,přesněji dosahoval výšky maximálně stosedmdesáti centimetrů a jeho obličej nesl známky mezidruhového křížení. Jako kdyby byl jeho předek běloch ,ten se křížil s černochem a nakonec ten černoch zase s asiatem.Ale nakonec to dávalo pohledného mladíka.Scotty nad tím,ale přestal přemýšlet a otočil se spět k hlavnímu panelu.
     "Takže poručíku první třídy Johnstne.Jaký je váš názor na to co se musí udělat aby se tahle holka vrátila zpátky do vesmíru !?". na tuhle otázku se za Scottyho zády ozvalo jediné slovo "Moc."
     "Tolik ?" zažertoval Scotty,ale pak už vážně. "Jak jsou na tom rozvody plazmi a vstřikovače antyhmoty ?!"
     Johnston k němu konečně přistoupil."Líp než byste si mysle kapitáne." promluvil poručík a při tom se dotkl i pár tlačítek.Na malé obrazovce se objevilo schéma rozvodů plazmy a vstřikovačů. Obraz se pak saměřil na strojovnu a pomalu pokračoval až hipermotorům."Jeden čas se počítalo,že se tahle loď bude využívat jako vyhlídkové plavidlo po sluneční soustavě.Takže přišel rozkaz aby se rozvody plazmi vyměnily za nové,jenže pak se objevily Borgové a návrat Enterprise do vesmíru byl zrušen."
     "A s toho vyplívá co ?!" skočil mu do řeči Scotty.
     "Enterprise se sice do vesmíru nedostala,ale rozvody plazmy,byli až do zastavení prací, vyměněni ze tří třetin .Takže........"
     "Takže hlavní problém nám skoro zmizel." Skočil mu do řeči Scotty.
     "Špatně kapitáne." Spařil ho Johnston a začal si znovu hrát s panelem.Obraz na malé obrazo-vce se zase vrátil na začátek. "Na vstřikovače antihmoty se ani nesáhlo.Ty potřebují kompletní výměnu." poznamenal Johnston, jakoby mluvil o výměně žárovky.
     "To je všechno,nebo máte pro mě ještě nějaké překvapení pane Johstone?" podotkl Scotty.
     Johnston však mlčel ,více jej zaujala pípající kontrolka na konzoli u protější stěny."Tady máte to překvapení kapitáne !" podotkl Johnston.
     "Jen aby to zás nebyl jenom nějakej ftípek chlapče." Sykl smířlivě Scotty.
     Johnston zvednul ruku a ukazováčkem mu pokynul aby se šel podívat sám.
     Scotty přihmouřil oči a rychle pohnul prsty po konzoli. "Na zbraně je,ale nějakej kvalt." Zavrčel a přešel k sousední konzoli na které stiskl jediné tlačítko. "Strojovna obsluze torpéd."
     " Strojovno s obsuhy tu ještě nikdo není" ozval se takřka ihned neznámí hlas.
     "Tak ským sakra mluvím !" vyštěkl Scotty do interkomu.
     "Zbrojní technik třetí třídy Kolert.Mám za úkol zajistit nakládanou výzbroj."
     "Rozumím pokračujte." Odpověděl již smírněji Scott a přerušil spojení. "Najednou je tu rušno!" podotkl Scotty .
     "Kapitáne?!" nechápavě se zeptal jeho společník.
     "Podívejte se sám poručíku." Hlesl Scotty ,když odstupoval od malého monitoru,který zde zastával funkci,jako hlavní obrazovka na můstku.
     Johnston nesměle přistoupil a nakoukl na malou obrazovku ,viděl tak jak se kolem Enterprise prohánějí malé Work Bee,tahající za sebou oválné kontejnery,které přesouvali na stejnou palubu jako jsou výstřelové šachty fotonovích torpéd.Bylo to účelové řešení,které umožńoval přímí vstup na palubu skrs specialní dveře jimiž se dali fotonová torpéda bezpečně přesunout na palubu lodi. Pilot včelky musel opatrně zacouvala do otvoru a postavy ve skafandrech si je opatrně převzali.
     Do jednoho takového kontejneru se vešlo až dvanáct standartních fotónovích torpéd Mark VI.
     "To si máknou jestli to chtěj naplnit celý." poznamenal s úsměvem na tváři Scotty.
     "To nemyslím kapitáne." odvětil Johnston.
     "Ale notak chlapče musíte přece vědět ,že tahle loď pojme přinejmenším dvěstě fotonovích torpéd a ty se nenaloží sami, když se tu nemohou použít přenosoví paprsky."
     "V tomto bodě se svámi musím příst kapitáne." pravil vyrovnaně Johnston. "Podle spravy kte-rou jsem obdržel včera,bude na naší loď transportováno přesně šedesát fotonovích torpéd a ani o jedno víc."
     "No rozhodně na nás dost ušetřej." hlesl Scotty "Ale i tak je jasné,že na tom bude huř s tím co dát téhlenc holce do žil. Protože bych řekl, že zdejší antihmota by se dala přenést na čajový lžíčce."
     odfouk si a jedním dotikem malíčku malý monitor vypnul.
     Johnston ,jak chtěl být užitečný,předběhl Scottyho a vrátil se k prvním pultu.Ten stále běžel ,takže bylo pro poručíka jednoduché nastavit gráf na ukazatel současného stavu antihmoty .Je zřejmé kapitáne,že…….."
     "Sakra hochu ještě jednou mi řekni kapitáne." Skočil mu do řeči Scotty. "a hodim tě do warp jádra." Výhružně se na něj podíva,ale pak se objevil na tváři úsměv. "Od teď už jenom Scotty."
     "Takže Scotty..je jasné,že v nejbližší době musíme nádrže doplnit, pro plynulé nastartování jádra.
     " Johnston změnil graf na průřezjednoho ze dvou motorů."Busardovi kolektory,které nasávají hvězdní prach a s pomocí vyvíječe antihmoti,bychom měli nádrže naplněné hned.Jenže to bychom museli mít aktivní jádro a prohánět se vesmírem." Johnson domluvil a otočil se zpátky čelem ke Scottymu.
     "Jaké jsou tedy naše možnosti !?" zeptal se po chvíly Scotty i když odpověď moc dobře znal.Johnson se zamyslel než odpověděl."No můžeme požádat z kolonie na Měsíci,kde mají vyvíječe antihmoty,které jí vyrábějí z měsíčního povrchu a posílají ji do Utopia Planitia,aby nám poskytli,alespoň dvě nádrže antihmoty.Ty postačí na trvalé probuzení hiperjádra a až opustíte tento Dok ,nádrže se za jeden den doplní automaticky." na moment se zarazil." Nezapoměl jsem na něco ? Scotty ?"
     Scotty se hluboce usmál."Při skoušce bych vám dal jedničku z hvězdičkou."
     "No jo,ale co budete dělat Scotty do té doby než si najdou čas a tu antihmotu vám dodaj ?"
     "Já ?" Scotty se pokusil o žert ."Já pověřím někoho z pomocných techniků,pokud se kromě
     vás ještě někdo objeví aby dodělaly tu výměnu vodičů plazmy a na ty vstřikovače se podívám sám."
     "Kdy začnem pane."
     "Jakm….." zničeho nic ho přerušil pro něj známí hlas.
     " Scotty, tady McCoy. Ohlaš se."
     "Ano slyším.Tady Scotty.Co se děje Kostro ?"
     "Dobře Scotty.Dostav se prosím v co nejkratší době na vyhlídku."
     "Slyšel jsem jdu tam." Scotty potvrdil a komunikátor zase utichl.Vyrazil bezrosmyšlenkovitě ke dveřím,ale pak si to uvědomil a otočil na Johnsona."Pane Johnsone,až dorazí technici,zdělte jim aby okamžitě začali s opravnými pracemi a pokud se budou cukat.Tak ať se semnou spojej přes interkom a já ten příkaz potvrdím."
     "Rozkaz pane." zvolal Johnson na vzdalujícího se Scottyho,který to již stejně neslyšel.Prošel dveřmi do turbovýtahu.
     "První paluba.Můstek." Turbovýtah se rozjel a prokličkoval palubami této lodi.Scotty zaměřil svůj pohled na panel počítače který ukazoval trasu výtahu.Tu sem zřejmě dali kvůli návštěvníkům ,aby viděly kudy všude turbovýtah cestuje.Pomyslel si Scotty.Červená tečka se od strojovny pohla vzhůru,ale o pět palub výš se místo vertikálně hnula horizontálně a když dorazila ke krku lodí, za-mířila si to znovu nahoru.To už,ale pohled Scottyho zamířil opět jinam a výtah se z neznatelným trhnutím zastavil.Dveře se otevřely a on mohl vidět můstek,který zel prázdnotou.Všechny bylo tmavé a tiché.Obrazovky byly zhasnuté a místo hlavní obrazovky na Scottyho koukala stěna poseta obtronickými vlákny pro přenos obrazu na tak velkou plochu.Scotty tak měl stejný pocit,jako před tím ve strojovně.Vlastně ani nevěděl proč bezrosmyšlenkovitě zadal počítači v turbovýtahu povel k jízdě na můstek. "Už asi opravdu stárnu" řekl si pro sebe a za tichého mumlání sjel o dvě paluby níž. Vystoupil z výtahu,od něhož stačilo projít kousek chodbou až k ke staře vyhlížejícím dveřím. Jako jedny zmála byly opatřeny velkými kosočtvercovími okny ,na kterých byly vyryti insignície hvězdné flotily.Při posledních letech služby na téhle lodi do téhle místnosti Scotty chodil jen když se používala k nejrůznějším banketům a při hoštění nejrůznějších návštěv.Místnost měla připo-mínat kapitánskou kajutu na starých plachetnících,té dominovalo obrovské dřevěné kormidlo.Na jejímž dubovém podstavci byla připevněna zlatá cedulka s nápisem. "Tam kam ještě člověk nevstoupil".
     To stálo před velikým oknem ústící do vesmíru a za ním,skoro až u okna, ve starožitném chromovaném podstavci kompas.Celá místnost byla obložena dřevem a dokonce i sloupy po obouch stranách podpírající strop.Dřevěné dveře se před Scottym automaticky otevřely,takže mohl vstou-pit.Tím pádem Scotty vyděl ihned obrovské okno a skrz něj stěnu doku.U kormidla rozpoznal stojícího McCoye,i když k němu stál zády.Na osobu stojící před ním pořádně neviděl,takže nepoznal o koho jde,i po tom co neznáma osoba mírně vystrčila hlavu.Ale přerušil tak McCoyovo mluvení,jenž tak poznal,že někdo přišel.McCoy se tedy otočil k osobě stojící u okna zády ,aby se na návštěvu podíval.
     "No to je dost Scotty.Chtěl bych ti představit našeho prvního důstojníka,který se dostavil." mírně ustoupil aby tak Scottymu ukázal bledého muže ve hořčično žluto černé uniformě,řadící ho tak vyším důstojníkům na hvězdných lodích.Jenž se na něj díval nelidskýma očima.Na tuhle tvář si Scotty si na tohoto mužíka moc dobře pamatoval,už proto,že to byl ten co mu tam dal jako jediný pravý alkohol.Byl to Dat Picádův druhý důstojník,který byl jen tak mimochodem velmi dokonalý androit.Byl to přímo zázrak moderní techniky o které se mohlo Scottymu před mnoha lety jenom zdát Avšak na tomto muži se něco změnilo,když se sním poprvé setkal hleděl na něj jako dítě co poznává svět,ale teď se tvářil víc než lidsky a jeho tvář zdobil dokonalý úsměv.Kterej by mu záviděli i Mona Lisa.
     "Nadporučíku Date jak vidím vaše tvář poznala zajímavou změnu."
     "Má tvář ?" podivil se Dat ."nenechal jsem si měnit povrch tváře ?!"
     "Takže úsměv jste si sám nenamaloval ?" popichoval ho dál.
     "Úsměv je můj.Nikdo mi ho nenamaloval.Ale nechal jsem si nainstalovat emoční čip.Takže všechny emoce a narážky ještě nechápu ."
     "To přijde samo pane Date." zkoušel ho ukonejšit Scotty."Já myslel." pokračoval "že máte povinosti u kapitána Picarda ?"
     "Kapitán Picard dohlíží na dokončování své nové lodi.Takže většina posádky je dočasně přeložena na jiná místa.Na lodi kromě něj je pouze Geordi."
     "A kam zmizel váš Klingon ?" zeptal se se zájmem Scotty.
     "Byl přeložen na vesmírnou stanici Hluboký vesmír devět."
     "A co vás přimělo stát se důstojníkem na naší Enterprise." vyzvídal dál Scotty.
     "S admirálem McCoyem se znám již dlouho a když mi nabídl post prvního důstojníka. Nemohl jsem odmítnout.Už pro tu možnost sloužit pod váma kapitáne Scotte."
     "Pode mnou !!" vykřikl nevěřícně Scotty a zaměřil svou pozornost k McCoyovi."Kostro nepřehřáli se tady chlapci obvody.Co to tady plácá o službě pode mnou."
     "Promiň " promluvil konečně zase McCoy " ale nikoho lepšího po ruce nemám a ti si byl v dané situaci nejlepší volba" Tohle Scotty zaskočilo,vůbec z kapitánským postem nepočítal.Od za-čátku počítal s tím že se usídlí ve strojovně.Nervózně začal očima těkat po místnosti,než se zaměřil na Data a začal si ho pohledem měřit.V ten moment se mu na tváři objevil úsměv od ucha k uchu.
     Přistoupil blíž k Datovi a mocně ho praštil do zad,až to zadunělo a to vše doprovodil slovy.
     " Kapitána už máš " po té Datovi zasalutoval,otočil se na podpatku a v klidu vykráčel s místnosti .
     Dat se s nachápajícím se výrazem otočil k McCoyovi. "Admirále opravdu nevím co si mám o chování kapitána Scotta myslet a proč mě tituloval kapitáne,když jsem nadporučík ?"
     "To je prosté pane Date.Scotty se jako kapitán sám degradoval na komandéra a předal vám velení s okamžitou platností."
     To bylo pro Data zajímavé zdělení. "Admirále opravdu nevím jestli toho budu schopen"
     "Nadporučiku Date." uklidňoval ho McCoy a pokračoval."Moc dobře vím,že s pověřením kapitána Picarda jste převzal velení lodi Sutherland." McCoy se usmál" a nevedl jste si špatně."
     "Ano pane " odpověděl Dat " ale v té době jsem neměl emoční čip a nevím jak se budu rozhodovat v kritických situacích."
     "Dokážete ten emoční čip vypnout ?"
     "Ano pane."
     "Tak to máte větší štěstí než mi ostatní ." podotkl McCoy a pomalu přešel k zadní stěně,kde stiskl tlačítko na stěně.Na to vyjel s podlahy veliký válec,podobný těm které jsou ve strojovně. McCoy k němu přistoupil a dotkl se jednoho ovládacího panelu, jenž se celkovým zevřením podobal čtyřlístku.Na to se opět panel probudil a z prostředku čtyřlístku,vyjel obdelník.
     "Admirále smím se zeptat kdo bude dál pod mím velením."
     "Jistě !?"
     Tuto odpověď Dat znal,řadila se do sarkastických narážek ,ale i jasnou odpověď.Zeptal se tedy znova ."Tak že kdo pane ." McCoy se ani neotočil a odpověděl.
     "Vašim prvním důstojníkem bude samozřejmě pan Scott a máme i pilota, pana Jonhsona, který se právě teď nalézá ve strojovně." tímto skončil a dál se věnoval počítači a nechal Data čekat na to jestli bude pokračovat.
     "A dál ? "
     "Víc jich zatím nemám pane Date." Smutně pronesl McCoy a začal se opět plně věnovat svému počítači.

     Druhá kapitola

     Neznámí prostor

     Zámek u dveří vydal šumivé zvuky, tak charakteristické, když se dveře otevírají. Do bytu tak mohla vstoupit osoba v typické uniformě hvězdné flotily devadesátých let třiadvacátého století.Tehdá mě-li ještě ty bílé vlnkovití košile pod rudě červeným kabátem.Muž automaticky natáhl ruku a odepl bílí pásek s označením kapitána hvězdných lodí. Leví cíp kabátu se tak mohl svést a viset bez užitku.Odhalil tak bílou podešívku kabátu. Byl zjevně unaven,protože se skoro okamžitě svezl do nedalekého křesla.To stálo u nevelké police s knížkami nad nimiž vysely originály starých bam-bitek,snad až se sedmnáctého století.Všechnu tu starou kulisu doplňoval dřevěný model staré plachetnice , možná ze stejného období.Kdyby byl den,tak by mohutným zaskleným výklenkem pronikalo do bytu sluneční světlo,ale teď by pozorovatel mohl maximálně vidět třpitivé odlesky domovních světel na zvlněném povrchu San Franciského zálivu.
     "Světlo." zvolal unaveně muž.
     Avšak počítač rozzářil osvětlení na plno a muže tak oslnil.Ten si zakryl ruku a stekle počítač Okřikl,jakoby mohl jeho rozčílení pochopit. "Snížit o polovinu." počítač okamžitě uposlechl a jasznačně oslabil.Světlo mu způsobilo menší slzení s očí,takže si je otřel a šáhl po knížce,která jako jediná ležela na poličce,vedle knížek které stáli bokem ven.
     Zkontroloval bok knížky a otevřel jí v místě kde do ní byl vložen zažloutlí list papíru a začal zkoumat kde přestal se čtením.Byla přečtena sotva z poloviny. Znova se v klidu opřel a začal číst. Četl jí už dost dlouho do noci,vždy když měl večer trochu času a nebyl příliš unaven.Za čas jej však přeci je nom spánek a únava přemohly a otevřená knížka se mu houpala na vzdouvajícím se hrudníku.
     Romulus
     "Projekt se zatím daří?" promluvil mohutný Romulan který stál nad svým podřízeným,jenž seděl před obrovskou plochou obrazovkou,rozdělenou do desítek malích okýnek.
     "Ano pane " pronesl sedící muž a v zápětí se dotkl několika tlačítek na svém pultu.Desítky tmavých okének zmizela a celou plochu tak zabral obraz právě spícího muže.
     " Vykazuje známky tušení,že by věděl kde se nachází ?" hlesl znova mohutným hlasem .
     "Ne pane.Holografická simulace zahrnuje i venkovní prostory,takže z jeho pohledu není omezován." sedící muž se nenuceně na toho druhého otočil a dodal."Ale pane vyvstává tu jiný problém.Snímající kamery nevidí všude a máme stále větší problém z dodávkou energie."
     "Dobře vím Rotere,že naše generátory na to již nestačí a jsme nuceni odebírat část energie z veřejných rozvodů.Pokud by jsme začaly odebírat ještě více energie.Nějaký prokonzul by měl důvod zde čmuchat." Stojící Romulan se otočil a chystal se odejít ,pak se přeci jenom ještě zastavil Zády k Rokarovy se zeptal." Co ta převažující vspomýnky na je ho Smrt"
     "Podařilo se nám jí zcela potlačit."
     "Dobře.Nadále mě informujte o jakýkoliv pokrocích nebo změnách." Romulan konečně
     odešel z kontrolní místnosti.Roter si mohl hlasitě oddychnout úlevou.
     Opravy a prověrky nepoškozených častí pokračovaly na jedničku.Dat tuto práci přenechal na sto procent v rukou Scottyho.Do tohoto mumraje vstoupil jako jeden s prvních Sam Nichols.Byl to ostřílený důstojník a námořník. Nichols patřil mezi ty typy o kterých McCoy věděl,že mu je po-šlou.Do penze jim moc nezbývalo a tak to mělo pro ně být poslední umístnění.A nebo úplně naopak to první,ale mezi ty Nichols nepatřil.Na palubu Enterprise přikráčel s velikým plátěným pytlem,už neurčité barvy,hozené pře rameno.Měl stále štíhlou a atletickou postavu,ale vlasy mu už zešedivěly a tvář mu svrásněly vrásky.
     Enterprise
     Jako mnozí jiný staří mazáci doufali,že si zbytek služby odkroutí na lodích,na nichž povětšinou strávily i deset let, ale pak přišel Wolf 359 a ti co to př-žily, zjistili,že je již pro své stáří nikde nechtějí. Pro mnohé se tak stala konečná na nějaké zapadlé vesmírné stanici a když měly štěstí tak na některých nákladních nebo školních lodí.Nichols měl štěstív  neštěPo návratu na Zem se jako mnozí rozhodl,že si vybere takřka nikdy nevybranou dovolenou.Což nakonec dělalo dva roky.A počká jestli se neobjeví něco zajímavějšího.Když už mu dovolená skoro končila,vynořila se z ničeho nic žádost na Velitelství Hvězdné flotily,o poskytnutí zkušených důstojníků.
     Po Datovi McCoy zjistil,že Nichols je to nejlepší co mohla Flotila nabídnout.Každý příchozí na Enterprise,musel nejdříve projít obrovskou nákladní halou,pokud se netransportoval.Sloužící jako hangár pro nákladní raketoplány a pro mimořádné srocení mužstva.Nichols se postavil do prostřed obrovské plochy a nechal svést svůj námořnický pytel na podlahu.Po ploše se pohybovalo asi dva tucty mužú a žen,kteří buď vozily bedny pomocí antigravitačních plošin,nebo nasměrovávaly přilétající nákladní raketoplány,přivážející další materiál.
     Nichols tam stál jen pár minut,když mu zezadu na rameno zaklepala něčí ruka.Nichols se z leknutím otočil.Spatřil tak Data,teď již v červonočerné kapitánské uniformě.
     "Hledáte něco ?" pronesl v klidu Dat.
     Nichols zamžoural očima protože teprve po tom co Dat promluvil si všiml i jeho čtyř zla-tých pecek na límci,řadícího tak do kapitánského křesla.Postavil se do pozoru."Nadporučík Sam Nichols se hlásí do služby.Pane."
     "Pohov nadporučíku ! Jaké je vaše služební zařazení ?!"
     "Naposledy jsem vykonával vědeckého důstojníka a pomocného inženíra na lodi Princeton."
     "S touto kvalifikací se nám budete jistě hodit." Pravil uznale Dat."Máte sebou osobní papíry
     ,které by bezpečně doložily vaše zařazení a totožnost ?"
     Nichols byl touto otázkou poněkud zaskočen."Měly přijít současně s mími lékařskými záznamy pane?!"
     "To je možná důvod mého překvapení nad tím,že jsem vás zde potkal."poznamenal omluvně Dat " Náš lékař ještě nedorazil a já neměl čas si prohlédnout příchozí správy.Následujte mě pane Nicholsi." Obrátil se a vyrazil k nejbližšímu turbo výtahu.
     Nichols popadl svůj námořnický pytel a přidal se k němu.Když jej dohonil stál už v něm a čekal na něj. "Lodní nemocnice." Hlesl Dat a když se dveře zavřeli otočil se na Nicholse a zeptal se ho ."Princeton byla jedna z lodí co flotila ztratila u Wolfu 359, že ano ?"
     "Ano pane." Pravil stroze Nichols.
     "Z té lodi zbyly jen část trupu a na ní zbytky tří warpmotorů. Při našem průletu jsme braly na palubu několik desítek přeživších,kterým se podařilo dostat do únikových modulů."
     Dat to bohužel říkal jak počítač ,takže se začal v Nicholsnovi hromadit vztek."Pane mluvíte o tom jako kdybyste nebyl člověk,ale bezduchý počítač.Ti co tam zemřeli byli mí přátelé !!?"
     Data po jeho slovech naokamžik také ovládl hněv, ale pro něj to byl jenom noví pocit ,který měl možnost studovat.Takže když tento pocit zvládl v klidu Nicholsnovy odpověděl."Ale já nejsem člověk.A vlastně jsem počítač.Avšak teď si myslím,že již nejsem bez duchy.Pokud jsem se vás nějak dotkl.Tak se omlouvám."
     Tím Nicholse vyvedl z rovnováhy . "Pane teď opravdu nechápu ?"
     "Jsem android pane Nicholsi a pokud se vám tato skutečnost nelíbí.Nebudu uražen,když se necháte přeložit."
     Těmi slovy ho uzemil tak,že již nebyl takřka schopen slova a po zbytek cesty již mlčel.
     Lodní nemocnice se nacházela na palubě sedm,blízko přenosové místnosti.Dat se tam,ale nemínil zdržovat.Přede dveřmi se však zastavil v klidu se ho zeptal. "Takže jak jste se rozhodl
     Pane Nicholsi ?"
     "Pane ?"
     "Zůstanete,nebo odejdete ?"
     "Zůstanu pane."
     "Budu rád,že vás mám na palubě." Pravil Dat. "Na palubě pět ,kde se nacházejí kajuty pro vyšší důstojníky,si najděte kajutu,která vám bude vyhovovat a pak se nahlašte komandérovy Scottovy ve strojovně."
     "Rozumím pane,ale co kontrola mích záznamů !?"
     "O vašem příchodu jsem věděl.Tohle byla jenom zkouška jak se vyrovnáte s tím,že vám budu velet já !"
     Federální muzeum
     Ještě minulý den byl prostor kolem zakotvených lodí ve Vesmírném doku 001,toho času federalním muzeem, prázdné a pusté.Teď hlavně kolem Enterprise se pohybovaly malé nákladní lodě a plno servisních modulů.Které pilně vyměňovaly některé části pláště Enterprise ,i když na první pohled vypadaly v pořádku.Sken jasně ukázal mnoho mikrotrhlin a deformací.U motorových gondol byla situace mnohem horší.Jejich krycí plášť byl na přímí rozkaz Scottyho sejmut kom-pletně,aby tak každému přihlížejícímu ukázal holé hipermotory.Tenhle pohled viděla i dvojce mužů,přilétající v jednom z mála raketoplánu ze Země.Raketoplán měl stejně jako ten Scottuv povolení vlétnou do prostoru kotviště a přistát na hangárové palubě Enterprise,ale nezůstal tam. Ihned jak oba muži vystoupil se zvedl a prolítl ochranným polem.Oba se sice chtěly transportovat přímo na loď,aby se tak vyhnuly téhle cestě,ale zaprvé bylo muzeum příliš vzdálené od Země a za druhé ,transportery na lodi byli po dobu těchto oprav dočasně vyřazeny z provozu.
     První z nich byl nepříliš velký,snad něco kolem stosedumdesáti centimetru.Postavu měl plnošíhlou až zavalitou.Bylo ne něm na první pohled poznat,že většinu životu u flotily strávil za stolem, ale i tak mu to vyneslo žluto černou uniformu a tři zlaté pecky na límci.Byl přímím opakem Nicholse.Po letu na hvězdné lodi netoužil,i když za mlada jako čerství apsolovent létal na malých průzkumných lodí.Při jedné misí byla jeho loď poškozena náhlím přepadem Klingonského dravce.Po útoku zůstal na můstku jako jediný živý,ale uchoval si dost sebezáchovy takže se mu poda-řilo z lodí uniknout.Zachránil tak sebe a zbytek přeživší posádky.Avšak epizoda byla pro něj tak traumatizující,že se již od té doby do vesmíru nevrátil a s této akce už jen těžil.Ale jako mnoho jiných potřeboval před odchodem do předčasného důchodu.Patu Methemimu bylo sotva něco málo přes padesát,přeci jenom pár dnů do předepsaného času stráveném ve vesmíru,při jakémkoliv letu.
     Muž stojící vedle Methemiho,byl stejný případ a také potřeboval zápis do osobní složky v počtu uskutečněných letů.Jenže s tím rozdílem,že tento muž se do předčasného důchodu nehrnul.Byl asi tak stejně veliký a stejně starý. Dlouhá léta sloužil snad na pul tuctu hvězdných stanic jako bezpečnostní důstojník ,než se nakonec stal velitelem bezpečnosti na hlubokém vesmíru jedna. Ale jako každý i jemu se podařilo nastřádat několik chyb ve svém jinak skvělém hodnocení a tak byl převelen spět na Zem, kde zastává stejnou funkci,avšak na jiném místě.Toho,ale neuspo-kojovalo,takže když se objevila tato možnost. Neváhal a přihlásil se,už proto,že mu byl přislíben opět post hlavního bezpečnostního důstojníka ale poprvé na hvězdné lodi.A to Max Krugerovy chybělo ve složce,a on moc dobře věděl,že to bude pro něj poslední šance .Jak se dostat na hvězdnou loď Flotily a k tomu ještě Enterprise .
     Oba skoro současně položily své nevelké kufry na palubu.I když nevýrazný,přesto dost hlasitý zvuk připoutal pozornost Scottyho,který si byl pro zbytek osobních věcí z raketoplánu.McCoy mu totiž nahlásil,že jim flotila propujčí jen jeden raketoplán.Takže se ten Scottyho stal víc než potřebný a on ho pro jistotu vyklízí od věcí,o které by nerad přišel.Někdo by jistě namítal,že by Scottyho spíš připoutalo přistání rakétoplánu,ale posledních pár hodin jich už přistálo tolik,že nemělo ani smysl zvedat hlavu.Ale tenhle zvuk byl jiný a zajímavější,protože ti členové mužstva z akademie co již dorazily se většinou ani nezastavovaly a šly se rovnou hlásit na můstek ke kapitánovy.
     Scotty položil malou bedýnku spět na postel ve stroji a šel se podívat,kdo se tam zastavil a rozjímá."Máte přání." zavolal na oba stojící muže Scotty a vydal se k nim.Obě postavy tak uviděly jak k nim kráčí mohutný muž,pořád v té staré uniformě akorát opatřen třemi zlatími peckami na límci.
     "Jistě pane.Pane…" promluvil jako první Kruger.
     "Komander Scotty."
     "Ano Komandere.Nadporučík Max Kruger a poručík Pat Methemi se hlásí do služby."
     "A který je který ?" zeptal se zájmem Scotty.
     "Já jsem Kruger." označil se ten co mluvil od začátku.
     Scotty je oba pomalu obcházel do kola,aby si je pořádně prohlédnul. "Poručíku a nadporučíku vemte si svoje zavazadla a turbovýtahem si zajeďte na pátou palubu.Tam si vyberte některou volnou kajutu a pak vyhledejte Kapitána Data" Scotty domluvil a obrátil se ke svému raketoplánu aby si konečně odnesl své věci.
     "Komandere Scotte můžu mít dvě otázky." Ozval se tentokrát Methemi.
     "Ale jistě poručíku... hmm… Methemi.Ptejte se na co chcete.?!"
     "Není kapitán Dat .Ten Dat androit co složil pod kapitánem Picárdem ?"
     "Ano je ?!" odpověděl se stále zmenšujícím se zájmem Scotty.
     "A vy.Nejste nějak příbuzný z Mongomerim Scottem ?.Protože můj děda s ním sloužil."
     Scotty pochopil o co mu jde.Takže se před něj postavil a s úsměvem na tváři mu zdělil. "Ano na tvého dědu si zpomýnám.Byl to flink a ulejvák,takže podemnou sloužil jen krátký čas !
     A co se týče našeho kapitána! I kdyby vypadal jak chobotnice z Argosu IV.Stejně ho budeš oslovovat pane.Je vám to jasné poručíku ?!!"
     "Jistě komandere."
     "Tak fajn.Vítejte na palubě Enterprise." poznamenal Scotty a odešel spět ke svému raketoplánu ,než se mu z něj udělá špatně.
     Ale Methemi si přeci jenom neodpustil a naklonil se ke svému společníkovy a zašeptal mu "Paráda.Kapitána máme androida a za komandera, stopadesátiletého starce."
     
     McCoy zatím se smíšenými pocity očekával příchod nového lékaře,jenž jsem byl přidělen. Byl rád,že ve svých letech se nebude muset starat o posádku puberťáků. Lodní nemocnice se celkem nezměnila,byla jen obohacena o nový operační stůl.,ale pět lůžek zůstalo na svých místech.Jen při výjímečných případech,tedy v boji, se lůžka naplnila .Ani si nemohl zpomenout kdy to bylo naposledy. Snad neměl ani rád ty obrovské na třídách Galaxi,kde lékař v jednu chvíli nevěděl kam dřív šáhnout.Tahle ta byla tak akorát a z každého místa byla průhledná,ale on zatím seděl u stolu šéflékaře a četl si osobní záznamy již zmíněné lékaře.
     Jednalo se o jakého si ho Williama Kaena.Mohl to být jeden s těch lékařů,kteří celí život zabývali nejrůznějšími lékařskými problémy a když konečně mohli jít do zaslouženého důchodu Uvědomili si,že za celou svou kariéru nikdy nevstoupily na palubu hvězdné lodi,jako palubní lékaři.I když bylo dost a dost,těch kteří se tomu naopak vyhýbali jako čert kříži.
     Jenže tohle nebyl Kaenuv případ,on sám byl podle jeho papírů, lékař něco kolem třicítky a po deset let se zabýval studiem vývoje lékařských věd na Zemi,ale i na jiných planetách.Jeho hlavní specializace byla však na starověký Egypt .Proto si tenhle let vybral dobrovolně a odůvodnil to tím,že jej zajímá v jakém stavu bude tělo kapitána Kirka po téměř třičtvrtě roce v klimatu pouštní planety Veridian.Přímo se v jeho složce píše o specializaci na mumifikování těl všemi možnými způsoby.I když byl McCoy rád za tak mladého lékaře stejně mu na něm něco nesouhlasilo.Přeci jenom ,odůvodnění,že se hlavně zajímá o mumifikaci těla nestačí k tomu aby se tak mladý lékař dobrovolně přihlásil do téhle mise.Z řad kadetů mu flotila poslala ty o které si sám zažádal,už pro-to,že je znal ze svých přednášek na lékařské fakultě akademie a věděl o nich,že jsou dost talentova-ní ,ale přesto potřeboval zkušeného lékaře pro jejich vedení.Tenhle Kean se přihlásil úplně na po-slední chvíly a vyřadil tak z listiny možných náhradníků i jeho dávného přítele.Takže vlastně nevěděl jestli se má radovat se zkušeného lékaře,nebo uvažovat o tom,že ho bude proklínat.
     McCoy jen zalitoval,že v jeho spisech není napsáno jak se o téhle misi dozvěděl,ale ve skutečnosti mu to bylo vlastně jedno.Na fotografii v papírech tenhle muž vypadal stále jako chla-pec a McCoy uvažoval jak je tahle fotka vlastně stará,mezitím se ovšem začal v křesle vrtět ,proto-že čekání na něj byl důvod proč tu už hodinu tvrdnul. Při každém průchod nějakého člověka s posádky stvrdnu a čekal jestli se už konečně otevřou dveře.Jenže tady bylo stále mrtvo a dokonce ani žádný pacient na zkrácení dlouhé chvíle se nenachomejtl.Asi za dalších deset minut se McCoy rozhodl,že na dále čekat nebude a když už své staré tělo zvedal z křesla,tak jako na potvoru se dve-ře otevřely a do lodní nemocnice vstoupil toliko očekávaný muž.Byl menší než McCoy,ale tvář měl stále tak chlapeckou,když spatřil McCoye u křesla šéflekáře na chvíli se zarazil a čekal jestli ten starý muž se představí sám nebo se k němu má sám vydat.Po delším prohlížení zjistil,že tenhle admirál jak poznal z výložek má i lékařské insignície a pochopil,že je to možná ten admirál McCoy se kterým před tím mluvil jen audio vysílačkou.McCoy se konečně pohnul a obešel stůl.
     "Admirál Leonard McCoy ?" pronesl nesměle Kean.
     "Ano." Podotkl McCoy. "Vy jste doktor William Kean pokud mě mé oči nemýlí."
     Kean už pouze souhlasně kývnul na souhlas.McCoy odstoupil od stolu a pokynul doktorovy ať si sedne.Ten určitou dobu odporoval a apeloval na to,že je starší,on může v klidu stát.
     "Pro mě je milí chlapče lechčí stát,než znovu usednout do té židle a pak se znova pokoušet vstá." Podotkl McCoy na Keanovy argumentace.Ten tedy rezignoval a do křesla konečně usedl .Když seděl začal se ze svého místa rozhlížet po nemocnici tak důkladně,že to McCoy
     nevydržel a zeptal se ho. "Něco se vám nezdá doktore ?"
     "Ne jen mě to tu překvapuje.Vždycky jsem si myslel ,že je to tu menší !? "
     "Nedejte na první pohled." zavrčel McCoy "Kdyby se tato loď dostala do problémů.Už by vám asi tato velikost nestačila."
     "Snad nečekáte,že se tato loď dostane při této plavbě do problému ?!"
     "Tohle je Enterprise !" pravil tajemně McCoy . "Nepamatuji plavbu s touto lodí,kdy se nic nestalo."
     "Pak by to ovšem znamenalo,že jméno Enterprise je prokleté."
     "Možná." Kývnul na souhlas McCoy. "ale asi by s vámi nesouhlasili ti ,které lodě tohoto jména zachránili ze situací na pokraji smrti."
     "To by ovšem znamenalo." Zauvažoval Kean "že služba na lodi se jménem Enterprise znamená prestiž.Když ovšem člověk počítá s tou možností,že se tím pádem zvyšuje jeho možnost předčastné smrti."
     "To máte jistě pravdu doktore,ale kdyby takto přemýšleli všichni.Vesmírem by se stále proháněli akorát automatické sondy."
     "To máte pravdu admirále.Tím však narážíte na období Země,kdy se tak lidé báli smrti v kosmu,že radši posílali do okolního vesmíru sondy.Až příliš se spoléhali na dokonalost své techniky."
     "A co Zefran Cochren ?" poznamenal McCoy.
     "To byl člověk,jenž žil v době kdy lidé již tolik své technice nevěřili.A podle tehdejších měřítek mohl uspět jenom pokud věřil sám sobě a proto usedl do Phenixu sám a nesvěřil ho automatickému pilotu i když tím nejmíň tisíckrát ohrozil svůj život."
     "Uznávám a přiznávám svojí porážku." Odpověděl poraženecky McCoy.
     "Ne to nemusíte admirále." Zarazil ho ihned Kean ." kdyby v následném období nebylo mužů jako vy.Asi by se lidstvo vrátilo k automatickým sondám."
     "Tím asi narážíte na prvního kapitána lodi Enterprise, Jonathana Archera ?"
     "To je příklad za všechny admirále.Byl to člověk,který celému vesmíru dokázal,že lidé nejsou
     jenom tupí barbaři co na nadsvětelné lety přišli čirou náhodou a tak se s nimi musí i zacházet."
     "Doktore,myslím,že jsme se dostali trochu bokem od našeho kumštu." Poznamenal s úsměvem na rtech McCoy. "Jsem,ale rád,že si mohu s někým na této lodi pohovořit o úplně nesourodých tématech."
     "I mě to těší admirále." Hlesl s uspokojením Kean.
     Strojovna už nebylo tak tiché místo jako předevčírem,co jsem Scotty vstoupil poprvé po dlouhé době.Všude pobíhalo plno mužů i žen a mnohým byly vidět pouze nohy,to jak ležely ve spodních částech ovládacích pultů .Valná většina z nich byly již platnými členy posádky a už jen pár co měly na prsou místo obvyklého znaku flotily ,siluletu Hvězdného doku.
     Scotty po dlouhém pracovním nasazením, taky konečně stál nikým neoslovován a mohl tak pozorovat ,že se tato posádka sama se sebou z žívá.Mnoho mužů i žen diskutovalo o problémech Mezi sebou a jeho se již tak často na něco neptají.
     Tahle chvilka,ale netrvala dlouho. "Komandere Scotte ?" Scott se po výzvě otočil aby tak zase spatřil nevelkého obtloustlého muže,kterého poprvé spatřil asi před hodin v hangáru a nikterak jeho přítomností nebyl nadšen
     "Máte přání poručíku Methemi ?" zavrčel nevrle Scotty na jeho zavolání.
     "Mluvil jsem s tím andoidem a tem mě poslal za vámi pane !" odpověděl až příliš hlasitě,že část přítomného personálu přestala na v ten moment pracovat a otočila se za nimi.
     "Prosím ještě mi jednou zopakujte kdo vás sem poslal pane Methemi !" zeptal se pomalu Scotty.
     "Kapitán Dat mě za váma poslal aby jste mi přiděl práci.Komandere." pronesl opatrně Methemi.
     "Ano teď je to správně pane Methemi,ale jestli od vás ještě jednou uslyším takou vouto neúctu ke svému kapitánovi za let.Budete na místě degradován na plavčíka !!" křikl Scotty. "a vy moc dobře víte,že tu pravomoc mám."
     "Rozumím komandere." Hlesl ještě opatrnějš Methemi.I když v něm rostla vnitřní zlost.
     "Čím jste se doteďka zabíval pane Methemi ?"
     "Měl jsem na starost ve výzkumném centru Flotily,dohled nad kontrolou pevnosti zásobníků antihmoty. Komandére."
     Poprvé měl Scotty důvod se usmát před tímto mužem štěstím."To se hodí pane Methemi.Co nevidět nám má dojít první zásilka antihmoty,pro naše prázdné zásobníky.Sjeďte na palubu dvacet tři a převezměte to tam pane Methemi." tahle správa protentokrát zase vyloudila náznak úsměvu na Methemiho kyselé tváři a zklidnila tak jeho narůstající zlost."Ano pane a děkuji pane."
     "Odchod."
     V Methemim se po této potupě zrodil jediný cíl.Dokázat,že není tak neschopný jak si zde všichni myslí.Ve výtahu se minul s právě přicházejícím Datem a pokusil se ho ignorovat a to mu vyšlo už jen proto,že Dat s tímto mužem chtěl mít co nejméně společného.Když mu on a jeho společník Kruger na kráčely na můstek měl z nich smíšené pocity.Zatím co Kruger se choval jako plně oddaný důstojník, tak Methemi se choval vzdorovitě a odmítal přiznat Datovy plnou autoritu.
     Kruger měl perfektní výsledky a čistý záznam.Bez nějakých okolku mu předal velení nad bezpe-čností a post taktického důstojníka.Okamžitě jej poslal na palubu osm,kde se rozcvičovaly členové bezpečnostního týmu s prozatimním velitel a Methemiho poslal napřed do strojovny za Scottym ,aby si i on udělal o něm názor.Když Dat vstoupil do strojovny ještě vyděl Scottyho jak stojí a hledí na dveře.
     Když Scotty vyděl přicházejícího Data ,zavolal na něj."Co jste mi sem poslal kapitáne?!"
     "Chtěl jsem aby jste si na něj udělal názor komandere" podotkl v klidu Dat.
     "Můj názor kapitáne je ten,že patří přesně tak kam jsem ho poslal."
     "Kam jste ho poslal Scotty ?"
     "Vyklubal se z něj odborník na antihmotu."
     "To je víc než příhodné." odpověděl Dat .

     Enterprise
     Kajuta byla temná, takže celou jí osvětlovalo pouze namodralé světlo přicházející z vnějšku lodi. Dávalo to tak prostoru až mistickou podobu a osobě sedící u stolu absolutní anonimitu před tvorem , který na něj hleděl skrz obrazovku počítače.Osoba seděla o trochu dál,aby jí neprozradilo ani světlo vydávané obrazovkou.Takže mu bylo vidět pouze tělo a ruce.Tvář na obrazovce byla tak tipická,že by jí poznalo i to nejmenší dítě na Zemi.
     Zmenšené postavičky těchto mimozemšťanů se dokonce prodávaly i jako hračky,ale popravdě řečeno je prodávaly oni sami.Protože když vycítily zisk,neštítili se ničeho.Malá postava,zvířecí nos a obrovské uši. Kterých když se někdo dotkl správně dokázaly Ferengovi způsobit absolutní slast.
     "Jak jste na tom."
     Tvář kterou Fereng neviděl se šklebila a byla rudá stekem."Proč mi sem voláte.Vždyť mě můžou vyhmátnout ?" zašeptal tak hlasitě,že by se dalo diskutovat,zda to byl ještě šepot.
     "Nemějte strach." na tváři Ferenge se objevil úsměv ,který tak odhalil špičaté zuby,zaplňující celé ústa podivného tvora. "Tenhle signál je skrytý pod jiným,a ten kdo by ho poslouchal musel by být absolutní mistr."
     "Takového tady máme vy hlupáci..Našim kapitánem je Dat.Ten androit." Zavrčel muž.
     Usměv s tváře Ferenga zmizel "To ovšem mění mírně situaci."pokračoval už vážně Fereng "S tímhle vysíláním naše spojení končí. Nadále se držte jenom předem připravených scénářů.Pokud se úkol podaří setkáme se na připravených souřadnicích.Konec." Tvář zmizela a obrazovka se ponořila do tmy.Tím zase ovládla kajutu pouze modrá barva.
     "Velení zopakujte vysílání, máme tady mírné rušen a některým pasážím nebylo rozumět." Scotty ztekle praštil do panelu .Nechápal proč to zlobí,když moc dobře věděl,že je vše jak má být.
     "Problém." ozvalo se mu za zády když už klečel pod komunikačním panelem a odendával kryt.Lekl se,takže se praštil do hlavy jak rychle vstával.Sedl si na zadek a dlaní si třel zátylek.Nad Scottym stál McCoy a porvé co ho zatím Scotty vyděl se opíral o starožitnou hůl.
     "Tak sis Kostro konečně uvědomil,že si starý." Vyštěkl nevrle Scotty a s námahou se zase zvedal na nohy.Přistoupil k mladíkovy co stál o podál poklepal na rameno."Chlapče,prosím podívej se na to.Pořád to nějak zlobí."
     "Rozkaz komandére." Scotty jen vděčně kývnul a zase se plně věnoval McCoyovi.
     "Tak jak jsme na tom Kostro ?"
     "Víc než dobře Scotty.Posádka činí dvěstě mužů a žen ,no a dvanáct vyšších důstojmíků." odpověděl McCoy a sklidem se svezl na kapitánské křeslo,zrovna odvrácené od hlavní obrazovky.
     "Neodpověděl smi co zamýšlíš s tou holí Kostro."
     McCoy zvedl hůl do víšky a chvíly si jí prohlížel."Ani nevím,ale už mě nebavilo se stále opírat o zdi." opřel zase hůl o křeslo a pokračoval "kdy to spustíme Scotty ?"
     Scotty se rozhlédl a když zjistil,že všechna nejbližší křesla jsou obsazena.Obešel zábradlí a sedl si na post kormidelníka.Všechna křesla byla otočná,ale Scotty se rozkročil a opřel hlavu o opěradlo a pokračoval v rozhovoru."Všechno jde cik cak,ale jsme již plně mobilní.Johnston právě venku dohlíží na dokončování oprav vnějšího pláště."
     "Takže kdy ?" vyzvídal McCoy.
     "Nevím jak se rozhodne Dat,ale já bych to typoval tak na pozejtří,až nám dojde i zbytek zásob." Scotty se ledabyle začal pohupoval na křesle.
     "Co si myslíš o posádce ."
     "Nebude to tak špatné,avšak by mě víc potěšil počet tři sta ."
     "Myslí,že nám to bude dělat problémy ?"
     "Ne to ne.Jak si jistě pamatuješ,dokázala tato loď letět i s pěti muži na palubě."
     "Možná jsem již trochu senilní Scotty,ale tamta Enterprise shořela v atmosféře."
     "To je menší detail Kostro." Odpověděl s úsměvem na tváři.
     McCoy popadl hůl a z menší námahou se zvedl. "Tak zatím Scotty."rozloučil se McCoy a odešel do turbovýtahu.Scotty zas jen mávnul rukou a mírně se pootočil na mladíka,kterému dal před chvílí úkol."Jak jsme na tom chlapče ?"
     "Je to úplně čisté pane." odpověděl okamžitě mladý . "vše je v naprostém pořádku."
     "Asi chvilkoví pokles v sítí ." zauvažoval Scotty a i sám opustil můstek.
     Jeho kroky vedly znova přímo do strojovny.Kde měly konečně na plno spustit jádro motorů.V turbovýtahu se dotkl komunikátoru."Tady Scotty, pane Johnsone.Jak jsme na tom." V komunikátoru mírně zapraskalo,což měl na svědomí rychlí pohyb turbovýtahu.
     "Vše v pořádku Scotty.Kryty motorů jsou na místě a prověrka proběhla dobře.Měli by šlapat jak hodinky."
     "Dobře,vraťte se na loď chlapče.Najdete mě ve strojovně."
     "Rozumím.Johnson konec." komunikátor opět stichl v tu správnou dobu.Dveře turbovýtahu se konečně otevřely.Takže Scotty mohl vystoupit přímo do útrob strojovny.Na Johnstona nemusel čekat dlouho.Vypadalo to tak,že když sním mluvil,musel být již někde na lodi při cestě za ním.Měl stále ještě na sobě skafandr,ale nebylo znát,že by mu nějak vadil.
     "Tak kopni do vrtule chlapče.Ať vidím jak se točí ." křikl Scotty.
     "Jistě pane už se na tom pracuje." hlesl Johnston a přešel k panelu,který byl nejblíže u jádra.Dotkl se pár tlačítek, jenž ještě neměli nic společného s funkcí jádra,byl to starý interkom.
     "Tady strojovna poručík Johnston.Volám kontrolu nádrží antihmoty, potvrďte připravenost systémů.".
     "Tady kontrola nádrží antihmoty.Poručík Methemi.Vše v pořádku.Máte volnou ruku."
     "Děkuji.Strojovna konec." Johnston vypnul interkom a již se plně věnoval jádru.Otočil hlavu ,protože u jádra již stál jeden člen posádky a čekal na jeho povel.
     "Pane Foully zasuňte dilitiové krystaly do jádra."
     "Ano pane." odpověděl mladý muž.A jednoduchým pohybem ruky zasunul pouzdro s dilitiovími krystaly.Kdysi ,ještě když tahle loď byla vlajkovou lodí flotyli,musely každé lodě sebou vozit náhradní krystaly,kdyby se ten v jádru poškodil,nebo příliš vybil.Teď se sice používaly pořád,ale už existovalo zařízení,které jejich sílu obnovovalo.Dilitiové krystaly,jsou vlastně jakési baterie ,které uchovávají v sobě vysoký náboj pro nastartování reakce hmoty a antihmoty v jádru lodi.
     "Komandere čekám na váš konečný rozkaz ke spuštění hlavního jádra." Vyzval z ničeho nic Jonston Scottyho.
     Ten se,ale zaskočit nedal. "Pokračujte poručíku."
     "Rozumím komandere." odpověděl Johnston a zadal poslední sekvence na panelu,aby se jádro konečně probudilo a dalo lodi samostatnost.Po té se celou strojovnou rozezněl bouřliví
     potlesk.Scotty musel počkat dlouhou chvíli než se jásot utišil.Chtěl promluvit k Datovi,který přišel předtím malou chvíli po něm.
     "Kapitáne teď je řada na vás !?"
     "Myslím,že si to zasloužíte víc než já ?" oponoval mu Dat.
     "Nemyslím kapitáne !"
     Dat kývnul na souhlas a v zápětí se dotkl svého komunikátoru. "Můstku tady strojovna."
     "Tady můstek.Nadporučík Nichols slyší."
     "Pane Nicholsi,odpojte nás od stanice."
     "Rozumím." Nichols na můstku přešel od vědeckého postu ke stanovišti hlavního inženýra a stiskl jediné tlačítko. Ti co právě stály na promenádě mohly sledovat jak svorky na tlustých kabe-lech vyskakují jedna za druhou a uvolňují se tak od lodi.Ty se pak pomalu zasouvaly spět do útrob přistávacího doku.
     "Tady můstek.Hvězdný dok potvrdil odpojení od sítě stanice.Michols konec." komunikátor opět utichl.
     Po spuštění jádra zbývalo odbýt,jen zbytek dokončovacích prací.Enterprise nabírala poslední zbytky zásob a náhradních dílů a posádka dostala povolení na vycházky, před odletem.Dat využil tohoto klidu a svolal vyšší důstojníky,včetně několika kadetů,kteří byly zařazený do základního osazenstva na můstku.Jediné vhodné místo pro tuto příležitost na lodi byla důstojnická jídelna. Která se nacházela na stejné palubě jako jejich kajuty.
     Jídelna byla zatočená do tvaru půlměsíce,protože se nacházela ve vnější části talířové sekce,kde nebylo dost místa aby byla rovná,ale stačilo to k tomu aby se tam mohlo pohodlně posadit najednou čtrnáct důstojníků.Dat svolal poradu vyšších důstojníků na osmou večerní téhož dne.Přišel jako první a našel tak jídelnu důstojníků stalé ještě opuštěnou a nebylo divu .Do osmé přeci jenom nějakých patnáct minut ještě zbývalo a tudíž jeho důstojníci měli dostatek času na příchod. Dat se musel sám pozastavit nad tím,že se mu v mysli obtronického mozku poprvé objevil výraz jeho.Byl to příjemný pocit svázaný i z velkou zodpovědností za ty kteří sloužily pod ním.Vlastně se ani nedivil že velitel Scott tuto výsadu odmítl.Když si četl jeho osobní papíry,našel v nich při-nejmenším půl tuctu nabídek na velení vlastní lodi.I když mu kapitán Kirk napsal doporučující papíry.Stejně odmítl a zůstal věrný lodím pod velením jeho přítele.Dat takto přemýšlel pomalu a poměrně dlouho,což u něj bylo nezvykle,většinou mu myšlenka proběhla obtronickou sítí z rychlo-stí z časouvou délkou nanosekundy.Pro Data to byl další důkaz o tom,že se mu zase o trochu po-dařilo přiblížit k myšlení lidí.Emoční čip měl něco přes půl roku a stále objevoval nové pocity. Stál u jednoho s pěti veliký oken a hleděl na modré prostředí vnitřku stanice 001,toho času přeměněné na federální muzeum.Loď zakotvená na protějším molu stála klidně a nehnutě.Většina oken byla zhasnuta a jen tu a tam Dat zahlédl matné světélko probíjející se modrou záplavou do nichž byl i zahalen prostor jídelny a všem věcem v ní dávala nepřirozenou barvu.Dat uvažoval co lidé mají na bezcílném pozorovaní prostoru na kterém se nic neměnilo.Data nakonec prostou logikou přišel na to,že je to uklidňuje před něčím co má přijít,nebo po té co to přišlo.Kapitána Picarda takto vyděl několikrát ve své kapitánské pracovně na jejich staré Enterprise.Jenže zas to byl aforizmu,protože tahle loď je desetkrát starší než lodě třídy Galaxi.Pak se ,ale jeho myšlenky přerušily,poněvaťž mu jeho výtečný sluch prozradil,že se do místnosti někdo chystá vstoupit.
     "Světlo" hlesl.
     Jídelna se konečně ponořila do bílého světla které přebilo modrou záři a dalo tak věcem tu sprá-vnou barvu.Dveře se otevřely a jakoby všichni čekaly až na poslední chvíli, protože dovnitř postupně vstoupily všichni,kteří tu měly být.
     Dat se obrátil zády k oknu a založil ruce za záda.Za ty léta mezi lidmi pochopil že tento postoj naznačuje autoritu a sebejistotu zároveň.
     .Jako první vstoupil Scott s panem Johnstnem.Živě mezi sebou o něčem hovořili.Oba zahly rovnou do leva a sedly si vedle sebe na židle nejblíže k Datovy.Za nimi vstoupil osamoceně pan Nichols a sedl si vedle nich,do jejich hovoru se nezapojoval,ale bylo vidět,že jej jejich téma zaujalo protože je se zájmem poslouchal.Hned za ním vešly pánové Kruger a Methemi.Kruger si chtěl se-dnout také až k Datovi,ale byl Methemim zastaven,bylo poznat ,že jej prosí ať si sednou na konec.
     Pokud možno co nejdál od Data a Scottyho.Kruger po menším přemlouváním kývnul a sedl si s ním na pravou stranu stolu.Místnost do teďka tichá,ovládl zvuk překrývajících se hlasů .McCoy přišel jako další,ale nemínil si sednout ke Scottovi,zabral volné místo hned u dveří na druhém kon-ci zahnutého stolu.Zbylá místa postupně zasedly kadeti,kterým byla dočasně propůjčena hodnost poručíka nebo podporučíka.Jediné místo které zůstalo prázdné a to shodou vedle McCoye,mělo pa-třit doktoru Keanovy.
     Scotty se pokaždé když přisedal jeden ztěch kadetů letmo podíval a pak vždy pokračoval v rozhovoru z Johnstnem a teď již i s Nicholsnem,jenž to již nevydržel a při probírání dalšího té-matu se konečně připojil.Jen jedna osoba tento dialog opravdu přerušila.Na proti Scottymu zůstá-valo stále ještě jedno místo volné.Nikdo si s kadetů neodvážil přisednout,takže když do jídelny vstoupila mladá černoška s jemnými kudrdlinami a celkem vysokou postavou,zjistila,že si nemá již kam jinam sednout.Protože si toho místa vedle McCoye v daném rozrušení nevšimla,přešla podél oken až na konec a nesměle si usedla.Do Scottyho jakoby uhodil blesk,bylo až k neuvěření jak se jí podobala.Naposledy jí vyděl s takovou to tváří snad již před sto lety .Při pijetním rozloučení se Spockem, byla skleslá a skoro nemluvila.Oči měla napuchlé od pláče a takřka nemluvila.Scotty již neodolal a naklonil se k ní přes stůl.
     " Podporučíku nemáte něco společného s Nyoty Uhrovou." oslovil jí z ničeho nic.
     Ta jako kdyby do ní uhodil bleskl,stáhla ruce se stolu a položila si je na klín.S hrdla jí vyšel tichá odpověď,jenž Scotty sotva slyšel. "Nevěděla jsem ,že mě znáte komandere."
     Nad touto odpovědí se Scotty mocně zasmál než jí řekl."Tebe né,ale spíš tvojí prababyčku."
     To Uhru zarazilo a zmátlo,nemohla pochopit odkud by jí komandér mohl znát,když její praprababička žije již víc než padesát let v Kapském městě a skoro z nikým se nestýká. "Pane nemohu pochopit" odpověděla konečně "odkud mou praprababyčku můžete znát ? Když já jsem vás nikdy neviděla."
     To vyvolalo u Scottyho ještě větší výbuch smíchu."To jste ani nemohla dívenko.Tvojí prapra-babyčku jsem naposledy vyděl před osmdesáti lety ." na chvíli se zamyslel "Ovšem mě se to zdá spíš jak před třemi."
     "Komandére neuražte se,ale vy máte do stodvaceti ještě daleko."
     "Ó slečno vy mi lichotíte."
     " Pane opravdu nechápu."
     "Po tom si o tom s vámi rád pohovořím." Podotkl Scotty a usedl zpátky na svojí židli.
     Osmá hodina již odbyla a Dat nebyl s těch co čeká na někoho kde zřejmě ani přijít nechtěl. Odstoupil konečně od okna ,ale nesedl si, rukama se opřel o opěradlo křesla.Rozhlédl se po celém osazenstvu než začal hovořit.
     "Nechci začínat formálně,ani moc neformálně.Takže pokud jsme se ještě nesetkali,jmenuji se Dat a jsem kapitánem na staronové lodi Enterprise .Po mé pravici sedí můj první důstojník Mongomery Scott.Pokud bude zatěžko mluvit semnou,třeba proto,že jsem androit,obraťte se svými problémy na něj.Nikoho k vůli tomu nebudu hnát před vojenský soud." Dat na chvíli přestal mluvit a čekal jestli se někdo k tomu nebude chtít vyjádřit,ale všichni byli zticha a čekali co bude říkat dál.Pro Data to byl tak zase další nový pocit,protože by byl radši kdyby vykřikly všichni své názory najednou a ne mlčky seděly.
     "Na této lodi se tak shodou náhod sešly důstojníci,kteří na ní víc jak před půl stoletím sloužily i ti co prošly peklem Wolfu 359 a na konec ti nejlepší studenti a kadeti třetího a čtvrtého ročníku hvězdné akademie.Je to pro mě čest,že se většinou sami přihlásily,aby na tomhle starém válečníkovy sloužily.Tímto vám za důvěru děkuji."
     Proslov přenášel interkom,takže každý kdo chtěl poslouchat to slyšel."A dále.Ti starší a zkušenější důstojníci již obdržely své zařazení.Takže pokud mají k němu nějaké výhrady ať se teď vyjádří."slova objed vystřídalo ticho,takže Dat zase pokračoval."Tato cesta nemá časový rozvrh.Až jí dokončíme tak jí dokončíme.Našim cílem je systém Veridian .." Dat se sám nachytal při to jaké se mu při vyslovení tohoto jména objevují smutné zpomýnky.
     "Tam vyzvedneme tělo kapitána Jeamse Tiberiuse Kirka,který na této planetě zahynul při snaze pomoc kapitánu Picardovy proti doktoru Soranovy.
     Dále Enterprise je sice plně vyzbrojena,ale ne proto,že bychom čekaly boj,ale proto,že to nařizuje nová vyhláška z velení Flotily.Klepy které se roznesly po lodi o tom,že se na nás nepřátelé Federace vrhnou jako vosy jsou nepravdivé a věřit tomu je nelogické." Když Dat domluvil,všiml si jak jeden s kadetů nesměle zvedá ruku.
     "Ano pane Krestne ?" vyzval ho Dat.
     "Kapitáne jen jsem se chtěl zeptat jestli i ty správy o tom,že máme nést noví druh torpéd jsou také nepravdivá ."
     Dat se přistihl,že ho na moment ovládla panika a aby se těmto pocitům pro tento případ vyhnul, raději vypnul svůj emoční čip a pak teprve odpověděl."Ano tato informace je pravdivá pane Krestne." jidelnou se v ten moment ozval šum a tlumené rozrušené hlasy.Ty se snažil Dat utišit máváním ruky,aby mohl dokončit odpověď. "a když už je tato správa venku,tak jí musím upřesnit.Velení nám přidělilo celkem pět těchto torpéd, avšak doba přesunu na palubu Enterprise je z bezpečnostních důvodů utajena." Dat se pozorně podíval na Krestma. "nebo se i tato věc již potuluje po chodbách mé lodi ?"
     "Ne kapitáne." Pronesl Krestn a doprovodil to i důrazným zakýváním hlavy.
     Ale byla tu osoba,která se s tím nechtěla spokojit.."Proč jsem nebyl já o této skutečnosti předem informován kapitáne !?" Dožadoval se odpovědi pan Kruger.
     "Všechno co se této otázky týče je již dávno ve vašem osobním počítači pane Krugere.Takže se mi vaše otázka zdá poněkud nelogická ?!"
     Kruger zahanbeně sklopil své oči a kývnul hlavou,na souhlas a v této otázce již další otázky nevyslovil.
     "Máte snad ještě některé dotazy ,než to ukončím ?" zeptal se ještě Dat.
     Všichni již mlčeli,tedy až na na mladou ženu sedící vedle Johnstona.Dat se musel mírně naklo-nit do leva,aby vyděl kdo to tam vlastně sedí.Usmívala se na něj žena ,vlasy měla stočené do drdolu takže jí to dávalo starší zevření,ale Dat tváře nezapomínal.Ve skutečnosti jí bylo pětadvacet,ale mnoho mužů jí považovalo za mnohem starší a podle toho se sní taky tak bavily.Byla to Kristina Viverová ,nová hlavní sestra .
     "Ano sestro Viverová." pobídl jí Dat.
     Viverová tedy dál neváhala . "Nevím jestli o tom můžu mluvit zrovna tady kapitáne,ale posádka mě požádalo jestli by si nemohli tady na Enterprise někde zřídit bar po vzoru předních Desítek na lodích třídy Galaxi.A kapitáne ubezpečovali mě,že jediné co se bude podávat bude limonáda a sintehol." Kristina si oddechla a byla ráda,že to má za sebou.
     Dat dělal jako,že o tom usilovně přemýšlí i když byl již rozhodnut."Návrch je to v celku zajímaví. Aď pak někdo z nich za mnou přijde a ukáže mi co si pod tím vlastně představuje.Já se pak poradím s panem Scottem o umístnění takového podniku.A pokud nikdo již nic nemá.Děkuji za trpělivost a tímto první schůzi rozpouštím."
     Jídelna se zase probudila,, začalo se roznášet tiché šeptaní a tlumený smích.Starší důstojníci se po postavení protahovaly a pomalu odcházely,zatímco mladí kadeti s úlevou vyskočily a hromadně a rychle opouštěly provizorní zasedačku a pak zase místnost utichla a Dat v ní opět zůstal sá
     * * *
     Romulus

     Spockovy se honily hlavou všemožné věci,ale ani jediná jej nedovedla k závěru proč se Romulané rozhodly k právě takovému kroku.Oni musely na tuto šanci přímo čekat a nebo si jí vymodlili u sa- motného boha války.Když on sám dostal informaci o objevení Kirka zde na Romulu.Mohlo ho na-padnou,ba přímo trknou,že v této věci se Romulané budou chovat logicky a nenechají si tuto možnost uniknout.Od něj bylo nelogické,že nepočítal z nemožným.
     Teď se Spock pomalu procházel chodbou spojující dvě podzemní místnosti,jenž byly kdysi byli dolem.Většinu podzemních prostor v hlavním městě musely vyklidit. Jen dvě se nacházely stá-le v jejich rukou.Tou kterou právě šel byla jedna z nich.Tvrdošijně trval na stále přítomnosti v hla-vním městě.Po událostech před několika lety se situace na určitou dobu zklidnila,ale teď Romulané opět zvýšily svojí aktivitu a Spock si byl víc než jistý,že to má něco společného právě s Kirkem.
     V každé z jeskyň byly vždy jenom dva stálí obyvatelé,aby zabezpečovaly stálý chod.Ani jeden z nich nevěděl, kde se nachází ta druhá skrýš,dokonce ani Spock to nevěděl.Jednou v ní sice byl,ale pro jistotu si sám nechal zavázal oči,aby nevěděl kde je.Tyto dvě místnosti byly kdysi taj-nou chodbou,ještě z dávných dob,kdy romuláné tuto planetu osidlovávaly ,ale jeden z její konců byl zavalený,takže dávno již přestal svému účelu sloužit.Malé kóje,vytesané do zdí udělali až Romulanšti muži z podzemního hnutí odporu.Měla sotva tři metry na šířku a metr a půl do hloubky. Soukromí se zabezpečovalo pouze zástěnou ze staré plachty.Po chvíli přišel k té své a bez rozmy-šlenkovitě u ní rozhrnul závěs. Zbytky svíček u obřadního oltáře stále svítily i když jejich plamínky se už jen z námahou držely při životě a jak Spock pohnul závěsem ,tak jich pár zhaslo.Takže si kle-kl a vyndal tři nové aby oltář nebyl beze svitu svíček.Ty nové,po zapálení plápolaly barvou ,jenž měli vzdáleně připomínat svit Eridany. Spock si poklekl k oltáři a začal meditovat,jeho rozjímání však po chvíli přerušily kroky které se k němu blížily a i když se dotyčný snažil jít co nejtišeji ste-jně se jeho chůze prolínala celím prostorem .Závěs se opět z jemným šelestem odhrnul.
     "Co si přeješ Korule " promluvil v zápětí Spock a tím mladíka zaskočil.
     "Nechtěl jsem vás rušit velvyslanče,ale jeden s kontaktu se ozval." mladík,kterému mohlo být něco kolem dvaceti a v počítání Romulanu byl stále ještě školou povinný,jen nedočkavě čekal až se ho Spock konečně zeptá na tu získanou informaci,ale ten k jeho překvapení jen slabím hlasem prohodil "Pokračuj."
     "Ta správa potvrzuje z určitostí na sto procent,že váš přítel je přítomen zde na Romulu."
     "Zajímavé!? Kde tedy je !" podotkl Spock se stále zavřenýma očima.
     "Zde.Teda v Hlavním městě." Vykřikl dychtivě Korul.
     "Zajímavé?! Upřesni to !"
     Radost v hlase jakoby mu v ten moment vyprchala. "Velitelství Tal´Shiar.Velvyslanče."
     Pro někoho špatná správa však se Spockem ani nehnula " Jak stará je ta informace."
     "Šest měsíců ."
     "Skus mi zjistit všechno co o této budově víme a jestli tam máme jakýkoliv kontakt."
     Jeho slova doslova zmrazila mladíka v pohybu,který započal.Spock tuto strnulost pozoroval z nevšedním zájmem,aby v zápětí probral mladíka slovy."Rozuměl si ?"
     "Ano velvyslanče."
 
     * * * *
     Enterprise
     Lodní deník.Kapitán Dat. Hvězdné čas 49010.1
     První důstojník Scott potvrdil plnou připravenost lodi.Celá posádka odpočítává Poslední minuty do startu.

     Podporučík Uhura se skláněla nad komunikačním panelem a přes naslouchátko v uchu poslouchala hlasi které nikdo jiný neslyšel.Základní posádka můstku byla na svých místech a čekala na Uhřin pokyn.Pro všechny to bylo víc než napínavé,opravy byli dokončeny a nic nebránilo vyplutí lodi.
     Uhura si konečně položila ruku na klín."Kapitáne kontrolní věž nám povolila odlet ,do třiceti vteřin začne otevírání hlavních hangárových vrat."
     "Děkuji podporučíku."poznamenal Dat." pane Johnstone vyveďte nás.Čtvrtinoví impuls za dvacet sekund.Odpojte nástupní rampu a uvolněte spojovací svorky."
     "Čtvrtinoví impuls,rozkaz kapitáne." potvrdil rozkaz Johnston.Dvěma pohyby jednoho prstu uvolnil loď od stanice Enterprise se konečně pohnula a začala pozvolna couvat,na tento pohyb zareagoval Dat rychleji než Johnson a řekl
     "Zadní pohled." vzdalující se stěnu mola okamžitě vystřídal pohled na motory Enterprise a skrz ně na prostor za nimi. Pohyb lodi byl už teď konstantní a neměnil se.Obrovské vrata stanice se stále přibližovala a naváděcí světla zrychlovaly frekvenci světelných pulzů ,aby pilotovy usnadnily odhad vzdálenosti od vrat.Vrata jenž do této doby nevykazovala žádnou činnost se začala konečně otevírat a ukázala tak konečně posádce vesmír.Než loď doletěla na dotyk, byly již vrata otevřená, takže Enterprise plynule vyplula ze stanice a ocitla se konečně ve volném vesmíru.Johnson zastavil let a pomocnými tryskami otočil loď do přímého směru letu. Měsíc jenž již třista let byl obydlen osadníky zářil světli několika desítkami měst jenž se na jeho povrchu nacházely a byl tak vděčnou kulisou letící Enterprise.Dat se neslyšně dotkl ovladačů na svém křesle a zapnul falešný identifi-kační kód,který jak se předpokládalo měl překrýt jejich vlastní a nedat tak všem na srozuměnou jaká to loď se vlastně znova objevila ve vesmíru.
     Pilot zatím nechal loď letět na štvrtinový impuls a otočil se na kapitána z dotazem "Kurz Kapitáne ?"
     " 1-1-0 na 6 . Marz. Loděnice Utopia Planitia.Plný impuls"
     "Kurz 1-1-0 na 6 Marz.Loděnice Utopia Planitia.Plný impuls.Rozkaz kapitáne" zopakoval Johnson a plně se již zas věnoval kormidlu.
     Z obrazovky,jejíž obraz opět mířil do předu,už dávno zmizel malebný pohled na Měsíce ze svými městy .Vystřídal jej pohled na čistý vesmír s malou,ale jasnou hvězdou .Dat vstal s velitelského křesla a přešel až ke kormidlu kde se za Johnstnem zastavil.
     "Pane Nicholsi, plný senzorový průzkum."křikl do zdánlivého ticha "Pane Scotte prověrka všech sistému lodi.Hlaste všechny výkyvy."
     "Rozkaz kapitáne." řekly skoro oba na jednou.
     " Žlutý poplach.Všichni na bojová stanoviště."

     Celou lodí se v ten moment rozezněl poplašný signál doprovázený Datovím hlasem,jenž ještě jednou opakoval. "Žlutý poplach.Všichni na bojová stanoviště."
     Na můstku mezitím zvedl hlavu jako první Scotty,oznamující svoje hlášení. "Kapitáne všechny systémy pracují v rámci daných parametrů."
     "Plný senzorový průzkum dokončen.Ve směru našeho letu se nenecházejí žádné vesmírné anomálie ani cizí loď.Všechny lodě Hvězdné flotily v sektoru se nám nahlásili.Žádná neprotíná náš kurz." odpověděl Nicholsn .
     "Rozumím" poznamenal Dat. "Komandere ,udržujte zvýšený režim."
     "Rozkaz kapitáne !" hlesl Scotty.
     Na hlavní obrazovce se mezitím pomalu malá žlutá tečka měnila na červenou a nabýval na velikosti.Marz byl první opravdovou vesmírnou kolonií Země a postupem času co na něm probíhal program zavzdušnění a postupné osázení rostlinami pro udržení dýchatelné atmosféry, se stala na Zemi takřka nezávislou.Na časti nazvané Utopia Planitia, flotila vybudovala obrovské vývojové centrum nových technologií a lodí.Postupem času se nad touto plošinou postavili suché doky ,které se časem několikrát znásobily,jak flotila požadovala stále více nových lodí. Kdyby chtěl někdo opravdu zasadit Federaci těžkou ránu,tak by to nebylo napadení Země ,ale právě zničení loděnic. Čímž by zmařil všechny možnosti federace na odpovídající reakci.
     "Kapitáne všechny stanoviště ,kromě nepoužívaných,na lodi se hlásí.Loď je připravena."
     ozvala se po pár minutách ticha konečně i Uhura.
     "Dobře."zareagoval Dat.
     Nastalo tak další období ticha kdy bylo jen slyšet slabé hučení impulzních motorů,ale to se již Uhura znovu chytla naslouchátko rukou aby lépe slyšela.Za okamžik jí zase sejmula a otočila se směrem k Datovi.
     "Kapitáne kontrolní vesmírná centrála na Marzu se nás ptá proč máme zapnuté štíty."
     "Nahlašte ,že provádíme cvičení ."
     "Rozkaz kapitáne !" ozvala se ihned Uhura.
     "Pane Nicholsi." Zaměřil Dat svou pozornost jinam. "Jaká je součastná doba příletu na orbitu Marzu ?"
     "Devatenáct minut a dvacet tři sekund."
     Dat si uvědomil,že je to ještě spousta času a příliš dlouho pro držení posádky v bojovích pozicích . "Pane Krugere provedeme zkoušku obraných zařízení lodi.Vyhledejte nejbližší cvičný cíl."
     "Ano kapitáne." Ozval se Kruger a začal provádět vyhledávání. "Mám tady možný cvičný cíl. Jedná se o vytěžený důlní asteroid,třídy šest na pozici 63 na 145."
     "Pane Johnstne zamiřte k němu."
     "Rozkaz kapitáne."
     Enterprise změnila mírně kurz,letíc tak vstříc novému cíly.

     Kapitola čtyři

     Enterprise

     Z vesmírného prostoru se vynořila obrovská skála posetá krátery a zbytky těžebního zařízení. Byl jeden z mnoha asteroidů,přivlečených z pásma ,které ohraničovalo Sluneční soustavu a byli ukotvovány v bezpečné blízkosti kolem Marzu.Veškeré tak získané suroviny se používali na stavbu hvězdných lodí.Po vytěžení bývají většinou ihned zničeni,ale některé s těch menších se zabezpečí a do hvězdných kartografických map se zapíší jako cvičné cíle.Některé jsou dokonce vybaveny slabými vyřazenými laserovími děli po simulování palby.Tento byl jeden z nich.
     "Kapitáne navázal jsem spojení s počítačem na asteroidu." hlesl Nichols.
     "Dobře pane Nicholsi."poznamenal Dat. "nahlašte se jako školní loď USS Wasa."
     "Počítač na asteoridu potvrdil naše zařazení a započal odpočítávat jednu minutu do spuštění bojového scénáře."
     "Rozumím !!" Dat se mírně zavrtěl ve svém křesle. "Pane Krugere snižte účinost phaserů na čtvrtinu a nechte připravit pětici cvičných photonových torpéd."
     "Rozkaz kapitáne." Kruger si okamžik pohrával se svým panel a pak dodal. "zbraně připraveny. Obsluha phaserů i photonovích torpéd je na svých místech."
     "Červený poplach,červený poplach.Zabezpečit všechna stanoviště a připravte se na bojoví střed." V zápětí se můstek na Wase/Enterprise zalil do červené barvy. Dat se napřímil a začal se upřeně dívat na hlavní obrazovku, na které byl vidět v dálce mohutný asteroid. "Pilote přibližte se po vzoru útočného vzorce beta."
     Wasa/Enterprise opět zrychlila na plný impulz a po vlnové křivce se tak preventivně snažila předejít jakékoli obrané palbě asteroidu.Tmu zničeho nic prořízl oranžoví paprsek ,který minul Wasu/Enterprise právě ve chvíli kdy Johnston znova náhodně změřil let.
     "Pane Krugere zaměřte se zdroj palby a palte." vykřikl ihned Dat.
     Jonstonovi se mezitím podařilo znova vyhnout další jistému zásahu.Wasa/Enterprise se na okamžik srovnala a i ona konečně začala oplácet palbu.Jen čtvrtinoví výkon samozřejmě nemohl jakkoliv asteroid poškodit,ale kontrolní hlavní počítač na něm ty zásahy kontroloval a když zjistil,že by bylo dělo ve skutečnosti na sto procent zničenou,přestal s ním pálit.
     Avšak úspěšná nebyla jenom Wasa/Enterprise,i asteorid konečně zaznamenal pár přímých zásahů.Nichols se otočil na Data. "Kapitáne počítač nahlásil přímí zásah v přední části talířové sekce na šesté palubě.Vztyčená silová pole jsou na místě a drží."
     "Pane Krugere vypusťte photonová torpéda.Plný rozptil." Vykřikl Dat.
     Ten okamžitě uposlechl, Wasu/Enterprise opustili v rychlém sledu za sebou pětice červeně zářících koulí,které se po krátkém letu zabodli na několika místech do povrchu asteoridu.V ten moment veškerá obraná palba z asteoridu ustala.
     Dat se však chtěl přesvědčit,že opravdu vyhrál a tak nařídil oblet na vysoké orbitě kolem vesmírného kamene,ale asteorid se již nebránil.
     "Kapitáne přišla správa." Ozval se po chvíli Nichols . "Počítač na asteoridu nám blahopřeje k vítěství ."
     Dat kývnul na souhlas,že rozuměl. "Zrušte červený poplach a nastavte opět kurz na Marz. Předně,ale pošlete všem stavištím na lodi pochvalnou správu."
     Wasa/Enterprise se rozloučila s asteoridem a opět ho nechala o samotě dokud si ho zase nevybere nějaká jiná loď.Střetnutí s cvičným cílem bylo sice krátké,ale i tak se některým členům posádky zvýšil v těle adrenalin.
     Dat zaznamenal své poznatky do lodního deníku a opět se plně věnoval letu.Asteorid byl takřka na stejné oběžné dráze jako Marz,takže cesta k němu byla již krátká a brzy jej měli opět na hlavní obrazovce. "Podporučíku Uhuro spojte se s vesmírnou centrálou na Marzu a požádejte o povolení vstoupit do prostoru na Utopia Planitia."
     Uhura jenom kývla hlavou na souhlas než odpověděla. "Povolení uděleno s upozorněním na zvýšenou bezpečnost mezi suchými doky."
     "Čtvrtinoví impulz pilote, pomalu vpřed , naberte kurz k doku číslo třicet osm"
     "Nastavuji čtvrtinovou rychlost, kurz k doku třicet osm."
     Wasa/Enterprise se pomalu přibližovala k místu, jenž nakonec zabralo celou hlavní obrazovku.Nebe nad Marzem bylo plné suchých doků v niž se stavěli nové lodě pro Flotilu ve všech možných třídách,ale jasně převahovali bojové tipy.K tomu ke kterému mířili byl asi z nich největší a také skrýval takřka dokončenou největší loď Hvězdné flotily. Z dálky se také zdála již plně dokončena ,ale jak se Wasa/Enterprise přibližovala bylo znát,že k jejímu dokončení stále ještě nějaka doba schází,ale i tak jenom dílka jejího motoru se blížila velikosti Wasi/Enterprise,jež se zastavila na přepravní vzdálenost
     "Podporučíku Uhuro spojte se z lodí v ně suchého doku a požádejte o povolení přenosu jedné osoby na palubu."
     "Kapitáne ,povolení přišlo ještě dřív než jsem o něj stačila zažádat." Pronesla překvapeně.
     "Rozumím ! Pane Nicholsi můstek je váš." Odpověděl Dat .Zvedl se šel k turbovýtahu.
     Sjel na palubu sedm a prošel krátký úsek chodbou k přenosové místností.Tam vstoupil přímo na přenosovou plošinu.
     "Energii."
     Obsluhující důtojník pohl páčkou zvolna dolů,čímž spustil přenosoví paprsek,jehož záře okamžitě uchopila Datovo tělo a přenesla jej na můstek lodi ,držené v ně suchého doku.Ten o proti tomu na Enterprise byl obrovský,ale svou struktůrou se mu tak trochu podobal,už jen tím že měl také ve středu osamocené křeslo kapitána.Zde už každý návštěvník poznal,že jí do dokončení přeci ještě něco zbývá.Všude pobíhalo mnoho techniků,kteří nosily celé části panélu nebo prostě chodily tam kde je bylo zapotřebí..Mnoho ovládacích a diagnostických pultu mělo odhalené vnitřnosti,na nihž se urputně pracovalo.
     "Vítám vás kapitáne Date !?." ozval se mu za zády známí hlas,který nemohl patřit nikomu jinému než nejlepšímu příteli.Dat se otočil a okamžitě se mu na tváři objevil úsměv,dříve u něj známí spíš křečovitý,ale teď již lidský a upřímný.
     "Geordi.!?" vykřikl Dat a rychlou chůzí přešel od obrazovky,kde matearializoval ,až ke dveřím turbovýtahu,z kterého zrovna Geordi LaForge vyšel.Jeho tvář ,ale bylá jiná,jeho oči teď postrádaly vizor. Se kterým ho znal tak důvěrně několit let.Místo toho se na něj smály modré oči.
     Dat se na okamžik zarazil a mírně naklonil hlavu "Kde máš vizor Geordy ?"
     Geordy se nesměle dotkl pravou rukou na spánku ."Po návratu jsem si vzal měsíc dovolené a nechal si konečně udělat ti oční protézi.Doktora Cruserová se prostě tentokrát nenechala odbít.
     "A jak se cítíš." Zeptal se zájmem Dat.
     Geordy mírně zahmouřil oči a pak se začal hlasitě smát.Na to zvedl ruku a poplácal Data po rameni.
     "Řekl jsem něco směšného Geordy ?"
     Geordy se konečně ovládl a přestal se smát. "Ani né Date,ale mě to tak nějak přišlo zajímavé slyšet tuhle otázku od tebe."
     "I tak tvé poveselení nechápu. Můj emoční čip má asi poruchu." Pronesl ustaraně Dat.
     "Date pracuje dobře." Poznamenal Geordy "ale některým lidem ,prostě přijde humorná vždy úplně jiná věc a jiní jí tak nepochopí.Z jejich pohledu jim to vlastně ani humorné nepřipadá.No a když se jim to pokusíš vysvětlit, už to tak humorné není."
     "Takže stačí jediné slovo a každý jej pochopí trochu jinak ?"
     "Ano.I tak se to dá říct." Přikývnul na souhlas Geordy. "a co vlastně přivedlo teď velkého kapitána sem ?"
     "Mám se zde setkat s kapitánem Picárdem."
     "Ten bude nejspíš v zasedačce." a ukázal levou rukou směrem k hlavní obrazovce,kde se rýsovaly dveře.Dat se tedy z Geordym rozloučil a vyrazil směrem k zasedačce.Dveře se otevřely a on spatřil holohlavého muže jak hledí z okna.Vstoupil do místnosti a postavil se vedle vitríny v které se leskli zlaté modely lodí .
     "Date vítám vás." promluvil z ničeho nic Picard,aniž by se otočil.
     "Zvláštní ?" prohodil Dat. "Jak jste poznal,že jsem to právě já ?"
     Picard se konečně otočil a pohlédl na Data. "Tak za prvé,jsem dal všem příkaz aby mě nerušili příští hodinu a za druhé, jsem tento příkaz dal jakmile s tvé lodi přišla žádost o povolení přenosu jedné osoby sem."
     "Z mé lodi,ale takováto žádost vyslána nebyla ?" podotkl udiveně Dat.
     "Správně pane Date. Nenechal jste se oklamat." Picard se pohl od okna a přešel pomalu k Datovy. " Tak, jaká je ?"
     "Kdo kapitáne ?!"
     Picard,ale bez dalšího slova přistoupil blíž k vitríně a ukázal prstem na druhou loď od shora.
     "A ta !?" Dat založil ruce za záda "Je krapánek menší."
     "To jistě pane Date, ale pokud vyjde to co Admiralita zamýšlí.Nadělá ještě spoustu rozruchu." Picard se otočil a vracel se k oknu.Dat šel v klidu za ním.Picard mezi tím pokračoval.
     "Pamatuji si,že když jsem přebíral mojí Enterprise tak nebe nad Marzem bylo prázdné a teď je plné suchých doků o které mají zájem Romulané." Picard se zhluboka nadechl a opět se otočil čelem k Datovi. "Tuší něco admirál ?!"
     "O dodání kvantovích torpéd na palubu Enterprise ví,ale praví cíl cesty sem je mu neznámí."
     "Snad admiralita ví co dělá ." Picard se znova otočil a sebral ze stolu data book a podal jej Datovy ."Všechny doplňující rozkazy máte zde Date.Když jsem dostal potvrzení o vašem příletu na pozici dal jsem rozkaz o povolení přenosu na tvojí loď.Přivezli je před několika dny,protože i když to tak nevypadá.Tak tato loď bude již co nevidět schopná vyplout a oni nechtějí dopustit jakoukoliv nepřipravenost."
     "Posádka je dobrá a já věřím v její schopnosti.!" odpověděl hrdě Dat.
     "To je jistě pravda,ale máš Enterprise.Na palubách lodí tohoto jména se i ze zjevně neviných
     situací, stávají přelomové události."
     "Je logické,že pokud se má něco stát tak se to stane." Podotkl uváženě Dat . "takže se dá předpoklá-dat , že se události již rozeběhli tím správným směrem."
     "Jsem rád,že počítáte se vším pane Date a tímto vám přeji šťastnou plavbu."
     "Děkuji kapitáne." Odpověděl Dat a otočil se na podpatku a vykráčel s pracovny .
     "Kapitáne." promluvila konečně Uhura."Řídící středisko Marz nám povoluje odlet."
     Dat se na svém opěradl dotkl několika tlačítek ,čímž vypnul překrývací signál "Pane Johnstne nastavte kurz k planetě Vulkán."
     "Ano kapitáne.Kurz nastaven." odpověděl Johnson a rozpohyboval své prsty po ovládacím panelu kormidla.Enterprise se pomalu pohnula v před,ven z prostoru ,suchých doků. Pomalu obletěla po orbitě Marzu a nabírala rychlost až na plný impuls,který bude udržovat až dokud neopustí Sluneční soustavu.
 
     Prostor 01
     Její odlet ovšem sledovaly oči skryté pod maskovací štíty výzvědné Romulanské lodi, schované v pásmu asteoriudů mezi Marzem a Jupiterém.Umístnění bylo přímo ideální,protože maskovaná loď byla v toto sektoru prakticky neviditelná.Jediné co jí mohlo ohrozit byly těžební stanice na větších asteoridech,ale Romulanský kapitán nebyl hlupák,vybíral si jen ti skály které byli vytěžené a skýta-li tak hodně možností úkrytu. Kapitán měl za úkol sledovat jakoukoliv aktivitu v hlavních loděnicích federace.Romulanského kapitána ovšem překvapila ta stará loď která se tam z ničeho nic objevila.
     "Setníku Kuprale specifikace té archaické lodi." promluvil do ticha komandér, čímž vyjádřil co si o té lodi myslel.
     Mladí Romulan se ani neotočil a ihned hlásil."Je to starý křížník, třídy Constitution Refit veliteli Akranaku.Registrační číslo NCC 1701A."
     To již komanderá zaujalo,otočil se od obrazovky a přešel k setníkovy."Pod jakým jménem ?!" vykřikl velitel Akranak.
     "Enterprise veliteli."

     * * * *
     Enterprise
     Osobní deník Admirála Leonarda McCoye.Hvězdný čas 50311.3.
     Kapitán Dat se drží mé žádosti a letí přímím kurzem k Vulkánu.Savik přislíbila,že se s námi zůčastní pietní akce na počest Jima.Jeho smrt mě přeci jenom zasáhla víc,než jsem si myslel. Po tragedii na Enterprise B,jsem se pokoušel s jeho odchodem smířit,ale stále jsem měl na paměti jeho slova,které mi sám řekl,že umře až bude úplně sám,ale já tam byl,tak že jsem těch sedumdesát let doufal.Jenže jeho proroctví se nakonec přeci jenom splnilo a na Veridianu III jsme s ním nebyly ani jeden.

     Romulus
     Kirk se prudce zvednul z křesla na kterém usnul.Pot mu zalil celou tvář,rychlím vyhlédnutím z okna zjistil,že je již odpoledne.Poslední dobou se skoro bál usnou,až ho to zmohlo a únavou usnul v křesle.Knížka která mu stále spočívala na břiše,spadla a vydala dutý zvuk.Kirk se po ní natáhl a položil jí zpátky na stůl.Už několik nocí jej děsil sen o jeho smrti .I když to byl jen sen ,přesto se zdál tak strašně živý ,jako by to byla zpomýnka na které chtělo jeho tělo urputně zapo-menout.Vstal s křesla a odešel do koupelny,aby smyl studený pot z tváře.Voda byla chladná a osvěžující. To potřeboval..
     Z ručníkem,kterým si otíral mokrou hlavu vyšel zpátky do obývácího pokoje a zastavil se ve skleněném výklenku.Nevěděl proč,ale pohled na stařičký most v dálce jej uklidňoval.Jeho konstrukci stále obletovaly malé tečky,které představovaly armádu robotyckých natěračů,jenž pořád obnovovaly, navzdory jménu mostu,červenou barvu konstrukce.Bod dním čas od času proplula nějaká ta loď a vznášedla nad ním přelítala ve všech směrech.Auta které jednou při své návštěvě minulosti se po mostě již dávno nepohybovaly ,ale chodců,nebo spíš turistů,se po něm pohybovalo dost a dost.Kirk čekal na zvonek,který by měl oznamovat příchod kontraadmirála Hastna, jeho přítele z admirality.Po návštěvě Enterprise B se mu opět zachtělo velet a postačila by mu i do- konce nějaká loď třídy Chalanger,nebo i nákladní loď,jen kdyby mohl stát na jejím můstku.Jenže admiralita mu to nechtěla dovolit a tvrdošijně trvala na jeho přítomnosti zde na velitelství flotily.
     "Jsi příliš cený Jime a ratši tě máty tady na velitelství" opakovaly mu do nekonečna.A jemu to připomínalo staré přirovnání.O obehrané desce.
     Oznamovací tón u dveří se konečně rozezněl .Skoro běžel ke dveřím,jen aby si to Hastn nerozmyslel a neodešel,byl roztřesený jak dítě co se těší na vánoce.Přistoupil ke dveřím a stiskl na nich zámek.Ty se tiše otevřeli.Jima na chvíly zaskočila,že vidí někoho jiného,než kontraadmirála Hastna.
     "Spocku ?!"
     * * * *
     Enterprise
     "Pane právě nám přišla nová kódovaná správa." muž jemuž už začali šedivět vlasy zvedl hlavu a upřeně se podívala mladíka,kterého nepoznával.Byl asi jeden z těch nových co nastoupily nedávno."Co může být tak důležité,že mě rušíte." Zařval postarší Romulan a výhružně se postavil nad stolem u kterého do teďka seděl.
     Mladík mírně poodstoupil ."Naše spojka nahlásila,že Enterprise opustila federální loděnice nad Utopia planitia Pane."
     "Už ?" zareagoval se zaujetím a vytrhl digitální tabulku z mladíkových rukou. Rychlím kmitáním očí si správu přečetl. "Hlupáku.Chceš mě ohromit a předložíš mi správu o tom ,že flotila je tak zoufalá a posílá do vesmíru lodě se kterými bojoval už můj dědeček." Mladík již nemluvil,jen se uklonil a koukal co nejrychleji zmizet.Již zase sedící starší Romulan jej však zarazil.
     "Ale přesto !? Možná,že ta správa nebude zas tak bezcenná?"
     Doktor Kean byl zamyšlený a jaksi duchem nepřítomný.Seděl za svím stolem v ošetřovně a snažil se přežit nezáživné odpoledne.Ani neslyšel volání sestry Viverové,která nakonec musela přijít až k němu aby si jí vůbec všiml.
     "Pane doktore !" to už skoro křičela.Kean se leknutím narovnal a zaraženě sledoval sestru stojící nad ním.
     "Ano sestro ? Někdo snad přišel ?" pronesl poněkud zmateně.
     "Jen jsem vám chtěla říct pane doktore,že máte po službě a můžete odejít.Doktor Fisher je již tady." Viverová mírně uhnula,aby jej mohl vidět.
     "To už je tolik ?"
     "Ano pane doktore." odpověděla hlavní sestra.
     Kean vstal a srovnal si uniformu,ze stolu si sebral dva data booky a šel ke dveřím,kde se ještě otočil. "Pokud se objeví jakýkoliv těžký případ,tak mě zavolejte."
     "Jistě doktore." Prohodila již mírně podrážděně Viverová.
     Kean se rozloučil a vykráčel na chodbu.
     Několik prostorů na lodi bylo zajištěno a nepoužívalo se, většinou proto, že pro tuto misi byly k nepotřebě. Mezi ně především patřily laboratoře.Pokud byl někdo dobře zběhnutý v technice, ale nemusel být inženýr ,mohl v klidu dokázal nepozorovaně otevřít dveře .Bez toho aby se rozeznělo poplašné zařízení na můstku. Paluba dvě byl přesně jeden s těch míst. Celí prostor se topil v temnotě a nezvaný příchozí musel použít příruční baterku připevněnou na ruce. Laboratoře se nacházely pouze v neuplném kruhu a do Jeffrizovích průlezů zde byl pouze jeden přístup.
     Ten ale tajemné postavě, ale bohatě stačil. Baterkou si posvítil na ovládací panel a opatrně jej odstranil .Jedním pohybem dvou prstů přerušil poplašné zařízení ,pak už jen stačilo stisknou příslušné tlačítko k otevření již zmíněného průlezu. Tato část trasy musel nezvaný podniknout po kolenou, ale jen kousek. Protože za chvíli se dostal do vertikální šachty procházejí celím středem talířové sekce Enterprise, kde se již stačilo držet kovového žebříku a sestoupit po něm až na jakoukoliv palubu nacházející se v talířové sekci. Pro jeho plán by bylo lepší se dostat až ke strojovně ,jenže tolik času zase neměl. I zde se nacházelo to co potřeboval, phaserová banka ,skoro uprostřed talíře , ale nejlepší na tom bylo tom,že nemusel až k nim.
     Když na to ten muž znova pomyslel ,objevil se mu na tváři škodolibý úsměv, který hraničil až s výrazem šílence.Sestupoval už skoro patnáct minut,když se po jeho pravici konečně objevili dve-ře s přesně s tím číslem které potřeboval .Stejným způsobem vyřadil poplašný systém a otevřel vstup. Ten měl na víšku skoro metr a půl,takže mu nedělalo žádný problém se tam dostat.Přesunul opatrně pravou nohu a stejně se tak chytl i rukou ,pak se už jen stačilo opatrně přehoupnout a vstoupit do průlezu a přesně jak bylo v plánech se počítačoví uzel nacházel snad jen dva metry od vstupu. Tento uzel nebyl zajištěn,už jen proto,že nikdo nepředpokládal jeho reálné využití proti lodi.
     To ve své podstatě sice byla pravda,ale k tomu co dotyčný chtěl udělat postačovala až dost.Chytil kryt oběma rukama a pomalu jej sundal,chtěl se tak vyvarovat jakéhokoliv zvuku,i když byla jen malá možnost,aby jej někdo uslyšel.
     Světlo vyzařované uzlem jej na chvíli oslepili,takže musel počkat než mu zmizí mžitky před očima a pak to konečně spatřil.Kousek od toho uzlu vycházelo vedení rozvodu plazmy a tenhle počítačový port jasně ukazoval citlivou vyváženost napětí po celé lodi,kdyby ukazovatel začal kle-sat nastal by problém,který by se začal okamžitě ukazovat na některém z mnoha panelů ve strojovně i na můstku.Kdyby začal stoupat,dostávala by loď a její systémy větší příkon energeie,ale i ty by po delší době měly za následek vážné poškození lodi. Když to spatřil s uspokojením se znovu usmál Odepnul si s opasku diagnostický trikordér a pomalu s ním opatrně proskenoval celí port.Věděl si-ce moc dobře kam šáhnout,ale chtěl mít naprostou jistotu.Bedlivě prostudoval získané informace ,nechtěl být překvapen skrytým bezpečnostním zařízením.nebylo tam již nic,takže se opatrně dotkl ovladače. Číselný algoritmus, který jako jediný bránil nepovolaným vstup,nebyl pro tohoto muže žádnou překážkou.Jeho prolomení mu nezabralo ani ne dvě minuty.Takže mu již nic nebránil zadat počítači nové příkazy.Rozkývat stabilitou rozvodů plazmy.
     Chvilková nestabilita by samozřejmě lodi nikterak neuškodila,ale pokud se pravidelně opako-vala ,pomaloučku narušovala strukturální integritu plazmovích rozvodů.
     Nadarmo se neříká : "Tichá voda ,břehy mele." Počítač pak ,až narušení bude příliš velké, automaticky hlavní systémy vypne a loď,ač nezničena,ale vážně poškozena,se stane na delší dobu prakticky nepohyblivou.Štíty lodi se vypnou a všechna zbylá energie v bateriích půjde do podpory života.
     Všechny tohle se mu prohnalo myslí,když dokončoval úpravy na uzlu.I kdyby na to někdo náhodou přišel,jen najít ten spravný uzel by jím přinejmenším trvalo několik dní a on pro ně stejně nezamýšlí zanechat nějaké usvětčující důkazy.Dříve než vrátil kryt na místo si počkal na první výkyv v napětí. Uprostřed portu byl malí senzor ,který ukazoval hodnoty napětí.Pokud bylo všech-no v pořádku,senzor svítil jen ve žlutém poli uprostřed,ale pak se na chvíli rozšířil i do červeného pole,ale skoro okamžitě zase ustoupil a přesunul se do zeleného pole.Vše trvalo snad sekundu a případnému pozorovateli to muselo připadat jen jako chyba počítače.Muž se po třetí uspokojivě usmál a vrátil kryt na místo a stejnou trasou se nikým nepozorován vrátil spět.
     Jen shodou náhod,byl tím pozorovatel pravě Scott.Zrovna při prvním takřka neznatelném vý-kyvu sledoval jeden z již zmíněných panelů,ale i když jeho cvičené oko toto mírné kolísání zazna-menalo,vše jen komentoval poklepáním na panel a když po tomto úkonu se vše vrátilo do původního stavu,tak se již tomu dál nevěnoval. Při druhém mírném výboji u se díval někam jinam a u třetího již vůbec ve strojovně nebyl.
     Kean se vyplašeně probudil a sedl si na postel.Hodiny ukazovaly,že do začátku služby mu zbývá ještě několik hodin.Když si chtěl promnout oči ,zjistil,že mu s čela stéká studený pot.Vstal a přešel do malé komůrky se sonickou sprchou,ale i s umyvadlem.Vyklopil malou kovovou páčku nahoru aby tak pustil vodu do připravené dlaně.Několikrát se tak opláchl a utřel se osuškou.Ten sen co se mu zdál byl podivný a sám by jej spíš řadil k nočním můrám.Otočil se a stále z ručníkem kolem krku se vrátil zpátky k posteli.Chvíli přemýšlel jestli si půjde ještě lehnout ,ale stále živé výjevy ze snu mu ten nápad vypudily z hlavy.Zase vstal a připnul si komunikátor spět na uniformu a při tom si uvědomil,že v ní vlastně i spal.Bylo něco kolem sedmé ráno pozemského času a Jean nevěděl co bude dělat do dvanácté kdy musí vystřídat jednoho ze svých dvou mladších doktorů,ani nevěděl jakého,Fischera nebo Suchota.
     Chvíli bloumal po chodbách Enterprise než jej nohy donesly do společenské místnosti,která byla ovšem skoro prázdná .Jen pár sportovně založených kadetů cvičily na několika trenažerech ,když to spatřil otočil se na podpadku a zase odešel.Ošetřovna se nacházela jen o palubu víš,takže šel k ní a chvíly doufal,že se oběví nějaká kryze,ale nemocnice zela prázdnoutou.
     "Na tenhle klid budete možná jednou zpomýnat."
     "Co….cože ?" Kean nadskočil,jakoby na něj promluvil duch. Na to se otočil a spatřil za sebou stojícího McCoye,jak se opírá o svojí vycházkovou hůl.
     "No povídám,že takhle stichlou ošetřovnu jsem na téhle lodi vyděl jenom několikrát." odpověděl McCoy ,když lehce nahlížel přes Keana do ošetřovny.
     "Neuražte se admirále,ale radši bych spomýnal na nějaké to vzrůšo,než na stichlou nemocnici bez paciéntů." pronesl nevrle Kean.
     "No jen počkejte můj milí doktore.Na má slova ještě dojde !?"
     "Pak se vám pokorně ukloním admirále."
     "Budu se těšit." Odpověděl s úsměvem na tváři McCoy.
     "A vi zde někoho hledáte ?" snažil se Kean přeladit na jiné téma.
     "Vlastně vás Willieme."
     "Mně ?!" podivil se Jean.
     "Jistě ! hlesl úsečně McCoy " Mladým se povedlo přesvětčit kapitána,aby jim povolil otevřít menší bar na Vyhlídce.Takže si dokážete představit mojí situaci."
     "Situaci ? Jakou situaci ?"
     "Ó můj nechápaví příteli.Vždyť i mimie je mladší než já."
     "Ááá… ták." svitlo konečně Keanovi. "Vy po mě chcete abych vás tam doprovodil."
     McCoy se Keana zamračil a nesouhlasně zakýval hlavou. Kean se zarazil a mírně svráštil obočí nakonec se přeci jenom lišácky usmál. "Admirále ve městě je noví podnik,nepřidáte se ? Zvu vás"
     McCoy si začal mnout bradu "Myslím,že teď nic namám.Veďte mě."

     Už po dvou dnech letu se tento prostor stal nejnavštěvovanějším místem na Enterprise. Po dotazu hlavní sestry, nedalo Datovi moc velkou práci vybrat vhodné místo.Vyhlídka byla nejidea-lnějším místem na lodi,už proto,že svími mohutnými okny směřující do vesmíru,tolik Datovi připomínaly přední desítku na jeho Enterprise.Nebylo to tam stejně velké,ale pro bar a několik stolů tam bylo místa víc než dost.Sestře Viverové poskytl povolení nad vybudováním v těchto prostorech bar,ale stou podmínkou,že se zde bude výhradně podávat sintehol a mají na to čas do opuštění doku.
     Poručík Ivan Nikolai,se odváži ještě dál a poprosil Scottyho o udělení povolení k zamontování, alespoň jednoho replikátoru na vyhlídku.Scottyho vydina baru na lodi tak nadchla,že nejenže namontoval replikátor sám,ale propašoval těsně před odletem,ještě pár lahví opravdového alkoholu s odůvodněním,že tu sinteholovou břečku do huby nevezme.
     Při slavnostním otevření se chodba vedoucí k Vyhlídce zaplnila natolik,že po chvilce již ti co přijeli turbovýtahem pozdě,raději nevystupovali.
     Když Scotty přestřihával stuhu,natáhnutou u vchodu do nového baru.Pronesl slavnostní řeč "Každý koho nuda tíží a nemá již nic ve spíži.Tak ať pak všechny jeho cesty vedou do Baru na půl cesty." Po této veršovance se ozval hlasitý jásot a Vyhlídce pak již nikdo jinak neřekl.

     Doktor Kean a McCoy konečně dorazily až před staře vyhlížející dveře,které se před nimi otevřely.V tu ránu se na ně vyvalil hluk od asi třech desítek přítomných.Byly zde skoro všichni co právě měly volno.U pultu vždy stál ten kdo tam chtěl být a pokud musel odejít nahradil ho někdo jiný s přítomných.Bar Na půl cesty,tak vlastně neměl stálého barmana.
     McCoy se rozhlédl,jestli neuvidí někoho známého a nemusel hledat dlouho.Na právé straně ode dveří.Seděl Scotty a mával na něho zdviženou levicí.Vždy si uměl najíd dobré místu,vždy uprostřed mezi barem a replikátorem zabudovaným ve zdi.U stolu seděl sám a na něm měl pouze jednu skleničku.Do poloviny zaplněnou narudlou tekutinu.Nejspíš to byla jedna stěch právích,co se skrývala v zavřené skřiňce uvnitř barového pultu.
     "Už jsem myslel,že se tady neukážeš Kostro." zahulákal Scotty i když byl McCoy i Kean nadoslech i šepotu.
     Keana,ale víraz směřovaný k admirálovi zarazil. "Kostro ?" nechápavě se zeptal McCoye.Ten se usmál a odpověděl.
     "Stará přezdívka z mládí."
     Kean chtěl zaujmout místo vedle McCoye,když si uvědomul,že tady asi obsluha neexistuje. "Admirále , komadere chcete něco donést.Mám právě namířeno k replikátoru ?"
     Ti se na něj lišácky usmály.Ale první odpověděl McCoy."Dáme si čaj Willieme."
     Kean odeběhl k replikátoru a ani né za dvě minuty se vrátil se dvěma kouřícími šalky."Je to Erl Grey." a položil je na stůl."Nevěděl jsem jaký druh pijete a tenhle si podle nabýdky dávají skoro všichni ?!"
     "Děkuji ten postačí." odpověděl vděčně McCoy.Scotty jen naznačil,že je mu to fuk a dolil si zbytek alkoholu do čaje.Kean mezitím zase dešel,aby si i on donesl něco k pití,ale oba překvapil, když si donesl vysokou skleněnou láhev naplněnou tekutinou,na první pohled připomínající limonádu.
     "Multivitámínoví nápoj." odpověděl Kean ještě dřív než se stačil někdo z nich zeptat.
     Blížila se osmá hodina a část osazenstva baru odcházela do jídelny o několik palub dolů,aby se dopředu v klidu najedla.Protože střídaly noční službu a proto si většinou takhle po ránu dávaly limonádu,nebo jednu sklenici sinteholu.Byly tu prostě proto,že ti co končily noční službu se tu na ráno scházely před tím,než se šli konečně vyspat.
     Scotty měl taky právě po noční službě ve strojovně a tak si jednu sleničku pravého alkoholu mohl dovolit.Jako hlavní inženýr mu nikdo nenakazoval si brát noční službu už první den plavby,ale jeho hlavní starostí byl dobrý chod všech sistémú.Hluk jenž se linul od odcházejících pomalu odezníval .
     "Co jste dělal Willieme,že máte tak zašpiněnou uniformu." Zeptal se nevině McCoy když dosrkl první doušek svého čaje.
     Kean se po téhle otázce zarazil ,protože nechápal co admirál myslí."Kde zaprášená.?"
     McCoy zvedl ruku a ukázal na podlouhou prašnou šmouhu,táhnoucí se po pravém boku. Uniforma byla ve spod černá takže na ní byl světlešedivý prach celkem dobře vidět.Kean zvedl ruku ,aby se na ní sám podíval,ale nedohlédl na ní.Zvedl se tedy se židle a přešel k barovému pultu za nímž někdo s historicky založených dizajnéru tohoto baru pověsil mezi police zrcadlo.Kean se před něj postavil v dostatečné vzdálenosti,aby se vyděl celý,nebo alespoň tu část trupu kterou potřeboval vidět.Mírně se natočil a znova zdvihl pravou ruku.McCoy měl pravdu,prašný flek tam opravdu byl Takže jej levou rukou oprášil a vrátil se spátky ke stolu.
     "Měl jste pravdu Admirále." pronesl udiveně Kean když si sedal. "ale co je zvláštní vubec ne-vím,kde jsem tady k ní přišel." a rukou opsal kruch zahrnující jakoby celou loď
     * * *
     Kapitánuv osobní deník. Hvězdný čas 50311.4
     I po tolika dnech je pro pořád zvláštní toto své označení vyslovovat.Posádka Enterprise mě jako kapitána přijala vcelku vlídně a nikdo neměl vážnější výhrady.Díky emočnímu čipu je tak mohu více pochopit.

     Dat se nechtěl v kapitánském křesle chovat jako stroj nehybně sedící a sledující obrazovku.Otočnost křesla využíval k tomu aby sledoval všechna stanoviště, a občas se sám zvedl a chodil po můstku. I třetí den plavby se obešel bez sebemenších komplikací,jen tu a tam došlo k náhlému poklesu energie,ale kdybi to nenahlásily sami počítače,těžko by na to přišel někdo jiný kromě Data.Komander Scott slíbyl že se na to sám podívá a žádný pokles se zatím dlouho nekonal.Na hlavní obrazovce stále jen ubíhali hvězdy kolem lodi a díky časomíře na její horní části si tak každý mohl uvědomit,že osmá hodiná večerní pozemského času právě skončila.
     I když sám takřka nepotřeboval odpočinek a v činém stavu dokál pusobit i několik týdnů ,přesto jako příkladný kapitán dodržoval požadovaný počet ve službě na můstku,ale vždy v noci loď přenechal ve velení některého z kadetů.Stačily dvě noci a skoro každý z nováčků žádal o udělení noční služby na můstku.Dat opět vstal ihned jak zmizela padesád devídka z časomíry.
     "Pane Sirsi máte velení."
     "Ano kapitáne." odpověděl mladík sedící na stanovišti vědeckého důstojníka.
     Z vyšších důstojníků tu zbyl jako poslední.Všichni ostatní měli již dávno po službě a vlastně po nich ani nikdo nežádal aby si brali noční směni.Těch si většinou užívali když byla loď v bojovém poplachu.Bylo to takové nepsané pravidlo a nikdo se jej nepokoušel komentovat nebo napadat. Dat pomalu přešel k turbovítahu a když se dveře zavíraly,ještě zahlédl jak na se na pár desetin vteřiny rozsvítila varovná kontrolka na právě opuštěném stanovišti vědeckého důstojníka, kterých si nikdo nevšiml.Oznamující znovu skoro neznatelný pokles energie.Datuv pozitronoví mozek to však zaznamenal a provedl rozbor.
     Upozroněni oproti minulému svítilo o někol nanosekund déle.Dané zjištění dalo Datovi noví cíl cesty. Do strojovny.
     I tam začínala noční služba, osazenstvo nebylo ještě bylo úplné.Jeden z mužů stojících u panelu se otočil aby zjistil kdo to přišel a když zjistil,že je to kapitán okamžitě se postavivil do pozoru a hned tiše siknul na muže stojícího za sebou.Ono možná muž bylo silné slovo,protože většině zde přítomných bylo možná před nedávnem dvacet a pokud si Dat dobře spomínal,nebo si to vyhledal ve své databance,tak jen jediný zde z přítomných opustil akademii.
     "Pohov praporčíci." zavelel Dat a sledoval jak se chlapec před ním uvolnil. "Nějaké potíže ?"
     "Ne pane.Všechny sistémi pracují v ramci daných parametrů." Zvolal praporčík Fernandez.
     "Nesouhlasím praporčíku Fernandezi." zarazil ho Dat. "Na můsku se znovu oběvilo mírné podpětí v sítí." doplnil pro uplnost Dat a přešek nejblíššímu panelu.Hned na prvém zaznamenaly jeho pozorné oči,že energický rozvod plazmi se na chvíly rozkolísal,ale hned se vrátil do normálu. Jako každý kdo by toto spozoroval jednou za den by se tomu dál něvěnoval,asi každý na týhle lodi. Protože takovéto výkyvy se na starých lodích čas od času objevovali.Jenže mírné poruchy,spíš na-světčovali tomu že to není občasné rozkolísání.
     "Praporčíku Fernandezi." oslovil mladíka Dat." zaznamenal ste za svou službu výkyvi energie v rozvodu plazmi ?"
     "Ne pane." Poznamenal "Ani jsem nemohl.Přišel jsem chvíly před vámi." Dokončil větu udi-veně Fernandez a přistoupil k Datovi,aby se kouknul co dělá.Ten mezitím projížděj jak nejrychleji mohl všechny přidružené soubory a sistémi,kde hledal jakoukoliv podobnost s výkyvem energie v plazmě,jenž před chvílí pozoroval.A to co našel jej nanejvýš překvapilo.Za posledních třicetdevěd hodin tu bylo přes osumnácet záznamů o rozkolísání v rozvodech plazmy,které postupně narůstaly.
     Data na okamžik ovládli pocity,které ještě neznal.Přesto se mu je podařilo přejít.Narovnal se a dotkl se svého komunkátoru"Kapitán volá můstek.Okamžitě přejděte na impuls."
     "Tady můstek.Podporučík Sírs.Rozumím kapitáne.Přecházíme na impuls." ozvalo se okamžitě.
     Dat se chtěl znova dotknou svého komunikátoru,když se ozval nečekaně ten kterého chtěl právě zavolat. "Strojovno tady Scott,co to tam sakra vyvádíte."
     " Scotty když už jsi vzhůru ,připoj se ke mně ve strojovně." odpověděl mu Dat.
     Scotty nemusel dvakrát přemýšlet o tom s kým právě mluví "Hned jsem tam kapitáne."
     Ta jeho chvilka nakonec znamenolo deset minut standartního času, než se jeho zavalitá postava oběvila v dveřích strojovny. Byl to zajímavej pohled,šedivé vlasi měl rozcuchané a dvěma prsty levé ruky si mnul oči aby lépe viděl.Data zaregistroval okamžitě,jeho bledá tvář se nedala přehlédnout. "Co sedě ,že jste z běhu přešli na chůzi"
     Dat výjimečně mlčel a jen ustoupil od pultu stranou s gestem ruky ,ať se podívá sám.Scotty jemě přihmouřil oči a popošel k diagnostickému pultu aby se podíval co bylo tak důležité ,že musel vstát s postele.Už první čísla které spatřil mu udělali vrásky na čele.Rozpohyboval své prsty po pu-ltu a spustil diagnostický program znovu.Né že by Datovy nevěřil,ale chtěl vydět jak ty čísla naska-kují na vlastní oči. "Našel jste nějaká závážná poškození kapitáne." zeptal se Scott a dál studoval monitor.
     "Ne,rozvody vykazují stabilní vedení plazmi." poznamenal Dat. " zjistili jsme to včas."
     "Nechápu jak jsem si toho mohl nevšimnout." prohodil Scotty a ustaraně si prohrábl rozcuchané vlasy. "Někdo si s tím uděl dost práce,aby si toho nikdo nevšiml. Sakra ale kdo !!!"
     vykřikl Scotty a otočil se zpátky na Data.
     "To bude předmětem vyšetřování." Odpověděl mu Dat "naší prioritou je se postarat o odstranění vzniklých poškození.Jinak se poletí touto rychlostí k Vulkánu,několik měsíců."
     "To abychom šly prozatím tlačit." neodpustil si ironickou poznámku Scotty.
     Dat se znova vrátil k pultu a ukázal Scottovi nejvíce postižené sistémi.Na monitoru se objevila horní a boční silueta Enterprise ,postupně zaplňovaná tečkami.Ukazující postižené části lodi. Scotty se sám dotkl několika tlačítek,po kterých se mapa změnila.Teď zahrnoval pouze jednu část talířové sekce lodi v které bylo nejvíc teček,ukazující postižené sistémi,z nichž nejhlavnější byla phaserová banka.Pokud by je teď někdo napadl,vystřelili by pouze několik výstřelů, než by vylítlo půl sekce do luftu.
     Scotty zvadl hlavu a otočil jí na Data. "pokud si tady někdo hrál na inženíra." Položil prst na monitor."bylo to tady!"
     Muž sedící ve své kajutě se napřímil když zjistil,že loď již neletí warpem. Místnost byla úplně setmělá a jen hvězdy se mu odražely od široka otevřených očí.Nemohl tomu uvěřit,ale bylo to tak. Buď nastavil kolísání moc silné,nebo na jeho sabotáž přišly a kdo jiný na to mohl příjít než ten plechoví mozek Dat.
     "Sakra !!" zařval a vstal s pohovky,na které doteďka ležel a přešel k svému počítači.I když sám přikázal Ferengům,aby mu už nevolali,jemu nakonec nic jiného nezbyde.Napsal na monitor "Plán A nevyšel,přecházím na plán B." Zhustil správu do jedné milisekundy a pak jí nejdříve po-slal ,přes několik jiných terminálů,než se připijí k stardatním správám vysílaných z lodi.

     I McCoye zarazilo náhle spomalení.Večer trávil opět v Baru Na půl cesty a dával si svůj jeden z mnohých čajů přes den.Na stole před sebou se mu váleli fotografie.Na mnohých byl on sám a někým,s kým se kdysi setkal,ale na většině pozoval s členy jeho staré posádky.Pro něho to byla už dávná minulost a skoro zapomenuté spomínky.V baru s ním sedělo jen pár členu posádky ,sedících u stolů a povidájících mezi sebou i ti však přestali mluvit,jen co si všimli okolních hvězd. Viděných přes mohutné čelní okno.
     McCoye rosčilovalo,že je mimo okolní dění zrovna na téhle lodi.Pohled s okna mu,ale stačil k tomu aby sám přišel na to,že Enterprise letí pouze impulzem.Už už se chtěl dotknout svého ko-munikátoru z žádostí o dotaz,jenže nakonec ruku stáhnul spět,popadl svojí vycházkovou hůl a vyšel ven z vyhlídky.Byl přece admirál,takže se nebude doprošovat o informace a zjistí si to sám. Šel rovnou k turbovýtahu. "Strojovna." procedil mezi zuby a dál mlčky čekal až jej tam výtah dopravý.
     Vstoupil do dění ve strojovně aby ještě zaslechl jak Scotty říká Datovi."..........bylo to tady."
     "Co bylo tady Scotty." promluvil okamžitě McCoy,jakmile Scotty pronesl svojí větu. a pak pokračoval až k místu kde oba stáli,aby se sám podíval na co Scotty vlastně ukazoval prstem,ale na monitoru byl jen část schématu,kterému nerozuměl.Takže se opřel rukou o pult a opakoval svojí otázku "Co se stalo Scotty."

     "Nechci sejčkovat Kostro,ale vypadáto na to,že se nám někdo hrabal v rozvodech plazmi." odpověděl mu Scotty a jedním prstem vypnul obrazovku.Dat podezřele mlčel,protože studoval proč opět jeho komander nazval admirála Kostro,když vůbec jako kostra nevypadá.Jeho kuže je sice hodně vrásčitá,ale to by se dalo spíš připisovat jeho věku,ale to oslovení bylo jistě staršího data.Takže Dat nakonec dospěl k tomu,že se jedná o jistý druh přezdívky.Používaný mezi osobami,kteří se znají již dlouho a nechtějí se oslovovat důvěrně.
     "Seš si jistý Scotty." pokračoval mezitím McCoy.
     "Víc než to.Za prvé kapitán našel v záznamech,že ty výkyvi jsou přesné na sekundy a za druhé.Takže kdyby to byla normální porucha,počítač na můstku i tady ve strojovně by stropil šílený poplach."
     "A stoho vyplívá co." ptal se dál McCoy.
     "S toho vyplí to,že ty poruchy někdo naprogramoval.Kostro." Scotty se odvrátil od McCoye k Datovi. "Kapitáne doporučuji okamžitě nalézt upravený uzel a vrátit vše do normálu."
     "Proveď te komandere." odpověděl Dat a kvapně odešel ze strojovny.Scotty pak nemeškal ani minutu. Pohledem zjistil kdo je z techniků přítomen.Lusknul prsty a tím získal všech okamžitou po-zornost.
     "Pane Nikolai a Fernandezi v co nejkratší době z organizujte patrací skupiny a najděte ten zatracený uzel .Nechci být prorok,ale soustřeďte se na oblast největšího poškození kolem phaserové banky. "
     "Jistě komandere ." ozval se jako první Nikolai a s polečně s Fernandezem vyrazily ze strojovny.

     Kapitola Pátá.

     Romulus

     "Velvyslanče Spocku to není rozumné." Tuhle větu mu opakoval vždy když se je zeptal na další podrobnosti.Jeho odhodlání je ničilo,ale dál ač neochotně odpovídali na otázky.Dávaly Spockovy nazřetel,že oni jej tam dokáží dostat, ale ven se musí dostat sám.Jen s pomocí jejich nasazeného muže,o kterém ještě ke všemu nevěděli jestli o něm Tal´Shiar už neví. Protože jediné co věděli na sto procent bylo to,že Tal Shiar ví alespoň to,že tam někoho mají.To jak se dostala správa ven bylo nanejvýš podezřelé.
     Kolem něj proudily davy Romulanů a ani jednoho,že se třeba právě otřely ne vrazily do nejhledanějšího muže na jejich planetě a Spock moc dobře věděl,že tohle bude poslední místo,kde by ho hledaly.Jeho plán byl velmi jednoduchý i když v něj věřil jen on sám.Vstoupit postraním vchodem do ustředí Tal Shiaru a přes svůj kontakt se vetřít do holografického programu,kde vě-znily Kirka.I když se dalo polemizovat o tom,zda ho opravdu vězní.
     Když teď kráčel tou ulicí,jeho logika mu stále vnucovala myšlenku,že už to přece není jeho Kirk,ale stejně se mu do mysli vloudila myšlenka,že i to si mohl říct Kirk když jeho tělo odvážel z Genezis.
     Spock jenž měj svojí tvář skovanou pod kápí se zastavil a rozhlídl se.Jeho obezřetnost byla na místě,vždy existovala možnost,že ho někdo sleduje.V této části města již davy prořídly,takže se dalo dohlídnou dál aby s klidem v srdci zjistil,že jej nikdo nesleduje.Ulicí ušel ještě nějaký kus než zatočil do jedné z mnoha Malých uliček,jenž by ho měla dovést až k zadnímu traktu ústřední budovy Tal Shiar, kde by na něj měla čekat spojka.Ulička se několikrát mírně lomila,ale byla to ta správ-ná. Když už si Spock myslel,že vchod přešel vyloupla se ze stínu vetší postava,byla o něco vyšší než Spock,ale byl to on.
     "Velvyslanče,musím důrazně protestovat,je to příliš nebezpečné." promluvil šeptem do ticha muž jemuž stále většinu obličeje kryl stín.
     "To už jsem dneska několikrát slyšel." odpověděl mu na to Spock.
     "Pak dobře víte,že ti kdo vám to řekly měli pravdu." Romulan touto odpovědí mírně zvěšil hlas,ale ne zas o tolik aby jej bylo slyšet dál než na několik metrů.
     "To vím a rád to podstoupím." odpověděl z ledovím klidem Spock. "Hlavně mi řekněte jestli je ve vašich možnostech mě tam dostat."
     Odpověď Romulana však už tak klidná nebyla a intenzita hlasu opět o něco stoupla.
     "Do simulátoru vás dostanu bez problémů,ale jestli si někdo všimne,že nejste simulace,nastane takoví kolotoč,že nebude v mích silách vás od tamtud dostat." Muž se po té mírně naklonil a podíval se na obě strany jestli se někde nehýbe jeden z nespočetných stínů.
     "Tak se pokusím chovat se jako nedokonalá simulace."promluvil mu do toho Spock.
     "To bych nedopuročoval.Od posledně mají stále ještě vaší věrnou kopii.A jste Vulkánec nemůžete se chovat nedokonale."
     "Dokážete si pohrát s počítačem tak aby to vypadalo,že je v provozu moje simulace."
     Romula postrčil Spocka dál do stínu budovy než odpověděl. "Vy stou vaší logikou,by ste si měl uvědomit,že připravovat plán těsně před tím než vstoupíte do jámy lvové je nelogické!"
     Enterprise
     Dat stál u dřevěného kormidla na Vyhlídce.Bylo hodně brzo ráno,takže bar se nořil v tichu. Enterprise se již pět hodin ploužila polovičním impulsem a zatím nic nenasvědčovalo tomu,že se něco na tom změní.
     Dveře vydali obvyklý syčivý zvuk,když se otevíraly.Do místnosti vstoupil Scotty s malou tabulkou v ruce. "Takže." pronesl Dat, stále se dívaje ven přes veliké čelní okno.
     Scotty došel až k němu a stoupl si vedle něj.Položil tabulku na skleněný kryt kompasu,než vše doplnil svými slovy. "Většina oprav je skončeno.Zbytek se již dá dokončit za letu."
     Dat sebral tabulku s kompasu a rychle si přejel všechny informace."O pachateli tu nic není !?"
     "To ani nemůže bejt." odpověděl pohotově Scotty. "Na použitém uzlu,nebyli žádné organické zbytky ani otisky prstů.Pan Kruger pátrání v tomto směru odpískal a nechal nás pracovat."
     "Co si o tom myslíte vy sám Scotty ?" pravil Dat,když pokládal data book spět na kompas.
     "Všechna bezpečnostní opatření v tamtěch místech jsou standardního typu.I když je není ve své poctatě snadné obejít, stejně se to tomu dotyčnému povedlo.Typoval bych to na někoho,kdo se vyzná v technických manuálech téhle lodi."
     "Máte na někoho podezření Scotty ?" zeptal se přímo Dat.
     Scotty na to však jen odmítavě zavrtěl hlavou. "Jen blázen by na někoho v téhle situaci ukázal prstem,když nemáme v ruce ani chlup."
     Dat souhlasně kývnul a dotkl se svého komunikátoru. " Kapitán můstku."
     "Tady můstek.Mluví nadporučík Nichols."
     " Pane Nicholsi vracíme se na původní kurz .Warp pět."
     "Rozkaz kapitáne." potvrdil příkaz Nichols.
     .Vulkán
     Enterprise vystoupila z hiperprostoru dost blízko systému Eridani v němž se i nacházela planeta Vulkán.Hvězda Eridani byla o několik milionů let starší než Slunce a také o hodně větší.To samozřejmě dávalo o hodně víc tepla Vulkánu kde denní teploty většinou neklesaly pod čtyřicet stupňů. Enterprise se k Vulkánu blížila již teď jen pod plným impulsem ,ale i tak se její rudé zabarvení stávalo brzy dominantou obrazovky.Planeta se sice na první pohled podobala Marsu,ale při-nejmeším byla jednou tak velká než samotná Země.Na Zemi se kdysi bály,že z Marsu k nim přiletí horda krvežíznivých Marťanů,ta paranoia se nejvíce připisovala druhé polovině třicátých let dva-cátého století.Vulkánci se před mnoha staletími,opravdu takovým tvorům podobali,byli krvežízniví a nemilosrdný. Avšak válce,které se tak pozemšťané báli se nakonec nevlhli, protože o dvěstě let později se střetli s potomky těchto vulkánců,Romulany.
     "Kapitáne vstoupili jsme do systému Eridian." Promluvil do šumu přístrojů Johnston. "snižuji rychlost na nula cela třicet pět."
     "Dobře pane Johnstne. Pokračujte." Odpověděl Dat.Vstal a přešel ke stanovišti komunikace.
     "Kontaktujte středisko vesmírných letů na Vulkánu podporučíku." promluvil klidným hlasem k Uhuře a čekal až se na hlavní obrazovce objeví tvář bez výrazu,kterou tak často vídával,když se sám díval do zrcadla.Naposledy,ještě ne ani před půl rokem.Teď se již několikrát přistihl u toho jak se směje,když si spomene na nějaký vtip,jenž mu kdysi vyprávěl Geordy a pokoušel se tak mu ukázat pojem humoru.
     "Kapitáne spojení navázáno." Hlesla po chvíli Uhura.
     "Na obrazovku ." opověděl Dat a vrátil se spět,ke svému křeslu a jen co tam došel,zjevil se na obrazovce obraz Vulkánce v uniformě federace.
     Pat Methemi seděl na místě,které bylo pro něj prostě stvořené a na lodi by se nenašlo lepší.Učást na téhle nudné misi,bylo pro něj spíš rozkaz než zlepšení jeho dávno mrtvé kariéry.Kdyby nebylo té zatracené povinnosti o počtu nalétaných hodin na hvězdných lodí,asi by stále seděl u skoro stej-ného stolu na Zemi.Na palubu dvacet tři se uchazeči přímo nehrnuly,spíš to tu bylo za trest,nebo za úplnou neschopnost a to Methemi věděl, jenže Methemi byl na téhle lodi asi jediný expert ohledně vyvíječů antihmoty a on to moc dobře věděl.Když jsem šel dobrovolně,stal se tím pádem důstojníkem s nejvyšší hodností.
     Na této palubě se nacházel emitor vlečného paprsku a nádrže antihmoty.Kdo měl jen trochu rozumu věděl,že je to de fakto třetí nejduléžitější místo na lodi a to si uvědomoval jen málokdo. Teď měl pod sebou jenom tři členy posádky,kteří vždy sloužily po dvouch jednu službu.Jo a proč to většina mužstva považovala za trest ? No nebyla zde ,zrovna v táhle sekci žádná okna.Každý si tu připadal jako v kleci.Za několik minut mu skončí služba,takže spustil diagnostiku a čekal na jakékoliv výkyv od normálu.Neobjevilo se nic,pro zdejší obsluhu to byla vždy ta nejlepší správa, takže jej opět vypnul a zvednul se ze svého křesla.
     "Je to vaše podporučíku Izavo." sdělil muži stojícím za ním.
     Jasuho Izava byl to muž japonského původu,čemuž i nasvědčovala i jeho výška,která byla i na Japonce mála.Měřil sotva stopadesát centimetru, takže do křesle vždy musel mírně vyskočit a chodidla si vždy omotal kolem jediné nohy křesla a pak se už věnoval své práci.Podle jeho tváře by mu nikdo netipovala jeho mladiství věk ,bylo něco málo přes šestadvacet a co si Methemi za těch pár dnů služby tady spomínal ,nikdy ho neviděl se usmát.Na svého služebního partnera mluvil stroze a nikdy neřekl víc než opravdu musel.Jejich první setkání,znamenalo vcelku velké ročarování pro Methemiho.Izava byl druhý komu služba zde nepřipadala jako trest a jenom to,že byl služeně mladší zachránilo Methemiho od pro něj potupné služby po tímto pulcem.
     Zbylí dva mladší členové zdejšího osazenstva zde nebyli na stálo.Díky krátkosti mise se střídali vždy po třech dnech a i tak je bylo vždy po skončení služby vidět v Baru na Vyhlídce.Prostě se nikdy nezdrželi dýl jak musely.
     Methemi již vykročil z oddělení pryč,ale v chodbě se otočil a vracel se spět.Sdělit ještě něco svému podřízenému. "Pane Izavo dnes se budou opět střídat." Zvolal ještě dřív než se mu Izava objevil za rohem. "takže mě informujte o….." zbytek slova mu zamrzl v ústech když si na okamžik všiml co Izava právě dělá.Na monitoru určitě nebylo to co tam mělo být.Izava však obraz takřka v ten samí okamžik změnil a podíval se na Methemiho.
     "Ano pane ?" zeptal se nevině a pozorně Methemiho sledoval.
     Tomu se honili hlavou myšlenky,jestli ho má pokárat nebo dělat,že si ničeho nevšiml.Vybral si tu druhou možnost.Né že by byl až tak moc velký zbabělec,ale vyděl v tom šanci pro sebe.
     "Až se vám pane Izavo nahlásí noví dva příchozí.Tak mi dejte vědět."
     "Jistě pane." Odpověděl s úsměvem na tváři Izava a opět se otočil k monitoru.
     "Vítám vás Enterprise." promluvil okamžitě Vulkánec,když zaregistroval,že jej na lodi můžou již slyšet. "Jaké máte přání."
     Dat přešel blíž k obrazovce."Žádáme o povolení vstoupit na orbitu."
     "Povolení uděleno." odpověděl skoro okamžitě Vulkánec a zmizel z obrazu, dříve než stačil znovu otevřít pusu.Dat to nemínil dál komentovat a postoupil zpátky až ke kormidlu. "Kupředu pane Johnstne." Enterprise opět nabrala rychlost a pod plným impulsem se hnala k Vulkánu.Avšak ještě dřív než Vulkán stačil zaplnit celou obrazovku,vstoupil na můstek McCoy.Pomalu přešel k zábradlí a tiše pozoroval zvětšující se planetu.
     Dat měl velmi dobrý sluch,takže jeho příchod zaznamenal."Admirále? Může vám nějak pomoci" zeptal se Dat,když se na McCoye otočil.
     "Nenechte se rušit kapitáne." promluvil konečně McCoy. "Chci jen sledovat tu planetu. Pokud ván to tedy nevadí ?"
     "Jistě že né admirále." Pronesl Dat "Podporučíku Uhuro zavolejte znovu Vulkán !"
     "Ano kapitáne." špitla Uhura . "Obraz nebo audio."
     "Ne .Jen žádejte informace o současného pobytu kapitána Savika a požádejte o povolení přenést se na povrch."
     "Ano kapitáne." odpověděla a již se plně věnovala své práci.

     Podporučík Izava se shýbnul aby vytáhl skrytý vědecký trikordér,který měl schovaný v přenosném kufříku. Stanoviště u kontroly nádrží antihmoty bylo až na něj prázdné.Takticky se zbavil svého nového podřízeného,jenž s toho měl milou radost,že mu služba skončila o něco dřív.Tento postup byl na lodích běžný,pokud se předem vědělo,že loď na orbitě zůstane delší čas a samozřejmě se neočekávala žádná akce.Tudíž mladík neprojevil sebemenší podezření.

     Scottyho to přehlédnutí stále mrzelo a vyčítal si jej.Zrovna stál u jedné z konzol na stanovišti v centrále phaserů a zabezpečoval všechny okolní uzli,proti sabotáži,nebo nedovolenému používání. To že k nim byl tak snadný přístup nemohl pochopit. Za takovéto přehlídnutí,by jej asi Kirk pověsil na ráhno.Jak tolikrát od něj slýchával.Scotty pohledem překontrolovával změněné funkce,jenž se mu objevili na malé obrazovce.Souhlasně si pro sebe zakýval hlavou a promluvil na dívku sedící vedle něj.
     "Ráchel." stačil se sní opět důvěrně seznámit." teď se skus do toho dostat.
     Dívka se usmála a vstale.Musela totiž přejít k jiné konzoly na druhé straně místnosti. "Čtyřikrát jsem vás dostala Scotty." křikla na něj když si znova sedala.
     "Tak to zkuste po pátý Ráchel a pak si o tom popovídáme.Dívka nejdřív postupovala úspěšně. Protože i ten nejgeniálnější technik nemohl udělat nic co by jiný nepřekonal,ale pak už se její rychlost zpomalovala a musela vyvíjet stále větší úsilí bez toho,že by se jí pod prsty nezablokoval přístup a nerozezněli poplašné sirény. Už si myslela,že dostala Scottyho po páté,jenže se najednou ozval hlas."Pozor narušení.Pozor narušení.Pozor na......" řval by takhle asi ještě dost dlouho, kdyby Scotty poplach nevypnul.
     "Tak co experte." vykřikl vítězoslavně Scotty.

     "Musím říct,že vám to ještě myslí Scotty i když s vámi jistě chodila již moje prababička." Odpověděla škodolibě Ráchel,když opět usedala spět na místo vedle Scottyho.
     Ten se zatvářil užasle než jí odpověděl. "McCitricová…. hmmm…McCitricová.Kdysi jsem jednu takovou znal ?!" uvažoval nahlas a koutkem oka sledoval reakci Ráchel.
     Ta na okamžik ztuhla,ale když si všimla,že Scotty již drží smích jen s posledních sil. Napřa-hla se a kamarádsky do něj šťouchla.
     "Pozor dámo jsem tvůj nadřízený !" zavrčel Scotty a pohrozil jí prstem.
     Už se začala loučit se svou kariérou,ale když spatřila na Scottyho tváři slzy.Už se chtěla po něm vrhnout. Jenže Scotty jí zarazil když se jeho komunikátor probudil ,ale jen co se ho dotkl vypustil ze sebe burácející smích.
     "Scotty jseš to ty ?" hlas patřil McCoyovi " Jsem rád,že se bavíš."
     Scotty se pokusil ovládnout,ale povedlo se mu to jen na chvíli. "Tady Scotty, Kostro co se děje."
     Když se,ale McCoy chystal odpovědět,opět slyšel jen smích.Musel nějakou chvíli počkat,než se Scotty opravdu už ovládl na trvalo. "Můžu už mluvit ?"
     "Jistě Kostro." Poznamenal Scotty za veškeré snahy se ovládnout..
     "Čekáme tě v přenosové místnosti." McCoy se na chvíli odmlčel a pak dodal. "Máš na to deset minut.Pokud tě ovšem nezdrží tvoje publikum !?"
     " Jo už to tady rospoštím.Jdu tam ." odpověděl Scotty a přerušil spojení.Otočil se v křesle a vstal.Už se chystal vyjít z místnosti,když na něj Ráchel zavolala.
     "Do vašeho návratu ten váš kód prorazím komandére !!"
     Scotty se usmál od ucha k uchu a "Jistě jen to zkuste,ale stejně jsme neskončily,ohledně té debaty o tvé prababičce." a odešel.
     "Ha….ha… ha... Velmi vtipné pane !!" křikla na něj ještě Ráchel.
     McCoy si již netrpělivě poklepával hůlkou o podlahu,protože lhůta kterou dal Scottymu pomalu ubýhala a on to chtěl mít co nejdřív za sebou.Přenosoví paprsek již od mládí nenáviděl a nechával se vždy dematerilizovat jen když na Kirkovích očí vyděl rozzlobený výraz.Cestou sem se ještě zastavil v nemocnici pro svojí starou lékařskou brašnu.Koupil si jí kdysi,kdy si ještě myslel,že bude obyčejným maloměstským lékařem a nakonec si jí bral na všechny výpravy do vesmíru.McCoyovi, když jí poprvé vyděl v obchodě se starožitnostmi právě nejvíc učarovala její jednoduchost a přitom uče-lovost.Lékařská brašna,jenž mu teď vysela na ramenouch,se zdála o mnoho těžší než kdysi,ale bylo to bohužel jen zdání.To jen jeho tělo až příliš zestárlo.Dat hned od začátku věděl,že se sní admirál dře a když McCoyovi nabýdle,že jí ponese,nemohl pochopit proč McCoy tu pomoc rezolutně odmítl.
     McCoy svojí frekvenci ťukání zrychlil až nakonec bouchnou hlasitěji a chystal se vstoupit do přenosové místnosti,ale jako naschvál se Scotty objevil s poza ohybu.McCoy když ho spatřil nejdří-ve svrásčil obočí a pak pro Data nic neříkajícím gestem si poklepal prstem na zápěstí a odevzdaně roztáhl ruce.
     Scotty to spatřil,takže jen zavolal. "Promiň Kostro, dřív jsem to nestihl !!"
     Dat mírně naklonil hlavu a pak vyrukoval z dotazem. "Admirále ,to vaše gesto jsem nepochopil.Co znázorňuje ?"
     McCoy se už chystal křiknout na Scottyho,ale Datuv dotaz jej zarazil. "Jaké gesto pane Date ?" zeptal se nechápavě McCoy.
     Dat tedy z opakoval poklepaní na zápěstí své ruky.
     McCoy se usmál. "Tak tohle gesto ?! .Kdysi když jsem se dostal s Jimem a z několika dalšími do minulosti,několikrát jsme to gesto sledovali a taky jsme nechápali co znamená,až nakonec nám jeden člověk řekl,že je to gesto oznamující tomu druhému,že jde pozdě."
     Scott mezitím k nim došel a slyšel zbytek rozhovoru mezi McCoyem a Datem a tak to ještě doplnil. " Špatně Kostro.S tím přišel Sulu,když se učil lítat s tou.. nóó… Helikoptérou."
     Dat mírně našpulil rty a naklonil hlavu. "Takže jistý druh gestikulace na bázi posunkového písma."
     "No i tak by se to dalo říct."" odpověděl mu Scotty. "Je to taková blbost,ale někdy se hodí."
     Dat na to jen souhlasně kývnul a vešel jako první do přenosové místnosti,následovaný Scottym a McCoyem.Ten však zarazil Scottyho ještě dřív než stačil vystoupit na přenosovou plošinu.
     "Scotty počkej chvíli,nemyslím,že se tam budeme moci pohybovat jako kamzíci." A vytáhl ze své
     lékařské brašny hyposprej.Přiložil mu jej na krk a zmáčkl.Totéž udělal i na sobě.
     "Co to sakra zase je Kostro !?" vykřikl Scotty.
     "Gravitace Scotty !?! Nebo si už zapomněl na toho zelenokrevného ušatce."
     Scotty souhlasně kývnul a konečně vystoupil za Datem,pak se otočil a pomohl McCoyovi.
     "Pane Nikolaji. Energii." Promluvil Dat.
     Chlapec u ovladače jen kývnul na souhlas a posunul pravou rukou po panelu dolů. Tři postavy zahalila přenosová energie a rozložila jejich těla na atomy aby je za pár vteřin znova sestavila na povrchu planety Vulkán.
     Přenosový paprsek je přenesl na náves malé osady,která sestávala z několika domy vytesanými do červené Skály.Povrch byl velmi suchý jen na jednom místě rostlo něco co se podobalo pozemské palmě.Hodně lidí si vždy lámalo hlavo jak se vůbec mohla na tak pusté planetě vyvinout civilizace,než se dostali do podzemních jeskyní,jenž se snad rozkládali pod několika ho-rama na Vulkánu.V mnohých se nacházeli podzemní jezera a také se tam dařilo velmi výživným houbám a vody byli plné stvořením podobným rybám.Dali se nalézt celkem snadno.Nad nimi totiž rostli stromy,někdy staré i deset tisíc let. Na pólech planety místy dokonce voda vyvěrala na povrch,tam je snad jediné místo na Vulkánu,kde se člověk může projít v něčem co se alespoň vzdáleně podobá lesu.Tímto lesem prý byl kdysi pokryt celí Vulkán,než došlo k značnému zvýšení teploty a voda začala s povrchu mizet.
     Na toto místo si spoměl McCoy jenž toto místo navštívil při jedné návštěvě Vulkánu a teď víc než kdy jindy by tam šel. "Chcete se tu opalovat,nebo se pujdem někoho zeptat ?!" promluvil po chvíli McCoy.
     "To není nutné admirále.Vím přesně kde Saavick bydlí." Odpověděl pohotově Dat a bez nejmenšího varování vyrazil k snad nejvyšším schodům ve vesnici.
     Savik zde vlastní rodinu neměla,byla napolovic Romulanka a vlastně na Vulkánu ani nevyrostla, ale našla si manžela a společně s ním se tu usadila.
     "Date ste si jistý." zavolal na vzdalujícího se kapitána McCoy.
     Dat se otočil a vrátil se k McCoyovi. "Ano admirále.Informace poskytnuté Vulkánci jsou většinou přesné.Neuznávají chybi,snad jen omil i v tem však nevěří."
     McCoy si odevzdaně oddychl. "Tak asi budete muset zajít za Saavickem sám pane Date a mi tu ná vás zatím počkáme."
     Dat souhlasně kývl a obět se vydal směrem ke schodům.McCoy také nelenil a začal se dívat po vhodném místě ,kde by mohl složit své unavené kosti.
     Scottyho však začalo zajímat úplně něco jiného.Odepnul ze svého opasku vědecký trikordér a začal na něm něco usilovně propočítávat.Nakonec se dotkl svého komunikátor. "Enterprise,dva k pozemnímu přenosu na souřadnice 351na 6."
     McCoy si,ale téhle skutečnosti nevšiml a už se chystal se sednout na vyhlídnuté místo, když ho pohltil přenosový paprsek a zhmotnil ho přímo před vchodem do domu.Jenže započatý pohyb se při přenosu nezastavil a McCoy si sedl přímo na poslední schod.K nohám Data,který se zastavil když spatři přenosoví paprsek.
     Komplex skalních domů se rozkládal na třech nevisokých navrších,k nimž vedli schody, vytesáné do skáli.Vchod do Savičina obydlí byla těsně pod vrcholem,takže něktéré jeho části tvořili přístavky.Dodávali mu tak autoritativní pozici na celém návrší a nedovoloval tak viniknout těm pod ním.Avšak Vulkáncům pramálo záleželo na hmotné podobě jejich domů.
     McCoy byl na okamžik zmatený a nebylo se mu co divit.Před pár sekundáma se díval na dlouhé, i když né kolmé schodiště a teď pozoroval Datovy nohy,který se na něj s výšky díval a se zájmem ho pozoroval.Pak se přecijenom schýbá a pomáhá admirálovy spět na nohy.
     McCoy mu děkuje a otáčí se na Scottyho. "Seš jak malej Scotty ." a pokouší se ho praštit svojí hůlkou.
     Scotty ustupuje o jeden krok spět " No co ?! Už nejsem tak mladý abych to musel chodit pěšky." odpověděl mu na to Scotty a prchnul před ním do otevřených dveří.
     "Zvlaštní." Podivil se v zápětí Dat. "že mě to nenapadlo již na lodi."
     "Co ?!" nechápal McCoy.
     "Nastavit souřadnice tak,aby nás přenesli přímo sem."
     "Chybovat je lidské." Uzemnil ho McCoy a následoval Scottyho.
     Ten už si mezi tím prohlížel skromě zařízený byt,jenž sestával z několika židlí jednoho stolu a zrcadla u nějž plápolaly svíčky. "Halóóó… je tu někdo." Křikl do pokoje do kterých neviděl, Okna v tomhle pokoji nebyly,takže jediné světlo,které sem pronikalo bylo z otevřených dveří a ze svíček.Scotty se otočil,potom co slyšel jak začal McCoy nadávat,když rychle vešel do místnosti s nepřivyklíma očima.Částečná slepota zapříčinila jeho zakopnutí o jednu ze židlý.
     "Scotty ?! " ozvalo se mu najednou za zády, zrovna když se odvrátil od vchodu do pokoje. do něhož před chvílí volal. "Ano ?" poznamenal a znovu se otočil.
     "Jste to vy ?" promluvila opět postava skrytá ve stímu pokoje.
     Za její pravou nohou se schovávalo malé děvčátko.Z celého těla byla vidět jenom její hla- vička s ukazováčkem v puse.Zde na Vulkánu zajímaví pohled.Prostě až moc lidský,ale pak si vzpo-měl,že Vulkánci se učí zbavovat svých citů od pátého roka života no a té holčičce mohli být sotva tři roky ,ale ženu si musel Scotty si pořádně prohlídnou.Její tvář již nabíraly obrysy i podobu a i ve stínu již bylo vidět vcelku dost detailů.Tvář byla starší a ztratila ti mladistvé rysy s kterýma si jí pamatoval, ale byla to opravdu ona.
     "Saaviku !!" vykřikl Scotty a vykročil k ní.
     Děvčátko se náhlého výkřiku leklo a skovalo i hlavu za Saavičiny nohy.Saavick se otočila a dívence si klekla.Scotty jí na tvář neviděl,ale zřetelně slyšel ,že k ní mluví ve vulkánštině.Svůj univerzální překladač měl vypnutý,ani se ho nepokoušel zapnout,takže neslyšel co jí říká.Avšak ta scena jej fascinovala.Nikdy se z ničím podobným na Vulkánu nesetkal.
     Saavick si konečně opět stoupla,ale tak,že děvčátko stálo před ní v celí sví malí kráse.Musela být se Saavickem nějak rodině spřízněná,už protože v její tváři rozpoznával rysy né nepodobné Saavickovi, jak jí znal za mlada.I teď byla krásná,avšak nikdy by se neodvážil jí to říct přímo.
     Scotty si klekl a pokusil se k sobě malou holčičku přilákat,ale i když do ní sama Saavick šťouchla ,nikdo jí nedonutil se od blízké osoby odpoutat.Scotty se usmál,vstal a pomalu se k nim vydal sám. "Myslím milí Saavicku,že by s ní nepohli ani warp motory."
     "Je ještě ostýchavá." omlouvala se Saavick "ale už co nevidět se nebude řídit svými emocemy a vydá se cestou logiky."
     "Takže se přecijenom podařilo tomu ušatci tě převést na ten nesmysl s úplnou logikou ?"
     ozvalo se z ničeho nic za Scottyho zády.
     Otočil se tedy a spatřil za sebou McCoye,doprovázeného Datem. "Kostro tebe stále trápí,že měl Spock stále poslední slovo ?"
     "Ty abys ho pořád neomlouval Scotty." zavrčel nevrle McCoy.

     * * * *

     Romulus
     I když to nebyl hlavní vchod,stejně i tak byl chráněn důkladně.Romulan co Spockovy pomáhal,se musel při návratu prokázat třemi kontrolními body,hlasově,dotekem ruky a zkouškou oční sítnice. Spock byl prověřen jako tajný vězeň pro sektor 003 ,takže ho nemusel prokazovat jménem a vla-stně by se ho na něj ani nikdo neptal.Na průvodcovo doporučení si Spock nasadil spět kapuci a romulan mu připnul ma ruce pouta,jenž tak měla dokreslovat zdání,že je opravdu vězeň.V tento moment musel Spock svému průvodci důvěřovali i když se choval nelogicky.Stále existovala stoprocentní možnost,že tohle všechno je velmi důkladná past.Před tím jej však přecijenom zarazil "Tu informaci jste jistě posla vi !?!"
     "Ano velvyslanče ,ale nemyslím,že je teď ta pravá chvíle o tom tady hovořit."
     "To je jistě pravda ,ale musím vědět co si o to myslíte vy sám ?"
     "Já si myslím jediné,velvyslanče." Romulan se z hluboka nadýchl "Činíte na sobě sebevraždu, už od začátku co jsem tu informaci získal,jsem věděl,že je pravdivá,ale bylo víc než jisté,že jí pustil záměrně aby vás sem vylákyli."
     "Děkuji za upřímnost." Odpověděl Spock a nastavil svému průvodci ruce.Aby mu tak mohl připnout pouta.
     V Tal´Shiaru si byli tak jisti svou nedotknutelností ,že neočekávaly jakékoliv dobrovolné vniknutní do budovy,jenž se okamžitě stávala pro každého pastí,pokud neznal bezpečnou cestu ven a to bylo buď jako zrádce,nebo mrtvola v pytli.Což je jenom slovní obrat,protože ani mrtvé tělo vězně nikdy neopustilo zdi budovy.
     Romulan prošel se Spockem dlouhou chodbou od postraních dveří až k ohromnému sálu plného světla.Bylo to pro mnoho vězňů to poslední co viděli.Jako dostat se z ráje to naprostého zatracení. Spock si tak mohl živě vybavit podobu budovy,jehož celou spodní část stínili jiné budovy a celkově mohla být viděna jen ze vzduchu.Základna budovy byla kruhová a byla vysoká asi pět pater,ve středu sálu se tyčil ohromný podpůrný pilíř,jenž tak dával stabilitu ohromné věži ,dávající budově tu ohromnou výšku. Spock pár takových věži již v hlavním městě Romulu vyděl,ale jejich základny měly tvar hvězdice a věž málokdy sloužila víc než jako rozhledna.Avšak tady né. Skrz střechu válce,která byla prosklená a podpíralo jí několik desítek sloupu u její stěny,bylo vidět desítky oken.Hlavní město bylo svým způsobem krásné a na první pohled připomínalo antická města na Zemi , ale obyvatelé jsou podezřívaví a nepřátelský.Po celé vnitřní stěně Spock vyděl mezi sloupy vstupy do chodeb a jak mu později Romulan vysvětlil je dvě vedly k postraním vchodům. Ta nejširší vedla k hlavnímu východu,ale tou by utíkal jedině blázen.Romu-lan zatím vedl Spocka k tomu ohromnému středovému válci,jenž mohl mít v obvodu něco kolem čtyřista metru.Po při-blížení Spock spatřil,že na čtyřech místech jsou dveře od výtahů.Když už se chtěl jeho průvodce dotknou ovladače pro přivolání výtahu oslovil ho z ničeho nic za jeho zády něčí hlas.
     "Koho to vedete setníku."
     "Nevím pane." odpověděl a odevzdaně se díval očima do země. "Hrozili,že jestli se podívám na jeho tvář.Přidám se k němu."
     "Tak mu sejměte kapuci a já se podívám sám !" zařval rozčíleně muž .
     "Veliteli z veškerou pokorou vás žádám.Nedělej te to !!?" Spockuv průvodce měl blízko k panice.
     "Nikdo nemůže být tak cenný aby vám za to někdo vyhrožoval smrtí." zařval znova neznámí hlas a dotkl se Spockovy kapuci zezadu a zaryl do hrubé látky své prsty.Avšak jeho zvědavost přeci jenom vzrostla "A pro úplnost. Kdo vám tento rozkaz dat ?!"
     Spockuv průvodce na okamžik zaváhal,ale nakonec řekl jediné jméno,kterého v tu chvíli napadlo a věděl o něm,že by takový rozkaz mohl dá. "Velitelka Sela."
     Spock na zátylku cítil jak stisk prstů povolil.Pak je opatrně sejmul a zařval,aby zakamufloval svoje vlastní obavy "Pokračujte !!!"
     "Rozkaz veliteli." odpověděl a konečně se dotkl ovladače a oba mohli vstoupit s mírným uspokojením do vnitř.
     Ohromné holografické sály se stejně jako cely nacházely v podzemí,kam vedla pouze jedi-ná cesta a to výtahem.Jinak nic,pokud měl nehlášený návštěvník to štěstí že se tam dostal,okamžitě poznal,že není jiná cesta ven.Tajné Romulanské podzemní hnutí o tom vědělo své.Jednou se o to pokusily a už o nich nikdo neslyšel.
     Romulan ho vedl z výtahu dlouhými chodbami ,jenž se vždy asi po dvaceti metrech dělili do ně-kolika dalších.
     Mladý romulan z ničeho nic Spocka zarazil a obrátil se k němu aby mu sundal pouta.Spock si po té promnul zápěstí a svého průvodce se zeptal "Co by ste dělal,kdyby se nenechal zastrašit ?!"
     "Chcete opravdu vědět pravdu ?"
     "Ano i když odpověď znám sám.Musel by ste se chovat podle zákonu logiky."
     "A ty jsou ?!"
     "Otočil by ste se a nejspíš odešel,aby ste se podle vlastních slov ke mně nepřidal." Odpověděl si tedy sám Spock. "Mám ovšem ještě jednu otázku. Proč ste se odhodlal sundat mi pouta již zde ?"
     "Není to tu kamerově hlídané a na to cu děláme se nás nikdo ptát nebude."
     "Vskutku zajímavé." pronesl Spock a vydal se za svým průvodcem,jenž se již otočil a šel dál.Vedl jej ještě hloubš od výtahu,kterým sem přijeli.Spock se sice pozorně díval a ukládal si do paměti všechny detaily,ale sám pochyboval,že je bude mít možnost využít.Chodby byli prázdné jen jednou se v dáli ozvali kroky,ale jejich zvuk začal po chvíli slábnout až utichl docela.
     Spockuv průvodce se ani nezastavil aby se zaposlouchal,jen mírně zpomalil.Na jejich cestě se již delší dobu neobjevili žádná další rozcestí,ale naopak bylo poznat,že jdou v obrovském kruhu, jenž se točil kolem středu do něhož nevedli žádné cesty.
     Pak se však s čista jasna zarazil a zaposlouchal se.Spock měl svá nejbystřejší léta za sebou, ale sluch měl pořád výborný.Kromě jejich dechu byla chodba tichá.Romulana však víc zajímalo to jestli neuslyší nějaké zvuky s poza dveří před kterými stál.Ala i ty byli tiché.Dotkl se tedy opatrně malého zeleného senzoru na stěně vedle dveří.Ty se jako na povel otevřeli aby jim ukázaly svoje tajemství. Spock mezitím došel až k němu a sám obezřetně do místnosti nahlédl.
     Místnost bylá jiné než vyděl,bylo tam mnoho kontrolních panelů s malými monitory.Na mnohých byli vidět jen romulanské znaky a číslice,jenž se stále měnili.Avšak byl tam jeden panel na kterém byla šestice obrazovek ukazující právě probíhající simulaci.
     Romulan vstoupil do místnosti jako první a automaticky přistoupil přímo k tomuto panelu. "Velvyslanče " promluvil skoro šeptem jeho průvodce. "pozorně si ty monitory prohlédněte,tady máte jedinou možnost si promyslet svojí strategii v ně simulace." otočil se a zmáčknul několik dalších kontrolek .Uprostřed místnosti se objevila holografická projekce,ukazující celou plochu holomístnosti .Od velikostí jednoho pokoje až po obrovské haly.Spocka to ohromilo,chvíli si ho-lografickou projekci prohlížel než se otočil zpátky na Romulana.
     "Jaké prostory pokládá za svůj byt ?" zeptal se Spock a pozoroval jak jen kývnul a dotýká se znova několika tlačítek.Holoprojekce se začala pozvolna měnit a zaměřovala se na soubor asi deseti místností ,nahromaděných blízko sebe.
     "Kde se nacházíme teď mi ?" hlesl opět Spock.
     Na to se Romulan pohnul a přikročil blíž k holoprojekci.Jeho prst se dotkl malé červené tečky,jenž byla na konci chodby,směřující přímo k předpokládanému bytu Kirka.
     "Je jiná přímá cesta ven ?"
     "Jetu ještě jeden.Ten ale vede přes centrální kontrolní centrum.Pak už tu jsou jenom servysní vstupy.Jsou kolem celých holografických sálů."
     "Kde !?" zajímal se Spock
     Romulan se opět otočil k panelu,aby se chvíli na to holoprojekce vrátila do původního stavu, jen z malou změnou.Ve žluté záři holomapi začaly blikat modré tečky označující průlezy.
     "Servisní průlezy je sice dobrá cesta ven,ale je dobře sledována." Poznamenal k viděnému obrazu mladý romulan. "možná by vám stačil najít alespoň jeden bez zabezpečení,ale nevím jestli budete mít dost času.Jsou sice přesvědčeni ,že je tato budova neproniknutelná,ale rozkolů v holoprojekci by si časem všimli.Podle mích odhadů se bude moc pohybovat po holoprojekci,bez povšimnutí maximálně dva dny." Romulan domluvil a chystal se holomapu vypnout,ale Spock jej zarazil dřív než stačil zmáčknout příslušné tlačítko.Přešel k němu a podíval se na nejbližší monitory.
     Ukazující promenádu plnou nejrůznějších obchodů a restaurací.Díval se na ně střídavě skoro deset
     minut, než našel to co hledal.Poklepal Romulanovi na rameno a ukázal na jednu restauraci na jednom z monitorů. "Ukaž kde to v simulaci je."
     Romulam mírně přimhouřil oči a sledoval obrázky.Po promenádě se nepohybovali žádný lidé . Jediná živá bytost setrvávala ve svém bytě,takže nemuseli plýtvat energii na vytváření zdánlivé iluze.Romalan si po chvíli pro sebe něco zabručel aby se pak vrátil zas ke svému panelu.Opět se dotkl několika bodů.Holomapa okamžitě změnila svůj tvar a zaměřila se na část obrovské haly.
     "A teď rozmístnění senzorů a holokamer." pobídl jej opět Spock.
     Mapa se po chvíli zase mírně změnila.Zabírala opět větší plochu,k modrým a červeným tečkám,pro změnu přibyly zelené.Z nichž vycházely vějířové paprsky,ukazující pole jejich působnosti.A tam Spock konečně objevil to co hledal.V jedné z restaurací bylo hluché místo,v němž zřejmě stál stůl.Spock jej sice neviděl,ale podle rozmístnění jiných stolů se tento dal celkem logicky očekávat.Kdyby Spock dokázal projevovat na plno city asi by se do široka usmál,ale musel se zabývat problémem dál. "Objevili se na tomto místě ještě nějaké jiné druhy simulovaného prostředí."
     Romulan se kouknul na obrazovku,kde mu před očima začal probíhat nějaký jmenný seznam."Jednou tam byl sněmovní sál velení flotyli a vzdálená obrazová simulace ostrova jménem Al-katraz."
     To Spockovy stačilo.Ta restaurace byla jediná možnost. "Dokážete vytvořit holopostavy mě a kapitána Kirka ?" zeptal jakoby to od svého průvodce očekával.
     Ten se mírně zamračil a vrátil se očima spět na jeden z monitorů "To nebude třeba velvyslanče.Oba jste již tu.Chybějí vám ovšem některé pohybové podsoubory."
     "Vskutku zajímavé." dalo mu to další věc k přemyšlení "Dokázal by jste je doprogramovat ?"
     "Ne velvyslanče.Nejsem v tomto oboru zběhlí." romulan se na chvíli zamyslel. "ale je tu jedna možnost.Dejte mi čtyři hodiny a pokud možno místo,kde se v tu danou chvíli budete nalézat.Protože pokud bych převedl informace s kamer a senzoru. Počítač by tak mohl okopírovat vaše pohyby do holopostav ."
     "Kolik bych měl asi tak času než by si toho někdo všimnul ?" zeptal se obezřetně Spock.
     Spockuv průvodce se otočil aby se podíval na jeden z monitorů.Na kterém byl mimo jiné i něco co mu řeklo jaký je čas. "Pokud to přepočítám na pozemský čas,tedy ten který je aktuální v simulátoru,tak máte po těch čtyřech hodinách ještě asi čtyřicet pět minut.Pak už to bude v rukou všech bohů tady na Romulu." Romulan se opět otočil na Spocka a mlčky čekal na jeho reakci.
     Spock však jen souhlasně kývnul a přešel opět k holomapě a zaměřil se na hluché místo,kde v rohu svítila jedna modrá tečka.Svojí mysl plně zaměřil na tento světelný bod.Po chvíli zdvihl hlavu "Kam by nás dovedl tento výstup ?" zeptal se Spock a zabořil prst do holomapy.
     Romulan nelenil a přes původní mapu překryl ještě větší,v nihž Spock rozpoznal budovu Tal Shiaru.Která byla celá protkána všemi průlezy,ale i ty zmizely až na jeden.Pohledem jej sledoval až na konec,kde se napojoval na větší. "Co tam je ?"
     "Kanalizace." Odpověděl jakoby řekl úplně všední věc.
     Pro Spocka byla však tato správa něčím úplně jiným. "Dá se zjistit jak moc je chráněný vstup do kanalizace ?"
     Romulan opět upnul zrak ke stejnému monitoru jako před tím. "O tom tady nic není velvyslanče .Pokud se touto cestou vydáte je výsledek nejistý."
     Spock však jakoby jeho poznámku neslyšel.Pomalu přešel k šestici monitorů a svůj zrak zaměřil na muže sedícího na křesle.Ve všech aspektech podoby to byl jeho přítel a on již byl plně rozhodnut se tam za ním vydat.
     "Velvyslanče slyšel ste mě! Ještě pořád máte možnost se otočit a odejít.V tento moment je váš únik ještě možný." V jeho bylo poznat,že je rozhodnut to skusit.
     Spock však nesouhlasně zakýval hlavou,odepnul si plášť.Pod ním měl schovaný další,ale z jiným střihem i barvou.Světle šediví odstín byl pouze doplněn Vulkánskými simboli a ornamenty, na zádech mu vysela kapuca.Když je Vulkánci,kteří žili na Zemi,měli na hlavách.Připadali pozemským děrem jako kouzelníci ze starých pozemských pohádek.
     Romulan odevzdaně a nesouhlasně zakýval hlavou,připadalo mu,že rizika jsou příliž vysoká Pro záchranu jednoho jediného jedince.Obešel holomapu a přešel na druhý konec místnosti.Opět jedním dotykem otevřel dveře.Spock jej mlčky následoval.Když však chtěl do vzniklého otvoru vstoupit jeho průvodce ho zarazil.
     "Velvyslanče Spocku.Centralnímu počítači jsem namluvil,že vaše simulace je spuštěna."
     Spock kývnul na souhlas,že rozuměl a předal mu svůj starý plašť.Nakonec konečně prošel otevřenýma dveřma.Ocitl se na chdbě standartního obytného domu v San Francisku.Spock se otočil,aby zjistil co je za ním,Byly tam dveře výtahu,které se okamžitě zavřely jen co z nich vystoupil.Dveře od Kirkova bytu zahlédl na opačné straně chodby.Asi tři metry od nich byl další výtah,jenž zřejmě směřoval do jedné z obrovských hal.
     Ke dveřím se stačilo přiblížit na vzdálenost půl metru a chvíli před nimi stát,aby se rozezněl oznamující tón.
     Nemusel čekat dloho, dveře se otevřeli a on hleděl do překvapených očí kapitána Kirka.

     Kapitola šest.

     Prostor 01

     Maskovaná Romulanská loď se nacházela v krajním pásmu asteroidového roje,přibližně jednu světelnou hodinu od oběžné dráhy Marsu.Loď byla připoutaná k jedné z mnoha planetek o průměru dvaceti kilometrů.Vždy se,ale musela po určité době odpoutat a po směru rotace předběhnout Mars,jenž měl oběžnou dráhu blíže ke Slunci,takže se pohyboval o něco rychleji. Byla tu však jedna věc na kterou si musel dávat pozor.Na několika desítkách planetek a asteroidů probíhala těžba.Kterou však na většině obstarávali roboti řízení centrálním počítačem,ale na několika byli přeci jenom stála lidská posádka,která je mohla za určitých okolnostech i vidět.
     S čím však kapitán Romulanské nepočítal a co nemohl ani vidět,díky silnému rušení pásu asteoridů ,bylo,že ze směru od Jupitera vstoupila do pásma kometa z vnějšího prostoru Sluneční soustavy. Ta mírně změnila několika desítkám tisícům planetek a asteroidům rychlost a díky tomu došlo ke kaskádovým srážkám v celé délce rotujícího pole.
     Romulanská výzvědná loď byla sice chráněna mohutnou planetkou,ale o něco větší rychlost blížících se Malých částeček meteoritů,jenž vznikli menšími kolizemi,už narážely do maskovacího pole lodi.To samo o sobě neuvádělo loď v nebezpečí,ale jejich intenzita stoupala a častější srážky činilo loď viditelnou pro všechny senzorové paprsky mířící tímto směrem.
     Ta nejbližší,která se tímto směrem dívala, byla USS Arkansas,jedna z mnoha Malých lodí třídy Freedom nasazené k hlídání Sluneční soustavy.Vědecký důstojník na její palubě,zabíjel čas sledováním následků srážky malé komety s pásmem,když si všiml,že jedna z planetek,vždy na několik sekund zvětší velikost.
     Romulanská loď byla sice malá,ale přesto její velikost stačila k tomu aby senzory Arkansasu rozpoznaly vzniklou anomálii.Tomu vědeckému důstojníkovy to nešlo na rozum,takže všechny zbývající senzory zaměřil na tu planetku .Důkladným skenem rozpoznal,že mizející a zase se objevující se vrchol ,až nápadně podobá lodi.
     Romulanského kapitána zalil pot,když jeho vlastní senzory zaznamely,že jsou skenováni. Nařídil tedy okamžité odpoutání od planetky a odletu ze sektoru.
     Vědecký důstojník již,ale mezi tím vyhlásil na Arkansasu červený poplach.Federální loď okamžitě vyrazila plným impulsem k místu výskytu neznámé lodi.Ta se snažila ze všech sil nejvyšší možnou rychlostí zmizet ze sektoru,ale částečky meziplanetární hmoty jí stále činily viditelnou.
     Z Arkansasu vyletěly dvě fotonová torpéda,mířená na motory Romulnské lodi,té se ale podařilo unikovím manévrem vyhnou a skrýt za nejbližší planetku. Ze směru od Jupiteru se však přibližovaly další dvě federální lodi,přilákané voláním Arkansasu.
     Romulanský kapitán poznal,že úlet je beznadějný.Zastavil loď a nařídil autodestrukci.Setník tento rozkaz bez námitek splnil a spustil ničící sekvenci.
     Kapitán Arkansasu mezitím nařídil vstup do pásma asteroidů.Vědecký důstojník nahlásí,takřka v tu samou chvíli silný nárůst energii na palubě Romulanské lodi.Kapitán se ještě pokusil loď obrátit,ale bylo již pozdě.Do lodi se opřela obrovské tlaková síla a pohrávala si s ní jak z hračkou.

     * * * *
     Vulkán

     Červená záře Eridani pomalu mizela za obzorem a povrch Vulkánu se zalil do tmy.Jen ze vchodů skalního města zářily matné záře rozsvícených svíček.Jenom pokoje vytesané hluboké ve skále byly osvětleny silnějším světlem než obřadní svíčka,ale i tak se to stále víc podobalo svitu Eridani než osvětlení používané na Enterprise.Dat se odpoutal od svých společníků a vyšel na práh dveří ,kde sledoval poslední zbytky světla mizejícího za vzdálenými kopci.
     Mezi těmito lidmi se cítil opravdu jako člověk i když barva jeho kůže tomu nenasvědčovala. Když tehdy na Veridianu III poprvé zvládnul všechny pocitové věmi a dokázal je ovládat,mohl se konečně plně vcítit do pocitů lidí kolem sebe.Pořád tu ale byl jeho pozitronoví mozek a jeho nad-lická síla,která dávala lidem na vědomí,že je něco víc než oni.Na Enterprise měl jako kapitán několikrát nutkání odstrčit muže nebo ženu od ovládacího pultu a udělat to rychleji.Jenže jako kapitán si musel uvědomit,že musí svojí posádku nechat to udělat jejich rychlostí.Jinak by v ňom zase je-nom viděly lidského androida.Tyhle jeho uváhy proběhli v jeho pozitronovém mozku za méně než pár sekund a to si ani Dat neuvědomoval.
     Když tam vzadu Dat mezi nima seděl ,nemohl pochopit proč se jenom komandér Scotty pokou-šel několikrát rozesmát Saavicka.I když dobře věděl,že jako u Vulkána nemá naději na úspěch. Saavick zatím jenom na to reagovala známým Vulkánským pohybem jednoho obočí vzhůru. Všich-ni tři,ale v jednu chvíli začaly mluvit o synovy kapitána Kirka Davidu Marcusovi.O tom jak zach-ránil Saavicka a Spocka,když se obětoval Klingonum.
     Scotty ztratil v aféře Genezis zase svého synovce Petera Prestona,což Dat nevěděl.Po tom všichni utichl a jen mlčky hleděly do svíčky jenž na stole plápolala a dodávala tak o trochu víc světla k rozsvíceným zářivkám.Pak je,ale z krátkého ticha vyrušila ta malá holčička,kterou všichni viděli hned jak přišli.Tam s nima seděla jen krátkou dobu protože,pak jí Saavik vzala a odnesla do jednoho s postraních pokojů.
     Přicupitala a z nataženýma rukama došla až k Saavickovi a při tom stále něco mluvila ve Vul-kánštině.Když přišla až do pole osvětlující svíčkou.Spatřil Dat na jejích tvářičkách slzy.Podle daných předpokladů se dalo předvídat co asi Saavick tak rozrušeně povídá.Vstala a šla jí na proti aby jí vzala do náručí a pak i jí uklidňujícím hlasem utěšovala.
     "Něco ošklivého se jí zdálo." promluvila opět v angličtině k přísedícím.Všichni se za ní otočily, když z dívenkou v náručí odcházela zpátky do postranního pokoje.Když se zase po chvíli vrátila přivítal jí McCoy slovy. "Takhle konejšit dítě jsem na Vulkánu vyděl poprvé !?"
     "Spíš by bylo logické se nejdřív zeptat vás admirále.Kolik jste vyděl prarodičů starat se o své tříleté vnouče." Uzemnila ho Saavick.
     "Včetně tohoto ?" McCoy se na chvíli na oko zamyslel. "Hmmm…..Jedno." na McCoyově
     tváři se objevil široký úsměv.Všichni,ale byli rádi,že se zbavily toho chmurného začátku a mohli začít znova.
     "Vrátí te se ještě k Flotile Saaviku ?" pokračoval v započatém rozhovoru tentokrát Scotty.
     "Bylo by nelogické opouštět svojí vnučku teď když je ještě malá.Sahnara musí poznat sílu čisté logiky.Možná tak za deset let."
     "Deset let !!" vykřikl užasle Scotty " A tenhle výlet vás nedonutí dřív ?"
     "Souhlasila jsem s účastí, jen k úctě k starému příteli.Na jeho poslední cestu domů." odpověděla s klidným hlasem Saavick.
     "Dobrá ." zareagoval okamžitě Scotty "Doba výchovy tvé vnučky je jen vaše věc,ale co sní bude po dobu naší výpravy do systému Veridian ?!"
     "Admirál McCoy souhlasil s tím,že poletí se mnou." Pronesla Saavick,jakoby mluvila o tom,že její jediné dítě jde do první třídy.
     Pro Data byla tato diskuse velmi poučná,ale přesto jakoby cítil,že je tu nadbytečný. Omluvil se tedy,vstal a odešel.Nechávaje za sebou mlčky sedícího Scottyho,jak na McCoye hledí z otevřenou pusou neschopen slova.
     Datuv rozbor sledovaného rozhovoru skončil,takže se vrátil opět k současné realitě.Svým pohledem se tentokrát zaměřil na objevující se světla dole v údolí,když ho vyrušilo charakteristické pípnutí komunikátoru.
     "Můstek kapitánu Datovi."
     Dat stisknul svůj komunikátor a odpověděl. "Tady Dat.Co se děje Enterprise."
     "Přišlo naléhavé sdělení z Velení hvězdné flotily kapitáne." hlas s určitostí patřil Nicholsnovy i když se ihned nepředstavil.
     Dat z ničeho nic pocítil mírné napětí. "Co je v té správě pane Nicholsi ?"
     Hlas v komunikátoru se na okamžik odmlčel. "To nevím pane.Je to pouze pro vaše oči."
     "Rozumím Enterprise.Čekejte." odpověděl Dat a ze své strany prozatím ukončil hovor.Už se chtěl otočit a informovat je o svém návratu na loď osobně,avšak nakonec se přesvědčil,že je nebude rušit. Klepl opět do svého komunikátoru. "Dat admirálu McCoyovy."
     "Tady McCoy.Co se děje Date." Ozvalo se okamžitě.
     "Vracím se spět na Enterprise.Přišla urgentní správa s Velitelství." Pronesl Dat,jako kdyby to sděloval kapitánu Picardovi.
     "Dobře Date.Pak mě podle možností informujte."
     "Rozkaz Admirále." Odpověděl Dat a dvakrát klepl na svůj komunikátor. "Enterprise.Jeden k přenosu."
     Na Enterprise panoval jiný časový harmonogram,většina posádky již obědvala a směna na můstku se střídala s těmy kteří ještě nejedly.
     "Kapitán na můstku " zakřičel jeden člen z osazení můstku.Všichni se v ten ráz postavily do pozoru.
     "Pohov." zavel Dat a obrátil svojí pozornost na Nicholse stojícího u velitelského křesla. "Pane Nicholsi hlášení !?"
     "Kódovaná depeše byla převedena do terminálu,ve vaší kajutě.Kapitáne !" pronesl Nichols.
     "Chválihodné,ale pusťte to tady." odpověděl Dat,když usedal do svého křesla.
     "Kapitáne ta správa může podléhat vojenskému tajemství." vyhrkl zaraženě Nichols.
     "Vaší námitku zanesu do lodního deníku pane Nicholsi.Avšak tato loď není na bojové misi ani se na ní nevztahují současné rozkazy Flotily.Jak jistě víte,tuto podmínku si vynutil sám admirál McCoy.Jinak by mu Federální muzeum tuto loď neposkytlo.Přímo je v ní uvedeno,že se máme pokud možno všem bojovým střetům vyhnout."
     "Rozumím kapitáne." Odpověděl Nichols a přešel k místu vědeckého důstojníka. "Váš autorizační kód kapitáne."
     Dat tedy opět vstal a přistoupil k Nicholsnovi. "Dat ,kapitán , autorizační kód .Alfa nula jedna.Alfa jedna."
     "Kód souhlasí." ozval se počítač. "přehrávám depeši nula jedna pět tři"
     Na to se na hlavní obrazovce nejdříve objevil znak flotily,okamžitě střídaný hlavou prošedivělého muže s frčkami admirála.
     ".....ně v hvězdný čas 50310.6 byla v prostoru meteorologického pásma v hvězdném systému Sluneční soustavy, zničena výzvědná Romulanská loď.Z rozkazu kontraadmirála Hethera se všem lodím Hvězdné flotily se po obdržení této správy nařizuje přejít na režim zvýšené bojové připrave-nosti.Jakýkoliv kontakt s lodí Romulanského císařství se bude z jejich strany pokládat za akt agrese." tvář zmizela a nahradil jej opět znak flotily.
     "Kapitáne mám vydat zvýšený bojoví režim ?" zeptal se obezřetně Kruger,sedící na svém místě vedle pilota.
     "Ne pane Krugere.Nařizuji pouze obezřetnost." Odpověděl zamítavě Dat "Na zvýšený bojoví režim nemáme dost posádky.Avšak nařizuji stálí senzoroví průzkum ve všech směrech."
     "Rozumím kapitáne !" hlesl zaraženě Kruger.
     "A pane Krugere.Tato informace by mohla vnést nové světlo do naší záhady .Týkající se rozvodů plazmy." Dat se naokamžik zarazil. "V této věci se spojte s naším šéflékařem.Chci abyste za jeho asistence prohlédl všechny členy posádky.Včetně doktora i vás.Správu chci mít do dvou dnů na stole."
     Do Krugera jako by udeřil blesk.Vyvalil na Data udiveně oči a vypadal jakoby vůbec nepochopil daný rozkaz. "Pane !?!"
     "Problém ?" vyzval ho Dat.
     "Mohu přistoupit ?" promluvil podrážděně Kruger.
     "Prosím ?"
     Kruger vstal a rychle přešel k Datovi .Přiklonil se nad ním a šeptem mu povídal. "Pane takovéto rozkazy se před mužstvem nepokládají !? Všechno co teď udělám bude ovlivněno tím ,že případný pachatel se bude moci na takovou prohlídku připravit."
     Dat se na Krugera obrátil a normálním hlasem mu odpovídá. "Pokud chcete tak i vaše námitka bude zaznamenána do lodního deníku.Rozkaz co jsem vydal platí.Výsledky chci mít do dvou dnů na stole.Rozumíte poručíku ?!"
     "Ano kapitána." narovnal se a odešel k turbovýtahu.
     Dat už mu nemínil věnovat ani jeden pohled.Momentálně jej ovládal pocit,jenž již pocítil kdysi když zabyl toho Borgského vojáka.Strašně toužil svůj emoční čip vypnou a vyhnout se to-muto pocitu,ale pak by dal za pravdu admirálovi McCoyovi.Jenž mu záviděl právě tuto možnost.
 
     Enterprise
     Kajuta se topila v pološeru .Někomu by tak připadalo,že se v této místnosti ani nikdy nesvítilo. Pro toho kdo stál u okna ,směřujícího do naprostého vakua, to bylo nejpřijatelnější osvětlení. Cítil se v ní jako doma.
     Muž mírně sklonil hlavu.V této póze však vytrval pouze chvíli,poněvadž hlava mu vyletěl spět takřka nečekaně.Většinu tváře mu však skrýval stín a tak jen bělmo očí zářilo v troše světla prořezávající si cestu tmou.
     "Proč mnou tolik pohrdáš !!?" vykřikl z ničeho nic muž stojící u okna.
     Následný hlas se ozval zdálky,jakoby druhá postava stála až na druhé straně kajuty plně skryta tmou. "Jsi moc soucitný můj příteli…..tak….. přátelský." Hlas mluvil tiše,takřka na hranici slyšitelnosti.Snad proto aby se vyvaroval jakékoliv pozornosti.
     "Když je to tak,proč mě nazýváš svým přítelem !" odpověděl již tišeji muž a pomalu se svezl po stěně na zem.Přitáhl nohy k sobě a objal je svýma rukama.
     "Snad …..že jsme…spolu tak spjati,ale i tak…….se mi tvoje přítomnost začíná protivit."
     "Tak proč jsi za mnou přišel až sem…..Sem na Enterprise ?" pronesl a zobořil hlavu do svích nohou. Avšak odpověď kterou nechtěl slyšet .Stejně přišla.
     "Já přece nepřišel sám….ze..své vůle." Vzdálený hlas se na okamžik odmlčel "To…ty smě přeci přivolal ?"
     "Já !!!" vykřikl tak hlasitě až se sám lekl. "Proč bych tě volal.S tebou přicházejí jenom problemi." Muž se zapřel rukama a opět vstal.Začal z hluboka dýchat a z čela si musel otřít pot,jenž mu kalil zrak. "Vůbec bych se nedivil kdybys měl nasvědomí tu sabotáž ?!" vykřikl opět,ale brzy toho litoval.Mohl ho někdo slyšet.
     "Tvá dedukce je správná můj příteli.Mohl….to být hezký ohňostroj." místností se ozval dušený smích.
     "Proč to děláš ?!" prosil o odpověď a udělal tři kroky doprostřed místnosti,ale dál již nešel. Ovládal jej strach.
     "Jestli se ti to nelíbí,tak mě udej." Vyzíval jej hlas.
     "Víš moc dobře,že nic takového bych nikdy neudělal." Odpověděl omluvným tónem.
     "Jsi slaboch" pronesl opovrhovaně hlas. "Tím spíš tebou opovrhuji."
     "Jdi pryč….zmiz.Tvé přátelství je jako jed.!" muž to pronesl bojovně,ale i tak to znělo poddajně a neupřímně.Odpovědi se již nedočkal,jen zašumění zavírajících se dveří mu dalo malí pocit vítězství.Kajuta utichla,nikdo už nevydal ani hlásku.
     Hrnek s kávou vydal při položení na stůl slabí duniví zvuk.Náraz byl přesto dost silný na to aby dodal tekutině v ně nádoby dost energie na to aby vyšplíchla na stůl.
     "Sakra !!" vykřikl Methemi když jej vystřikující káva minula jen o vlásek.Avšak na stole jí přistálo víc než dost.Za dalšího nelibého mručení Methemi vstal od stolu v důstojnické jídelně na páté palubě a přešel k replikátoru. "Hadr na utíraní !" vyštěkl jakoby s toho obviňoval právě tento replikátor.Uprostřed výklenku se mírného jiskření,připomínající přenosoví paprsek se objevil nažloutlí složený hadr se syntetického materiálu.Známím tím,že dokáže beze zbytku vsát takřka kadou tekutinu.
     Methemi jej jedním trhem vyndal a vrátil se s ním k rozlitému kafi.Ani se nenamáhal rozlitou tekutinu utřít,pouze na ní hadr hodil a přesedl si na jinou židli.
     Nikdo jeho počínání nesledoval.Jídelna byla v tuto dobu prázdná,bylo něco po druhé hodině odpoledne a všichni povětšinou byli již najedení.Kávu nebo jiný podobný nápoj ,si většinou spíš dávali v Baru na půl cesty,kde si mohli i popovídat se svými starými nebo nově nabitými přáteli. Methemi zde žádné neměl,tedy možná až na Krugera,ale i jeho vyhledával jen občas.
     Kávu si nejraději dával sám,na místech kde jej nikdo neotravoval.A důstojnická jídelna byla právě tím místem.Služby si nechal napsat tak aby nemusel chodit s jinýma důstojníkama na oběd.
     Dveře z ničeho nic zašuměli.Zřejmě nějaký opozdilec co se nestačil najíst. Pomyslel si Methemi . a je po klidu !! posteskl si opět v duchu poručík a podíval se směrem ke dveřím.Muž se v nich však opět otáčel a s jasným úmyslem opět odejít.Methemi ho spatřil jen na okamžik,ale jisto jistě v něm poznal podporučíka Izavu.Který měl mít právě službu místo něj.Nechtěl nikoho kárat bez důkazu i když na to povahu měl.Klepl do svého komunikátoru ,po němž následovala okamžitá otázka. "Poručík Methemi.Kontrolo antihmoty ozvěte se ?"
     "Tady kontrola." ozvalo se okamžitě z jeho komunikátoru.
     "Z kým mluvím ?!" vykřikl podrážděně Methemi,když se mu na druhé straně okamžitě také nepředstavili.
     " Promiňte pane ." ozval se v zápětí omluvným tónem hlas " Tady praporčík Francis Haster."
     "Praporčíku Hastere chci mluvit z podporučíkem Izavou !?"
     "Není přítomen pane."
     "Není přítomen !!" zařval Methemi "Dobře tedy.Zavolejte mi toho kdo jej vystřídal."
     "Jsem tu sám pane." Pronesl opatrně Haster.
     Tohle nebyla odpověď kterou chtěl Methemi slyšet,ale přesto se mu podařilo říct klidným hlasem. "Praporčíku Hastere čekejte.Jdu tam."
     "Rozumím." Ozvalo se a pak už komunikátor utichl.
     Tu odpověď však již Methemi nevnímal,nechal kafe kafem a vyrazil z důstojnické jídelny na chodbu směrem k turbovýtahu. "Paluba dvacet tři." procedil mezi zuby .Když se dveře výtahu otevřeli vyrazil stejnou rychlostí jako do něj vešel.Krátký úsek od turbvýtahu ke kontrolní místnosti antihmotovích nádrží přeběhl ani ne za dvě sekundy. "Praporčíku Hastere hlášení." Zakřičel ještě dřív než chlapce spatřil.
     "Všechny sistémi pracují v rámci daných parametrů.Kontrolní ukazovatele nádrží antihmoty ukazují stabilní hodnoty." vychrlil ze sebe mladík jemuž nemohl být ještě ani dvacet.
     Methemi si musel pořádně prohlédnout,protože se s ním ještě nesetkal.I když jasně Izavovi přikázal aby nově střídající za ním poslal.Chlapec byl trošku při těle,ale pořád se dalo říct,že má atletickou postavu hodící se tak boxu. "Dobře praporčíku." Pronesl klidným hlasem Methemi. "Kdy opustil poručík Izava své místo ?"
     "Asi před půl hodinou pane." Vyhrkl rychle Haster.
     "Uvedl nějaký důvod svého opuštění přiděleného stanoviště ?"
     "Ne pane."
     "Popište mi co přesně dělal,než se zvedl a odešel." vybízel ho Methemi.
     "To nevím pane.Byl jsem na svém místě a na toto jsem si přesedl až na jeho vyzvání."
     Methemi od chlapce odstoupil a klepl do svého komunikátoru. "Podporučíku Izavo,hlaste se v kontrolní místnosti nádrží antihmoty !"
     Žádná odezva.
     Methemi tedy opakoval svůj požadavek.
     Stále žádná odezva.
     Methemi již na potřetí klepne do svého komunikátoru,ale již z jiným dotazem. "Počítači,kde se nachází podporučík Josuho Izava ?"
     "Podporučík Josuho Izava není již na palubě Enterprise." Pronesl poslušně počítač.
     "Kdy opustil podporučík Izava palubu Enterprise !?" v jeho hlase bylo již znát napětí.
     "Ve čtrnáct třicet šest lodního času."
     Zase jakoby neřekl nic. Pomyslel si Methemi ,ale i tak si uvědomil,že to bylo sotva před sedmi minutami.Musel se transportovat krátce po té co jsem nahoře zahlédl.
     
"Počítači místo a souřadnice kam se přenesl podporučík Izava ?!"
     "Místo i souřadnice jsou neznáme." Pronesl pohotově počítač.
     "Vysvětli ?!"
     "Byl použit přenosový paprsek v nákladovém prostoru číslo třináct.Záznam o místě přenosu chybí."
     "Vysvětli ?!" opakoval svůj dotaz Methemi.
     "Další informace nenalezeny."
     Vulkán
     Ty stromy dosahovali takřka stometrové výšky a zaplňovali prostor do všech stran kam až mohl člověk dohlédnou.Byl to však abstraktní pohled,už protože v některých částech byl les tak hustý,že se nedalo dohlédnout dál než na deset metrů.Listy měly obrovské,někdo je kdysi přirovnával k listům lopuchu ze Země.Jejich barva byla však temně zelená a tloušťku asi síle ukazováčku u dospělého člověka.Ve vesmíru je jen dalších pár planet,kde by člověk mohl najít něco podobného,avšak jen vzdáleně.Tyto stromy mohli totiž vyrobit tolik kyslíku,jako třicet pozemských.
     Jeden čas se dokonce objevil úmysl vysadit pár těchto stromů na Zemi,ale dařilo se jim pouze v krasových oblastech,kde zem byla protkána jeskyněmi zaplněné vodou.
     Když se McCoy díval průzorem v raketoplánu na tento les ze vzduch.Nepřipadal mu tak veli-ký.Popravdě se rozléhal na ploše,nepřesahující pět čtverečných kilometrů.Pro mnohé tak bylo útěchou,že kolem pólů Vulkánu bylo těchto zalesněných ostrůvku asi deset.
     McCoy kdysi tento les navštívil,ale z jeho pohledu to bylo takřka před sto lety a on strašně toužil se sem ještě jednou podívat,už protože tušil,že toto je jeho poslední návštěva zde na Vulkánu. Raketoplán nebyl Vulkánský, byl Krystopher,Scottyho stroj .Se svolením a po touze navštívit stejné místo s ním přiletěl doktor Kean.Který měl platnou kvalifikaci na pilotování těchto strojů.
     Dalšími pasažéry na palubě byl samozřejmě Scotty a Saavick se svou vnučkou.Obě již měli preventivně naloženy i svoje zavazadla.
     Stroj pilotoval Scotty,Kean seděl na místě druhého pilota.Když začal Scotty provádět přistávací manévry na plochu,jenž se nalézala nedaleko lesa.Odvrátil McCoy pozornost od dění venku a zavolal na Keana. "Nevěděl jsem doktore,že stím umíte lítat ?!"
     Kean se otočil a také zavolal. "Když jsem byl na akademii,chtěl táta ze mě mít pilota hvězdných lodí ,ale nevišlo to úplně jak on chtěl." Raketoplán dosedl "Pak jsem byl na jedné z vašich posledních přednášek na lékařské fakultě a ta mě,její obsah mě uchvátil víc než lítání."
     "A jakto,že jste byl na té přednášce Willieme." Vyzvídal McCoy.
     "Byla tam i moje dívka." pronesl Kean a začal se smát.
     "Nebyl toto spíš ten praví důvod proč jste rozhodl tam zůstat ?"
     "Ano, i to je možné."
     "Tak panstvo vystupovat." Přerušil jejich rozpravu Scotty.
     Federální loděnice Mars
     Ruka svírající láhev vína ročník 2301 se rozmáchla a hodila jí s krs silové pole na hangárové palubě ohromného suché doku nad orbitou červené planety, směřující do vesmíru.To jí mírně spomalilo,ale přesto si dokázala udržet takovou rychlost,aby v relitevně krátkém době urazila vzdálenost mezi,suchým dokem a pláštěm lodi.Při jejím točivém pohybu se tekutina v ní obsažená líně přelévala jak se v chladném vesmíru postupně měnila krystalizující hmotu.Její náraz o konstrukci lodi byl prudký,rozmetal sklo láhve na stovky kusů.Její obsah vydržel zůstat v tekutém stavu jen málo sekund,než se úplně změnil v krystalky ledu.I když byl náraz pro láhev zcela zničující,stejně jej vystřídal bouřliví potlesk.
     O několik tisíc kilometrů dál byla však situace jiná.Nikdo novou loď nevítal,a ani žádné děkovné proslovy se nekonali.Uvnitř suchého doku třicet dva se postupně začaly rozsvěcovat poziční světla na jednotlivých částech mohutné lodi,která svou délkou překonávala všechny předešle. Energické kabely, které až do teďka zásobily loď tolik potřebnou energii se postupně oddělovaly a za-souvali se do útrob suchého doku.
     Holohlaví muž s tváří i postavou dávných Ceasaru stál za postem pilota a sledoval jak se i poslední kabel odděluje od jeho lodi.
     "Procedura ukončena kapitáne." Pronesl Geordy,stojící u svého technického panelu.
     Picard souhlasně kývnul. "Hooku čtvrtinoví impuls. Vpřed."
     Mohutná loď zažehla své pulzní motory a pomalu vyplula do volného vesmíru.
     Kapitán Picard se posadil do svého křesla a zašmutile hleděl na hlavní obrazovku.Incident v asteroidovém pásmu uspíšil dokončovací práce na lodi.Flotila nechtěla již nic riskovat a tak vyslala svou nejnovější loď pryč ze sektoru 01.Odhalení zamaskované špionážní lodi Romulanů dalo mnohým stratégům za pravdu .Picard moc dobře věděl,že jeho nová loď ma ještě daleko k úplnému do-vybavení,které mělo dojít na jedné se servisních základen federace.Posádka byla sotva čtvrtinová, alespoň bylo poznat z jakým spěchem opouštěli místo,na kterém měli ještě setrvat něco přes měsíc.
     * * * *
     Vulkán
     Slabí výtr se opřel do velikých listů obrovských stromů,které pozemšťanům připomínali Vulkánský pozdrav do jednoduchého vé.Tomuto pozdravu se dávalo mnoho původů a ani na jedním se historikové nemohli shodnout,možná že právě tento list se stal inspirací nebo všechny měli tak trochu pravdu.
     Scotty přejel dlaní po vrásčitém povrchu jednoho se stromů a zvednul hlavu,aby se pokusil dohlédnout až na vrchol,ale to bylo pro hustotu listů nemožné. "Jó Saavicku zajímalo by mě jak ti krasavci tu ještě dlouho zůstanou ?"
     Saavick stála pod mírným svahem na němž obdivoval Scotty jeden ze stromů. "Scotty ta otá- zka je nelogická.Nikdo nemůže vědět jestli tu zůstanou stát další tisíce let,nebo mohou zhynout zítřejší den."
     "Saavicku to,ale byla jenom řečnická otázka." Snažil se obhájit Scotty.
     "Pak byla již ta otázka sama o sobě nelogická." Poznamenala Saavick.
     Scotty se nadechl,zdvihl ruku a s namířeným ukazováčkem se chtěl Saavickovi vyjádřit nějakou ze svých jadrných otázek.Jenže se již k tomu nedostal ,na prsou mu zapípal komunikátor po němž následovala okamžitě slova. "Enterprise ke komaderovi Scottymu."
     Scotty spolknul původní odpověď a dotkl se svého komunikátů."Tady Scotty.Co se děje Enterprise ?!"
     " Komandere bohužel vám musím sdělit,že se náš pobit zde poněkud zkrátil."
     "Nechápu kapitáne." Divil se Scotty "Měl sme tu být dva dny ?"
     "Přišli pozměňující rozkazy Scotty.Všechno je již ve vašem počítači."
     "Dobře do hodiny jsme tam. Scotty konec."
     Enterprise
     Methemi seděl na své pohovce, ale teď spíš již ležel a spal.Již takřka před hodinou dal počítači příkaz aby jej okamžitě upozornil až se vrátí podporučík Izava.
     "Podporučík Josuho Izava je opět přítomen na palubě Enterprise."
     Methemi se z leknutím narovnal a zmateně si promnul oči. "Počítači z opakuj svoje poslední sdělení." vykřikl Methemi a vyskočil ze své pohovky.
     Počítač naštěstí neměl v úmyslu remcat a trpělivě zopakoval svoje sdělení. "Podporučík Josuho Izava je opět přítomen na palubě Enterprise."
     Methemi cvrknul do svého komunikátoru,jenž ležel na stole před pohovkou. "Podporučíku Izavo okamžitě se hlaste u kontrolního stanoviště nádrží antihmoty." Pak jej zvedl připnul na prsa a vyrazil ze své kajuty.
     Chodby se topily v šeru,protože se zde spořilo energii a muž neměl v úmyslu něco na tom měnit.V ruce svíral až křečovitě stříbrný kufr.Při tom jak se plížil podél zdi,nevšiml si,že před ním je jeden ze vstupů do jednoho z nákladovích prostoru a když došel až k němu dveře se otevřeli a on spadl do místnosti.Kufr letěl za ním až dutě dopadl na zem.Mužovy se na čele objevil pot. Ležel tam tak skoro minutu než si byl úplně jistí,že mu již nic nehrozí.Vstal a rozhlídl,ale pak si všiml,že skoro přesně tam kde chtěl být jen o jedny dveře dál,avšak nemínil již se víc s touto věcí tu nadále pohybovat a tak přešel až ke stěně za kterou bylo již jen vakuum.

     Kapitola sedm

     Romulus

     "Spocku !?" Kirk stále na něj hleděl s udiven když po tak dlouhé době znovu vyděl svého starého přítele.
     "Jime ?!" pronesl Spock a mírně se uklonil.
     "Tvá návštěva je pro mě překvapení." Pravil Kirk a ustoupil svému příteli s cesty. "Nedávvno jsem mluvil s tvým otcem Sarekem,ale ten se nezmínil,že by ste se měl vrátit na Zem ?!"
     "Až do včerejšího dne jsem sám nevěděl,že se zde zdržím víc jak jednu hodinu." Odpověděl po pravdě Spock a vstoupil do bytu.
     "........čekal jsem na kontraadmirála Hastna,takže jsem byl dost překvapen,když jsem tě vyděl mezi dveřmi." Kirk stál a opíral se rukama o opěradlo křesla.
     "Zajímavé ?" poznamenal Spock "Nevěděl jsem,že je muž stále v činné službě."
     "Ten opustí činou službu až v rakvi." odpověděl Kirk a začal se smát.
     U dveří se opět ozval tón,oznamující čekajícího hosta.Kirk přestal mluvit a vydal se přivítat nového příchozího.Tím byl samozřejmě kontraadmirál Hastn,který do scénáře dnešního dne opravdu patřil.Byl to muž již v letech,táhlo mu už na devadesát,ale stále odmítal odejít do výsluž-by.V mnoha věcech měl hlavní slovo a o jeho přízeň stál kde kdo.
     Skutečný Hastn zemřel již před padesáti lety a i ve svých stodvaceti letech byl stále v činné službě.Pro Spocka to byl odraz minulosti,protože mu byl na pohřbu ,aby mu tak místo Kirka, který v tý době byl jíž dvacet let nezvěstný a pokládal se za mrtvého,vzdal čest.Skutečný Hastn zastával názor,že když válečník odejde do důchodu do roka zemře.
     Do své smrti prováděl inspekční cesty na hvězdných lodích všech tříd,protože při jednom s posledních rozhovoru se Spockovy svěřil,že když zemřít tak ve vesmíru.Kirk i když to nevěděl řekl o způsobu jeho odchodu pravdu.
     Kontraadmirál Hastn vstoupil do bytu a když spatřil Spocka jeho obraz se milisekundu zastavil to jak se program adaptoval na noví scénář,avšak ke Spockově nelibosti se Kirk nedíval na Hastna.
     "Spocku ." promluvil Hastn "ani sem nevěděl,že jste na Zemi."
     " Jak již jsem řekl tady Jimovi, budu zde jen krátce." Odpověděl Spock.
     "Áaa…. důvod vaší návštěvy velvyslanče." pokračoval Hastn.
     "Návštěva centrální knihovny v New Yorku." pronesl v klidu Spock "Zajímají mě všechny informace o Romulanech."
     "Romuláné ?! " Hastn byl odpovědí Spocka vcelku překvapen,věděl,že po událostech na Khitomeru byl Romulanský konzulát na Zemi uzavřen a již tři roky o sobě nedaly vědět.
     "Ano " promluvil opět Spock "po té co jsem zjistil,že jsou to vlastně naši příbuzní,se o tuto kulturu zajímám a pracuji na způsobu našeho opětovného spojení .Možná by se jednou pro vždy ukončilo nepřátelství mezi Federací a Romulanským císařstvím."
     "A kdy se chystáte na Romulus vydat velvyslanče Spocku." v jeho slovech byl poznat posměšek .
     "To bohužel teď nedokáži říct." Spock byl klidný a nenechal se nikterak vyvect s míry. " Ro-mulané o sobě nedávají vůbec vědět,takže se moje myse na Romulus odsouvá na neurčito."
     "Jsem rád,že jste takoví optimista Spocku. Protože tuším,že věříte na  ten den kdy se na Romulus opravdu vyprávíte." Hastn se začal hlasitě smát. "Já však již v ten den budu prdět tady z Jimem do hlíny." Hastn se smál alespoň dalších pět minut,než obrátil svou pozornost konečně na Kirka. "Na velitelství kolujou zvěsti Jime ,že prý chceš zase velení." Hastn si podložil rukou bradu a soucitně se na něj díval "To toho již nemáš dost ,ty Tuláku po hvězdách ?"
     "To řekl ten kdo se ještě v devadesáti trmácí po nejzapadlejších základnách a trápí unuděné důstojníky Hvězdné flotily." snažil se ho troufnout Kirk.
     "Jistě trmácím." kál se pokorně Hastn. "avšak má stálá adresa je USS Endever,na niž mám zařízený útulný byteček."
     "Tak kdo je pak Věčný tulák po hvězdách.Já !?" ukázal Kirk na sebe prstem a pak i na Hastna"Nebo vi kontraadmirále ?"
     "Jime .Přece dobře víš,že na Enterprise je momentálně pětiletá čekací lhůta ?!"
     V Kirkovy hrklo, ale zachoval duchapřítomnost. "Nikdy jsem neřekl,že by to měla být nová Enterprise?!" odpověděl na obhajobu Kirk.
     "To tě jenom šlechtí milí Jime.Protože pak by si každý myslel,že jseš na tom jménu závislí." Hastn se lišácky usmál. "ale přesto tu pro tebe mám něco hodně podobného !"
     To Kirka zaujalo,ale zůstal opatrný. "Pokud mě paměť neklame,tak momentálně jsou ve vesmíru jen tři lodě této třídy." Kirk začal počítat na prstech "Enterprise,Excelsior a Repulse.V suchém doku nad San Franciskem se dokončuje Potěmkin a o žádné jiné nevím."
     Hastn na tuto otázku neodpovídal,očividně ho bavilo sledovat jak jeho přítel samým napětím snad praskne a pak jen procedil mezi zuby. "Zapomněl si na Erebus !?"
     "Tím mě neoklameš." vykřikl nadšeně Kirk s pocitem,že jej přechytračil "Žádná loď se jménem Erebus neexistuje !!"
     Hastn se opět lišácky usmál. "Říká ti něco jméno USS Mediterranean ?"
     Kirk svraštil obočí . "Myslím ,že to byl prototyp ale nevím nic tom,že by překročila stádium zkoušek."
     "Nejenže překročila, ale přede dvěma dny je dokonce ukončila." Hastn změnil pózu na křesle. "Její kapitán se rozhodl jít do důchodu, ale ještě předtím požádal velitelství o změnu jména. Prý si vždycky málem zlomil jazyk když se podával hlášení.Velitelství mu vyhovělo a tak USS Erebus čeká na nového velitele."
     Kirkovy se z ničeho nic rozbušilo srdce.V jeho uších to bylo tak hlasité,že se raději obrátil a odešel k baru,kde měl schovaný svoje nejlepší pití.Když se vrátil dřímal v rukou láhev se třema malýma skleničkami.
     Znalec jako Hastn okamžitě poznal o co se jedná.Obrátil se na Spocka a ukázal prstem na láhev ,kterou právě Kirk pokládal na malí stolek. "Tohle milí Spocku je podle mě jediný důvod proč by sme se měli spřátelit s Romulany." Popadl láhev a obrátil jí proti světlu . "Protože tohle pití,je to nejlepší co poslali do vesmíru." a opatrně ji opět položil na stůl.
     "Kontraadmirále ." Spock se ve svém křesle narovnal a zamířil svým pohledem i na Kirka. "nemyslím,že by Romulanský ležák mohl být jako první bod na spojenecké smlouvě mezi Federací
     a Romulanským císařstvím."
     "To máte jistě pravdu mílí Spocku." pronesl Hastn . "ale nemyslíte,že by to bylo krásné,kdyby k uzavření smlouvy stačil obyčejnej chlast."
     "Jistě,avšak až se něco podobného stane nebudu tu ani já."
     Kirk pozoroval jejich skryté hašteření s úsměvem na tváři.Urovnal tři malinké skleničky a opatrně do každé nalil trochu tekutiny.Protože věděl,že ten kdo chtěl opravdu vychutnat pouze chuť,podával romulanský ležák výhradně v malých dávkách.U tohoto alkoholického nápoje pro mnoho lidí stačila bohatě i sklenička ,užívaná výhradně pro pití whisky.Aby se někdo silně opil.
     Spock s poděkováním přijal pití a trochu ze skleničky usrkl.Bylo to spíše ze zvědavosti,než s pocitu chutě.Chtěl zkusit zdali je tento Romulanský ležák praví,nebo je to taky holografická napodobenina,ale jak předpokládal byl praví.
     Hastn mezi tím uchopil malé štamprdle a co nerychleji do sebe její obsah nalil po čemž následovalo hlasitě mlasknul. " Tak kde jsme to skončily Jime." Hlesnul uspokojivě Hastn ,uchopil opět opatrně láhev a dolil tekutiny až po okraj malé skleničky.
     "Hovořil jsi o odchodu kapitána lodi Erebus do výslužby." vydechl Kirk
     "Ano jistě" znova do sebe obrátil obsah skleničky a opět nezaměnitelně mlasknul.Utřel si rukávem pusu a šibalsky se na Kirka podíval. "Erebus může být tvůj Jime.Pokud máš zájem ?!"
     Kirk dolil Hastnovi sám a zvedl svojí skleničku. "Tak na Erebus. Ať má před sebou ještě hodně roků !!" a obrátil její obsah do sebe.
     "To znamená,že jí bereš ?" zeptal se Hastn jakoby Kirk před chvílí neřekl vůbec nic.
     Kirk se na Hastna zamračil. "To si sakra piš,že jí beru !?!"
     "Fajn. Za tři dny se s ní kapitán Krisby vrátí a pak bude jenom tvoje." odpověděl poprvé Hastn bez úsmě vu a z vážnou tváří.Na téhle přeměně výrazu v obličeji se Spockovy něco nezdá-lo.Hastn se většinou smál až do poslední chvíle,protože věřil,že smích prodlužuje život.Kirk si toho očividně nevšiml,v té chvíli zrovna zavíral láhev v které povážlivě ubylo,po tom co si Hastn ještě jednou dolil ,znovu vrchovatě.Pravý Hastn by protestoval až do chvíle než by hostitel láhev znova otevřel a společně jí vypily.Spock si nemohl logicky vysvětlit proč si Jim takové změny v jeho nevšiml.
     "No já se zvedám." zavel sám sobě kontraadmirál Hastn a se zcela nahraným hekáním se zvednul.Kirka jím však nepřesvědčil a tak se pomoci nedočkal,dokončil vstávání a pomalu se vydal ke dveřím.Avšak než stačil dokončit druhý krok,otočil se . "Jime doufám,že pudeš semnou.V posledním půlroku se povaluješ jenom doma."
     "A divíš se." Vydechl Kirk "Všechny koho jsem znal,jsou buď v důchodu nebo mimo Zem."
     "Taková maličkost by starého kapitána Kirka nikdy nezastavila." Osočil se na něj Hastn.
     "Asi máš pravdu Franku." Přitakal mu Kirk a otočil se na Spocka. "Spocku byl bych rád kdybys ses k nám přidal,ale pokud tvé kroký míří již zase jinam ? Pochopím to."
     "Jime, New York na mě počká.Milerád tě doprovodím." odpověděl mu Spock a vstal s křesla. Když opustil byt jako poslední, světla se automaticky zhasla a zámek zacvaknul.Po vstupu do chodby uviděl Spock přesně to co předpokládal.
     Hastn čekal u výtahu vedle Kirkových dveří,které vedly,s největší pravděpodobností, do větších prostor simulátoru .Sjeli několik nasimulovaných pater a vystoupily v obrovské hale v přízemí tohoto baráku.
     Většinou zde bydleli důstohníci flotily se svími rodinami,ale samotářů jako byl Kirk tu zřejmě bylo taky dost. Hastn zrovna nebyl s těch kdo chodily rychle,takže pomalu prošly halou a v klidu se tak dostali až na prostranství před domem.
     Tato část San Franciska patřila k těm rovnějším,takže když se Spock podíval na obě strany uviděl dohrami stát těchto domu asi tucet a až někde v dálce,cirka jeden kilometr začínala se silnice zvedat do víšky.Člověk,nebo mimozemšťan ,si mohl vybrat jak bude tady cestovat.V několika částech něsta byly přenosové mýstnosti,jenž vás přenesou i na vzdálenost dvou tisíc kylometrů.Díky posilujícím zdrojům paprsku na oběžné dráze Země.Nebo ste mohli využít tísíců robotických taxíků. Ty stačilo přivolat jednoduchým zařízením ve tvaru kuličky s malím snímačem otisku prstů.Po stisknutí si hlavní počítač ověřil vaší totožnost a místo bydliště .Během jedné až dvou minut stál tam kde ste se právě nacházely.
     Hastn zřejmě již tento úkon provedl,protože když Jim a Spock, společně s ním, vyšli z budovy taxík tam už byl.Stále měl zachovanou žlutou barvu s černým nápisem TAXI na boku a vznášel se na magnetickém polštáři. Svím tvarem trochu připomínal stará auta,prý s nostalgie.Jen dveře jim chyběly.Po nástupu se spustilo ochrané silové pole a pak jen cestující zadal místo cesty.
     Spock si vzpomýnal,že tyto taxíky používali jen,když s nimi byl McCoy.Přímo nesnášel pře-nosový paprsek ,který vlastně používal jen pří hvězdných cestách ,protože tam nic rychlejšího nebylo.
     Taxík se rozjel,no spíš rozletěl směrem ke Golden Gate.Starý most spojoval dvě strány San Franciského zálivu a i když bylo jednoduši jej přeletět úplně mimo.Tyto Taxiky se povětšinou drželi starých silnic a tak museli obsouloval celou cestu ,podel zálivu až k mostu.Neletělo se přes něj, ale vlastně vedle něj.
     Na mostě bylo vydět jen pár replik starých aut,jenž převážely turisty z jedné strany na druhou.K velitelství to byl kousek,takže se ani jeden z nich nesnažil začít rozhovor.Spock se zájmem sledoval okolí pod sebou.Byl nemile překvapen,z jakou přesnostní Romulané tento program do simulátoru navrhli.Ve svích databankách museli mít gigabaity informací a určítě holofotograiích Země ,velitelství Flotyly a hlavně samotného San Franciska.Když o tom tak Spock logicky uvažoval,připadalo mu spíš,že tato simulace byla stvořena pro úplně něco jiného než aby si Kirk při-padal jako doma. Před jeho mísí sem na Romulus se již dlouho proslíchalo,že na Zemi působí několi tuctů romulanských agentů.Tohle bylo místo jako stvořené pro jejich důkladný výcvik.
     Taxík nad mostem znatelně spomalil.Asi protože těmito stroji létalo mnoho turistů,kteří si chtěli pořádně prohlédnou největší dominantu,tady v San Francisku.Nikdo s pasažérů nic nemítal, takže stroj plnil zadaný úkol a téměř krokem prolétěl na zálivem.
     Spockovi se tak naskytovala možnost studova kam až se holografická technologie může dostat pokud se jí zmocní Romuláne.Ti jej zřejmě vůbec nenavštěvovali,takže kdyby mu jeho průvodce nedal lhůtu čtyř hodin,mohl by tu být i několik dní a oni by si toho možná ani nevšimli,avšak musel by se pohybovat pořád v blízkosti Kirka.Program se zřejmě držel určitého scénáře a byl variabilní,což mu dovolovalo se přizpůsobovat se změnám ve scénáři.Tahle myšlenka se ve Spockově hlavě objevovala stále,ale zatím si neuvědomoval jak by mu mohla pomoci,prodloužit dobu,kterou by potřebovalo romulané k zjištění,že oba zmizeli,nebo spíš Kirk,Protože by vůbec nevěděli,že do simulátoru pronikla další živá bytost.
 
     * * * *
     Enterprise

     "Kapitáne raketoplán Kristopher právě přistál." Informoval pohotově Nichols, Data.
     "Rozumím. Pilote nastavte kurz do systému Veridian,warp pět ." pronesl Dat a otočil se Uhuru. "Podporučíku, zavolejte komandéra Scottyho ať přijde do mé kajuty." vstal ze svého křesla. "Pane Nicholsi můstek je váš."
     "Rozkaz kapitáne." Odpověděl Nichols a přemístil se ze svého místa do kapitánského křesla.
     Dat se již neohlížel,vstoupil do turbovýtahu a sjel na pátou palubu.Když vešel do své kajuty skočila mu okamžitě do náručí jeho kočka. "Spote nezlob." Osočil se na ní a položil jí na postel.
     Ani né za pět minut se rozezněl oznamovací tón. "Vstupte Scotty !"
     Dveře se otevřeli a do místnosti vrazil né s příliš šťasným výrazem Scotty. "Kapitáne co to tam ti blázni zase kujou ." vykřikl bez vyzvání Scotty.
     "Došlo k menšímu incidentu v ně Sluneční soustavy." Odpověděl mu bez námitek Dat.
     "Co podle nich znamená menší incident .Kapitáne."
     "Podařilo se jim zničit Romulanskou výzvědnou loď."
     "Jestli tomuhlenc říkaj menší incident ,tak co potom znamená výraz krize." Vyprskl steky Scotty a sedl si na postel ke kočce,jenž tak objevila novou hračku. Scotty se usmál a začal jí šimrat na bříšku.
     "Tento incident se na nás nikterak nevztahuje.Ani to nebyl důvod proč jsem vás zavolal.
     To co se nás opravdu týká,přišlo krátce před tím,než jsem vás povolal spět." Dat natáhl ruku a otočil na Scottyho obrazovku svého počítače.
     Scotty nechal kočku kočkou a šel si to přečíst.Na displeji stálo. "Dvojité É se vydalo k rodičům.Velké Á se musí neprodleně vydat k hrobu praotce."
     "Co to je z blbost." prohlásil Scotty a ukázal prstem na obrazovku.
     "Přišlo to kódovaně ,ale i sama správa byla zašifrovaná." Odpověděl Dat a obrátil monitor jak byl předtím. "Takhle se nám snaží sdělit,že kapitán Picard byl nucen opustit z novou Enterprise federální loděnice na Utopia Planitia."
     "A co to pro nás znamená ?" zeptal se už opatrněji Scotty.
     "Pro nás to znamená jediné." Dat se shýbnul ke kočce a zvednul jí. "Můžou nás kdykoliv povolat spět."
     Romulus
     Spock zatím nenašel ve své logice odpověď na otázku,jak by se program počítače choval,kdyby se s Kirkem rozešel.Federální simulátory tento problém řešily tak,že uměle rozdělili program a dávali tak postavám v simulátoru pocit, že mají pro sebe daleko víc místa,než ve skutečnosti.Tady je situace ovšem jiná,prostory pro simulaci byly obrovské a logicky by mohly vytvořit scelá nový scénář pro postavu,která se v hlavní paměti nevyskytovala a tudíž bylá živá.Musel stůj co stůj zůstat v těsné blízkosti Kirka.
     Taxík již dávno letěl za jinou štací ,když oni ještě pomalu kráčely přes hlavní náměstí, před ve-litelstvím flotily.Kdyby použily raketoplán federace,tak z něj mohli vystoupit přímo u v chodu do budovy.
     Slunce již dávno překročilo poledníkové maximum,ale do setmění bylo ještě daleko. Spock vlastně ani nevěděl jaký datum přesně je.Podle oblečení civilistů mohl logicky předpokládat, že je konec léta.Někdy mezi druhou polovičkou měsíce Srpna a první polovičkou měsíce Září,ale roku dvatisíce dvěstědevadesát čtyři,bylo léto dlouhé a teplé dny byly ještě i koncem září. Jenže Romulané se nemuseli držet tím počasím,které v ten rok bylo.
     I tak jim chůze nezabrala ani deset minut.Došli až k eskalátoru a automaticky vstoupily na pohybující se schody.Když mohl vstoupit na eskalátor i Kirk ,zarazili ho zvuky přicházející z hora. Spock se zarazil také a pohlédl směrem kam se díval Kirk. Tam uviděl málé dítě co se zarputile bránilo mamince,jenž se ho snažila donutit stoupnou na pohybující se schody.Pak to ,ale vzdala a vzala chlapečka do náručí a konečně vstoupila na eskalátor.
     Spock položil zezadu Kirkovi na rameno ruku. "Co se děje Jime ?!"
     Kirk jakoby se probíral ze zasnění a tak mu chvíli trvalo než odpověděl. "Já…já opravdu nevím ,jako bych teď právě zažil "Deja vu" až mě s toho zamrazilo "
     "Co ti na té ženě z dítětem připadlo známe ?" zeptal se opatrně Spock.
     "Myslím,že všechno Spocku." Odpověděl Kirk a konečně vstoupil na eskalátor,vyjel až na horu a otočil se.Chlapeček se smál a měl radost s toho,že se veze,ale když si všiml,že pro změnu blíží konec a on bude muset vystoupil,vyděsil se.Vytrhl se matce a utíkal po ubíhajících schodech. Ta se nejdřív lekla, ale pak jej dvouma mocnýma skoky dohonila a vzala znova do náručí a položila jej až u přistávacích kolejnic pro raketoplány.
     Spock jej celou dobu pozoroval,každý vyraz jeho tváře,pohyb každičkého sválu. Vyděl jak Kirk ještě víc svrašťuje obočí a v očích se mu objevu sílící rozčarování.
     Když dvojce zmizela za ohybem zaměřil Kirk svůj zrak ke Spockovy. "Poslední dobou mi připadá ,že jsem se asi zbláznil."
     "Zvláštní. Chceš tím říct Jime,že jsi zažil i jiná "Deja vu" ?" pokračoval v nahlodávání jeho mysli dál Spock.
     "Nejsem si jistý Spocku ,ale po tom co jsem teď spatřil myslím,že ano." Vydechl rozrušeně Kirk a vydal se za Hastn,jenž se jim již hodně vzdálil.
     Spock se opět otočil a podíval se jakoby nahoru,směrem k obloze.Bylo z jeho strany nelogické se takto Kirka ptát.Moc dobře si uvědomoval,že si ti nahoře mohl uvědomit,že je s ním něco v nepořádku .
     Kirk se mezitím hnal za kontraadmirálem Hastnem,jenž se neohlížel jestli za ním vůbec jdou . Když už si myslel,že jej konečně dostihl ,zmizel mu Hastn s očí.Kirk se začal rozhlížet do všech směrů,ale nikde jej již neviděl.Otočil se tedy a vracel se ke Spockovy. "Spocku ten bláznívej dědek někam zmizel !?" vykřikl rozčíleně a bezmocně rozpřáhl ruce.
     "Jime nikdo nemůže jen tak zmizet." pronesl v klidu Spock.
     "To já sakra vím,ale on tu nikde není !" odpověděl Kirk a opřel se zády o zábradlí.Nechtěl však sám okamžitě házet flintu do žita.Vytáhl si s kapsi u kalhot komunikátor a pokorně do něj promluvil "Kapitán Kirk volá USS Endever."
     "Tady Endever.Co si přejete kapitáne Kirku ?" ozvalo s v zápětí.
     "Jsem u velitelství Hvězdné flotily.Byl jsem tu z kontraadmirálem Hastnem.Nepřenesli ste jej před několika minutami na vaší palubu ?"
     "Kapitáne vaše otázka je neobvyklá,ale přesto. Ne nepřenesli sme kontraadmirála Hastna na na naší palubu."
     "Zjistili by ste mi,alespoň od kud vychází jeho biosignál ?" naléhal Kirk.
     "Jistě kapitáne,hned to bude." Hlas na na okamžik utichl. "Našel jsem ho. Signál z jeho komunikátoru vychází z Hvězdného doku 001."
     Kirk se zmateně podíval na Spocka. "Endevere rozumím.Kirk konec."
     Než se Kirk stačil spamatovat,tak jeho komunikátor zapípal "Jime tady Hastn.Ozvy se ?!"
     Kirk potvrdil příjem. "Tady Kirk. Co se sakra stalo Franku ?!"
     "Byl jsem narychlo odvolán,ani jsem se k vám nestačil vrátit."
     "Vrátíš se ještě spět Franku ?" zeptal se Kirk.
     "Jistěže,ale nevím kdy.Tak kdyžtak na mě někde počkejte.Do hodiny jsem spět." Odpověděl ihned Hast.
     Spock se okamžitě chytl své šance. "Navrhoval bych restauraci U smějícího se Vulkánce."
     Kirk souhlasně kývnul a tlumočil Spockuv návrch Hastnovy.
     "Jó jistě,tam to znám.Maximálně do dvou hodin jsem spět." Pronesl Hastn a komunikaci ukončil.
     Kirk stekle zacvakl komunikátor. "Poslední dobou mi připadá,že se jeho chování dost změnilo. Už jenom to,že netrval na dopití toho Romulanského ležáku jasně nasvědčuje ze sním něco je"
     "Dalo by se spíš logicky předpokládat,že to konečně myslí se svým zdravím vážně." Pronesl na jeho obhajobu Spock.
     "Nemohlo se stát nic o čem bych nevěděl ." odpověděl Kirk. "Ještě před půl rokem uspořádal slavnost Francouzského vína a pokud si dobře spomýnám,vypil toho víc než dost."
     "Je přeci kontraadmirál.Nemusí se svými problémy každému svěřovat."
     "Sakra Spocku ,od Hastna očekávám,že mě vrátí do vesmíru.Už jen s toho důvodu,že od návratu ze zkušební plavby nové Enterprise se tady necítím ve své kůži.Všechny známé tváře zmizely až na Hastna.Ten je takovou stálicí,jenž tu člověk očekává a proto mě jeho změna trápí. Je už v letech a já se bojím,že ztratím i jeho."
     "Jime je nelogické předpokládat,že muž jako Hastn tu bude věčně.Na člověka se již dožil úctyhodného věku." Odpověděl mu Spock,jenž si posléze všimnul,že na horní promenádě značně ubylo procházejících osob.Jestli to byl záměr přímo netušil,ale náhle zmizení postavy představující kontraadmirála Hasna.Mohlo ukazovat na vznikající problém v udržování holografického programu.
     "…kra Spocku." pokračoval mezitím Kirk. "Já vím,že člověk který má na krku devět křížků tu už nebude dlouho,ale mě samotnému jde o to co Hastn představuje."
     "Věřím Jime,že je jistě důvod k tvému rozhořčení,ale jak jeden z mích předků kdysi řekl Není zde dobré místo ani čas." Poznamenal Spock a přistoupil ke Kirkovi.
     "Tím ste chtěl říci co pane Spocku ?" odpověděl nechápavě Kirk.
     "Že bychom měli dostát vlastních slov a počkat na kontraadmirála Hastna v Kavárně u Smějícího se Vulkánce."
     Kirk souhlasně kývnul a vyrazil k jednomu z bočních průchodů, který ho zavedl k dalšímu eskalátoru .Budova,kolem nichž se táhla horní část promenády, stála převážně na jednom z hornatých vy-
     čnělků,které se táhly kolem severního výčnělku San Franciského zálivu.Noví komplex budov byl rozeset v místech,kde dřív stávala vojenská pevnost Fort Barry. A aby co nejvíce využili prostor, vyhloubili stavitelé pod ústředím Hvězdné flotily obrovské podzemní prostory.Ty byly teď zaplněny mnoha kavárnami,bary a obchůdky pro turisty. Snad každá rasa zastoupena ve federaci zde jednu kavárnu měla,ale pojmenování kavárna byl zde jen relativní pojem,v mnoha vlastně ani nevěděly co to káva je.I když v každé takové kavárně podávali vždy něco co se ,alespoň trochu kávě podobalo.
     Kirk se Spockem sjeli po eskalátoru opět dolů.Nalevo od nich čekal osamocen, dopravní ra-ketoplán na pasažéry pro další let na oběžnou dráhu.Kdyby byli opravdu na Zemi,nemusel by na
     své cestující čekat.Tento typ měl deset míst k sezení a u nástupního místa vždy čekalo,alespoň dvacet nových pasažérů.
     Dál je již jen čekala dlouhá podzemní promenáda,ze které návštěvník mohl vejít přímo do jákohokoliv podniku .Mezi kavárnami a obchůdky se dalo úzkýma chodbami projít do dalších rovnoběžných chodeb,které byli takřka stejně široké jako ta centrální. Z blížícím se soumrakem se zdejší prostory ,většinou zaplňovali lidmi z města a lodí na orbitě.
     Město San Francisko se za těch třista let příliš nezměnilo.Mnoho mrakodrapů ,ještě z jedna-dvacátého století,stále stojí.Skoro celé město se stalo obrovskou historickou rezervací a takřka není dovoleno budovy měnit.Toto město bylo jedno z mála velkoměst na americkém kontinentu,které takřka ušlo zkáze poslední světové války.
     Na kontrolním stanovišti holografického simulátoru se dozorčímu stále víc zvětšovali vrásky na čele. Jeden z hlavních generátorů kolaboval a ti další nedokázali dodávat dostatek energie pro generování takového počtu osob.Jen z vypětí všech sil se mu dařilo držet postavy,jenž měli dokreslovat život ve městě v provozu do té doby,než mohli nenápadně zmizet z očí jediné živé osoby v simulátoru.
     Enterprise
     "Všechny paluby se hlásí kapitáne." Ozval se konečně Nichols.
     " Rozumím !" odpověděl Dat ,jenž právě stál u konzole navigátora a taktického důstojníka Enterprise opustila planetu Vulkán před necelými pěti hodinami, byla tak v polovině své cesty do systému Veridian. Kapitán Picárd rád žertoval na téma "Prokletí jména Enterprise".Vždy když letěli sami opuštěným sektorem galaxie,celé osazenstvo můstku skrytě vyselo na každém přijatém vysílání. Případný pozorovatel tak mohl spatřit jak se oči všech na okamžik podíval směrem ke komunikaci.
     Datovy se tato představa objevila ihned když je jejich kurz začal zavádět mimo běžné cesty obchodních lodí.Při studování starých lodních deníků této Enterprise.Narazil Dat na spoustu podobných hlášení. "Stav senzorů pane Nicholsi ?" promluvil po chvíli opět Dat.
     "Stálí senzoroví průzkum je zapojen kapitáne.Žádná loď v našem dosahu." Odpověděl opět pohotově Nichols.
     "Pane Kru…" Zbytek Datovy otázky se strávil v hluku poplašného signály,který zaplavil z ničeho nic celí můstek.
     Dat se bleskurychle otočil a běžel k vědeckému stanoviště,kde jedním stisknutím palce vypnul poplašný signál. "Hlášení pane Nicholsi."
     Nichols se ještě předtím než k němu Dat přiskočil podíval sám na jeden z monitorů."Kapitáne podle všeho na palubě dvacet právě někdo vystřel z faseru." Jen co to dořekl se obraz na monitoru opět změnil.Nichols svraštil ze vzrůstajícím napětím obočí. "Potvrzují další střelbu na palubě dvacet.Jedná se o nákladoví prostor číslo třináct
     Dat se ještě dřív než to dořekl, dotkl svého komunikátoru. "Bezpečnost na palubu dvacet." křikl .Prokletí Enterprise se zase přihlásilo o svoje slovo.Pomyslel si Dat ,když vstupoval do turbovýtahu.
     Methemi si byl skoro jistý,že Izava něco chystá,už třetí den mapuje všechno co za poslední týden na téhle lodi dělal.Když měl volno pohyboval se skoro po celé lodi a několikrát dokonce i v době služby. Methemi vůbec nechápal,že jeho počínání uniklo jeho příteli Krugerovy.Určitě musel pro-cházet všechny záznamy o pohybu osob po lodi.
     Už několikrát chtěl svoje zjištění předat kapitánovi ,ale nedokázal překonat svůj odpor, k té hromadě kovu.Vždyť přece on byl hrdina od Hasprolisu a když si poradil z Klingony,tak nějakej šikmovokáč jej nezaskočí."Počítači,kde se právě nachází podporučík Izava !?"
     hlas podobný ženskému se okamžitě ozval."Poručík Izava se nachází na palubě dvacet. Sklad třináct."
     Methemi se po těchto slovech zhluboka nadechl a ohnul se.Dotykem otevřel jeden ze šuplíků a vyjmul svůj osobní phaser.Chvíli jej tiše pozoroval,než jeho nastavení přepnul na těžké omráčení.Nechtěl nic nechat náhodě, protože jestli byl Izava tím sabotérem a Methemi byl o to přesvětčen. Bude se všemocně snažit svůj čin skrýt a jistě by se nezastavil ani před zabíjením.Methemi si phaser připnul k opasku a vyrazil ze své kajuty přímo k turbovýtahu.
     Na palubě dvacet se nacházely i opravárenské dílny pro údržbu raketoplánů.Jenže na Enterprise se
     teď nacházely jen dva a ty zůstávaly zatím na horní palubě v hangáru raketoplánů.Takže to běželi sistemi jen na minimální výkon a zaktivovali se pouze když vnitřní senzory lodi zaznamenali vstup živé osoby na tuto palubu.
     Methemi se pohyboval opatrně a obezřetně.Sebejistotu kterou měl před chvílí na rozdávání se mu teď vypařovala takřka před očima.Dlouhá chodba byla prázdná a jen slabé hučení systému Enterprise dávali Methemimu nejistý pocit bezpečí.
     Dveře do skladu třináct již byli na dohled, Methemi vytáhl phaser a přitiskl se ke zdi. I když mnohým tak připadal,hlupák rozhodně nebyl.I tak však začal v nitru pociťovat rostoucí úzkost. V hlavě mu hlodala myšlenka,že se vrátí o požádá o pomoc svého přítele Krugera. Zatřepáním hlavy myšlenku okamžitě zaplašil.Teď už na to bylo pozdě,jestli to nedokáže sám,bude již navždy pro všechny jenom strašpytel
     Methemi se opět hluboce nadechnul a konečně se pomalu posunul podél zdi až ke dveřím. Srdce mu začalo bušit tak silně,že mu připadalo jakoby se tento tlukot rozléhal celou chodbou.
     Levou rukou se chytil srdce,jakoby se snažil zvuk udusit,ale pak se přeci jenom ovládl a sjel rukou k levému boku.Odepnul si vědecký trikordér,jenž si vzal ze svého stanoviště a začal skenovat prostor za přepážkou.Po dlouhé chvíli se konečně zase usmál.Přímo napravo od vchodu leželi na podlaze vedle sebe,dvě mohutné přepravní bedny.Jeho trikordér dále detekoval, jednu živou bitost na druhé straně nákladového prostoru.Takže tedy nečekal ani minutu ,připnul trikorder spět k opasku a teď již volnou rukou s aktivoval mechanizmus,jenž otevíral dveře.Ty se poslušně otevřeli , odstoupil odezdi a našikmo skočil do skladu.Při té rychlosti narazil do jedné s přepravních beden. Okomentoval několika tichými nadávkami,ale přesto byl rád,že tam opravdu byli.Ležel jenom okamžik a pak ihned přešel do pokleku.Rychlím pohybem hlavy vzhůru si,alespoň na okamžik přehledl situaci ve skladu a stačilo mu to,zahlédl ruku muže jak svírá phaser .
     "Podporučíku Izavo,vzdejte se.Bezpečnostní oddíl je již na cestě!!" vykřikl Methemi
     " Poručíku Methemi,jste to vy ?!" křikl Izava z druhé strany nákladového prostoru.
     "Jistě,že jsem to já Izavo." Zařval již opět sebejistě Methemi "a vy jste zatčen !?"
     "Sakra Methemi vy jeden blázne !" křikl opět Izava " Jestli nenecháte toho blbnutí, tak odsud odejdete jako plavčík !"
     "Podporučíku nejste v situaci abyste mi tady vyhrožoval !" odpověděl rozzlobeně Methemi.
     Místo odpovědi mu na hlavu přistál nějaký předmět.Instinktivně na něj namířil phaser, avšak na zemi před ním ležela kovová destička.Už s tý vzdálenosti poznal o co se jedná, natáhl se a zdvihl jí ze země.
     "Tenhle důkaz vám stačí." ozval se po chvíli zase Izava.
     "Ano kapitáne Fumiato !" křikl Methemi a vstal.Zasunul za opasek a vykročil k místu kde již stál Izava, vlastně Fumiato.Když přišel až k němu spatřil za ním něco v co doufal,že zde nebude.V jednem z malých přepravních kufrů ,který byl již otevřen, spočívalo zařízení né nepodobné bombě.Měla malí kruhový monitor,odpočítávající pro Methemiho v neznámých znacích.Ale ať to byl jazyk jakýkoliv ,každý by poznal,že času už moc nezbývá.
     Na Methemiho čele se začali objevovat krůpěje potu.Odvrátil zrak od bomby a zaměřil se opět na Izavu/Fumiata. "Věděl ten plecháč,že tu je někdo od tajný služby ?!"
     Fumiata se zamračil,když pochopil o kom to mluví,ale přesto se ovládl. "Kapitán Dat byl srozumněn,že bude na palubě Enterprise umístněn jeden člen tajné služby.Jeho ,tedy moje totožnost mu však byla zatajena."
     "Sakra. Věděl vůbec někdo ,že jste to zrovna vy kapitáne ?!" křiknul rozčíleně Methemi.
     "Jistě,ale tato informace je tajná." Odpověděl Fumiato.
     "To jste celí vy." Vydechnul Methemi "Doufám,že alespoň víte kdo jsem dal tu pekelnou věc !?" zvednul ruku a ukázal na stříbrný kufřík.
     Fumiato se ohlédl. "Mám důvodné podezření,ale na nějaké obviňování je ještě brzy."
     "Brzy ?!!" vykřikl Methemi a hystericky se zasmál. "a kdy bude ten správný čas ?! Až to tady celí vylítne do luftu ?!"
     "Ta nálož není dost silná aby zničila celou loď." Pronesl klidně Fumiato a klekl si ke kufříku
     Methemimu se opět silně rozbušilo srdce.Zhluboka se nadechl,aby se uklidnil a klekl si k pomalu k Fumiatovi,jakoby se bál,že jí může odpálit i sebemenší pohyb. ".Nic podobného jsem nikdy neviděl,víte alespoň o co jde ?"
     "Ano?!" pronesl k mírnému uspokojení Fumiato. "Je to nejdokonalejší Romulanská bomba, je pro mě vzrušující jí vidět na vlastní oči." pravil vzrušeně Fumiato.
     "To snad není pravda ?!" začal si mluvil sám pro sebe Methemi. "Mi tu čelíme naprosté zkáze a on se tu rozplývá nad Romulanskou bombou !"
     Fumiato se na Methemiho otočil. "Tajné službě se dostala do rukou správa o zmizení pěti těchto bomb.Podle všeho to vypadá,že toto je jedna z nich.Mohl jí sem dát takřka kdokoliv."
     "Když ste nato takoví expert kapitáne.Tak byste mi mohl říct kolik máme ještě času na tohle čas ubíjející tlachání !" vykřikl Methemi.
     "Nejsem zrovna expert v romulanské numeorologii pane Methemi !" vykřikl tentokrát Fumiata. "Jsem kapitán a podle toho semnou taky tak mluvte,ale jsem vstřícný a na otázku vám odpovím. Je to něco mezi deseti až patnácti minutami."
     "Tak fajn.Tak fajn,jste kapitán ,ale prosím vás udělejte radost staršímu důstojníkovi a už tu zatracenou bombu zneškodněte ?!" žadonil vstřícněji Methemi.
     Fumiato se křečovitě usmál. "To nejde poručíku ."
     Methemi na něj vykulil oči "Nejde ?! Vy to říkáte jako kdybychom věděli ,že do výbuchu zbývá ještě několik hodin !?" křičel opět Methemi "Tak fajn ,okamžitě zavolám na můstek ať tu zatracenou věc přenesou paprskem do vakua."
     Když už se takřka dotýkal komunikátoru,ho Fumiato zarazil . "Poručíku, kdyby to byla jiná bomba,uděl bych to už dávno sám.Jenže tahle bomba by bouchla okamžitě jen co by se jí dotkl vyhledávající paprsek přenosového zařízení."
     "A co se sakra dá dělat jinýho ?" pronesl Methemi a sedl si na jednu z nejbližších beden.
     "Něco ano pane Methemi." odpověděl Fumiato a sám se chystal dotknout svého komunikátoru ,když se z ničeho nic zarazil.Methemi si toho všimnul a již se chystal otočit a podíval se co Fumiatu tak zaujalo,ale z ničeho nic zasáhl kapitánovo tělo výboj z phaseru.Fumiato tělo se okamžitě ocitlo v křeči.Útočící pháser však nebyl nastaven na omráčení,kolem zásahu se začala struktura těla rozpadat.
     Methemi začal jednat plně instinktivně a okamžitě se svezl z bedny na zem.Popadl svůj phaser a dvouma naslepo vystřelenými záblesky opětoval palbu.Pak se co nejvíce skrčil a plazil se po zemi dál od bomby .Z jeho pohledu byla vzdálenost dostačující,takže se odvážil zpoza beden vykou-knout na teď už zavřené dveře.Nákladoví prostor byl však opět kromě něho prázdný.Nezvaný host byl již jistě dávno pryč.Z menším uklidněním se odvrátil a pohlédl opět na bombu, při pohledu na ní však byl jeho zdánliví klid opět te tam.Promnul si nervózně oči "Sakra mysli.Co mohl mít ten zatracený kapitán namysli ?!" ptal se sám sebe nahlas
     Dveře nákladového prostoru se opět otevřeli. Methemi se bleskurychle otočil a zamířil svým phaserem na narušitele.Díval se přímo do očí Datovy.
     "Pane Methemi prosím odložte ten phaser ?!" vyzval ho okamžitě Dat.
     Methemi ještě okamžik na něj mířil,ale pak pomalu povolil v sevření své zbraně a pustil jí na zem. "Kapitáne musíme okamžitě odsud zmizet !?"
     "Nejdřív mi podejte hlášení o důvodu střelby v tomto prostoru." Odpověděl mu Dat.
     "Tak fajn." Odpověděl Methemi "za mnou je na zemi bomba do jejíž detonace nezbývá možná ani pět minut !"
     "Pokud je to pravda,tak kdo jí sem dal ?"
     "Kapitán Fumiata měl na někoho podezření,ale než mi v této věci stačil cokoliv říct .Někdo ho zastřelil."
     "Kdo je kapitán Fumiata ?"
     Methemi si stekle odfoukl,otočil se a zdvihl ze země odznak mrtvého kapitána.Dat naklonil hlavu a vykročil k němu.Měl výborný zrak,takže i Dat poznal o co se jedná.
     "Musíme bombu okamžitě přenést přenosovým paprskem."
     Methemi se začal smát. "Kapitáne mě napadla stejná možnost už dávno,ale tuhle možnost Fumiama rezolutně zamítnul."
     "Řekl vám proč ?"
     "Ano kapitáne.To….zařízení má nějakou zatracenou pojistku,které jí odpálí okamžitě se jí dotkne senzoroví paprsek."
     "Dá se sní manipulovat manuálně ?" zeptal se opět Dat.
     "Myslím,že ano.V této věci se,ale Izava nebo vlastně Fumiata vlastně ani nevyjádřil."
     Dat tuto odpověď však považoval jako za souhlas a dotkl se svého komunikátoru. "Dat můstku."
     "Tady můstek kapitáne."
     "Čekejte." Odpověděl Dat. "Pane Methemi musíme okamžitě opustit nákladoví prostor."
     "Souhlas kapitáne." Vydechl uspokojivě Methemi a vyrazil pryč s nákladového prostoru následovaný Datem.
     Vpadli tak do náručí členům bezpečnosti. "Kapitáne co se děje."
     Dat jejich otázku ignoroval "Pan Nicholsi okamžitě otevřete dveře v nákladovém prostoru číslo třináct."
     "Kapitáne v tomto skladu je značné množství nákladu ?!"
     "Pane Nicholsi proveďte okamžitě rozkaz !!" zařval Dat a přešel do běhu.
     "Rozkaz kapitáne." Ozvalo se ještě než komunikátor utichl. V nákladovém prostoru se mezitím začali otevírat mohutná vrata,které tuto činnost nevykonávali. už takřka jedno století.Všechno co nebylo připoutáno se začalo pohybovat směrem unikajícího vzduchu.Kufr jako jedna z nejlehčích věcí se pohnula okamžitě ,během chvíle jí malá setrvačnost odmrštila desítky kilometrů od lodi.
     Tajemné znaky z kruhového displeje bomby se začali rychle ztrácet a jakmile zmizel poslední rozzářila se pustou částí tohoto vesmíru na okamžik jedna malá hvězda.
     Hangárovou palubou se nejdříve rozezněli dunivé kroky běžícího muže.Mířil přímo ke Scottyho raketoplánu.Když k němu doběhl,opřel se o něj začal z hluboka dýchat. "Ty…zaracenej blázne.
     Tentokrát si to opravdu přehnal !!"
     Stichlím prostorem se ozval další hlas. "Ja se vůbec opovažuješ na mě jenom….promluvit."
     "Přišel… jsem nato,že.. musím s tebou bojovat .Jinak… to šílenství… nikdy neskončí."
     "Šílenství….tohle není žádné šílenství.Je….to zábava."
     "Zábava ?!" odpověděl úžasle muž "Možná doteďka,ale ty jsi někoho zabil !!!" vykřikl .
     "A proč né." hangárem se rozezněl duniví smích. "Byl to jenom fízl !!"
     "Prokristapána ,byl to hlavně člověk." Podlaha se mu z ničeho ujela pod nohama.Měl tak co dělat aby neupadl.Muž se pak ještě chvíli držel křečovitě držel raketoplánu,ale to co čekal se nedostavil. "a navíc zemřel úplně zbytečně ?!?"
     "Možná i ty zemřeš zbytečně." odpověděl mu hlas.
     "Další vražda ti už tak lehko neprojde ."
     "Mě……mně projde úplně všechno."
     "Pak mám o to větší důvod tě zastavit !" vyštěkl a vstoupil do raketoplánu.

     Kapitola osm.

     Enterprise

     Scotty si dlouze prohlížel kovovou placku,kapitána Nasato Fumiata a nakonec s ní nervózně začal klepat o stůl.Seděl společně s Methemim,Datem,Krugerem a McCoyem v důstojnické jídelně.
     "Kapitáne vi jste o tom něco věděl ?!" vyhrkl ze sebe Scotty a poslal placku k Datovy po stole.
     "Byl jsem informován,pouze o tom,že se mezi posádkou pohybuje jeden člen kontrarozvědky.Takto zvýšená bezpečnost byla zavedena na všech lodích vybavených kvantovými torpédy."
     "Pane …hmmmm…. Methemi,že ano." Promluvil tentokrát McCoy "Co jste vůbec dělal v nákla-dovém prostoru číslo třináct ?!"
     Methemi se z hluboka nedechl. "Chtěl jsem tam dopadnout toho záškodníka.Admirále."
     "A kdo měl být podle vás ten záškodník ?!" zeptal se opět McCoy.
     "Myslel jsem si,že je to podporučík Josuho Izava ,pane." Odpověděl Methemi a ještě víc se skrčil ve své židli.
     "Co vás k tomu vedlo poručíku." Dožadoval se odpovědi Dat.
     "V posledních dvou dnech jsem u něj zaznamenal,několik pozdních příchodů do služby a jedno nedovolené opuštění svěřeného staviště,bez toho aby za sebe měl patřičnou náhradu."
     "To přeci nejsou přesvědčivé důkazy,že právě podporučík Izava,nebo vlastně kapitán Fumiato byl tím sabotérem." Odpověděl mu na to opět Dat.
     "To je pravda kapitáne." uznal Methemi. "ale to co mě utvrdilo v mém přesvědčení,byl inciden,jenž jsem zaznamenal,když jsme byli u Vulkánu."
     Scotty zvráštil obočí a zeptal se. "Jaký incident ?!"
     Methemi se opět zhluboka nadýchl. "V té době ještě podporučík Izava,opět opustil své stanoviště.Čistě náhodou jsem to zjistil krátce poté,takže jsem si jej nechal vyhledat počítačem, ale ten my sdělil,že již není na palubě." Methemi si musel setřít pot z čela,odkud mu ztékal do očí. "Ihned jsem tedy zahájil soukromé pátrání a zjistil jsem,že Izava použil přepravní paprsek v nákladovém prostoru třináct."
     "Víte kam se přenesl ?" zeptal se opatrně McCoy.
     "Bohužel né admirále.Všechny koordináty byly vymazány." Poznamenal sklesle Methemi.
     "Víte,alespoň kdy se vrátil !?" vyzvídal dál McCoy.
     "Asi hodinu potom.Okamžitě jsem jej kontaktoval a pozval si ho k sobě na kobereček." Odpověděl okamžitě Methemi.
     "Řekl vám něco ?!" hlesl Dat.
     "Několikrát jsem jej vyzval aby mi sdělil kam se transportoval a proč,avšak zarputile mlčel. Dal jsem tedy dudku za nedovolené opuštění staviště a lodi.Vše je v mém deníku kapitáne."
     "Už jsem se díval poručíku." Pronesl Dat. "Ale vraťme se k událostem v nákladovém prostoru číslo třináct.Sdělil vám vůbec něco o tom,kdo za útoky stojí."
     "Ne kapitáne v tomto bodě v podstatě mlžil."
     "Tak dobrá.Vraťme se k jeho cestě na Vulkán." Ptal se dál Dat. "V jakém časovém rozmezí to bylo ?"
     "Loď opustil asi ve čtrnáct třicet šest a vrátil se asi hodinu na to."
     Scotty s McCoyem se na sebe zmateně podívali. "Kapitáne to takřka odpovídá našemu výletu k tomuc zatracenýmu lesu." vychrlil ze sebe Scotty.
     Dat okamžitě pochopil. "Počítači kolik osob opustilo palubu Enterprise při naší zastávce nad Vulkánem ?!"
     "Palubu Enterprise opustilo celkem šestnáct osob."
     Dat se však nenechal tak lehko odbít. " Kolik mezi čtrnácti až čtrnácti čtyřiceti ?"
     "Mezi čtrnácti až čtrnácti čtyřiceti opustilo palubu Enterprise celkem devět osob."
     "Pane Krugere prověřte to !"
     "Rozkaz kapitáne !!" křikl Kruger a vyrazil z důstojnické jídelny.
     * * * *
     Romulus

     Název kavárny byl pro lidi tak troch zavádějící,už proto,že vulkánci se nesmějí.Když se Spock poprvé pořadně rozhlédl spatřil za bar pultem opravdového Vulkánce sevšim všudy.Kromě jediné věci.Na jeho tváři byl vskutku úsměv.
     Kavarna byla zařízena ve stylu starého Vulkánu.Stoly vypadali jakoby byli vytesány z kamene přímo při hloubení těchto prostor.Židle, nebo spíš stoličky které byli vždy po čtyřech rozesety okolo stolu,se zdáli,že je někdo vytesal z úplně jiného nerostu. Spock si byl víc než jistý,že se jedná o pískovec.
     Celí prostor kavárny byl takřka poloprázdný,jen asi u dvou stolů seděli hosté a živě o něčem diskutovali.Stoly kolem barpultu byli volné a každý rozumný host by je okamžitě obsadil aby měl aby to k němu neměl číšník daleko.Zde naštěstí pro Spocka byla situace poněkud jiná.Host se mohl obsloužit sám,nebo musel počkat,až se barman rozhodne k nim sám přijít.
     Proto bylo Kirkovy nepochopitelné,proč Spock zamířil až do samého rohu kavárny,kam to měl snad ze všeho barman nejdál.Pak ale odevzdaně pozdvihl ramena a vydal se za ním,když si k němu sedal neodpustil si otázku. "Spocku proč právě sem, u barpultu je taky místo ?!"
     "Zde…je to bezpečnější." Odpověděl mu poklidně Spock.
     "Nevšim sem si ,že by nám něco hrozilo ?!" pronesl nechápavě Kirk.
     "Zde nám pořád hrozí odhalení Jime."
     "Sakra Spocku nemluvte v hádankách !" vykřikl Kirk "Přece se před nikým neskrýváme ?!"
     "Jime jaké je podle tebe roční období ?"
     Kirk přimhouřil oči a zcela zmaten odpověděl . "Konec léta."
     "Ne Jime." Oponoval mu Spock "Je začátek jara a tato část planety již netrpělivě vyhlíží začátek dešťů."
     Kirkovo zmatení narůstalo geometrickou řadou.
     "Jime vím,že to vypadá,že se chovám nelogicky,ale jaká je tvá nejživější zpomýnka,tak půl roku
     zpátky." ptal se dál z ledovím klidem Spock.
     Kirk si promnul obě oči. "Sice nevím k čemu ti to bude Spocku, ale budiž.Enterprise - B se vrátila na Zem s úspěšné akce.Podařilo se nám zachránit část uprchlíku z planety El Aurel."
     "A dál ?"
     "Dál už se nestalo celkem nic.Jenom poslední tři měsíce se snažím s Flotily vymámit nějakou loď a jak doufám tak se mi to konečně podařilo."
     "A co ti tři měsíce před tím." Naléhal dál Spock.
     "Už sem řekl,že se nic nestalo.Hned po příletu jsem zajel na venkov za Kostrou.Zařídil si tam docela pěknou ordinaci,konečně děla to po čem toužil celí život."
     "Fascinující co se všechno se jim podařilo zjistit." Užasle odpověděl Spock. "Jime jaký je podle tebe hvězdný čas ?"
     Kirk se po dlouhé době opět usmál. "Zase nějaký chyták jako s tím ročním obdobím,že jo ?!"
     Spock jej však sledoval až moc vážně.Kirk se opět zamračil a opatrně odpověděl. "Já to vím,tak nejdříve řekni sám jaký je hvězdný čas ?!"
     Spock souhlasně kývnul. "Čtyři osm sedm dva jedna tečka jedna."
     Kirk si to začal okamžitě v hlavě propočítávat.Nakonec nesouhlasně zakýval hlavou a vstal od stolu. "Spocku to je poprvé co jsi vědomě řekl lež.Uvedl si datum,jenž nastane takřka za sedmdeset let !?"
     Spock mírně pozvedl pravé obočí. "Kapitáne víte přeci,že nejsem schopen lži ."
     "Ač jste nebo nejste,právě ste se jí dopustil !" vykřikl Kirk
     Spock však na toto obviněni nikterak slovně nereagoval.Šáhnul pravou rukou pod plášť a vyndal data book .Stiskl na malém ovladači jedno tlačítko a poslal jej po stolu ke Kirkovi.Ten se shýbnul k,pro něj neznáme technice a podíval se na její displej.
     Na němž stálo.
     "Nová Enterprise-B se vrátila s úspěšné zkušební plavby ,při které se jí podařilo zachránit část uprchlíků z EL EURELIANU.Při záchranné akci byl však zabit James T.Kirk
     Čest jeho památce."

     Kirk si nevěřícně opět sedl . "Co je to sakra za blbost.Sedím snad před tebou jako nějakej duch ?!"
     "Vím,že je nelogické tomu věřit,ale ta správa je svým způsobem pravdivá." Pronesl Spock
     "Ty jsi se opravdu nevrátil i s Enterprise-B domů Jime.Pro celou Federaci jsi hrdinsky zemřel před
     osmdesáti lety."
     "Jestli jsem pro celou Federaci zemřel tak kde potom jsme teď ? Na Honolulu !?" křiknul zase Kirk.
     "Ne Jime,na Romulu." pronesl Spock.

     * * * *
     Enterprise
     Vysoké procento tetrionové radiace nedovolovali ze zbytků bomby cokoliv transportovat.Pokud se ovšem transportér nenacházel dostatečně blízko a jediný způsob jako toto uskutečnit bez ohrožení života některého z posádky.Datovi nestačil docela slušný popis bomby od Methemiho,chtěl se na ní podívat sám.
     Jediný raketoplán na palubě,nebo spíš jeden s těch dvou co byly na palubě,který měl transportní zařízení byl ten co patřil Scottovi.Scotty věděl co je v sázce,takže se chtěl sám přesvědčit ,že všechny sistémi na jeho Kristopherovy fungují bez poruch.Dveře turbovýtahu se otevřely a Scotty vstoupil do potemnělé hangárové paluby,jediným příkazem v hangáru rozsvítil.Spatřil oba raketoplány stát vedle sebe u pravé strany hangárové paluby.Ta sice nebyla nikterak velká,ale stačilo to na to aby se tam vešli oba,s dostatečnou možností manévrování.Ten Scottuv byl asi o polovičku menší než ten co stál vedle něj.Byl to jeden s těch přepravních,jenž se nejčasněji používal pro větší výsadek na planetu, když transpotery selhaly,nebo k přepravě nákladu. Scotty pomalu kráčel palubou,jeho kroky vytvářeli několikerou ozvěnu a dávali tak ztichlému prostoru,alespoň nějaký zvuk.Když byl Scotty na dosah palubních systému Kristophera,jeho dveře se začali pomalu otvírat.Scotty do něj bez okolku vstoupil a usedl na křeslo k pilotnímu pultu.
     "Počítači ,prověrku všech systému." promluvil Scotty a začal upravovat transportér.
     Počítač po chvíli pípnul."Prověrka ukončena."
     "Nějaké změny." Pronesl unuděně Scotty.
     "Zaznamenán násilný vstup do systému ochrany."
     Po tomto oznámení počítačem se Scottyho ruce na chvíli vznášely ve vzduchu nad ovládacím panelem přenosového zařízení. "Kterej zatracenej darmošlap si dovolil na tebe šáhnout ?!" zařval Scotty a přiskočil konečně k hlavnímu ovládacímu pultu.
     "Nedostačující informace.Bližší záznamy nenalezeny."
     "Sakra! Sakra a ještě jednou sakra !!" zaklel si pro sebe Scotty a přesedl si na druhé křeslo a znovu roztančil prsti po konzoly. Doufal,že se mu podaří najít cokoliv,ale ten kdo to udělal si dával až moc záležet,aby po ňom nic nezbylo.V tom Scottyho něco napadlo."Počítači.Najdi biologický sken narušitele."
     "Sken nalezen."
     "Tak fajn."Zaradoval se . "Napoj se na hlavní počítač Enterprise a proveď srovnání se všemi členy posádky."
     Po tom co to řekl se několik menších obrazovek probudilo.To jak se počítač raketoplánu napojoval na hlavní počítač lodi.
     "Nalezena schoda." odpověděl konečně hlas počítače.
     "Zobrazit." zařval netrpělivě Scotty. Počítač okamžitě uposlechl.Nalevo od Scottyho se začala ukazovat tvář,kterou všichni hledali.
     Scotty se zamračil a dotkl se svého komunikátoru "Scott kapitánu Datovy !"
     "Tady Dat, co se děje komandere ?!"
     "Našel jsem našeho škůdce kapitáne." Odpověděl ihned Scotty.
     * * * *
     Romulus
     Spockuv průvodce se s uspokojením odvrátil od šestice monitorů,na kterých právě spatřil jak velvyslanec Spock vstupuje do pro něj neznáme kavárny.Přešel k dalšímu kontrolnímu a podíval se na časomíru .Opět se mírně zamračil a pro sebe si zašeptal. "Proklatě, jsou tam moc brzo ." a přeskočil k dalšímu pultu. "Počítači,z kolik procent jsou hotovy pohybové podprogramy ?!"
     "Pohybové podprogramy hotovy z osmdesáti procent."
     
"Stanov čas do stoprocentního stavu ?! V rámci holoprogramu ?"
     "Třičtvrtě hodiny v rámci času v holoprojekci."
     "To je ještě přiliž dlouho." Řekl si pro sebe Romulan. Počítači,dá se při tomto procentním stavu očekávat postupná degradace pohybových podprogram ?"
     "Ano."
     Romulan se to rozhodl risknout,už teď. "Počítači spusť program Spock jedna a Kirk dvě v kvadrantu 3/2-5 za T mínus deset minut."
     "Odpočet nastaven."
     "Tak a dost Spocku !" vykřikl Kirk. "Okamžitě zajedeme za McCoyem."
     "Bylo by to jistě fascinující Jime." pronesl v klidu Spock "ale admirál McCoy již takřka čtyřicet aktivně neordinuje."
     "Co….cože ? Admirál ?" vykoktal ze sebe Kirk.
     "Jime ,tento rozhovor je s psychologického hlediska jistě fascinující,ale ubývá nám čas." odpověděl Spock.Ke Kirkově překvapení z ničeho nic vstal a přešel ke stěně kavárny,kterou opatrně začal osahávat. Spock věděl podle holomapy ,že jeden ze vstupů by se měl nacházet blízko rohu v hluchém místě senzorové sítě,soustředil se tedy pouze na toto místo.Když už takřka klečel,projela mu ruka stěnou.Uprostřed nahmatal čtyř ramennou páku o velikosti několika centimetrů. Ze svého dvouletého pobytu,zde na Romulu,naštěstí moc dobře věděl jak tyto dveře otevřít . Musel čtyřikrát otočit doprava a pak s co největší silou zastrčit celé ústrojí dovnitř.Ve stěně ně-kolikrát klaplo a tak Spock ještě víc zatlačil.Zřejmě dlouho nepoužívané dveře se konečně otevřely a holoprojekce v této části stěny,přestalo existovat.
     Kirk už nadskočil,když Spockovy projela ruka stěnou.Vstal a dvouma skokama byl u něj. "Nepřestáváš mě stále překvapovat Spocku." pronesl udiveně Kirk a strčil do vzniklého otvoru hlavu ale takřka jí ihned vytáhl. "Tak fajn Spocku máš již mojí plnou pozornost,ale jestli v tom mají prsty Romulané,tak jak mě chceš odsud dostat.Jistě jsem pod stálou kontrolou."
     "Tady né Jime." Odpověděl Spock a udělal rukou půl kruhu kolem sebe. "V této části simulace je jakési prázdné okno.Nevidí nás."
     "Tak dobře, nás sice nevidí,ale vidí dveře." poznamenal Kirk a ukázal ke vzdáleným dveřím "Jim stačí je pouze sledovat a i tak jim bude divné,že s celé….jak sto říkal…Jóó holoprojekce.Se zdržujeme právě v tom místě na které oni nevidí."
     "Fascinující." Pronesl místo odpovědi Spock.
     "Co zas ,sakra." Odpověděl Kirk,když tu náhle za sebou uslyšel svůj vlastní hlas.Otočil se a uviděl sebe sama a Spocka jak odcházejí pryč z kavárny.
     "Co je proklatě zase tohle Spocku ?!" křikl Kirk
     "Odpověď na vaší otázku,právě sme odešli." Odpověděl Spock "avšak poněkud dřív než jsem čekal."
     "Dřív ?!…Jakto dřív ?!"
     "To je již jedno Jime." Pronesl klidně Spock "Musíme však plně využít čas navíc,který mi můj společník dal." A pokynul Kirkovy ať vstoupí jako první.
     Enterprise
     "Pane Scotte jak moc je ta detekce bioskenu průkazná ?" zeptal se Dat,když dočetl výsledky zkoumání, zapsané do data booku,jenž svíral v ruce.
     "Nó ,řekl bych tak na devadesát pět procent." Odpověděl okamžitě Scotty. "ale Kristopherovy v tomhle věřím na sto procent."
     "To je jistě pravda Scotty." Hlesl McCoy,který seděl hned vedle něj. "Jenže pokud si dobře spomínám,tak sám si mu dovolil aby sní, letěl."
     "To máš pravdu Kostro,jenže jsem ještě před tím poslal přes hlavní počítač Enterprise příkaz k deaktivaci všech ochranejch systémů.Přece jsem nechtěl aby to tomu pulci usmažilo zadek."
     "Seš si tedy jistej,že jsi ten tvůj čertovskej výmysl opět zapnul ?" zeptal se opět McCoy.
     "Sakra to si piš Kostro,ale i když nevím jak.Stejně se mu povedlo ho vypnout.Musál se na to mrknou už když sním letěl poprvé !" vykřikl rozzlobeně Scotty.
     "No tak dobře.Nečerti se." uklidňoval ho McCoy. "Ale i tak je mi záhadou,kde se jako doktor naučí zacházet tak dobře s technikou."
     "Admirále ,na toto téma jste vedl vy sám rozhovor s doktorem Keanem ?!" pravila Saavick, jenž byla k rozhovoru také přizvána.
     Scotty z ničeho nic praštil pěstí do stolu. "Sakra Kostro Saavick má pravdu.Kean byl celej žhavej, když jsem hovořil s kapitánem aby mi někoho přidělil jako pilota, sám se nabídl,že jej dopraví na Vulkán za námy."
     Dat klepnul do svého komunikátoru. "Dat poručíku Krugerovy."
     "Tady Kruger."
     "Kde je teď právě doktor Kean ?"
     "Stále ve své kajutě kapitáne !"
     "Zadržte jej a přiveďte ho do důstojnické jídelny."
     "Rozkaz kapitáne." Odpověděl ještě Kruger a komunikátor opět utichl.
     "Myslíte si kapitáne." Zeptala se Saavick "že je ve spojení z Romulany ?"
     "Jsem si jistý,že né.Podle toho co mi sdělil poručík Methemi, je pravděpodobné,že s tímto nemají Romulané nic společného." pronesl Dat.
     "Kdo tedy."
     Dat si začal hrát s ovladačem data booku a když skončil podal jej Saavickovy.Na displeji byla ne přiliž výrazná fotografie, Saavick stačil jeden pohled aby tvář na ní poznala. "Ferengové."
     "Ferengové ?!!" vykřikl Scotty.
     "Ano komandére." Poznamenal Dat. "Po vašem sdělení,jsem se rozhodl propátrat veškeré správy které směřovali k doktoru Keanovy.Pokud s nimi hovořil víckrát,podařilo se mu to výtečně vymazat.Přesto jsem objevil zapomenutý odraz jedné správy a i když po ní zůstala pouze jedna desetina sekundy záznamu.Stačilo to na to,aby se v databance počítače zachoval tento obraz."
     Saavick se opět podívala na fotografii,než poznamenala. "Ferengové nikdy nepoužijí svoje zdroje,pokud nemají jistý zisk.Tak ,že se sama klade otázka. Co mohou chtít Ferengové, zrovna na této lodi ?"
     Scotty se zamračil. "O těhlenc ušatcích jsem už jednou slyšel a Saavick má pravdu. Nikdá nejdou po ničem co jim nepřinese zisk,kterej nepřevýší samotný náklady."
     "V tom máte pravdu." uznal Dat. "Avšak zapomínáte komandere na to,že Enterprise veze pětici kvantových torpéd."
     "V tom maj pravdu kapitáne ?!" vykřikl Scotty.
     "A teď jedna kontrolní otázka pane Scotte." Ozval se opět Dat "Co by následovalo po tom kdyby bomba nastražená v nákladovém prostoru skutečně vybuchla tam kde měla ?"
     Scotty se poškrábal na hlavě a zamyslel se. "Nó asi by sme v první chvíli přišli o podporu života a asi i o senzory."
     "Takže byli by jsme slepí." Přerušil ho Dat.
     "a nepohybliví." Pokračoval Scotty. "Všechnu energii by sme museli dát do udržovacích polí a záložních systémů podpor života."
     V další diskusi je přerušilo zašumění dveří,které se otevřeli.Do důstojnické jídelny vstoupil pan Kruger z dalšíma dvouma členy ochranky.Ti drželi mezi sebou spoutaného doktora Keana. Kean byl však apatický a nekladl žádný odpor.Nechal se vodit jako malé dítě.
     "Bylo to nutné pane Krugere ?!" zeptal se Dat.
     "Ano kapitáne." odpověděl Kruger "Při našem vstupu jsme našli celé vybavení jeho kajuty rozbité a poházené po celé místnosti.Doktor Kean ." ukázal prstem za sebe. "ležel schoulený u zdi a za žádných okolností s námi nekomunikoval."
     "Víte jestli to udělal on sám ?" pravil se zájmem McCoy.
     "To nevím admirále." Poznamenal Kruger "Asi pět minut před tím,než jsme tam vtrhli.Bylo slyšet s jeho kajuty křik a výhrůžky.Podle hlasu křičel doktor Kean,ale druhý hlas byl již hůř slyšitelný.Po našem vstupu tam však nikdo jiný,kromě něj nebyl."
     "Zajímavé." vydechl McCoy.
     Dat mezitím vstal a přistoupil až k doktorovy. "Willieme Keane jste obviněn s dvojnásobného pokusu sabotáže na lodi USS Enterprise.Chcete se k tomu nějak vyjádřit ?"
     Kean pozvedl tupé oči a podíval se na Data.Místo obhajoby se však začal hlasitě smát.
     Dat se zarazil,ale nemínil se nechat zaskočit.Zopakoval tedy otázku. "Doktore Keane chcete se k uvedeným obviněním nějak vyjádřit."
     Kean se přestal smát. "Blázne, ten chudáček Kean by nedokázal ani otevřít panel u lékařského počítače.Natož se pokusit o nějakou sabotáž."
     Dat mírně poodstoupil od doktora. "S kým teď mluvím ?!"
     Kean se opět začal hlasitě smát. "Kdyby ste opravdu znal své lidi kapitáne Date.Věděl by ste ,že jsem kapitán Hart."
     Kruger se pohnul a přistoupil k Datovy ze zadu. "Kapitáne myslím,že toto je ten hlas,který jsme slyšeli z doktorovy kajuty."
     Dat souhlasně kývnul, odvrátil se od doktora a přešel zpátky ke stolu,kde si klek u McCoye.
     "Admirále nejsem sice doktor ,ale v jeho chování rozpoznávám známky rozdvojení osobnosti."
     "V tom s vámi plně souhlasím pane Date.S psychologického hlediska se v takové situaci do- poručuje mluvit s ním jako s Hartem a ne jako s Keanem. Mějte na paměti,že Hart je úplně jiná osoba než doktor."
     Dat vstal a vrátil se k Keanovy/Hartovy. "Tak tedy dobrá !" pronesl autoratyvně Dat. "Kapitáne Harte, kde jste měj předat to kvantové torpédo Ferengům ?!" Dat v tomto bodě hádal,protože na sto procent nevěděl,zda se tu opravdu jednalo o kvantová torpéda,avšak mělo to zřejmě úspěch,protože Kean/Hart se zarazil a bylo na něm znát,že zvažuje možnou odpověď.
     "Jen hádáš androide.Nemáš absolutně žádný důkaz,že Ferengům jde právě o něco na této staré skořápce."
     "Ja ti dám skořápce ty… ." zařval z ničeho nic Scotty a hbitě vstál ze svého místa.
     "Zůstaňte kde ste komandére !" vykřikl Dat.
     Hart se lišácky usmál. "Ale copak,copak staroušku.Nelíbí se ti nové pojmenování téhle lodi ?"
     "Já ti dám stařec,holobrádku jeden !" vykřikl opět Scotty. "Chceš ochutnat jak voněj zaťatý pěsti ?!"
     Dat se obrátil a vydal se zadržet naštvaného Scottyho,když k němu přistoupil,zašeptal mu. "Pane Scotte, chce vás rozdráždit a zatím se mu to daří ."
     Scotty taky šeptem. "Ale kapitáne,přece se tady nenechám urážet !?!"
     "Kapitáne." promluvil McCoy." je logicky jasné a to nemusím být Vulkánec,abych pochopil ,že z Harta tímto způsobem nic nedostanem.On si sváma prozatím jenom hraje a mi stále nevíme vůbec nic."
     "Co tedy doporučujete admirále." Zeptal se Dat.
     McCoy se usmál. "Zeptáme se doktora Keana."
     "Admirále to v tuto chvíli není zřejmě možné.Hart, Keana ke slovu nepustí." poznamenal Dat.
     McCoy jej však již neposlouchal a klepnul do svého komunikátoru. " Admirál McCoy ošetřovně."
     "Tady ošetřovna,mluví zastupující doktor Fisher."
     "Doktore Fishere pošlete do důstojnické jídelny sestru z dvěma dávkami Traxinu."
     "Admirále jistě,ale víte,že tento preparát nemůžu vydat,nemám na to potřebné oprávnění. S tím se musíte obrátit na hlavní lékaře,na doktora Keana."
     "Doktor Kean je momentálně indisponován.S těchto důvodů na vás přecházejí všechny pravomove šéflékaře !" křikl McCoy.
     "Rozumím admirále,ihned vám tam někoho pošlu." komunikátor utichl.
     
     Romulus
     Kirk se plazil po čtyřech úzkým servisním tunelem.Spock za ním se tam nejdříve nasoukal hlavou na před a lehl si na záda.Na víšku tam bylo naštěstí dost místa aby si mohl dospěli člověk alespoň sednout.Spock skrčil nohy až skoro k hrudi a uzavřel znovu vchodu do tunelu.Pak se pře-točil na bok a nakonec stejně jako Kirk na břicho.Zapřel se rukama a plazil se za Kirkem.
     Kirk se takto pohyboval,ještě asi deset metrů než se dostal na křižovatku,kde se tunely rozbíhaly do čtyř stran.
     "Kam teď Spocku ?" křiknul Kirk jak nejhlasitěji se odvážil.
     Spock mezitím došel až k němu. "Pořád rovně Jime.Kdyby sme šly na jednu ze stran.Obcházeli bychom jenom holografické sáli."
     Kirk souhlasně kývnul a pokračoval.Asi po dalších deseti metrech tento tunel končil,byl uzavřen stejnými dveřmi jako ty kterými sem vlezli, zarazil a chvíli nevěděl co dělat, pak se,ale přetočil na leví bok a čekal až jej Spock zase dohoní.
     " Co s tím ?!" zeptal se šeptem Kirk a ukázal za sebe na dveře.
     "Otočte s tím čtyřikrát a pak celou tu čtyřramennou kliku vší silou zastrčte dovnitř." odpověděl Spock,když se přesvědčil,že je to stejný mechanizmus.
     Kirk přesunul tělo tentokrát do sedu a promnul si ruce.Dotkl se čtyřramenné páky a chtěl jim otočit doprava,ale nešlo to.Na chvilku si myslel,že jsou zamknutý,ale pak se praštil dlaní do čela a začal pomalu otáčet do leva.Uvědomil si totiž,že jsou uvnitř a otevírací mechanizmus je zrcadlově otočený.
     Zámek se však spíral ,s prvním zapřením klapnul jenom dvakrát a dál již nechtěl. Chytil tedy kliku i druhou rukou ,pod touto silou již povolil a pak si již nechal říct .Kirk si oddychl a zatlačil na střed, který se poslušně zasunul do vnitř.Ve dveřích to naposledy klaplo, opřel se do nich ramenem a ti se skřípěním otevřeli.
     "Připadám si jak na starém hradě někde na Zemi." řekli si pro sebe Kirk a klekl si.Otevřel ještě víc dveře a podíval se do nového prostoru.Tento ,narozdíl od úzkého tunelu,jimž pulzovalo nepatrné světlo,nebyl vůbec osvětlen.Jediné co Kirk vyděl byl prostor,kam pronikalo nepatrné světlo s tunelu.I to však stačilo k tomu aby vyděl,že prostor před ním je dostatečně velký aby si mohl konečně stoupnou a ulevit již dost bolavím nohám.Chytil se ze shora otevřených dveří a s touto jistotou seskočil na podlahu pod ním.Popošel kousek do tmy,aby zkusil jestli přeci jenom neuvidí víc.
     Spock se již také vysoukal z tunelu a teď již stál na podlaze a věnoval se zavíráním dveří.Kirk se asi po dvaceti metrech otočil a vracel se tam kde tušil Spocka.Chtěl mu říct, že bez světla se moc daleko nedostanou.Najednou však proříznul tmu paprsek světla,který Kirka na chvíli oslepil.Zakryl si oči levou rukou a postupoval dál.Došel až ke Spockovi,aby vyděl jak si na zápěstí nasazuje malou svítilnu.Když tuto proceduru dokončil,podíval se na Kirka a podal mu druhou svítilnu.Kirk si jí též připnul na zápěstí ,rozsvítil jí a nasměroval paprsek světla směrem odkud právě přišel.Uviděl dlouhou chodbu svažující se mírně dolů a tam kde se asi přibližně zastavil se začala mírně otáčet do leva.
     Chodba byla vytesána do kamene,ale jinak nikterak upravována,po stěnách na několika místech po obouch stranách stékali úzké proužky vody a spojovali na podlaze,kde již voda vytvořila nepříliš hluboké koryto.
     . I Spock si bedlivě prohlížel stěny,ale pak zamířil paprsek světla přímo na Kirka,který stál pár kroků před ním. "Jime pokud mohu soudit je toto jeden z mnoha pozůstatku podzemní chodby, ktese táhne takřka celím městem." Promluvil šeptem,ale přesto jeho hlas vytvořil několikerou ozvěnu.
     "Spocku je dobré vědět,že víš kde sme." Poznamenal Kirk a vyrazil pomalou chůzí v před.Musel si dávat pozor aby neuklouzl po kluzký podlaze,uvažujíc jaké měl štěstí,že sebou nesekl při tom neopatrném výletě do tmavého tunelu.Když došel až k mírné zatáčce,opět posvítil zvědavě víc do předu ,ale neviděl nic,protože paprsek na konec chodby nedosvítil.Zklamaně se otočil na Spocka.
     "Spocku pokud jsme tedy na Romulu, mohl by smi vysvětlit co tu vlastně děláš ty ?!"
     Spock se zastavil. "Jime tvá otázka je nelogická."
     "V čem je nelogická Spocku." Divil se Kirk.
     "Na tuto otázku jsem již odpověděl holografické postavě,která zde měla představovat kontraadmirála Hastna." Odpověděl Spock a chystal se zase pokračovat v chůzi.
     "Počkat…počkat." Zarazil jej Kirk. "Vy jste ten nápad opravdu uskutečnil ?! Chcete spojit Vulkánce a Romulany ?"
     "Jistě ?" přiznal Spock "a málem se mi to i povedlo."
     Kirk již nebyl schopen slova,otočil se tedy spět a pokračoval sám v chůzi. Chodba se za ohybem o něco rozšířila,takže oba mohli jít vedle sebe,ale i tak to bylo stále pořád nepříjemné prostředí.Když se oba víc přibližovali ke kanalizační síti, ovanul je s čista jasna nelid-ský smrad. Chodba se ještě víc začala svažovat a jak Kirk tak Spock měli co dělat aby neuklouzli a nesjeli až k zatím neviditelné řece,ale tušili ,že tam je.Protože se chodbou začal rozkládat i zvuk tekoucí vody,ale čekal je větší problém než koupel v tekoucí vodě.Kirk se Spockem došly skoro až na konec chodby,kde se podlaha konečně srovnala a ani jeden se nemuseli držet výstupků na zdi. Světlo luceren v jednu chvíli nebylo skoro potřeba.Tento úsek chodby dostatečně osvětloval matně světélkující zář silového pole,uzavírající defakto únikovou trasu.
     Kirk se opřel o vlhkou zeď a podíval se vyčítavě na Spocka. "Další důkaz,že jsme kde jste tvrdil pane Spocku.Kdo jinej než Romulané by bránili člověku vstup do nejsmradlavějšího místa na týhlenc planetě."
     Spock neodpověděl a přešel až k poli,neodvážil se ho dotknou,protože nevěděl jakého je druhu,ale mohl si být vcelku jistý,že byl jistě uzpůsoben k tomu aby zabil.Spock odvrátil zrak od pole a začal se věnovat zdi,která těsně před ním přecházela z kamene na něco co se podobalo svím povrchem kovu.Povrch byl hladký,bez nějakých výrazných nerovností.Zdálo se tak,že zde není žádný přístup k ovládání silového pole.Spock se přesto nevzdával,pomalu přejížděl dlaní po kovu .Jeho snaha nebyla marná,skoro až u podlahy nalezl nepatrnou linku,jenž měla nakonec tvar trojúhelníku. Skrčil se k ní a začal zkoumat,jestli je nějaká možnost tento kryt nějak otevřít.
     Kirk stál pořád u zdi a bedlivě Spocka pozoroval, smrad který tu byl daleko intenzivnější však pro Kirka jako by nebyl.Plně své smysli zaměstnával pozorovaní Spocka v jeho úsilí.
     * * * *

     Enterprise
     McCoy ukončil hovor a podíval se s úsměvem na tváři na Harta.
     Scotty se však po jeho slovech zarazil, přiklonil se tedy k němu. "Kostro co by se stalo,kdyby tam byl zrovna ten druhej mladej doktor…ten..Suchet ?"
     McCoy odpověděl bez toho aby se na Scottyho podíval. "Tak by se stal on tím hlavním."
     Dveře opět vydali šumiví zvuk a do důstojnické jídelny vstoupila jedna z mladších sester. Když spatřila spoutaného šéflékaře na okamžik se zarazil a dívala se na něj.
     "Sestro prosím ?!" křiknul na ní McCoy když už se mu ta prodleva zdála dlouhá.
     "Promiňte admirále." Špitla na omluvu sestra a přicupitala s Troaxinem v hipospreji k McCoyovi. "Budete mě ještě potřebovat nebo mohu jít." Zeptala se ještě.
     "Né ještě tu zůstaňte." Odpověděl McCoy a vrátil jí jednu dávku Troaxinu.
     "Rozumím admirále." Vydechla a odešla k jednomu s velkých oken.
     Dat ho mezitím bedlivě pozoroval v tom jak zkoumá obsah ,ale nakonec mu to nedalo."Admirale moc dobře vím,že u takto postižených pacientů Troaxin utlumuje jejich druhou osobnost,ale neposkytuje přístup ke spomínkách k právě té potlačované osobnost."
     McCoyovi se na jeho vrásčité tváři objevil úsměv. "Pane Date to já přeci vím.Tento lék tu nemáme k tomu abychom díky němu něco zjistili.Chci tu jen mít osobu ze kterou se dá v klidu spolupracovat bez toho aby se s náma prala." objasnil své jednání McCoy.
     "Admirále pak,ale je toto vaše jednání nelogické.K čemu nám bude doktor Kean ,když potřebujeme kapitána Harta ?" pravil s podivem Dat.
     "Dědeček si myslí,že když na toho poseru udělá ..Baf.. taj mu všechno vyklopí !!" zakřičel nz ničeho nic Hart.
     Přítomná sestra se tak lekla jeho hlasu,že vyděšeně vykřikla.
     "Ale copak, copak dívenka se nám polekala." Pronesl okamžitě Hart a opět se hlasitě rozesmál.
     Scotty opět vyskočil na nohy. "Tak a dost Kostro, dej sem ten preparát a já mu to píchnu sám !" a natahoval po hipospreji ruku.
     "Ne Scotty,ty bys mu to spíš zarazil do krku." Odpověděl zamítavě McCoy. "Prosím pane Date byl by ste tak hodný.Pochybuji,že by sme teď sestru k němu dostali."
     "Jistě admirále." Pronesl Dat a převzal z natažené ruky hiposprej.
     Hart si zřejmě uvědomil,že je konec a tak se začal stále víc bránit sevření dvou členů bezpečnosti, který jej drželi víc než pevně.V jednu chvíli se jim dokonce i málem vymanil,ale to vzalo za své když se přidal i Kruger.
     Dat konečně přistoupil k Hartovy a sám jej také chytil za rameno. "Myslím pane Harte,že vaše přítomnost zde je již zbytečná." pronesl vážně Dat a vstříkl mu Troaxin do žil. Hart se ještě naposledy zjebjal svým věznitelů, pak již jeho odpor pohasnul
     "Jak ta apatite asi trvá dlouho ?" zeptal se Scotty.
     "Jen pár minut ." odpověděl McCoy "u každého pacienta ta doba trvá různě dlouho. Hodně záleží jestli tuto látku už někdy užíval."
     "Tak fajn !" pravil Scotty. "Za chvíli tu budeme mít opět doktora Keana,ale nebudeme mít spomínky kapitána Harta."
     Kruger pokynul svým mužům aby Keana odtáhl ke stolu a posadili ho ta.Ti rádi uposlechli a položili stále bezvládné tělo na jedno ze zadních míst tak by se mohli posadit mezi ním.
     "Admirále." Promluvil po chvíli Dat. "Mohu se tedy zeptat co se bude dít dál."
     "Jistě pane Date." Odpověděl McCoy. "Ptejte se." dodal a usmál se.
     "Tuhle narážku už znám." podotkl Dat . "Tak co zamýšlíte dál ?"
     McCoy se otočil na Saavicka,jenž stále tiše seděla a vše se zájmem sledovala. "Saavick pokud vím tak na palubě Enterprise jsou dva Vulkánci.Myslíte ,že by alespoň jeden z nich dokázal zvládnou splynutí mysli ?"
     "S oběma jsem se setkala admirále." pronesla Saavick. "Jeden z nich teď hlídá mojí vnučku, avšak nedokáži zhodnotit jejich empatické schopnosti."
     "Chtěla by ste se tedy toho zhostit sama ?" zeptal se opatrně McCoy.
     "Děkuji za vaší důvěru admirále, avšak nevím jestli i mé schopnosti jsou dostatečné." Odpověděla Saavick.
     "Jste příliš skromná Saavicku." pravil McCoy "Vím však,že v tomto bodě na vás pěl Spock jenom samou chválu."
     "Dobrá tedy,ale nemůžu slíbit nic."
     "I to je víc než v co může doufat." Poznamenal Dat.
     Saavick vstala ze svého místa ,obešla stůl a postavila se zezadu za Keana. "Musím počkat až se plně probere.Jestli se pokusím o splynutí mysli teď,nemusela bych navázat spojení z druhou osobností,jenž dřímá ve stejném mozku."
     "Jak poznáte,že se tak stalo Saavicku ?" zeptal se Scotty.
     "Až bude stát předemnou bez pout a bude se splynutím mysli souhlasit."
     "Dobrá, ale jak můžeme vědět,že s tím druhým já není spolčen." Scotty nemohl pochopit, že něco takového vůbec řekl.
     "To je víc než nepravděpodobné Scotty." Pronesla v klidu Saavick.
     Kean jako by je slyšel z ničeho nic sebou trhnul a narovnal.Pozvedl hlavu a začal se na všechny zmateně dívat . "Co..co se stalo, kde jsem se tu vzal ?" zeptal se udiveně Kean.
     Dat se však nenechal zviklat. "Prosím identifikujte se !"
     Kean se zaměřil na Data. "Williem Kean,šéflekař na lodi USS Enterprise,ale stále nechápu…."
     "Souhlas doktore." přerušil ho Dat. "Co víte o aktivitách kapitána Harta ?"
     Kean se zarazil a vyvalil na Data oči. "To on je za všema těma útoky na tuhle loď kapitáne.Pokoušel jsem se ho zarazit,ale nepovedlo se mi to.Je mi to opravdu líto."
     "To je v pořádku doktore." odpověděl Dat a pokynul panu Krugerovi aby mu sejmul pouta. "I když si to neuvědomujete pane Keane,víte něco co si ani neuvědomujete.Proto vás tímto žádám abyste dovolili kapitánu Saavickovi splynutí myslí." Pronesl Dat a ukázal na Saavicka stojící stále za Keanem.
     Kean si promnul zápěstí a otočil se na židli,aby na Saavicka vyděl. "A myslíte,že to splynutí myslí k něčemu bude ?"
     "To opravdu nevíme doktore." Odpověděla Saavick. "Avšak je logické předpokládat,že tato možnost tu je."

     Romulus
     Spock zdvihl obě ruce a dvouma ukazováčky z každé ruky se dotknul stěny tam kde se nejasně rýsovala špičatá část trojúhelníku, palce prozměnu položil na spodní část po obou stranách a vytvořil tak pro Kirka představu jak je neviditelný kryt velký.Palci pak co nejvíce zatlačil v krytu to mírně cvaklo a špičatá část povyjela ven a narušila tak hladkou plochu kovové plochy.Spock sundal poté palce a pouze ukazováčky chytil horní část a otevřel jí úplně.
     Kryt byl tlustý snad jen dva milimetry,ale dokázal by unést člověka kdyby si na něj sednul.Kirk si nervózně otřel studený pot s čela a klekl si vedle Spocka,tak aby vyděl do vnitř. Uvnitř uviděl optronické spoje které směřovaly k obdélníkové destičce.Na jejímž povrch byli dva podélné úzké namodralé pasky na jejímž povrch svítili vždy čtyři červená malá světýlka.Spojená s těmi na druhém pásku tenkými vlákny.
     "Nevypadá to příliš složitě." Zauvažoval nahlas Kirk.
     "Ne to nevypadá." Potvrdil Kirkovu domněnku Spock. "avšak jakýkoliv neobratný dotyk do toho zařízení spustí nahoře poplach."
     "No a dá se to zneškodnit tak aby to nahoře nezpůsobilo povyk ?" zeptal se Kirk.
     "Jistě Jime, tato alternativu tu existuje."
     "A ta je ?" pobízel ho Kirk.
     "Stačil by k tomu jakýkoliv kovoví předmět o tloušťce nepřesahující pět milimetrů." odpověděl po pravdě Spock.
     Kirk se rozesmál. "Pohybuji Spocku,že zrovna tady něco takového najdeme." pravil a začal si prsty poklepávat na svojí přezku,která mu držela pásek obepínající jeho červený důstojnický kabát.
     Druhou rukou se opíral o zem aby neztratil stabilitu,ale po té co si uvědomil co vlastně děla, vstal a podíval se na stále klečícího Spocka. "A co tohle Spocku.Stačilo by to ?!"
     Spock přenesl váhu na druhou nohu ,otočil se podíval se na co Kirk ukazuje. "V celku logická úvaha Jime.Myslím,že by mohla posloužit k danému účelu."
     Kirk to bral jako souhlas a přezku ve tvaru kruhu se znakem flotily podal i s páskem Spockovi.
     Ten si jí vzal ,část pásku omotal kolem části přezky a za toto jí vzal do prstu. Zbytek pásku omotal právě kolem této ruky.Pak si jí přitáhl k hrudi a s co největší razantností vrazil hranu přezky mezi dvě úzké destičky.V trojúhelníkovém panelu to zajiskřilo,ale štít stále držel.Spock se však nevzdáva a jakoby s tím i počítal.Přezkou ještě jednou trhl směrem dolů,panel znovu zajiskři a čtyři spodní červená světýlka zhasla.
     Silové pole tam sice pořád bylo,ale spodní dvě úrovně zmizeli.Spock ještě stačil vytáhnout již značně zahřátou přezku a vzniklým otvorem ve spodní častí pole jí hodil do smradlavé vody v které to hlasitě zasyčelo.
     Kirk tento jeho počin sledoval až do zahození jeho přezky. "No potřebovat jí asi nebudu,ale asi opravdu stárneš Spocku,dříve bys to vypnul celí."
     "Ano opravdu stárnu Jime.Od té doby co jsme se setkali naposledy uběhlo již takřka osmdesát pozemských let." pronesl Spock
     "No to máš asi pravdu Spocku,ale i tak.Proč jsi nevipnul celé senzorové pole?" Zeptal se Kirk
     "To by bylo nelogické Jime, protože úplné vypnutí silového pole by se ukázalo na kontrolním panelu v některé časti komplexu nad náma ." odpověděl v klidu Spock když znovu uzavíral kryt panelu.
     "A tohle snad né ?!" zeptal se Kirk a ukázal na torzo silového pole.
     "Možná, ale budou to pokládat za poruchu a to nám dá snad víc času." Poznamenal Spock a shýbnul se ,aby mohl projít pod tím torzem. Kirk mávnul rukou a udělal totéž.
     Kanál,nebo co to bylo, připomínal dost ty staré na Zemi,které jednou vyděl jako malí.Stoka měla tvar neúplného válce, dole byla však asi jeden a půl metrů široké koryto s protékající vodou, nebo spíš tomu podobnou tekutinou.Po obou stranách tohoto koryta byl metr široký chodníček.Na jejímž okraji oba stáli u ústí chodby ze které právě přišly.
     Kirkovi se najednou něco otřelo o nohu, když pohlédl dolů k nohám,spatřil něco co se vzdáleně podobalo stavbou těla pozemské kryse,ale čumák měla zploštělí.Vic již neviděl protože stvoření zavětřilo nové prostory a frnklo do chodby.
     Spock si mezitím v hlavě vybavoval čtyřrozměrnou mapu,kterou mu ukázal jeho průvodce v záložním kontrolním sále.Mapa sice neukazovala síť kanálů,ale samotnou perspektivou mohla udat směr. Chodba kterou přišli,ústila v podzemí do kanálu pod místem kde bylo na povrchu malé náměstí a vchod do ústřední budovy Tal Shiar.
     Kirk si mezitím dál ruku před nos. "Tak Spocku kanál jsme dobili a co dál ?"
     "Logika nám říká,že se musíme co nejrychleji vzdálit od ústřední budovy." Odpověděl Spock.
     "Jo jasně od budovy,kterou jsem nikdy neviděl." Vydechl Kirk jedním dechem.
     "Pokud se nepohneme,tak se s jí jistě prohlídneš za doprovodu Romulanů." Poznamenal Spock , ještě se jednou otočil za sebe a vydal se stemělou chodbou do leva.

     Kapitola devět

     Enterprise

     Enterprise se konečně pohnula ze své strnulosti,v které byla od výbuchu bomby několik tisíc kilometrů od ní a zbytků nákladu z nákladového prostoru třináct.Nepřešla do warpu ,ale ploužila se sotva na desetinu impulsu i když všechny její sistémi byli v pořádku.
     O několik miliard mil dál sledovala její plazení Ferengská válečná loď, která se však nacházela v soukromích rukou.V Gvistovi,majiteli této lodi,se při pohledu na senzory zrodila v hlavě myšlanka,že se nebude dělit o zisk s tím šílencem kapitánem Hartem a vezme si z poškozené lodi všechny kvantová torpéda ,i kdyby tu na něj Hart již někde čekal, z jedním slíbeným torpédem.Kašlal na to, vycenil své ostré zuby a přejel si po nich jazykem.Vemu si poté i toto.Pomyslel si když si začal je-mě mnout praví ušní boltec velikého ucha.
     Seděl na vyvýšeném křesle a pod ním seděli u svých pultu další dva malí Ferengové, i oni se usmí-vali,třebaže nebyly spolumajitel lodi.Stejně moc dobře věděli,že jim s toho nějaké to zlatem ražené latinium přibude.Pohybovali prsty po kouli,která představovala ovládací port celé lodi.
     "Jaké bude tvé další počínání o ctěný Gviste." procedil mezi špičatými zuby jeden z ferengů sedících u ovládací koule,když se obrátil na velitele za sebou.
     "Nejdříve zjistěte jestli na dohodnutých souřadnicích nachází nějaké plavidlo a pokud né, nastavte kurz k lodi federace." Gvist ještě víc vycenil zuby. " Přece si nenechám ujít ještě větší zisk."
     "Rozkaz ctěný Gviste." odpověděl pokorně pilot a sám se usmál,když pomyslel na ještě větší zisk.Fereng začal okamžitě kontrolovat všechny údaje podávané senzory,ale žádná jiná loď již v sektoru nebyla.Ztekle praštil do ovladače a zadal kurz k Enterprise.
     Nikdo na můstku Enterprise nevydával ani hlásku.Všichni se dívali na obrazovku,která ukazovala jen prázdný vesmír,žádné planety ani asteroidy.Loď za sebou táhla nepatrný pruh kouře,jenž pocházel z jednoho.Scotty na Datuv příkaz vypouštěl část antihmoty aby tak dal zdání,že loď je dáleko více poškozená.
     "Kapitáne pět milionů kilometrů napravo od nás,právě vystoupila neznámá loď z warpu." promluvil do ticha pán Nichols .Chvíli ještě kontroloval získané informace a pak svoje zjištění změnil. "Oprava kapitáne, je to Ferengská bojová loď, podle typu konfigurace je tak dvacet let stará, asi jí koupili na nějakém vojenském výprodeji."
     Dat souhlasně kývnul. "Na obraz." Obraz na hlavní obrazovce se změnil.Tmaví vesmír vystřídala přibližující se loď.Dat se dotknul pravou rukou tlačítka na svém křesle "Pane Scotte, připravte se." Dat ani nečekal na odpověď a otočil se na Uhuru. "Podporučíku zavolejte je."
     "Ano kapitáne." odpověděla, ale než stačila cokoliv udělat zažádala o spojení Ferengská loď sama. "Kapitáne volají nás samy." špitla.
     "Na obrazovku." Pronesl bez špetky údivu Dat.
     Pohled se opět změnil z již dost veliké Ferengské lodi na tváře třech velkouchých stvoření z dost rozpláclími nosy.


     Ferengská nákladní loď Hrtnel
     Gvistovi se cestou k federální lodi začala v hlavě rodit myšlenka,že zajme celou loď a posádku prodá jako otroky Orioncům,ale jeho rozjímání přerušil hlas jeho podřízeného Hlispa.
     "Ctěný Gviste federální loď je již na dohled."
     Gvistovi v ten moment zajiskřili malá očíčka."Kde ?"
     "Přímo před námi.Pohybuje se velmi pomalu." Odpověděl pohotově Hlisp.
     "Asi je to naše překvapení pochroumali víc než jsme doufali." Řekl si pro sebe Gvist."Přejděte na impuls ?" procedil mezi zuby .
     Ferengska loď opustil hiperprostor a o znatelně větší rychlost se přibližovala k Enterprise,která zpomalila ještě víc,až nakonec zastavila úplně a volně se vznášela ve vesmíru.
     "No !!" dožadoval se informací Gvist.
     "Nemají vztyčené štíty,jejich impulsní motor pracuje na minimum a hiperjádro dodává sotva polovinu ze svých obvyklých hodnot "odpověděl pro změnu z druhé straně sedící fereng.
     "Vysílají nějaké prosby o pomoc ?" zeptal se opět Gvist.
     "Ne ctěný Gviste.Nevysílají vůbec nic."
     Fereng ukázal své špičaté zuby když se zeširoka usmál. "Velmi dobře." řekl si pro sebe Gvist
     "Kontaktujte je ! Jestli náhodou nepotřebují pomoc ."
     Oba Ferengové se na sebe zmateně podívali.
     "Tak slyšeli ste ! Kontaktujte je !" křikl Gvist.
     "Jistě ctěný Gviste." Odpověděl rychle Hlisp. "Tady nákladní Ferengská nákladní loď Hrtnel volá loď Federace .Nepotřebujete pomoc ? Tady ná……."
     Romulus
     Jejich kroky se ozývali od stěn stoky,smrad který je oba obklopoval přestali již dávno vnímat. Světlo jenž zde bylo,vycházelo pouze z jejich příručních svítilen. Kirk už nevěděl jak jsou tady dlouho, ale jak si uvědomil tak jeho chápání času zde bylo stejně irelevantní. Nemělo smysl přepočítávat si čas,jenž mohl být zrovna v San Francisku.
     Spock před ním vytrvale šel pořád dál a dál a neohlížel se.Při svojí cestě již několikrát minuli něco co Kirk pokládal za výstupy na povrch,ale Spock na ně nikterak nereagoval.Prošel bez povšimnutí kolem nich a pokračoval dál.
     Před chvíli minuli další a když Spock minul i ten,zavolal na něj . "Spocku mohl bys mi, alespoň říct jak dlouho se budem vláčet touhle smrdutou temnotou ?"
     Spock se zastavil a otočil se. "Jime nad náma je nepřátelské území a i když mám na Romulu hodně přátel.V dané situaci bych však od nich nemohl žádat vůbec jakoukoliv pomoc a ani by to nebylo v jejich možnostech."
     "Dobře, dobře já to chápu." Uznal odpověď Kirk.
     Dveře vydali tiché zašumění a mladý Romulan si oddych,ten co ho měl střídat byl jistě již zde.
     Nová hlídka tu byla o něco málo dřív,ale i když to bylo poněkud nezvyklé, nedivil se tomu. Naposledy zkontroloval všechny monitory a konečně vstal.Otočil se aby se s příchozím pozdravil,jenže jeho hlasivky nevydali ani hlásku.Jeho oči hleděli na romulanskou ženu,která však neměla romulanské rysy.
     Její blonďaté vlasy a pozemský vyraz zní však nedělali žádného andílka,právě naopak.Chvíli mu trvalo než z leknutí přešel do pozoru.Sela jeho rozpačitost přehlédla,takže jej nemínila trestat. Zatím. "Pohov setníku. Jen běžná kontrola našeho hosta." Promluvila a obešla stále stojícího mladíka a opřela se o ovládací pult.
     "Jistě velitelko." odpověděl z roztřeseným hlasem setník
     "Nějaká nečekaná událost ?" zeptala se po chvíli Sela.
     "Ano Velitelko. Máme stále větší potíže zásobovat celí holoprogram energií. Jeden z generátorů dokonce zkolaboval ,kdyby nebylo té holopostavě velvyslance Spocka asi by na to sledovaný subjekt přišel."
     Sela se zarazila. "Velyslancem Spockem ?!"
     "Ano velitelko,tato postava se objevila mimo program,ale vše jsem zkontroloval.Hlavní počítač
     jeho spuštění potvrdil." Odpověděl pohotově setník.
     "Kde teď jsou ?!!" vyštěkla Sela.
     "Nejdříve čekali kavárně…hmm..myslím,že se to tam jmenuje U smějícího se Vulkánce.Asi jim bylo čekání na postavu kontraadmirála Hastna dlouhé, tak se šly projít po obchodech.Počítač mi nahlásil ,že tato postava je opravena a tak jsem se chystal jí tam opatrně vrátit spět."
     "Dobře setníku !" křikla opět Sela. "ukažte mi je."
     Mladík uposlechl a přistoupil zpátky ke konzoly,zmáčkl několik tlačítek.Okamžitě se obraz na všech monitorech změnil a zaměřil se na detail dvou kráčejících postav.
     "Kdo povolil spustit simulaci Spocka ?!" zeptala se okamžitě Sela.
     "To nevím velitelko.Kontrolní počítač jenom nahlásil,že autorizace pro spuštění byla ověřena."
     "Tak dobře setníku,tuto autorizaci si sama ověřím." Procedila mezi zuby Sela a již se chystala odejít ,když začal blikat varovný signál. "Co se děje !!" vykřikla.
     Setník přiskočil jak nejrychleji mohl k ovládacímu pultu. "Ten generátor opět kolabuje velitelko." křikl starostlivě mladík. "Technici nahlásili ,že jej opravili ale asi né dobře. Musím okamžitě přejít na hlavní rozvody." Upřesnil a začal prsty kmitat po ovladači.
     Sela mu ustoupila s cesty,ale dál sledovala obě postavy v holoprogramu,které se dál procházeli mezi obchůdky.Když tu náhle celí prostor kolem nich zajiskřil a to co Selu nejvíce šokovalo bylo to,že zajiskřili i obě postavy. "Setníku okamžitě ukončete celí holoprogram !!"
     Kirk už nevěděl co dělat,monotónnost tohoto prostředí a všudypřítomný smrad jej začal stále víc deptat. Spock mlčel a do nějakého rozhovoru se nehrnul.Výstupy které minuli již dávno nepočítal, tam kam mířil Spock muselo být něco jiného co mělo oba ochránit před prozrazením.
     Kirk šel již nějaký čas se skloněnou hlavou a pozoroval špinavou břečku protékající kolem nich, šli proti proudu a tak se mohl dívat co voda přináší.Bylo toho však míň než by kdo čekal,jen tu a tam se v kalné vodě mihlo mrtvé tělíčko té potvůrky co zahlídl, když prošel silovým polem.Byl tím tak zaujat,že si nevšiml jak se Spock zastavil.
     Spock náraz ustál, i když on měl co dělat aby udržel rovnováhu,ale stejně si část svých černých holínek vymáchal v kalné vodě.
     Než se však podíval co Spocka donutilo zastavit,oklepal si z bot tu břečko,což doprovázel nevrlím mručením.Když se konečně koukl ,uviděl, že se tunel rozděluje do tří dalších,ze kterých přitéká ta smrdutá voda.
     Tunely byli mnohem užší a i koryta uprostřed se o hodně ztenčila. "Doufám,že máš kompas stopaři,protože jinak tu ztvrdnem." Promluvil Kirk tak hlasitě, že se mu hlas vrátil stejně hlasitě třikrát.
     "Jime myslí,že zde by nám nebyl kompas co platný,už protože zde působí jiné magnetické vlivi." Odpověděl po pravdě Spock
     "Tak dobře,sám jsem si o to řekl,ale stejně.Jak poznáš,kterou chodbou se vydat." Zeptal se Kirk.
     "Použiji logické závěry a tento trikordér." Pravil Spock a zvedl malou krabičku tak aby jí Kirk vyděl.
     "Jsem šokován Spocku ?!" vyprskl Kirk "ty a humor."
     "Zajímavé." Pronesl Spock "já bych to jako humor neklasifikoval."
     "Romulané se asi za osmdesát let hodně zdokonalili,když dokážou dělat takhle malí trikordér."
     Pokračoval dál Kirk.
     Spock ho před jeho očima rozevřel." Není Romulanský,ale federální."
     "Federální !" křikl Kirk "Tak jsem ty Romulany asi přecenil,když ti dovolili dovést tolik federálních hračiček." a zamával svojí svítilnou
     "Bylo by nelogické sem ty věci sebou brát." Odpověděl Spock. "Nechal mi je zde kapitán Picárd, když mi přijel sdělit,že můj otec Sarek je po smrti."
     Kirka zarazili hned dvě věci.Za prvé,že velvyslanec Sarek je mrtví a za druhé to jméno toho kapitána. "On byl s kontrarozvědky ten Picard."
     "Ne ,byl kapitáne Enterprise."
     "Kapitánem Enterprise ?" uvažoval Kirk "nikdy jsem o něm neslyšel a přitom mi připadá, že je mi to jméno důvěrně známé."
     "Jistě Jime." odpověděl Spock,zaklapl trikordér a dodal. "Tím prostředním kapitáne."
     Kirk se naklonil doprava aby vyděl pořádně přes Spocka na udanou chodbu.Její sklon byl daleko větší,proud tam byl daleko silnější a tím pádem nebezpečnější.
     Enterprise
     Ve vesmíru proti sobě vyseli dvě naprosto nesourodé lodě.Enterprise se zdála pro každého jako poškozená hračka ,protože tak se pro Ferengi musela jevit.Sice věděli,že se jedná o starší typ lodi, ale nemohli uvěřit svému štěstí a snadného zisku.
     Třída Constitution Refit byla dokonce v nábýdkách na černém obchodě prováděných samotnými Ferengi a stále tak představovala výhodný prodejní artikl.Její systémy se mohli upravit a oboha-tit o moderní technologie.Ve zručných rukou to stále ještě byla obávaná zbraň a důstojný protivník.
     "Jsme rádi,že ste se ozvali."promluvil jako první Dat. "Už sme si mysleli,že v tomto bohem za-pomenutém koutu vesmíru stvrdnem hezky dlouho. "
     Když se objevila tvář Ferenga vstal ze svého křesla a po schodech přešel,kolem pilotova místa až před hlavní obrazovku.
     "To máte opravdu štěstí." Odpověděl Gvist. "Mi tu jsme jen shodou několika okolností."
     "Ano, štěstí nám jistě přálo." Podotkl Dat. "Přijmeme od vás jakoukoliv pomoc,kterou budete schopni nabídnout."
     " Jistěže." odpověděl Gvist. "Ale znáte naše staré pořekadlo.Za darmo ani kuře nehrabe."
     A jakoby s tím Dat počítal "To máte jistě pravdu a abyste nebyli škodný,tak vám za pomoc nabídneme jako náhradu část nákladu který vezeme."
     "No nevím." Zauvažoval Gvist. "náš náklad je hodně cenný."
     "Pak se jistě dohodneme na odškodnění ze strany Federace." Pravil ustaraně Dat.
     Gvist se zarazil. "S takovým jednáním jsem se ještě u federální lodi nesetkal."
     "Jsme zoufalí." Vysvětloval Dat. "nemáme si jak zavolat o pomoc.Supprostorové rádio nefunguje a klasický signál,který jsme již vyslali bude cestovat na nejbližší základnu několik dnů."
     "Tak dobře počkejte." Pronesl Gvist. " musím si o tom promluvit se svými společníky." A přerušil spojení.
     Dat se okamžitě obrátil spět k osazenstvu můstku. "Pane Nicholsi ,hlášení."
     "Z aktivním senzorovým pásmem bych poznal víc,avšak pasivní senzory hlásí slabí nárůst energie na Ferengské lodi." Pronesl ustaraně Nichols.
     Dat kývnul na souhlas hlavou,že rozuměl a dotkl se svého komunikátoru. "Můstek Scottymu ,pumpujte to tam pomalu zpátky."
     "Rozumím kapitáne." Odpověděl pohotově Scottyho hlas.
     "Kapitáne opět nás volají ." vydechla Uhura
     Dat se obrátil opět čelem k hlavní obrazovce a přešel do mírného pokorného postoje. "Na obrazovku."
     "Kapitáne." Promluvil ihned Gvist. "Projednával jsem to se svými společníky a ti usoudili, že naše ztráty by byli příliš vysoké a náhrada za ně je nevyhovující.Ferengové nepracují na dluh kapitáne" Fereng ukázal široký úsměv s páry svých špičatých zubů. "a tak dáte do zástavy celou loď a mi vás za to obtáhneme.Nebo nám předáte celí váš náklad a mi budeme tak hodní a zavoláme vám pomoc."
     Dat se naoko zamračil. "To není pomoc to je vydírání."
     "Záleží jen na úhlu pohledu kapitáne." pronesl vítězně Gvist.
     "No dobře." Uvažoval Dat. "ale pokud se rozhodnu dát Enterprise jako zástavu tak jaká je hodnota té zástavy ?"
     "Pět set tisíc prutů zlatem raženého latinia." Pronesl s úsměvem na tváři Gvist.
     "Tato cena je pro nás nepřijatelná !!" vykřikl Dat. "za to bych si mohl koupit celou loď třídy Galaxi a ještě by mi zbylo."
     "Možná,ale jak moc si ceníte životy své posádky ?" zeptal se ho obratem Gvist.
     "Cením si je hodně,avšak nemohu flotilu připravil o jednu loď.Proto se kloním k té druhé možnosti." Odpověděl Dat. "Nechám vám poslat seznam našeho nákladu aby ste si mohli vybrat podle libosti." a otočil se jako,že se chystá vydat patřičný příkaz.
     Ale Gvist jej zarazil. "To nemusíte kapitáne Date mi již víme co by se nám sté vaší bárky hodilo ?!"
     "Poslouchám." Pronesl Dat a opominul tak,že jej ten Fereng oslovil jménem aniž by se mu on sám představil.
     "Máte na palubě pětici věciček které mě zajímají." Odpověděl pomalu Gvist.
     "Musíte svůj požadavek upřesnit,na palubě Enterprise je hodně věciček a rozhodně jich není jenom pět." Vyštěkl rozzlobeně Dat.
     "Je to pět torpéd ve vašem skladu kapitáne." Vyšel s pravdou ven Gvist.
     Dat odstoupil několik kroků od hlavní obrazovky a položil levou ruku na zábradlí. "Moc dobře víte,že podle stanov Hvězdné flotily nesmí žádná federální loď obchodovat se zbraněmi."
     "Ano o této poučce vím ?!" pronesl s klidem Gvist. "ale jak dlouho vám bude trvat než se touhle rychlostí doplazíte k nejbližší hvězdné základně Federace. Rok nebo dva ?!" Gvist si podepřel rukou bradu. "já vám nabízím možnou záchranu a vi jí odmítáte ?" Fereng se opět narovnal. "jsem opravdu uražen vaším chápáním,že jsem snad nějaký zloděj nebo co."
     Dat se odvrátil od Gvistovi tváře a vrátil se ke svému křeslu.Stál stále k Ferengovi zády,ale né bezúčelově,tak aby si toho Fereng nevšiml kývnul na Nicholse,jenž dal panu Scottymu ve strojovně pokyn.
     "Takže kapitáne jak jste se rozhodl ?" dožadoval se odpovědi Gvist.
     Dat se otočil a opět pohleděl do těch malých očí. "Dobrá souhlasím ctihodný Gviste." Fereng na obrazovce vykulil oči,protože i on se nepředstavil. "Pošlu vám je tam okamžitě ústím našich fotónovích střílen a..." dřív než stačil říct něco dalšího tvář na obrazovce zmizla. "Hlášení." Pronesl následně Dat.
     "Přerušili spojení ihned jakmile jsme zaktivovali naše štíty, kapitáne." odpověděl Nichols.
     "Dobře, zprovozněte i naše aktivní senzory ať víme co se tam děje." Vyštěkl Dat.
     "Už se stalo kapitáne." Pronesl tentokrát Kruger. "zatím posílili svoje štíty,jinak nic."
     "Připravit fotonová torpéda !" křikl opět Dat.
     "Pane, doporučoval bych spíš použít ty kvantová." Protestoval Kruger.
     "Zamítá se pane Krugere, platí původní rozkaz,ale připravte je."
     "Rozkaz kapitáne." Odpověděl s úlevou Kruger.
     Ferengská nákladní loď Hrtnel
     Gvist ještě stále držel prst na tlačítku,kterým přerušil spojení. "Okamžitě posilte štíty !"
     Jeden z podřízených ferengů se na něj otočil. "Ctěný Gviste můžeme je několika výstřely zneškodnit.Nemají tak silné štíty jako jsou ty naše."
     Gvist se na něj zamračil. "Hlupáku a víš co by se stalo potom ?!!" vyštěkl Gvist. "Ten zatracenej andoid by jistě okamžitě použil ty kvantová torpéda a pokud by sme to přežily tak to pro co jsme sem přišli by už dávno obohotilo svou hmotou okolní vesmír."
     "Pak ovšem nebude žádný zisk ?" odpověděl zklamaně Hlisp.
     "Ano,ale víš kolik by mě stála oprava téhle lodi ?!" vyštěkl stekle Gvist. "Celé jmění."
     Zničeho nic zařval třetí fereng. "Střílejí na nás !!"
     Gvist se v křesle narovnal. "Úhybné manévry !!"
     Avšak dřív než stačil ferengský pilot něco udělat, fotonové torpédo prolétlo neškodně kolem nich.
     Enterprise
     "Hlášení pane Krugere ?" zeptal se Dat.
     Kruger se na Data otočil a usmíval se. "Prolétlo jen několik mil vedle jejich pravoboku kapitáne, neutrpěli žádné škody."
     "Velmi dobře,pane Krugere. Připravte další výstřel,tenhle je snad již probere." Poznamenal Dat.
     Ozval se však pan Nichlos. "Kapitáne detekuji na jejich palubě silný náruzt energie."
     "Zbraně ?" zavrčel Dat.
     "Negativní kapitáne, vypadá to na motory." Pronesl Nichols.
     "Pane Johnstone manévrovací trysky."
     "Ano kapitáne."
     Ferengská loď mezitím začala z ničeho nic couvat, při tom nabírala rychlost a pak s pomocí ma-névrovacích trysek se v jeden moment otočila a nakonec zmizela v záblesku světla.Jak přešla na hiperrychlost
     * * * *
     Romulus
     Oba uprchlíci vystoupili po značně kluzkém žebříku až na horu, kde se s úlevou postavili znovu na rovnou zem tunelu.Kirk měl co dělat aby neuklouzl, i když se několikrát držel jen rukama,to když mu obě nohy podjeli na kluzkém žebříku. Teď stál na protější straně koryta, vedle Spocka a díval se dolů a přemýšlel jak se mu to vůbec podařilo.
     Spock měl v rukou opět svůj trikordér a kontroloval údaje .Chodba se před nima totiž opět ro-zdělovala,jedna vedla dál na horu a ta druhá pokračovala do mírného pravotočivého záhybu po rovině. V těchto místech tekoucí vody ubylo,takže zápach již nebyl tak intenzivní a Kirk dokonce zaznamenal slaboučký průvan čistějšího vzduchu.
     "Nevíte snad jak dál pane Spocku." Zeptal se po chvíli Kirk,když vyděl jak si Spock stále hraje s trikordérem.
     "Nikoliv Jime, vím,že je to ta cesta vpravo.Mím zájmem je zjistit zdali nás již někdo nesleduje." Pronesl v klidu Spock.
     "No a ?!" vyzvídal Kirk
     "Negativní, jsme tu stále sami." Jen to dořekl prolétlo jim pod nohama opět to podivné zvířátko. Kirk se usmál a ukázal na zem. "Takže sami jo ?!"
     "Jistě, trikorder je nastaven sledovat pouze tvory o určité tělesné hmotnosti.Tito ghutové jsou hluboko pod stanovenými limity." Vysvětlil Spock.
     "Když to říkáte ?!" odpověděl Kirk a nahlédl do chodby před nimi. "Máme určitý cíl,nebo k  někomu jdeme ?"
     "Pokud se budeme držet tohoto směru,měli bychom narazit na mé přátele."
     "Myslel jsem,že ste říkal,že jste s touto trasou nepočítal ?" zeptal se udiveně Kirk.
     "Jistě, nepočítal jsem pouze s tím,že budeme moc vejít do kanalizace přímo v ústřední budově." dodal na vysvětlenou Spock.
     "Jsou ti tví přítelíčci spolehliví, Spocku ?"
     "Ano Jime,nemám důvod jim nevěřit."
     "No tak fajn,jen jsem se ptal ." omlouval se Kirk. "Jenže když už jsi začal mluvit o těch přátelích tak jsem začal uvažovat,že se vlastně nemám ke komu vrátit.Protože jistě kromě tebe jsou všichni mrtví."
     "Tvé zoufání je neopodstatněné Jime." odpověděl Spock. "Admirál McCoy je stále v aktivní službě ,Scotty se někde prohání ve svém osobním raketoplánu a Uhura si užívá zasloužený důchod na své farmě nedaleko Johanezburgu."
     Kirk se zarazil. "Cože ?!" nevěřícně se zeptal Kirk. "Kostra, zapřísáhlí nepřítel služby u Flotili, je stále ve službě ?"
     "Ano, je tam stále." pronesl Spock.
     "A Scotty ? Vždyť mu teď musí být,alespoň sto padesát ?!" procedil nevěřícně Kirk
     "Přesněji stopadesátá jedna." Upřesnil Spock.
     "Ale jak tedy…"
     "Je to dlouhý příběh Jime,až někdy jindy." Skočil mu do řeči Spock a mírně pozdvihl pravé obočí z očekáváním na Kirkovu reakci,ale ten jen odevzdaně rozpřáhl obě ruce a dal se sám do chůze.Prošli celou pravotočivou zatáčku a vstoupily ve srovnání s velikostí tunelu na objemnou kruhovou plochu.Z několika směrů sem přitékali splašky a spojovali se uprostřed v malou říčku, po jejíž březích zrovna přišly.Uprostřed,kde by jiný předpokládal další případný přítok se tyčil další žebřík,který však od toho minulého tvořil praví úhel s podlahou.
     Spock automaticky pozvedl hlavu a kdyby mohl projevovat city,jistě by se usmál.Kirk který se ještě rozhlížel po novém prostoru si všiml zdvižené jeho hlavy až po delší době, když sám zdvihl hlavu a podíval tam kam se Spock .Uviděl dvě postavy v hnědých pláštích s kapucí na hlavě.Díky převládajícímu stínu jim Kirk neviděl do tváře,takže pozdvihl ruku na které měl připnutou svítilnu a posvítil jim na obličej.Postava kterou si vybral jako první si zakryla jednou rukou oči takže se jeho snaha minula účinkem. "To jsou ti přátelé ?"
     "Ano." Pronesl stroze Spock ,když pomalu obcházet střední kruh plný splašků.
     Kirk chtěl přeskočit k němu, ale nakonec si to rozmyslel a začal to obcházet po opačné straně. ,takže k žebříku došli skoro současně.Kirk pokynul rukou a pustil Spocka na žebřík jako prvního. Ten se na něj vyšvihl a z bez náznaku únavy vyšplhal až k oběma postavám.Kirk to chtěl napodobyt, ale prvotní efekt mu nevyšel,protože již po prvním zapřením mu jedna z nohou sklouzla po kluzkém povlaku,jenž se časem na kovu vytvořil.Žebřík měl něco přes dvacet metrů,takže vedl až skoro ke stropu tohoto podzemního kanálového uzlu.Tam kde začínala podlaha vyvýšené chodby, končily jenom přičny,ale postraní tyče pokračovali až ke strobu kruhového uzlu,takže se stali vděčnou záporou pro neopatrné návštěvníky tohoto kanálu.
     Kirk se jich pevně chytl a vyskočil o několik stupínků až na podlahu,pak poodstoupil od žebříku a konečně se z blízka podíval na dvě tajemné postavy.Jaké bylo jeho překvapení, když na místo starších osob spatřil dva romulanské chlapce ve věku sotva patnácti let.Oba již měli sejmuté kapuci a právě začali o něčem hovořit ze Spockem.Na ramenou jim vysely látkové brašny,ze stej-ného materiálu jako jejich pláště.Černé vlasy měli zastřižené do roviny a Kirkovi se tak jevili jako by byli dvojčata.
     " To jsou ti o kterých jsem hovořil." promluvil Spock a ukázal na oba chlapce. "T´Soth a Roorick. Donesli nám patřičné oblečení,abychom mohli vyjít ven a..."
     "O čem jste to předtím hovořili,než jsem se sem vyškrábal." Přerušil ho Kirk
     " a dovedou nás do ukrytu v horách." Dořekl nejdříve větu Spock. "Informoval jsem je o novém vstupu do ústřední budovy tajné policie."
     "Je tato informace k něčemu,když už sme tu trasu použili ?" zeptal se Kirk. "Bude teď víc hlídané než předtím ?!"
     "Ano to je logický předpoklad Jime.Nám však jde o úplně něco jiného,naší agenti hlídají každý vchod do budovy,aby mohly alespoň částečně monitorovat pohyb agentů Tal Shiaru, avšak tento východ nebyl hlídán,tudíž jim mohli pronikat ven." Pronesl na vysvětlenou Spock.
     "I když se to nezdá ta informace je pro nás příhodná." Odpověděl jeden s chlapců.
     Kirk se na něj podíval. "Zajímavé, nemám sebou univerzální překladač a přitom vám rozumím."
     "To umíme díky velvyslanci Spockovy." Pronesl hrdě Rorrick.
     "Je nelogické se tu zdržovat díl než je potřeba." Ozval se opět Spock a pobídl oba chlapce k cestě. Ti souhlasně kývli a otočili se,ušli snad jenom dalších deset metrů,než se dostali tam kde chodba končila.Oba chlapci spustili své tlumoky na zem a kopli je Kirkovi a Spockovi k nohám.
     Poté jeden z nich přešel do rohu malé komory a rozsvítil lampu,prostor se naplnil světlem .Kirk jedním dotykem svojí lampu zhasl a sejmul si jí ze zápěstí,přistoupil ke Spockovy a vrátil mu jí.
     Spock krátce před tím udělal totéž a obě malé svítilny položil na zem.Klekl si a začal se věnovat jednomu s tlumoků.Plynule z něj vytáhl plášť ,podobný těm co měli na sobě chlapci a opět vstal, aby zjistil jak je velký.
     I když byly s Kirkem asi přibližně stejně vysocí,stejně usoudil,že by mu nesedl a hodil ho Kirkovi , popadl druhý tlumok,ze kterého vytáhl další,jenž už mu vyhovoval. Shodil ze sebe světle šediví,již značně ušpiněný vulkánský plášť,ale košili si nechal .
     T´Soth přiskočil a schoval vulkánský oděv do tlumoku,ještě dřív však vytáhl košili a kalhoty. Které se druhem látky už lišili.Spock poděkoval , zul si boty a nakonec kalhoty,jenž hodil T´Sothovi a ten je se vším schoval do objemné brašny a přetáhl si jí zase přes rameno.
     Ke Kirkovy mezitím přiskočil Rorrick. "Kapitáne máte u sebe něco kovového ?" zeptal se ho.
     Kirk se na chlapce podíval. "Sice nevím proč tě to zajímá,ale již nic nemám."
     "Tak to je v pořádku." Pronesl Rorrick a bez špetky vysvětlení zase odstoupil.
     Kirk s oblečením nedělal žádné štráchy,odepnul si nahoře na ramennou bílí pásek s insignicijemi ,takže mu roh bundy spadl a odhalil bílou podšívku.Pak již automaticky rozepnul uniformu a vyvlíkl se z ní.Pod ní měl ještě kazajku a bílou košili i ty sundal společně s červenými kalhotami. Všechno hodil na hromadu a oblíkl si Romulanský oděv a když chtěl vše schovat zjisti,že Roorick to udělal za něj. "Vyhodíte to ?" zeptal se zájmem Kirk.
     Roorick si také přehodil brašnu přes rameno a v klidu odpověděl. "Vemem to všechno sebou."
     "Není to příliš nebezpečné ?!" divil se Kirk.
     Oba chlapci zakývali nesouhlasně hlavama "Možná to tak nevypadá,ale nebezpečnější by bylo to tu nechat." Odpověděl Rorrick.
     Rorrick se otočil a přistoupil ke stěně zanima, pak popošel podél ní až k jejímu rohu .Tam něco chytil oběma rukama a začal to přitahovat k sobě.Komorou se rozezněl slabí skřípot koleček ,jenž se posouvali po horní kolejničce,které si Kirk ani Spock před tím nevšimli.
     Rorrick odsunul jenom tolik aby mohli projít, do vzniklého otvoru vsunul hlavu a rozhlédl se. Poté se otočil a na všechny mávnul rukou,že je cesta volná.Kirk si obezřetně přetáhl kapuci přes hlavu a vyrazil jako první,následovaný Spockem.T´Soth se zdržel vzadu a sundaným pláštěm zahlazoval stopy.
     Když Kirk prošel dveřmi,zjisti,že se nachází ve sklepě nějakého domu.Prostory byly rozlehlé,ale nepoužívané,všude převládal prach a špína.Rozmlácené harampádí se povalovalo všude,mezi nímž Kirk poznal pouze bedny všemožných velikostí a kusy nábytku v různém stádiu devastace.
     Malém leknutím nadskočil,když zničeho nic zasebou uslyšel rozléhající se skřípaví zvuk.Otočil se Uviděl,že T´Soth zasouvá spět dveře a zajišťuje je několika petlicemi,když zahákl i poslední, schýbl se a vše zasypal vrstvou prachu ,nakonec kousek popošel a začal ke dveřím přirážet veliký kus čehosi co se podobalo obrovské skříni na nářadí.Chtěl mu pomoci,ale než stačil udělat pár kroků nazpět ,T´Soth si již oprašoval ruce od prachu a opět zametl jakékoliv stopy,které by naznačovali ,že se tady z něčím hýbalo.
     Roorick mezitím nechal Spocka stát opodál a sám odběhl skoro až na druhou stranu velkého sklepa.Po té se prostorem ozvala ozvěna zabuchujících se dveří.Kirk popošel ke Spockovi a postavil se vedle něj. "Jestli je tohle taky Romulus, tak je to asi jeho stinná stránka.Pokud tedy romulané nějakou mají." zašeptal Kirk
     "V těchto prostorách jsem nikdy nebyl Jime." Pronesl též šeptem Spock. "Avšak vypadá to na jeden ze starých centrálních vojenských skladů v chudinské části města."
     "Co se zde tedy skladovalo. Zbraně ?!" hlesl tiše Kirk.
     "Ne. Válečná kořist z jiných světů." Pronesl Spock.
     T´Soth také popošel od již skrytích dveří a postavil se k jednomu z mnoha podpěrných sloupů ,rozesetých po celém prostoru a pro jistotu zhasl jediné umělé světlo v tomto prostoru. Tím jakékoliv zvuky ustali a sklepení se ponořilo do ticha,ale né do tmy.Do skladu pronikali slabé paprsky světla z malých obdelníkovích oknech,které byly až skoro u stropu.
     Prostorem pak z ničeho nic ozval zvuk otevírajících se dveří.T´Soth vystoupil pomalu ze stínu sloupu a tiše naslouchal,když se ozvali dvě duté rány,vyrazil.Sikl na Spocka,který souhlasně kývnul a dotkl se Kirkova ramene.
     "Tedy jdem ?" zeptal se tiše Kirk,Spock souhlasně kývnul. " To je dost,už jsem myslel,že z téhle planety uvidím pouze jejich bordel a splašky."
     Rychlou chůzí přešli zbytek sklepa ,na druhé straně již na ně čekal Roorick stojící ve dveřích, jenž se těm předešlým vůbec nepodobali .T´Soth proklouzl kolem Rooricka a sám se nakouknutím do dalšího prostoru přesvědčil,že je opravdu prostor volný,pak se otočil a na oba mávnul,ti jej hned následovali.Kirk se Spockem se tak dostali do kruhové vertikální šachty,na jejiž vrchol se dalo do-stat po kovových točivých schodech.Roorick po nich zavřel dveře skoro stejným způsobem jako T´Soth.
     T´Soth již mezitím výbíhal jak nejtišeji mohl po vrzajících schodech,následovaný obouma uprchlíkama.Schodiště mělo asi pět otoček,takže netrvalo dlouho a všichni stáli na hoře , dívali se na úplně pustou halu a výstup z budovi.Když se Kirk opět rozhlédl,usoudil,že šli po unikovém schodišti,protože na právé straně stěny u niž teď stály uviděl otevřené automatické dveře od výahu.
     T¨Soth se zase opatrně rozhlédl a pak pomalu vyrazil k hlavním dveřím, i ty se kdysi asi otevírali automaticky sami,protože se musel protáhnout asi pulmetrovou škvírou v zaseklích dveřích.
     Ven nebylo vydět,všechna okna byla ušpiněná a hlavně jimi pronikalo světlo ze zapadajícího ro-mulanského slunce ,které vytvořilo na oknech červenou mlhu.T´Soth se tedy zase musel stejnou cestou vrátit,protože by jej neviděli.Celá skupina se protáhla zaseknutými dveřmi a stanula konečně na čerstvím vzduchu.
     Kirk se rozhlédl po celém okolním prostoru,ale musel si v jeden okamžik zastínit rukou oči ,aby je tak ochránil před svitem slunce. "Vypadáto,že jsi měl pravdu Spocku."
     "Ne tak docela Jime, myslel jsem,že vyjdeme v jiné části tohoto komplexu." Pronesl Spock.
     "A co ti vadí na téhle části Spocku." Zeptal se Kirk.
     "Půjdeme díl pěšky než jsem doufal."
     "To je dobře nebo špatně ?!" procedil mezi zuby Kirk.
     "Ryskujeme,že by nás mohl někdo poznat.Vtéto části města máme hodně stoupenců,ale i nepřátel, kteří by za kousek jídla udali i vlastní mámu."
     Když Sela zařvala svůj rozkaz ,tak dohlížející Romulan poslušně příkaz splnil. Jaké bylo,ale jeho překvapení.Když v celém komplexu simulátoru,leželi na zemi pouze rozmlácené lahve alkoholu. Tam, kde až doteďka tiše spočívali na polici v Kirkově bytě.
     Romulan vykulil oči a s otevřenou pusou hleděl na monitory,ale kromě lahví a zbytků potravin nic hmotného neviděl. V Sele kypěl vstek,ale zachovala dekorum a přešla k jednomu s postraních panelů a zapnula holografickou mapu. "Jakou měl frekvenci !!?" zařvala Sela .
     Mladý romulan chvíli nechápal,ale když se podíval do roszuřených očí Sely,pochopil. Přešel k ní a sám jej namačka.
     Na mapě se však neoběvovalo nic,Sela stiskla opět několik dalších tláčítek.Mapa budovy se asi o padesát procent zmenšila a doteďka prázdný prostor kolem ní se zaplnil sítí kanálů.Stálenic.Zvětšila tedy opět plochu a na mapě konečně začal blikat červený bod.
     Otočila se na mladíka. "Pošlete tam okamžitě pátrací družstvo, jsou asi dva kilometry po proudu podzemní stoky."
     "Rozkaz velitelko." Vykřil Romulan a otočil se spět ke svému ovládacímu pultu.

     Čtyřčlená skupinka pomalu a co nejvíc nenápadně,kráčela již temnými ulicemi předměstí hlavního města. Oba chlapci se snažily co nejryhleji dostat Kirka a Spocka do bezpečí.Ulice však v této částí města byly monotóní a nezajímavé.Roorick z ničeho nic zahnul do jedné z malích po-straních uliček.Spock se opatrně rozhlédl a vešel tam za ním.Kirka T´Soth zarazil a popošel s ním ještě kousek dál,tam se zastavili u jednoho z množství vchodů a čekali.
     Kontrolní místností se ozvalo zapípání. "Velitelko volají vás." Promluvil setník.
     Sela se otočila a praštila do tlačítka. "Tak máte ho ?!" zařvala.
     "Velitelko našli sme sledovací zařízení."
     "To není odpověď na mou otázku !!" zařvala znovu Sela.
     "Bylo utopené ve stoce a sledovaná osoba u něj nebyla velitelko.V tuto dobu mohou být kdekoliv." Pronesl zklamaně hlas.
     "Přesto se pokuste je najít !" křikla Sela ,přerušila spojení a obrátila se na setníka. "Setníku nechte zjistit všechny možnosti úniku s planety a na můj rozkaz je zavřete."
     "Rozkaz velitelko."
     Ještě než se mohl Kirk rozkoukat vycouvalo z uličky něco co se podobalo dopravním prostředkům z dvacátého století ,ale vznášelo se to nad zemí.Vznášedlo nabralo rychlost a projelo kolem nich.Kirk již chtěl začít namítat,že odjeli bez nich,ale T´Soth jej zarazil.Dovedl Kirka spět k uličce a oba vešli do vnitř. Spock, kterého již Kirk poslal ke všem čertům,když myslel,že je dávno v trapu seděl v dalším vznášedle,přikrytém částečně tmavě šedivou plachtou.
     Kirk si klek k otevřeným dveřím . "Co to mělo znamenat Spocku a kam ten chlapec letěl ?"
     "Čekal tady na nás jeden kontakt. Už vědí ,že jsi pryč Jime." pronesl Spock.
     "To je dobře nebo špatně ?!" zeptal se opatrně Kirk.
     "Ani jedno,ale doufal jsem,že budeme mít víc času."
     T´Soth mezitím obešel vznášedlo a stáhnul zbytek plachty. "Kapitáne sedněte si." Vybídl jej a sam se již chystal posadit za řízení.Kirk souhlasně kývnul a usedl za Spocka.Vznášedlo se zvedlo a značně pomaleji letělo stejnou cestou jakou jsem přišly.
     "Kam letíme teď ?" zeptal se Kirk.
     Spock hovořil bez toho aby se na Kirka hovořil "T´Soth nás oklikou doveze do úkrytu v horách.Tam budeme snad již prozatím v bezpečí."
     "A není to nebezpečné s tím vznášedlem letět až tam ?" zajímal se Kirk.
     "Pokud se snad podobný problém vyskytne,budeme muset zbytek cesty dojít pěšky ." pronesl v klidu Spock a podíval se oknem vedle sebe na budovu z úzkou vysokou věží,která se objevila v dálce ,když vznášedlo opustilo zastavěnou plochu a dostalo se na obrovskou pouštní pláň. Jenž byla ke Kirkově údivu pokryta jinovatkou.
     "Myslel jsem,že je to pouštní planeta." Pronesl Kirk . " No….něco jako Vulkán."
     "Tato planeta se Vulkánu podobá jen vzdáleně." Odpověděl Spock. "je mnohem chladnější. Vulkanicka činnost tu takřka ustala."
     "Pak tedy nepochopím,že jsi zde vydržel tak dlouho Spocku." pronesl Kirk. "Ještě si pamatuji na vaše nároky na teplo na palubě Enterprise."
     "Jistěže,ale tímto se zabývat je nelogické." Odpověděl Spock.
     Kirk se již dál nesnažil zavést Spocka do rozsáhléšího rozhovoru a radši pozoroval okolní stemělou krajinu.
     * * * *
     Enterprise

     "Nemohu uvěřit,že nám to vyšlo." špitla tiše Uhura,když pozorovala odlet Ferengské lodi.
     "Já vlastně taky né podporučíku." Zaskočil ji Dat. "ale dalo se to logicky předpokládat.Jejich chtíč po zisku je obrovský,ale ztráty bez zisku se bojí jako čert kříže."
     "Avšak kapitáne." promluvil Kruger. "přesto všechno navrhuji obezřetnost.Mohou se ještě pořád kdykoliv vrátit."
     "Ano pane Krugere.Tato možnost stále existuje,postarej te se o to. " Odpověděl Dat.
     "Jistě kapitáne."
     "Pane Johnstne vraťte se na původní kurz.Warp šest" řekl Dat.
     "Rozkaz kapitáne.Systém Veridian.Warp šest." Odpověděl Johnston a rozpohyboval svoje prsty po konzoly.
     Enterprise se konečně zase pohla a po mírném obloučku v impulsu, sama zmizela v záblesku světla.Dat se po té otočil na podpatku a vracel se ke svému křeslu,nesedl si však.Na chvíli se o něj pouze opřel jednou rukou a pak vyrazil k turbovýtahu. "Pane Nicholsi máte velení."
     Romulus
     Vznášedlo se hnalo třistakilometrovou rychlostí pouští Romulu,po neupravené staré cestě,po které kolová vozidla nejela již hodně dlouho a zvířený písek odletující pod vznášedle to jen dokazoval. Hlavní město se jim dávno ztratilo z dohledu,ale obzor stále víc zaplňovala silueta blížících se zasněžených vrcholků hor ,přerušující oblohu plnou hvězd.Nebe nad hlavním městem bylo ce lé zahalené zplodinami okolních továren, jenž tak vytvářeli stálou clonu upírající obyvatelům R-omulu úchvatný pohled.
     Vznášedlo začalo z ničeho nic znatelně zpomalovat až se nakonec zastavilo úplně ,na né příliš vzdáleném místě od prvních skalních stěn hor.T´Soth naznačil Spockovi a Kirkovi aby si vystoupily a sám ve vznášedle zůstal sedět.
     "Co se děje, objevili nás ?" zeptal se Kirk
     "Ne kapitáne,ale musím tento stroj ukrýt." Odpověděl tiše T´Soth.
     Když oba vystoupili zvedl vznášedlo a zmizel s ním za neblížím výčnělkem.Spock stál a nikam nespěchal.Kirka již jeho mlčenlivost začala štvát.Krajně nesnášel když nevěděl co se bude dít příští hodinu dopředu.Ve hvězdných bitvách to bylo něco jiného,tam se musel rozhodovat sám s předsti- hem i pouhých několika sekund,ale tady to bylo něco jiného.Jeho život držel v rukou někdo jiný a on o něm nemohl rozhodovat.O to víc to byl problém,že to byl právě Spock.Svému příteli nadevše důvěřoval,ale i oddanost přítele měla svoje meze a Spock tak napínal Kirkovu nevědomost až ke kritické mezi a teď to bylo stejné,né li horší.Spockova tvář se skrývala pod kapuci dlouhého pláště ,takže Kirk ztratil i tu poslední možnost v ní alespoň něco vyčíst.Spock jako Vulkánec své city a emoce skrýval,ale přeci ve vypjatých situacích se na chvíli jeho lidská stránka snažila projevit a to bylo to co pomáhalo Kirkovi v dřívějších dobách rozeznat na jeho tváři,alespoň něco.Ticho které až do teďka převládalo,z ničeho nic prořízl zvuk padajícího kamení.Kirk se instinktivně dotkl své-ho pravého boku,aby si vytáhl svůj phaser,ale neměl na něm nic.Alespoň se schýbl a zvedl jeden z kamenů,jenž mu zrovna padl do ruky,dal si jej za zády a čekal.Za skalní vyvíšeninou se nejdříve objevilo slabé světlo,které postupně začínalo nabývat na intenzitě.
     Kirk se již napřahoval,ale za světlem vystoupil T´Soth držící v ruce stejnou lampu,jakou měl ve skladišti.Již nepromluvil ani slovo,jen jednou rukou pokynul ať jej následují a zase zmizel za skálou.Spock se konečně pohnul a vyrazil za ním následovaný Kirkem.
     Obešli skálu,jenž jak se nakonec ukázalo nebyla jen pouhá vyvýšenina,ale dlouhý cíp mohutného vrcholku nabývající na výšce o několik desítek metrů dál,kam skoval T´Soth vznášedlo Kirk neviděl.Několikrát však zakopl a začal uvažovat,že požádá Spocka o pučení svítilny,ale rozmyslel si to,když uviděl malou rozsedlinu a z ní vycházející slabé paprsky světla.
     Došli až k tam,kde na prahu rozsedliny znovu spatřili T´Sotha,který podal lucernu Spockovy a sám počkal až projdou kolem něj.Kirk v závěsu za Spockem popošel po nahrubo vytesaných schodech do skali. T´Soth se dotkl jednoho z mnoha výstupků a východ se za nimi uzavřel.Takže již nebyla jiná cesta než dolů.
     Spock našlapoval opatrně a Kirk ještě opatrněji,nechtěl na něčem uklouznout jako v kanali-zaci a srazit i tak Spocka.Po schodech došli až k pomyslné podlaze rozsedli.Zde však nekončili, schody pokračovali dál do vytesaného tunelu.Kirk zvedl hlavu a podíval se jestli neuvidí hvězdy, ale i rozsedlina měla svůj přírodní strop.Po vytesaných schodech postupovala trojce již jen pár metrů, pak schody zmizeli a nahradila je rovná chodba.Povrch jejich stěn byl již opracován důkladněji, byli rovné bez skalních výstupků,jako u přední části tunelu,i intenzita světla vrůstala.Spock jedním dotykem vipl lampu .Došli tak až na konec chodby kde se před nimi objevil ohromný komplex, ani né tak obrovský,jako rozměrný.Ohromné sloje měli šest metrů na výšku,avšak rozměrová velikost samotné plochy se nedala určit.Přírodního původu to jistě nebylo,už protože celí prostor byl jaksi podepírán sloupy,jenž zbyly z těžby,která tu jistě kdysi probíhala. U stěn,které ohraničovali kam až se dostala těžba a kde i vlastně skončila ,vznikly jakési příbytky zdejších obyvatel.Ve směru jakým se tříčlenná skupinka dívala,byla vytvořena jakási hlavní ulice,jenž procházela celí prostorem,nebo až tam kam viděli.
     Jejich příchod takřka nikoho nepřekvapil,maximálně jim dali krátké pohledy a pak pokračo-vali dál.Klasická světla,jaké Kirk vídal na Zemi,zde neviděl,osvětlení zajišťovali dlouhé trubice, připevněné k mohutným podpěrným sloupům. Kirk si v údivu nad tím co vyděl,sejmul opatrně kapuci a okamžitě k sobě přilákal mnohem větší pozornost,než když si mysleli,že je jedním z nich.Většina přítomných Romulanů nikdy člověka neviděli a tím spíš děti.Ty okamžitě udělali kolem skupinky kruh ale svojí zvědavost zaměřili hlavně na Kirka.
     "To ,že tu budou dospěli jsme očekával." promluvil v úžasu Kirk."ale nepochopím co tu dělají děti a starci."
     "Jsou to vlastně zbylí obyvatelé ze zničených vesnic,které byli srovnány se zemí z rozkazu ústřední vlády a to jenom protože nesouhlasili s její politikou." Odpověděl T´Soth
     "A kde tedy sídlí zdejší velení ?" ptal se dál Kirk.
     T´Soth ukázal prstem někam daleko před sebe. "Přibližně deset sloupů odsud,asi uprostřed komplexu." Odpověděl když se pokoušel rozehnat dětský dav před sebou,jenže děti trvali na tom, že se kapitána alespoň dotknou.Po menším domlouvání a přesvědčovaní,že člověk se tu ještě nějakou dobu zdrží a jistě ho ještě uvidějí,ustoupily a nechali trojici projít.
     Kolem provizorních obydlí došli až k těm,které již jistě provizorní nebyly ,když se svojí podobou blížili dobře zařízenému bytu.Stěny byly postaven z pevnějších surovin a kolem nich se již nacházeli i malé obchůdky z nejrůznějším zbožím,ale hlavně s potravinami.
     Zápach který tu Kirk očekával ze suchých záchodů se neobjevoval,po dotazu na tohle téma se T´Soth začal smát než odpověděl.
     "Všichni obyvatelé chodí do specielně na to upravené místo,přibližně po mojí pravici.Teď ale přesně nevím kde to je,většina vzniklého odpadu se likviduje a část se přeměňuje na energii.Je to úsporné a svým způsoben nezávislé na jiných zdrojích."
     "Hlavním palivem ve vašich generátorech je tedy methan ?" ptal se dál Kirk.
     "Mohlo by to tak vypadat,ale není tomu tak." Odpověděl T´Soth a dodal. "Generátor na methan je přiliž slabý,takže s ním hlavně osvětlujeme tuto sloji."
     Skupinka došla až tam kde toto jakési městečko končilo, pak se před nima objevila stěna,na které bylo poznat,že ji dodělávali až dodatečně.Její povrch se lesknul a vytvářel tak kontrast vůči okolnímu prostředí.Už tím spíš,že museli vystoupit po vzhůru se zdvihající rampě až ke dveřím,které se před nima automaticky otevřeli a vpustili je do prostoru jenž neměl pevnou podlahu. I na druhé straně byla postavená uměla stěna,k níž se dalo dostat pouze po kovovém mostu,spojující obě stěny Celí prostor se v první chvíli topil ve tmě,takže pozorovatel mohl jenom hádat k čemu tyto prostory slouží .Snad jen zvuk padající vody,jenž přicházel s pravé strany,něčemu napovídal.
     Po vstupu do tohoto prostoru se na protější stěně rozsvítila jedna s těch svítících trubic,které dávali světlo i místu za nimi.
     Kirk se zastavil asi uprostřed mostu a přes zábradlí pohlédl dolů na průzračnou vodu. "Kolik je zde asi litrů vody ?"
     "To bohužel nevím,množství vody se stále mění." Prohodil T´Soth. "Voda sem přitéká skalní průrvou s tajícího ledovce,jenž se nachází vysoko ve skalním masívu a několikrát za den jsem přicházejí ženy a děti,aby si vodu nabrali."
     "A není nikomu podezřele,že se říčka ztratila ?" zeptal se opět Kirk.
     "Voda zde svou pouť nekončí,tímto místem stále dál protéká." Odpověděl T´Soth.
     "To je jistě zajímavé,ale stejně jak se vám podařilo vybudovat tak něco obrovského,bez toho aby si vás všimli." Zajímal se Kirk.
     T´Soth se usmál "Kdysi tu byl důl na kristali dilitia,ale nebyli čisté a energická kapacita byla mnohem menší,takže i spotřeba se zvyšovala.Postupem času romulanští technici vymysleli úplně jiný způsob jak zásobit loď energii a těžba zde skončila.Když to naši přívrženci zde objevili, bylo to již dávno opuštěné.Zničili tedy jakýkoliv záznam v pozemkových knihách a souborech uchováných na discích." T´Soth počkal až se otevřou dveře ve druhé stěně a pak pokračoval. "Naši lidé pak upravili krajinu na povrchu u bývalého vstupu do takřka původní podoby a zřídily noví,ten co jsme s ním přišli."
     Podobnou rampou sešli i na druhé straně a dostali se tak úplně do jiného prostředí,tyto prostory byli o hodně menší,ale jinak vypadali stylem těžby úplně stejně.Jako předtím tu zůstala zanechána jaká si hlavní ulice z několika úzkými uličkami, uhýbající v pravém úhlu do stran,jejíž účel byl obě ma prozatím záhadou.
     "Existuje i třetí část ?" zeptal se Spock
     "Ano velvyslanče." Odpověděl pohotově T´Soth. "Na konci je další předěl za nímž se nachází centrální sklad ."
     Z jedné z úzkých uliček z ničeho nic vyběhl mladý hoch ,jenž si to zamířil přímo ke Spockovi.
     Chlapec se před něj postavil a upřeně se na něj dlouze díval než byl vůbec schopen slova. "Velvyslanče…Spocku,jsem šťasten,že vás opět vidím."
     Spock položil chlapci na ramena ruce což Kirkovi připadalo troch křečovité. "D´Tane i já tě mile rád vidím." odpověděl Spock chlapci,kterého naposledy vyděl v jeskyních nedaleko města Dartha po Kroutonském masakru, jenž následoval ihned po tom co se nepovedla invaze na Vulkán. Toto místo muselo být jistě moc dobře utajováno a to tak,že se o něm nedozvědět ani ten zrádce senátor Pardek,jenž toho tolik nasliboval a nakonec kvůli jeho zradě zemřeli desítky přívrženců hnutí
     Ze stejné uličky jim vyšel v ústrety i další Romulan,jehož věk jistě překročil stopadesátku.Tváře mu již zaplnily vrásky a jeho vlasy již byli protkány stříbrnými proužky.
     "Jsem poctěn,že se s vámi setkávám senátore Alnoothe ."
     "I já jsem postě,že se setkávám s takovou osobností,jakou jste vi velvyslanče Spocku." Odpověděl starý muž. "Avšak senátor již nejsem hodně dlouho."
     "Dostali se ke mě správy,že jste již hodně dlouho po smrti ?" odpověděl Spock.
     "Tyto správy jsem nechal rozšířit sám,aby mi dali pokoj." prohodil trošku unaveně Alnooth. "a vyhnul jsem se tak nucenému pobytu v pracovních táborech naší milované vlády." Alnooth se usmál. "Musím říct,že jsem byl překvapen,když se ke mně dostala po Roorickovi správa,že jste se přeci jenom dostal se svým přítelem ven."
     "Ano. Vůle a odhodlání bylo tentokrát na naší straně." Odpověděl Spock
     "A taky moře štěstí." doplnil ho Kirk.
     "Jistě je dobré mít štěstí vždycky na své straně." pronesl Alnooth. "musím se však obdivovat vaší dedukci kapitáne Kirku."
     "Senátore já opravdu nechápu ?!" odpověděl zmateně Kirk.
     "Mluvím o tom sledovacím zařízení,kterého ste se tak prozíravě zbavili a hodili jej do proudu podzemní stoky?!"
     Spock se prozíravě chopil slova. "To však nebyla dedukce senátore,ale čistá logika a navíc sme tu přezku potřebovali ke zneškodnění silového pole."
     "Jo tááák… ,vy mluvíte o tééé… přezce !" vykřikl Kirk. "Teď se již chytám."
     "Takže vy ste o tom sledovacím zařízení nevěděli ?" zeptal se opatrně Alnooth.
     "No… vlastně..ne. Nevěděli jsme o ní,alespoň co se mě týče." Odpověděl popravdě Kirk.

     Kapitola deset.

     Enterprise

     Celím pokojem se prolínalo červené světlo ,které mnohým dávalo uklidňující pocit,pro Saavick to bylo však jen osvětlení. Právě klečela u své vnučky a upravovala přikrývku,když se kajutou ozval oznamovací tón,jenž jí upozorňoval,že je někdo přededveřími.Vstala a přešla do druhého pokoje a zavřela za sebou. "Vstupte."
     Dveře se otevřely a na chodbě za nima stál Dat. "Pokud ruším,přijdu jindy ?!"
     "Ne to je v pořádku kapitáne,prosím vstupte." Odpověděla Saavick.
     Dat vděčně kývnul a vstoupil konečně do kajuty.Byla to jedna s těch honosnějších, jenž bylo na Enterprise jako šafránu,ale při tak malém počtu posádky si při této plavbě mohlo soukromou kajutu dovolit i nižší důstojníci.
     "Přišel jsem abych vám poděkoval za vaší oběť,která byla pro záchranu této lodi velkým přínosem." vychrlil ze sebe hned Dat.
     "Děkuji,ale nemyslím,že můj přínos byl až tak veliký.Vždy záleží na samotné schopnosti kapitátána hvězdné lodi." Odpověděla okamžitě Saavick. "a i s pomocí splynutí myslí jsem pro vás nezíkala nic co by ste již nevěděl."
     "To je pravda jenom s části kapitáne Saavicku." hlesl Dat. "Ty informace které jsem měl nestačili k tomu bych měl jistotu,že se Ferengové opravdu nacházejí v tomto sektoru a až ,od vás zjištěné koordináty mě přesvědčili,že je se čeho obávat."
     "Co se teď s doktorem Keanem stane ?" zeptala se Saavick.
     "Po dohodě s dalšími vyššími důstojníky jsme se rozhodli,že dostane domácí vězení a jen při výjmečných případech se může dostavit na ošetřovnu." Pronesl Dat.
     "Nemáte obavu,že by se ta jeho druhá osobnost mohla znova prosadit." zeptala se Saavick.
     "Toho se neobávám." Prohodil Dat. "Každou dávku mu zvlášť přinese jeden z mediku v doprovodu člena bezpečnosti,který neodejde dokud mu medik nevpraví lék."
     "Zajímavé." Vydechla Saavick. "ve věci Ferengské lodi ! Jsou stále v sektoru ?"
     "Pořád plníme rozkaz velení flotily a provádíme stálí senzoroví průzkum,ale poté co jsme vstoupili do hyper prostoru jsme je již nezaznamenali." pronesl Dat.
     "Snad si již nechali zajít chuť." Odpověděla Saavick.
     Dat se mírně usmál. "To není zrovna obvyklá Vulkánská věta."
     "To zajisté,ale já také nejsem čistokrevná Vulkánka."
     "Máte tedy stejné pocity jako velvyslanec Spock ?" zeptal se zájmem Dat.
     "Pan Spock je Vulkánec a ti nemají city ani pocity." Ohradila se Saavick proti jeho tvrzení.
     "To jistě nemění nic na tom,že je napolovic člověk." Argumentoval dál Dat.
     "Fascinující kam až se dá dostat v neškodném rozhovoru." Odpověděla Saavick a pozdvihla mírně pravé obočí.
     "Ano." vydechl Dat. "nechali jsme se unést proudem rozhovoru." A usmál se. "Teď alespoň chápu ty dialogy, které jsem slýchával na mé staré Enterprise."
     "Vaše vyjádření je nelogické, tato loď je přeci stará Enterprise." odvětila Saavick.
     "Zajisté,ale jen z vašeho pohledu." pronesl Dat.
     "Asi jsme se přeci jenom dostali do dialogu s kterého není cesta ven." Odpověděla Saavick.
     Dat se opět usmál "Já o jedné cestě vím." Dat klepnul na svůj komunikátor. "Kapitán Dat praporčíku S´Ponn."
     "Tady praporčík S´Ponn." Ozvalo se okamžitě. "Praporčíku uvolňuji vás prozatím ze služby ,dostavte se do kajuty kapitána Saavicka.
     "Rozkaz kapitáne."
     "Vaše počínání není logické kapitáne." hlesla Saavick.
     "S praporčicí S´Ponn jsem mluvil ještě před příchodem sem a ona souhlasila, že pohlídá vaší vnučku." Odpověděl popravdě Dat.
     "Musím přiznat,že jsem zmatená."
     "Činím tak z rozkazu admirála McCoye,který si myslí,že jste zde strávila až příliš mnoho času."
     vychrlil ze sebe Dat. "oba nás čeká v Baru na půl cesty i s komandérem Scottem.
     "Proč ste se zhostil tohoto úkolu právě vy kapitáne ?" zeptala se Saavick.
     "Měl jsem sem i tak cestu." odvětil Dat. " a sdílím admirálův pocit, což je pro mě nová skutečnost." Oznamovací tón se opět ozval.
     Ferengská loď se pohybovala za hranicí dosahu senzorů Enterprisa, sama však federální loď vyděla. Gvist se vrtěl na svém křesle a pozoroval nejasnou siluetu na hlavní obrazovce. "Jaké jsou naše možnosti." Procedil nevrle mezi zuby.
     "Enterprise si nás stále drží od těla, jestli se to tak dá říct." Odpověděl pohotově Hlisp "Dokud nepřeruší to co právě dělají ,tak nemáme žádnou šanci se k nim nepozorovaně přiblížit ."
     "Dobrá sledujte je a dejte mi vědět o jakékoliv změně !" vyštěkl Gvist a odešel z můstku.
     Ošetřovna byla k ránu takřka prázdná,pohybovala se zde jen hlavní sestra.Službu konající zastupující mladý doktor seděl ve své kanceláří,za svím stolem a věnoval doučování poslední školní látky,byli sice na misi,avšak nikoliv neukončili školu.
     Dveře se zase po dlouhé době otevřeli,dovnitř však nevstoupil pacient,ale Dat. U dveří se na chvíli zastavil a rozhlížel se,když uviděl sestru Viverovou zamířil si to přímo k ní.
     "Přání kapitáne ?" zeptala se jej Viverová ihned jak ho spatřila.
     "Ano sestro Viverová, jistě jste byla srozuměna s naším rozhodnutím neuvolnit doktora Keana s místa šéflékaře ?!"
     "Ano kapitáne, vím o tom." Odpověděla ihned Viverová.
     "Od dneška sem volejte doktora Keana jen k akutním případům,vše jiné mají ve svých rukou oba zastupující mladí lékaři."
     "Ale je rozumné kapitáne,aby měl přístup k lékům ?" zeptala se v rozpacích Viverová.
     "K žádným lékům přístup mít nebude,pokud to nebudou vyžadovat nepředvídané okolnosti sestro." odvětil Dat.
     "Nebylo by však lepší tyto zákroky vždy konzultovat přímo z admirálem McCoyem ? Je to přeci výtečný doktor."
     "V této věci jsem s admirálem hovořil včera a vyhradil si pouze právo dohledu při výjimečných událostech." pravil Dat.
     "Rozumím kapitáne." Odpověděla uklidněně Viverová.
     Dat se rozloučil,otočil se na podpatku a vyrazil s ošetřovny ven.Turbovýtahem poté sjel až do strojovny za panem Scottem,jenž zde byl víc než na můstku,kde bylo coby komandéra jeho pravé místo.V této věci se však s ním nemělo cenu hádat.
     Strojovna byla plná kmitajících inženýrů,jenž neunárně popoháněl Scotty se slovy."Jestli chcete na téhle lodi sloužit musíte se toho ještě hodně naučí." Sám stál u jednoho panelu,přímo u průhledné stěny,která chránila hiperjádro.
     Dat nechápal jeho neutuchající energii ,jenž spatřil i na jeho staré Enterprise,kterou doháněl Geordoho k šílenství, i tak se z nich poté stali ti nejlepší přátelé.
     "Kapitáne co vás přivádí do mého království ?!" vykřikl Scotty jakmile ho spatřil
     Dat místo odpovědi Scottymu pokynul,aby jej následoval do instruktážní místnosti a když se za nima zavřeli dveře otočil se k němu pravil mu. "Jsem v rozpacích Scotty, jestli bylo z mé strany rozumné riskovat životy nezkušené posádky!"
     Scotty se k Datovy mírně naklonil. "Myslíte si ,že při incidentu s těmi ušatci neplnily vaše rozkazy jak měli a tudíž mohli sami ohrozit loď ?"
     "Ne Scotty, jejich počínání bylo nanejvýš chvályhodné a vše jsem také zapsal do lodního deníku."odvětil Dat.
     Scotty se zamračil. "Tak pak v čem si myslíte,že jste je ohrozil na životech.Snad v tom,že ste na ti ušatce přichystal boudu,nebo v tom jak je celá posádka viděla pelášit pryč jakmile jste udělal ….
     bubu bu ?" Scotty se zhluboka nadechl. "Jistě moc dobře víte,že kdyby ste okamžitě nahodil motory tak by sme je měli za zadkem pořád ."
     "Nevíme přeci jestli tam stále nejsou ?!" argumentoval Dat.
     "To jistě máte pravdu kapitáne,ale jsou tak podělaný,že se neodváží přiblížit natolik abychom je viděli." Odpověděl Scotty. "Každého kapitána dělají jeho činy a vy jich již máte požehnaně.I kapitán Kirk měl své světle a temné okamžiky ,ale vždy se dokázal oklepat a jít dál.Myslím,že by se v této situaci zachoval stejně."
     "Myslíte si,že jsem neschopen dále být kapitánem,když vedu tento dialog ?" zeptal se Dat.
     "Kdyby takto přemýšlel kapitán Kirk při každém důvěrném rozhovoru s panem Spockem,tak by se musel velení vzdávat pravidelně každý týden." pronesl Scotty a začal se smát. "Protože jen ten kapitán, který se odhodlá o tom vůbec mluvit zaslouží mojí úctu."
     "Děkuji Scotty,ale myslím,že kdybych neměl emoční čip tak bychom asi tento rozhovor nevedli." Odpověděl Dat.
     "Takže litujete,že jej máte ?" zeptal se ze zájmem Scotty.
     "Ne,ale všechno je jiné a rozhodování v krajních situacích je těžší."
     "Můžete ten krám vypnout ?"
     "Ano to mohu." Pronesl Dat.
     "Tak jste ten nešťastnější tvor v celičkém vesmíru." Odpověděl Scotty.
     "Něco podobného jsem již jednou slyšel."
     Romulus
     Čtveřice postav postávalo v místnosti,která se nacházela v samém rohu mohutné sloje,ke stěnám přiléhali ovládací panely nejrůznějšího druhu a určení.Nějaké byli několik desítek let staré, ale svojí službu plnily stále dobře.
     Ten u kterého stál D´Tan byl však asi jeden z nejmodernějších a Spockovi připadal skoro stejný, jakým ovládal jeho průvodce v podzemí ústřední budovy Tal Shiar,holografickou mapu a tato svým způsobem měla stejný účel.D´Tan konečně pohnul rukou ,spustil tak holomapu,čímž potvrdil Spockovu domněnku.
     Tato však byla skromnější ,nepojmula tolik detailů a zabírala o hodně menší plochu.To co,ale ukazovala bylo podrobné až dost.Na mapě byl znázorněn celí pás pohoří zahrnující i podzemní komplex ,jenž se nacházel pod jejím severním cípem.Mezi horami bylo celkem pět údolí,ale jen dvě byla obydlena,ve třetím se nacházelo něco co chtěl Alnooth ukázat Spockovi a Kirkovi.
     "Zvětší sektor deset D´Tane." sikl Alnooth a rovnou ukázal i na požadované místo prstem.
     D´Tan kývnul a opět rozpohyboval prsty po ovladači panelu.Holomapa dál neměně zabírá stejnou plochu,ale detaily se zlepšili.Většina horského masivu se ztratila,aby je nahradila jediná hora s přiléhajícími údolími.
     "Působivé." zareagoval okamžitě Spock.
     Kirk si však zkřížil ruce na hrudi a podíval se na Alnootha. "Na co se to vlastně díváme ?!"
     "Kdysi tam byl výzkum technologie steal ,ale teď je celí komplex uzpůsoben na hangárování a údržbu osobních raketoplánů nejvyšších prominentů na téhle planetě." Procedil mezi zuby opovrženě Alnooth. "Lidé v okolních údolích hladoví, zatím co ti v hoře si naplňují břicha." Alnooth pozdvihl hlavu od holomapy a podíval se směrem k D´Tanovy. "Zaměř se pouze na podzemní komplex ."
     Holomapa opět nabrala jiných tvarů a i poslední hora zmizela, zůstal tam pouze trojrozměrný pohled na obrovské hangárové plochy s obytnými prostory nad nimi.Už na první pohled bylo patrné ,že toto místo mohlo pojmout i něco daleko většího než jen raketoplány.
     " Není ten vstup pro raketoplány až příliš velký ?!" odvětil Kirk a ukázal na zmíněnou anomálii.
     "Máte postřeh kapitáne." Pogratuloval mu Alnooth "ale jak již jsem řekl ,komplex byl původně postaven pro výzkum technologie maskování a svého času se tam kompletovala celá loď Bird-of-Prey a….."
     "Šedivá s namalovaným ptákem, hodně velikým červeným ptákem" skočil mu do řeči Kirk.
     "Ano ." odpověděl Alnooth. "Pár těchto…...Ptáků !…..Jak říkáte, stále žije ve zdejších horách a rád vám je někdy později ukáži.,ale musíme si pospíšit." Alnooth odvrátil svou pozornost od Kirka a věnoval se opět mapě. "Zítra v odpoledních hodinách má jeden z raketoplánů shodou okolností provést zkušební let.Je jeden ze tří,který patří senátorovy Vreenekovy a je po kompletní prohlídce." Alnooth se zhluboka nadechl a pokračoval. "To co je,ale nejdůležitější je,že raketoplán je vybaven maskováním a warp pohonem."
     Kirk se od Alnootha a Spocka odpoutal a pomalu obešel celou trojrozměrnou simulaci. "Plán je to zajímaví a s trochou toho štěstí snad i proveditelný." Mluvil směrem k Alnoothovy. ""ale za prvé bych chtěl vědět jestli to provede někdo za nás a nebo jestli se tam vydáme sami.Za druhé kam odsud poletíme."
     "K vaší první otázce kapitáne." vydechl Alnooth "Raketoplán se musíte pokusit získat sami, už protože je víc než nepravděpodobné,že by nám dovolili někde zpětně na planetě přistát a co se týče té druhé." Alnooth se pohnul a obešel stůl,přistoupil k pultu stále ovládaného D´Tanem a sám změnil simulaci na hvězdnou mapu. "V relativní blízkosti neutrální zóny,pokud víme, operuje momentálně několik hvězdných lodí federace." Pronesl Alnooth a opět se otočil ,na mapě se za okamžik objevilo asi jeden a půl tuctu červených teček . "ale na většině z nich je vyhlášen poplach, i když nevíme přesně proč, souvisí to zřejmě s objevením Romulanské výzvědné lodi v ně Sluneční soustavy." Alnooth se odvrátil a inkriminované lodě vymazal.
     "Jenom dvě možnosti ?" videch nevěřícně Kirk.
     "Ano kapitáne." pronesl pravdivě Alnooth "Obě jsou zřejmě čistě výzkumného rázů a nemuseli by na vás okamžitě začít střílet jakmile se dematerilizujete."
     "Znáte alespoň jejich jména ?" ptal se dál Kirk.
     "Jenom té jedné kapitáne." Odvětil D´Tan "Je to USS Teror, pod velením kapitána Frenklina."
     "Tak fajn ,pokud se nemýlím tak víte o jinejch lodích takřka všechno i snad co měli k obědu, ale jméno jedné lodi vám uniká ?!" Kirk skoro křičel.
     "Prosím kapitáne nerozčilujte se." Uklidňoval ho Atlnooth. "ale vše co víme pochází s tohoto odposlouchávacího zařízení." Ukázal na všechny zbylé přístroje. "Některé věci prostě neví ani Romulanské velení, což je právě následkem zničení té výzvědné lodi. Tato loď." Ukázal prozměnu na osamělou červenou tečku " opustila vaší Sluneční soustavu jen dva dny před tím a shodou několika okolností již nestačila podat informaci o celkové charakteristice této lodi."
     "Co nám tedy doporučujete?" Chopil se slova i Spock.
     "V této situaci vám nemohu doporučit nic, musíte se sami rozhodnout jakou loď si vyberete." odpo-věděl Alnooth.
     Červená tečka z nenadání zablikala a nad její polohou se objevili nějaké znaky.
     "Co se děje !?" křikl Kirk.
     "Počítač právě dekódoval nové informace tíkající se právě této lodi." Odpověděl D´Tan. "loď má podle našeho odposlechu namířeno do systému Veridián."
     "Uvádí se tam její jméno ?" zeptal se Alnooth.
     "Ne senátore, je to nanejvýš podivné." Řekl D´Tan a ještě jednou kontroloval získané informace.
     Kirk se zamračil a pro sebe si zašeptal "Systém Veridian….systém Veridian." pak se z ničeho nic otočil na podpatku a vyrazil ven z místnosti
     Alnooth pozdvihl obočí a nechápavě se podíval na Spocka. "Pokud sem kapitáne něčím urazil ,tak se předem omlouvám."
     "Myslím,že to nebyla vaše vina senátore." Odpověděl Spock a vydal se za Kirkem
     Kirk už však rázoval směrem k vodní nádrži a než jej vůbec stačil dohonit zavřeli se za ním dveře, Spock jej tedy následoval i tam.Když vyšel po rampě nahoru,dveře se poslušně otevřeli a Spock spatřil Kirka jak stojí opřený o zábradlí mostu a hledí do zrcadlí se hladiny vody .
     "Můj psycholog tvrdil,že jsou to pouze noční můry vyvolané traumatem na Enteprise-B." Kirk se začal křečovitě smát. "i ten však byl asi výplodem mé fantazie."
     "Vskutku fascinující Jime." pronesl Spock.
     "Co je na tom fascinující ?!" křikl Kirk "To že tady máš vyšinutého člověka, kterej si myslí,že je tohle všechno jenom sen."
     "Ne Jime." odpověděl Spock "před sebou pouze vidím zmateného přítele, který stále ještě nechápe všechny souvislosti."
     "Chápu jedinou souvislost Spocku a to tu,že jsem zařval při záchraně nějaké podělané planety v systému Veridian."
     "Tvá úvaha je nelogická. Stojíš zde předemnou tudíž jsi nezemřel." odvětil Spock.
     "Tak co tedy vlastně jsem ?!" zařval Kirk tak,že se jeho hlas rozezvučel celou jeskyní a dál mu ještě větší důraznost,než sám chtěl, ale přesto pokračoval. "Jsem snad nějaká zrůda pomsty chtivých Romulanů, nebo ten koho pokládali za mrtvého a tudíž mě nechali na té zatracené planetě. Mám za to Flotilu proklínat nebo jí děkovat ?!"
     "Jsi hlavně člověk Jime ." odpověděl mu Spock.
     "Člověk !!?" zařval znovu Kirk. "Ten se jménem Jeams Tiberius Kirk je osmdesát let mrtvý. To je holej fakt Spocku a já vlastně nevím jestli chci na tom něco měnit !"
     "Je nelogické se nechat zapřít Jime,protože zde není tvůj osud ale…."
     "Dál nemusíš říkat nic Spocku." přerušil ho Kirk. "poněvadž to již není můj osud, to byl jeho osud a vsadím se o všechno ,že ta loď letí vyzvednout mé, totiž jeho práchnivějící kosti."
     "Jime tvé závěry jsou nelogické, už protože ta loď, pokud tam opravdu letí pro tvé ostatky, nemá již co vyzdvihnou." pronesl Spock. "Romulané totiž nevytvořili tvůj klon, ale dokázali tě přímo přivést tvé tělo opět k životu."
     "Jak ?!" naléhal Kirk.
     "To bohužel nevím." odpověděl popravdě Spock.
     "Tak proč ste si tak jistý pane Spocku ?" zeptal se Kirk.
     "Moc dobře věděli,že by mě na nějaký klon nenalákali."
     Kirk se zarazil a začal nervózně těkat očima."To,ale není z lékařského hlediska možné."
     "Možná před sto lety né Jime,ale teď ano." Odpověděl Spock.
     "Takže já nejsem klon ?" sikl podezřívavě Kirk.
     "Nejsem lékař Jime,ale přinejmenším s osmdesáti procent jsi to pořád ty."
     Kirk znovu položil ruce na zábradlí a pak do něj silně bouchnul dlaněmi,což znovu vyvolalo hlasitou ozvěnu v jeskyni. "Takže vlastně jsem klon."
     Spock obešel Kirka a položil svojí ruku též na zábradlí. "Jime, v této době má půlka lidí na Zemi, nad sto let v sobě více umělích orgánů než těch svích a admirál McCoy není výjimkou."
     "Co na mě tedy změnili ?"
     "Jime jak už jsem řekl, nejsem lékař a ani tady nemám odpovídající přístroje, ale ať už tě na Veridianu III. našli v jakémkoliv stavu, je nelogické předpokládat,že si odváželi jenom tvojí kostru." Odvětil Spock.
     Kirk se odvrátil a znovu pozřel do průhledné vody. "Na co si myslel Spocku, když si opět procitl na Vulkáně v novým těle ?!"
     Spock pozdvihl pravé obočí. "Že jste mě sté zatracené planety mohli odvést o něco dřív."
     Kirk se začal hlasitě smát. "Cože Spocku ?! Ty a humor ?"
     Spock se opět zarazil. "Humor Jime ? Tu odpověď sem myslel vážně, z mé strany bylo logické, že jsem v prvé řadě pomyslel na to,že kdyby ste mě odvedli dřív, mohl jsem být mladší než dřív."
     "Takže si zalitoval ?" zeptal se Kirk.
     "Ne, jen jsem si uvědomil,že jsem mohl dostat více času ."
     "Stejně to dál zní jako lítost." Nenechal se přesvědčit Kirk.
     Dveře se však mezitím opět otevřeli a na most vstoupila třetí osoba, byl to senátor Alnooth. "Je zde vše v pořádku ?" zeptal se.
     "Jistě senátore." Odpověděl Kirk. "už sme si zde vysvětlili, že jsem opravdu člověk."
     "To jsem rád kapitáne,ale myslím,že bychom se měli vrátit." Podotkl Alnooth.
     "Jistě senátore, ale chtěl bych vědět jak je možné, že zkouška toho raketoplánu je připravená právě na zítra ?" pravil se zájmem Kirk.
     "Senátor Vreenek se chystá na neplánovanou inspekční cestu a za takových okolností se musí vyzkoušet raketoplán, jímž se bude cestovat." Odpověděl Alnooth.
     "Dělá toto pravidelně ?" nenechal se Kirk odbít.
     "Inspekční cesty nikdy neprovádí pravidelně ,avšak něco podobného již několikrát udělal."
     "Tak dobrá, ale ještě něco." Pravil Kirk a lišácky se usmál "Jak moc jsou chráněny vstupy do komplexu ?!"
     "Velmi dobře." hlesl Alnooth. "avšak vy hlavním vstupem nepůjdete.Vše potřebné se dozvíte od D´Tana, jenž vás do komplexu sám doprovodí." Alnooth se uklonil,otočil se a odešel odkud sem přišel.
     "No Spocku." Pravil opět Kirk. "odvyprávěl nám tady hezkou pohádku se šťastným koncem, ale stejně se tam stále někde skovává zapomenutý drak."
     "Jime, ale senátor o žádném drakovi nemluvil ?" podotkl Spock.
     "No právě a mě připadalo, že by měl." Odpověděl Kirk a sám prošel dveřmi.
     Kirk se Spockem stáli před příbytkem D´Tana,který jim poskytl nocleh na zbytek noci, jenž už nebude trvat dlouho.Kirk opatrně odrhnul dlouhou tlustou látku, která tvořila provizorní dveře.
     Vnitřek byl rozdělen do dvouch samostatných pokojů v nichž bylo vždy po jednom lůžku, nebo spíš houpací síti,která vysela nízko nad zemí.Nad ní se dala zřejmě pověsit ještě jedna,což dosvědčovali čtyři úchytné háky,zatlučené do obouch stěn.V druhé místností byla situace stejná,až na to,že druhá síť tam vysela a když Kirk vyděl po tolika hodinách na nohou co se jen trochu podobala pohodlí, nezaváhal.Odepnul si plášť ,sundal boty a skočil do sítě v místnosti,kde vysela pouze jedna.Spock to okomentoval pouze pozdvihnutím jednoho s obočí a pak zmizel Kirkovi s oči v druhé místnosti.
     Vedle sítě bylo pouze tolik místa aby se tam vešel jeden malí rohoví stul,nad nímž byl do skali vytesán výklenek na uskladnění šatstva.Dvoj pokoj neměl žádný strop,stěny sahali jen do určité ví-še,pouze tak aby převýšili výšku průměrného jedince.Světlo zajišťovala některá se světélkujících trubic,pověšená na jednom ze sloupů.
     Kirk se v houpací síti mírně naklonil a zvednul ze země odhozený plášť, protože až teď jej napadlo,že by se s ním mohl přikrýt.Plášť však nebyl zas tolik zaprášený jak předpokládal,takže to nechal být a přikryl se jím.Když si dával ruce pod hlavu, zavolal "Spocku spíš ?!"
     "Jime ta otázka je nelogická , i kdybych teď právě spal asi bych ti těžko mohl odpovědět."
     Ozvalo se z druhého pokoje.
     "Takže nespíš ?!" zvolal opět Kirk.
     Spock místo odpovědi rozhrnul závěs, rozdělující oba pokoje a pohlédl na Kirka. "Kapitáne jistě si pamatujete, že mohu i nespat několik dní za sebou."
     Kirk zaklonil hlavu. "Takže chcete říct,že spát nebudete ?"
     "Ano Jime, vaše úvaha je správná." Odpověděl Spock a vrátil se spět.
     Kirk věděl, že nemá cenu přemýšlet o myšlenkových pochodech pana Spocka ,raději ulevil unaveným očím a zavřel víčka. To ,že usnul pochopil až když mu hlavou z ničeho nic projel tupý úder až se lekl a překulil se ze zavěšené postele na zem.Instinktivně se kolem rozhlédl a hledal toho co ho udeřil, ale malá místnost byla prázdná.Jen kousek od něj na zemi leželo cosi co se podobalo míči i když to mělo jinak prapodivné tvary.Uchopil to do ruky a vstal ze země,jenže než to stačil blíže prozkoumat,nakoukl do příbytku skrz plachtu malí romulanský chlapec a s omluvným pohledem se na Kirka díval.
     Kirk se usmál a ukázal chlapci prstem na horu a míč stejnou cestou poslal zase ven, klučinova tvář okamžitě zmizela.Kirk odhrnul závěs a podíval se ven ,okamžitě spatřil jak asi tucet dětí nejrůznějšího věku pobíhá za míčem na malém plácku mezi příbytky.
     Děti nekřičeli ani nevískali prostě se jen honili za míčem,tak ani nebylo poznat co je smyslem hry a Kirk nemínil po tom moc pátrat.Prostranství bylo jinak prázdné, tedy až na pár dospělých co prošli kolem a zase zmizeli Kirkovi s očí.Vrátil se tedy spět ,zašel do druhé místnosti aby zjistil co právě Spock dělá, jenže Spock v místnosti nebyl.Akorát v druhé zavěšené posteli spal D´Tan.
     Kirk se otočil na podpatku a zašel tam kde předtím spal ,vzal si odhozeny plášť,jenž se opět povaloval na zemi a vrátil jej na houpací síť,nakonec se schýbnul a nazul si na nohy boty.Plášť nechal tam kde byl a opět se vydal ven, aby pátral po Spockovy, i když zřejmě tušil kde asi je.
     Obrovská sloje zase kypěla životem, míjel desítky romulanů, jenž se pohybovalo všemi směry. I když opět vyvolal velké pozdvižení u dětí, dospěli jej přijímali jako by byl již dávno zdejší součástí. Když si však uvědomil kolik je tu vlastně dýchajících tvorů, nešlo mu na rozum odkud se tu bere čerství vzduch.Začal se tedy rozhlížet po stěnách,ale žádné ventilační otvory neviděl.Musím se pak na to Alnootha zeptat.Pomyslel si a pokračoval dál.Došel tak znovu až k umělé stěně a vstoupil na most nad nádrží,tam jej překvapili ženy z dětmi co nabírali do džberů vodu,vytahovanou pomocí lan,byl to zajímaví pohled v civilizaci,která již žila v čistě technickém světě.Jeho přítomnost vyvolala opět u dětí zvětšenou zvědavost,jedno z dětí najednou radostně výsklo,ale odpovědí se mu dostalo zlostných pohledů od přítomných dospělých.Kirkovy se tak vysvětlila nezvykle tichá hra u těch dětí.
     V co nejkratší době opustil most a přešel do druhé sloje,i zde oproti včerejšku vrostla aktivita, uvědomil si jestli to není právě díky jejich přítomnosti.
     "Kapitáne Kirku přejete si ?!" ozval se mu z ničeho nic za zády důvěrně známí hlas.
     Kirk s otočil. "T´Sothe rád tě zase vidím." prohodil "vlastně ani nevím kam si se nám to ztratil ?"
     "Mám zde příbuzné a …."
     "Víc říkat nemusíš." Skočil mu do řeči Kirk. "ale scháním se po Spockovi? Nevíš kde je?"
     "Ráno jsem s ním mluvil." Odvětil T´Soth.
     Kirk se zarazil. "Ono není ráno ?"
     T´Soth přešlápnul a usmál se. "Nikoliv kapitáne, naše slunce již vystoupilo na svůj vrchol."
     "Sakra ! Takže je poledne !" postěžoval si sám sobě Kirk. "zajímalo by mě kdy sme si to vlastně šli lehnout."
     T´Soth nepochopil,že Kirk mluví sám k sobě a na otázku odpověděl. "Myslím,že to bylo až někdy k ránu, jen něco málo před východem slunce."
     "Děkuji." pronesl Kirk "ale zpátky ke Spockovy ,kde teď vlastně je?"
     "Myslím,že bude se senátorem Alnoothem v odposlouchávací místnosti." Pravil T´Soth.
     "V té ve které jsme byli včera…" Kirk se zarazil. "totiž dneska..nebo to opravdu bylo včera ?"
     "Nevím kapitáne, kde jste předtím byl,ale je to ta místnost, až na úplném konci chodby." Odpověděl T´Soth a ukázal tím směrem prst.
     Kirk se otočil a podíval se tam, na tváři se mu okamžitě objevil úsměv. "Jó to je ta samá !"
     "Snad tam velvyslanec Spock ještě bude." Odvětil T´Soth.
     "Jestli né, tak ho roztrhnu !" procedil mezi zuby Kirk.
     "To je nějaký způsob pozdravu ?" zeptal se zmateně T´Soth.
     "Něco takového chlapče." Pronesl s úsměvem na tváři Kirk. "no já jdu za ním a děkuji snad na sebe tady ještě narazíme."
     "Myslím,že tato pravděpodobnost je velmi malá." Odpověděl T´Soth.
     "Ty snad odtud odcházíš ?" hlesl Kirk.
     "Já…né..,ale vy." Vydechl T´Soth.
     "Vlastně ano." Zavrčel Kirk a rázoval chodbou k odposlouchávací místnosti.Mluvím s ním jak kdybych byl ten co je tu doma .pomyslel si Kirk Mohlo mě taky napadnout,že bude právě tam, došel až ke dveřím které se před ním poslušně otevřeli a ještě než stačil cokoliv říct, přivítal ho Spock slovy.
     "Doufám,že jste se dobře vyspal kapitáne."
     "To jistě, ale příště by ste mi mohl ušetřit bolení hlavy, nějakou malou správičkou, kde jste, třeba i na toaletním papíru." odbyl ho Kirk.
     Spock pozvedl obočí a nechápavě se na Kirka podíval. "Kapitáne ?"
     "Zapomeňte na to." Vyštěkl Kirk a rázně mávnul rukou. "Pokud mohu vydedukovat, tak jste mě nechal tak dlouho spát z jediného důvodu, že co nevidět vyrazíme."
     "Zajisté Jime, už sme se zde zdrželi déle než jsem předpokládal." Odpověděl Spock.
     Kirk mezitím pohlédl na hvězdnou mapu,která byla totožná stou na niž se před tím. "Zjistili jste něco nového o tom pohřebáku ?"
     "Kapitáne Kirku já opravdu nechápu ?!" nechápavě se zeptal Alnooth.
     "Tak tedy jinak." zavrčel Kirk. "Co je nového o té tajemné federální lodi, co letí k systému Veridian ." pronesl to hezky pomalu.
     Alnooth se otočil na mapu. "Je to podivné kapitáne Kirku, ale vaše admiralita jí oslovuje pouze jako velké A ,a ona sama prozatím mlčí."
     Kirk svraštil obočí a přistoupil blíž k hvězdné mapě. "Co znamená ta žlutá tečka ,jenž kopíruje její kurz ?" zeptal se a ukázal na ní prstem.
     "Podle všeho to jsou Ferengové Jime." Odpověděl Spock ,když přistupoval ke Kirkovi.
     "Kdo ?!"
     "Velice rozvinutá mimozemská rasa, která nadevše upřednostňuje zisk." Poznamenal na vysvětlenou Spock.
     "Jak moc jsou nebezpeční ?" zajímal se Kirk.
     "Záleží na tom co od té lodi chtějí a pokud o to mají enormní zájem tak by mohli pro tu loď znamenat velké nebezpečí." Odpověděl Alnooth.
     "Vědí o nich ?"
     "Usuzuji Jime, že o ní nevědí." odvětil Spock.
     Kirk se k překvapení přítomných usmál. "Mám jasno, letíme přímo k této lodi." pravil a zabodl prst do červeného bodu.
     "Jime nevím jestli je to logické se vydat právě k této lodi ?" poznamenal Spock.
     Kirk se na něj otočil. "Spocku ?! Pokud je to opravdu můj póhřebák tak si nepřeji aby to byl ten jejich."
     "Kapitáne jakou však máte záruku,že o vaší pomoc stojí ?" zeptal se Alnooth.
     "Protože duchové neexistují." sykl Kirk.
     "Co u všech bohů s tím mají společného duchové." odvětil Alnooth.
     "Jenom to,že já rozhodně duch nejsem." Poznamenal Kirk. "ale myslím,že bychom se spíš měli zajím o naše vybavení. Nebo snad tam půjdeme jen tak ?"
     "To jistě né kapitáne Kirku." odpověděl Alnooth. "následujte mne." otočil se na podpatku a rázoval ven z místnost,následovaní Kirkem i Spockem. Starý senátor se zastavil před stěnou,která se jevila jako obyčejná ,hrubě opracovaná stěna.Alnooth však byl jiného názoru, vyhrnul si rukáv a se zaťatou pěstí opsal s celou rukou půlkruh,na skalní stěně se jak zázrakem objevila rovná čára, která rychle nabývala na tloušťce.Čára se po chvíli změnila ve škvíru a škvíra v průrvu,kterou se již dalo bez problému projít.
     Na jedné straně poslední části starého dolu stálo arboretum,skované za něčím co se podobalo termoplastu a vytvářelo průhledný kryt nad množstvím rostlin.Na chvíli ztmavlo a pak se pomalu přizpůsobovalo jasnějšímu osvětlení.Na druhé straně bylo množství beden nejrůznějších velikostí a tvarů.
     Alnooth vyrazil okamžitě,jak se rozsvítilo dostatek světel do nitra nakupených beden. Kirk vyrazil okamžitě za ním,ale Spocka spíše zaujalo arboretum a rostliny v něm.
     Klidnou a rozvážnou chůzí přistoupil k dveřím ,dříve by se říkalo skleníku, poněvadž se již sklo na tyto stavby již nepoužívá, je toto pojmenování spíše nostalgickou spomínkou.Teď ti vzdělaní již používali slovo arboretum.
     Dveře se však před Spockem poslušně neotevřeli,rozhlídl se tedy a spatřil malí dotykoví senzor. Natáhl ruku a opatrně se jej dotkl, senzor nejdříve zablikal jasně červenou barvou a pak vydal tichý jednolitý tón.Spock si nejdříve myslel,že je toto arboretum chráněno nějakým ochranným zařízení, když si uvědomil jakým způsobem se pouze dá dostat do těchto prostor, je podobné zařízení vcelku zbytečné.Pro jistotu však od stěny odstoupil, dveře se však ve stejný okamžik,kdy udělal krok vzad otevřely.Za vnějšími dveřmi byli ovšem další, vnější dveře.
     Spocka to však nikterak nepřekvapilo,protože tyto dveře se dali logicky očekávat,už protože stěny arboreta měli vlastnost přizpůsobovat svojí průsvitnost k okolnímu osvětlení,které bylo stále dost silné,vstoupil tedy.Vnější dveře se za ním okamžitě otevřeli a vnitřní se pak již otevřeli zcela automaticky.Spock však zůstal stát v mezičlánku mezi dveřmi a nejdříve se opatrně začal rozhlížet.
     Arboretum bylo zjevně rozděleno chodbou na jejichž obou stranách rostli různé druhy rostlin. Na té, jenž byla přímo proti němu rostli rostliny jenž měli abnormálně objemné listí,Spock si uvědomil,že jsou dosti podobné těm co rostli na jeho planetě Vulkánu.Podobnost s těmato rostlinami byla až zarážející a logicky ospraveditelná,vykročil tedy a přešel k protější straně arboreta.Dveře se za ním se skoro úlevou uzavřely.Spock si však toho nevšímal, již plně zaměstnával svou mysl studiem těchto listů,které sice nebyli tak mohutné jako na Vulkánu,ale přesto si ponechali tvar vulkánského pozdravu.Stromy byli sice o hodně menší ,přesto bylo zřejmé,že opravdu pocházejí z Vulkanu.Romulané si je museli přivést sebou,když emigrovali z jeho planety již před staletími.Spock věděl ,že tento strom je velkým výrobcem kyslíku a mohl jim tím spíž pomoci udržovat dýchatelnou atmosféru na lodích v nichž prchli a zde zřejmě vykonávali podobnou funkci.
     Druhá strana arboreta vypadala poněkud jinak,celá plocha byla protkána chodníčky,mezi nihž se rozkládala políčka z nejrůznějšími druhy poživatelných rostlin.Vodu a hnojení plně obstarával automat,takže zde nebylo potřeba živé síly až do sklizně,která bude již za krátkou dobu.
     Kirk mezitím zatočil do stejné uličky mezi bednami jako Alnooth,ale dál nemohl dělat nic už ,protože starý Romulan mu zde již zmizel dočista s očí. Křičet nechtěl,protože si moc dobře spomínal na scénku s malým dítětem,když přecházel most nad rezervoárem vody. Zpomalil tedy a pomalou chůzí kráčel úzkou chodbičkou.Neušel ani pět metrů,když mu někdo zezadu zaklepal na rameno a tichým hlasem povídá. "Kapitáne tudy, chci vám něco ukázat."
     Kirk se z leknutím obrátil a málem tak za sebou srazil stojícího Alnootha. "Sakra senátore málem jsem dostal infarkt."
     "To se omlouvám,ale vím,že vás to bude jistě zajímat." Odpověděl usmívající se Alnooth,otočil se a vracel tam odkud právě přišel.
     Kirk už si teď dával pozor, aby mu Alnooth nezmizel s očí a držel se ho jako klíště. Starý muž však opět nabral rychlé tempo a po nějaké chvíli mu zas zmizel s očí za jedním z mnoha rohů, ale když tam došel sám,zjistil,že Alnooth stojí k němu zády u jedné z mála skříní,které tu byli a právě jí otevírá.
     "Nechápu senátore kde se ve vás bere tolik energie ?" promluv jen tak Kirk,aby Alnooth věděl, že je již za ním.
     "Po ránu jí mám pořád ještě na rozdávaní." Odvětil Alnooth, otočil se a hodil Kirkovy rukou Federální phaser.
     Pro mnohé současné důstojníky to byl již zastaralí typ, ale pro Kirka to byla horká novinka. Kirk nějakou dobu obracel zbraň v ruce, aby se ujistil,že je prává. "Romulanská kopie to asi není,ale jestli je to praví tak kde se to tu vzalo."
     Alnooth se usmál než odpověděl. "Před několika lety jsme jich našli celou bednu v jednom s  opuštěných skladů na okraji Hlavního města."
     "V tom v kterém sem byl i já ?" zeptal se Kirk.
     "Alnooth se na chvíli zamyslel. "Ne v tom né, byl to myslím jeden s těch okrajových co rušili jako poslední.
     "Nevěřím,že jí tam jen tak zapomněli." Poznamenal nevěřícně Kirk.
     "Celá bedna byla zasypána pod konstrukci,která kdysi byla obrovskou policí, takže i já si nemislím, že jí tam zanechali úmyslně." Odpověděl Alnooth.
     Kirk souhlasně kývnu a začal kontrolovat funkce phaseru, v ten moment si něco uvědomil. "Jsou nabité, ale měli by být vybité.Ani federální pháser nezůstane nabitý několik let ?!"
     Alnooth si kleknul a z posledního fochu skříně vysunul stříbrnou, ale notně ušpiněnou bednu. Otevřel jí a ukázal Kirkovy asi dalších dvacet ručních phaserů, pak do ní opatrně zasunul obě ruce a vytáhl desku na které spočívali.Pod nimi se nacházela skrytá plocha,skovávající phaserové dobíječe.
     Kirk opět kývnul na souhlas,že rozumí a tak se zaměřil úplně na něco jiného. Moc dobře věděl ,že na každé takové bedně je i napsáno z které lodi pochází. Zvedl ze země víko od krabice a rukávem opatrně setřel nános prachu a špíny.Málem jí upustil, když nápis byl opět čitelný. "USS Enter-prise NCC-1701C." pomalu jej přečetl a podíval se na Alnootha. "Co to je sakra za blbej vtip." procedil mezi zuby Kirk a ukázal mu očištěnej nápis..
     Alnooth pohlédl na nápis. "Promiňte kapitáne,ale nedokáži pořádně ten nápis přečíst, vaše písmo pořádně neovládám."
     "Stojí tam,že tato bedna pochází z USS Enterprice-C ?!" odpověděl Kirk.
     Alnooth svraštil obočí. "Myslí,že tuto loď zničili naše lodě, když se pokoušela bránit Klingonskou
     základnu na Nerandě III."
     "Od kdy chrání Federální lodě Klinghoské základny ?" zeptal se nevěřícně Kirk.
     "Tohle byl myslím první případ ,který se stal už před mnoha lety." poznamenal Alnooth.
     "Klingoné pochopili,že kapitáni federálních lodí mají taky čest." promluvil z ničeho nic Spock. "Klingoská nejvyšší rada několik let nato podepsala spojeneckou smlouvu s Federaci."
     Kirk se na Spocka otočil. "Klingoni jsou teď našimi spojenci ?"
     "Jeden z nich dokonce slouží ve Hvězdné flotile." Doplnil Spock.
     "Tak fajn, ale proč to vždycky musí být loď s tímhle jménem !" vyštěkl Kirk a praštil víkem o zem.
     "Jime je nelogické se trápit pro jméno,které již dvacet pět let nic neznamená." promluvil Spock.
     . "Jak neznamená Spocku !" hlesl Kirk "Jméno Enterprise bude pořád něco znamenat."
     "Ano máš pravdu Jime,jméno Enterprise žije stále dál, ale označení NCC - 1701C již zemřelo společně z lodí která podlehl v nerovném boji s Romulany, ale přitom dala Federaci tak vytoužený mír s Klingony, který si tak všichni přáli." Odpověděl Spock.
     "Proč to, ale vždy musí být právě posádka lodí Enterprise co položí životy ta vlast. Jen při mích výpravách zemřelo tolik členů mé posádky,že si již nepamatují ani jejich jména." pravil Kirk.
     "Mnoho lodí federace bylo zničeno Jime a ještě víc můžu a žen na jejich palubách, ale jen pár lodí a jejich jména se může pyšnit tím,že se na ně nezapomnělo." Pravil Spock.
     "A mnohé se ztratili v temnotách a v zapomnění." Doplnil ho Kirk.
     "Jistě,taková je pravda." Odvětil Spock.
     Kirk kývnul na souhlas. "Senátore kolik těch phaseru je nabitých ?"
     "Pouze tři, myslel jsem,že jich víc nebudete potřebovat." Pravil Alnooth.
     "Pro jistotu zapojte ještě další tři." Kirk se usmál. "Po tolika letech bych se nedivil kdyby se s nimi něco stalo."
     Spock s Kirkem stáli u odděleného křídla,kde byli toalety a jiná sociální zařízení,za tím vším se za zvukostěnou stěnou skrývala malá elektrárna.Kolem nich procházeli dospělí i děti a mizeli v oddělených kójí.To co tam dělali,v žádném případě Kirka nezajímalo,sám tam před hodinou byl a ulevilo se mu.
     "Jestli se ještě někde zdrží tak si tam pro jistotu dojdu asi ještě jednou." Prohodil jen tak Kirk aby řeč nestála.
     "Je logické předpokládat,že rozhodnutí o zničení jedné z únikových chodeb bude trvat několik minut." Odvětil Spock. a urovnal si plátěnou brašnu ,kterou měl hozené přes rameno.
     Měl jí vlastně i Kirk,oba v nich měli zásoby a vyprané oblečení,kterým prošli kanalizací. Jak jim řekl D´Tan ,když jim je předával. "Je lepší se vrátit do prostoru Federace ve svým,než v úboru Romulanských odpadlíků."
     Úzkou uličkou k nim konečně spěchal Roorick,který se vrátil před chvílí a svolil,že se stane jejich průvodcem.Údolí dobře znal a v komplexu již jednou byl,to když tam jeho otec ještě pracoval, ale pak ho křivě obvinili a Roorick se svou matkou museli odejít .Svého otce již nikdy neviděl.
     "Jaký je verdikt ?" zeptal se netrpělivě Kirk Rooricka
     "Rada rozhodla jednomyslně a povolila nám použít právě tento únikoví východ, i když to znamená jeho ničení." Odpověděl pohotově Roorick.
     "Teď bude následovat nějaké,ale." sykl Kirk
     "Ano kapitáne, dokážete číst v tvářích." Pravil Roorick "Rada následně rozhodla,že nám na to dá dvacet minut."
     "Jak dlouho trvá projít únikovou chodbou ?" zeptal se opatrně Kirk.
     "Pokud to opět přepočítám na váš čas tak asi patnáct minut." Odvětil Roorick.
     "Jak se potom dostaneš zpátky ?" zeptal se Spock.
     "Já zpátky nepůjdu." hlesl Roorick "Senátor Alnooth rozhodl,že pokud bude ukořistění raketoplánu úspěšné.Mám jej schovat na souřadnicích které mi předal."
     "K čemu vám bude raketoplán skovaný na nějaký vzdálený planetě ?" zeptal se ze zájmem Kirk.
     "Naši stoupenci nejsou jenom zde na Romulu,ale i v koloniích Romulanské říše." Odpověděl hrdě Roorick, otočil se k volné zdi a vytáhl s pod pláště malí komunikátor. Zapnul ho a začal do něj mluvit. "Senátore Alnoothe,jsme na místě,můžete."
     Odpovědí,že rozuměli se mu stalo slabé cvaknutí ve zdi po kterém následovalo zajetí části stěny ,ve tvaru dveří, o několik centimetrů do skali.U toho však nezůstalo,ve stěně to opět cvaklo a již jasně viditelné dveře zajeli do boku vzniklé plochy.
     Roorick se na oba opět otočil. "Pospěšte ,čas se krátí." a vstoupil do chodby.
     Ta byla temná a zdála se i plně neosvětlená.Kirk už chtěl požádat Spocka o pučení svítilny,ale ani nestačil otevřít pusu, když se u vchodu rozsvítilo světlo,které s nimi postupovalo chodbou. "Vskutku zajímavé." pravil Spock a následoval Rooricka.
     "Podle mně spíš zbytečnej luxus,když pomyslím,že to tady celí vylítne do luftu." Odpověděl Kirk a vstoupil také.Dveře se za ním za dvojitého cvaknutí opět uzavřeli a za jeho zady se vše zase ponořilo do tmy.
     Hrtnel
     Gvist se zavrtěl ve svým křesle a zazubil se na své dva podřízené. "Takže, co jsi zjistil."
     Jeden s Ferengů se otočil a podíval se na něj. "Ctěný Gviste kontroloval jsem to několikrát,je nanejvýš jisté,že na nás dvakrát vystřelili standardníma Federálními fotonovýma torpédy Mark IV."
     "Takže jich mají na palubě stále plný počet." Řekl si pro sebe Gvist a ještě víc se zazubil.
     Hlisp si však myslel,že otázka patří jemu. "Ano ctěný Gviste, stále můžeme mít velký zisk."
     Gvist svráštl mohutné obočí. "Jistě já budu mít velkej zisk." Na tvář se mu vrátil úsměv. "ale na vás čeká tučný podíl."
     "Jste laskav ctěný Gviste." pronesl s mírnou úklonou Hlisp a šťastně si mnoucí ruce.
     Romulus
     Jak Roorick sliboval, chodba nebyla příliš dlouhá,na druhé straně se nemusel ničeho dotknout ,dveře se začali automaticky otevírat,ještě dřív než k nim vůbec došly. Za nimi byla,ale jen další tma skrz kterou se nedalo takřka nic vidět, než obrysy skalních výstupků.Roorick však nezaváhal, šel ja-koby instinktivně bez použití jakéhokoliv druhu světla.
     "Chyťte mě za ruku kapitáne." Promluvil do tmy Roorick.
     "Jsem snad nějakej školáček co se bojí tmy ?!" křikl Kirk, ale jako naschvál zakopl o skalní výstupek. "Sakra !" zaklel. "Chlapče tvůj navrch přijímám."Roorick se usmál a opět napřáhl ruku.Kirk několikrát mávnul na prázdno než se mu jí podařilo zachytit. "Spocku ty se k nám nepřidáš ?" ozval se znovu Kirk.
     "Děkuji Jime, ale vidím celkem uspokojivě." Odpověděl Spock.
     Trojce prošla tmou malým obloučkem,za kterým se konečně začalo objevovat více a více světla, museli však ještě ujít několik desítek metrů, než stanuli na okrají skalní průrvy.Pod nima se rozkládalo nádherné údolí zaplněné rostlinami a něčemu co se podobalo stromům.Spock byl uchvá-cen,ale sklaman i když to skrýval.V ani jedné rostlině nepoznal tu co viděl v arboretu.
     "Tak tohlenc bych nečekal, ani nejde poznat, že jsme na romulu.Jako by to bylo sem přinesené."
     promluvil Kirk, když se rozhlížel po krajině.
     Roorickovi se objevil na tváři úsměv. "Údolí v Rihannských horách jsou jedny poslední míst,kde najdete původní rostliny v takovém množství."
     "Není logické se tady kochat krajinou, když nás mohou vidět oči,které mi pro zasněné pohledy nevidíme." konstatoval Spock.
     "Toto údolí je pusté,nemusíme se znepokojovat." Obhajoval se Roorick.
     "Chlapče Spock má pravdu, přeci nevíš kolik tu může být pohybových senzoru ?!" podotkl Kirk.
     "Jsou zde i stejně vysoká zvířata jako mi, takže by jim asi byli k ničemu, ale v jednom máte pravdu ,musíme si pospíšit." Odpověděl Roorick.
     Trojce opatrně sestoupila po úbočí hory,vedoucí od lávové jeskyně a teď se prodírali hustým porostem,jenž byl naštěstí jen u svahu.Dál krajinu ovládli stromy a pod nimi se dalo již bez potíží jít.
     "Kam vlastně teď jdeme ?" zeptal se Kirk, když už mu ticho bylo protivné.
     "Na druhé straně údolí jsou otvory větracích šachet z celého podzemního komplexu." Odpověděl Roorick.
     "K čemu nám to je i ty přece musejí být dobře hlídaný ?" poznamenal Kirk.
     "Samotné otvory mají silová pole, aby se tak zamezilo průniku malých živočichů do větrací sítě." pravil Roorick, ale když chtěl pokračovat Kirk ho přerušil
     "Ghutové ?!" Kirk použil slovo které řekl Spock ve stoce.
     "Ano i ti tu sou." odvětil Roorick. "ale abych to dokončil. Samotné údolí je chráněno slabím silovým polem,které zabraňuje nedovolenému přenosu sem a na přistání raketoplánu tu není místo."
     "A co když by sem někdo přilít z raketoplánem a přenesl osoby přímo z něj." Pokoušeje se ho Kirk přechytračit.
     "Ještě dřív než by stačil dostatečně klesnout pod silové pole, hemžilo by se to tu vojáky."
     "Na nás se to ovšem nevztahuje." odvětil Kirk.
     "Nic jsme nenarušili, pokud se budeme chovat opatrně, nikdy ani nepřijdou,že jsme tu byli." Odpověděl Roorick.
     Za línyjí stromů a malých keřů se začali objevovat ve svahu proti nim,male černé obdélníky,v nichž po chvíli začali rozeznávat nepatrné línije mřížek.Buď to byl úmysl,nebo se keře prostě přiblížili již dost blízko k větracím šachtám,protože tam kde by člověk čekal volnou plochu pro dobré nasávání vzduchu,byla teď již malá džungle.
     Obdelníkovích otvorů se zdáli z dálky jako jeden celek,z blízka se však ukázali jako dva tucty na sobě nezávislích otvorů, dost velkých aby se do nich vešel jeden člověk lezoucí po kolenou.
     Roorick se opatrně rozhlídnul, než vstoupil na tvrdou plochu pře větracími otvory.Kirk jej pozvolná následoval, Spock však raději prozatím zůstal v porostu aby dvojici jistil.
     "Stačí prostě vejít nebo budeme muset rozpočítávat." Hlesl Kirk.
     "Rozpočítávat ?" Roorick byl zmaten.
     Kirk se usmál a postavil se před něj. "Ententiky, dva špalíky.Čert vyletěl s elektriky…" povídal starou pozemskou říkanku a ukazoval na jednotlivé otvory prstem.
     Roorick jej okamžitě zarazil. "Ano ,dobře, už to chápu." Pronesl a chytil Kirkovu ruku. "Jako malej kluk jsem jedním procházel z hangároví paluby až sem do údolí." otočil se k šachtám zády, zavřel oči a zase je otevřel, pak se o kousek poposunul doprava a znova zopakoval stejný postup.
     Kirk se usmál. "Jiná verze rozpočítávadla ?"
     "Myslím, že hledá ten kterým sem chodil." Odpověděl za Rooricka Spock.
     "Ááá.. Spocku to jsem rád, že si se k nám přidal !" křikl Kirk. "Doufám, že si měl důvod k té skovávačce v tom porostě."
     "Zajímavé jak se vaše chování poněkud změnilo." odvětil Spock.
     "Jak změnilo." pravil Kirk. "nebo jinak.Vůči čemu se změnilo ?" a postavil se před Spocka do pozoru.
     "Chováte se pořád…jak bych to správně vyjádřil….Optimisticky." poznamenal Spock.
     "A vy se mi divíte pane Spocku ?!" Kirk si promnul oči a opět se na něj podíval. "Ještě včera jsem byl ve svém bytě a v klidu spal.Teď…." Kirk se rozpřáhl a udělal rukou kruh kolem sebe.
     " jsem stovky světelných let od Země a doufám,že si puberťák zpomene ,kudy chodil jako malé škvrně. Takže co jiného mi zbývá než být optimista…..protože kdybych byl pesimistou.Nikdy by ste mě s toho podzemního doupěte nedostali."
     "Co vás pak přimělo mi uvěřit již v té simulaci ?" zeptal se Spock.
     "Čistokrevná zvědavost pane Spocku." Odpověděl Kirk.
     Roorick jejich dialog neposlouchal, místo toho opatrně prostrčil ukazováček mezi laserovou mřížku aby se tak pokusil opatrně nahmatat věc, která jak doufal tam stále bude.Mřížka jako odpověď na jeho žádost několikrát zablikala a nakonec zhasla úplně. "Cesta je volná, tedy pokud to ještě někoho zajímá." pronesl k oběma mužům.
     "Cože ?!" odpověděl Kirk a otočil se.
     "No můžeme vstoupit." sykl Roorick. "Puberťák si spoměl kudy chodil jako škvrně."
     Kirk si tak uvědomil,že ho musel slyšel. "No..to.. tamto neměla být urážka,ale jak jsi to dokázal ?"
     Roorick se usmál. "Malí zlepšovák,co jsem si zde udělal jako kluk.Naštěstí si toho nikdo nevšiml." odpověděl hrdě Roorick a hned se začal soukat do šachty.

     Kapitola jedenáct.

     Enterprise

     Enterprise vyskočila s hiperprostoru a přešla na impuls,bylo tak bezpečnější prokličkovat mezi planetami soustavy a jejich satelity.
     "Naveďte loď na orbitu Veridianu III. pane Johnstone." promluvil po delší chvíli Dat.
     "Jistě kapitáne, už tam míříme." Odpověděl Johnston a opět rozpohyboval své prsty po kormidle.
     Dat se dotkl tlačítka na svém křesle a spustil tak interkom. "Kapitán Dat k admiráli McCoyovi, právě vstupujeme na orbitu Veridianu III."
     "Děkuji kapitáne." ozvalo se skoro okamžitě. "Mohu přijít na můstek ?" rozezněl se opět McCoyuv hlas doprovázený praskáním statiky.
     "Jistě admirále, ale mohu vás sem okamžitě přenést transportním paprskem ?!" odpověděl Dat.
     "Už jsem vám snad jednou řek,že nenechám sví tělo zbytečně rozložit na miliony kousků.!" křikl McCoy tak,že to všichni na můstku slyšeli.
     "Bylo to na orbitě planety Deneb IV. admirále." poznamenal Dat.
     "Jistě ,jistě vy by ste si mohl dokonce i zapamatovat co jsem měl na tom obrovi ke svačině ."
     "Ano admirále, bylo to…."
     "Dost chlapče." Přerušil jej McCoy. "Věřím ti. Jsem tam coby dup." Interkom utichl.
     Dat moc dobře věděl,že tím jeho tempem zde nebude dřív jak za čtvrt hodiny . Enterprise se mezitím přiblížila na dohled k Veridianu III. a její velikost postupně zabrala valnou část hlavní obrazovky a i jeden z jejich měsíců.Kvůli těmto dvou oběžnicím nemohla Enterprise ihned zaujmout polohu na její orbitě.Nejdříve musela udělat velké kolečko kolem planety a pak se teprve mohla přiblížit blíž k planetě.
     Hlisp se z ničeho nic napřímil ve svém křesle. "Zpomalili ctěny Gviste."
     "Velmi dobře." Sykl Gvist. "Nepozorovaně nás dostaňte do stínu té planety."
     "Ctěný Gviste jejich senzory, ale stále skenují okolí." Hlisp se otočil. "Jediná možnost je to celé obletět a přiblížit se k nim z druhé strany slunce."
     "Učiň tedy." Pobídl jej Gvist.
     "I maximální rychlostí nám bude oblet trvat jeden jejich den." Odvětil Hlisp.
     "To bude tak akorát." Ferengovi se objevil na tváři široký úsměv. "pochybuji,že by se tam zdrželi tak krátce."
     Romulus
     Spock se odpoutal od Kirka , klekl si ,sejmul brašnu a strčil jí do šachty.Kirk se ještě naposledy rozhlédl po údolí.Brašnu ,kterou již dávno svíral v pravé ruce, hodil do větrací šachty. "Spock měl recht i mě mohli udělat o pár let mladšího." Usmál se. "Stačilo by kdyby mi bylo zase pětatřicet." Řekl si pro sebe a nasoukal se konečně do větrací šachty.
     Šachta nejdříve byla rovná a dobře se v ní po kolenou lezlo,ale pak náhle nastal sklon a Kirk měl co dělat aby mu nepodjeli ruce a on nevzal sebou i Spocka a Rooricka před sebou.Na které ostatně pořádně nevyděl a tudíž nevěděl jak se s tím sami vypořádají.
     Sklon se naštěstí již více nesvažoval,takže stálí pocit,že mu to co nejdříve ujede už tolik nepřevládal.
     Kirk si osvojil osobitou techniku a tu dodržoval až do té doby,kdy si všiml, že již nevidí Spockovy nohy pře sebou, jen jeho brašna ležela na rovné ploše šachty přímo před ním.Za ní se rozkládal prostor ve kterém se snad dalo již stát.
     Když hledal na vnějším povrchu nějaký záchytný pod,chytl jej z ničeho nic někdo za ruku a pomohl mu ven. "Pane Spocku, příště raději s citem. Ano ?" poznamenal Kirk když se zvedal ze země. Naštěstí dopadl na svůj tlumok,jenž vypadl těsně před ním.
     "Jistě kapitáne Kirku." Odpověděl Spock.
     "A toho kapitána si nech od cesty, budu rád když mi daj alespoň penzi." Pravil Kirk.
     Prostor byl stejně dlouhý jako výstupy na povrchu,ale široký příliš nebyl,asi dva metry před sebou Kirk spatřil několik mohutných větráků,které se jen pozvolná otáčeli ,tak že zde nevznikali žádné silné poryvy větru.
     "Vypadá to,že maj přestávku." Ozval se Kirk, ukazujíc na lopatky větráku před nimy."Dá se to vůbec nějak obejít? Nerad bych tu skejsnul do doby než se rozhodnou zase nahodit."
     "Bývala tu jedna servisní šachta,kterou se ty větráky dali obejít." odvětil Roorick a začal pomalu přecházet z jedné strány na druhou, pak jako by mu svitlo se prohnal kolem Spocka a Kirka na protější stranu a začal pomalu osahávat stěnu.
     Spock se sám stále zdržoval jakýkoliv narážek nebo otázek,během Roorickova přemýšlení vytáhl svůj trikordér a pomalu s ním skenoval celí okolní prostor. "Jakýkoliv váš pokus o otevření těchto dveří bude neúčinný."
     "Myslím,že né velvyslanče.Vždy stačilo zatlačit na to správné místo a dvířka se sama otevřela." Poznamenal Roorick a začal uskutečňovat co říkal,ale jakýkoliv jeho pokus byl zbytečný. Na jedno místo zatlačil několika různými způsoby, avšak dvířka zůstala uzavřená.
     "Mohu ?!" zeptal se Spock Rooricka.
     "Jistě velvyslanče, je to jen vaše." Prohodil Roorick a ustoupil Spockovi s cesty.
     Spock poklekl ke stěně a opět proskenoval celou plochu. "Je tam nějaký druh světelného klíče." Odpověděl po chvíli.
     Roorick se zarazil. "Nic takového tam dřív nebylo ?" vydechl překvapeně.
     "Je logické,že pokud dodatečně zjistili vaše úniky touto trasou,nainstalovalo další ochranné zařízení." Poznamenal Spock , když opět manipuloval s trikordérem.
     "Dá se stím něco dělat ?" zeptal se Kirk.
     "Jistě, již jsem našel frekvenci paprsku." odvětil Spock, ,vstal a vytáhl svůj phaser z brašny a otevřel jeho kryt.
     "Doufám, že víš co děláš Spocku ?!" sykl nevěřícně Kirk
     " Jistě Jime, zkouším přemodulovat paprsek phaseru, doufám tak,že se mi podaří otevřít vstup do servisního tunelu." odpověděl Spock.
     "Nejsem sice tak zběhlí v těhlenc věcech, ale moc dobře vím,že paprsek musíš namířit přímo do středu zámku.Jinak to nebude fungovat." Poznamenal Kirk.
     "Zajisté Jime, proto jsem zesílil sílu paprsku třikrát." Odvětil Spock, poodstoupil o několik kroků a pozvedl ruku s phaserem. "Ustupte !" dodal.
     "Budu na vás spomýnat v dobrém pane Spocku." Odvětil Kirk a zacouval společně s Roorickem až k druhé straně komory.
     Spock Kirkovu poznámku nevnímal, raději zmáčkl spoušť phaseru.Vystřelený paprsek měl světlejší barvu a při dopadu napovrch stěny nenadělal žádnou škodu. Spock mířil paprskem na stále stejné místo, čímž jak doufal přelstí orchaný mechanizmus, nic se však nedělo.Spock se tedy opět dotkl druhou rukou phaseru a přidál na intenzitě.Oběmová síla paprsku se znatelně zvětšíla, ale i tak se prozatím nic nedělo, když už se chtěl Spock opět zvíšit sílu paprsku ve stěně to cvaklo a dveře od servisní šachty se konečně pootevřely. "Rooricku ,prosím." Pravil Spock ,ustoupil stranou a bez nějakých oprav vrátil phaser spět do brašny.
     Kirk jeho počínání se zájmem pozoroval "Myslím,že tímhle vístřelem nikoho nezabijete !"
     "Kapitáne ?!" zeptal se Spock.
     "Myslel jsem, že vrátíte modulaci paprsku na původní hodnotu." Odpověděl Kirk.
     "To již není možné Jime. Následným zvýšením intenzity jsem spálil veškeré vodiče." Odvětil Spock..
     "Jak jinak." Vydechl Kirk. " Musím přiznat, že jsem z něčím podobným počítal." prohodil a podal Spockovi další phaser."Mám pro jistotu ještě další dva, kdyby ste se opět rozhodl něco předělálávat."
     Spock pozvedl pravé obočí, na důkaz, že je překvapen.
     Kirk se usmál a mávnul rukou. "Nebujte se Spocku, senátorovy Alnoothovy jsem jich tam nechal ještě dost."
     Enterprise
     Dveře turbovýtahu opět zašuměli a na můstek vkročil se svou vycházkovou hůlkou McCoy. Na nikoho na můstku se nepodíval,své oči plně upřel na obraz planety,zabírající takřka celou plochu hlavní obrazovky, došel až k zábradlí oddělující spodní palubu můstku, od té horní.
     Dat vstal a vyšel admirálovi v ústrety. "Admirále ,Veridian III."
     McCoy se na něj otočil. "Už ste začali s průzkumem kapitáne."
     "Ne admirále, čekali jsme na vás." Odpověděl Dat.
     "Byl špatný nápad jsem chodit." vydechl McCoy tiše a otočil se a kráčel zpátky k turbovýtahu ,ten se ani nestačil zavřít. McCoy do něj zase vstoupil. "Průběžně mě informujte."
     "Pokud vám to nebude vadit admirále ,pojedu s vámi." Odvětil Dat a otočil "Pane Nicholsi můstek je váš.Najděte kapitánovo tělo a přeneste jej na palubu."
     "Rozkaz kapitáne." odpověděl Nichols sedící stále u svého místa vědeckého důstojníka.
     "Paluba pět." Promluvil Dat.
     "Ruším příkaz !" křikl McCoy " paluba tři."
     Dveře turbovýtahu zašuměli a obě postavy vystoupily do ztichlé chodby.Vlastně né úplně tak ztichlé.Jakmile se přiblížili blíž k výhlídce,ozval se chodbou smích tlumený přepážkou .To se ihned změnilo po tom co se před nima otevřely dveře do Baru na půl cesty vyvalil se na Data a McCoye bujarý smích.
     Většina přítomných byla nakupena kolem místa kde stojí barpult,smích který zaslechli jakmile přišli za okamžik ustal a bylo slyšet jen hlasité šeptání, po kterém následoval další výbuch smíchu.
     McCoy si dal prsty na rty a naznačil tak Datovy,ať je co nejtišeji,přiblížili se tedy ještě blíž ,mezi hlavami stojících i sedících přítomných spatřili dva mladší důstojníky jak naproti sobě stojí a snažící se napodobit jiné hlasy.
     Mladík který stál nalevo byl holohlaví, byl zřejmě míšenec, protože jeho kůže měla nahnědlí nádech.Ten druhý co stál za barpultem za nim, byl přírodní blonďák ,ale měl na sobě nějaké líčidlo, co změnilo jeho barvu do nezdravě bledé.
     Ten co měl nalíčenou tvář si k sobě přitáhl židli a sedl si na ní a jakmile to udělal tak ten holohlaví vykřikl . "Pane Date nakopněte tu starou herku a pohněte s ní trochu. Nebo jestli chcete vylezte ven a pokuste se jí roztlačit."
     Blonďák se na holohlavého otočil a napodobil výraz dítěte, čímž u přítomných vyvolal další výbuch smíchu.Blonďák mezitím začal mluvit svojí repliku."Ale kapitáne, zde není žádná herka kterou bych mohl nakopnout a je nelogické abych vystoupil z lodi a pokusil se jí roztlačit.I když ……moje….tělo…" druhý chlapec přestal mluvit a z vyvalenýma očima hleděl na Data jak si jej prohlíží Dat však nejevil známky pobouření nebo,že by se mu v hlavě začal rodit plán na příkladné potrestání obou chlapců, prostě se jen začal sám hlasitě smát.
     To probudilo i mužstvo před ním kteří se začali pokoušeli v tichosti ztrácet z Baru.
     "Stát !!" křikl McCoy "Chechtáte se tu bůh ví jak dlouho a když de do tuhýho necháte zde kamarády aby si to odnesly samy ?!"
     "Už..už jsme dávno měli být ve službě admirále." Odvětil jeden s chlapců.
     "Pak ať si to s váma vyřídí váš velící důstojník." Odvětil McCoy.
     "Jistě admirále." Odpověděl jeden z nich.
     "Co s nimy provedeme pane Date ?" zeptal se McCoy.
     Dat tam již jen stál a mnul si ukazováček s palcem. "Slzy." Pronesl.
     "Prosím kapitáne ? Nerozuměl jsem." Odvětil McCoy.
     Dat se dotkl pravého oka a ukázal McCoyovy vlhké prsty. "Nechápu to admirále, jsem již sice schopen citů , ale nebylo zde nic co by mě natolik roztesknilo abych začal produkovat slzy."
     "To jsou spíč slzy štěstí Date." Prohodil McCoy. "mě spíš zaráží,že jste vůbec schopen nějaké slzy produkovat."
     "Před půl rokem mi to navrhl Geordy, ale tohle je poprvé co se objevily." Odpověděl Dat.
     "No…vždy je něco poprvé." Odvětil McCoy a otočil se na kadety za sebou. "a vy připravíte estrádu, ať se můžou bavit všichni."
     "Jistě admirále." Odpověděl ten s holou hlavou.
     "Rozchod !" křikl McCoy.
     Přítomné mužstvo takřka naráz kývlo a s co největší rychlostí vyklidilo bar.
     "Pokud jsem dobře slyšel tak ten blonďák představoval vás, pane Date." pravil McCoy.
     "Ano admirále." Dat se otočil a vytáhl židli z poza barpultu, "Myslím,že to byl praporčík Paul Brin z jídelny."
     McCoy se též otočil a sedl si na jednu z židlí u stolu,který byl nejblíže k replikátoru. "Věděl ste, že vás tady parodují ?"
     Dat položil židli k jedno se stolů. "To co zde předváděli ti dva důstojníci nebyla parodie na mě, to jsem byl opravdu já."
     "Nesmysl Date, prezentovali vás jak nějaké nezkušené dítě." Odvětil McCoy.
     "Nezkušený jsem nebyl, ale lidské aforizmy a přísloví vyjadřující se k určitým věcem mi jistě unikali a i teď nějaké stále nechápu." Podotkl Dat.
     "Jako třeba ?!" pobídl jej McCoy.
     "Třeba váš výraz, když ste spatřil Veridian III na obrazovce." Dat otočil hlavu a podíval se na sluncem zalitou planetu. "Nikdy jste tu nebyl a přesto to u vás vyvolalo nepříznivé reakce."
     "Ta planeta pro mě znamená již jenom pomník muže, kterého jsem kdysi pokládal za svého nej-lepšího přítele." Odpověděl McCoy.
     "Smutek, nostalgie ?" odvětil Dat.
     "Spíš stek a lítost milí Date." sykl McCoy. "Podle toho co jsem četl ve správě kapitána Picarda, měli nespočet možností jak zastavit doktora Sorrana a přesto oba vše vsadily na jednu jedinou možnost.Přitom stačilo počkat až se přes ně ten zatracený Nexus znova přežene a dá jim další možnost ke splnění úkolu."
     "Takže viníte kapitána Picarda ze smrti kapitána Kirka ?" zeptal se Dat.
     McCoy se zhluboka nadechl a opřel si hlavu o svojí hůl. "Musím přiznat,že první měsíc po událostech v systému Veridian jsem chtěl využít všechny starý známosti a nechat kapitána Picarda degradovat."
     "Co vám v tom zabránilo."
     "Svým jednáním zachránil několika milionům myslícím tvorům život, takže nemělo smysl se mstí za jediný život, ať mi byl sebedražší." Pravil McCoy."a co vidíte v tváři planety vy pane Date ?"
     "Planeta má ve své atmosféře velké množství prachových částic, takže nemám možnost spatřit pravou tvář planety admirále." Pravil Dat.
     "Tak jinak." Odvětil admirál. "Co cítíte při pohledu na planetu Date ?"
     "Jakýkoliv cit k této planetě je nelogický, nikdy jsem na ní dlouhodobě nežil." Poznamenal Dat.
     "Mluvíte jak nějakej zatracenej Vulkánec, pane Date !" vyštěkl silným hlasem McCoy. "To tam opravdu nic nevidíte ?"
     "I se svým zrakem nemám možnost dohlédnou až na povrch planety admirále." Hlesl Dat.
     McCoy odevzdaně zakýval nesouhlasně hlavou. "Připadáte my jak Pinocio v kterém všichni viděly pouze dřevěného hocha a jen on sám si myslel,že je člověk."
     Dat svraštil obočí. "Pinocio se ale nakonec klukem stal ?!"
     "Jistě ,protože věřil,že tu možnost má, ale vi stále jenom držíte svých logických úvah a nedokážete se od nich odloučit." Poznamenal McCoy.
     "Svůj emoční čip mám pouze jenom krátkou dobu a ještě jsem se nestihl se všemi těmito aspekty vyrovnat."
     "Hloupost pane Date, bohatě by stačilo kdybyste se na svět opět díval těma dětskýma očima co jste jistě měl." Odpověděl McCoy.
     "Pak by to byl krok spět." Argumentoval Dat.
     "Néé !" křikl McCoy a praštil spodní částí hůlky, o zem "jen by ste pokračoval tak kde ste skončil. Díky emočnímu čipu jste dostal možnost se stejnýma očima kouknout na tu samou věc a snad jí i konečně pochopit."
     "Humor." řekl Dat.
     "Co je s ním." nechápal McCoy.
     "To je možná ten příklad." Pravil Dat a konečně si k admirálovy sedl. "Když si teď s paměti vyvolám nějaký vtip co my vyprávěl Geordi, tak teprve teď se mu směji."
     "No a co s toho tedy vyplívá ?"
     "Emoční čip mi dal možnost konečně pochopit jeho smysl." Odvětil Dat.
     " To je hloupost pane Date, jen čistá logika vám zabraňovala chápat jednoduché vyjádření nějaké události, jenž byla změněna do slovní hříčky."
     "Co jsou potom emoce admirále ?"
     "Je to prostředek k tomu aby se člověk choval nelogicky a tak se od druhých odlišoval, protože kdyby všichni myslely logicky, tak by sme se ještě houpali na stromech."
     "Proč ?!" nechápavě se zeptal Dat.
     "Proč ?" McCoy se usmál. "Protože by si logicky uvědomili,že slézat ze stromů je nelogické.
     Slezení ze stromu by pro ně vedlo k logickému závěru,že je za nejbližším stromem něco sežere."
     "A emocemi ovládaného tvora by to vedlo k čemu ?"
     "Ten by šel zabít toho predátora, který usmrtil jeho druha." odvětil McCoy.
     V další diskusi na toto téma je přerušilo zapípání Datova komunikátoru. "Tady můstek,nadporučík Nichols. Kapitáne Date ohlaste se."
     Dat klepl do komunikátoru. "Tady Dat co se děje ?"
     "Pátrání po těle kapitána Kirka je negativní.Na planetárních souřadnicích jsme objevili pouze zbytkové stopy DNA doktora Sorrana."
     "Rozumím můstku, zkoušejte rozšířit plochu pátrání. Dat konec."
     McCoy svraštil obočí. "Co se s toho dá usuzovat pane Date ?"
     "Je tu možnost,že jeho tělo bylo odvlečeno nějakým predátorem." Odpověděl Dat.
     "To je ale dost trýznivá představa kapitáne." Procedil mezi zuby McCoy.
     "To ano admirále a proto vyšlu na povrch pátrací skupiny." Poznamenal Dat a opět klepl do svého komunikátoru. "Kapitán můstku."
     "Tady můstek."
     "Pane Nicholsi, chci aby ste na povrchu vedl pátrací skupiny.Pověřte utvořením pátracím skupin pana Krugera a čekejte mě v přenosové místnosti."
     "Rozkaz kapitáne." Ozvalo se ještě než komunikátor utichl.
     "Možná,že je tu možnost, že Kirk přežil a je teď bůh ví kde." Odvětil McCoy.
     "Admirále tato možnost je málo pravděpodobná, víte pře…."
     "Jistě, jistě" přerušil jej McCoy. "Je to jenom sen starýho dědka co věří ještě na zázraky."
     "Budu vás o všem průběžně informovat admirále." Odpověděl Dat a odešel s vyhlídky.
     McCoy se za ním otočil a pro sebe si řekl. "Vůbec bych se nedivil kdyby tam někde na ně vybafl."
     Veridian III
     Dva páry postav se zhmotnily na písčitém povrchu úpatí malého pahorku. "Rozdělte se." Pravil takřka ihned Dat .
     "Tady je to stejné kapitáne." Odpověděl Nichols. "Můj trikorder nezaznamenává žádné tělesné pozůstatky v okruhu dvou čtverečních kilometrů."
     "Souhlas nadporučíku." Hlesl Dat. "přesto chci mít jistotu,že zde opravdu není."
     "Rozumím kapitáne." Poznamenal Nichols.
     Další dva členi výsadku byly od bezpečnosti, protože i Nichols si uvědomil,že zde může být nějaký druh dravce.
     Dat okamžitě vyrazil k žebříku,který vedl k nejvyšší části kovové konstrukce,postavené na kameném navrší,avšak to co hledal nebylo až na vrcholu,ale na trochu níže položeném cípu skalna-tého výběžku.Na vrcholu se začal otáčet dokud jeho zrak nepadl na uschlí strom,který dříve zakořenil v úzké škvíře mezi skálou,kam se asi kdysi dostalo malé množství hlíny se semenem stromu. Jen metr od něj, asi uprostřed výběžku,leželi na zemi v další mezeře navršené kameny do podoby
     která již pozbyla svůj smysl.Protože tam kde kdysi musela být alespoň nějaká sintezá, zbyla již jen hromada kameni.
     Dat to nejdříve přikládal tomu,že tělo se nevysušilo,jak doufali,ale zetlelo a zbyli zde už jen kosti,schované pod zborceným kamením.Už protože nic nenasvědčovalo tomu,že kamenná mohyla nad kapitánovým tělem nebyla narušena rozházeními kameny. Sestoupil proto s železné konstrukce a vydal se ke skalnatému výběžku.
     Dat si opět odepnul svůj trikordér s opasku za zaměřil jej za hromadu kamení.Nic nenasvětčovalo tomu, že je skenovací paprsek trikordéru nějak stíněn nebo rušen.Dat si tedy ke kamení klekl ,pokoušel se tak najít alespoň nějaké zbytky tělesných pozůstatků člověka.
     "V okolí nic kapitáne." Ozvalo se mu z ničeho nic za zády. "Našel jsem jen nějaké vysušené kosti velkého obratlovce,z jistotou jde o zdejší faunu."
     "Jde zjisti jestli ho něco nezabylo ?" zeptal se Dat.
     "Negativní kapitáne." Odpověděl Nichols. "s největší pravděpodobností zemřel vyčerpáním nebo žízní.Na těle jsem nenašel žádné otisky ostrých zubů." Nichols si utřel rukávem pot s čela. "a jak to vypadá tady kapitáne."
     "Tady to sice vypadá na nějakého predátora nadporučíku, ale úplně jiného druhu." Pravil Dat a odstoupil od navršených kamenů.
     Nichols mírně přimhouřil oči a namířil na plochu svůj trikordér. "Nic tam není kapitáne." Pravil, když zvedal ze země zašpiněný odznak federace. "ale zřejmě bylo."
     "Ano pane Nicholsi, kamení není rozházené. Takže ať to udělal kdokoliv, udělal to přenosovím paprskem." Odpověděl Dat.
     "Ale kdy ?" zauvažoval Nichols.
     "Muselo to být krátce po tom co ho sem kapitán Picard uložil." odvětil Dat.
     Nichols si unaveně promnul oči. "Mám tedy odvolat ty pátrací družstva ?"
     "Ne, ať se tady do zítra průběžně vystřídají všichni.Myslím ,že jim jenom prospěje pohyb na čerstvým vzduchu." Pronesl Dat.
     Nichols se usmál. "Rozkaz kapitáne."
     Romulus
     Ve vstupu do servisního tunelu se objevila z ničeho nic Roorickova hlava. "Velvyslanče Spocku měli bychom postupovat dál,čas se krátí."
     V skoro ten samý moment se za Kirkovími zady ozval skřípaví zvuk, když se otočil aby zjistil o co jde uviděl,že se čtyři lopatky mohutných větráků začali otáčet stále rychleji. "Sdílím chlapcův
     názor Spocku,měli bychom vypadnout jinak nás ty větráky rozemelou na kaši." Ozval se Kirk a začal Spocka strkat do šachty za Roorickem.
     "Jime, jsou tam ochranné mříže, je tedy nelogické předpokládat, že…"
     "Logické nebo nelogické." skočil mu do řeči Kirk " stejně bych raději odsaď zmizel."
     "Jistě Jime." Odpověděl Spock a vlezl do servisní šachty následovaný Kirkem.
     Šachta se po metru lomila v pravém úhlu a opět se sváželi ve sklonu asi třiceti stupňů.Zde se ovšem nacházeli záchytné stupínky, takže nebyl problém opatrně postupovat vpřed a nevzít tak sebou i osoby před sebou.
     Cestou dolů Kirk zaznamenal několik podobných odboček, né nepodobné té, kterou jsem přišli.V těchto úsecích se šachta srovnávala a dávala tak skupince šanci si odpočinou, tedy pokud o ní stály.
     "Jak ještě daleko." Zeptal se tiše Spock Rooricka.
     "Už jen kousek velvyslanče, ještě pár metrů a dostaneme se na rozcestí,které obepíná celou han-gárovou plochu." hlesl Roorick.
     "Kde by bylo nejrozumnější vystoupit ?" ptal se dál Spock.
     "Když půjdeme doprava, asi dalších dvacet metrů, dostaneme se do prostor,kde se nacházejí sklady. Tam je ohodně snazší se nepozorovaně dostat ven." Odpověděl Roorick.
     "To je všechno hezký chlapče." Křiknul na něj co nejtišeji Kirk. "ale doufám,že máš připravený phaser, nerad bych se dočkal překvapení ze strany nějakého údržbáře."
     "Je jen malá pravděpodobnost,že zde na někoho narazíme." Ozvalo se mu z ničeho nic vedle pravého ucha. Kirk se ohlédl a zjistil,že stojí na rovné ploše, o které si ještě před okamžikem myslel, že se opět jedna o jednu z těch odboček.
     Kirk však zachoval duchapřítomnost a pokračoval. "Tvá sebejistota mě překvapuje chlapče."
     "To není sebejistota kapitáne, ale holí fakt.Lopatky větráku se opět roztočily, takže není důvod aby sem někoho posílaly." Poznamenal Roorick.
     "Má pravdu Jime." Ozval se s levé strany Spock, jenž svíral v ruce trikordér. "Tato chodba je prázdná, pouze detekuji postavy za touto stěnou." a ukázal na stěnu vedle nich.
     "Dobrá, dobrá." hlesl Kirk . "Tak abychom zase šly,nebo spíš plazily, i tak mi připadá,že už nemám žádný kolena."
     Tak jak Roorick slíbil, byl po dvaceti metrech servisní výstup do prostor, které Spock uznal za bezpečné. I zde byl stejný mechanizmus otevírání dveří, který Kirk již vyděl v takřka stejných šachtách v podzemí ústředí Tal Shiaru a stejně jako tam byl výstup v rovině podlahy.
     Tato místnost však zrovna nepředstavovala obra ve skladování, vlastně se ani nedalo poznat ,že se zde vůbec něco skladovalo.Ve světle šedivých stěnách se pouze dali rozeznat rovné linie, o niž Kirk zatím nic nevěděl,tedy dokud se Roorick jedné nedotkl.
     Ze stěny vyjel asi jeden a půl metru dlouhý šuplík v němž byly na sobě naskládány šedí kombinézy, následně na to Roorick jednu popadl a vytáhl jí ven.
     Kirk mezitím přistoupil k protější stěně a sám se též dotkl konečky prstů kovové plochy.I jemu poslušně šuplík vyjel,ale nečekali tam na něj úhledně srovnané kombinézy.Místo toho se díval na něco co se vzdáleně podobalo starým střelným zbraním. "U všech ďasů co to je ?" procedil mezi zuby Kirk a vytáhl jednu s těch věcí ven.
     "Sdílím vaše nadšení kapitáne, ale myslím,že by ste se měl převléknout." Vyrušil ho Roorick.
     "No tak fajn." odvětil Kirk, když ze šuplíku vytahoval další záhadný komponent. "ale pochybuji, že mi to k něčemu bude.Nevěřím ,že někdo uvěří, že jsem Romulan."
     "To jistě né kapitáne, alespoň však nebude tak nápadný jako v tomhle." Pronesl Roorick.
     Kirk se usmál ,přešel k Roorickovi a vytáhl jednu z kombinéz. "To je tak na tebe chlapče." Procedil mezi zuby.
     "Všechny jsou stejně velké kapitáne, jejich velikost se upraví, až když si jí na sebe budete navlíkat." Odpověděl Roorick.
     "Dokážeš odhadnout, kde teď asi sme ?" zeptal se Spock.
     "V této místnosti jsem jako malí nikdy nebyl,ale podle trasy kterou jsme sem šly si myslím, že tato místnost přímo sousedí s přistávací plochou hangáru." Odvětil Rooricky ve chvíli kdy dokončoval své převlékaní.
     Kirk poklekl ke svému tlumoku a vytáhl z něj oba zbývající phasery. "Tak fajn, zkuste tady najít něco co bychom mohl vyměnit za tyhle pytle." na to vstal a začal se svlíkat. "a hlavně rychle nechci aby mě tu někdo přistihl infla granty."
     "Na to už jsem tak pomyslel Jime." Ozval se Spock a hodil ke Kirkovím nohám černou brašnu z nějaké syntetické tkaniny.
     "Dobře Spocku." sykl Kirk. "Chlapče všechno co můžeme postrádat naházej do šachty, kterou jsme sem přišly." Opět si klekl a sám přendal svojí uniformu do brašny, jen okamžik se rozmýšlel jestli má sebou vzít i ty podivné komponenty, ale když zjistil,že místo tam pro ně ještě je, tak nad tim dál neuvažoval a hodil je tam také.Oba phasery vsunul do dvou z mnoha kapes na kombinéze a starou brašnu hodil do servisní šachty. "Sakra škoda, že nenosej čepice." procedil mezi zuby nakonec.
     "Tyto obleky mají i elastické kapuci,kapitáne" Odpověděl mu Roorick, přistoupil k němu a vijmul ze zadní častí límce tenkou kapuci.
     Kirk si jí přetáhl na hlavu a pečlivě pod ní zastrkal všechny zbývající vlasy, které zůstali vidět. "Jak vypadám Spocku ?"
     "Jako Romulan ." odvětil Spock.
     "Věřil bych vám i kdyby ste řekl,že vypadám jako Klingon." sykl Kirk ,popadl brašnu a přehodil si jí přes rameno. "Teď už nám zbývá se jenom modlit ke všem bohům celého vesmíru."
     "Stačilo kdyby nám pomohl jenom jeden." Dodal Roorick a přistoupil ke stále uzavřeným dveřím.
     Dveře tichounce zasyčely a otevřely se.Kirk měl instinktivně položenou ruku na skovaném phaseru s úmyslem jej ihned použít, ale nikdo tam nebyl.Chodba byla úplně prázdná.
     Roorick se zamračil ,opatrně vykouknul ven a rozhlídl se na obě strany. "Nikdo tu není velvyslanče." zašeptal.
     "Kde je přistávací plocha ?" zeptal se Spock v Romulanštině.
     "Tam kde jsem si myslel ." odpověděl stejně Roorick.
     Kirk vykročil ke dveřím, aby sám zhodnotil situaci,ale Spock jej zarazil."Rooricku ! Kde jsou?" Pronesl opět v angličtině Spock a položil chlapci ruku na rameno,čímž mu naznačil ,že je ochoten okamžitě použít nervoví stisk.Kdyby to bylo nutné.
     Roorick se po Spockovích slovech zarazil. "Nerozumím vám velvyslanče ?!"
     Spock zaryl své prsty do Roorickova ramene a silou jej vtáhl spět. "Kolik jich je a kde jsou chlapče !?" zeptal se opět, když se za nima dveře zase uzavřely.
     Kirk mezitím pustil obě zavazadla na zem ,pomalu vyjmul s kapsy jeden s pháseru a namířil jej na Rooricka."Co pro tebe bylo cennějšího než tví přátelé ?!" Kirk se pohnul a pomalými kroky k nim přistupoval. "Peníze ? Postavení ?……rodina ?"
     Roorick svěsil hlavu a šeptem odpověděl. "Mají stále mího…. tátu kapitáne."
     "A ty si myslíš,že život jedné osoby má takovou cenu, jenž by vyvážila životy stovek tvorů, kteří jsou schovaní v té hoře !?" vyštěkl rozezleně Kirk a přitiskl ústí pháseru Roorickovy na krk.
     "Zastřelte mě pokud chcete." Pronesl odevzdaně Roorick. "ale o mé přátele tam dole nikdy nešlo."
     Kirk se zamračil a podíval se na Spocka.
     "Stačíme jim mi Jime." Odvětil Spock a pustil Rooricka. "Zdá se to logické."
     Roorick ucítil,že sevření povolilo a pomalu se na oba otočil,ale zaměřil svůj pohled pouze na Kirka . "O vás jim nikdy nešlo kapitáne!" Roorick se otočil a podíval se konečně i na Spocka."Jde jim pouze o vás velvyslanče Spocku."
     "Co mi teď zabrání tě na místě zastřelit !" vyštěkl opět Kirk ,zvednul phaser a namířil mu jej na břicho.
     "Já Jime." odvětil Spock.
     Kirk se zarazil. "Cože ?" křečovité sevření prstů na jeho phaseru povolilo a ruka se zbraní se mu opět zhoupla k boku.
     "O jeho dvojí hře jsem věděl od chvíle,kdy se opět objevil v naší přítomnosti." pronesl Spock.
     "Jak ?!" zeptal se úsečně Kirk.
     "Včera se semnou v té uličce rozloučil, než odjel sám v tom vznášedle.Věděl,že do skrýše v horách se nevrátí tak brzy aby mě ještě zastihl."
     "Cestou mě chytli." odvětil Roorick "Slíbili mi že mě pustí,když jim vás vydám velvyslanče." Roorick se usmál, ale s očí mu stále stékali slzy "Radši zemřu !!" Křičel jsem na ně, ale oni odvětil ,že jako první před mýma očima zemře i můj otec." Otočil se a rukávem si otřel slzy s tváře. "Bylo to tak trochu jako s té legendy o Ježíšovy co jste mi vypravoval velvyslanče Spocku.Připadal jsem si jako Jidáš co uvažuje jestli je lepší zachránit přítele, nebo pro něj zemřít a přijít o třicet stříbrných." Roorick začal zhluboka dýchat, aby zaplašil pláč který se o něj pokoušel. "Vybral jsem si to druhé ale celou dobu doufal, že získám i to první."
 
     Kirk se po dlouhé chvíli usmál. "V cos doufal chlapče ? Že ti zde předají otce ,ty se statečně otočíš proti nim a všichni společně odletíme odsud ?" Kirk si promnul oči. "to je utopie Rooricku."
     "Kolik toho vědí ?!" zeptal se Spock.
     "Vědí to,že jsem dneska přijdete velvyslanče." odpověděl popravdě Roorick.
     "Takže tady můžeme nerušeně kecat ještě pár hodin, bez toho, že nás vyruší ? Tomu nevěřím." Pronesl Kirk a začal se na místě otáčet kolem do kola. "Kde je kamera a se na ně můžu usmát."
     "Jime je nelogické předpokládat,že tu mají nějaké kamery, protože kdyby viděli co se tu právě odehrává, jistě by sem již vtrhly." poznamenal Spock.
     "No tak dobře." odvětil Kirk "Máme tedy čas něco vymyslet." Kirk rozpřáhl ruce. "napadá vás snad něco pane Spocku ?"
     "Co vědí o kapitánovy Rooricku ?" zeptal se ho Spock.
     "Jeho přítomnost je zde pro ně irelevantní, nezajímá je.Chtějí jenom vás." odpověděl Roorick.
     Kirkovy se zablesklo v očích. "Takže jim nebude podezřele když se tam s váma neobjevím ?"
     "Pro ně jste byl jenom návnada kapitáne, někdo koho mohou opět vytvořit,kdyby jim tato akce nevyšla."
     Kirk svraštil obočí a zamračil se "Takže oni se přímo vyjádřily,že jsem jenom klon ?"
     Roorick důrazně zamítavě zakýval hlavou. "V tom si nejsem jist kapitáne, v tomto bodě se vyjadřovali pouze v náznacích."
     "Takže jsem pro ně postradatelná….Věc.." odvětil Kirk.
     "Spíše se o vás vyjadřovali jako o projektu,který předčil všechna očekávání a že nepřátele všech Rihannsů se budou divit až jim naši bojovníci začnou před očima vstávat z mrtvých."
     "Kdo jsou Rihannsové ?" zeptal se Kirk.
     Roorick se na něj užasle podíval. "Přece mi ?"
     Enterprise
     Dat vystoupil s turbovýtahu a rozhlédl se po můstku.Na velitelském křesle spatřil po dlouhé době Scottyho,který právě rozmlouval s Johnstnem. "Co si o tom myslíš chlapče."
     "Nejsem si jist Scotty." pronesl opatrně Johnston. "všechny nasvědčuje tomu,že tu před námi někdo byl."
     "Dá se zjistit co to bylo za potvůrku ?" pravil Scotty.
     "Negativní komandére, iontová stopa je příliš poškozena.Je to asi dlouho co tady byli." Odvětil Johnston.
     "Co se děje komandere." Promluvil konečně Dat.
     Scotty na okamžik ztuhnul. "Promiňte kapitáne vůbec jsem vás neslyšel přijít." Obhajoval své přehlednutí.
     "To je v pořádku Scotty." uklidnil ho Dat a zarazil ho když chtěl vstát.Přešel přímo k Johnstnovy. "Co ste našel ?!"
     "Nevím přesně kapitáne, ale možná se jedná o nějaké zbytkové stopy po lodi,která tu byla už bůhví kdy." Odpověděl Johnston.
     "Z čeho tak usuzujete pane Johnstne ?" zeptal se Dat.
     "Ta iontová stopa je příliš narušená, než kdyby se tam objevila někdy teď." Poznamenal Johnston a několika dotyky prstů jí ukázal na hlavní obrazovce.
     "Jak dlouho jí už detekujete poručíku ?"
     "Zjistil jsem jí jen chvíli před tím než jste přišel kapitáne." Pravil Johnston.
     Dat se zamračil . "Praporčíku Uhuro kolik je právě na planetě našich lidí ?"
     "Tři družstva po pěti lidech kapitáne." Odpověděla pohotově Uhura.
     "Informujte je,že se tam zdrží." odvětil Dat a obrátil se směrem k vědeckému stanovišti,ale místo toho koho se chtě zeptat tam seděl jeden z mladších vědeckých důstojníků. "Kde je nadporučík Nichols pane Scotte."
     "Na planetě kapitáne,velí tam jednomu pátracímu družstvu." Odpověděl Scotty.
     "Podporučíku Uhuro ,potvrdil výsadek přijetí správy ?" zeptal se Dat .
     "Ano kapitáne." Pronesla takřka ihned Uhura. "Nadporučík Nichols žádá o vysvětlení."
     "Pusťte ho podporučíku."
     "Kapitáne co se děje ?" ozvalo se okamžitě co to Dat dořekl.
     "Nadporučíku Nicholsi, nadále jednejte podle rozkazu A-28.Potvrďte,že jste rozuměl."
     Na okamžik se ozýval jen statický šum. "Potvrzuji kapitáne… Nichols konec."
     "Pokud jsem dobře slyšel kapitáne." ozval se Scotty. "tak ste mu právě rozkázal aby se připravil na bojovou akci ."
     "Souhlas komandere.Myslím,že vás bude potřeba ve strojovně." Odpověděl Dat.
     Scotty vstal s křesla. "Jistě kapitáne už mažu !" zavrčel a zamířil k turbovýtahu, kde se však zastavil a otočil se. "Můžu alespoň vědět co se děje ?"
     "Jistě komandére." odvětil Dat. "Tělo kapitána Kirka bylo přeneseno přenosovým paprskem a.."
     Scotty popostoupil o několik kroku spět k Datovi. "Tak moment." přerušil jej. "chcete říct,že tam již Jim není ?!"
     "Ano komandere." přiznal Dat
     "Tak pak kuli čemu je tenhlenc humbuk ?!" promluvil poněkud hlasitějš Scotty než chtěl, ale další křik v sobě zadusil. "Vy…si myslíte kapitáne,že ty stopy jsou její ?"
     "Možná Scotty, nedá se to vyloučit." odvětil Dat.
     "Vždyť tu možná už poletujou několik měsíců."
     "To si nemyslím komandere." odpověděl Dat. "Moje předešla prosba stále platí."
     "Scotty kývnul na souhlas a konečně vstoupil do turbovýtahu.
     Dat se otočil spět k hlavní obrazovce."Podporučíku Uhuro, vyhlaste na všech palubách žlutý poplach.Všichni na bojová stanoviště."
     "Rozkaz kapitáne." Špitla Uhura .Celí můstek okamžitě zaplnilo červené světlo.
     "Pilote, opusťte stacionární orbitu,polovičním impulsem vpřed." hlesl Dat a usedl do velitelského křesla.
     Enterprise se takřka neznatelně pohnula směrem po rotaci Veridianu III.
     * * * *
     Kapitola dvanáct.

     Soustava Veridian
     Ferengská loď se jako stín vylítla zpoza jedné oběžnic Veridianu III a začala okamžitě střílet. "Miřte jenom na motory !" křikl Gvist. "chci je pokud možno celé !"
     "Jak poroučíš ctihodný Gviste." procedil mezi špičatými zuby Hlisp.Ferengskou loď opustil další záblesk s phaserů.
     "Kapitáne !" vykřikl chvíli po splnění jeho rozkazu Johnston. "Ferengská loď se právě objevilana pěti hodinách !"
     "Úhybné manévry pane Johnstne !!" vyštěkl Dat.
     Enterprise vystřelila na plný impuls doprava,ale bylo již pozdě.První výstřel Ferengů jí sice minul, ale ten druhý byl již přesný.Loď se pod silným úderem mocně otřásla.
     "Silové pole na padesáti procentech." Informoval okamžitě Data Kruger.
     "Přejděte na warp Johnstne !" křikl Dat.
     "Negativní kapitáne." Odpověděl Johnston. "Warp motory nereagují."
     "Tak nás otočte ať nezatěžujeme zadní štíty !"
     "Už není co zatěžovat kapitáne." Pravil Kruger. "Zadní štíty zkolabovaly."
     Enterprise se mocně otřásla.
     "Protržení trupu na palubách šestnáct a devatenáct !" křičela do hluku hroutících se přepážek Uhura.
     Dat praštil pěstí do interkomu. "Komandere Scotte hlaste se."
     "Tady…..Scott.. ty. Stro…na..těsce po..kozena….Hroz…í pro….žení já…drá." Statycký šum " nou….vé…od….ní…..jádra nef…..unguje." další slova zanikla v hluku výbuchu.
     "Fasery ztrácejí energii, převádím z nouzových zdrojů." Hlásil dál Johnston.
     "Ruším to !!" křikl Dat. "Všechnu dostupnou energii převeďte do centrály odpalovačů torpéd. Nabít kvantová torpéda.Plný rozptyl." Dat praštil pěstí do opěradla velitelského křesla. "Ať se jich nažerou, když o ně tak stály."
     "Kvantová torpéda připravena !!" snažil se přeřvat hluk trhajícího se kovu Johnston.
     "Pal !!" vyštěkl poslední rozkaz Dat.
     Ferengská loď v takřka ten samí moment opět vystřelila ze svých phaseru a zasáhla Enterprise do spodní části sekundárního trupu a zasáhla hiperjádro, které se konečně podařilo Scottymu vyhodit. Výbuch tak však rozmetal Enterprise do všech stran, její kvatová torpéda stále mířila na svůj cíl.
     Gvist se ve svém křesle napřímil,když sledoval jak jeho kořist vybuchuje.I když si nepřál aby se jeho tučný zisk změnil v hromadu trosek,přesto se mu na tváři objevil úsměv. "Únikový manévr Hlispe." Vyštěkl Gvist a odvrátil se od hlavní obrazovky, když se věnoval upínání bezpečnostní pásů.
     "Gviste !!" vykřikl zoufale Hlisp.
     Gvist se vrátil pohledem na hlavní obrazovku. "Jak jsmě to…" zbytek již neměl čas vyslovit, jen jeho oči zaznamenali jedno s kvantových torpéd, které se vynořilo ze záblesku výbuchu Enterprise.
     * * * *
     Romulus
     "Stále si mi nezodpověděl mojí prvotní otázku Rooricku." pravil Spock. "kde jsou skryti Romulanští vojáci."
     Roorick mírně sklonil hlavu. "Čekají na nás v raketoplánu senátora Vreenaka."
     "Tak fajn." Odvětil Kirk šáhl do druhé kapsy, vyjmul i druhý phaser a začal si sundavat tmavou kombinézu.
     Roorick si toho okamžitě všimnul a v obavě,že si to Kirk rozmyslel a přece jenom se ho rozhodl zabít ,začal ustupovat spět ke dveřím. "Co to.. děláte kapitáne." zeptal se v obavách .
     Kirk si stáhl tenkou kapuci z hlavy a poklekl ke svému zavazadlu,vedle nějž položil oba phasery
     "Pokud tady zařvu, nebude to v těhle hadrech."odpověděl bez toho aby se na něj podíval.Více jej zaměstnávalo zápolení s částí uniformi,která se o něco zachytila o něco v brašně.
     "Rooricku je ještě jiný způsob jak se dostat co nejblíže k raketoplánu ?" ptal se dál Spock.
     Roorick byl počínáním Kirka takřka hypnotizovaný a Spockovu otázku skoro nevnímal.
     "Chlapče ?!" okřikl jej tedy Spock.
     Roorick se konečně probral a zaměřil svůj zrak na Spocka. "Promiňte velvyslanče, co jste říkal ?"
     Spock mu zopakoval svůj dotaz.
     "Jistě velvyslanče." odvětil Roorick a přešel spět ke vstupu do servisní šachty, ale nesnažil se jej opět otevřít.Místo toho se schýbnul a začal podél zdi osahávat podlahu.
     Kirk právě seděl na podlaze a navlíkal si kalhoty,takže si jeho počínání všiml. "Že by další tajná chodba !?" ironicky si zažertoval.
     Roorick se zarazil. "Správně kapitáne. Někde tady by měl být jeden ze vstupů do únikové chodby, jenž se používala při nebezpečí exploze, ještě v době kdy se tu vyvíjelo maskování." Poznamenal když mu jeden s prstu zavadil o něco co právě hledal.Pomalu s ním jel po úzké štěrbince a když už si myslel,že to byl omyl.Zajel mu z půlky do malého otvoru,který se objevil po leh-kém dotyku jeho krytu. Pak už se jen stačilo zapřít a kryt otevřít.
     "Chlapče nevím jak ti to mám říct,ale opět mám pokušení na tebe namířit svojí zbraň. Nechce se mi věřit,že byli tak vyřeční a řekli ti o všech cestách které tu vedou." Promluvil Kirk ,když se zase natahoval po jednom s phaserů.
     Roorick se narovnal a pohlédl na Spocka. "Pravda je taková,že právě tato chodba byla ta, kterou jsem se dostával ven. Nikdo jí nikdy nepoužil aby se zachránil, protože tady každý věřil a bylo to zřejmě pravda, zřejmě by jej stejně zabili za to,že to přežili."
     "No tak dobře Rooricku." uklidnil jej Kirk. "věřím ti,ale stejně potřebuju vědět kam to vede.Jinak se tam budu courat,ještě dlouho po tom co budete oba v pánu."
     "To je jednoduché kapitáne." Hlesl opět se usmívající Roorick. "Chodba se nikterak nevětví ,po vstupu sem již stačí jít směrem tam." ukázal názorně rukou před sebe. "pak už jen postupně narazíte na pět výstupů ven.Za předpokladu,že by ste to prošel napříč."
     Kirk se po jeho slovech zamračil a svraštil obočí. "Jít. Tam se dá stá ?!"
     "Samozřejmě kapitáne."
     Kirk se okamžitě usmál. "Tak to je první dobrá správa za dnešní den." Odvětil a konečně vstal ze země. "Spocku jsem optimista, ale nevěřím v trpělivé Romulany,takže by sme se měli pohnou a pokud by ti to nevadilo tak bych si vypůjčil ten tvůj trikordér."
     Veridian III
     Mraky nad Nicholsnovou hlavou se nezvykle zavlnili ,třetí důstojník tak pochopil,že došlo k ne-jhoršímu s čím mohl počítat.V zoufalém pokusu se přesto dotkl svého komunikátoru. "Nichols En-terprise…..Enterprise ozvě te se…. Nichols Enterprise….Enterprise ozvěte se." Komunikátor byl však hluchý.
     "Nadporučíka jaké jsou vaše rozkazy ?" zeptal se jeden kadetů.
     Nichols odvrátil pozornost od nebe a pohlédl na mladíka. " Praporčíku Brunnere nadále platí poslední kapitánův rozkaz .Je zřejmé,že podlehli nepřátelské lodi.Proto se vrátíme ke konstrukci, která tu zbyla po doktoru Soranovy."
     "Pane jistě je tu lépe chráněné místo." Oponoval Brunner. "než ten pahorek.
     "Až budu žádat o vaší radu tak vám řeknu pane Brunnere !!" zařval Nichols. "Do té doby budete plnit moje rozkazy !!" Nichols byl jen kousek od toho aby jej vzal za límec a praštil s ním o zem, ale ovládl se. "Navíc pane Brunnere je ten váš pahorek vybaven ochranným polem,který nás jistě ochrání více než nějaká skála.To za prvé a za druhé nevíme jak je na tom ten útočník ani o koho jde ,takže zrovna není v našem zájmu se roztrousit po okolí." Musel si otřít pot,který se mu hrnul s čela.
     "Rozuměl jste praporčíku !?"
     Praporčík Brunner zakýval hlavou na souhlas ,s následným cílem se co nejrychleji ztratit s  nadporučíkova okolí.
     Nichols jej však nemínil tak snadno propustit. "A pane Brunnere co se týče vaší starosti o naší Bezpečnost, pověřuji vás abyste v tom železným komplexu objevil alespoň něco co by se nám hodilo."
     "Ro..rozkaz pane." Zakoktal roztržitě Brunner.
     "Odchod !" vyštěkl Nichols.
     Romulus
     Spock již nevnímal dveře od skladu,které se za nima uzavřeli, svojí mysl plně zaměřil na prostor před nimi.Celí prostor byl až nezvykle ztichlí,ale po té co mu pověděl Roorick i logický.Roorick ostatně potichu kráčel vedle něj a ani nedutal.Nemělo smysl se pokradmu pohybovat podél pravé stěny a dělat pro skryté Romulanské vojáky divadélko.Spock usoudil,že je lepší se chovat sebevědomě a dělat jakoby sem patřili od jakživa.
     Vreenekuv raketoplán zahlédl uprostřed volné plochy, asi patnáct metrů od odstavených strojů které stali vedle sebe na pravé straně ohromného hangáru.Byl to stroj asi o velikosti Federálních Danube Runaboutu, ale když k němu přistoupili o něco blíž Spock usoudil,že je ještě o něco větší. Stroji jasně dominovalo mohutné horní křídlo na němž byly po obouh stranách uchyceny gondoli warp motorů.Sama pilotní kabina se podobala starověké Trojské helmě,kterou Spock kdysi vyděl v muzeu na Zemi.Samotný raketoplán stál na dvouch panožkách,které drželi zadní část a tlusté noze ,jenž držela nad zemí přední část stroje.
     Spock se náznakem několikrát ohlédl ,jednou se i zastavil aby se zaposlouchal do ticha zdalipak přeci jenom neuslyší nějaký šramot nebo hluk.Roorickovi to připadalo jako,že to zbytečně dramatizuje a vlastně tím na sebe upozorňuje,ale Spock to udělal s úplně jiných důvodů,než jen dělat pro ně divadlo.Spíše jej zajímalo jestli svím vítečným sluchem nezaslechne Kirka který se právě pohyboval někde podnimy.
     Kirka však hluk který vydával absolutně nezajímá,spíše se staral o množství pavučin,které jej všude obklopovaly.Pro někoho kdo se bál pavouků by byla tato chodba noční můrou.
     Když Kirk poprvé zamířil paprsek světla z příruční lampy, tak měl nutkání sem toho kluka hodit a nařídit mu aby celou trasu proběhl tryskem tam a nazpět, aby se tomu sám vyhnul. Nakonec ten nápad sám zavrhl, přece nebude takoví padouch, ale trest by to byl vcelku přijatelný. Ještě teď se mu při té zpomínce objevil na tváři úsměv.Vše však kazil ten fakt,že začal litovat, svojeho rozhodnutí se převléknou s kombinézy spět do své právě vyprané uniformy.Zkoumat zrovna teď v jakém byla stavu se raději ani nepokoušel.Rukou,na které měl připnutou svítilnu, šmátral před sebe ve snaze alespoň trochu narušit pavučiny.
     Co bych teď dal za pořádný starý plamenomet. Honilo se mu už nějakou dobu v hlavě,jenže prozba to byla víc než planá. Po pár metrech narazil na první výstup,avšak ani jej nekontroloval. Nemělo to smysl vyklouznout s těch katakomb právě tady.Na druhém si již funkce tohohle trikorderu vyskoušel a musel uznat,že je o hodně rychlejší ve vyhodnocování údajů než ty které si pamatoval. Po krátkem přemýšlení přišel jak funkci trikordéru přepnou na plné skenovaní,které snadno prošlo podlahou hangáru. K jeho lítosti byl tento výstup něčím zakryt a i kdyby se to dalo zvednout, nadělal by přiliž nežádaného hluku.Nad třetím též něco stálo, ale podle získaných údajů bylo znate-lné,že je mezi podlahou a předmětem dost velký prostor aby se tam vešel. Nechtěl však všechno vsázet na jednu kartu a raději vyzkoušel i následující výstup.
     Nad ním byl jistě prostor úplně prázdný,ale pro jeho potřeby stejně nepoužitelný,nemělo ho co krýt. Zaklapl trikordér, otočil se a vrátil se k tomu předešlému výstupu, u nějž bylo vždy více místa. Mělo to svůj účel,protože jestli se tato chodba opravdu měla někdy používat k úniku tak by nebylo logické aby někdo sestupoval do chodby,kterou se právě hnal proud uprchlíků.
     Výstup samotný byl opatřen kovovými stupínky nastřelené přímo do zdi,měla tak usnadnit sestup do takřka tří metrové hloubky.Asi v polovině byli další bezpečnostní dveře,které se automaticky otevírali i s dveřmi,které byli zasazeny přímo do podlahy hangáru.Jejich účelovost tkvěla v tom, že když nastala exploze dřív než do únikové chodby sestoupil i poslední tvor,mohli ti co tam již byli zajistit chodbu před průnikem ohně dovnitř.
     Kirkovy se to zdálo příliš složité, v době kdy stačilo do vstupu namontovat silové pole, které by se automaticky zvedlo samo,kdyby taková událost nastala a vše by mohlo být jištěno záložní energii jenž by nebyla závislá na hlavním zdroji.Tak by samozřejmě přemýšlel člověk ,kterému záleží na přeživší všech osob.U Romulanu se taková starost o dělníky nedala předpokládat.
     Jim Kirk se zhluboka nedechl a posvítil svítilnou vzhůru.Věděl,že tam na něj čekají další pavučiny ,ale tohle bylo už trochu moc.Přímo uprostřed válcovitého výstupu se na Jima koukalo deset malých oček,na jedné hlavě a pokud by si Kirk myslel,že toho tito tvorové jsou schopni, tak by přísahal, že se ta potvora na něj směje. Hlavou se mu honili všemožné způsoby jak by se jí mohl zbavit¨,ale rozhodl se zvolit tu nejvíce riskantní.Z boku si odepnul jeden s phaserů,nastavil jej na nejnižší stupeň a namířil jí na tu deseti nohou potvoru. Možná jich měla víc,ale s tohohle pohledu jich víc neviděl. "Zmiz potvoro a přežiješ to ." zašeptal.Tvor se však proti pravidlům logiky pohnul pří-mo k němu.Kirk si pak následně ani nespomýnal,že stiskl spoušť.Kruhoví tunele však následně ozářil krátký výboj z phaseru ,který spálil tvora na popel ,k jeho velkému uspokojení se nerozezněli žádné poplašné sirény.
     Spock mezitím nahoře mírně zpomalil a nechal tak Rooricka jít před sebou.Měl v úmyslu hrát tak aby ,alespoň Roorick dostal otce spět i když byla možnost,že ještě opravdu žije, tuze malá.Chlapci se však o této jeho domněnce nesvěřil,raději jej nechal věřit,že tu ta možnost stále ještě je.Věděl, že kdyby se mu svěřil, mohl by udělat nějakou hloupost a to bylo to poslední co Spock potřeboval.
     Nechtěl však na sobě znát,že o jejich úskoku ví, začal se proto chovat tak aby to vypadalo, že alespoň něco tuší.Nevěděl přesně odkud se na něj dívají,ale v dané chvíli mu to bylo jedno.Pravou rukou začal pomalu sjíždět k boku kombinézy,kde měl skovaný phaser,jenž mu před tím dal Kirk za ten co použil ve větrací šachtě.
     Roorick se ohlédl a zjistil, že se Spockovi dosti vzdálil, ale zpomalovat a čekat na něj již nemělo smysl. Dveře od raketoplánu byli sotva pár metrů před ním ,avšak ještě dříve než se pokusil o to otevřít je. Otevřeli se sami.
     Kirk měl teď pokušení po vydařeném zneškodnění toho zatraceného hmyzu, vypálit phaserem i zbytek pavučin,ale naštěstí převládlo logické uvažování a půd sebezáchovy.Mávnutím ruky strhl zbytek největšího chuchvalce .Phaser byl již spět na svém původním místě a tak jediné co mu bránilo k výstupu byly druhé, pro něj první, bezpečnostní dveře.V Kirkově mysli však vyvstala otázka ,zda se při otevření těchto dveří neotevřou i ty na hangárové palubě.
     Potřeba urychleně jednat však byla přednější než uvažovat nad věcí,kterou v daný moment již nemohl ovlivnit.Vystoupil proto na první stupínek a dotkl se otevíracího mechanizmu,jenž byl jednoduší verzí toho,který již viděl před jejich vstupem do kanalizace.Zde prostě jen stačilo otočit
     čtyřramennou pákou.Kirk se však musel pořádně zapřít aby dveře,které snad nikdy nebyli použity ,otevřel .Instinktivně zavřel oči aby jej neoslepil padající prach, ale k jeho překvapení nevipadlo ani zrnko prachu.Prostor nadedveřmi byl čistý a dokonce bez pavučin.Nemeškal tedy a urychleně vystoupal zbytek kolmého tunelu až ke druhým dveřím,jenž zůstali uzavřeny.
     Ty se na rozdíl od těch předešlých otevírali směrem nahoru a v tom byl pro Kirka ten největší problém.Nevěděl totiž zda se neotevírají normálně automaticky,nebo prostě nemohou.Prostě další věc kterou musel vyzkoušet s tím,že měl na to jediný pokus.Povystoupil o další stupínek a zátylkem se do dveří opřel a to jen minimální silou.Dveře bez nějakých protestů okamžitě povolili a umožnili tak Jimovi spatřit s pod Romulanského raketoplánu Spocka jak hledí na skupinu vojáků,jenž na něj mířili svými disruktory.
     "Vítečná práce chlapče." Promluvila blonďatá romulanská žena, která vystoupila jako poslední. "budeš za služby císařství náležitě odměněn."
     "Selo,je zajímavé vás opět vidět." Promluvil nevzrušeně Spock.
     "Mě také velvyslanče, zvlášť po tom co jste nám se svým přítel frnkli ze simulátoru."odvětila Sela. "a tak vyvstává otázka kde se je náš ctěný kapitán Jeams T. Kirk."
     "Skrývá se,se svým průvodcem v poušti,dokud se pro něj nezastavíme Velitelko !" vychrlil ze sebe z ničeho nic Roorick.
     Sela se usmála. "No asi tam bude čekat marně,ale přesto vím,že jste sem vstoupili tři." Opět se zamračila. "Kdo to tedy byl ?!"
     Roorick udělal jeden rázný krok směrem k Sele,od dalšího jej odradily namířené disruktory vojáků. "Svůj úkol jsem splnil ! Tak kde je můj otec ?!"
     Sela jako by jeho otázku nevnímala. "Setníku nechte to tu pro……"
     "Byl to můj přítel T´Soth." Přerušil jí Roorick. "Při průchodu kolem větráků se zpozdil a ony ho vtáhli." sklopil hlavu a smutně dopověděl. "byl na místě mrtví."
     "Ach to je mi líto." Pronesla Sela a jedním prstem zvedla Roorickovi bradu.Aby tak viděl ,že pokynula jednomu z vojáků aby splnil rozkaz.
     Roorick se odtáhl. "Kde je můj otec !!" vykřikl.
     "Tuto poctu sis ještě nezasloužil milí chlapče.Tvé služby budem ještě potřebovat. Třeba bys nám mohl říct přesné místo vaší podzemní skrýše v těchto horách ?"
     Roorick ustoupil ještě víc a užasle se na Selu díval. "To po mě nemůžete chtít to raději zemřu !"
     "Tyto slova si již jednou vyslovil chlapče a i teď to jsou jenom planá slova,avšak přesto ti to z  opakuji ještě jednou. Smrt tvého otce před tvými očima bude jenom začátek,tvá smrt však přijde až za hodně dlouho.Né dřív než nám vše řekneš." Tyto slova si Sela přímo vychutnávala.
     "Nemyslím,že můžete vyhrožovat něčí smrtí." Poznamenal Spock. "Zvlášť té osoby která je již dávno mrtvá."
     Roorick po jeho slovech udělal několik dalších kroků spět.Jeho pohyb byl tak rychlí a nenadálí, že mu jeden z vojáků nedokázal uhnout,přesto se o to pokusil,ale zavrávoral a spadnul na zem.Mladík o něj zakopl a spadl na něj.
     Kirk se pohledem na Spocka věnoval jenom pár vteřin,když zjistil, že se nachází pod raketoplánem zvedl opatrně padací dveře do maximální polohy a vylezl ven.Stroj stál mnohem blíž ke vchodu z kterého Spock s Roorickem vyšli, než si myslel.Jeho prvotní plán střílet přímo tak vzal za své ,musel vymyslet něco jiného.
     Z pravého boku jej vesměs chránili opřené krycí panely,jenž zřejmě byli sejmuty s tohoto stro je ,takže mu dovolovali se nepozorovaně přesunout k levé straně.Ještě předtím však zkontroloval ještě jednou situaci na ploše,kterou mohl pozorovat pouze v té časti,kterou nekryli žádné odložené součásti.To zvládneš Spocku, musíš to zvládnout. Řekl si v duchu pro sebe, když zahlédl,že situace se nevyvíjí příliš dobře.Překulil se na záda a opatrně vykouknul směrem nahoru.Chtěl si tak být dostatečně jist,že jej chrání horní křídlo stroje od všímavých očí tam někde nahoře.
     Na podobných zařízeních Flotily bylo vždy ve výšce druhého patra umístněna jakási kontrolní, místnost,dříve by se spíš použil termín letištní věž.
     Nic neviděl,takže se zařídil podle logické úvahy,že "Když já je nevidím,nevidí i oni mě."
     "Pokud nemají maskovací zařízení." doplnil šeptem pro sebe poučku Kirk a slabě se pousmál.Otočil se zase na břicho a pro jistotu se přesunul blíže ke křídlu,kde přešel do pokleku.Dotykoví senzor na otevírání dveří měl takřka již nadosah.
     "Sakra na tohle už jsem starej." pronesl tiše Kirk, otřel si studený pot s čela ,napřímil se a přitikl se zády ke dveřím.Levou rukou šál za sebe a stiskl dotikoví senzor,opora za ním se stratila a on spadl do útrop stroje,až to vydalo slabý dunivý zvuk.Nemeškal urychleně zvedl nohy tak aby se dveře mohli opět zavřít,když se tak stalo udělal nemotorný kotoul vzat a přešel opět do pokleku. Vstup do pilotní kabiny byl uzavřen,takže jej nikdo přes čelní sklo nemohl prozatím spatřit,tedy dokud se před ním vstup automaticky neotevřel.Byl to jen moment,když Kirk spatřil jednoho z vojáků,který se oddělil od skupinky těch co mířili na Spocka a Rooricka,jak prošel kolem čelního skla pilotní kapiny.Málem se praštil čelem o podlahu jak si opět lehal.Kirk již nemínil nic rizkovat a raději se po zemi připlížil až k pilotnímu panelu,kde přešal zase do pokleku aby alespoň trochu vyděl na ovládací pult.
     Technici zřejmě museli prostory opust na kvalt, protože některé kontrolky svítili. Ke Kirkově úlevě zářil i palubní počítač. Romulanskému názvosloví sice nerozuměl, ale podle toho co vyděl se dalo usuzovat,že tu někdo před tím než odešel prováděl diagnostiku nadsvětelných motorů. Palubní počítač ukazoval,že diagnostický program byl ukončen, na to Kirk nepotřeboval znát slova.S toho co vyděl v hlavní centrále u zbouřencu usoudil,že i zde se mohli funkce počítače provádět přímo přes obrazovku,která měla dotikové senzory.Zmáčkl tedy povel na potvrzení ukončení diagnostického programu a čekal co se bude dít.
     Nadsvětelné motory,které doteďka na monitoru zářili červeně,dostali stejnou barvu jako celí nákres a nad ním se objevil noví nápis.Kirk hádal,že se možná jedná o žádost co má dělat dál.Dotkl se tedy pilotní kabiny.Celkoví nákres zmizel ,místo toho se na monitoru ukázala pouze část, jenž zahrnovala pilotní kabynu.To v co Kirk doufal,že se ukáže se však neukázalo. "Sakra." zaklel.Přestal se monitoru prozatím věnovat a raději vykouknul skrs čelní okno ven,chtěl opět zjistit aktuální situaci.Uviděl jak Roorick otevřel pusu,ale neřekl žádné slovo, místo toho začal kvapně covát a při tom srazil jednoho z vojáků za sebou.
     "Uvažuj sakra chclape,uvažuj." Začal si pro sebe mluvit Kirk a namátkou mačkal tlačítka na ov-ládacím panelu,nic se však nedělo.Kirk se rospřáhl a stekle praštil do monitoru pěstí.Kontrolky za- čali z ničeho nic hrát všemi barvami .Palubní počítač stroje pronesl strohou větu v romulanštině a pak ve stejném jazyce začal odpočítavat,nebo si to Kirk ,alespoň myslel. "Tak spůsob ." řekl Kirk Vzal si do rukou oba své phasery a vyskočil z raketoplánu.
     Spock udělal jeden krok směrem k Roorickovy,ale Sela jej okamžitě zarazila zbraní,kterou svírala v ruce. "Zůstaňte stát velvyslanče, ať se s tím chlapec vypořádá sám."
     "Je nelogické předpokládat,že poté co nás zradil se jej chci pokusit zachránit." Odvětil Spock a opět skřižil ruce před sebe.
     Sela se mírně zamračila. "Tim spíš zůstaňte stát."
     Voják ,který lležel pod Roorickem se obouma rukama zapřel do jeho zad ve snaze jej se sebe sundat.Roorick jakoby provřel,v následující vteřinu se rychle ohlédl vpravo kde spatřil těsně vedle sebe ležící vojákuv disruktor.Roomulanský voják se na okamžik zarazil, všiml si o co Roorickovi jde a otovíc se teď snažil ze sebe chlapce setřást.Roorick jeho úsilí využil a sám se překulil ke zbrani.
     Šáhnout po ní však již nestačil,celím tělem mu projela pálivá bolest.
     "Velmi nerozumné chlapče." Pronesla Sela a jedním prstem přepnula funkci své zbraně z paralizu-jícího paprsku na smrtící."Milí Spocku je mým potěšením ti říct,že tvou odplatu udělám za tebe."
     Pozvedla opět zbraň a namířila jí na Rooricka,který se ještě stále svíral v křečích.Když už takřka mačkala spoušť, vyšlehl z jednoho z raketoplánů zelený paprsek a opřel se do silového pole,jenž chránil hangárovou palubu před povětronními vlivy planety.
     Dva vojáci za ní ,kteří doteďka mířili na Spocka ,odvrátil od něj zbraně a začali na z nich střílet na pilotní kabinu pálícího raketoplánu.Spock využil chvilkové Selininy nepozornosti a vyrazil jí chmatem své ruky zbraň ze sevřené dlaně, následně nato jí poslal k zemi nervovím stiskem. Stále ještě ležící romulanský voják jeho náhlí pohyb zaregistroval,ale než stačil udělat sám jakýkoliv pohyb,přibili ho spět k zemi dva souběžné výstřel z ručních pháserů.
     Spock však novému zvuku nevěnoval pozornost,popadl Selinin disruktor a vystřelil na jednoho ze dvou zbývajících vojáků,jenž se okamžitě za vlastního řevu rozpadl na molekuli.Spock se okamžitě po svém výstřelu přešel do pokleku.Setinu nato mu nad hlavou prolétl záblesk od druhého vojáka.Spock opět zamířil a vystřelil,ani teď neminul.
     "Měli bychom vypadnout Spocku !" křikl Kirk když zvedal ze země Rooricka,kterého si následně nato přehodil přes rameno.
     Spock kývnul na souhlas,překročil ležící Selu ,otevřel dveře do raketoplánu a hodil dovnitř brašnu.
     Kirk však již bojoval s únavou, chlapcovo tělo bylo těžší než si myslel, ale přesto ještě sebral poslední zbytek sily a donesl jej až ke křeslu v pilotní kabině.Sám se svalil za sípavého díchání na to druhé. "Spocku….u…umíte to pilotovat ?" procedil mezi zuby.
     "O….to se..ani nemusíme pokoušet… kapitáne." Promluvil tiše Roorick. "není..tu..jak se..to anglicky říká….Starter.."
     Kirk přimhouřil oči a pozorně se podíval na pilotní panel,teprve teď si všiml,že vše je zhasnuté. "Jak ten zatracený krám vypadá ?!" vyštěkl.
     Roorick se v křesle srovnal "Každý stroj ma svůj vlastní,žádný není identický s tím dalším."pronesl a pokusil se vstát. "Mělo mě napadnout,že ho tu nenechají.Velitelka Sela jej má jistě ještě u sebe."
     Kirk jej srazil spět na křeslo. "Jdu tam sám."
     "To nebude nutné." Hlesl Spock a zasadil věc podobnou staré ruční pistoli do díry uprostřed ovládacího panelu. "Roorick nám účel této věci ve skladu zatajil,ale já okamžitě poznal o co se jedná."
     Všechny sistémi raketoplánu se ihned probudili k životu.Odletět však nemohli, silové pole stále dolovávalo nepřetržité palbě .
     "Možná by to chtělo ještě jeden zdroj palby." sykl Kirk.
     "To nebude nutné Jime." Odpověděl Spock. "podle mích výpočtů se silové pole zhroutí za necelou minutu."
     Kirk se zamračil. "Pokud tu minutu máme."
     Jakoby se mu snažil odpovědět někdo jiný, raketoplán se z ničeho nic otřásl.Kirk se v křesle napřímil a otočil se na Rooricka. "Štíty !!" vykřikl Kirk. "Už mě to nebaví chlapče, zvedni jí. Kašlem na statistiky a naper to do toho pole vším co máme."
     "Rozkaz kapitáne !!" křikl Roorick.
     Raketoplán se zvedl z hangárové paluby a vystřelil ze svých disruktorů, přímo do blýskajícího se silového pole.
     "Jime nevím co jste uděl s ovládáním toho raketoplánu,ale senzory detekují vysoký nárůst energie v hlavním warp jádru." pronesl Spock.
     Kirk se usmál. "Praštil jsem do toho Spocku." pronesl a vstal se svého křesla. "Myslím,že tu budeš víc potřeba než já."
     Spock neprotestoval a ani se mu to nesnažil rozmluvit, pouze kývnul na souhlas a vyměnil si s Kirkem místo. "Silové pole právě skolabolovalo kapitáne." Pokračoval dál Spock jakmile se opět podíval na senzory. "Doporučuji opustit tento prostor."
     Kirk se chytl opěradla Roorickova křesla. "Dobře." sykl "Chlapče zamaskuj nás ať odtu můžeme vypadnout."
     "Udržovací pole hiperjádra raketoplánu právě skolabolovalo." odpověděl z ničeho nic Spock.
     "Vpřed !!" vykřikl Kirk.
     Roorick pohnul rukou na ovládacím panelu jak nejrychleji dokázal a vylétl s ním do obrovského skalnatého údolí.To bylo to poslední co si Kirk pamatoval, z ničeho nic mu ujela podlaha pod nohama a obrovská síla s ním praštila o postraní dělící příčku.

     "Má slabí otřes… mozku a dvě zlomená žebra,…. žádné vnitřní zranění." Kirkovy připadalo jakoby ta slova někdo říkal ze strašné dálky,sotva je slyšel. "Co….co..se stalo." Promluvil sám Kirk, ale i sám se sotva slyšel .Otevřel oči ,ale jediné co spatřilo byla mlha s krs kterou pouze vyděl nejasné obrysy Spokovy tváře.
     "Jime…mluvení ti přitěžuje." promluvil Spock. "Zasáhla nás tlaková vlna s exploze."
     "Pěkně to s námi zaházelo kapitáne." odvětil Roorick.
     Kirk se pokusil zapřít aby mohl vstát, jenže něco mu v tom bránilo. "Spocku…musíme odsud vypadnout ,jistě tu zachvíli budou." Zvětšil nápor na překážku, ale ta jej okamžitě vrátila zpátky na záda, až teď pochopil,že to jsou Spockovy ruce. "Sakra Spocku.. pust mě!" křikl, ale zjistil,že to byl hloupej nápad.Hlavou mu projela ostrá bodavá bolest.
     "Kapitáne, nehavarovali sme.Přen několika minutami jsme opustili solární systém Triangulu." odpověděl Spock snažícího se jej tak uklidnit. "Dal jsem ti uklidňující léky Jime.Zítra by ste měl být v pořádku."
     "Zamítá…. se." sykl Kirk už tišeji aby se vyvaroval té bolesti v hlavě. "Půjde po….. nás.. celá jejich…flotila." Jeho tlak na Spock stisk opět zesílil.
     "Štíty odolali Jime, maskovací systém stále funguje." Odpověděl Spock.
     Kirka Spockovo prohlášení uklidnilo ,konečně se uvolnil. Spock mezitím levou rukou zvedl romulanskou verzi hipospreje a vstříkl Kirkovy do krku ještě jednu dávku uklidňujících léků.
     "Velvyslanče nevěděl jsem ,že umíte lhát ?!" promluvil Roorick který mu stál doteďka ze zády.
     "To nebyla lež." odvětil Spock. "Pouze jsem přeháněl a nějaké věci opomenul."
     "To ano velvyslanče." uznal Spockovu odpověď Roorick. "Naše maskování funguje na osmdesát procent.Zkusili jsme vše ,přesto se nám nedaří dostatečně zamaskovat naší iontovou stopu." Chlapec se od Spocka odvrátil. "a k tomu všemu budeme i při rychlosti kterou letíme,ještě čtrnáct hodin v prostoru Rihanského impéria."
     "Tato skutečnost je mi zřejmá Rooricku." Odpověděl Spock. "přesto se mi zdálo logické kapitánovy zatajit v jaké situaci se teď nacházíme."
     Roorick se křečovitě usmál. "Mě to vysvětlovat nemusíte velvyslanče,ale jemu ano." hlesl a ukázal prstem na spícího Kirka.
     Veridian III
     Nichols stál na vršku kovové konstrukce a hleděl na překrásný západ slunce.Nebo jemu to alespoň tak připadalo.Něco podobného naposledy vyděl jako malí kluk kdy byl naposledy u svého dědečka jenž vlastnil rozsáhlé pozemky na jich od řeky Ferdinand v bývalé federativní republice Jižní Austrálii.I když většina těch pozemků byla jenom buše,stejně to tam miloval.Stále ještě panenská příroda bylo to co jeho děda ctil,nikdy by nedovolil aby se tam cokoliv pěstovalo nebo stavělo.Po je-ho smrti rodina vše darovalo Institutu Přírodního Dědictví Austrálie.Nikdy už tam nejel."Jak jsme na tom pane Browne ?" promluvil na mladíka,který k němu šplhal po příkrém schodišti
     Mladík kterému mohlo být sotva jednadvacet,ale svou postavou mladinkou tváří by mu nikdo víc jak šestnáct nehádal.Snad jako jeden z mála nato byl hrdý,vždy rád říkával,že mu dětství uteklo pod prsty. "Konečně se nám podařilo najít ovládací zařízení k silovému poli nadporučíku.Bylo zaklíněné pod zbytky strženého mostu." prohodil Brown ,opřel se o zábradlí a podíval se na mizející slunce. "Kdyby člověk nevěděl,že jsme na jiné planetě,přísahal bych,že stojím tam u nás doma v Arizoně."
     Nichols se po dlouhé době usmál. "Měl jsem podobný zážitek praporčíku." Odvrátil zrak od slunce a podíval se dolů. "Co ste zatím našli pane Browne ?"
     "Hlady neumřeme nadporučíku." Odvětil Brown. "Panu Brunnerovi se podařilo najít skrytou jeskyni plnou zakonzervovaného jídla, vybavení a dva padesáti litrové kanistry z vodou."
     "Nějaké komunikační zařízení ?" zeptal se nenuceně Nichols.
     Brown zklamaně svěsil hlavu. "Ne pane, nebyl tam ani náznak,že tu někdy něco podobného bylo."
     "To je v pořádku pane Browne." uklidnil ho Nichols. "Naší prioritou je teď voda,hned za svítání budeme muset vypravit pátrací skupiny."
     "Kolují tady návrhy,že bychom se měli vypravit k talířové sekci Enterprise-D pane." Hles opatrně Brown.
     "Těm cestovatelů vyřiď, že trosky Enterprise-D leží přibližně dva tisíce mil směrem na západ a já nechci strávit zbytek života tím,že se budu plahočit k Eldorádu." odvětil Nichols. "To ovšem neznamená, že si neposlechnu nějaké návrhy praporčíku…Rozumné návrhy." dodal.
     "Rozkaz nadporučíku." Procedil mezi zuby Brown.
     * * * *
     Romulus
     Kirk opatrně otevřel oči,ale jinak se ani nepohnul.Měl trochu pocit jako by byl po flámu a probudil se s kocoviny.Protože jej stejně bolela hlava a v prvních pár sekundách neměl vůbec potuchy kde se právě nachází.Prostor v kterém ležel byl ztemnělý,jen na několika místech matně zářili zelené body. Ta zelená byla pro Kirka jakým si katalyzátorem,uvědomil si,že se neprobudil s kocoviny, ale z noční můry. Zapřel se lokty o kavalec a pokusil se vstát,ale nešlo to tak lehce jak doufal.Nebyl v dobře zařízené lodní nemocnici,kde by mu zlomená žebra zregenerovali za pár hodin, ale na po-hovce,někde ve vnitřku romulanského raketoplánu. "Ležím tu jak Lazar." Řekl si pro sebe a vybur-coval se k tomu aby konečně vstal i když jej zlomená žebra stále bolela.Sedl si a položil nohy ko-nečně na zem. Zelené svítící body se najedou rozzářily a dodali tak místnosti tvary a velikost.Kirk si v první chvíli musel zastínit oči rukou než se mohl pořádně rozhlédnout.
     Kajuta byla přesně tak veliká aby se sem vešel jeden kavalec a malí psací stůl, z kterého trčela plochá obrazovka osobního počítače.
     Kirk sklouznul s kavalce a pomalu se vydal ke dveřím,které byli sotva tři metry před ním.Ty se automaticky otevřeli a tak Kirk mohl pohlédnout do o hodně větší místnosti v jejímž středu trčel podlouhlí stůl.
     "Kapitáne ještě by ste neměl vstávat." Ozvalo se mu z ničeho nic za zády.Hlas okamžitě poznal byl to Roorick.
     "Chlapče mě nebude nikdo rozkazovat,kdy mám nebo nemám vstávat." odvětil nabroušeně Kirk "Nesnáším když nevím co se děje."
     "Kapitáne,pravda je ta,že se právě neděje vůbec nic." Odpověděl Roorick.
     Kirk ale Roorickovu odpověď ignoroval. "Kde je Spock ?"
     Roorick obešel konferenční stůl a postavil se vedle Kirka. "Je v pilotní kabině kapitáne." prohodil a prošel dveřmi před nimy.
     Kirk jej hbitě následoval i když toho zalitoval,slabá bolest hlavy se vrátila. "Hlášení Spocku !"
     "Je nelogické vstávat s postele Jime, ještě nejste plně vyléčen." ozval se okamžitě Spock,jistě to však nebylo to co chtěl Jim Kirk slyšet.
     Kirk to pro tentokrát ignoroval. "To hlášení Spocku !" procedil mezi zuby a uvelebil se na křesle vedle Spocka.
     "Před padesáti jedna sekundami jsem provedl ostrý obrat o třicet stupňů a vypnul motory, teď letíme setrvačností směrem k Neutrální zóně." Odpověděl Spock tak jakoby recitoval básničku.
     Kirk se usmál. "Zpomýnám,když se tenkrát Kostra dozvěděl,že tenhle manévr pojmenovali po něm, byl v sedmém nebi."McCoyuv manévry" pronesl tiše Kirk. "Vždy se v podobných situacích snažil mi tenhle fígl doporučit." realita jej však probrala ze zasnění. "Pomohlo nám to nějak ?"
     "Ano kapitáne." Odvětil Spock. "V našem původním kurzu jsem zaznamenal prolétající demaskovanou nákladní loď."
     "Fajn a jak jsme na tom s maskovacím polem ?" zeptal se Kirk.
     Oba mlčeli.
     Kirk zakýval nesouhlasně hlavou. "Sakra vím,že jsme nemohl po takové ráně vyváznout ze zdravou kůží,takže mi prokrista pána řekněte jak na tom jsme ?!"
     "Jeden s emitorů je lehce poškozený." Ozval se Roorick. "Museli sme deaktivovat štíty a převést energii do zbylých emitorů aby kompenzovali ztrátu celistvosti pole."
     "Dá se poznat,jestli nás někdo momentálně sleduje ?" pokračoval v otázkách Kirk,musel si, ale podepřít hlavu,která jej stále bolela.
     "To nevíme určitě Jime, v důsledku našeho poškození můžeme vydávat polarizované magnetické skreslení." pronesl Spock. "díky němuž nás můžou za jistých podmínek detekovat."
     "Dá se tento problém nějak eliminovat ?"
     "Při warpové rychlosti bychom byli hůře zaměnitelný." odvětil Spock.
     "Proč tedy tak nečiníme ?!" se zájmem se zeptal Kirk.
     "Maskovací pole, potažmo i štíty jsou v současné době deaktivovány.EM radiace je tak snížena na minimum."
     "Dobře." Uklidněně hlesl Kirk "Jaká je naše současná pozice vůči Neutrální zóně, pane Spocku ?"
     "Při maximální rychlosti tohoto stroje, jsme schopni dosáhnout Neutrální zóny za dvě hodiny čty- řicet pět minut."
     "Máme nějakou možnost detekovat prolétající Romulanské lodě ?." zeptal se Kirk. "Tohle je přeci taky Romulanské plavidlo, tak tu snad něco má ?!"
     "Naše možnosti v tomto směru jsou značně problematické kapitáne.Za jiných okolností bychom použili subprostorové senzory, avšak toto plavidlo nemá dostatečnou energetickou kapacitu k tomu aby pojmulo tak veliký prostor."
     Kirk si promnul oči a zadíval se na černé dálavy před nimi. "Můžeme nějak opravit to polarizované magnetické skreslení ?"
     "To nemůžem." ozval se Roorick. "Na palubě nemáme žádný náhradní emitor."
     "Tak dobře." sykl Kirk. "Nahoďte tu krasotinku, ať už jsme odsaď pryč." Kirk se zvedl s křesla a uvolnil tak místo Roorickovy."Dám na vaší radu a jdu to dospat.Pokud ovšem nastanou jákékoliv potíže okamžitě mě zbuďte."
     "Zajisté kapitáne." odvětil Spock.
     Kirk opustil pilotní kabinu raketoplánu,ale do malé kajuty okamžitě nešel.Místo toho se posadil na čelní křeslo u konferenčního stolu.V hlavě se mu honilo až příliš mnoho otázek na které ani vševědoucí Spock nemohl znát odpověď.Byli to čistě Kirkovy osobní myšlenky,které by nesvěřil nikomu, snad mimo svého cvokaře.Nebo vlastně ani tomu né,protože by jej okamžitě poslal do blázince.Podepřel si hlavu rukou a zavřel oči,v hlavě mu tak na okamžik probleskla touha aby tohle byl jen špatný sen.Bylo to však opravdu jenom pár sekundové přání,protože bolest hlavy a hrudní-ku ho přesvědčila,že je v až příliš skutečném světě.

     Třináctá kapitola

     Romulus
     Postarší Romulan seděl ve svém křesle za objemným stolem,který zabíral podstatnou část místnosti, jenž se nacházela ve vyšších částech budovy v které zasedal i Rihanský senát. "Co mi zbylo komandere Pakchnusi ?"
     Romulan který stál v pozoru před ním byl o něco mladší,nemohlo mu být víc jak padesát let."Z vašich tří strojů jsou dva zcela zničeny senátore Vreeneku." odpověděl komander.
     Senátor Vreenek se zamračil ještě zlověstněji. "Co ten třetí !!" hlas se mu podstatně zvýšil.
     "Agentům Federace se povedlo jej ukořistit senátore." Odvětil po pravdě Pakchnus.
     Vreenek vstal ,obešel stůl a postavil se přímo před něj. "Komandere Pakchnusi sám jste mě požádal abych svolil poskytnou jeden ze svých osobních raketoplánů k tajnému plánu na chycení Federálních špehů.Jak je tedy možné,že mi nezbyl ani jeden." Vreenak jej pomalu začal obcházet
     "Chci co nejdříve mluvit s velitelkou Selou a vy mi jí sem dostanete,třeba i v poutech."
     "To je nemožné senátore !" oponoval Pakchnus.
     "Mě nezajímá jestli je to nemožné komandere !!" zařval Vreenak. "Do hodiny jí tu chci mít !"
     "Velitelka Sela zemřeli při střetu s Federálními agenty." odpověděl komander Pakchnus.
     "Pak asi spravedlnost existuje." Procedil mezi zuby senátor Vreenak. "To však nemění nic na tom ,že jsem díky vaší chybě přišel o dva raketoplány a vy sám se postaráte abych nepřišel i o ten třetí !" křiknul a vrátil se spět za svůj stůl. "Odchod !!"
     Komander Pakchnus se praštil pěstí do prsou a zařval. "Rozkaz senátore." Otočil se a majestátně vykráčel z místnost.
     Vreenak pozvedl oči a pro sebe si dodal. "Vojáci !?"

     Romulanský raketoplán
     Kirk ucítil na svém ramenu něčí stisk.Rychle se narovnal, zjistil,že stále sedí za konferenčním stolem v hlavní kajutě Romulanského raketoplánu.Změna polohy byla však přiliž rychlá, bokem mu projela ostrá bolest. "Zatraceně !" zaklel a pozvedl hlavu aby zjistil kdo ho to zbudil.Nad ním stál Spock. "Co se děje pane Spocku !?"
     "Momentálně je naše situace stabilní." odvětil Spock.
     Kirk si z hluboka oddechl. "Spocku není nějaký způsob jak bych se mohl té zatracené bolesti zbavit ?"
     "Nikoliv kapitáne. Vaše zlomená žebra jsem zregeneroval,ale na poškozená nervová zakončení zde nic nemám.Mohu pouze podat nějaké utišující léky."
     "No ještě to tak, to bych byl tím spíš k ničemu." Podotkl Kirk a konečně vstal ze židle. "Jsme stále před nebo už za ?" Pane Spocku."
     "Před devatenácti minutami jsme vstoupily do prostoru Federace kapitáne."
     Kirk okamžitě zbystřil. "Nějaký náznak,že nás by Federalní lodě zaznamenali ?"
     "Negativní kapitáne, v subprostoru je prozatím klid." odvětil Spock. "Na senzorech se nám však objevila USS Teror."
     "To je jedna s těch které nám doporučoval Alnooth, že ano ?"
     "Zajisté kapitáne."
     Kirk se zamračil. "Nemyslím, že by se měla nacházet tak blízko neutrální zóny." sykl "Co o ní víme ?"
     Spock mírně přešlápl. "Jedná se o třídu Mediterranean, její koncepce je již zastaralá, přesto se stále používá."
     Kirk prozatím opomenul to, že je to stejná třída jako ta co měl dostat pod svoje velení v simulátoru. "Předpokládám,že by nebyli zrovna nadšení kdyby se před nima tak blízko neutrální zóny demaskoval Romulanský raketoplán."
     "Je dosti logicky možné, že by mohli bez varování zahájit palbu." odvětil Spock.
     "To jsem si myslel." Procedil mezi zuby Kirk. "Říkal jste,že se zřejmě jedná o vědeckou variantu této třídy ?!"
     "Ano, ale stále dobře vyzbrojenou ." hlesl Spock
     "Navrhuji proto proletět kolem nich pod maskovacím polem,pouze na impuls."
     "Pak se ovšem vystavujeme tomu, že zaznamenají polarizované magnetické skreslení našeho maskovacího pole ?!"
     "To taky doufám." sykl Kirk. "Jestli bude při nás štěstí stát, tak stropějí dostatečný povyk, aby to sem přilákalo dost našich plavidel. Pak se snad žádná romulanská loď neodváží za námi letět."
     "Je to smělí plán Jime, musíme však počítat s tou možností,že Romulané můžou kontaktovat nějakou svojí loď, která se právě nachází v tomto prostoru." pravil Spock.
     "Jistěže Spocku, ale je lepší udělat něco, než vůbec nic." podotkl Kirk.

     USS Teror
     Kapitán Franklin patřil v současnosti k nejmladší garnituře kapitánů na lodích Hvězdné flotily.Bylo mu pětatřicet a on seděl na křesle o kterém si myslel, že ho okusí až někdy za deset let. Sytuce byla však jiná. Flotila přeřazovala zkušené kapitány na bojové lodě, na kterých si mysleli,že budou potřebnější.
     Pro George Franklina byla tato loď v jeho službě, druhá v pořadí. Před pěti lety dostal od bývalého kapitáne Olmsteda nabídku stát se jeho prvním důstojníkem. Bez velkého přemyšlení nabýdku v postupu přijal.
     "Kapitáne !" ozval se poručík Fry, jenž právě seděl u vědecké konzole. "Na senzorech jsem zaznamenal pohybující se polarizované magnetické skreslení."
     Franklin zpozorněl. "Původ ?"
     "Neznámí kapitáne." odpověděl poručík Fry. "ale mohlo by se jednat o zamaskovanou loď, která má poruchu na svém maskovacím poli."
     "Červený poplach na všem palubách !!" zařval Franklin. "Pane Brody potvrdtě cíl a podle možnosti střílejte !"
     "Negativní kapitáne už je to zase pryč." ozval se opět Fry.
     Franklin se otočil na svém křesle. "Podporučíku Hensnová nahlašte Velitelství flotily o možném narušení Neutrální zóny Romulanskou lodí."
     "Rozkaz kapitáne. "špitla dívka,jenž zrovna vylezla s akademie.
     "Kapitáne potvrzuji, že to byla loď." Pravil Brody. "Senzory zaznamenali iontovou stopu."
     "Dá se určit předpokládaný směr letu ?"
     "Pokud nezmění směr tak se dá na sedmdesátpět procent předpokládat, že to bude systém Veridian kapitáne."
     "Je v tomto směru nějaká loď Hvězdné flotily ?"
     Chvilka ticha než se ozvala podporučík Hensnová "Myslím,že je Enterprise kapitáne."
     "Dobře." sykl a projel si palcem a ukazováčkem po bradě "Informujte je nekódovanou správou o možném nebezpečí."
     Hensnová se ve svém křesle napřímila "Kapitáne je nerozumné tak….."
     "Chci aby ta zamaskovaná loď věděla." přerušil jí Franklin. "s kým má tu čest. Proveďte."

     Romulanský raketoplán
     Kirk sledoval Federální loď s velkým obdivem, i když podle tvrzení Spocka byla tato koncepce zastaralá stejně to byla kráska. "Informujte mě kdyby se něco změnilo Spocku."
     "Jistěže kapitáne." hlesl Spock.
     Kirk odvrátil pohled od předního skla,otočil se a odešel s pilotní kabiny. Snad poprvé za tuhle plavbu chtěl dát Spockovi za pravdu a nachvíli ulevit svým bolavím žebrům.Tentokrát bez zastávky prošel kolem konferenčního stolu, přímo do soukromé kajuty bývalého majitele tohoto raketoplánu.Rovný vypolstrovaný kavalec již Kirkovy nepřipadal tak odpudivě, jako když se na něm probudil.
     Dřív než však stačil vůbec zavřít oči se ve dveřích objevil Spock. "Promiňte,že vás ruším kapitáne,ale myslím,že tato správa nestrpí odklad."
     Kirk se zhoupl a posadil se na postel. "To je v pořádku Spocku.Co se děje ?!"
     "Krátce po vašem odchodu jsem zachytil jednu kódovanou správu. S největší pravděpodobností směřovala k nejbliššímu velitelství flotily v tomto sektoru."
     "To je snad v co jsme doufali ,ne?" nechápavě se zeptal Kirk.Nemohl si uvědomit co je na této správě tak naléhavého. "To je vše ?"
     "Nikoliv Jime." Spock po dlouhé době použil důvěrnější oslovení. "Krátce na to vyslal Teror nekódovanou správu směrem k pozici lodě jenž je našim cílem."
     Kirkem projelo zamrazení. "Byla v té správě nějaká zmínka o tom s kým budeme mít tu čest ?"
     "Je to Enterprise kapitáne." odpověděl Spock.
     Kirk se vyšvihl na nohy. "Za jak dlouho dosáhneme systému Veridian ?!"
     "Současnou rychlostí dosáhneme systému Veridian za šestnáct hodin kapitáne."
     Kirk se zamračil. "Divil bych se kdyby nenásledovalo nějaké ,ale ?!" procedil mezi zuby.
     "Vaše intuice v této věci je správná kapitáne." odpověděl pomalu Spock. "Enterprise dosud nepotvrdila přijetí správy."
     "Dá se s toho něco usuzovat ?!" zeptal se Kirk.
     "Nikoliv, všechno na co bych mohl přijít by byla čirá spekulace." odvětil Spock. "nemám ani dostatek informací o té lodi."
     "Sám jste mi přece řekl ,že jste se s kapitánem té lodi setkal !?"
     "Jistěže, avšak Enterprise-D pod velením kapitána Picarda byla přibližně před půl rokem ztracena právě v systému Veridian. Momentálně nejsem obeznámen se skutečností, že by Hvězdná Flotila měla ve své výzbroji novou loď se jménem Enterprise." odpověděl popravdě Spock.
     "Mohla by to tedy být Enterprise-E ?" podotkl Kirk.
     "Ano, tento závěr se zdá v celku logický." odvětil Spock.
     "Sám tomu však nevěříte !" hlesl rázně Kirk.
     "Uvěřit v nepotvrzenou skutečnost, by byla opět jen spekulace kapitáne."
     Kirk se musel zhluboka nadechnou. "Osmdesát let vás nevidím a zase se dopouštím stejné chyby, které jsem se chtěl již navždy vyvarovat." pravil Kirk a sedl si unaveně na kavalec.
     "Nerozumím kapitáne ?" odvětil Spock.
     Kirk zvedl hlavu aby se podíval svému příteli do očí. "Opět se snažím přechytračit Vulkánce."
     Spock na to odpověděl pouze pozvednutím pravého obočí.
     "Zapomeňte na to Spocku." sykl Kirk. "Avšak ihned mi oznamte, kdyby se ta tajemná Enterprise ozvala."
     "Ano kapitáne." odpověděl Spock a odešel s kajuty.
     Kirk seděl nalevo od Spocka v pilotní kabině a hleděl skrz čelní průzor na skupinu planet před nima. Před deseti minutami vystoupili s hiperprostoru a teď nehybně vyseli v prostoru. "Nějaké stopy po Enterprise nebo té Ferengské lodi ?"
     "Negativní kapitáne." hlesl Roorick, jenž stál za Spockem a pozoroval senzory. "Je však možné ,že Federalní loď je skrytá za některou s planet."
     "Rozumím." sykl Kirk. "Skenujte dál ,nechtěl bych se dočkat nějakého překvapení." řekl to až příliš vážně.Svůj pohled ještě víc zabodl do tajemné soustavy v které již jednou zemřel, upřel proto svou mysl k jedinému cíli.Nezemřít zde znovu."Pane Spocku naveďte nás na stacionární orbitu Veridianu III."
     Spock kývnul a rozpohyboval své prsty po pilotním panelu raketoplánu.Stroj se konečně pohnul
     a pod plným impulsem se hnal k třetí planetě systému Veridian.
     "Nějaká změna v předešlém hlášení." naléhavě se zeptal Kirk, když se otočil na Rooricka.
     "V daném sektoru se nenachází žádná loď, senzory pouze detekují velké množství trosek, ve vzdálenosti jednoho milionu třistatisíc kilometrů od planety Veridianu III."
     "Zřejmě to co zbylo po zkáze Enterprise-D" zauvažoval nahlas Kirk.
     "Nikoliv kapitáne." pravil Spock. "Množství trosek se neschoduje z hmotností třídy Galaxi, navíc zjišťuji zbytky ještě další lodi."
     Kirk ve svém křesle ztuhnul. "Dá se tedy určit co jsou zač ?"
     "S určitostí se jedná o Ferengskou bojovou loď kapitáne." odpověděl Roorick.
     Přilítly příliš pozdě, bitva již proběhla.Nerozhodně. Pomyslel si Kirk. "Nějaké záchranné kapsle nebo raketoplány ?"
     "Nikoliv kapitáne." odvětil Spock. "Avšak na východní polokouli Veridianu III senzory zaznamenali silové pole."
     "Mohlo by se jednat o pole které vytvořili obyvatelé této planety ?" zeptal se Kirk.
     "V systému Veridian je obydlen inteligentními tvory pouze Veridian II. Není známo že by byli v současné době schopni cestovat ve vesmírném prostoru."
     "Rozumím.Přistaňte s raketoplánem za nějakým převisem. Nechci aby začali po nás ihned střílet, jakmile nás zmerčí."
     "Kapitáne,ale…" Roorick se snažil něco říct byl však Kirkem přerušen.
     "Jistě vím. Maskovací zařízení nám bude při průletu atmosférou k ničemu." Dopověděl to sám Kirk. "Takže jej pane Spocku deaktivujte a vraťte všechnu energii do štítů."
     "To jsem ale nechtěl říct ?!" obhajoval se Roorick. "Mým záměrem bylo vám navrhnout vstup do atmosféry planety až nad západní polokoulí.Vyvarovali bychom se zpozorovaní z jejich strany."
     "Návrh se zdá vcelku logický." pronesl Spock.
     Kirk si zhluboka oddychl a přeměřil si sedícího Spocka. "Když už jsme u té logiky pane velvyslanče, tak by se mi zdálo logické ze sebe sundat tu slušivou romulanskou kombinézu a oblíknout si na sebe ten váš Vulkánský hábit."
     "Zajisté kapitáne,ale je krajně nelogické se zabývat převlékáním, když je mou prioritou dovézt tento stroj bezpečně na povrch planety."
     Kirkovy se na tváři vyloudil blažený pocit, připadalo mu,že konečně svého přítele může dostat na kolena a omlátit mu tu logiku o hlavu. " S touhle hračkou dokáže lítat každé dítě a mi shoudou náhod jedno dítě máme na palubě." Kirk se odvrátil od Spocka a usmál se taky na Rooricka. "a jako bonus k tomu,už s tím dokonce i letělo."
     "Kapitáne já už přeci nejsem dí….."
     "Ticho mladej." Zastavil Kirk jeho proslov o dospívání hned v zárodku rázným mávnutím ruky. "dokud mě budeš oslovovat kapitáne místo Jime.Tak si umě ještě malej kluk co má strach před autoritou."
     "Ale kapi…Jime.." Roorick už raději nic dál nic neříkal a raději si vyměnil místo se Spockem.
     "Takže Rooricku sestup s ní na letovou hladinu jeden tisíc metrů nad povrchem, hned jak to bude možné." Promluvil Kirk,jakmile Spock zmizel za dveřmi.
     "Ano…..Jime." špitl nesměle Roorick a pokračoval s hlášením. "nad západní polokoulí je momentálně vysoká oblačnost,rychlost větru osmdesát metrů za sekundu.Asi to s náma bude trochu házet. Nastavuji tlumiče na maximum."
     Kirk souhlasně kýval a sám pozoroval trojrozměrnou mapu,která byla zobrazena ne jednom s postraním monitoru.
     "Jsme na deseti tisících." hlásil dál Roorick "osmy tisíc, pěti tisích,třech ti…"
     "Zastavit klesání, zpomalit na pětinový impuls." přerušil jej Kirk. "a vyvolej údaje se skenerů spět asi o patnáct sekund."
     "Jistě Jime" sykl Roorick a okamžitě si začal hrát s ovládacím panelem. "Co hledáme ?"
     "Na okamžik jsem tam zahlédl něco co se nepodobalo Spockovu tvrzení,že je tahle loď neo-bydlená." odpověděl Kirk.
     "Vrátil jsem spět záběry skenerů o třicet sekund.Mám to spustit ?" zeptal se Roorick.
     Kirk souhlasně kývnul.
     Roorick se tedy dotkl jediného tlačítka.Na monitoru pomalu ubíhali roviny a hornatá území, tedy až dokud se nejdříve neobjevila dlouhá brázda, zakončená obrovským objektem talířového tvaru. Roorick byl doteďka skeptický, v tom,že tam Jim Kirk opravdu něco vyděl,ale teď se na- přímil ve svém křesle a pozoroval údaje,které mu ukazovali senzory raketoplánu. "Je to část havarované lodi ,kapitáne."
     "Jak jsme momentálně od ní vzdáleni ?" zeptal se Kirk.
     "Hmmm… je asi pětatřicet mil za námi Jime." hlesl Roorick.
     "Je možné ,že se jedná o loď s kterou jsme se měli setkat ?"
     "To nemyslím." odvětil Roorick. "Loď nevykazuje žádné zbytkové záření, nebo biosignáli přeživší posádky. Je možné že už tu nějaký ten pátek leží."
     Kirk se opět usmál. "Vyš co to přirovnání vůbec znamená ?"
     "Velvyslanec Spock říkával, že je to určitý druh časového horizontu."
     "Dobře, vraťme se k ní chci si jí pořádně prohlídnout.Potom už asi k tomu nebude příležitost." Kirk vstál a odešel ven s pilotní kabiny. Spocka zahlédl v momentě kdy ukládal romulanskou kombinézu do brašny.
     "Zaznamenal jsem rapidní zpomalení našeho letu Jime." Pronesl Spock bez toho aby se na Kirka podíval. "Děje se snad něco ?"
     "Ano." hlesl Kirk. "Právě jsme narazili na zbytky nějaké lodi. Požádal jsem Rooricka aby se k ní vrátil."
     "Vskutku zajímavé." odvětil Spock.
     "Co ?!" nechápavě se zeptal Kirk.
     "Vaše fascinace vším co se vymyká naprosté logice."
     "Mluvíte v hádankách pane Spocku !"
     "Nikoliv Jime, zachvíli pochopíš sám aniž bych ti cokoliv vysvětloval." Odpověděl Spock.
     Raketoplán se znatelně otřásl. "Přistáli jsme kapitáne." Ozval se následně s interkomu Roorickuv hlas.
     "Pokud to však nepochopím pane Spocku, tak doufám,že my to náležitě vysvětlíte." Procedil mezi zuby Kirk, otočil se na podpatku a vyrazil ke dveřím. Spock jej sledoval dokud nevyšel hlavními dveřmi ven. Kirkovo chování ho stále víc utvrzovalo v tom, že jeho přítel se cítí nejistý. Jeho mysl bojuje z démonem smrti, která mu nahlodává bojovnost a svobodnou vůli.
     Raketoplán přistál jen několik metrů napravo od bývalého můstku, kde byla nejmenší koncentrace oken. Talíř se zdál s Kirkova pohledu obrovský , ale nedokázal tento tvar přirovnat k ničemu co znal. Strašně toužil se rozeběhnout ke kopuli s můstkem, přesto odolal. To co jej opravdu táhlo byl obrovský černý nápis,jenž se lesknul na povrchu přímo před ním.Vykročil tedy a rychlou chůzí se k němu vydal. To první co z něj spatřil bylo NCC a jak se víc přibližoval rozeznával už celý a tolik známí identifikační kód "NCC - 1701-D" Teprve teď pochopil na čem vlastně stojí.
     "To je to co se vymyká naprosté logice Jime !" promluvil nahlas za ním Spock. "Vy lidé by ste řekli, že to je pouze náhoda, ale Vulkánci by řekli,že to je jenom završení našich skutků."
     "Čích skutků ?!" zeptal se Kirk. "mých ?!!"
     "Ano Jime." podotkl Spock. "Vše to začalo před osmdesáti lety na Enterpris-B, tam si začal kruh který není ještě zdaleka zakončen."
     "Pak jsem však nezavršil ještě žádný skutek Spocku." odpověděl Kirk a rozhlédl se po celé ploše talířové sekce. "Nedokázal jsem nic."
     "Posádka této lodi by s tebou Jime nesouhlasila."
     Kirk chvíli myslel,že špatně slyšel, ale věděl,že to co slyšel Spock opravdu řekl. "Za co by mi mohli být vděčný Spocku, vždyť tahle loď je na hadry. Když nad tím tak přemýšlím ,pomáhal jsem kapitánovy Enterprise, jenž už žádnou Enterprise neměl !"
     "On jí měl Jime, protože teď bis na ní jinak nestál."
     Kirk zakýval odmítavě hlavou. "Myslím,že bychom měli odsaď vypadnout ."
     "Ztratil jste tu bojovnou jiskru v očích kapitáne." Promluvil na něj Spock když jej míjel.
     Kirk se zastavil a podíval se Spockovy přímo do očí. "Bojovná jiskra je k ničemu když jsem kapitán bez lodi."
     "Kapitán je pořád kapitán Jime. Loď je jenom věc, to na čem záleží je ve tvé mysli a srdci" pronesl Spock
     "Mluvíte jak McCoy ,Spocku." hlesl Kirk.
     Raketoplán se vznesl ,udělal kruh nad talířovou sekcí Enterprise-D než nabral rychlost a nechal tak němou svědkyni událostí které se tu událi, opět jen šelestu listů v korunách okolních stromů. Roorick řídil stroj tiše bez zbytečných poznámek o průběhu letu, neměl je vlastně ani komu zdělovat protože seděl v pilotní kabině sám. Nikdo jej již teď přímo neinstruoval co má dělat tak, že snížil letovou hladinu o dalších deset metrů. Zalesněné plochy již dávno nechal za sebou, krajinu pod ním začala ovládat poušť,přerušena pouze malými ostrůvky oáz.
     Kirk seděl se zavřenými očima a podepřenou hlavu v čele konferenčního stolu, nespal. Měl o čem přemýšlet. Vracel se ve svých spomýnkách spět a dumal nad tím jestli má Spock opravdu pravdu. Kirk ve své mysli však odpovědi nenacházel, spíše objevoval jenom další otázky, otevřel proto oči a podíval se na Spocka jenž seděl na druhém konci stolu. "Proč ste mě v tom simulátoru nepokusil o splynutí mysli ?"
     "Bylo by to s cela nelogické Jime" odpověděl Spock. "Po splynutí myslí by ste si mohl mysle, že vaše spomýnky jsou mnou implantované. Nikdy by ste mi neuvěřil, že to co vám říkám je opravdu pravda."
     "Když ste však otevřel ten servisní tunel tak jsem vašim slovům ihned uvěřil." Pravil Kirk.
     "Ne neuvěřil, i teď ve vás stále zůstává pochybnost, ste pouze hnán svou zvědavosti a jenom si myslíte, že věříte. Ve vašem podvědomí však stále ještě zůstáváte uzavřen ve stěnách holoprojekce."
     "Co potom přesvědčí i moje podvědomí ?" zeptal se Kirk.
     "To sám nevím Jime, přesto tuším,že taková věc existuje."odpověděl Spock. "Ta věc nebo událost vás donutí jedna v zájmu druhých a né jenom svých."
     "Copak na Romulu jsem nejednal v zájmu druhých ?" oponoval Kirk. "zachránil jsem vás."
     "Ne Jime, vaše jednání bylo podmíněno jen záchranou sebe sama a né nás. Podvědomí vám řeklo ,že vaše záchrana je jen otázkou i našeho přežití."
     Pak se musím zeptat ještě jednou." hlesl Kirk. "Co mě opravdu přesvědčí, že tohle není sen a já neležím na svém křesle doma ?" poznamenal ironicky.
     "Poznání budoucnosti." hlesl Spock.
     Kirk se opřel plnou vahou o opěradlo svého křesla. "Musím přiznat,že opět nechápu."
     "To s čím si se doteď setkal, je jen tenká skořápka toho co tě opravdu čeká Jime. Já sám tě přesvědčit nemůžu, v tvých očích jsem se nezměnil a tak musíš jenom věřit že je mi o osmdesát let víc."
     "Hádal bych ti sotva sto Spocku." pronesl s úsměvem na tváři Kirk.
     "Humor v tomto bodě není na místě Jime."
     Usměv se s Kirkovy tváře vytratil a nahradil jej zamračený výraz. "Ano možná i mě něco vrtá hlavou Spocku. S tvých předešlých slov vyznívá že něco víš a tajíš to předemnou."
     "Jestli tomu tak je Jime, dovíš se to ve správný čas."
     V interkomu to po dlouhé chvíli opět zapraskalo. "Kapitáne přiblížili jsme se na dohled od silového pole. Raketoplán jsem pro všechny případy zase zamaskoval."
     Kirk se postavil. "Myslím,že prozatím je naše debata na toto téma u konce." řekl a odešel do pilotní kabiny za Roorickem. Ten zatím držel stroj ve vzduchu na jednom místě ve dvou stech metrech ,bál se že by mohl níže vířit písek pod sebou.
     "Kde jsou chlapče ?" zeptal se Kirk jen co se objevil mezi dveřmi.
     "Po té co jsem je spatřil stočil sem raketoplán doprava." podotkl Roorick "Teď jsme opět z dohledu."
     "Dobře. Obleť to a skovej to za nějakou vyvýšeninou nebo převisem."
     Roorick kývnul na souhlas a uvedl raketoplán zase do pohybu.
     Veridian III
     Nichols ležel na improvizovaném lehátku, jenž sestávalo hlavně s nazbýrané suché trávy. I kdyby byla postel sebe pohodlnější stejně by asi neusnul. Několikrát za noc vstal ,prošel celé jejich ležení a kontroloval hlídky. Kamenitá poušť však byla tichá a klidná, nikde ani živáčka. Když už to snad vypadalo, že by mohl zabrat, zalilo jeho oči zář s právě vycházejícího slunce. To které včera obdivoval, teď proklínal. "Aby tě jeden spral." Zaklel si tiše pro sebe a už po několikáté ,zvedl svoje staré kosti ze země. Uvažoval coby teď všechno dal za svůj lodní pytel co měl v kajutě. Tedy co míval v kajutě, protože se teď zřejmě někde prohání vesmírem. Otočil se na místě aby skontroloval kdo je již také vzhůru. Přímo nad ním v místě kde včera stál spatřil mladou ženu, na jejíhž jméno si nemohl hned spomenout. Bylo něco jako Der..Dern…Dervensová, už opravdu stárne když skoro zapomene tak jednoduché jméno. Mávnul však nad tím rukou a vystoupal za ní. "Hlášení praporčíku Dervensová."
     "Dervengsová pane." opravila jej ihned.
     "Jistě ,jistě….Dervegsová. To hlášení." odvětil Nichols.
     "Jistě pane, ale možná to nic není." Špitla a zvedla svůj trikorder o něco víš. "přesto skenery detekují polarizované magnetické skreslení."
     Zamaskovaná loď. Prolítlo Nicholsovy hlavou. "Co s toho usuzujete praporčíku Dervengsová ?"
     "Kdybych teď byla na lodi pane." podotkla "asi bych řekla že maskovaná loď s poškozenými emitory, ale tady to mohou být i magnetické fluktuace vyzařované vycházejícím sluncem."
     "Pohybuje se to ?" zeptal se Nichols.
     "Nic tomu nenasvědčuje pane." Hlesla Dervengsová. "ale počkat…..ne je to pryč." Slunce se v ten moment vylouplo nad obzor již celé ,svým jasem a aktivitou zahltilo její trikordér do té míry ,že nemohla sledovat dál to skreslení.
     * * *
     Romulanský Raketoplán

     Kirk zvednul ruku, aby si jí zastínil oči před sluncem, jehož svit se přelil přes místo kde stál snad v jediném okamžiku. "Rooricku je ve vybavení raketoplánu taky nějakej dalekohled nebo jiné sledovací zařízení ?"
     "To nevím ka..Jime." špitl Roorick. "ale podívám se." A zmizel zase v útrobách stroje.
     "Asi se pěkně projdem Spocku." pronesl Kirk. "ještě,že nevím jak je to daleko."
     "Je to přibliž……"
     "Dost Spocku,už ani slovo." přerušil jej Kirk. "pokud to řekneš tak mě tam doneseš."
     "Mám !!" vykřikl vítězoslavně Roorick z raketoplánu a za chvíli se objevil z malou černou bedýnkou v rukouh.
     "Tiše chlapče, nevíme kdo nás může slyšet !" okřik jej Kirk.
     Roorick se však nepřestal smát. "To je v pořádku Jime, jsme skoro pět mil od nich."
     Kirk se ještě pokusil jej zarazit, ale už to nestihl. Zoufale se podíval na Spocka, který na něj souhlasně kývnu, rozpřáhl odevzdaně ruce v gestu "Proč právě já !?" a přistoupil k Roorickovy. "Tak ukaž co pro mě máš." Zeptal se tiše.
     Roorick položil bedýnku na zem a otevřel jí. Uvnitř se nacházeli dva ruční disruktory a něco co se vzdáleně podobalo digitálnímu dalekohledu. "Je to tohle ?" podotkl Kirk a ukázal na věc jenž mu připadala jako nejpravděpodobnější věc kterou po něm žádal.
     "Jistě Jime." hlesl Roorick.
     Kirk jí opatrně vyjmul a bedýnku zase zavřel. "Ty disruktory tam prozatím nechej chlapče, asi by nebylo dobré, kdyby to u nás našly." vstal a předal dalekohled Spockovy. "Kromě tohohlen si nic jinýho romulanskýho nevemem. Na obranu nám postačej phasery, ale doufám že je vůbec nebudem potřebovat."
     "Jistě Jime, již před tím jsem prostudoval okolní terén a spočítal jsem, že cesta nám tam bude trvat přibližně hodinu a čtyřicet minut."
     "Takže příjdem akorát na oběd." zavtipkoval Kirk. "Veďte mě pane Spocku." Pobídl jej ještě než sám vyrazil. Spock souhlasně kývnul a připojil se k němu.
     Roorick se za nima ještě ohlédl a pak se vrátil do raketoplánu a uzamknul za sebou dveře.
     Dvojce pomalu obešla skalní vyvýšeninu za níhž byl raketoplán skryt. Dostali se tak do bývalého řečiště řeky, která musela vyschnout již před mnohými desítkami let. Částečně se jim tak vyřešil problém s jejich obavou aby nebyli přiliž na očích. Stěny koryta byly vysoké a tak je chranili i potom co opustili hornatou oblast a dostali se na takřka rovnou planinu posetou pouze roztrošenými kameny.
     "Jak je to opravdu daleko Spocku ?" zeptal se Kirk asi po třech mílích.
     "Roorick vám pouze zdělil vzdálenost vzdušnou cestou, skutečně jsme vdáleni něco kolem devíti mil kapitáne." odpověděl popravdě Spock.
     "Že jsem se vůbec ptal." postěžoval si Kirk
     "Tímto korytem budeme moc ještě jít asi osmset metrů pak jej budeme muset opustit."
     Proč ?!" zeptal se okamžitě Kirk.
     "Koryto se stáčí takřka v uhlu šedesáti stupňů doprava a my musíme jít doleva." Odvětil Spock
     To o čem se Spock jaksi zapomněl zmínit bylo to,že se stejně ani dál jít nedalo.Takřka za zmíněným ohybem již nebylo nic. Koryto zde končilo v příkrém srázů, podle vodou zanechaných stop, zde byl kdysi obrovský vodopád.
     Kirk se opatrně postavil na kraj příkrého srázů a rozhlédl se po krajině. "Museli být časy,kdy se to tady topilo v zeleni Spocku."
     Pro Spocka však bylo nelogické se kochat krajinou když tu mají úplně jiný úkol. Vystoupil po svahu , kousek u jeho okraje zalehl a vytáhl dalekohled který mu Kirk předal. "Teď jsme na úpatí hory Jime a máme je přímo pod sebou." Spock se snažil mluvit tak aby se jeho hlas nerozléhal po širokém okolí.Ostatně ani křičet nemusel.Kirk se totiž přestal starat o okolní krajinu a opatrně se již drápal za ním.
     "Vidíte,že by se k nim dalo nějak nepozorovaně přiblížit ?"
     "To nemyslím Jime." hlesl Spock. "Mají rozestaveny hlídky na strategických stanovištích."
     Kirk v lehu natáhl ruku, čímž naznačil,že se chce kouknout sám, ale potvrdil si jenom to co už mu Spock pověděl.Jedinou dominantou v téhle hornaté krajině byla kovová konstrukce umístněna jednom z mnoha skalnatém návrší.Lidí moc nevyděl, přikládal to tomu,že jich tu víc nebylo, nebo byli na průzkumu. V tomto případě se mohou nějaké osoby nacházet i blízko nich. "Změnili uniformy." Poznamenal ,když Spockovy vracel digitální dalekohled. "Napočítal jsem jich tam tak deset, jen doufám ,že to nejsou všichni co přežily."
     "Co navrhujete ?!" zeptal se tedy Spock.
     Kirk se zapřel a postavil se. "Zřejmě nemá smysl se k nim pokradmu připlížit, jestli tedy chceme aby nám uvěřily."
     "Zajisté tento závěr se zdá logický." Odvětil Spock a postavil se také.
     Veridian III
     Nichols usrkával tu trochu vody co zde měli, když na něj ze shora někdo zakřičel. "Nadporučíku po východním svahu k nám příchazejí dvě cizí osoby !!"
     Nichols zvedl hlavu a zařval. "Nemýlíte se ,není to někdo z našich !?"
     "Ne pane tím směrem jsem nikoho neposílal !!"
     Nichols tak pochopil ,že to mluví z Brunnerem. "Hlídejte chlapče ,jdu tam." křiknul a rozeběhl se po kovových chodech nahoru.Musel tak překonat svůj osobní rekord v rychlosti. "Tak..kde…jsou." sotva popadal dech.
     Brunner zvedl pravou ruku a ukázal mu je. "Tamhle pane."
     Nichols si musel zastínit dlaní oči aby je proti vycházejícímu sluníčku pořádně vyděl, ale i tak ještě nemohl rozpoznat detaily. "Pane Brunnere ,najděte našeho vědátora Sarchenka a oba půjdete semnou. Chci jít těm neznámím hostům naproti."
     "Rozkaz pane !!" křiknul Brunner ,ještě než začal scházet dolů.
     Nichols měl kvůli těm dvěma neznámým smíšené pocity. Nevěděl jestli se nejedná o další přeživší, nebo o místní domorodce. Nejhorší na tom bylo to, že to klidně mohli být agresoři, kteří zničili jejich loď.
     Kirk našlapoval pomalu a rozvážně,nechtěl aby mu v posledních pár metrech uklouzla noha a on by se svalil dolu jak hromada kamení. Oproti Nicholsi měl výhodu, že sluníčko měl za zády ,takže stále měl přehled co se dole pod ním děje. Z kamenného návrši se po chvíli oddělila skupinka tří postav, které jisto jistě směřovali přímo k nim.
     Jim Kirk poznal hned na co se dívá i když s tohoto úhlu pohledu to tak před tím neviděl. Mysl mu opět zahltili myšlenky na to co ho zevnitř nahlodávalo. Až teprve teď kdy se jeho noční můry stali hmatatelnou skutečností, pochopil kam Spock ve svých otázkách celou dobu mířil.Uvědomil si totiž, že mohl udělat chybu. Ti přeživší mohli být taky dobře zajatci a on jim napochoduje přímo do náručí.
     Trojčlenná skupinka před nimi znatelně zrychlila. Muž který je vedle byl o hodně starší, ti co jej doprovázeli byli ještě děti.
     "Návrhy pane Spocku ?" zeptal se po dlouhé chvíli Kirk.
     "Bylo by logické sestoupil na tu malou plošinu před námi a tam na ně počkat." Odpověděl Spock
     "Souhlas." hlesl Kirk.
     Plošina o které Spock mluvilo byla vlastně relativně rovná plocha , pod kterou byl asi dva metry dlouhá příkrý sráz. Pak už člověk neměl na vybranou, protože se jinam nedalo jít, prostě mohl jenom seskočit dolů.
     Podporučík Sarchenko patřil jako jeden z mála na Enterprise k vědecké sekci. Na tento výsadek se vlastně dostal jenom náhodou, chtěl prozkoumat co zbylo po doktoru Soranovy. Protože se klonil k závěru, že ať si o ňom každý mysle to nejhorší, hlavně to byl výjimečný vědec. "Na sto procent to je člověk a vulkánec pane." hlesl když kontroloval údaje získané ze svého trikordéru.
     "Jsou nějaké stopy po tom, že by tu byl ještě někdo další ?" zeptal se Nichols.
     "Negativní pane, zřejmě jsou tu samy." Odvětil Sarchenko.
     Obě postavy nad nimi se zastavili a čekali, ani jeden z nich nevydal jakoukoliv hlásku.
     "Prosím identifikujte se ?!" křiknul z ničeho nic Nichols.
     "Nejdříve vy !!" zakřičel ten co měl na sobě něco co Nicholsnovi připomínalo jeho starou uniformu, kterou nosíval jako kadet. Nichols se zamračil, nešlo mu na rozum proč ten cizinec použil tenhle slovní obrat. Přesto se rozhodl, že mu vyhoví."Nadporučík Sam Nichols, vědecký důstojník na lodi Enterprise !"
     Muž před ním se znatelně zarazil.
     "Teď je čas na vás !" vyzval jej Nichols.
     "Kapitán Jeams T. Kirk !" vykřikl "Bývalí kapitán lodi Enterprise." dodal
     "Jistě ." odvětil Nichols,na tváři se mu objevil úsměv "a ten vedle vás je určitě pan Spock."
     "K vašim službám nadporučíku." Ozval se konečně i Spock a mírně se uklonil.
     Nichols se obrátil na Sarchenka. "Zřejmě to myslej vážně podporučíku.Dá se nějak ověřit jestli jsou to za co se vydávají ?"
     "Ne pane, nemáme tu nic čím bychom prokázali jejich tvrzení. I tak bych však navrhoval je vzít sebou do tábora a alespoň je vyslechnout. Ať nám sami dokážou že jsou čím tvrdí."
     "To se zdá jako rozumnej nápad." Odvětil Nichols a otočil se spět na dvojici nad ním. "Jistě chápete, že vám v tuto chvíli ani věřit nemůžeme. Proto vás žádáme aby ste nás doprovodily do našeho tábora !"

     Čtrnáctá kapitola

     Veridian III
     Slunce se již vyhouplo vysoko nad kamenité pahorky a již silně rozpalovávalo písčitou půdu pod nohama Kirka a Spocka, kteří tiše stáli před kovovou konstrukcí.
     "Měli u sebe pouze dva starší federální phasery, jeden trikordér a něco co se podobá digitálnímu dalekohledu z velkým rozlišením. Původ neznámí." Brunner se nesnažil to více rozvádět.
     "S řidičákem asi počítat nemůžeme." Zavtipkovali si Nichols, avšak bez odezvy od druhých.
     "Pane ?!" zeptal se nechápavě Brunner.
     "Zapomeňte na to praporčíku." Odvětil Nichols a dál již věnoval svojí pozornost jen dvojici před ním."Bohužel musím přiznat pánové, že tváře těch za které se vydáváte jsem naposledy vyděl ve federálním muzeu výzkumu vesmíru a to je již velká řádka let. Teď lituju,že jsem se nepodíval do toho foto albumu, když mi to admirál McCoy nabízel."
     Kirk se zamračil. "A kdy jste měl tu čest se setkat s admirálem McCoyem nadporučíku ?"
     "Vidím,že vás to zaujalo kapitáne, snad takoví titul opravdu máte." Nichols se usmál, ale jen na okamžik, za chvíli se vrátil do svého neutrálního výrazu. "Naposledy jsem sním mluvil přededvěma dny, když byl právě v Baru naVyhlídce, nebo vlastně Na půl cesty jak jej trefně nazval komander Scott."
     Kirk se zoufale podíval na Spocka, jakoby u něj mohl nalézt všechny odpovědi na otázky které se mu honili hlavou. Spock však dál tvrdošíjně mlčel. Kirk se vrátil pohledem na Nicholse a teprve teď mu došlo co v centrále zbouřenců znamenalo to velké A.
     "Doufám kapitáne, že mi alespoň, řeknete jak jste se sem dostal, než se začnu zajímat o tem malinkatej detail, že ste, no jak to šetrně říct. Zemřel."
     "Přiletěli jsme sem v raketoplánu." hlesl Kirk takřka šeptem.
     Nichols přistoupil o něco blíž. "Promiňte kapitáne neslyšel jsem vás."
     Kirk pozvedl víc hlavu a podíval se nadporučíkovy do očí. "Jak nebo proč jsme sem přiletěli je momentálně to poslední čím se chci zajímat. Spíš by mě zajímalo co se sakra nahoře stalo."
     "Možná vás to zarazí pánové." rejpal do nich dál Nichols. "ale spíše sem čekal, že se dozvím
     od vás. Protože já jsem momentálně přibitej k zemi."
     "Zajisté." hlesl tiše Spock "Na orbitě jsme nenalezli žádné záchranné moduly nebo raketoplány, to co se stalo ,muselo proběhnou ve velmi krátkém časovém intervalu. Co však víme s určitostí je to, že Enterprise se musela utkat s Ferengským plavidle. Jehož trosky jsou tam také."
     Tentokrát se zarazil Nichols,pak se však otočil a vykřikl. "Ty zatracený ušatí parchanti !!"
     Kirk se opět o něj odvrátil a podíval se znova na Spocka. "Spocku, chci co nejdříve znát naše možnosti jak bychom mohli tu loď zachránit." Kirk nemohl uvěřit,že něco takového vůbec řekl.
     Spock zvedl pravé obočí a podíval se na Kirka. "Kapitáne ?"
     "Sakra Spocku cestování časem, dělali jsme to už mockrát a co víc chtěl jste přeci abych byl víceiniacitivní, nebo snad né ?"
     "Jime naše možnosti v tomto směru jsou víc než nepříznivé a co víc je nelogické se právě zabývat něčím jiným, než tím aby nám alespoň prozatím uvěřili."
     "Spocku vím, že jste schopen se tím alespoň v myšlenkách zabývat, tak se tím sakra zabývejte."
     "Zajisté kapitáne." Odvětil Spock
     Nichols se obrátil a výhružně se na ně podíval . "Co si to tu sakra šuškáte ?!"
     "Za jak dlouho jsem pro vás přiletí záchranná loď ?" zeptal se Kirk aniž by vzal na zřetel Nicholsnovu otázku. "Je zřejmé ,že né dřív jak za týden, kdy vás bude velitelství postrádat." Odpověděl si sám Kirk.
     "Nejsem povinen vám na tuto otázku odpovídat. Kapitáne !" Nichols se to snažil zahrát do autu.
     "Nadporučíku, nedělejte ze mě hlupáka." osočil se Kirk. "Velel jsem hvězdné lodi dřív než vůbec váž dědeček pomysle na to, že bude mít syna.Tak mi sakra nepovídejte ,že nejste povinen na mou otázku odpovídat. Momentálně jsem tu důstojník s nejvyšší hodností tak mi pro příště říkejte pane."Kirk se teď uvědomil,že to asi přehnal, přesto pokračoval. "Je víc než zřejmé, že jste ve větším svrabu, než si dokážete přiznat a co víc máte na krku bandu usmrkanců, kteří sotva vylezli s akademie."
     Nichols se však tak snadno zblbnout nedal. "Kapitáne je zřejmé,že ste si jistý svou autoritou, přesto nejsem z vaší strana povinen poslouchat jakýkoliv rozkaz. Protože zatím jste mi neřekl nic co by vaše tvrzení, alespoň nějak potvrdilo. Neřekl jak to, že jste živí, když tahle myse měla za úkol vyzvednout vaše tělo, nebo přesně tělo kapitána Kirka a co víc ještě jsem se nedozvěděl jak se sem dostal tenhle Vulkánec co se vydává za Spocka !" Nicholsnovi začali výrazně rudnout tváře.
     Spock si z ničeho nic vrhnul levou rukou rukáv na pravé ruce a začal do něj hovořit. Mluvil tiše takže mu nebylo rozumět ,dokonce i Kirk měl co dělat aby zaslechl nějaké fragmety. Pochopil však pouze,že Spock hovoří z Roorickem.
     Nichols však zareagoval jinak. Odepnul si s boku phaser a namířil jej na Spocka a zařval. "Okamžitě přestaňte mluvit ,nebo budu střílet !"
     "To nebude nutné." Odpověděl Spock a svěsil obě ruce opět k boku.
     "Dejte to sem !" vyzval jej Nichols a natáhl ruku.
     Spock se mírně uklonil a odepnul si ze zápěstí malí kovoví náramek a předal jej Nicholsnovy. Ten předmět chvíli zkoumal v dlani než se zeptal. "S kým jste to mluvil !?"
     Spock neodpovídal, pouze otočil hlavu směrem na východ a tiše se díval.
     Nichols se otočil také, ale neviděl nic než mihotání vzduchu ,které zřejmě způsoboval žár svítícího slunce. Tato teorie vzala za své, když se mihotání začalo zvětšovat a pak potopně nabýralo tvary mohutného vznášejícího se stroje. Přímo před nimi se právě demaskoval romulanský raketoplán.
     "Sakra věděl jsem, že je to past. Žádní Ferengové, ale Romulané !" vyštěknul Nichols a přepnul sílu paprsku na svém phaseru na zabíjení.
     "Nikoliv nadporučíku." Oslovil jej Spock. "Vaše závěry jsou milné, chtěl jsem vám pouze vyjít vstříc a ukázat vám jak jsme se sem dostali."
     "Nevěřím,že vám Romulané tohle půjčili jenom tak !" ozval se Nichols.
     "Tělo kapitána Kirka bylo odsud krátce po jeho smrti přeneseno na Romulanskou loď jenž sledovala Enterprise-D už od observatoře Amargóza. Nějak se jim ho podařilo oživit, s cílem použít ho jako lákadlo, které by mě přilákalo do jejich pasti. Je očividné,že se jim to nepodařilo." Spock domluvil a se zájmem se podíval na Nicholse.
     Tomu jakoby vysvětlení prozatím stačilo, svěsil zbraň k boku a se zahmouřenýma očima se zase podíval na tmavě zelený raketoplán, který před ním nehybně vysel.
     Kirk postával u kovového zábradlí, nebo vlastně to co z něj zbylo. Zbytky mostu který tam dříve byl vyseli na několika posledních šroubech. Zbytek mostu ležel roztříštěný na druhé straně dalšího kameného návrší. To co si o svých snech myslel dříve,teď ani nevystihovalo samu podstatu tohoto vyjevu.Kirkovy takřka připadalo,že se dívá na svůj vlastní hrob,nebo spíše jeho náhrobek.
     Přišel jsem když je Nicholsn propustil,dříve však Spocka požádal aby přinutil toho co to pilotoval, aby s tím přistál.Spock to přijal pod podmínkou,že jim nebude bráněno ve volném pohybu po tomhle malom komplexu. Nicholsn neprotestoval,zřejmě alespoň částečně uvěřil, že opravdu jsou to co o sobě říkají.
     Kirk měl potom čas si prohlédnou zbytek jeho podřízených.Ve většině případů to byli praporčící z několika stanovišť na lodi. Jeho stará Enterprise opět převzala úkol jakési školní lodě ,při jejíž plavbě byl prioritní úkol odvést odsaď jeho tělo. "Jeho tělo ?!?" řekl si pro sebe Kirk. Stále se mu to zdálo ironické tohle říct zrovna tady. A co víc Enterprise možná je ten impuls ,který jej má donutit k tomu aby se nechoval sobecky.Ovšem kdy se choval sobecky ? Podle Spocka to bylo hned od začátku,ovšem ať se snažil sebevíc stejně nenašel ani jeden případ.Možná,že mu ti zatracení Romulané udělali něco z myšlením ,něco takového aby si to neuvědomoval.Možná chtěli abych případě vlastního ohrožení myslel jenom na sebe,abych prostě Spockovy podvědomě odmítnul pomoc. Odmítavě zakýval hlavou. Hloupost,nikdy by mě nedonutili abych se na svého nejlepšího přítele vykašlal.Nebo snad ano ? To nikdy nezjistím.Kirk se pokusil odtáhnou se od takových myšlenek a soustředit svojí mysl na důležitější úkol.Musím se co nejdříve zeptat Spocka jak je dáleko s tím jeho návrhem.Sakra !! přeci musí existovat nějakej způsob jak se vrátit časem a zabránit té zkáze.Kirk si promnul oči ,chtěl se tak odpoutat od pohledu na zkrocené zbytky mostu.Avšak nepomáhalo to.Otočil se tedy s jasným úmyslem,že odsud odejde,ale jaké bylo jeho překvapení když za sebou spatřil jednoho s těch mladých.
     Mezí víc jak tuctem praporčíků byl tohle jediný podporučík. Poprvé se sním potkal, když na sebe narazili při jejich příchodu sem. I když měl po Nicholsnovi nejvyšší hodnost, stejně o ničem ne-rozhodoval. Nicholsn se vlastně ani nepokoušel mu něco významného přidělit.Sarchemko byl každým coulem hlavně vědec. Ještě mladej vědec a to Nicholsn věděl,vždycky jej pouze volal když se objevil problém v tomto směru.
     "Máte nějaké přání podporučíku." Oslovil jej jako první Kirk.
     "Ne…totiž ano kapitáne." Vypravil ze sebe Sarchenko.
     "No tak prosím." Pobídl jej Kirk.
     "Vím,že jste se tady setkal s doktorem Soranem." Kirk v ten moment chtěl něco říct, ale Sarchenko jej zarazil zvednutím dlaně. "Vím kapitáne,že pro každého ve Federaci a vlastně i pro Romulani to byl zločinec, ale přesto to byl nedoceněný vědec, který se strašně toužil setkat se svou rodinou v Nexusu. Když zemřel, vzal sebou informace a vědomosti, které již možná nikdy nezískáme."
     Kirk se křečovitě usmál. "Podporučíku ! Moje setkání s doktorem Soranem nebylo přiliž šťastné a jak jistě víte tak se mu podařilo mě zabít. Tak jistě pochopíte, že vaše simpatyje k němu s vámi nesdílím."
     "Jistěže kapitáne.Chápu to." Odvětil zklamaně Sarchenko a ustoupil Kirkovy s cesty.
     Udělal dobře, protože Kirk se již nemínil na tomhle místě déle zůstávat. Jeho prioritou teď bylo najít Spocka a zjisti jestli s jeho problém nějak pokročil. Jeho hledání bylo usnadněno tím, že na tomhle bohem zapomenutém místě bylo jediné místo kde mohl být.
     Raketoplán tiše seděl na jediné rovině, bez velkých kamenů,která se tu široko daleko rozkládala. Ve skutečnosti to byla jediná rovina na které se dalo stát. Dveře od raketoplánu byli otevřené a dovolovali tak každému kdo chtěl, vstoupit. Většinou to však byli zvědavci, kteří se chtěli podívat jak takoví Romulanský stroj vůbec ve skutečnosti zevnitř vypadá. Roorick to trefně nazval den otevřených dveří.Když Kirk přicházel, zamával na něj skrz přední průzor.
     U Rooricka byla ta potíž,že jemu Nichols nedůvěřoval vůbec.Vyděl v něm jenom Romulana a tak vlastně i hrozbu.V raketoplánu tak na jeho příkaz trvale setrvával jeden muž co měl za úkol hlídat aby jím s tím raketoplánem nikam nezmizel. Byl pro ně příliž cenný.
     Kirk ladně vyskočil do otevřených dveří a zamířil si to kolem konferenčního stolu do jediné velké kajuty která tu byla. Spocka zahledl ihned jakmile se otevřeli dveře, seděl před malým monitorem a usilovně pohyboval prsty na pro Kirka trochu archaické klávesnici. "Netušil jsem, že Romulané ještě používají něco tak zastaralého."
     Spock promluvil aniž by se přestal psát nebo se podíval na Kirka. "Paměť v tomto stroji není tak obsáhlá ,ale tento stroj vybaven vysoce výkoným dedikovaným počitačem. Je však pouze navržen na udržování maskování."
     "A k čemu to je potom dobré ?!" nechápavě se zeptal Kirk.
     "Pokoším se s ním spojit a využít tak jeho rychlost pro výpočty které potřebuji."
     "Je tedy nějaká možnost jak je zachránit ?" zeptal se se zájmem Kirk.
     "Zajisté Jime,máme několik možností." odvětil pouze Spock.
     "Já sám jsem uvažoval na Strážcem věčnosti. Existuje snad ještě ?!" zeptal se Kirk.
     "Ano,ale je velmi dobře chráněn. Je takřka nemožné se k němu dostat a co víc museli bychom skrz něj projít bez raketoplánu.Byli bychom tak odkázáni pouze na jedinou věc. Kapitán Enterprise by nám musel uvěřit."
     "Jaká je tedy naše další možnost ? Snad jediné to na plný plyn se prohnat kolem zdejšího slunce přímo do minulosti."
     "Tato metoda je v dané chvíli nad naše možnosti a co víc mohli bychom také skončit o několik století dál v minulost. Dva nebo tři dny jsou na tento způsob příliš krátký časový interval."
     "No a co tedy navrhujete Spocku ?" Kirk začínal být čím víc nervózní.
     "To co můžeme nejvíce ovlivnit je let na studený warp."
     "A je tahle loď toho vůbec schopná ?" zeptal se nedůvěřivě Kirk. "Pokud si pamatuji tak mi Roorick prozradil ,že teď Romulané používají na svých lodích nějaký druh umělé kvantové singularity ." Kirk se na okamžik zamyslel. "Musím se ho zeptat jak dokážou generovat tolik energie."
     "V tom má Roorick pravdu." odvětil Spock. "avšak tento zdroj je možno používat pouze na větších lodích. Na strojích jako je tento stále používají vylepšené verze warp jádra."
     "Zřejmě se tu nehodláte zdržet." Ozval se z ničeho nic cizí hlas za nimi. Byl to Nichols, který nepozorován přišel krátce po Kirkovy a jen na pár výjimek vyposlechl celí jejich rozhovor."Jste šílenci když si myslíte,že by vám to mohlo vyjít. Myslím, že se akorát budu dívat na další záblesk na obloze."
     "Chce te nám v tom zabránit ?" zeptal s mírnou obavou v hlase Kirk.
     "Možná, že ano !" vyštěkl Nichols. "Jak už ste si ráčili všimnout tak jediné co tady mám k dispozi- ci je banda usmrkanců, která tady možná stvrdneme i několik měsíců, než nás tady začne vůbec někdo hledat."
     "Pokud to vyjde tak bude tohle to poslední co vás bude zajímat nadporučíku." hlesl Kirk.
     Nichols se usmál. "Ano správně ste použil slovo pokud. Ještě dřív však chci i jiné důvody, než odsud pustím jediný dopravní prostředek, který mám k dispozici."
     Kirk si unaveně sednul na kavalec a vyčítavě se podíval na Nicholse ,který se stále opíral o konferenční stůl. "Nadporučíku jsem ochoten vás všechny dovést kamkoliv v téhle soustavě a poslat supprostorovou tísňovou správu, pro případ, že by náš pokus nevyšel"
     Nichols se odpoutal od stolu a přešel blíž ke kajutě. "Jak jistě víte kapitáne tak podle základní směrnice o nevměšování by sme asi těžko s našimi ksichty zapadli do kultury na Veridianu II, ale přesto váš návrh nezamítám. Na tomhle kusu skály bychom asi už dlouho nevydrželi. Takže pokud nás všechny odvezete k talířové sekci Enterprise-D,můžete si dělat co chcete.Třeba i zemřít, když se vám bude chtít"
     Kirk se zatvářil nedůvěřivě. "Nechce se mi věřit, že by ste se vzdal tak lehce." odvětil na to.
     "Mám své vlastní důvody." procedil mezi zuby Nichols, otočil se na podpatku a odešel pryč.
     Kirk tedy obrátil svojí pozornost spět ke Spockovy. "Spocku musím přiznat,že jsem zmatem."
     Spock zase mluvil bez toho aby se na Kirka podíval. "Je to docela jednoduché Jime.Federace se sice postarala o to aby všechny důležité sistémi z lodi byli odveženy, ale přesto není možné odvést úplně všechno."
     Kirk souhlasně kývnul i když to Spock nemohl vidět. "Myslím,že jsem vás jíž rušil dost dlouho." prohodil Kirk, zvednul se a odešel také.
     Pod raketoplánem se zvednul zvířený prach a zahalil vše v okolí několika metrů. Nikoho tím však neobtěžoval ,prostor kolem něj byl prázdný ,tedy na rozdíl od vnitřku raketoplánu. Ten byl zaplněn do posledního místečka.
     "Jak jsme na tom !?" zeptal se Kirk,který jako tradičně stál za Roorickovím křeslem.
     "Jsme kapánek přetíženi kapitáne." Odvětil Roorick. "ale zvládnem to." raketoplán však jeho slova nechtěl podpořit .Při zvedání nad zem se nepříjemně třásl. Kirk se musel chytit opěrátka aby neupadl. "Budem se sem pro něco vracet nadporučíku ?!" křiknul aby jej bylo přes vzrůstající hluk slyšet.
     "Ano kapitáne." Odvětil Nichols. "Zůstávají tu ještě zásoby a generátor, který napajel silové pole. Takže se sem na tohle bohem zapomenuté místo budem muset ještě jednou vrátit."
     Roorick mezitím zvedl stroj do dostatečné víšky ,přidal plyn a desetinovím impulsem se hnal přes rozpálené pouště východní polokoule Veridianu III. Hluk se opět vrátil na snesitelnou hlasitost ,takže na sebe již nemuseli řvát.
     "Za jak dlouho bychom tam mohli být pane Spocku ?" zeptal se Nichols.
     "Touto rychlostí by sme mohli dosáhnout polohy talířové sekce Enterprise-D přibližně za půl hodiny nadporučíku."
     Nichols souhlasně kývnul.
     USS Teror
     Kapitán Franklin byl na jedné ze svých obviklých procházek po lodi.Samozřejmě bylo jeho poviností jednou za čas udělat kontrolní prohlídku jednotlivých stanovišť, ale jeho spíš ty procházky bavili a dokázali jej zaměstnat ve dnech kdy se nic nedělo. Patroly u Neutrální zóny tím byli víc než obviklé, když narazili na potulnou kometu, byla to největší událost dne. Jediné co snad kapitánu Franklinovi na těchto procházkách vadilo, bylo to, že jeho loď měla jen deset palub, což rapidně redukovalo jeho možnost v náhlých kontrolách a co víc nemohl tohle dělat několikrát za den i jednou bylo pro jeho posádku víc než dost. Franklin vstoupil na můstek a rozhlídl se po něm Zaregistrovala ho pouze podporučík Hensová, která se na něj přátelsky usmála. Franklin jí to oplatil stejně a vystřídal v křesle svého prvního důstojníka nadporučíka Ergana, který na palubě USS Teror zastával také funkci hlavního inženíra.
     "Jděte se taky vyspat Borisi." Oslovil jej Franklin, když se chystal vstoupit do turbovýtahu.
     Boris Ergan by jeden s těch co zde zůstali po odchodu bývalého kapitáne. Do penze mu sice ještě nějaký ten rok zbýval, přesto se již nechtěl rozloučit s touto lodí. "Jistě kapitáne, nejdřív však musím něco dokončit ve strojovně."
     Franklin se zamračil,ale nakonec mávnutím ruky Ergana propustil. "Objevilo se snad něco co by zlepšilo naší náladu ?" zeptal se přátelsky,když se za jeho prvním důstojníkem zavřeli dveře turbovýtahu.
     První se ozval poručík Fry, jenž se zaujetím zkoumal svoje monitory. "Ve směru 2-5-8 na 1-3 jsem zaznamenal potulný asteroid. Ve svém vnitřku má velké zásoby niklu a železa. Stálo by za to ho blíže prozkoumat kapitáne."
     "Fascinující ." odvětil znuděně Franklin a čekal toužebně na nějakou spásu od tohoto neodvratného průzkumu.
     "Kapitáne !" ozvala se Hensnová.
     "Ano podporučíku ?!" skoro vykřikl Franklin.
     "Možná to nic není, ale již po čtvrté jsem nedostala potvrzení o přijetí správy." špitla.
     Franklin byl na okamžik zmaten "Jaké správy ?" zeptal se tedy.
     "Té nekódované varovné správy, určené lodi Enterprise. Nacházející se v systému Veridian. Pane."
     Franklin v ten moment zbystřil. "Je na trase nějaká iontová bouře,nebo něco co by mohlo zabránit odeslání správy.Pane Fry ?"
     Fry překontroloval údaje a spěšně nahlásil. "Nic kapitáne v tomto směru to je čisté."
     Franklin obrátil svojí pozornost spět na Hensnovou. "Po tom menším incidentu ze včerejška,je toto víc než podivné. Pošlete velení tohoto prostoru správu, že odpovídáme na volání o pomoc."
     "Nic takového k potvrzení nemáme kapitáne !?" Ozval se opět Fry.
     Franklin ho však ignoroval "Pane Brody nastavte směr k soustavě Veridian.Warp sedm."
     * * *
     Enterprise-D

     Kirk stál před pochromaným velitelským křeslem na můstku Enterprise-D a rozhlížel se.Vše zde sice bylo poškozené a nějaké části dokonce vyjmuté, ale i tak stále vypadalo impozantňe. "a říkáte, že tohle je jen část lodi nadporučíku Nicholsi ?"
     Nichols stál jen kousek od něj. "Ano kapitáne.Tohle je jen talířová sekce, která se oddělila od příliž poškozené bitevní sekce. Kdyby je nezasáhla tlaková vlna s explodujícího hiperjádra, tak by stímto byli zřejmě schopni doletět na nejbližší základnu."
     Kirk souhlasně kývnul a uvelebil se ve velitelském křesle. "Byla jí škoda." Doplnil Nicholsova slova.
     Přes kapitánovu pracovnu vstoupil na můstek praporčík Brunner, šel přímo k Nicholsovy. "Pane raketoplán se již vrátil. Všechny zásoby se právě vykládají. Zbytek mužstva podle rozkazu propátrává loď."
     "Dobře pane Brunnere." odvětil Nichols. "Vemne si ještě někoho k sobě a propátrejte čtvrtou palubu ,měl by se tam nacházet hlavní hangár raketoplánu. Je dost možné, že tam zbyli nějaké poškozené stroje. Pokud ano tak zjistěte jejich stav a naše možnosti je opravit. Pokud to u všech bude vypadat beznadějně, nebo tam vůbec nic nenajdete. Zkuste se dostat na desátou palubu, měli by tam být záchrané čluny a moduly."
     "Rozkaz pane !" křiknul Brunner a opět zmizel v útrobách kapitánovi pracovny.
     "O týhlenc lodi toho víte poměrně dost." Promluvil Kirk když mu chlapec zmizel s očí.
     "Možná ! Přesto to co vím o třidě Galaxi je jenom zlomek ,toho co bych musel vědět, kdybych na tomto typu opravdu sloužil." odpověděl Nichols.
     Kirk se zvedl s velitelského křesla a ještě se prozatím naposledy rozhlédl. "Jenom údivem se s téhle šlamastiky nedostaneme." pak přešel ke vchodu kapitánovy pracovny. "Musíme jít příkladem a zapojit se také." dodal a zmizel Nicholsovi s očí. Pomalu prošel kolem zavaleného stolu a protáhl se jedním z rozbitých oknem.Možná to bylo dětinské,ale chtěl s téhle lodi vidět víc, než jen rozbytý můstek. Když se zase dostal na volný prostor, vydal se k zádi.Musel jít však opatrně protože stěny lodě se zde začali více svažovat a na některých místech byli ke všemu i vlhká místa. Stačilo nějaké přehlédnutí, nebo zbrklí pohyb a Kirk mohl sklouznou po zadku až na zem,tedy v tom horším případě. Kdyby měl v uvozovkách štěstí tak by mohl skončit v některé s kajut, do které vedlo okno.
     Kirk se tak dostal s menšími problémy až k phaserové kolejnici ,s jejíž pomocí bez problémů došel až k rovné přistávací ploše hangárové paluby. Kirk se musel opřít o stěnu a chvilku si odpočinout. Samotný vnitřek hangárů byl temný,ale možná to dělalo to jasné slunce, jenž zabraňovalo zorničkám se přizpůsobit, pro ně zatím netypické tmě. Kirk se tedy konečně odhodlal a vstoupil do tmy. Ušel snad jen pět metrů, když konečně začal rozeznávat některé tvary okolních stěn. "Pane Brunnere !!" zařval tak,že se jeho hlas odrážel jako ozvěna od prázdných stěn.
     "Kapitáne !?" ozval se po chvilce hlas nalevo od něj. "Nečekal jsem vás zde."
     Kirk jeho dodatečnou poznámku ignoroval a přímo se jej se zájmem zeptal. "Našel jste něco?"
     Brunner si z hluboka nosem odfoukl než odpověděl. "Zde nebylo vůbec nic jak vidíte kapitáne. Tak jsme zkusili zadní prostor,kde jsou opravárenské dílny.Raketoplány tam jsou dva." Brunner se obrátil a naznačil aby jej Kirk následoval.Oba pomalu přecházeli napříč hangárovou palubou až k  násilně rozevřeným vratů."Museli jsme si pomoct phasery." Dodal na vysvětlenou Brunner
     Za vraty uviděl Kirk dílo zkázy.Jeden z raketoplánů byl silně nahnut na bok a vlastně se plnou vá-hou opíral o protější stěnu. Po krátkém průzkumu Kirk zjisti, že mu schází motor. Ten druhý byl ví-ceméně v pořádku, tedy až na to,že ležel na střeše.Celí tento vyjev dokreslovalo červené světlo s  nouzového osvětlení, které zde dosud fungovalo. "Jste tu sám ?" zeptal se s podivem Kirk.
     Brunner se mírně pousmál . "Ne kapitáne, Sarchenko je v té sedmičce a zjišťuje škody."
     "V sedmičce ?" rychle nepochopil Kirk.
     "Ten raketoplán co leží na zádech je typ sedm kapitáne a ten s chybějícím motorem je typ šest." Odpověděl na vysvětlenou Brunner.
     Ani né pár sekund po tom co to Brunner dořekl se z vnitřku raketoplánu ozvali tlumené nadávky a kletby. Ještě o dalších několik sekund později se v zadních dveřích objevil Sarchenko."Je to nanic praporčíku to za…Kapitáne Kirku nevěděl jsem, že ste tady." Sarchenko se začal omlouvat za ne-vyslovenou nadávku.
     Kirkovy se na tváři vyloudil usměv. "Co zatraceného je nanic podporučíku ?"
     Sarchenko si promnul unavené oči. "Ale doufal, že tenhle stroj je na tom lýb než tamhleten, jen že je to právě naopak. Systému pracují pouze na rezervní energii.Hlavní zdroj je nahadry."
     Kirk si uvědomil,že je tímto zjištěním Sarchenko zdrcen,tak že převedl rozhovor na jiné téma. "Na ten druhý jsem se podíval jen zběžně, ale je víc než zřejmé, že mu schází praví motor."
     Sarchenko souhlasně kývnul ,přešel k němu a poklekl. "V první chvíli jsem si mysle,že jej náraz urazil ,ale stálo při nás malé štěstí. Raketoplán zřejmě procházel výměnou motorů a v době dopadu byl právě tento motor odejmut."
     "Je snad nějaká šance, že tu pořád je !?" zeptal se Kirk.
     Sarchenko se zoufale začal rozhlížet. "To právě nevím kapitáne, je to tu velké a ještě sme neměli čas to tu celé prohlídnout navíc tu zrovna moc světla není."
     Kirk s uvědomil,že v téhle věci je tu nadbytečný. Obrátil se na Brunnera, který stále smutně hleděl na krásný stroj ,jenž i když ležel potupně na zádech stále vypadal impozantně. "Praporčíku, je nějaká možnost se odsud dostat do některého s pater ?"
     Brunner se na Kirka obrátil. "Jistě kapitáne, ale je to nebezpečné, nevíme jak to dole vypadá a co víc, není tu nikdo kdo by vás doprovodil."
     Kirk si uvědomil, že je to přeci jenom hloupost se potulovat po tmavých chodbách téhle lodi. "Asi máte pravdu pane Brunnere." hlesl Kirk. "Zapomeňte na to."
     "Mám to !!?" vykřikl zničeho nic Sarchenko.
     Kirk s Brunnerem se otočili a zahlédli Sarchenka jak se snaží odházet části zhroucené přepážky. "Co máte pane Sarchenko !?" křiknul na něj Kirk.
     "Přepravní kontejner, v kterém by mohl být ten náhradní motor kapitáne !" odvětil Sarchenko a dál odhazoval kusy skrouceného materiálu.
     Kirk s Brunnerem se k němu připojili aby mu pomohli v jeho úsilí,které se postupem času začalo vyplácet. Světle šediví přepravní kontejner byl jenom na několika místech slabě promáčknutý, takže se zdálo ,že vnitřní obsáh je neporušen.Sarchenko odhodil poslední velký předmět a nedočkavě jej otevřel.V zápětí se mu na tváři objevil široký úsměv. "Je v pořádku." Zašeptal si sám pro sebe.
     "Podíváte se později podporučíku." Hlesl Kirk.
     Sarchenko kývnul na souhlas a přepravní kontejner opět uzavřel.Nakonec společnými silami kontejner vytáhli ven.
     "Možná,že se přeci jenom dovnitř podíváte." Pravil z ničeho nic Brunner a dotkl se svého komunikátoru. "Praporčíci Kamen a Brosman se v co nejkratší době dostaví do hlavního hangáru raketoplánů. Potvrďte."
     "Tady praporčík Kamen,hned jsem tam." Chvilku bylo ticho než se ozval i ten druhý. "Slyšel jsem, už pádím Brosman konec."
     "Ty dva jsou schopni tady se Sarchenkem tohle opravit." Dodal na vysvětlenou Brunner.
     
     Dvě postavy se materializovali v Přední desítce, tedy alespoň co z ní zbylo, baru lodi Enterprise. Hlavní průzorová okna, jako snad na všech palubách, byla rozbitá a dovolovala přírodním živlům se zde pořádně vyřádit. Kolem barpultu se povalovalo množství zničených lahví a skleniček. Jedna s postav se sehla a zvedla malí zlatostříbrný komunikátor, který se jako memento dobrých časů, válelo mezí rozházenými věcmi na zemi.
     "Myslíte,že bude fungovat ?" zeptal se Kirk a podal jej Brunnerovy, který postával kousek od něj.
     Brunner jej převzal a letmo se ho dotkl. Následně se ozvalo charakteristické pípnutí. "Vypadá to, že je v pořádku kapitáne." odpověděl a vrátil jej spět Kirovy.
     Ten souhlasně kývnul a připnul si jej na prázdné místo na prsou.
     Když na hangárovou palubu dorazila dvojce praporčíku, požádali přes komunikátor Rooricka aby je přenesl sem. Mělo to hned několik důvodů, předně tu byli záchranné čluny a hlavně jádro počítače. Nikdo sice nedoufal, že by samotné jádro bylo k ničemu, ale záložní řídící systémy mohli být ještě funkční. Čemuž nasvědčovalo svíticí nouzové osvětlení.
     Brunner se otočil na podpatku a vydal se k otevřeným dveřím,které vedli na hlavní chodbu.I zde ještě nějakaté to červené světlo svítilo, takže bez problému mohlo postupovat až ke střední části talířové sekce. To slovo bez problému však člověk musel brát z rezervou, dvakrát se museli vrátit a najít jinou cestu, protože kvůli zhrouceným přepážkám se nadalo jít dál
     "Jsme tu." Promluvil po delší době opět Brunner a zapřel se do s časti otevřených přístupovích dveří. Ty ostatně nekladli přiliž velký odpor,takže se Kirk k Brunnerovu úsilí nemusel ani připojit. Brunner ostatně otevřel dveře jenom o tolik aby se mohl bez problému protáhnout, což také ihned udělal. Kirk sice za těch posledních pár dnů něco schodil, přesto to nebylo dost aby nemusel dveře, ještě o trochu pootevřít. Kirk se po vstupu rozhlídl po místnosti,zjistil tak,že na rozdíl od zbytku lodi ,zde ještě některé ovládací panely stále svítili, nebo alespoň poblikávali.
     "Paměť jádra počítače je bezezbytku vymazáno." Hlásil Brunner okamžitě,jakmile spatřil Kirka ,ale jak jsme doufali ,některé záložní systémy fungují."
     Kirk se otočil a přistoupil k panelu, na kterém většina kontrolek svítila. Ty zbyle,alespoň poblikavali. "Jedná se hlavně o podporu života." hles Kirk a na tváři se mu objevil úsměv. "V danou chvíli zcela zbytečný odbjerce záložní energie. Pokusím se jí převést na paluby jedna až čtyři."
     Brunner souhlasně kývnul. "Ze senzorů dostávám jen částečné informace, přesto se zdá, že nouzová energie je ještě stále na palubách třináct,dvanáct, deset, šest a čtyři, pokusím se je vypnout. Snad tak dostanu víc šťávy do jinejch oddělení."
     Vedle ovládacího pultu na kterém pracoval, začlo blikat červené varovné světýlko. Kirk se zamračil a přešel k němu aby zjistil co se stalo."Pane Brunnere okamžitě přestaňte s těmi převody energie. Zdá se, že na palubě šest a pět jsou poškozeny energetické uzli. Dochází tak k silnému nárůstu energie, hrozí výbuch vodičů plazmy."
     "Už to vidím." sykl Brunner a začal o to usilovnějš pohybovat prsty po ovládacím panelu. "V sekci dvacet osm, na palubě pět jsou převodné uzly v pořádku. Kompenzuji a převádím dostupnou energii tímto směrem."
     "Dobrá práce praporčíku." pochválil jej Kirk. "Nárůst energie se snižuje."
     "Hladina energie na těch čtyřech palubách,je na třiceti devíti procentech." Procedil mezi zuby Brunner. "Pokusím se jí zvýšit napojením na záchranné modulu, snad tam ještě něco je." avšak po chvíli začal klít. "Sakra, sakra a ještě jednou sakra."
     "Co se děje pane Brunnere ?!" zeptal se okamžitě Kirk.
     "Nechce mě to pustit k ovládání záchranných modulu. Zřejmě je to chráněný nějakým vyšším příkazem, na kterej nemám šanci přijít !" odsekl Brunner.
     Kirk přešel k jeho panelu. "Zkuste spustit autodiagnostický program záchranných systémů na téhle palubě. Třeba se tam objeví nějaká skulinka, kterou by ste se tam mohl dostat."
     Brunner lehce kývnul na souhlas a opět roztancoval prsty po ovládacím panelu. "Jsem tam!"
     vykřikl za okamžik Brunner. "Energetické zásoby v záchranných modulech jedna až šestnáct na osmdesáti procentech. Sedmnáct až dvacet tři se mi nehlásí. V modulech dvacet čtyři až třicet, hladina záložní energie na čtyřicetičtyřech procentech."
     "Dá se nějak záložní energie záchranných člunů převézt do zásobníků energie lodi ?!" zeptal se Kirk.
     "No možná ne, je to zase chráněný nějakými bezpečnostními protokoly.Hmmm.. pokusím se je deaktivovat ,snad to pomůže." Brunner byl čím dal tím více soustředěný na svůj noví úkol."Ano, mám to !!" vykřikl a zaťatou pěstí praštil do sousedního pultu. "Odčerpávám záložní energii do zásobníků talířové sekce."
     Kirk se vrátil ke svému původnímu panelu. "Hladina energie narostla na pětačtyřicet procent. Myslím ,že můžeme být spokojeni."
     "Převedl jsem část energie sem, snad to tu udrží v chodu." odpověděl Brunner. "Zbytek paluby deset bude ještě pod proudem asi dvacet minut ,snad to bude stačit k tomu aby sme se bezpečně dostaly do Přední desítky."
     Kirk odstoupil od ovládacího pultu a klepl do svého nového komunikátoru. "Kirk nadporučíku Nicholsovi."
     "Tady Nichols,teda nevím co jste tam prováděli, ale tady na můstku zase pár monitorů a panelů svítí. Jeden s chlapců mi před chvíli ohlásil, že se stal zázrak protože tvrdil něco o funkčním replikátoru." Hlas se na okamžik zarazil. "Promiňte kapitáne,co jste potřeboval ?"
     "Teď už nic pane Nicholsi,právě ste mi všechno řekl. Do dvaceti minut jsme u vás. Kirk konec." Kirk ukončil spojení a obrátil se na Brunnera. "Teď už tu marníme čas pane Brunnere."
     "Kakao, teplé né horké." pravil v klidu Nichols. Ve výklenku to zajiskřilo a za chvíli se ojevil bílí porcelánoví hrnek s hnědou kouřící tekutinou. Nichols hrnek opatrně vyjmul a začal jej mnout mezi objema dlaněmi. "Je to dobrý pocit mít po dvouch dnech zase něco teplého v ruce." Odvětil a usedl vedle Kirka, který jej celou dobu se zájmem pozoroval.
     "Zdá se,že dnešní kapitáni mají daleko více prostoru než jsem měj já." Hlesl Kirk a upil trochu čaje se svého hrnku, který mu Nichols dal před tím než zdal replikátoru svůj požadavek.
     "Tato třída je spíš vyjímkou Jime." odpověděl Nichols. "na mnoho lodích je stále prostor stístněný a kapitán je mnohdy rád, že má alespoň tam chvíli klidu." Nichols si konečně přiložil hrnek k ústum a pomalu začal upíjet.
     "Zásoby energie zde máte tak na pár týdnů , když nebudete příliž plýtvat." Kirk přešel s důvěrného rozhovoru přímo k tíženému problénu. "Avšak pevně doufám,že to nebude potřeba Same a pokud vše vyjde jak doufám, tak se znovu setkáme až na palubě Enterprise." Nichols se neudržel a začal se hlastě smát. Kirk nadskočil tak,že málem rozlil ten zbytek čaje,který tam jěště měl. "Jestli jsem řekl něco směšného,tak se omlouvám." Vypravil ze sebe Kirk a dál nechápavě pozoroval jak se Nichols směje.
     Ten si po chvíli dal ruku před ústa a s obtížemi ze sebe vysoukal. "Pro..miň ..Jime, ale v hlavě se mi objevil obraz, jak jste místo do minulosti skočili o deset let do budoucnosti a našliste mě jak tu sedím s dlouhým plnovousem a čekám, až se setkáme opět na Enterprise."
     Kirkovy se na tváři objevil usměv. "Ještě,že vás neslyší pan Spock, pro něj by byla taková nedůvěra v jeho propočty urážkou."
     "No asi máž pravdu Jime, ale až se setkáme v té staré krasce nahoře ,tak si stejně na tenhle náž důvěrný rozhovor nebudu pamatovat a zase pro mě budete jen někdo kdo se vydává za kapitána Kirka."
     "Až na jednu věc Same." sykl s důrazem na intonaci hlasu Kirk. "Jáá…tě..budu..znát !"
     Nichols se na okamžik zamyslel. "No možná, ale až se tam potkáme, tak mi řekni, že jsi nadevše miloval mojí prababyčku Gillien a máš mě."
     "S pěstí na tváři." dodal Kirk a položil prázdný hrneček na malí stolek vedle pohovky.
     "To ne." odvětil Nichols. "ale podpořil bys to co o sobě budeš tvrdit."
     "Čím ?" nechápavě se zeptal Kirk.
     Nichols usrkl poslední zbytek kakaa a i on odložil svůj šálek. "Když jsem byl malí tak prababyčka Gillien vždy ráda vyprávěla o době kdy byla malá. O dobách kdy moře bylo plné obrovských ryb….nebo vlastně kitovců. Jak nás vždy opravovala. Pak vždy argumentovala s tím, že je dvakrát tak starší než nejstarší Vulkanec. Vždy sme se tomu smáli o ona s nami."
     Kirk v ten moment našpicoval uši.
     "Pak nastala doba kdy lidé začali ty tvory vybíjet takovím tempem, že hrozilo jejich úplné vyhubení. K čemuž později vlasně došlo. Jěště předtím však přišel jedem muž, který tvrdil, že tomu jde zabránit pouze jediným spůsobem." Nichols přestal mluvit, věděl,že Kirk již ví o kom to mluví.
     "Jak se daří Gillien Taylorové ?" Zeptal se Kirk opatrně.
     Nicholsovi se stratil usměv s tváře, sklonil hlavu a smutně odpověděl. "Gillien Taylor-Nicholsová zemřela před šestnácti lety.Podle jejího přání jí rodina nechala spopelnit a její popel jsme pak pijetně rozsypali z lodě v středním Pacifiku."
     Kirk smutně kývnul na souhlas. "Co se vlastně stalo s Georgem a Gracie ?"
     Nichols se zhluboka nadechl, bylo poznat,že tohle téma je pro něj těžké. "Po té co ste je vypustili v San Franciském zálivu, vychovali po několik dalších desetiletí celkem pět mláďat. Přírodní vědci společně s Gillien si uvědomili, že nemohou nechat je mezi sebou se křížít ,takže pomocí genetyky jim implatovali oplodněná vajíčka s pozměněným genetickým základem. Jejich dvěma cerám se tak narodili tři další samičky, které po genetické strance byli vlasně úplně jinými jedinci a mohli se dal křížit bez toho aby docházelo k sourozeneckému incestu.Vše provedli ještě několikrát a v současnosti je ve Pozemských moří ,něco kolem stopadesáti verlib druhu Keporkak"
     "Výte o tom toho docela dost." Uznale jej pochválil Kirk.
     Nichols se opět usmál. "To je zasluha Gillien.Vždy trvala na tom,aby sme si vážili toho, že je tu máme. Hodně členů naší rodiny se zabývá oceanografii. Buď na Zemi nebo na cizích planetách. Jedinou víjimkou byl můj děda s matčiny strany, který jako mnoho předku před ním spravoval velký ranč v Australii a samozřejmě já. Který sice ctí odkaz Gillien,ale přesto mi víc uchvátil vesmír a jeho dálavi, než ocean, který svoje hranice má."
     "Je v tom přeci jenom ironie, že se osudi lidí na nějaký čas rozdělí a pak se zase srazí v okamžiku kdy to nikdo nečeká." Promluvil Kirk ,než však stačil ještě něco dodat ozval se jeho nový komunikátor. Kirk do něj nesměle klepnul. "Tady Kirk."
     "Kapiténe." Byl to Spockuv hlas. "Vše je připraveno k odletu."
     "Rozumím Spocku, hned jsem tam." Odpověděl Kirk a zvednul se s pohodlné pohovky.
     "Budeme vás sledovat senzory Jime." Ozval se v zápěti Nichols. "Pokud se něco pokazí, pošlu za vámi raketoplán."
     "Pokud se něco pokazí Same tak ho asi nebudem potřebovat." Odvětil Kirk.
     Kirk vstoupil do raketoplánu a již bez rozmyslu zahnul přímo do pilotní kabyny. Obě místa již byli obsazeny Spocke a Roorickem. "Když to tak vydím, mám nutkání se vrátit na Enterprise a vypujčit si tam jedno křeslo s poradní místnosti." procedil mezi zuby tiše.
     Roorick jej však slyšel a vstal se svého místa.
     "Chlapče nenamáhej se a zůstaň kde tě je víc potřeba."
     "To není mím umysle kapitáne." Vyvedl jej s omilu Roorick. "Pouze vám chci vysunou židli druhého operátora. To abyste si měl kam sednout."
     Kirk na něj úžasle koukal. "To my říkaž až teď po třiceti světelných letech, kdy jsem si neměl kam sednout !" Kirk měl sto chutí jej na místě uškrtit vlastnima rukama. "Ještě teď mě bolejí ,žebra jak jsem tady sebou fláknul, jenom proto,že jsem stál a neseděl !"
     "Neptal jste se Jime." Odpověděl úplně v klidu Roorick, sehnul se a s boční stěny za svím sedadlem vysunul asi půl metrovou krychli s které vysunul jednoduché opěrádko.
     Kirk rezignoval, zaujal nové místo a ledabyle zavelel. "Zvedně te jí pane Spocku."
     Spock lechce kývnul na souhlas a za okamžik se tmavozelený raketoplán odlepil od světlešedivého plaště talířové sekce Enterprise-D.

     Patnáctá kapitola

     USS Teror

     "Hlášení pane Brody." Promluvil do šumu okolních přístrojů kapitán Franklin.
     "Nevím kapitáne,ale určitě tam něco bylo. Teď je to však pryč." konstatoval Brody.
     Franklin se otočil se svým křeslem. "Pane Fry můžete něco dodat ?"
     "Negativní kapitáne." Odvětil Fry. "Avšak detekuji velké množství trosek na orbitě třetí planety. Bohužel musím konstatovat, že vykazují energetické stopy lodě Federace."
     Kapitán Franklin souhlasně kývnul ,otočil se spět ,podepřel si ruku dlaní a se zájmem hleděl na přibližující se planetu. Kolem které pomalu kroužili dva neveliké měsíce.
     Romulanský raketoplán
     "Do úplného vychladnutí warpjádra zbývá ještě deset minut kapitáne." oznámil Spock.
     "Rozumím." hlesl Kirk "Ste si naprosto jistý, že se maskování spustí ihned jakmile vystoupíme z časového warpu ?"
     "Zajisté kapitáne. Všechny funkce počítače zajišťující maskování se vrátí do původního určení.Chyba je naprosto vyloučena." I když si to Spock neuvědomoval,bylo v jeho hlase slyšet mírné napětí, které se však čím víc mluvil ztrácelo.
     "Kapitáne senzory právě zaznamenali loď vstupující do soustavy Veridian !" promluvil se zvíšeným hlasem Roorick. Kirk vyskočil ze sedačky a postavil se za Rooricka. "Odhadovaná doba příletu ?"
     "Pokud nesníží rychlost kapitáne,tak tu budou do sedmi minut." oznámil pohotově Roorick.
     Kirk pohlédl na Spocka. "Jak dlouho ještě !?"
     "K úplnému vychladnutí warpjádra zbývá ještě čtyři minuty a dvacet šest vteřin."
     "Sakra !" vykřikl Kirk a praštil do opěradla. "Dá se to nějak urychlit ?"
     "To bych nedoporučoval Jime. Počítač by potom nemusel zvládnou zadaný úkol a zkolaboval by. Mohlo by nás to úplně vyhodit s drah času a co víc počítač právě převzal kontrolu nad řízením letu." Spock zvedl ruce nad pult.
     Kirk na jeho dovětek zareagoval rychle ,nemeškal a raději se usadil na svoje místo.Raketoplánem se začal rozeznívat strojoví hlas počítače ,který v romulanštině začal odpočítávat čas do momentu kdy loď vstoupí do časového warpu.
     Roorick mezitím tlumočil. "Osm…sedm…šest…pět…čtyři…tři…dva…jedna…start."
     Raketoplán se mocně otřásla a hvězdy které mohli vidět v předním průzoru se rozmázli v podelných čarách. Kirkovi se na okamžik zdálo ,že jeden z měsíců, který byl napravo od nic se začal vracet po vlastní ose, byl to však jen okamžik,než mu úplně zmizel s očí. Dál už to vypadalo, jakoby letěli normálním warpem. Vše trvalo sotva dvě minuty, přesto Kirkovy připadalo jako by se na ty rozmazané hvězdy díval samou věčnost. Raketoplán vystoupil z warpu tak rychle a náhle jak do něj vstoupil.Prostor i čas se zdál být stejný,stále se nacházeli v soustavě Veridian. "Situace pane Spocku ?!" vykřikl Kirk.
     "Stojíme kapitáne." konstatoval Spock ,když roztančil své prsty po konzoly. "Maskovací pole je spuštěno. Nikdo nás nevidí."
     "Jistě Spocku ! Ale jaký je čas !!?" skoro křičel.
     "Jsme tu sami Jime s třetí planety nevychází žádné nouzové volání. Na orbitě Veridianu III. zjištěny trosky Enterprise - D a Klingonského dravce."
     Enterprise-A
     "Něco tam určitě bylo kapitáne." Odpověděl nejistě Johnston. "Teď je to však pryč."
     Dat vstal se svého křesla a přistoupil k vědecké stanici. "Pane Nicholsi projděte to mohli by to být Ferengové. Je možné,že se nějakým způsobem dostali před nás."
     "Rozumím kapitáne." Pravil v poklidu Nichols.
     "Prozatím udržujte žlutý poplach." Dat se dotkl tlačítka na opěradle svého křesla, aniž by před tím usedl. "Kapitán Dat k admirálu McCoyovi, dosáhli sme soustavy Veridian."
     "Rozumím kapitáne." Ozvalo se skoro okamžitě. "Kvůli čemu je ten povyk ?"
     "Povyk admirále ?" nechápavě se zeptal Dat.
     "Nechte té Vulkanštiny pane Date a odpovězte mi na prostou otázku. Proč tady všude blikají ty žlutá světýlka ?" McCoy nebral s nikým žádné servítky.
     Dat mírně našpulil rty a mírně naklonil hlavu "Admirál nemluvil jsem Vulkansky."
     "Zapomeňte na to." Odpověděl McCoy a přerušil spojení.
     Romulanský raketoplán
     Roorick pohnul jedním prstem pravé ruky na ovládači senzorů dlouhého dosahu. "Kapitáne zaznamenával Federální loď vstupující do našeho prostoru. Zřejmě už tu byli při našem příletu, ale clonila je okrajové planeta toho solárního systému."
     Kirk svraštil obočí. "Je možné, že nás viděli, ještě než sme se zamaskovali ?"
     "To nevím kapitáne, ale pokud ano, tak sme se na jejich senzorech museli jevit jak odraz."
     "Fajn." hlesl Kirk. "Stejně to hlídej a nahlaš jakýkoliv rychlí manévr z jejich strany.Je tu možnost ,že zaznamenají naší poruchu v maskovacím poli."
     "Krajně nepravděpodobné Jime." zaskočil ho Spock. "Roorick s mojí pomocí upravil jeden emitor silového pole s Enterprise-D. Měla by vydržet dost dlouho na to, než dokončíme úkol."
     "Kdy ste se mi chystali tuto informaci sdělit ?"
     "Prozatím nebyl důvod vám takovouto informaci sdělovat kapitáne." podotkl Spock.
     "Spocku nech tý formálnosti !" Kirk si moc dobře uvědomil,že Spock má pravdu.Tu informaci mu opravdu řekl až když bylo důležité aby jí Kirk znal, přesto nechtěl ztratit tvář. "Našli ste už tu Ferengskou loď ?"
     "Nikoliv Jime.Máme nevýhodu v tom,že nevíme z jakého směru se sem dostala. Pokud jsou mé údaje správné tak s informací které mi poskytl pan Nichols, zbývá do zničení Enterprise méně než čtrnáct hodin."
     Kirk si podepřel palcem a ukazováčkem bradu a pomalu si jimi mnul strniště, které mu za těch pár dnů vyrašilo na tváři. "Rooricku obrať raketoplán a zaveď nás na odvrácenou stranu Veridianu III. Bylo to jediné místo,kde se mohli na dost dlouhou dobu schovat."
     Roorick bez odpovědi rozpohyboval stroj a zamířil přímo k Veridianu III.
     Kirk mezitím vstal a ještě naposledy se podíval skrz přední průzor. "Budu v zadu, pokud na něco narazíte,tak mi okamžitě hlaste." pronesl,otočil se na podpatcích a odešel pryč.
     Už nevyděl jak se Spock zvedl také a následoval jej.
     USS Teror
     "Je tam někdo živý pane Fry ?" zeptal se sklíčeností v hlase kapitán Franklin když se díval skrz hlavní obrazovku na dílo zkázy.
     "Nikoliv kapitáne i v částech které se zdají vhodné k udržení života, nenalézám žádné známky po dýchatelné atmosféře.Avšak ve zbytcích talířové sekce detekuji slabou pozitronovou energii."
     "Dá se poznat co to je ?" zeptal se skepticky Franklin.
     "Jediná známá pozitronová energie, která je známá. Pochází od androida Data ,který slouží pod kapitánem Picardem na Enterprise." Fry mluvil strojově a nezaujatě.
     "Kapitáne možná je to hloupost." promluvil pilot Brody. "Na planetě zachytávám už nějakej čas tísňové volání pocházející zřejmě s talířové sekce Enterprise-D."
     Kapitán Franklin svraštil obočí. "Sakra chlape to mi říkáte až teď !?"
     "Promiňte kapitáne ,ale předpokládal jsem, že je stále aktivní tísňové volání na Enterprise-D."
     Kapitán Franklin vyskočil se svého křesla a přešel ke Brodyho konzoly. Prsty pravé ruky začal pohybovat po panelu aby sám zjistil víc. "Pane Brody zřejmě vás nechám zopakovat si základní poučky s hvězdné academie, aby ste pro příště věděl, že takovéto věci se hlásí bez ohledu na to jestli váš velicí důstojník mluví k někomu jinému, nebo ne. Za takovýchto okolností by se vaše nekázeň dala omluvit.Toto je však jiná situace, vy ste se soustředil pouze na svůj vlastní úsudek bez toho aby ste to konzultoval z někým jiným a co víc na planetě se nachází patnáct živých osob." Franklin se narovnal a otočil se na komunikátorku. "Podporučíku Hensnová, pokuste se spojit s těmi dole !"
     Hensnová kývla na souhlas . "Spojení navázáno." špitla za okamžik.
     Franklin mezitím opět usedl do svého křesla ,po sdělení Hansnové začal ihned mluvit. "Tady kapitán Franklin s USS Teror.Slyšímně někdo !?"
     V komunikaci to mírně zapraskalo než se ozval hlas. "Jsem rád,že vás slyším kapitáne Frankline . Tady nadporučík Nichols,třetí důstojník na palubě USS Enterprise ,už sme si mysleli ,že na nás všichni zapomněli."
     "V žádném případě nadporučíku." Odpověděl mu Franklin. "V nejbližší době vám tam pošlu potraviny a zdravotnický materiál."
     "Mi tu na vás počkáme kapitáne." Odvětil sarkasticky Nichols.
     Komunikace byla prozatím ukončena ,kapitán Franklin se však zase zaměřil na svého pilota."Pane Brody povede výsadek a zjistíte jejich totožnost, ještě dříve než je sem přeneseme. Nechtěl bych se dočkat toho, že bych si na palubu donesl dobrovolně nějaké cizí špehy."
     "Rozkaz kapitáne !" hlesl Brody a odešel z můstku. Jeho místo okamžitě nahradil někdo jiný.
     "Pane Fry." Pokračoval v udělovaní rozkazů Franklin. "Vy se postarejte o tu pozitronovou energii .Pokud je to opravdu to co zbylo s nadporučíka Data.Chci to mít na palubě."
     Mezitím dole stál nadporučík Nichols u opravené taktické konzole a kontroloval údaje, které mu nahlásil praporčík Ravirez."Ste si naprosto jistý praporčíku, že tam byli skoro deset minut ,než nás kontaktovali ?"
     "Ano pane !?" přitakal Ravirez. "Jsem si však naprosto jistý, že je to loď Federace."
     Nichols klepl do svého komunikátoru. "Nichols Sarchenkovi, podporučíku ozvěte se."
     "Tady Sarchenko pane."
     "Jak daleko ste s opravou raketoplánu ?"
     "Motor byl v téměř dokonalém stavu pane ,ale některé energetické články byli rozbité, tak jsme použili ty z toho druhého." Sarchenko se na nějakou chvíli odmlčel. "Teď jsem to ještě konzultoval s praporčíkem Kamenem a shodli jsme se ,že tenhle ptáček bude schopen lítat do půl hodiny."
     "Velmi dobře pane Sarchenko,pokud se však objeví nějaké komplikace ihned mě informujte."
     "Rozumím pane."
     Nichols si založil ruce za záda a vrátil svojí pozornost praporčíkovi stojící vedle něj. "Pane Ravirezi je teď někdo nahoře ?" zeptal se a ukázal prstem nahoru.
     "Ne pane.Někteří se šli vyspat a zbytek se stará o zprovoznění ještě několika dalších replikátorů."
     "Odvolejte je pane Ravirezi a pošlete je aby pomohli podporučíku Sarchenkovi."
     "Pane není však oprava toho raketoplánu již zbytečná ?" zeptal se opatrně Ravirez.
     Nichols se zamračil a odvrátil se od něj. "Až si to budu myslet Ravirezi, budeme s ním na cestě domů ,zatím je stále potřeba."
     Romulanský raketoplán
     Spock zahlédl Kirka okamžitě jak vstoupil do zasedací kajuty raketoplánu. Seděl v čelním křesle a měl hlavu schovanou v dlaních svých rukou, které se opírali lokty o desku stolu.
     "Spocku jak je taková Ferengská loď vůbec velká." Zeptal se první Kirk aniž by změnil svojí pózu.
     "To nedokáži přesně určit Jime, ale některé jejich starší lodě byli jen o něco větší než naše Enterprise." odpověděl Spock a přistoupil blíže ke stolu.
     Kirk se narovnal a ruce složil do klína. "Možná ste měl pravdu pane Spocku. Chvíli jsem měl pocit jako za mlada, ale teď mě opět převládá nejistota a ať se snažím jakkoliv nenapadá mě nic co by dokázalo zvrátil osud téhle lodi a lidí na její palubě."
     "Na čem ti Jime záleží víc ? Na tom,že zklameš sebe,nebo ,že zklameš ty na palubě Enterprise.Ty kterým si před lety prozrazoval své obavy a přání ?"
     "Mluvíš jak starý pastor co žil kousek od nás Spocku, když jsem byl malý." podotkl Kirk.
     "To však není odpověď na mojí otázku." Ohradil se Spock.
     "Jistě,jistě,ale problém je v tom,že si myslí ,že zklamu sebe a přitom více myslím na to, že zase zklamu je. Je to pro mě bludný kruh."
     "Vskutku zajímavé Jime, přesto se mi zdá nelogické předpokládat, že můžeš zklamat někoho kdo ani neví, že žiješ."
     "No, ale to……" Kirk už nestačil dopovědět svojí námitku.V ten moment se totiž ozval Roorick.
     "Našel jsem tu Ferengskou loď Jime !!" vykřikl přes interkom tak hlasitě,že Kirk nadskočil.
     Hrtnel
     Ferengská loď se přiblížila ze strany od slunce, tak aby senzorům ztížila jejích detekci. Postarší fereng seděl na svém vyvýšeném křesle a tupě zíral na pískově zelenou planetu před sebou. Jeho dva pochopové Hlisp a Gviris, na jehož jméno si spomněl teprve před pár hodinami. Několik dnů proto pověřoval nejrůznějšími úkoly výhradně Hlispa. Sice nebylo jeho povinností si zapamatovat všechna jména svých podřízených, avšak toto byl jeden z jeho nejvěrnějších a on před ním nechtěl ztratit tvář a úctu kvůli tomu, že si nedokáže zapamatovat jeho jméno.Ti dva teď tedy pohybovali svými malými prsty, které však stačili na počítání peněz, po ovládací kouli a soustředěně hleděli před sebe. Což Gvist samozřejmě vidět nemohl. "Gvirisi jaká je naše současná poloha vůči nim !?"
     Gviris se zazubeně usmál na svého společníka Hlispa, čímž mu chtěl naznačit, že ctěný Gvist mu opět dává svojí přízeň. "Jsme stále plně kryti třetí planetou ctěný Gviste. Nemohou nás tedy vidět."
     "Velmi dobře." Procedil mezi zuby Gvist. "Naveď loď na stacionární orbitu a vypusť naše ma-skované sondy aby sme viděli za horizont. Chci přesně vědět co právě dělají." Gvistovy se na tváři objevil usměv .Tyto malé sondy totiž dříve patřili Romulanům a byli vybaveny zmenšenou verzí generátoru maskovacího pole.Byl to jeho největší obchodní úspěch a i když to již bylo před řádkou let, stejně se tím všude stále chlubil. Z výšin jej však sesadil Hlisp, který se chtěl před svým ctěným Gvistem ukázat.
     "Ctěný Gviste zaznamenal jsem poruchu maskovacího pole na špionážní sondě číslo tři."
     "Je vidět ?" zeptal s mírnou obavou Gvist.
     "Ne ctěný Gviste, je však jisté, že již nedokáže maskovat svou iontovou stopu. Pokusím se ji odklonit tak aby to vypadalo, že jí tam zanechala nějaká prolétající loď." pravil Hlisp.
     Gvist už jej chtěl pochválit za vlastní iniciativu, pak jej však napadlo něco lepší. "Zamítá se !" vykřikl. "Gvirisi oslab maskovací pole na sondě číslo tři, aby se tak zvětšila iontová stopa a naveď jí po orbitě spět k nám. Až se vrátí přenes jí na palubu."
     "Ctěný Gviste promiňte,že se ptám ? Ale nenavede to Enterprise přímo k nám ?"
     "Jistěže hlupáku!! S tím právě počítám !"
     Romulanský raketoplán
     "Kde jsou ?" zeptal se Kirk jakmile položil pravou nohu na práh vchodu do pilotní kabiny.
     "Skrývají se v radarovém stínu Veridianu III kapitáne." Odpověděl pohotově Roorick.
     "Co je to za typ ?" zeptal se s mírným napětím v hlase Kirk.
     "Podle Romulanské databáze, dvacet let starý typ. V Ferengské flotile se již nepoužívá, podle toho co tady čtu se zdá, že bylo několik těchto lodí před několika lety prodány ve veřejné dražbě. Současné vybavení neznámé. Majitel neznámí."
     "Ve veřejné dražbě ?" zopakoval Kirk jeden Roorickuv výrok.
     "Ferengské vojenské velení se řídí stejnýma zákony zisku. Nepamatuji si číslo, ale zdá se, že na toto se vztahuje ,že dali se to prodat. Prodej to." Roorick se usmál, ale dál se věnoval senzorům.
     "Už je viditelná, provádím maximální zvětšení."
     Kirk usedl na prázdné místo vedle Rooricka a zaměřil svůj pohled na jeden z mnoha monitorů. "Vypadá jak plazící se netopýr." Řekl si pro sebe Kirk
     Roorick jej však se svým dobrým sluchem opět slyšel. "Netopýr ?" zeptal se nechápavě.
     "Taková malá okřídlená myš co lítá jenom v noci. V mnoha jeskyních na Zemi je jich ještě spousta. Tedy vlastně bylo jich spousta, nevím jaká je situace teď." Zauvažoval nakonec Kirk.
     "Okřídlená myš ?" zeptal se s ještě větším nepochopením Roorick.
     "Zapomeň na to chlapče." Odvětil Kirk a zahleděl se ještě víc na Ferengskou loď.
     Enterprise-D
     Fry stál v částečně uklizené kapitánské kajutě a čekal jako Kirk před několika hodinami, až mu Nichols podá vybraný nápoj. "Musím přiznat nadporučíku Nicholsi,že jsem překvapen. Nečekal jsem,že spolu budem hovořit na palubě Enterprise."
     Nichols vytáhl z replikátoru dva slabě kouřící šálky a jeden z nich podal poručíku Fryovi. "No je to takoví malí zázrak." Odpověděl Nichols a naznačil aby usedl na pohovku.
     Fry odmítl a jemně naznačil, že zůstane stát. "Nechal jste sem přenést účelně nadporučíku ?" zeptal se Fry.
     "Ano." zalhal Nichols. "S pěti delšími členy posádky jsme měli za úkol prozkoumat zbytky Enterprise a zajistit nějaké důležité Federální technologie. Pokud tu tedy zbyli." Nichols dál nevázaně lhal, protože si nebyl jist za jakým účelem sem jeho loď přiletěla.
     "Já jsem jich tu však napočítal víc než jenom šest mužů, pane Nicholsi." Ohradil se Fry.
     "Ti další měli pod velením podporučíka Sarchenka vyzvednout ostatky kapitána Kirka." To byla jedna s polopravd na kterou se dohodl se Sarchenkem, aby si tak částečně kryl záda.
     "Jak ste je sem dostali ?" zajímal se dál Fry, avšak dřív než stačil Nichols říct jednu ze svých dobře připravených lží, zapípal Nicholsuv komunikátor.
     "Můstek nadporučíku Nicholsovi." Ozvalo se v zápětí.
     Nichols klepnul do svého komunikátoru. "Tady Nichols, co se děje Ravirezi ?"
     "Pane asi by ste sem měl jít. Ze senzorů dostávám podivně skreslené údaje a USS Teror se nám nehlásí. Překontroloval jsem opravenou komunikaci a vše funguje v rámci daných možností."
     "Rozumím Ravirezi." odvětil Nichols. "Zavolej Brunnera ať se dostaví na můstek a Sarchenko se připraví k odletu s částí mužstva."
     "Rozkaz pane." Ozvalo se ještě než komunikátor ztichl.
     Fry jeho rozkazy chvíli nevěřícně poslouchal, pak sám klepl do komunikátoru. "Poručík Fry k USS Teroru.Terore prosím ohlaste se !" Žádná odezva se nedostavila.
     I Nichols jeho snažení pozoroval s mírnou obavou. Když komunikátor zůstal tichý, položil šálek na malý stolek a vyrazil otevřenými dveřmi k nejbližšímu průlezu na vyšší palubu. Cestou se dotkl svého komunikátoru aby se ještě na něco zeptal. "Pane Ravirezi máte pořád USS Teror na svých senzorech ?!"
     "Potvrzuji nadporučíku." Odpověděl opět pohotově Ravirez. "Stále drží svojí polohu na orbitě a nehýbe se."
     "Nahlaste mi kdyby se na jeho poloze něco změnilo….Hned jsem tam… Nichols Končí." Nicholsovy stalé víc připadalo, že klidný průběh téhle mise vzal definitivně za své. Během dalších pěti minut se dostali skrz průlezy na můstek. Brunner společně s Ravirezem pozorovali taktickou konzoli. "Stav praporčíci !?" vykřikl jen co stál pevnýma nohama na můstku.
     "Stále stejný pane." Odpověděl Brunner. "USS Teror stojí na místě a prostě s námi odmítá ko- munikovat."
     "Dá se ze senzorů zjistit, že by mohli k tomu mít pádný důvod !?" ptal se dál Nichols když k nim rázoval přes půlku můstku.
     "To se nedá za těchto okolností zjisti pane." Hlesl nervózně Ravirez. "Senzory které máme k dispozici pracují pouze v omezeném režimu a úzkém pásmu. Jestli je na orbitě další loď, může být za hranicí jejich dosahu. Je zázrak,že vidíme vůbec něco."
     Nichols již potřetí klepl do svého komunikátoru. "Pane Sarchenko s okamžitou platností evakujujte co největší počet členů posádky. Pokud se do dvou hodin neozvu ,zkuste se s raketoplánem dostat s planety a odleťte na nejbližší stanici nebo planetu Federace."
     "Ale nadporučíku ?!" zkoušel zaprotestovat Sarchenko.
     "Potvrďte,že jsem rozuměl rozkazu !!" zařval Nichols.
     "Rozkaz pane." Hlesl Sarchenko.
     "Pane Nicholsi není toto opatření přiliž zbrklé ?" zeptal se Fry. "Může se třeba jednat o poruchu v komunikaci. Jistě se zachvíli ozvou."
     "Tato mise mě s takových závěrů vyléčila pane Fry." pravil podrážděně Nichols. "Myslím však, že je ve vašem zájmu zavolat sem ty dva vaše muže s kterým ste sem transportoval."
     "Jejich další přítomnost tu nebyla zapotřebí pane Nicholsi. Krátce před tím než ste mě zavedl do kapitánovy kajuty, přenesli sem zásoby atransportovali se spět."
     "Nadporučíku přijímáme správu !!" vykřikl Ravirez.
     "Pusťte to." Odpověděl Nichols.
     Ravirez kývnul a zadal příslušný povel na panelu. "Jsm…..napa..ni…ne..me….odolat..dlou.. Jsou….t….Ro…mu..né….." Ravirez Rozpohyboval své prsty po konzoly, nakonec však zamítavě zakýval hlavou. "Nic víc kapitáne !"
     "Co senzory pane Brunnere !!?"
     "Potvrzuji, že jsou zřejmě napadeni pane. USS Teror provádí únikové manévry."
     "Co ten útočník !?" naléhal víc Nichols.
     "Několikrát se dostal do senzorové paprsku, ale nedokáži potvrdit jeho totožnost. Nemáme přístup k databance Enterprise." Na Brunnerovy bylo vidět,že se usilovně snaží zjistit něco víc,ale jeho snaha byla marná.
     "Brunnere, když jste byl s kapitánem Kirkem u jádra počítače, nezjistil ste tam jestli jsou funkčí phasery na horní časti talířové sekce ?" Nicholsnovou hlavou se honili ještě další možnosti s kterýma se zatím nesvěřoval.
     Brunner naštěstí pochopil o co Nicholsnovi jde. "Tato část vybavení byla z velké části demontována, pouze jeden z phaseru je schopen palbi pane. S energií s této lodě však máme k dispozici pouze tři, maximálně pět výstřelů. Pokud připojíme generátor, který jsme přivezli sebout tak jich možná zvládnem o něco víc."
     "Rozumím." sykl Nichols. "Proveďte !"
     "Kapitán Kirk ?!" zeptal se nevěřícně Fry.
     "Dlouhý příběh ,ale doufám, že se mu povede to co zamýšlí, protože tahle budoucnost se mi nelíbí." Procedil mezi zuby stekle Nichols.
     "USS Teror byl zřejmě zničen !!" vykřikl Ravirez. "Úplně se mi ztratili se senzorů."
     "Jak jste na tom pane Brunnere !?"
     "Hotovo pane." Odpověděl pohotově Brunner. "Převedl jsem všechnu dostupnou energii do phaserů. Kromě nich jde energie už jen sem."
     "Dobrá práce pane Brunnere." Hlesl Nichols. "Teď se všichni tři pokuste dostat co nejdál odsud !!" odstrčil je od taktické konzole. "Snad bude Kirk rychlejší než ti nahoře."
     Enterprise-A
     Data ovládl pocit, který po dlouhé přemýšlení definoval jako lítost. Litoval toho, že musel admirálovy povědět, že po jeho příteli není ani památky. McCoy nad tou správou jen souhlasně kývnul hlavou ,zřejmě si o tom myslel své.
     Dat vystoupil s turbovýtahu a rozhlédl se po můstku. Tento lidský pohyb začal dělat instinktivně pár dnů po tom co Enterprise opustila dok. Byl to rychlí způsob jak zjistit okamžitě aktuální osazenstvo můstku. Na velitelském křesle po dlouhé době spatřil Scottyho, který živě rozmlouval s kormidelníkem Johnstonem.
     "Jaké jsou v tomto bodě vaše závěry chlapče ?"
     "Nejsem si úplně jist Scotty." Pronesl s mírnými rozpaky Johnston. "všechno nasvědčuje tomu, že tu před námi někdo byl a to celkem nedávno."
     Scotty se zapřel pravou nohou,aby tak otočil velitelské křeslo směrem k vědecké sekci.Dat stále stál u turbovýtahu,takže jej Scotty nemohl nepřehlédnout. "Promiňte kapitáne nevěděl jsem, že ste již tady !?" vypravil ze sebe místo otázky,kterou měl právě na jazyku.
     "To je v pořádku pane Scotte." Odvětil Dat. "pokračujte." dodal a pomalu přešel k Johnstonovy.
     Scotty kývnul a opět zaměřil svůj pohled na vysokého mladého může, který seděl u vědeckého stanoviště místo Nicholse. "Pane Miozi dá se kompletní analýzou iontové stopy poznat co to bylo za potvůrku ?"
     "Už jsem se o to pokoušel komandére." Odvětil hrubým hlasem Miozi. "Iontová stopa je příliš narušena, nedá se ani poznat kdo nebo kdy to tu zanechal."
     "Izolujte jeden fragment a proveďte analýzu jeho rozpadu. Mělo by nám to říct alespoň přibližný čas průletu té lodi." Dat se nechtěl odradit ukvapeným závěrem nezkušeného důstojníka.
     "Ano kapitáne." Sykl mírně uraženě Miozi ,než se otočil spět čelem aby provedl žádanou analízů. Ta mu trvala jen pár minut. "Zřejmě jsem něco pokazil,protože mi to tady ukazuje,že ta loď tudy prolétla ani né před hodinou." V Miozio hlasu se již vytratil ten uraženej podtón.
     "Pane Johnstone spočítejte předpokládaný směr letu té lodi !" pravil Dat silnějším hlasem než když před chvílí mluvil na Miozio.
     "Stopa mizí za horizontem planety,dá se tedy předpokládat, že udržuje nižší orbitální dráhu u této planety kapitáne."
     "Podporučíku Uhuro,sdělte výsadku,že se možná na planetě o něco zdrží a kontaktujte nejbližší lodě o možném kontaktu s Romulany." Pronesl vážně Dat. ".Na všech palubách vyhlaste žlutý poplach."
     "S čeho tak usuzujete kapitáne." podotkl Scotty když vstával s velitelského křesla aby Datovy uvolnil místo. "Nevidím nic co by mohlo nasvědčovat,že jde o Romulany."
     "Iontová stopa je přiliž porušená na to aby byla stará ani né hodinu komandére." Odvětil Dat."Pane Johnstone vyveďte loď se stacionární orbi……"
     Jonston jej však přerušil. "Kapitáne na pěti hodinách se právě demaskovala Romulanská loď !"
     "Úhybné manévry !" vykřikl Dat. "
     "Střílí ze svých disruptorů !" hlásil dál Johnston.
     "Všechnu energii do štítů !!" vykřikl opět Dat a zaryl prsty do opěradla,ale očekávaná otřes se nekonal. "Co se děje pane Johnstone !?"
     Johnston byl viditelně zmaten. "Nestřílejí na nás pane."
     "Vysvětlete !" vyštěkl Dat.
     "Zatím neznám důvod kapitáne,ale romulanská loď se opět zamaskovala." Johnston se zarazil. "Okamžik…Sakra." zaklel. "Promiňte pane.Zpoza druhého měsíce vylétá Ferengská bojová loď.
     Konfigurace je stejná jako ta s kterou jsme se setkali před několika dny."
     "Pane Scotte myslím,že vás teď bude víc potřeba ve strojovně !" promluvil již s klidem Dat.
     Scotty odtrhl pohled od hlavní obrazovky a zaměřil se na Data. "Už tam letím !" odpověděl a zmizel v turbovýtahu.
     Enterprise se konečně otřásla a jeden s kontrolních monitorů explodoval v záplavě jisker. "Štíty na osmdesáti devíti procentech !" vyštěkl Kruger sedící vedle Johnstona. Na můstku bylo již cítit vzrůstající napětí a obavy.
     "Úhybný manévr beta !" křikl Dat. "Phasery pal !"
     Enterprise vystřeli plnou silou svých phaserů do štítů Ferengské lodi. "Minimální účinek kapitáne." informoval opět Kruger. "Pane na levoboku se opět demaskovala Romulanská loď.Zdá se, že se jedná pouze o raketoplán." Lodí projel mohutnější otřes. "Štíty na osmdesáti procentech."
     Romulanský raketoplán
     Kirk v obavách hleděl na svojí starou loď jak v krátkých intervalech pálí se svých phaserů na Ferengskou loď. "Rooricku přibliž se k Enterprise s levoboku a vystřel společně s ní na Ferengy. Snad to naše společná palba naruší jejich štíty."
     "Nebylo by lepší se s nimi spojit kapitáne ?" zeptal se Roorick. "Pak bychom mohli lépe rozdělit naše síli."
     "Nevím co by pro ně znamenal fakt,že jsme na palubě já a Spock.Už jenom to,že po nás nezačli taky střílet se rovná zázraku." Kirka však trápil jiný důvod než ten s kterým se svěřil Roorickovy.Hlodal v ňom pocit,že v něm uvidí něco jiného než náhodnou pomoc.
     Hrtnel
     Gvist rázně praštil do opěradla svého polstrovaného křesla. "Kde se tady sakra vzali !!" zařval tak ,že mu tmavá pokožka zrudla stekem.
     "To nevím ctěný Gviste.Jedná se však pouze o malí raketoplán" Odpověděl Gviris. "Než je stačím zaměřit,vždycky zmizí.Jejich palba však pro nás neznamená hrozbu."
     Ferengskou lodí otřásl mocný výbuch. "Přímí zásah fotonovým torpédem do naší zadní sekce. Štíty klesli o patnáct procent."
     "Fotonová torpéda.Plný rozptyl !" procedil mezi špičatými zuby Gvist.
     Hlisp se otočil na svého velitele. "Ctěný Gviste přijdeme o zisk,tato taktika je může zničit ! Naše náklady se tak ani zdaleka nevyrovnají možnému zisku,který můžeme získat s případných trosek."
     "Moment překvapení vzal za své a je nanejvýš zřejmé,že se ten zatracený android pokusí co nejdříve použít to nejcennější co mají na palubě."
     "Ano." hlesl Hlisp.
     Enterprise-A
     "Úhybný manévr vzor gama." Vyrovnaně přikázal Dat. "Útočný vzorec Kirk pět."
     Enterprise vystřeli jeden pár fotonových torpéd,propadla se dolu a vypálila postupně ze všech phaserovích bank na horní části talířové sekce.Inerciální tlumiče zařvali, jak se snažili vyrovnat mohutné přetížení,které by házelo posádkou jako hadrovými panenkami.Následně nato dvě torpéda vyslané útočícím plavidlem neškodně proletěla mezi warpovími motory Enterprise.
     Johnston prsty pohnul co nejrychleji po pilotní konzoly spět a palcem zadal povel k další palbě.
     Příď Enterprise se zase zvedla a odpalovače vyslali do vesmíru další dvojici fotonových torpéd, které přímím zásahem zasáhli štíty na dolní sekci přídě ferengské lodi. Na jejím můstku v ohlušující explozi vybuchla ovládací koule a srazila Hlispa s jeho křesla.Velké uši měl rozsekány množstvím úlomků, které se oddělili po destrukci koule.Byl na místě mrtev.I Gvirise zasáhl sprška ostrých částí ,které mu způsobili četné tržné rány na obličeji a ruce kterou se pokusil ochránit si oči.
     "Vystřel znova !" zařval Gvist. "Plný rozptyl !"
     Gviris však neodpovídal,ještě se otočil na svého velitele a pak se zhroutil na zem.
     Gvist vyskočil s křesla a přiskočil k ovládacímu pultu.Kde pěstí praštil do ovládaní palby fotonových torpéd.Držel jej dokud počítač neohlásil prázdný zásobník.
     "Picardův manévr !" zařval Dat.
     "Warpoví pohon mimo provoz….pouze.. impuls a manévrovací trysky !" odpověděl Johston.
     "Manévrovací trysky napravo plný tah.Všechnu energii do předních štítů !" Enterprise uhnula ve zlomku vteřiny doleva a vyhnula se tak prvním dvou torpédům s pěti. "Úhybný manévr gama-3,
     plný tah impulsních motorů !" Stará loď se opět propadl dolů,naklonila se doleva a takřka udělala kotrmelec. Díky tak šílenému manévru se vyhnula třetímu torpédu.Čtvrté stačilo již skoro zareágovat a otřelo se opravou spodní část sekundárního trupu ,ale na poslední nestačila ani Datova rychlost. Plnou svou silou zasáhlo hangárovou palubu. Přetížením vypadli inerciální tlumiče, což způsobilo,že i sedícím se ztratila půda pod nohama a obrovská síla je vymrštila ze svých míst. Dat se na svém křesle zhoupnul a jen s vypětím všech sil se dokázal zapřít a dostat se ke kormidlu. Musel co nejdříve srovnat loď
     Romulanský raketoplán
     "Dostali přímí zásah kapitáne !!" vykřikl Roorick. "Ferengská loď nabíjí své zbraně."
     Kirk odtrhl pohled od silně nakloněné Enterprise,která se neřízeně pomalu otáčela kolem své osy.
     "Odmaskuj nás !" vyštěkl Kirk. "Všechnu energii do disruptoru a namiř do čtverce jedna-tři-pět. Jejich štíty tam jsou nejslabší."
     Raketoplán se přiblížil k Ferengské lodi ,na poslední chvíli se demaskoval a vystřelil. "Přímí zá-sah !" vykřikl radostně Roorick. "Mají proražený trup na levoboku."
     "Enterprise se srovnává." Pronesl Spock,který se postavil za Rooricka. "Jejich štíty však klesli na dvacet procent." Raketoplán se otřásl a Spock musel zarýt své prsty do polstrování křesla aby neupadl.
     "Intenzita štítů nám klesla na šedesát procent,je zřejmé,že ani mi si nemůžem dovolit další přímí zásah." radost s Roorickova hlasu zmizela.
     "Spocku můžem se při síle štítů Enterprise bezpečně přenést na palubu ?" zeptal se s důrazem
     v hlase Kirk.
     "Zajisté, jejich štíty jsou na…."
     Kirk jej však přerušil. "Rooricku dokázal bys raketoplán řídit na dálku ?"
     "Ano.Postačí přístupové kódy a správná frekvence."
     "To mi stačí." odvětil Kirk. "Spocku připrav transportér,mizíme odsud."
     Enterprise-A
     Dat poklekl aby zkontroloval životní funkce Johnstona,který ležel s nohama pod sebou nedaleko kormidla.Žil, ale byl v hlubokém bezvědomí.
     Kruger se při nárazu stačil zachytnou svého křesla, ale i ta si uvědomil,že ruku kterou se držel má s největší pravděpodobností zlomenou. Pokoušel se utlumit bolest tím, že se soustředil na systémy Enterprise. "Štíty jsou…na dvaceti….procentech. Zjišťuji proražení trupu na palubě dvacet a dvacet jedna .Zadní sekce,odnesl to hlavně hangár raketoplánů.Ze všech palub hlášení zraněný, zatím žádní mrtví."
     "Co Ferengské plavidlo ?" zeptal se opět poklidně Dat aby jej přiliž nedeprimoval.
     Kruger zvedl oči a podíval se na hlavní obrazovku,která chvilkama vypadávala. "Senzory hlásí, že na ní právě útočí ten Romulanský raketoplán."
     Dat usedl do křesla pilota. "Zadní manévrovací trysky mimo provoz. Přední na šedesáti procentech maximální kapacity. Pokusím se z jejich pomocí co nejvíce vzdálit ." Enterprise se takřka neznatelně pohla a začala couvat.
     "Raketoplán dostal zásah." Stroze oznámil Kruger. "Obrací se a letí k nám."
     Ztichlým prostorem můstku, kterým se jen tu a tam ozval tiché sténání, se z ničeho nic ozvalo. "Jdeme k vám."
     Kruger vytáhl zdravou rukou phaser a chaoticky jim mával kolem sebe.
     "Položte to poručíku !" vyzval jej Dat.
     "Ale kapitáne ?" zaprotestoval Kruger.
     "Myslím,že by ste ho měl poslechnou poručíku." ozval se cizí hlas za ním.
     Dat vyskočil s pilotova křesla a s vytaženým phaserem mířil na trojici postav, které stáli u vchodu do turbovýtahu. Jednoho z mužů okamžitě poznal,byl to Spock který na něj hleděl s pozvednutým pravým obočím.
     Spock si musel sám sobě přiznat ,že zde Data nečekal. Přesto se nedal zaskočit a v klidu pravil "Pane Date bylo by logické nám v tuto chvíli věřit."
     Dat sklopil zbraň a postavil se tak aby jí nemohl použít ani Kruger.
     Kirk lusknul prsty a ukázal prstem Roorickovy směr. "Chlapče pospěš ,máme málo času."
     Roorick se pohnul směrem k vědeckému stanovišti ,kde odstrčil zhrouceného Miozzio. "Zadávám ovládací kódy."
     "Co jádro ?!" zavrčel Kirk.
     "Výbuch jádra za padesát sekund. Přebírám řízení a nasměrovávam jej směrem k Ferengské lodi."
     Roorick se snažil aby se mu prsty po vědecké konzoly pohybovali co nejrychleji.
     Dat se otočil směrem k hlavní obrazovce, na té spatřil jak se malí raketoplán na plní impuls žene k ferengské lodi. Ta jej viděla jako snadný cíl a pálila po něm se svých zbraní.
     "Jedenáct..deset..devět..osm." odpočítával Roorick. "sedm…šest..pě…přímí zásah do levého motoru raketoplánu. Úplná ztráta rychlosti…..už jej neovládám." smutně konstatoval Roorick narovnal a sám se podíval na hlavní obrazovku. Raketoplán se stočil a zmizel v záblesku malého slunce.
     Kirk se chytil opěradla v očekávání otřesů, avšak Enterprise se jen lehce zachvěla. "Jak jsou na tom Ferengové ?" zeptal se všeobecně aniž by někoho jmenoval, prostě doufal, že mu někdo odpoví.
     "Zřejmě vytušili naše umysli, protože stačili zničit raketoplán dřív, než je mohl vážněji poškodit."
     odpověděl Roorick, který ještě stále vyhodnocoval získané údaje.
     "Sakra !" zaklel nahlas Kirk, obešel velitelské křeslo. "Pane Spocku zjistěte stav té ženy u komunikace a spusťte všeobecný signál z žádostí o pomoc." Kirk se obrátil směrem k hlavní obrazovce, na které vyděl jak se Ferengská loď dala do pohybu směrem k nim. "Poručíku stav zbraní ?"
     Kruger pochopil ,že mluví na něj, ale než odpověděl obrátil se na Data. Který souhlasně kývnul hlavou. "Všechny phaserové banky bez energie.Štíty na deseti procentech."
     "Odpalovače torpéd ?" zeptal se ještě Kirk.
     "Zatím pod energii, obsluha se mi však nehlásí .Automatické nabíjení mimo provoz." Kruger byl až moc konkrétní.
     Kirkovy se hlavou prohnala myšlenka,v tom smyslu,že takhle si příchod na Enterprise nepřed-stavoval. Zhluboka vydechl a praštil pěstí do ovladače interkomu na velitelském křesle. "Můstek strojovně !"
     "Tady strojovna. Je dost,že od vás někoho slyším už jsem se chystal převzít kontrolu odsud." byl to Scottyho nezaměnitelný hlas. "Sakra co tam nahoře děláte ,půlka mužstva mi tu lítá v luftu. Je zázrak, že tu všichni dejchaj."
     "Scotty o tom až potom." Odvětil na to Kirk. "Jak jsme na tom ?"
     "Špatně,protože semnou mluví starej Jim Kirk a to znamená, že jsme na onom světě." Odpověděl Scotty.
     Dat klepl do svého odznaku na hrudi. "Scotty tady Dat, to je nelogická úvaha. Musíme se co nejdříve pohnout z místa."
     "To asi nepude kapitáne. Dilitiové krystaly jsou v háji a do warp jádra nejde žádná šťáva. Jak bysme řekli u nás doma. Jsme na suchu."
     "Volají nás." stroze oznámil Spock.
     Kirk se obrátil na Spocka. "Spocku vem si Rooricka a nabijte torpédomety ručně."
     Spock kývnul na souhlas a pokynul Roorickyvý, který stále stál u vědeckého stanoviště.
     "Kapitáne protestuji aby se nějakej Romulan byť jen na deset metrů přiblížil k našim zbraním !" vykřikl Kruger.
     "Váš protest nechám zapsat do lodního deníku poručíku." Podotkl Dat. "Kapitáne Kirku ujal by ste se komunikace ?!"
     "Pro vás všechno kapitáne." odpověděl s úsměvem na tváři Kirk a přešel k příslušné konzoly. Dřív než však potvrdil příjem správy všiml si ležící mladé ženy na podlaze v bezvědomí ,která mu až přiliž někoho připomínala.
     Dat opustil místo kormidelníka a postavil se vedle velitelského křesla."Na obrazovku."
     Na té vystřídal obraz ferengské lodi, pohled na ušaté stvoření, které Kirk nedokázal přirovnat k ničemu s čím se zatím setkal, tedy ve vesmíru .Jinak mu Fereng připomínal pozemskou hyenu."Znovu se setkáváme plecháči." Promluvil Gvist směrem k Datovy a pokračoval. "Ten fígl s maskovaným špehem byl originální přesto vám přiliž nepomohl."
     Miniservomotory nepohnuly na Datově tváři ani jediným kouskem jeho syntetické kůže.
     Gvista to mírně rozhodilo v jeho sebejistotě přesto pokračoval. "Pokud budete klást další odpor tak vás jediným zmačknutím tlačítka zničím."
     Dat usedl a položil pravou ruku na malí ovládací panel velitelského křesla. "Musím obdivovat vaší odvahu která se u vašeho druhu přiliž nevidí, avšak je nelogické doufat, že Enterprise je bezbranná."
     Gvist jim ukázal své špičaté zuby když se z hluboka usmál. "Jsem poctěn, přesto Gvista nepřechytračíte. Poznám když někdo blafuje, byť je to i zatracenej android."
     "Takže Gviste." Oslovil jej Dat poprvé jménem. "Svým útokem na Federální loď jste porušil přinejmenším půltuctu zákonu Spojené federace planet. Pokud se dobrovolně vzdáte,bude nato brán zřetel a soud k vám jistě připíše k dobru."
     "O tom si nehte zdát plecháči a nezapomeňte na ty zákony Federace až vás budou ti co nabýdnou nejvíc rozebírat. Jistě si je rádi poslechnou."
     Kirkovy bylo hned jasné, že nový kapitán Enterprise cílevědomě zdržuje. Odvrátil svou pozornost od hlavní obrazovky a dotkl se několika tlačítek na komunikačním panelu. "Můstek odpalovně torpéd." zašeptal. "
     "Tady Spock Jime, bohužel musí konstatovat, že obsluha je mrtvá." Spockuv hlas byl úmyslně ztišen a ozýval se pouze s komunikační konzole."Zjistil,jsem však ,že Enterprise je vyzbrojena novým typem torpéda."
     "Proč je nepoužily ?" zeptal se tiše se zájmem Kirk.
     "Dá se logicky předpokládat Jime, že jde ještě o experimentální výzbroj a kapitán Dat nechtěl ryskovat selhání v boji." Odpověděl Spock.
     "Teď si však takoví komfort nemůžeme dovolit Spocku." sykl potichu Kirk. "Nabijte jimi obě komory."
     "Rozumím. Spock konec."
     Kirk jedním dotykem přerušil spojení a opět se narovnal. Teď by se nám hodil nějakej zázrak. pomyslel si.
     Dat zatím na poslední Gvistovu poznámku nereagoval a nehnutě jej pozoroval.
     Gvist se ještě více usmál. "Do minuty požaduji vaší bezpodmínečnou kapitulaci !" pronesl, nahnul se a přerušil komunikaci. Obrazovku tak opět ovládl pohled na ferengskou loď.
     Dat se s křeslem obrátil na Kirka. "Stav kapitáne ?"
     "Spock je již na místě." Odvětil Kirk. "Doporučil jsem aby použil ty nová torpéda."
     Dat mírně našpulil rty a naklonil hlavu. "Logická úvaha, dáme jim to co tolik chtějí." pravil a pak přenesl pohled svých zlatých očí dolů na mladou Afričanku. "Jaký je stav podporučíka Uhury ?"
     Kirk byl na okamžik zmatem, než se podíval tak kam se díval Dat."Je jen v bezvědomí." Hlesl, sklonil se k ní aby jí opatrně převalil na záda. Mladá dívka tiše zasténala, ale oči neotevřela.Kirk byl až překvapen jak moc je jeho staré komunikační důstojníci podobná.
     Kirk skusmo klepl do svého odznaku na prsou. "Ki… .můstek..ošetřovně !" promluvil opatrně ,ale reakce žádná. Když se chtěl o to ještě jednou pokusit komunikátor ožil.
     "Tady ošetřovna.Mladší doktor Suchet ,promiňte to zdržení, ale máme tu moc práce."
     "To je v pořádku." odvětil v klidu Kirk. "potřebovali bychom však lékařskou pomoc na můstku. Kdy sem budete schopni někoho poslat ?"
     "Hned to nebude můstku……přesto se pokusím co nejdříve tam někoho poslat. Ošetřovna konec." komunikátor opět utichl.
     Mezitím Kruger informoval Data. "Kapitáne potvrzuji,že obě torpédové komory jsou nabity."
     Dat kývnul na souhlas ,vstal se svého křesla a dvouma skokama byl u technického stanoviště, kde se dotkl ovládání přímého spojení se strojovnou. "Komandere potřebujeme štíty."
     "Dělám co můžu kapitáne, všechno je zde na levačku. Když něco opravíme hned to harcuje někde jinde."
     "Scotty ty štíty !?" naléhal Dat ,který s aktivoval svůj emoční čip ,aby tak jeho hlas nezněl tak strojově. Potřeboval Scottymu dokázat, že to není rozkaz , ale zoufalá žádost.
     "Dobrá, jenže vám nemůžu dát víc než pětapadesát procent obviklej kapacity, pouze do předních štítů !"
     "Lepší než nic Scotty. Můstek konec." Dat sice odsud neměl úplně vše pod kontrolou i tak však dokázal zvýšit účinnost štítů o dalších deset procent. "Převedl jsem energii s impulsních generátorů do předních štítů." Pronesl Dat, jako by nebyl kapitán. "Pane Krugere plný tah předních manévrovacích trysek !"
     Kruger se naklonil a zdravou rukou zadal kormidlu plný tah. "Maximální tah manévrovacích trysek. Letíme nula cel jedna pět setin impulsu." Kruger se srovnal, protože se na jeho panelu rozblikal varovný signál. "Nárůst energie ve zbraních na Ferengské lodi. Zaměřuje nás."
     I Kirk se ozval. "Přijímáme správu….pouze audio."
     "Pusťte to kapitáne." Vyzval jej Dat, když se vracel na svoje místo.
     Kirk zadal příslušný povel, zvedl se a přemístil k kormidlu.
     "Zřejmě toho ještě nemáte dost. Tím ste si však podepsali rozsudek smrti." zaskřehotal hlas s  komunikátorů.
     "Pane Krugere připravte se dát povel panu Spockovy." Vyrovnaně přikázal Dat, opřel se a položil obě ruce na opěradla. Pozorně sledoval každý detail na ferengské lodi, která kdoví proč ještě nevystřeli svou smrtelnou salvu směrem k Enterprise .Datovi skoro připadalo jakoby byl v hlavě toho Ferenga, který je sleduje a směje se jejich marné snaze o únik. Dat se mírně usmál "Kvantové torpédo pal, pane Krugere."
     Kruger zmáčkl červené tlačítko tak silně až mu připadalo, že jej zarazil hluboko do panelu. Příkaz v odpalovně torpéd Spock zaregistroval takřka ihned jak červené světlo zaplnilo centrálu a bez chvilkové úvahy stiskl to své červené tlačítko. Enterprise opustila zářící koule ,která se ve zlomku vteřiny dostala k Ferengské lodi a s ničivou silou prorazila její štíty.
     Dřív než však stačil dát Dat pokyn k druhému úderu zasáhli Ferengskou loď dvě fotonová torpéda její záďovou sekci s cílem vyřadit nadobro motory.
     "Hlášení !?" vykřikl Dat v další zlomce sekundy.
     "Federální.. loď v útočící… pozici.." Kruger se zajíkl s toho jak bojoval z bolestí ve zlomené paži a s napětím které dosahovalo vrcholu. "Pohyb ferengské… lodi ustal, utrpěla….. vážné škody v  srpkovité sekci…" Krugerovi projela rukou další bodavá bolest. Kirk se na něj s obavami otočil, ale v jeho slzících očí Kirk poznal, že jakoukoliv pomoc rezolutně odmítá. "Pravá disruptorová….. ba-nka vyřazena…v levé stále…detekuji… pokračující nárůst…. energie."
     Do Hrtnelu se zabodli další dvě fotonová torpéda.
     Data ovanula vlna pochybnosti ,jestli je logické zvyšovat agónii posádky Ferengské lodi.Tato úvaha mu v hlavě proběhla za méně než sekundu, přesto dost dlouho aby na okamžik ztratil pojem o realitě. Enterprise se z ničeho nic prudce naklonila. Datova mysl začala okamžitě hodnotit novou změnu. Pohledl na Kirka, který se usilovně rval s již málo poddajným kormidlem a pak na Ferengskou loď která s posledním zbytkem energie vypálila směrem k Enterprise. Útlí paprsek šel dalece mimo, ale Datovy ukáza l,že ferengská loď je stále nebezpečná. "Pane Krugere…"Dat se okamžitě zarazil, když spatřil svého velitele bezpečnosti bezvládně zhrouceného v křesle."Kapitáne Kirku zaměřte můstek a palte !"
     "Rozkaz kapitáne." Procedil mezi zuby Kirk než pěstí praštil na příslušné místě na panelu.
     Při absenci inerciálních tlumičů se Enterprise při výstřelu lehce zachvěla, než poslala druhé kvantové torpédo směrem k rozpadajícímu se Hrtnelu. To ničím nebráněné prolétlo ve vakuu krátkou vzdálenost a z ničivou silou se zasáhlo hlavu ležícího netopýra. Ferengská loď jakoby se v poslední sekundě svého bití mocně vzepjala než zmizela v jasném výbuchu, který na okamžik ozařřil ztemnělou oblohu nad Veridiane III.
     Kirk přimhouřil oči, byl to instinkt i když počítač automaticky snížil jas na hlavní obrazovce.
     Dat se ani nepohnul, pouze ještě jednou zaměřil svůj pohled na poručíka Krugera.Chtěl nejdříve požádat Kirka aby zkontroloval jeho životní funkce, nakonec však vstal a sám šel zjistit jak na tom je.
     "Myslím,že pouze omdlel kapitáne." Pravil vklidu Kirk.
     Dat kývnul na důkaz, že Kirkuv závěr byl správný a pak se lehce dotkl odznaku. "Můstek ošetřovně, žádáme o okamžitou lékařskou pomoc."
     "Tady ošetřovna, již jsem reagoval na vaše první volání. Lékařský tým je již na cestě." možná to byla jenom náhoda, ale jen co dozněla poslední slova s komunikátoru.Dveře turbovýtahu tiše zašuměli a na můstek vyběhli tři postavy s lékařskými kufříky,jenž se okamžitě rozeběhli k ležícím postavám.
     U komunikační konzole zapípala kontrolka, která oznamovala,že se někdo dožaduje komunikace. Dat se narovnal a několika ráznými kroky přešel na druhou stranu můstku.
     Kirk se postavil a chvíli jej sledoval .Nakonec se však od něj odvrátil a zaměřil svůj pohled na hlavní obrazovku. Na te se objevila tvář, která svou mladistvosti tolik Kirkovi připomínala tu jeho, když dostal velení na své první Enterprise.Tvář se upřímně usmála než začala mluvit."Jsem kapitán Franklin s USS Teror, promiňte to zdržení, ale nakonec jsme to přeci jenom stihli."
     Dat pomalu přistoupil k velitelskému křeslu, "Lepší někdy než nikdy kapitáne.Děkuji vám za pomoc."
     Kapitán Franklin se jemně na obrazovce uklonil.

     Šestnáctá kapitola.

     Enterprise-A

     Kirk zašmutile a opatrně procházel přeplněnou ošetřovnou v které bylo snad zaplněné každé volné místo. Panovalo zde pološero, které mělo pacienty stimulovat ,ale Kirkovy spíš stěžovalo schopnost okamžitě rozpoznat osobu kterou hledal.
     Byl rád, že sem mohl přijít sám a nechat tak dva členy od bezpečnosti přede dveřmi. Podle správy od šéflékaře Keana měl být admirál McCoy uložen na jednom z lůžek. Ti kteří se sem nevešli byli povětšinou převezeny na USS Teror nebo je nechali se vyspat s bolesti hlavy v jejich kajutách.
     Sestřiček Kirk zahlédl jen několik, pouze kontrolovali stav pacientů po operácích.
     Sám se před dvaceti minutami podrobil úplné prohlídky, která měl dokázat jeho totožnost. Paradoxně se jí nevihl ani Spock, jenž konstatoval, že se jejich nedůvěra zdá logická a bez nějakých namitek trpělivě snášel několik odběrů jeho zelené krve.
     Kirk zatím opět zahl za další lůžko ,aby si prohlédl tvář, avšak zase patřila jemu neznámé osobě. Z druhé strany lůžka přistoupila mladá sestřička, která se letmo podívala na údaje, jenž zářili na velké ploché obrazovce nad pacientem.
     "Sestřičko prosím vás." zašeptal opatrně Kirk. "kde tady leží admirál McCoy ?"
     Tmavovlasá sestřička s orientálními rysy dokončila započatou operaci na svém paddu, než opět pozvedla hlavu aby se Kirkovy věnovala. "Admirál McCoy má hodně do toho aby spal kapitáne." odvětila s mírným úsměvem na snědé tváři. "Naposledy jsem ho myslím viděla jak vrchní sestře vytrhl s rukou záznamy a kontroluje lékařské závěry doktora Keana."
     Typický Kostra.Pomyslel si Kirk. "Jestli tolik nedůvěřuje šéflékaři této lodi, tak proč vůbec dovolil jeho umístnění sem ?"
     "Doktor Kean má až do konce plavby domácí vězení a smí ordinovat, pouze při výjimečných situacích. Jako je tato." Sestřička ukázala Kirkovy směr ,mírně se uklonila a pak se vydala k dalšímu pacientovy.
     Kirk se jí ještě chtěl zeptat na důvod proč má doktor Kean domácí vězení, ale když vyděl jak má sestřička naspěch, řekl si ,že se potom někoho zeptá. Teď když věděl, že jej zde nemá cenu hledat, vydal se směrem kam mu ukázala. Netrvalo dlouho a spatřil nepatrně shrbeného starého muže, jenž k němu stál zády ,jak se levou rukou opírá o obstarožní hůl .Mluvil s ženou, jenž měla vlasy smotáné do podivného drdolu, ale i když jí tento účes dělal starší, Kirkovy však tak nepřipadala.Kirk měl chuť se rozeběhnou a přivítat svého starého přítele,ale ovládl se. Míst toho ještě víc zpomalil a tak trochu nejistou chůzí kráčel k živě diskutující dvojici. Žena s drdolem změnila pohled svých očí, když jej zaznamenala jak přichází .Ještě dořekl muži před sebou několik slov a pak se otočila a odešla pryč. Starý muž několikrát pokýval hlavou, než se na Kirka otočil ."Jime tvé testy vyšli na výborrnou." Promluvil McCoy s nakřáplým hlasem, nebo alespoň tak Kirkovy připadal. "Musím přiznat, že bych se z ničím jiným nesmířil." dodal. Když Kirk spatřil jeho vrásčitou tvář, dolehla na něj, na okamžik tíha pravdy o které mluvil Spock ,připadalo mu jakoby se díval sám na sebe do zrcadla.Vše ještě dokreslovávala jeho pravá ruká, strnule spočívající v bílé látce,zavěšené na ramenou. "A co by bylo kdybys zjistil opak Kostro Zastřelil bys mě ?"
     "Spíš bych tě vykostil ,abych alespoň dovezl to pro co jsem sem přilítl." Zažertoval McCoy.
     Kirk se však nesmál,jeho tvář zůstala bez výrazu. "Zjistili ste jakým způsobem se jim podařilo mě oživit ?"
     McCoy přešlápl a ještě víc se opřel o hůl. "Podle lékařské správy doktora Keana a šéflékaře McNerniho z USS Teroru se zdá, že použili modifikované Borgské nanoroboty, které postupně zregenerovali tvou poškozenou tkáň. Zatím nevím jak dlouho jim to trvalo, ale zdá se,že podle toho co nám řekl Spock ,tato procedura trvala něco mezi dvouma až třemi měsíci. Je však zřejmé, že se do tohoto času musí zahrnout i manipulace s tvými zpomýnkami.Dál už tu je jenom stopové množství tachionové radiace, které potvrzuje vaše tvrzení o cestování časem."
     Kirk svraštil obočí. "Co jsou to Borgské naroboty ?" zeptal se.
     "Myslím,že by ses měl nejdříve zasvětiti do historie posledního období Federace ,abys pochopil co jsou to Borgové Jime. Nás však spíše zajímá ta skutečnost, kde Romulané získali tak velké množství těchto nanorobotů."
     "To udělám hned jak mě pustí k terminálu Kostro." odpověděl Kirk "Co se bude dít dál ?"
     "Spock se zřejmě bude zodpovídat radě bezpečnosti Federace za svůj nepovolený pobyt na Romulu, ale myslím, že ten zelenokrevník s toho zase vyjde ještě se zásluhama." McCoy se zhluboka nadechl a dodal. "Jako vždy."
     Kirk naznačil McCoyovy jestli si nechce někam sednout, ten však rezolutně zamítl ,nějaké pochyby o jeho momentálním stavu. "Víš co bude s Roorickem ?" pokračoval tedy dál Kirk.
     "Zřejmě si ho tady nějakou dobu necháme." Odvětil McCoy. "Je nanejvýš jisté ,že o jeho vědomosti bude mít zájem rozvědka. Jeho další osud bude čistě záležet na něm."
     Kirk pokýval hlavou,že rozumí. "Slyšel jsem,že je na palubě i Saavick, takže když odvoláš ty gorily co mi všude dělaj společnost, asi jí navštívím."
     "Na to bude ještě čas Jime." odvětil McCoy. "Kapitán svolal poradu vyšších důstojníků a já jsem si vynutil aby ste se mohli se Spockem dostavit také."
     Kirk stál tiše u jednoho s velkých oken v důstojnické jídelně a pozoroval USS Teror, který plul tiše vedle Enterprise jak nějaký strážce, který dohlíží na jejich bezpečnost. Kirkovi však probíhali hlavou jiné myšlenky. Tím,že byl Teror zde a né u Neutrální zóny ,nemohl ztropit poplach. Byl to časoví paradox s kterým původně vůbec nepočítal. Jestli je někdo sledoval, měl teď perfektní okno pro průnik na území Federace.
     "Jak dlouho pane Scotte ?" Promluvil z ničeho nic Dat, kterému přečtení informací na paddu ,jenž mu předal Scott, trvalo jen něco přes půl minuty.
     "Teda nevím co ti zatracený ušatci v těch svéjch fotonovéjch torpédech používaj." Když Scotty bojoval se stresem vždycky se u něj projevil jeho Skotskej akcent. "ale jedinej přímej zásah stačil aby nám to parádně provětralo plazmové uzli a relé.Zatím ještě pořád prolejzáme ty zatracený průlezy a zjišťujeme kde všude to bude potřeba vyměnit." Scotty si otřel pot s čela a pokračoval. "Nasadil jsem na to každou volnou ruku, ale tak nám to bude trvat přinejmenším čtyřiadvacet hodin bez přestávky.Záléží kapitáne jakej je na to kvalt."
     Dat položil padd na stůl a stroze oznámil. "Máte na to tři dny pane Scotte."
     "Kapitáne Date je nanejvýš důležité abychom do čtyřiadvaceti hodin opustili prostor systému Veridia." Promluvil Kirk do vzniklé pauzy aniž by spustil zrak s Teroru, než to však dořekl pomalu se začal otáčet.
     "Řekněte mi ,alespoň jeden důvod proč bych se měl chovat takto nelogicky." odpověděl Dat. "Enterprise jak jste slyšel, není schopna plavby v příštích dvou dnech. Natož do čtyřiadvaceti hodin."
     "Sakra Jime." ozval se i Scotty. "Tady stačí jeden přehmat a Enterprise se nám při prvním pokusu rozpadne pod nohama."
     "S tím souhlasím ,proto navrhuji abychom požádali kapitána Franklina o vzetí do vleku." Kirk mluvil rozvážně a pomalu aby mu všichni rozuměli.
     "Dobře ,ale jakej bychom měli k tomu důvod ?!" vykřikl Nichols ,který doteďka mlčky seděl na druhém konci stolu. Protože mu připadalo, že se Kirk odpovědi úmyslně vyhýbá.
     "Romulané." promluvil Spock. "Když jsme cestovali spět časem, abychom odvrátili zkázu Enterprise. Citelně jsme narušili časovou posloupnost událostí, které s vašeho pohledu teprve nastanou. Maskování našeho raketoplánu bylo poškozeno, nemohli sme tudíž dostatečně skrýt iontovou stopu produkovanou warp motory."
     "Dobře ,že ste to načal pane Spocku." Poznamenal Nichols, čímž se kandidoval na největšího skeptika mezi přítomnými. "Kromě tachionové radiace ,kterou jsme u vás zaznamenali, nemáme jiný důkaz, že jste opravdu cestovali časem."
     Kirk se zády odrazil od stěny a přešel ke stolu, ke kterému i konečně usedl a odepl si komunikátor s uniformi. Načež jej hodil Nicholsovi. "Nechte prověřit tento komunikátor Pane Nicholsi, jistě vám řekne odkud pochází."
     Nichols vytáhl svůj trikorder aby mohl komunikátor proskenovát. "Hlásí mi to, že byl naposledy napojen na praporčíku Ubutu na USS Enterprise-D." odvětil Nichols a poslal po desce stolu komunikátor zpět ke Kirkovy. "To ještě není důkaz. Romulani jej mohli falšovat, není to nic složitýho."
     "To jistě může být pravda pane Nicholsi." Odpověděl Kirk a otočil se na Scottyho. "Scotty můžeš zaměřit paprsek na jediný fungující komunikátor v Přední desítce , talířové sekce Enterprise D ?"
     "Jo proč by to nešlo ?" hlesl Scotty
     "Dobře, přenes ho sem." Odpověděl Kirk.
     Scotty klepl do svého komunikátoru aby požádal o trasport do důstojnické jídelny. "Ani né za půl minuty se na stole, kousek od Nicholse, materiazoval další komunikátor .Ten jej z rospaky opět prozkenoval.
     "Takže pane Nicholsi ?" zeptal se McCoy
     "Praporčík Ubutu admirále." hlesl Nichols . "Přesto je to pořád napadnutelný důkaz." Nedal se Nichols.
     Kirk se tím však nemínil zdeptat. "Ste stále stejný pane Nichilsi. Tady i v táboře na Veridianu III. tam jste mi nevěřil snad až do poslední chvíle. Přesto jste se svěřil kdo byla vaše prababička a co jsem pro ní znamenal. Vím ,že zemřela před šestnácti lety a jako jediný z rodiny jste dal přednost vesmíru, zatím co vaši sourozenci se věnují oceanografii."
     To byla věc při které se Nichols zarazil. "Informace o mé rodině, jsou v mé složce. Snadno jste se k ní mohl dostat."
     "Taky pravda, ale težko bych tam našel, to jak vás prababička častovala za to, že kitovce nazívali rybami." "nenechal se Kirk . "Měl jsem jí rás a mrzelo mě, že mě odmítla. Věděla, že Enterprise je pro mě jedinou ženou do které jsem se opravdu zamiloval." Dodal.
     Nichols zaraženě mlčel.
     Kirk obrátil svou pozornost opět na Data. "Kapitáne vím,že se to zdá jako úplná šílenost, přesto chci apelovat na váš rozum a pochopení pro danou věc. Tahle soustava je magnetem na problémi a mi si o ně budeme přímo říkat, pokud tu setrváme."
     "Je jisté kapitáne Kirku,že tento závěr se zdá logický a v co nejkratší době se spojím s kapitánem Franklinem." Pronesl Dat a vstal. "Avšak problémy s tím spojené jsou vážné a není radno je bezostyšně přehlížet a pokud mohu soudit tak se musím kapitánu Picardovi omluvit, když mě před velením na Enterprise varoval a já o jeho slovech pochyboval." Dat se mírně uklonil a opustil důstojnickou jídelnu.
     Spock se připojil ke Scottyho úsilí rozpohybovat tuhle loď dřív než vyprší ultimátum,které zadal Kirk.Asi by nepřenesl přes srdce, že jeho milovaná loď se nechá táhnout od takovího nedochudčete, jakým byla pro něj třída Mediterineal.
     Kirk tudíž prozatím zůstal osamocen a bez momentálního cíle bloumal palubami ochromené En-terprise.Loď byla takřka stejná jak když jí opustil ,připadalo mu, že jsou to čtyři roky a přitom podle hvězdného času to již bylo víc jak osmdesát let. Saavick zmizela z důstojnické jídelny dřív než jí stačil oslovit a i když byla poloviční Vulkanka, bylo na ní poznat,že se něčím skrytě trápí. Stále však nevěděl s čím. Nebo už mu mysl vypovídala s únavy poslušnost a on vyděl něco co znamenalo jistě něco jiného.
     "Kapitáne Kirku !" ozvalo se mu za zády.
     Výrazně zpomalil, ale nezastavil se a neotočil, aby se podíval kdo na něj volá. Nevěděl totiž proč, avšak hlas mu připadal známí. Zvolání se ozvalo ještě jednou a Kirk konečně rozpoznal ten hlas se skrývaným akcentem. "Co pro vám můžu udělat pane Sarchenko." Odvětil,když se zvolání ozvalo potřetí. Mladý vědec s kterým se setkal na Veridianu tři, o jejiž setkání však mladý Litevec neměl ani potuchy. Hluboce oddychoval, když s Kirkem srovnal krok. Kirk se v ten moment zastavil a otočil se na něj. "Vím přesně co chcete říct pane Sarchenko." zavrčel. "Odkud znáte moje jméno" krátká pauza. "Řekl mi ho nadporučík Nichols." Odpověděl si sám než v klidu oznámil ."Pane Sarchenko jsem potěšen o mojí osobnost, hlavně ve spojitosti s doktorem Soranem, ale bohužel vám o něm nemůžu říct nic víc, než to,že mě zabil.Což jsem vám již jednou říkal"
     Sarchenko byl na okamžik zaražen, přesto se ihned po Kirkově proslovu usmál. "Odhad ste mě kapitáne, ale jen v jedné věci. Tu otázku, kterou jste sám citoval ,tak na tu jsem se chtěl zeptat až potom. Spíše mě víc zajímá ta vaše cesta časem. …Hmmmmm…myslím,že komander Scott to nazval časovej warp."
     Kirk přimhouřil oči a pomyslel si jak je tento mladík ve svých zájmech nevyspitatelný. "Veškerá dokumentace je ve starých hlášení z naší výpravy pane Sarchenko. Stačí si to najít v databázi Enterprise. Pokud vám to nestačí, tak se obraťte na pana Spocka. Ten se s vámi o všechny informace rád poděli." Kirk domluvil a vyrazil ,když si mysle, že se jej již zbavil ,avšak opak byl pravdou.Sarchenko vyrazil v těsném závěsu za ním.Už se chtěl opět otočit a okřiknout jej jak malé neposlušné dítě, jenže si to v poslední okamžik rozmysle .Pouze zpomalil a stroze oznámil. "Jdu do toho Baru na půl cesty. Můžete se připojit pane Sarchenko a pokud budu schopen vám na vaše otázky odpovědět.Milerád to udělám."
     Sarchenkovy se na tváři objevil hluboký úsměv. "Děkuji kapitáne."
     "Říkej mi Jime." Hlesl ještě Kirk, než vstoupil do otevřených dveří turbovýtahu.
     Scotty stál u warp jádra a s mírnou obavou hleděl na slabě pulzující záblesky světla, které vždy v krátkých intervalech sjeli dolů. Nakonec klepl do zlatého odznaku na prsou. "Strojovna panu Spocovy. Ještě tu sme, pokračujte."
     "Váš závěr je nelogický pane Scotte." Ozval se s komunikátoru Spockuv hlas. "Těžko by ste mohl odpovědět,kdyby došlo k explozi jádra."
     Jak za starej časů. Pomyslel si Scott. "Poslal jsem další tým na devatenáctou palubu, aby se postarali o spravení trupu. Malá pozornost od kapitána Franklina."
     Spock tyto lidské výlevy ignoroval a raději se věnoval k dané věci. "Naší hlavní starost jsou teď impulsní motory. Bylo by logické se nejdříve postarat o to aby byli co nejdříve zprovozněny."
     Scotty si unaveně promnul oči. "Vaše logika je bezchybná Spocku. O to je však postaráno do hodiny by měli zase fungovat." Spock se mu chtěl ještě něco říct, ale jeho hlas překrylo statické rušení. Scotty klepl do odznaku, ale již se nic neozvalo. "Fernandezi zkontrolujte interkom, zřejmě tam máme nějakého šotka !"
     "Komanderé ?" nechápavě se zeptal.
     "Neřečněte a podívejte se na to !" vyštěkl Scotty.
     "Varování…kolísání v napětí jádra….Varování…kolísání v napětí jádra…Var…" hlas počítače se ozval bez varování. Scotty se otočil, aby se podíval na jádro. Jeho světelné pulsy již nebyl tak čistě sladěny, jako před pár minutami. Byl přímí náznak, že není něco v pořádku.
     "Počítači odstav jádro !" vykřikl Scotty když rychlými kroky rázoval k nejbližšímu ovladači. Dřív než tam dorazil jádro potemnělo. "Počítači udej důvod proč došlo kolísání v napětí  jádra."
     "Došlo k nepoměru reakce hmoty a antihmoty." Odpověděl poslušně počítač.
     "Důvod ?" ptal se dál Scotty,jeho prsty hbitě pracovali po ovládací konzoly warp jádra.
     "Kontaminace antihmoty neznámým prvkem."
     Dat postával před ochranným štítem ovladače přenosového paprsku. Na očekávaného hosta mohl počkat ve své kajutě. Přesto uznal za vhodné, aby se s hostem setkal ihned jak dorazí.
     "Kapitáne čekám již jen na vaše potvrzení." Pronesla žena stojící za ovládacím pultem.
     Dat souhlasně kývnul a pronesl. "Energii."
     Na přenosové plošině se začali materializovat dvě postavy, v takřka samou chvíli světla mírně pohasla. "Mám zde kolísání energie kapitáne !" vykřikla . "Nedokážu udržet jejich vzorec."
     Dat reagoval okamžitě po prvním jejím zvolání a během pár vteřin stál vedle ní. "Převeďte pomocnou energii do stabilizačního vzorce." V klidu přikázal aby jí co nejméně deprimoval. "Terore zesilte signál !"
     Postavy na plošině dostávali celistvou podobu.
     "Víc !" vykřikl Dat a rozpohyboval své prsty ještě rychleji.
     Obě postavy se celkově zhmotnili ,ale jedna z nich se zhroutila na plošinu. Byl to kapitán Franklin. Poručík Fry, který přišel s ním k němu okamžitě poklekl.
     Dat praštil do svého komunikátoru. "Lékařská pohotovost v přenosové místnosti !"
     Scotty přešlápl z jedné nohy na druhou. Monitor bez přestávky sledoval již takřka čtvrt hodiny. Čísla které mu běhali před očima byli v určitý moment matoucí, dokud člověk nepochopil na co se vlastně dívá.
     "Hlášení pane Scotte." Pronesl Dat,který k němu rázoval od turbovýtahu.
     Scotty si promnul oči a odvrátil se od monitoru. "Veškerá antihmota v nádržích se pozvolná destabilizuje. Máme ještě hodinu, než jí budeme muset vypustit do posledního miligramu."
     "Objasněte ?" vyzval jej Dat.
     "To bohužel nemůžu, protože nevím proč. Počítač na tom ještě dělá, ale myslím,že i kdybinc o tom něco zjistil, tak to zřejmě nedokážem napravit."
     Dat zaměřil svůj pohled na monitor s čísly, chvíli jej pozoroval ,avšak rychlost udávaných údajů byla pomalá. Položil obě ruce ovládání ,rozpohyboval je takovou rychlostí, že Scotty vyděl jenom jeho prsty jako míhající se mžitky bez konkrétního tvaru. "Vzniklé výkyvy které se objevili na palubě Enterprise. Mohou být důsledkem vnějšího elemente kterého si počítač není vědom." Promluvil zas jako kdyby stál před svím nadřízeným. "Převádím proto údaje ze senzorů ,které jsme získali během boje s ferengskou lodí."
     "Těsně před posledním zásahem tam stejně nebude nic kapitáne. Celí se to smazalo okamžitě jak došlo k přetížení energetickéjch uzlů. Trvalo skoro deset vteřin než naskočila nouzová energie."
     "Váš závěr je vcelku logický komandére, avšak zapomínáte, že přesně osm celých šest desetin se-kundy před tím nás okrajově zasáhlo jiné torpédo, které nadělalo pouze minimální škody. Získané údaje byli uchovány v  hlavním počítači." Dat velmi konkrétní,takže se s ním nemělo cenu přít.
     Scotty se však tak snadno odbít nenechal. "Kapitáne i kdyby vám to řeklo kde byla ta torpéda vyrobena, stejně nebudeme mít dost času aby sme tu antihmotu vyčistili. Můj navrch je vyhodit to jakmile se mi ohlásí můj opravárenský tým, kterej maká na impulsním generátoru."
     "S tím s vámi souhlasím komandére, jenže jakmile by sme díky busardovím kolektorů zabezpeči dostatek antihmoty pro motory a warp jádro.Bylo by nanejvýš nelogické se domnívat, že by k tomu nemohlo dojít opět." konstatoval Dat a odstoupil od ovládací konzoly. "Počítači proveď rozbor útočného fotonového torpéda, které zasáhlo Enterprise v hvězdný čas čtyři devět nula jedna nula tečka tři.Nula celá pět setin sekundy před zásahem."
     Počítač ještě nějakou dobu mlčel, než zpracoval všechna data. "Rozbor dokončen…konfigurace útočícího objektu je shodná se standardním fotonovým torpédem Mark III. …Nálož na bázi antihmoty a tekutého deuteria…. pohon nestandardní..původ neznámí."
     "Deutirum by to všechno vysvětlilo." zauvažoval Scotty. "ale proč jsme na něj ještě nikdy nenarazili ?"
     "Nehledali jsme jej pane Scotte. Pouze jsme se soustředili na opravení poškozených uzlů."
     Scotty si odfrkl." Proč jim to, ale sakra nevybouchlo na palubě ?!" vyštěkl podezřívavě.
     "Orionští piráti používali jeden čas podobnou výzbroj." poznamenal Dat. "aby nedošlo k předčasné explozi ,udržovalo uskladněná torpéda ve stazovích polích."
     "To se sakra rozumí že museli, ale kde se tahle zatracená výzbroj vzala na palubě válečné ferengské lodi !" Scotty se jen tak ovládal ,protože tahle loď byla pro něj všecko.
     "Zapomínáte komandére,že ta ferengská loď, byla vedena jako nákladní loď Hrtnel.Výzbroj podobného určení neměla mít vůbec na palubě. Je tedy zřejmé,že jí získali na černém trhu. Kde nakupuje spousta Ferengských obchodníky."
     "Můžeme děkovat všem Skotskéjm bohům,že ti ušatci neměli dost peněz. Jinak by sme už asinc nebyli a funěli bychom na kořeny kytek."
     Dat se znatelně zarazil. "Pane Scotte pochopil jsem,že mluvíte o možností naší smrti kdyby se situace vyvinula jinak, avšak je nelogické doufat, že bychom mohli po smrti funět do kořenů květin."
     Scotty se pobaveně usmál. "Promiňte kapitáne,ale to přirovnání je trošku jadrnější a jej zde nechtěl vykřikovat před těmi dětmi."
     Dat se rozhlédl kolem sebe, ale spatřil jen několik techniků kteří se pohybovali za nimi. "Žádné děti tu nevidím. Mezi děti se řadí osoby mladší osmnácti let a v prostoru strojovny se žádná osoba tohoto věku nenacházím pane Scotte."
     "Zapomeňte na to kapitáne ." odpověděl Scotty.
     "Opravárenské družstvo tři ,strojovně."
     Scotty klepl do svého komunikátoru. "Tady Scotty. Jak jste na tom pane Rirsne ?"
     "Impulsní generátor je v pořádku komandére. Několikrát jsem zkusili simulativní zažehnutí impulsních motorů a nenalezli jsme žádné chyby v chodu motorů. Podle všeho to vypadá ,že se ho to nestabilní přepjetí v síti nedotklo."
     "Rozumím pane Rirsne, ale pro jistotu tam ponechejte jednoho ze svých mužů."
     "Rozkaz komandére. Jaké jsou vaše da…ší rozkazy ?" V interkomu to znatelně zapraskalo.
     "Zjistili sme kontaminaci antihmoty, proto se přesuňte na palubu dvacet tři.Přibližně za třicet minut jí vypustíme a až se tak stane chci tam mít někoho aby se to neopakovalo."
     "Rozkaz.Rirsn konec." Komunikátor utichl.

     Saavick seděla před modlitební svíčkou a tiše meditovala.Tato meditace měla vulkance očistit od emocí ,jenž svou intenzitou narušovali její čisté logické myšlení.
     U dveří se ozval oznamovací tón.
     Saavick otevřela oči a pozvedla hlavu. "Vstupte prosím." pronesla a vstala.
     Dveře se s tichým zašuměním otevřeli .Kirk přede dveřmi provedl mírný úklon než se klidným hlasem zeptal. "Pokud ruším Savicku přijdu jindy."
     "Nikoliv kapitáne Kirku, prosím vstupte." pronesla Saavick.
     "Bál jsem se abych náhodou neprobudil vaši vnučku." Dodal na vysvětlenou Kirk.
     "Nemusíte se obávat kapitáne.Má vnučka je s S ´Ponn, která se o ní prozatím stará." Saavick ustoupila a naznačila Kirkovy aby sedl. "Mohu vám něco nabídnout kapitáne ?"
     "Ne děkuji Saavicku, ale myslím,že jsme staří přátelé a pro ti sem Jim.Nemusíte mě titulovat už protože jste sama kapitánem. Pokud jsem se správně informoval."
     "Toto označení je již irelevantní kapitáne. Nejsem momentálně v činné službě."
     Kirk ignoroval, že jej opět oslovila jak cizího. Možná,že jej za cizího má a snad jediná v něm nevidí svého starého přítele,ale pouze kapitána Kirka který vstal s mrtvých. Raději svojí další otázku zaměřil na jiné téma. "Předpokládám,že vaše vnučka neutrpěla žádné vážné zranění při nedávných událostech ?"
     Saavick se odvrátila a závěsem zakryla meditační oltář. "Nikoliv kapitáne, jen pár oděrek které jí doktor již ošetřil."
     Kirkovy připadalo,že její nedůvěra se stupňuje, místo umírnějšího rozhovoru v který doufal. Podíval se na její tvář ,která stále udržovala tu mladistvou krásu mladé vulkánky, kterou prvně poznal při testu Kobayashi Maru. Připadala mu stejná a kdyby nebylo několika vrásek asi by si neuvědomoval, že je o devadesát let starší. To co jej však překvapilo mnohem víc byla slza která se jí objevila v koutku pravého oka. Začala jí pomalu stékat po tváři a Saavick i když si jí uvědomovala,nepokusila si jí setřít..
     "Saavicku možná nejsem ten praví ,ale nechce te si z někým o něčem promluvit ?" poznamenal tichým hlasem Kirk a o jeden krok k ní přistoupil. "Mohu sem zavolat pana Spocka. Ten je praví a žádní Romulané se mu nehrabali ve vnitřnostech."
     Saavick se proti všem zákonům logicky usmála. Kirk byl změnou v jejím obličeji zaskočen ,ale nevydržel se neusmát také."Jistě by přišel s léčbou spočívající se spojením myslí." Pronesl a odvrátila se od něj.
     "Zaslechl jsem" pokračoval Kirk ",že se vám to před nedávnem podařilo také a dokonce se slušným výsledkem."
     Saavick se opět otočila čelem ke Kirkovy s kamennou tváří jako když sem přišel. "To co jsem tím získala, nevyhradilo to co jsem tím ztratila.Emocionální rozpoložení toho muže se stále snaží prosadit a já již nejsem sem schopná to sto procentně ovládat."
     Kirk přešlápl z jedné nohy na druhou. "To co o Vulkáncích vím Saavicku, je jen zlomek toho co bych vědět měl." pravil pomalu Kirk. "avšak po zkušenosti, kterou jsem získal od Spockova bratra Sýboka vím jediné, že když je Vulkánec zatížen emocionálním břemenem, dokáže se odprostit od logického myšlení a opět u něj převládne jeho skryté já, které po emocích přímo dychtí. To, že vás ty emoce začínají ovládat, má někde svůj začátek a to spojení byl jenom jakýsi katalyzátor."
     "Vskutku fascinující." pronesla Saavick. "Nikdy před tím jsem od vás neslyšela nic podobného kapitáne."
     "A co potom by ste čekala, že bych vám na vaše emocionální odchylky měl jiného říct ?"
     "Nic." odpověděla jednoduše.
     Kirk souhlasně kývnul. "Asi máte pravdu.Strávil jsem se Spockem až přiliž mnoho času."
     Na Saavičině tváři se tentokrát neobjevil letmí úsměv. Místo toho pozvedla pravé obočí a výrarazně se na Kirka podívala. "Přesto všechno kapitáne byla vaše dedukce správná, je zde něco co by mohlo vysvětlit mé emotivní výkyvy. Pokusím soustředit na to svou mysl a vyčistit jí od takových to myšlenek."
     "Lidem pomáhá když si o tom spíše promluví z někým jiným.Tato vaše procedura by vám mohla ještě více uškodit."
     "Pokud se tak stane kapitáne,budete první koho v té věci vyhledám."
     Kirk opět souhlasně pokýval hlavou ,čímž se definitivně rozhodl opustit toto téma. "Z vyhlídky prý udělali takoví malí bar.Byl bych poctěn kdyby ste mě tam doprovodila a pokud né, rád sem se s vámi opět setkal."
     "Váši nabídku přijímám kapitáne, snad tam začneme náš rozhovor od začátku a poněkud se vstřícnějším tónem."
     Kirk se Saavickem vstoupili do Baru na půli cesty, ale nezachytili jej v té dobré náladě, která tu dřív byla všudy přítomná. Vyhlídka byla až na pár stolů, u kterých seděla dvojce či trojce, vlastně prázdná. I ti přítomní mezi sebou mluvili pomalu a tiše. Jeden stůl byl však výjimkou, obýval jej McCoy který ihned jak je spatřil lusknul na ně prsty aby na sebe upozornil.
     "Už jsem nedoufal Jime !" vykřikl do ticha následně na to.
     "Promiň Kostro, kapánek jsem se zdržel." Odvětil Kirk, když zaujímal místo vedle něj. Saavick se mírně uklonila, než se posadila naproti němu.
     Stůl byl o něco delší a po menším zkoumání se dalo snadno přijít na to, že vznikl spojením dvou stolů .Saavick se podívala nalevo od sebe, kde spatřila dvě další židle. "Někoho ještě očekáváte admirále ?"
     "Vlastně ano děvče." Odvětil s mírně nakřáplým hlasem McCoy. "a stejně jako vy tu už dávno měly být." natáhl se a zdravou rukou uchopil malí bílý šálek s kouřící tekutinou, ale když chtěl usrknout zarazil se. Staře tvarované dveře se rozjeli a do baru vstoupil Scotty, jenž je kývnutím oba pozdravil, ale ihned nešel k nim. Nejdříve si to zamířil k barpultu, který obešel a zaklekl za něj. Ozval se zvuk padajících střepů, následně na to se ozvala sprška nadávek, jejímž účelem bylo něco co chápal jenom McCoy. Když se jeho hlava zase objevila, byl jeho obličej rudý vzteky. Chtěl ještě dodat nějakou tu spršku nadávek, ale všiml si jak na něj pár přítomných s úžasem hledí. Mávnul tedy nad tím jenom rukou .V té druhé ruce křečovitě svíral objemnou láhev ,naplněnou takřka plnou medově nazlátlou tekutinou. Otočil se ,aby tak zjistil, že police se skleničkama za barpultem je až na pár vyjímek prázdná. Na jeho tváři bylo poznat, že definitivně kapituloval a raději rychlými kroky zamířil přímo k replikátoru. "Čtyři skleničky na whisky. Prázdné !" replikátor poslušně vyplnil toto podivné a přání. Scotty je opatrně vyjmul a přenesl na stůl ,kde vedle nich položil láhev s Jack Danielsem.
     "Poslední ?" zeptal se pobaveně Kirk.
     Scotty smutně sklopil oči a lásky plně si jí prohlížel. "Ano kapitáne, tamty hrdinně zemřeli za svou loď. " Popadl jí a otevřel. "Asi to od těch zatracených ušatců byla pomsta za to,že nepiju ten jejich driják co nazývají syntehol." Dopověděl a opatrně vždy do poloviny skleničky nalil do každé. Tedy až na tu, která zjevně patřila Saavickovy. Ta jednoznačně odmítla.
     Dveře již po třetí tiše zašuměli. Scotty zvedl hlavu aby se podíval kdo přišel a při tom nedopatřeně trošku ulil na stůl, čímž se na ubrusu objevil menší flek. Měl sto chutí očastovat toto přehlédnutí další sprškou nadávek,ale ovládl se.
     Byl to Spock, na kterého již čekalo to poslední volné místo.
     "Kde ste se tak zdržel pane Spocku ?!" zvolal McCoy. "Přišel ste jako poslední."
     Spock pozvedl pravé obočí. "Vaše definice času admirále je nepřesná. Protože podle údaje který ste mi zaslal má ještě přesně dvacet celých šest desetin sekundy do vypršení doby která byla vámi určena."
     "Sakra Spocku musíš mít pořád poslední slovo !" vyštěkl s nakřáplým hlasem McCoy.
     "Nikoliv admirále." odpověděl Spock. "Jenom tehdy jeli takové slovo logickou dovědkou započatého rozhovoru." dořekl a usedl na volné místo.
     "Vy asi také chtít nebudete, že Spocku ?" zeptal se Scotty a zašplouchal s obsahem v láhvi před jeho očima.
     "Vaše dedukce je správná komandére. Jistě si pamatujete,že právě neholduji alkoholovému opojení, který tak rád vyhledáváte pane Scotte."
     "Vaše škoda." Dodal Scotty a ještě trochu přilil do své skleničky.
     Kirk se usmál a pronesl. "Ani si nedokážete představit jak mi tohle chybělo."
     McCoy zvedl zdravou ruku a lusknul na mladíka s černošskými rysy, který stál za bar pultem. Ten kývnul, že jeho znamení zaznamenal. Shýbl se a z jedné s polic v barpultu vyjmul flašku s modroze-leným nápojem. Nadále již nemeškal ,popadl dvě rozdílné sklenička s poličky za sebou a vydal se směrem k pětičlenné skupince.
     McCoy se na něj usmál a než k nim došel pravil. "S vaší nechutí k alkoholickým nápojům jsem počítal, přátelé s Vulkánu a tak sem již předem poprosil poddůstojníka Girina aby zreplikoval jednu láhev nápoje vyrobeného Kasy. Teď již snad přijde vhod."
     Afričan položil láhev se skleničkami na stůl, mírně se uklonil a opět se vrátil na svoje místo k bar pultu.
     McCoy pozvedl jednu ze skleniček, do které před tím vylil Scotty svůj poklad. "Možná, že tohle je jedna s posledních příležitostí, kdy se tady takhle setkáváme po hromadě. Protože je možné, že než se vrátíme domů Spock opět zmizí na jednu ze svých kovbojských diplomacií a Jim aby se vyhnul klidnému stáří, zase se rozhodne raději ze sebe udělat Lazara a mi si budeme muset nějakou dobu počkat na jeho zmrtví vstání."
     Scotty mezitím vzal do ruky druhou láhev a nalil do nových skleniček silně aromatický nápoj, jenž mu nikdy nepřišel k chuti.
     Spock tento rituál přiliž nechápal, přesto si již několikrát společně se svými přáteli tak zvaně přiťuknul na zdraví některého s oslavenců. Společně se Saavickem přijali od Scottyho naplněné skleničky a pozvedli je též.Kirk se Scottem je hbitě následovali.
     McCoy byl vděčný,že pochopili sami a přiložili ty svoje k němu a tak pokračoval. "Na památku těm kteří tu s námi již nemohou být a na zdraví těm, kteří tu jsou."
     Vyhlídkou se ozvali několikanásobné hlasité cinknutí skleniček o sebe.
     "Dvacet minut do kritické destabilizace antihmoty v nádržích dva..tři..a čtyři."
     Dat postával u stanoviště hlavního inženýra a pozoroval Scottyho jak provádí poslední diagnostiku impulsních motorů. "Stav pane Scotte ?" pronesl bez zbytečných emocí Dat.
     "Mam tu to stálé kolísání toku v impulsních motorech kapitáne, ale pochybuji, že to bude mít prozatím nějakou vážnou ujmu na naší mobilitě.Až nás veme Teror do vleku spravím to do půl hodiny a pak ať si dáma křičí."
     "Souhlas komandére." Odvětil Dat a obrátil se čelem k hlavní obrazovce. "Pane Fernandezi polovičním impulsem směr v kurzu osm šest čtyři na devět."
     "Rozkaz kapitáne !" vykřikl až přiliž nahlas Fernandez.
     Dat přešel od Scottyho k Uhuře,jenž již zase obsluhovala svojí komunikační stanici. "Podporučíku Uhuro, jsem rád ,že jste opět v pořádku." Pronesl Dat než přikročil k zadávaní rozkazů.
     "Děkuji kapitáne." Odpověděla Uhura a čekala.
     "Spojte mě s Terorem."
     Uhura kývla a rozpohybovala své prsty na konzole. "Můžete kapitáne."
     Dat vrátil svůj pohled směrem k hlavní obrazovce, na které vystřídal obraz vesmíru pohled na můstek lodi a postaršího muže sedícího ve velitelském křesle. "Zdravím vás komandére Ergane a jsem rád,že jste s námi zůstal i po té nešťastné nehodě."
 
     "Bylo mi sděleno kapitáne Date,že kapitán Franklin by se měl do několika dnů plně zotavit." Odpověděl hrubým hlasem komandér Ergan. "S naší pomocí proto můžete nadále počítat. Posílili jsme náš tažný paprsek a zřejmě nebude problem jej udržet i při warp tři."
     "Rozumím." hlesl Dat. "Teď je však naší prioritou komandére Ergane se co nejdříve zbavit kontaminované antihmoty. Vlastními silami se dostaneme co nejdál od Veridianu III kde jí následně vypustíme. Proto doporučuji aby ste se po tuto dobu k nám nepřibližovali."
     "Souhlas kapitáne." odvětil Ergan. "Teror konec."
     Obraz na setinu vteřiny potemněl než se zase objevil volný vesmír.
     "Stav pane Scotte ?"
     "Jsme tři světelné hodiny od Veridianu III. kapitáne.Stav destabilizace antihmoty konstantní, doporučuji počkat do vzdálenosti pěti světelných hodin, pak by sme se měli stoprocentně vyhnout kontaminaci atmosféry Veridianu III."
     "Souhlasím komandére." odpověděl Dat , když usedal do svého křesla. "Pane Fernandezi zvyšte rychlost na tři čtvrtiny impulsu….pane Scotte připravte se na můj povel vypustit kontaminovanou antihmotu." Několik sekund odmlky. "Teď pane Scotte." Pronesl vyrovnaným hlasem Dat.
     Scotty stiskl několika prsty najednou ovládací mechanizmy na svém panelu a na malém monitoru pozoroval jak s přední spodní části sekundárního trupu tryská bělavý plyn, jenž takřka okamžitě ztrácí svojí podobu. "Antihmota vypuštěna kapitáne !" ohlásil hlasitým hlasem Scotty. "Zapínám dekontaminační proces v nádržích na antihmotu." na nějakou dobu ztichl. "Odhadovaná doba de-kontaminace…..čtyři hodiny a… třicet pět minut."
     Dat kývnul, že rozumí. "Pane Fernandezi obrat a přejděte na setkávací kurz s USS Teror."
     Enterprise se ladně otočila o šedesát stupňů a nabrala kurz směr k Zemi. I pod plným impulsem by jí to však přinejmenším trvalo několik let. Loď komandéra Borise Ergana však čekala tam kde slíbil a tak se cesta při troše štěstí na nejbližší hvězdnou základnu smrskne na několik dní.
     "Pane Fernandezi zpomalit na pětinoví impuls a zaujměte pozici přímo pod USS Terorem." Dat měl nutkání tento manévr udělat sám, ale raději vložil osud lodi do rukou tohoto nadějného mladého muže.
     Ten však do poslední chvílí doufal a čekal, že jej jeho kapitán požádá a uvolní místo.On však udělal přímej opak toho co pokládal za logické.Takže místo klidného pozorování mistrné práce pilotáže v androidovích rukou jej zalil pot, když začal opatrně pohybovat prsty po pilotní konzole a s každý úkon pečlivě zvážit. Enterprise naštěstí poslouchala jak hodnej pejsek,takže Fernandez srovnal kurz s Terorem a pomalu začal k němu stoupat.
     "Varování… nebezpečí kolize…vzdálenost od druhé lodi padesát metrů." Ozvalo se z nenadání celím můstkem.
     Fernandez vylekaně uckl rukama od kormidla.
     "Ignorujte výstrahu pane Fernandezi." promluvil uklidňujícím hlasem Dat. "Jsme ještě daleko, přibližte se o dalších patnáct metrů."
     Fernandezovi se silně rozbušilo srdce ,takřka mu připadalo, že jeho tlukot musejí slyšet všichni kolem, ale podporučík Sarchenko sedící vedle něj mlčenlivě hleděl na údaje na své konzoly a jen tu a tam vzhlédl aby zjistil situaci po vyzualní stránce.
     "Varování..nebezpečí kolize..vzdálenost od lodi třicet sedm metrů." Oznámil opět hlas počítače.
     To už bylo na Fernandeze moc. Prsty mu ztuhli na ovládání kormidla a udržovali tak Enterpri- se na stabilní poloze vůči USS Teroru.
     Dat pochopil, že se již k lodí blíže nepřiblíží. "Podporučíku Uhuro potvrďte Teroru naší plnou připravenost."
     S USS Teroru během půl minuty vyšlehl tažný paprsek ,který přichytil dvě federální lodě k sobě.
     "Právě se vyladili na frekvenci naších štítů a zvětšují jejich dosah. Kompenzuji." Scotty rozkmital své prsty po ovladači. "Naše štíty na sedmdesáti procentech a drží" ohlásil Scotty. Štíty mezi objema loděmi se na okamžik objevili,jak o sebe narazili a spojili se. "Převádím pomocnou energii s impulsních generátorů.Energie v deflektoru na devadesáti procentech, inerciální tlumiče taktéž." Scotty se ve svém křesle otočil. "Jsme připraveni kapitáne."
     Dat kývnul na souhlas. "Pane Fernandezi převeďte řídící podprogramy lodi na Teror a ponechejte si pouze nouzové odpojení."
     "Ano kapitáne." sykl Fernandez
     "USS Teror potvrzuje převedení všech řídících podprogramu Enterprise a zahájil odpočet do spuštění warp motorů." ohlásila Uhura. "Odpočet T mínus třicet sekund."
     "Rozumím podporučíku." Odpověděl Dat. "Pane Scotte monitorujte energetickou zátěž na tažný paprsek Teroru. Pokud překročí dovolenou mez proveďte nouzové odpojení demodulací našich štítů."
     "T mínus pět…čtyři… tři… dva…jedna..nula….. Start." oznámil stroze Sarchenko.
     Warp gondoly na Teroru se modře rozzářili aby tak obě lodě poslali do hyper prostoru.
     "Síla tažného paprsku klesla na osmdesát devět procent a drží." Hlesl Scotty.
     "Rychlost pane Fernandezi ?" zeptal se Dat.
     "Máme warp jedna celá pět….warp dvě….warp dvě celé pět….warp dvě celé šest." Fernadézovi se hlase objevilo vzrůstající napětí.
     "Namáhání tažného paprsku stoupá, síla klesla na osmdesát pět procent." oznámil Scotty.
     "Rychlost klesla spět na dvě celé pět kapitáne." Ozval se Fernandez . "a drží."
     "Kontaktujte Teror ať se již nepokouší zvýšit rychlost, tato je dostačující !" pravil zvýšeným hlasem Dat. "Pane Scotte předejte technickou stanici. Zprovoznění warp motorů je teď naší prioritou." Dat se postavil. "Pane Nicholsi máte velení."
     "Ošetřovna můstku." Zaznělo můstkem.
     Dat klepl do odznaku. "Dat, nějaký problém ?"
     "Tady doktor Suchet, kapitán Franklin se probral s komatu a žádá si vás zde."
     "Rozumím ,hned jsem tam.Dat konec." Pronesl a rychlými kroky přešel k turbovýtahu. "Pane Nicholsi předchozí rozkaz stále platí." Scotty se k němu připojil a oba zmizeli za zavírajícími se dveřmi.
     Nichols podle rozkazu vstal ze svého místa a zaujal nové ve velitelském křesle. "Pane Sarchenko jaký je náš současný kurz ?"
     "Dva pět dva na čtyři, směr hvězdná základna dvacet osm pane."
     "Tvá snaha o jeho záchranu je zbytečná hlupáčku, protože seš břídil který se jen pase na úspěších jiných." Doktor Kean polekaně pozvedl hlavu od operačního stolu, aby se podíval kdo to řekl, ale vedle něj stála pouze hlavní sestra Víverová, jenž se na něj lehce usmála. Zatřepal hlavou aby se zbavil vzpomínek na tu větu, jenž ležela v mysli jak nějaká křivda, kterou kdysi někomu provedl.Vrátil pohled spět na operační stůl a dokončil zákrok.
     "Jaký je stav sestro ?!" zeptal se s napětím v hlase.
     Vrchní sestra Víverová se otočila na hlavní lékařský panel. "Mozkové i tělesné funkce stabilní doktore." odpověděla "Je víc než pravděpodobné, že bude v pořádku.Dobrá práce doktore."
     "Nevěř jí, lže ti !!" zazněl opět o něco hlasitěji neznámí hlas. "Do hodiny z něj bude čtvrtá mrtvola v pytli !"
     Kean vylekaně ustoupil o několik kroků od operačního stolu a začal se zmateně otáčet kolem sebe. Bylo tam však jen několik dalších sester a dva členové ostrahy ,kteří postávali o podál .Ti ty slova však říct nemohli.
     Vrchní sestra se na něj se zájmem podívala. "Děje se něco doktore ?"
     Kean po jejích slovech přestal těkat očima a zaměřil se na ní. "Jen lehká závrať s únavy." Zalhal jí a přešel ke stolku s hipospreji. Tam jeden zvedl a bez velkého rozmyslu mu zadal aby zreplikoval lék, který si okamžitě skrytě stříkl přes látku rukávu do krve.
     "Pane myslím,že je čas si vzít váš lék !" vyzvala jej vzápětí Víverová.
     "Ano vím, už na tom pracuju." Zalhal opět Kean a zadal hipospreji nové chemické složení. Dřív než si obsah hipospreje opět vstříknul do těla, ukázal zadání Víverové, jenž se za ním postavila.
     Ta si hiposprej převzala a sama mu jej přiložila na krk a stiskla ovladač. "Za dvanáct hodin se zde bude opět hlásit doktore Keane." Pronesly Víverová, když ukládala hiposprej spět na stolek.
     Kean se křečovitě usmál. "Říkáte mi to pokaždý sestři, už pře nejsem žádný malí školáček, kterému vše musíte říkat desetkrát do dne."
     "Jestli vám to tak připadá tak se omlouván." pravila omluvně Víverová. "Ale povaha vaší nemoci si to vyžaduje."
     "Klametě !!" Hlas se Keanovy zaryl ještě hlouběji do mysli.
     "…ktore poslouchal ste mě ?!" v jejím hlase se opět objevili pochybnosti.
     Kean si promnul oči. "Promiňte co jste říkala." hlesl. "neposlouchal jsem vás.Únava mě asi ovládá víc než jsem si myslel." Ano lži jí, stejně to nepozná "Jdu si na chvíli lehnout, kdyby se něco dělo s naším pacientem tak mě okamžitě zbuďte." Skvělé !! Jsi lepší lhář než jsem čekal.
     "Ano doktore." odpověděla Víverová.
     Kean souhlasně kývnul, otočil se na podpatku a rázoval ven s ošetřovny. Musíme se co nejdříve dostat odsud, vraždu toho fízla nám nikdy neodpustěj. "Buď zticha já to vím." zašeptal Kean.
     "Říkal ste něco doktore ?" zeptal se jeden ze dvou členů ostrahy, jenž šly za ním.
     Kean se zarazil ,neuvědomil si, že to řekl tak nahlas. "Jen jsem o něčem přemýšlel nahlas .Zapomeňte na to."
     "Ano doktore." hlesl mladík a dál již byl zticha.
     Lepšíš se srágorko. "Od tebe je tohle poklona." Řekl už Kean tentokrát pouze v mysli.

     Sedmnáctá kapitola.

     Scotty vystoupil s turbovýtahu na hangárové palubě a musel se skoro okamžitě zachytit několika s improvizovaných úchytů na stěnách.Umělá gravitace tu nefungovala jak měla a každý větší krok mohl mít za následek větší získanou vzdálenost než by chtěl.Scotty tedy našlapoval opatrně, ale stačilo mu udělat pouze dva, právě tolik stačilo aby se bezpečně dostal tam kde měl skovanýho Kristophera.V době zásahu byl venku na přistávací ploše a jen díky tomu,že jej svým povrchem kryl ten druhý větší. Vyšel s toho s menším poškozením než si představoval.
     Malý raketoplán typu šest tam na něj čekal takřka bez viditelného poškození , Scotty měl pocit jakoby mu spadl kámen ze srdce a dřív než stačil cokoliv říct se z jeho komunikátoru ozval hlas o kterém si myslel ,že už ho neuslyší. "Scotty…Scotty…seš to ty?"
     Scotty se usmál. "Jsem rád,že tě zase slyším chlapče."
     "Scotty já se strašně bál a to není pocit který bych si zrovna chtě zopakovat."
     Zadní výklopné dveře byli otevřené, takže Scottymu nic nebránilo vstoupit dovnitř.Lůžko které před takřka již týdnem složil tak aby se opíralo o stěnu raketoplánu, bylo vytržené ze svých záchytů a dosti pochroumaném stavu částečně leželo na zemi. Jiné věci tu neměl, ty si už dávno přenesl do své kajuty. "Kristophere provedl si už diagnostiku všech systémů."
     "Ano provedl Scotty." poslušně odpověděl čímž se Scottymu ulevilo. "Pravá warp gondola dostala pěkně zabrat a opravit už nelze. Doporučuji jí co nejdříve vyměnit."
     "Už si píšu." odvětil Scotty.
     "Zbytek systému potřebuje takovou opravu ,jenž se očekávat po kotrmelci který si s mou matkou prováděl."
     "Kristophere to přirovnání Enterprise k tvé matce bylo jenom obrazné. Nemusíš jí přeci tak nazívat ?" pronesl Scotty a usedl na levé křeslo to druhé bylo až nepřirozeně ohnuté. "a za druhé. Já jí nepilotoval."
     "Omlouvám se to jsem netušil."
     "To nic." Sykl Scotty. "Krystophere nevím kdy se sem opět dostanu takže můžu propojit interkom lodi s tebou. Můžeme tak spolu mluvit kdekoliv na lodi."
     "Už jsem to chtěl dávno zkusit Scotty, ale bál jsem se,že se na mě zlobíš."
     "Měls taky proč kluku jedna zatracená." odpověděl s úsměvem na tváři Scotty. "už smi to udělal podruhý a tak jsem přemýšlel, že ti seberu některé tvoje podprogramy, alespoň na chvíli."
     "Udělej to co uznáš za vhodný trest Scotty." Kristopher to pronesl více než kajícně.
     "Ale nakonec jsem přišel na to." Povídal dal jakoby před tím nepřestal. "že ta samota byla větším trestem než bych dokázal vymyslet já.Takže ti zbytek trestu odpouštím."
     "Děkuji tatínku." Odpověděl jako tříleté dítě.
     "Nešaškuj a radši mi pověz proč si mě hned neupozornil na toho zatraceného doktora. Musel si přece poznat ,že je to on."
     "Scotty nejsem věštec a to co jsem zjistil by u soudu neobstálo." Kristopher promluvil hlasem jednoho herce s dvacátého století ,známého tím že hrát většinou právníky.
     "Vždyť ono je to stejně už fuk." procedil mezi zuby Scotty a pokračoval v tom co začal.
     Ošetřovna byla o poznání opuštěnější než před dvaceti čtyřmi hodinami.Na lůžkách zůstávali jen ti co potřebovali stálou péči. Zbylí byli posláni do svých kajut a mohli se tak v klidu vyležet. Dat šel pomalu a pokud možno co nejtišeji.
     Kapitán Franklin spočíval na svém lůžku v pololeže, jeho oči měli skoro skelný výraz. Přesto byl v nich znát život.To ostatně Dat poznal okamžitě jakmile se na něj zaměřili.
     "Děkuji,že jste přišel tak rychle kapitáne Date." Pronesl Franklin chraplavým a tichým hlasem.
     "Ve vašem hlase byla poznat naléhavost kapitáne ?!" odvětil Dat ,než přistoupil až k němu.
     "Možná ?!" podotkl "S toho co mi pověděl doktor Suchet jsem pochopil, že komandér Ergan dokončil to o čem jsem chtěl s vámi jednat."
     "Souhlas kapitáne."
     "Teď již to nejde změnit a bylo by to i nelogické.Přesto chci vědět kapitáne Date jestli opravdu natolik věříte tomu tak zvanému kapitánovy Kirkovy.Protože je dost možné že toto vše je jenom plánem Romulanů jak snadno získat dvě lodě Federace."
     "Nepravděpodobné kapitáne Frankline." poznamenal Dat. "Provedli jsme všechny myslitelné testy a nic nepotvrdilo, že by se jeho mysli řídila nějakýma podprahovýma pokynama." Dat se ohlídl aby zjistil jestli postel za ním je prázdná. Byla a tak si sedl.
     Díky svojí konstrukci sice mohl bez přerušení stát několik týdnů, ale pokud mezi lidmi probýhala konverzaci mnohdy byli rádi ,když spolu mluvili v úrovní očí a nemuseli se dívat vzhůru.
     Franklin ho pozoroval a s dalšími otázkami počkal dokud si nesedl. "A ti další dva ?"
     "Pokud mluvíte o velvyslanci Spockovi ,tak jeho identita je též potvrzena. Informace které nám zatím poskytl budou jistě radu Federace nanejvýš zajímat."
     Franklin se však nechtěl nechat jen tak odbýt. "Kdo vám zaručí ,že tak zvané informace nejsou jenom nějaký zdařilí podvrh ?!"
     "To samozřejmě nelze vyvrátit." uznale odvětil Dat. "přesto se zdá, že alespoň část může být použitelná pro další jednání z Romulem."
     "Asi máte pravdu pane Date." Odpověděl Franklin a při tom souhlasně pokýval hlavou. "Přesto i tak navrhuji nanejvíšnou opatrnost nad správami poskytnuté Kirkem a Spockem."
     "To se zdá být logické kapitáne." Hlesl Dat.
     Romulanský křižník Hachnazar
     Komandér Pakchnus seděl za svým stolem, ve své pracovně na palubě nejnovější lodě Romulanské flotily. Byla to čest i zodpovědnost která byla na jeho bedra vložena a on věřil,že svého starého přítele senátora Vreenaka nezklame.I když mu někdy připadalo, že jejich přátelství otevřeně přiznává pouze on.Vreenak byl vždy na veřejnosti neústupný, ale v soukromí byl přátelský.
     Dveře se otevřeli a do pracovny vstoupil setník z můstku, který se zastavil až před jeho stolem, kde se postavil do pozoru "Komandére právě sme vstoupili do systému Veridian."
     "Nějaké stopy po ukradeném raketoplánu, nebo uprchlících ?!" vyštěkl.
     "Nikoliv veliteli, avšak kolem třetí oběžnice jsme zaznamenali množství trosek." Setník přešlápl "a k tomu iontové stopy dvou Federálních lodí a jedné Ferengské."
     "Přibližte se víc a blíže prozkoumejte trosky, jestli tam nejsou nějaké zbytky romulanského raketoplánu !"
     "Rozkaz velitele !" vykřikl setník, otočil se a vypochodoval ven s pracovny.
     Pakchnus se zhluboka nadýchl .Na okamžik se v jeho objevila pochybnost, jestli má smysl tolik riskovat pro jeden jediný raketoplán.
     Enterprise
     "Sakra pane Methemi ste si jistý ?!" vyštěkl Scotty.
     "Naprosto komandére." Odpověděl takřka okamžitě hlas bez tváře. "pět nádrží na antihmotu je již nepoužitelných. Provedl jsem tři diagnostiky za sebou a každé mi potvrdili vzniklé mikrotrhliny na jejich plášti. Zbylých deset je však plně funkčních, avšak nadále je monitoruji."
     "No deset je pořád lepší než nic poručíku !" zavrčel Scotty.
     "Vlastně devět komanderé." poznamenal Methemi. "Zaznamenal jsem, že u jedné nebyl dekontaminační proces dokončen a tak abych se vyvaroval další kontaminace antihmoty, raději jsem jej
     odstavil a zapečetil."

     Scotty měl chuť na toho slizouna začít řvát,ale pochopil,že jedna správně a tak se ovládl. "Velmi dobře pane Methemi." pochválil jej. "Vše dál monitorujte a jakékoliv výkyvy okamžitě hlaste."
     "Ano komandére. Methemi konec."
     
Panel počítače před Scotty charakteristicky zapípal. "Autodiagnostika busardovích kolektorů dokončena." ohlásil hlas počítače následně. "Vše pracuje v rámci daných parametrů…slabé výkyvi v rozvodech plazmy…vyvíječe antihmoty pracují na devadesát dva procent."
     Scotty se po dlouhé době usmál. "Počítač zahaj spouštěcí sekvenci busardovích kolektorů v obou warp gondolách. Při dvaceti procentní koncentraci antihmoty zahaj automatické spouštění hyper já-dra…Potvrď."
     "Potvrzují…zahajovací sekvence spuštěna."
     "Počítači uveď čas do spuštění jádra ?"
     "Při hladině energie v busardovích kolektor,je předpokládán čas do spuštění jádra…pět minut a dvacet šest vteřin."
     Scotty se otočil na podpatku a přesunul se k jádru. "Kernitová máte tři minuty aby ste potvrdila ,že na nových dilitiovích krystalech není ani škrábanec."
     "Pane je to deset minut co jsem dokončila všechny kontrolní testy." Ohradila se dívka s nakrátko střiženými kaštanovími vlasy. "a pokud si pamatuji nařídil jste mi to vy sám ?!"
     "Jenom zkouška děvče." Odvětil s úsměvem na tváři Scotty. "Ze zadu jste mi připadala,že spíte, takže jsem chtěl vědět jestli vnímáte."
     Dívka se mírně zamračila. "Pane mám za sebou už deset hodin služby, ale až se mi bude chtít spát tak se sama omluvím a půjdu si lehnout !"
     "Kdybych věděl, že se kvůli malé kontrole budete tak čertit tak jsem radši požádal támhle poddůstojnici Dernovou." Procedil mezi zuby Scott. "Děvče vím,že už tady není nikdo kdo by sebou raději nepraštil do postele, ale zítra budem již pár parseků od Vesmírné stanice dvacet pět a pak všichni bude mít alespoň dvanáct hodin na to se pořádně vyspat."
     "Ano pane." Odvětila s úsměvem na tváři Kernitová.
     "Automatické spuštění jádra za T mínus dvacet vteřin." rozezněl se hlas počítače po celé strojovně.
     Scotty pozvedl hlavu a upřeně se začal dívat na vlnitý povrch warpjádra. Těch dvacet vteřin mu připadalo jako věčnost .Takřka tu dobu nedýchal, ale když warp jádrem projel první světle modrý záblesk, zhluboka si odfoukl. "Počítače proveď diagnostiku warp jádra prvního stupně .Nahlas všechni odchylky od normálu." Pronesl Scott a zaměřil svůj pohled na Kernitovou. "Možná je teď praví čas si jít lehnout děvče."
     Její tvář opět zalil úsměv. "Jistě pane, ale zůstanu tu dokud počítač nenahlásí výsledek. Jeden ryhlí běh přes deset palub mi již jednou stačil."
     "Jste ke mně kritická praporčíku.Už nikdy vás nenechám takhle se přepínat."
     Kernitová se pro změnu zamračila. "Komandere nic jiného vám nezbývá, většina starších techniků je stále ve špitále a zbytek je grogy ve svých postelích ?!"
     "Abych vás tam neposlal taky praporčíku Kernitová !" pronesl zvýšeným hlasem Scott.
     "Diagnostika prvního stupně dokončena." ozval se konečně hlas počítače. "Frekvence warp jádra přesahuje čtyři mikrony. Reakce hmoty a antihmoty stabilní, nenalezena žádná kontaminace nebo výchylky v rozvodech plazmy."
     Scotty klepl do odznaku na prsou. "Kapitáne máme zase plnou nádrž."
     "Tady Dat, prosím zopakujte správu nerozuměl jsem."
     Scott si odfrkl a pro sebe si řekl. "Někdy mi připadá jak dítě co vyšlo ze školky." Zašeptal a až pak nahlas řekl. "Warp jádro běží kapitáne.Do pár hodin nás Teror už nebude muset držet za ručičku."
     Chvíle odmlky. "Rozuměl jsem Dat konec."
     Romulanský křižník Hachnazar
     "Ste si jistý setníku !" vykřikl komander Pakchnus ze svého místa za stolem v pracovně..
     "Ano veliteli.Senzory hlásí ,že mezi troskama se nacházejí i kusy romulanského raketoplánu. Podle stopových prvků se zdá, že mu explodovalo jádro." Setník se postavil ještě víc do pozoru. "Jaké jsou vaše další rozkazy veliteli ?"
     "Pátrejte po jakékoliv iontové stopě, jsem si víc než jistý ,že uprchlíci se tu z někým setkali !"
     "Veliteli, ale pokud je raketoplán zničen, tak je zbytečné se nadále vystavovat nebezpečí." Setník dál stál v pozoru, jako by si neuvědomoval, že oponovat svému kapitánovy se rovná sebevraždě.
     Pakchnusovy žhnuli oči jimiž probodával chlapce před sebou. "T´Noke kdybys byl na můstku museli bych tě za takovou drzost okamžitě na místě spráskat. Na Romulu si můj syn ,ale tady jsi jenom podřízený a jestli se nadále budeš semnou příst. Nechám tě po zbytek plavby v domácím vězení v tvé kajutě ! Rozuměl si !!" vykřikl a postavil se.
     "Ano otče !" procedil mezi zuby.
     "Cože ?!!" zařval.
     "Rozkaz veliteli !" vykřikl T´Nok a opět se napřímil jako prkno.
     Pakchnuse se posadil. "Odchod setníku."
     "Rozkaz veliteli !" zopakoval ještě jednou T´Nok, otočil se na podpatku a vypochodoval ven s otcovy pracovny, přímo na můstek Hachazaru."
     Škoda jen,že má pravdu, pomyslel si Pachnus a začetl se do textu na malé digitalní tabulce.
     Enterprise
     Výraz v Keanově tváři se každou minutou měnil, což dva členové bezpečnosti, kteří šly jak dva poslušní pejsci za ním, nemohli vidět.S uvolněného výrazu přecházel na zamračený, jeho oči se změnili na dvě úzké linky, skrz které by nikdo nehádal, že se dá taky vidět. Kean, nebo vlastně už Hart zrychloval stále víc svou chůzi. To samozřejmě zvýšilo pozornost obou členů bezpečnosti, oba vytáhli své phasery a rozeběhli se za doktorem Kean, aniž by tušili, že šéflékař už s nimi dávno není.
     "Doktore prosím zpomalte !!" vykřikl jeden z nich, ale odezvu na to nedostal.Zrychli tedy ještě víc svou chůzi aby se jej pokusili co nejdříve dohnat. Už protože před momentem minuli jeho kajutu. Hart však z ničeho nic prudce zastavil, čímž jej se oba k němu přiblížili takřka nadotyk, avšak v  ten samí moment rozpřáhl Hart obě ruce a poslal tak oba k zemi.
     V bezvědomí nebyli, na to byl úder příliš slabí, ale stačil k tomu, aby byli na pár vteřin zmatený a dezorientovaný. Hart se bleskurychle otočil ,během těch několika vteřin obou vytrhl z rukou oba jejich phasery a okamžitě na ně vystřelil .Phaser byl nastaven na omráčení, takže je nezabyl což u něj vyvolalo rozpaky, jestli má dílo dokončit.Uvědomil si však, že by to ihned spustilo poplach.Chodba byla momentálně prázdná i tak však měl maximálně minutu než tudy někdo projde.Ohlídl se , zjistil,že stojí vedle dveří do některé s důstojnických kajut. "Počítači je kajuta nula dvacet jedna obsazená ?"
     "Negativní, kajuta nula dvacet jedna je prázdná a zapečetěna."
     Škodolibě se usmál. "Počítač žádám o vstup do kajuty nula dvacet jedna. Autorizace William Kean šéflékař, osobní kód nula nula pět."
     Kontrolka na manuálním ovládání se rozsvítila zeleně a dveře se automaticky otevřeli. Shýbl aby oba muže popadl za kotníky a odtáhl je do prázdné kajuty, kde je pro jistotu ještě svázal ručníkama s koupelny a teprve teď si sedl na postel a začal uvažovat. Protože to co do teďka dělal byla jenom čitá improvizace. To čím si byl nanejvýš jistý bylo to, že se musí co nejdříve dostat s lodi, než jej opět chytí a donutí brát ten oblbovák, jenž se mu lstivě podařilo neutralizovat jiným lékem.Už nikdy si nesmí znovu pustit do hlavy toho chudáčka doktora Keana. Který se ještě stále pokoušel prosadit, protože ten druhý lék, ještě plně nezabral.
     Jedním s phaserů několikrát udeřil do vlastního čela, načež vyskočil s postele a přešel k malému počítačovému terminálu. "Počítači jaký je stav obou raketoplánů na hangárové palubě !?"
     "Raketoplán NCC-5893 je mimo provoz ,palubní počítač neodpovídá." Odpověděl okamžitě hlas počítače. "Raketoplán NCC-1701-D je v činnosti. Palubní počítač hlásí poruchu na jedné s warp gondol. Stroj není za těchto podmínek schopen nadsvětelného letu."
     "Lepší něco než nic." Zavrčel si pro sebe Hart. "Počítači uveď stav prostředí na palubě devatenáct. Sekce hangárové palubi."
     "Podpora života na sedmdesáti dvouch procentech…. udržování gravitačního pole nestálé…hladina G je na nula celá šest."
     Hart si tak uvědomil, že chodit by se tam dalo, ale skákal by při tom jako nějakej klokan, odvrátil se od terminálu a pátral po něčem co by připomínalo šatnu.Tato kajuta byla o něco menší než ta co obýval Kean , přesto se v něčem všechny podobali. Udělal několik kroků, čímž se dostal k nenápadným odsunovacím dveřím, jenž mu nekladli žádný odpor. Samotná šatná byla prázdná, ale to co hledal by tu mělo být bez ohledu na to jestli tu někdo bydlel nebo né. Magnetické boty byli vždy součástí vesmírného skafandru a jako jedna zmála věcí se dala nosit samostatně. Sjel pohledem dolů a byli přesně tam kde očekával. Na první pohled se to podobalo obyčejným holínkám, až na to,že byli stříbrné.Když se pro ně shýbnul všiml si ještě něčeho, vjednom s postraním fochu byla úhledně složená tréninková uniforma do tělocvičny.Neváhal ani okamžik a vytáhl jí také.
     Sarchenko posedával na místě vědeckého důstojníka a kontroloval přicházející údaje s celé lodi. Opravy stále probíhali v plném tempu a na posádce byla znát rostoucí únava, kdyby slyšel Scottyho rozhovor s Kernitovou ,musel by uznat, že patří mezi, jenž se těší na hvězdnou základnu dvacet osm asi ze všeho nejvíc.
     Nichols zřejmě přemýšlel o stejné věci, ale nedával to tak najevo.I tak mu připadalo, jako by celou dobu plavby na téhle lodi velel on. Vždyť snad pokaždé, kdy se kapitán Dat zvedl ze své velitelské židle předával velení výhradně jemu, protože komander Scott byl vždy všude možně jenom né na můstku. I teď tady posedával a četl jeden z mnoha paddů ,jenž se tu za den nahromadili jenom proto, že Kruger a Jonston byli stále ve stavu nemocných a Nichols byl jediný vyšší důstojník na můstku.
     Sarchenko si mezitím stínil oči, kterého začali bolet, dlaní a málem tak nepostřehl slabé probliknutí jednoho s podružných senzorů, jenž byli dočasně převedeny na vědeckou konzoly. Zamrkal očima ,protože se na okamžik myslel ,že se mu to jenom zdálo,ale takřka ve stejnou chvíli senzor zablikal opět. Dotkl se několika dotykových senzorů aby si tak nechal potvrdit tvrzení počítače. "Sakra !" zaklel nahlas na to.
     Nichols se na něj se svým křeslem otočil ,protože jeho zaklení bylo mýlím zpestřením dne. "Problém podporučíku ?"
     "Hmmm… možná ne pane, ale počítač si nechce nechat vymluvit jeden problém." Odpověděl rozmrzele Sarchenko ,když zase rozpohyboval své prsty po panelu.
     "A ten je ?" pobízel ho Nichols.
     "Senzory na palubě pět mi nahlásili slabé phaserové výboje, asi pět vteřin po sobě." Odvětil Sarchenko. "může se jednat pouze o sistémovou chybu ,pane."
     Nichols se zamračil. "Prověřte to, ale pokud vyloučíte sistémovou chybu nahlašte mi to"
     Sarchenko opět projel celou sekvenci kontroli znovu, ale počítač vyloučil sistémovou chybu. Stále trval na phaserové výboje na palubě pět. "Pane počítač potvrdil střelbu na palubě pět, v sekci šest."
     "Můstek podporučíku Divensovi." Promluvil okamžitě Nichols
     "Tady podporučík Divens " ozvalo se.
     "Pane Divensi, zaznamena li jsme střelbu na palubě pět v šesté sekci."
     "Můstku tam mám dva muže co hlídají šéflékaře, okamžitě je kontaktuji aby to prověřili."
     Nichols horečně přemýšlel. "Pane Divensi ,zamítá se. Ohlaete se mi jakmile tam budete. Můstek konec."
     "Rozumím pane. Divens konec."
     Na můstku se rozhostilo ticho přerušované pípáním monitorů. Nichols se i s křeslem otočil a pohledl na Sarchenka. "Pokud v tom je opět šéflékař tak máme vážný problem."
     Sarchenko neříkal nic, pouze souhlasně kývnul.
     "Nichols kapitánu Datovi."
     Kirk seděl v McCoyově kajutě a pochutnával si na pravé kávě s admirálových soukromích zásob. Ty replikované se této nemohli nikdy vyrovnat.Pokud tedy neznal tento originál. "Netušil jsem, že se ještě někde na Zemi pěstuje káva." Pravil Kirk a opatrně usrkl další doušek aby si neopařil horní rty. "Když jsem se podruhé vracel k Flotile tak se kávová zrnka pěstovala jen na pár zapadlých místech na Zemi, protože se stále víc propagovalo jak je to nezdravé."
     "Asi patnáct let na to se přestali pěstovat i tam." Odvětil McCoy a dolil si již prázdný šálek. " a tak jsem si na své malé farmě založil takoví menší skleník, kde jsem studoval využití kávových zrnek v lékařském odvětví."
     Kirk se začal hlasitě smát. "No.. a přišel si na nějaký ?" vypravil s obtížemi ze sebe.
     McCoy se usmál také. "Jistě, ordinoval jsem je pacientů s příliš nízkým tlakem."
     Kirk se zarazil. "Nevěřím,že jsi někoho takového opravdu našel ?!"
     "To bys nevěřil co si lidé dokážou vsugerovat jenom proto aby se mohli napít pravého kafe." McCoy se zase uchechtl a chtěl něco dodat, když jej Kirk zarazil zvednutou dlaní, byla jasné, že jej něco zaujmulo za dveřmi.
     "Děje se něco ?" zeptal se tedy slabším hlasem McCoy.
     "Nevím Kostro, ale nelíbí se mi to." Odvětil Kirk ,vstal s malého křesla a opatrnými kroky přešel ke dveřím.Ty se s tichým zašuměním otevřeli.Kirk se naklonil a nejdříve se podíval na levou a pak na pravou stranu. Tam spatřil ,asi o tři další dveře dál, jak nějaký muž ve sportovním úboru udeřil několikrát blíže neidentifikovatelnou věcí do ovládacího panelu dvéří od kajuty. Muž udeřil ještě jednou a pak se také zaposlouchal ,ale naštěstí se nedíval jeho směrem.Kirk tedy raději vtáhl hlavu spět a nechal dveře aby se zase uzavřeli.
     "Co se děje ?" zeptal se s větší naléhavostí v hlase McCoy.
     "Nevím, je tam chlap a chová se dost podivně." Odpověděl Kirk "navíc mi připadalo, že se pokoušel rozbít ovládání dveří."
     "Mohlo se jednat o někoho s opravářských týmů co tu pořád chodí ?" ohradil se McCoy
     "V treningové uniformě s třiadvacátého století ?" zeptal se Kirk.
     "To je fak zvláštní." Odvětil McCoy
     Kirk se zamyslel než se McCoye zeptal "Máš tu Kostro pháser ?"
     "Mám, ale ty se odtud nehneš, némíním ti přeci jenom vystavovat pohřeb."
     Kirk se usmál. "To si ještě Kostro nepochopil ,že já jsem nesmrtelný ?!"
     McCoy odmítavě zakýval nesouhlasně hlavou a úkázal na jeden se šuplíků.
     Sahnara se převalila na posteli ,která pro ní byla až příliš velká. Avšak byla snem každého malého dítěte ,jenž mělo tendenci se při spaní pohybovat po celé ploše postele. Pro Saavicka bylo její chování nelogické, přesto ho prozatím tolerovala a nemínila tuto její nectnost měnit. Stála nad ní a čekala až dorazí mladá Vulkánka S´Ponn jenž přislíbila, že se o ní postará. Ještě před pár dny by na takové rozhodnutí ani nepomyslela, ale události jí určili jinou cestu .Ode dveří zazněl oznamovací tón. "Vstupte." promluvila
     Dveře se otevřeli a dovnitř vstoupila mladá Vulkánka, jenž se mělkce uklonila.
     "S´Ponn děkuji ,že se opět postaráte o mojí vnučku ,jen doufám,že jste tento čas neměla vyhrazený na povinný odpočinek." Saavick stála mezi dveřma které spojovali obě části honosné kajuty.
     "Nikoliv kapitáne." odpověděla S´Ponn. "Vydatně jsem odpočívala před deseti hodinami a tak nepociťuji potřebu spát."
     Saavick hlavou pokynula aby tak ukázala mladé Vulkánce ,kde se její vnučka právě nachází a sama přešla ke dveřím. Kde se na ní opět podívala a pravila. "Do pěti hodin jsem spět, při jakýkoliv problémech mi okamžitě dejte vědět a já se ihned vrátím."
     S´Ponn souhlasně kývla a přešla do druhé místnosti kajuty.
     Saavick udělala něco podobného a vypochodovala ven ze své kajuty na zdánlivě ztichlou chodbu.
     Dat vystoupil s turbovýtahu na páté palubě, na které ihned spatřil několik členů bezpečnosti, jenž zaujali postavení.Tak aby nemohl nikdo nepovolaný vstoupit do turbovýtahu. "Situace podporučíku Divensy ?" promluvil jen tak hlasitě aby jej zástupce velitele ostrahy slyšel.
     "Mí muži nejsou před kajutou doktora Keana kapitáne a počítač není schopen je lokalizovat." Odpověděl Divens ."Doktor je samozřejmě pryč."
     "Víte kde je doktor Kean teď ?" zeptal se Dat.
     "Ne kapitáne, ale vyslal jsem několik mužů prohledat kajuty a skontrolovat vstupi do servisních tunelů"
     "Dobře Divensi." pronesl Dat. "Evakuujte celou palubu. Ten chlap už tady zabil jednoho člověka a já nebudu riskovat další životi."
     "Rozkaz kapitáne."

     Tricorder jenž Kirk svíral v ruce byl podobný tomu co měl Spock, avšak tento se mu zdál poněkud modernější a tak některé funkce plně nechápal. Funkci kterou potřeboval se však zadávala stejně takže se tím dalším nezaobíral. Nasměroval tricorder ke dveřím a začal skenovat prostor za nimi."Mám ho Kostro, je asi dvacet metrů napravo od nás a vzdaluje se."
     "Je ozbrojen ?" pronesl úsečně McCoy.
     "Ano."
     "Dobře ,volám šéfa bespečnosti." Odpověděl McCoy " Snad bude vědět víc o tom co se tady děje."
     "Rozumím, dejmi vědět, já jdu zatím za ním ať se mi nestratí." odvětil Kirk a vyrazil ven ze dveří. Obraz biosignálu ,jenž měl Kirk stále na svém tricorderu pomalu mizel za levotočivým ohybem .Kirk se mezitím přitiskl k levé straně chodby a pomalu pokračoval vpřed, jeho nebo vlastně McCoyuv tricorder slabě zapípal .Jim Kirk se zastavil aby zkontroloval důvod, nestačil se ho ani dotknou, když svoje pípnutí opět zopakoval. Bylo to matoucí, protože sken nedetekoval, blížící se biosignál .Kirk tricorder natočil proti vstupu do jeffrisového tunelu. Malý monitor se změnil, začal ukazovat silové pole vztyčené za ústím do vstupu. "Ať se děje cokoliv ,tak už o tom vědí" Řekl si tiše pro sebe .
     Saavick procházela chodbou stále víc pomalu, až se úplně zastavila. Chodbou, jenž ještě před minutou připadala tichá, se začali linou slabé údery několika kráčejících nohou. Pro člověka by byli neslyšitelné, ale pro někoho kdo byl napolovic Vukánec a romulan, to připadalo, jakoby běželo stádo LeMatyů, je to zvíře žijící na Vulkánu. Svojí tělesnou stavbou se podobají pozemským tygrům. Kroky však neběželi souvisle, pohybovali se odděleně a dál za sebou. Saavick to připadalo podezřelé a tak se rozhodla být raději obezřetná, otočila se a rychlejšíma krokama se vracela spět. To co pro ní však bylo více zneklidňující, bylo to, že je začala ovládat emoce strachu kterou nedokázala plně potlačit. Ta emoce začala otupovat její smysli až na takovou míru, že ruka která jí chytila za pravé rameno ,postřehla až na když bylo pozdě. I tak se pokusila vymanit, bleskurychle se otočila na útočníka, ale spatřila Kirka jak drží ukazováček u pusy a naznačuje jí, aby šla za ním do otevřených dveří cizí kjuty.
     "Saavicku vyděla jste ho ?!" zeptal se Kirk jak nejhlasitěji se odvážil.
     Saavick zakýval nesouhlasně hlavou čímž Kirkovy jasně odpověděla, že né. "Mohu se kapitáne zeptat na důvod vašeho nelogického jednání. Pokud bych vás okamžitě nepoznala mohla jsem vás jedním úderem ruky zabít."
     "Musíme odsut zmizet Saavicku, ten ozbrojený muž se něčeho lekl a vrací se." Pobídl jí Kirk
     Saavick pozvedla pravé obočí a klepl do odznaku flotily jenž měla připnutý na prsou. "Saavick kapitánu Datovy. Je na palubě vyhlášen nějaký poplach."
     "Kapitáne Saavicku vraťte se do své kajuty." Vyzval jí Dat. "Je to zase doktor Kean"
     "Co je z doktorem Keanem ?" zeptal se Kirk Saavicka.
     Ona neodpověděla ,místo toho se však obešla a vracela spět aniž by Kirkovi na cokoliv odpověděla.
     Už nebylo rozumné se tu zdržovat a tak se vydal sa ní. "No tak Saavicku !" promluvil na ní když jí dohonil "Co se děje ?"
     "Je tam moje vnučka Jime." Odpověděla Saavick hlasem který již byl ovládaný emocemi víc než by bylo u vulkánce možné. .
     "Dobře jdi k ní a já se ho pokusím odlákat pryč." odpověděl Kirk a pomalu se vracel spět. "Kirk ostraze, lokalizoval jsem doktora Keana."
     Všechny únikové trasi na palubě byli odříznuté silovím polem a nebo stráženy. Buch ví proč, ale zatím po něm nikdo přímo nešel. Pokud jej zahlédl tak pouze zaujali palebné postavení, ale zaním se nevydali. To bylo určitě nařízení toho androida a on toho chtěl patřičně využít. Jedinou naději pro únik tak pro něj znamenalo rukojmí. Jenže koho. Admirála již předem vyloučil, byl sice starý a jistě by se mu poddal, ale nechtěl ryskovat, že se mu cestou přitíží a on se s ním pak bude muset táhnout. On však věděl o trunfu. Na této palubě bylo dítě a on moc dobře věděl, že jej nestačili evakuovat, na to byla kajuta té vulkánky přeci jenom moc daleko od turbovítahu. A co víc, byla to ona kdo se mu hrabal v hlavě, takže by tím zabil dvě mouchy jednou ranou. Pomstil by se jí a ještě by získal cenné rukojmí. Už jenom několik kajut a byl na místě.
     "Chlapče vzdej se bude to nás oba lepší." Promluvil zničeho nic Kirk, který se až doteďka posouval podel stěny tak aby byl co nejvíce kryt. Nemohl vejít do žádné kajuty, protože všechny byli zamknuté.
     Hart/Kean se zarazil a pozvedl oba phasery ve směru přicházejícího se hlasu. "Kliď se mám to nastavený na zabíjení a o použití nebudu dvakrát přemýšlet."
     "Tak to ani náhodou chlapče !!" vykřikl Kirk "Sice nevím o co ti jde, ale odsut se nedostaneš !!"
     Plecháč zdá se změnil taktiku. Pomyslel si Hart a vystřelil ve směru odkud slyšel křičet neznámého muže.
     Výboj s paseru minul Kirka jenom o fous a dopkonce se mu zdálo, že cítí smrad spálených vlasů "Hajz jede !!" procedil mezi zuby a vypálil také.

     Romulanský Křižník Hachnazar
     Komandéra Pakchnuse již to zdlouhavé čekání na orbitě Veridianu tři unavovalo,jestli bylo něco co nesnášel,tak to byla nuda.Která podle něho samotného zabíjela ty myšlenky,které by mu mohli někdy zachránit život. Stekle praštil do opěradla svého velitelského křesla a vyskočil na nohy. "Buď mi do minuty dáte odpovědi, nebo si to tady někdo odnese za neschopnost."
     "Veliteli." Promluvil jeho první důstojník Rennik. "Naše pátrání je znesnadněno vysokou koncentrací nestabilních antihmotovích částic ve směru 3-9-4- na 2-2."
     "Znáte alespoň jejich původ pane Renniku !?" vykřikl Pakchnus. "Nebo je to další věc která je pro vás záhadou ?"
     "Ne veliteli !" ozval se okamžitě Rennik. "Je zřejmé že pochází z jedné ze dvou federálních lodí, po kterých zůstali iontové stopy na orbitu Veridianu III ,avšak díky antihmotovím částicím, je jejich další směr nejasný ."
     Pakchnusovi začali znatelně tepat jedna ze žilek na vysokém čele.
     Rennik se postavil do pozoru. "Jaké jsou vaše další rozkazy veliteli ?"
     Pakchnus se k němu obrátil zády a vydal se ke dveřím své pracovny, ale než do ní vstoupil, procedil mezi tuby. "Přeneste co nejvíce trosek s raketoplánu senátora Vreeneka a nasměrujte Hachnazar spět do Romulanského prostoru." Pak se již za ním konečně zabouchli dveře, za nimiž si pro sebe dodal. "Když si to Tal´Shiar pohnojil tak ať si to taky sklidí."
     Enterprise
     Kirk stál a opět se přitisknutý ke zdi a hleděl do potemnělé chodby zda nezahlédne nějaký pohyb "Keane jestli se nevzdáš, tak dnešní den nepřežiješ!" zakřičel a čekal na odpověď,která se však nedostavila. Kirk si tedy přehodil phaser do levé ruky a pravou klepl do svého komunikátoru. "Ostraho tady Kirk. Dostal jsem se do kontaktu s doktorem Keanem. Vízvi na složení zbraní ignoroval a ustupuje směrem k turbovítahu tři."
     "Tady kapitán Dat, rozumím Kirku, prosím nezasahujte mi si s ním poradíme."
     "Rozumím." Odpověděl Kirk, přestou pomalími kroky postupoval vpřed. Chtěl mít jistotu, že se Kean nevrátí spět směrem k Saavickovi. Chtěl jí dát čas aby mohla svojí vnučku odvést do bespečí.
     "Měl jste poslechnout toho plecháče kapitáne Kirku." Ozvalo se z ničeho nic vlevo pd Kirka.
     Kirk se s trhnutím zastavil a pomalu se podíval ve směru odkud přicházel hlas. Uviděl však pouze úzkou škvíru a ve dveřích do kajuty. Nechápal jak je dokázal tak tiše otevřít a zase zavřít, jenže teď to bylo irelevatní. Měl ho na mušce a Kirk musel čekat . "Co vlastně chcete Keane ?" zaptal se opatrně.
     "Nejdříve odhoďte ten phaser kapitáne."
     Kirk svěsil ruce a upustil phaser na zem. Spokojen ?"
     "Kopně ho ke mně kapitáne a pojďte blíže."
     Kirk se mírně natočil a nakopl phaser vší silo směrem ze kterého přišel a pak se zeširoka usmál. "Už máte dva, další vám nedám."
     "To nebylo rozumné ." odpověděl Kean a o něco víc otevřel dveře. "Sice jsem chtěl jiného rukojmího, ale vi mi budete stačit. Zvedněte ruce."
     Kirk poslechl a zvedl ruce, nemínil se nechat zabít nějakým pomateným doktůrkem ,jehož podivné chování ani nechápal .
     "Hrdiný kapitá Kirk." Promluvil Kean. "Ten kapitán Kirk jehož jméno bylo na akademii skloňováno ve všech pádech a vedla kapitána Jonathana Archera zvírazněno velkým tlustým písmem." Dveře kajuty se otevřeli o něco víc a Kirk tak mohl poznat doktora jenž jej vyšetřoval na ošetřovně. Jenže jeho víraz tváře se změnil, už se nepodobal tomu stále usmívajícímu se muži kterého tam poznal.
     "Byli časi kapitáne, kdy jsem vás velice obdivoval a toužil být jako vy, ale okolnosti tomu chtěli jinak a já na svoje sny musel zapomenout."
     Ještě není čas to změnit a svoje sny si splnit." Promluvil tiše Kirk
     Kean se napřáhl a silně Kirka udeřil. "Neříkal jsem, že máte něco říkat !!" zařval. Kirk se chytil za hlavu a svezl se k zemi a poklekl. Načež se Kean začal smát. "Tak vydíte kapitáne ,jeden sen se mi splnil. Slavný kapitán kleči předemnou na kolenou."
     Kirk si setřel s čela krev a opět vstal. "Doufám, že jsem vás v tom snu nežádal o ruku, protože zrovna teď nemám žádný prstýnek." Procedil mezi zuby Kirk.
     Keanovy vstekem zaskřípali zuby. "To tolik chcete zase zemřít kapitáne." Hlesl.
     "Ještě sto nepochopil." usmál se Kirk "Já nemůžu zemřít !"
     "To se ještě uvidí." Zavrčel Kean a pozvedl ruku s phaserem blíž ke Kirkově hlavě. "Hlupák co tak chce zemřít je mi jako rukojmí k ničemu. To děvče bude lepší !"
     "To nikdy nedopustím !!" vykřikl ženský hlas a dřív než stačil Kean zareagovat na nové nebezčí prořízl vzduch červený paprsek a zasáhl doktora Keana přímo do krku. Hlava se zlomila dozadu a na zem dopadlo již pouze bezhlavé tělo.
     Kirk ustoupil o několik kroků spět a pohledl na přibližující se Saavick. "Ohrožoval mojí holčičku." Promluvila velmi tiše, sotva jí Kirk slyšel. Stle však křečovitě držela phaser který Kirk jen před malou chvílí odkopl. "Nemohla….. jsem….. mu to dovolit."
     "Saavicku dejte mi tu zbraň." Vyzval jí opatrně Kirk.
     Ta však jakoby byla v tranzu, protože dál tupě zírala na bezhlavou mrtvolu ,přičemž phaserem mířila jakoby jí dál ohrožoval. "Už nikumu…… nedovolím aby mi zase někoho….. vzali."
     Z druhé strany konečně dorazila ostraha. Vedl je podporučík Divens, který nejdříve pohlédl na bezhlavé tělo a pak zamířil phaserem na Saavicka. "Co se tady sakra stalo kapitáni !!?"
     Kirk pozvedl dlaň aby naznačil podporučíku, že má sklopit zbraň a opět se soustředil na Saavick. "Je mrtví Saavicku, tenhle již tvou vnučku neohrozí."
     Saavick konečle sklopila ruku a phaser jí vyklouzl z ruky. "Můj syn i manžel jsou mrtví Jime. Už kromě ní nikoho jiného nemám."
     Kirk přistoupil až k ní aby jí nabýdl objetí a Saavick jej z díky přijmula. Dlouho potlačované pocity konečně vypluli na povrch .
     Teror i Enterprise nehybně vyseli ve vesmírném prostoru nedaleko Univerzální vesmírné stanice dvacet osm, která se vznášela na orbitě malého planetoidu. Byla v tomto zapadlém koutu vesmíru jenom protože ten planetoid pod ní byl plný dilitiovích krystalu a tato stanice, společně s několika menšími plavidly měla za úkol chránit horníky dole, pro které samotná stanice představovala domov. Až se jednou zásoby vyčerpají ,stanice se rozebere, nebo zde zůstane nastálo a stane se proklínaným místem všech důstojníků flotily, kteří zde budou muset sloužit.
     Kirk stál u dřevěného kormidla na vyhlídce a zasněně zíral na tu scenérii, jenž mu tolik připomína jeho syna Davida Marcuse a potažmo i jeho matku. Která kdyby mu oznámila, že budou mít společně dítě, by se jistě stala i jeho manželkou a on by teď zřejmě posedával vedle McCoye jako vetchý stařec někde na verandě svého ranče. Kirk se lehce usmál a otočil se na McCoye, který se živě hádal se Spockem, i když vlastně křičel jenom McCoy ,protože Spock jen pro Kirka neslyšně hýbal pusou. Bylo to jakoby se nic nezměnilo, kdyby však McCoyova tvář nebyla zbrázděná vráskami a Spockovu hlavu nezdobili proužky šedivých vlasu.Vždycky se bál, že jeho přítel bude ještě dlouho chodit po tohle světě, zatím co on bude spát věčným spánkem. Kdyby mu někdo při jejich poslední plavbě řekl, že se budou s touhle lodí plavit ještě ve sto čtyřiceti asi by jej pokládal za blázna. Kirk se zapřel a roztočil dřevěné kormidlo, jenž vydalo znatelný skřípaví zvuk, kdysi by asi zašel za Scottym a poprosil ho ať to namaže, ale teď doufal ,že to nikdo neudělal. Zvuk byl pro jeho uši příjemnější než by kdy doufal. Přesto zvedl ruku a otáčení kormidla zastavil.
     "Už jsem myslel Jime,že tě to nenapadne !" vykřikl McCoy. "Jsem sice v letech ,ale sluch mám jak dvacetiletý."
     "Je nelogické si myslet,že máte takoví sluch, když vám jeho funkci obstarává Hegrnniho přístroj."
     "Sakra Spocku vy aby ste neměl poslední slovo." ohradil se McCoy. "možná by bylo lepší aby ste se vrátil na Romulus, alespoň by ste mi tak nezkracoval život."
     "Nejsem obeznámen z žádnou technikou jak bych vám mohl svou přítomností zkracovat život admirále." Odvětil Spock.
     "Tak teď jsem pro tebe admirál a přitom mi připadalo,že ještě před chvíli jsem byl pro tebe dědek nad hrobem co potřebuje naslouchátko toho břídila Hegrnniho,co měl to štěstí ,že se zviditelnil tímhle krámem co vymyslel pro svojí matku aby už tolik neřvala."
     "Vaše historka je vskutku fascinující admirále, přesto není pravdivá. Když doktor Hegrnni vymyslel tento přístroj byla jeho matka již dlouho po smrti takže jej nemohl vymyslel pro ní."
     "Spocku já to vzdávám !" procedil mezi zuby McCoy. "Sice jsem to už párkrát řekl, ale teď je to definitivní, protože já na vás prostě na vás nemám.Vy máte odpověď prostě na všechno.
     "Jak řekl jeden můj předek admirále." pronesl Spock. "Jsem chytrý dost na to abych věděl, že zdaleka nevím všechno."
     "A je to tady Jime udělal to zas." Vydechl McCoy a skoval si tvář do dlaní. "Nejsem si vědom admirále, že bych něco udělal." Oponoval mu Spock.
     "Ježíši Kriste zastavte ho někdo !" pronesl zoufale McCoy .
     Kirk se musel začít hlasitě smát.
     McCoy položil ruce na klín a vyčítavě se na Kirka podíval. "Jsem rád Jime, že se bavíš, ale já jsem ten kdo tady trpí."
     "No tak promiňte admirále,ale uvažovali vy ste někdy, že by ste s tímhle číslem mohli někde vystupovat na estrádách federace ?"
     "No jistě jen si rýpni, tohle zkostnatěli tělo už to stejně neucítí." Ohradil se znovu McCoy. "Doby kdy tyhle admirálské pecky něco znamenalo jsou už dávno pryč."
     Vstupní dveře tiše zašuměli a do Baru na půl cesty, který byl až tuto trojici a barmana prázdny, vstoupil Dat. Ten se těsně za nima zastavil a rozhlídl se po baru, než se zase pohnul. Měl na sobě zlatavě žlutou uniformu, která byla v jasném nepoměru s jeho kapitánskou funkci na palubě Enterprise.
     "Co se děje kapitáne, červené jsou všechny v prádelně ?" vyhrkl na něj ironickou poznámku McCoy
     Dat se zarazil a mírně naklonil hlavu. "Nikoliv kapitáne, víte přeci, že zde již žádná prádelna není ,pouze jsem si vzal svojí pravou uniformu. Červenou jsem měl pouze dočasně."
     "To jste se ale rozhodl sám degradovat ještě dřív než vám na téhle lodi vyprší smlouva pane Date ?" pokračoval McCoy.
     "Nikoliv admirále." odvětil Dat. "Přišla urgentní správa z Velitelství flotily, že se mám nalodit na Teror, která mě dopraví na místo setkání s kapitán Picardém a Enterprise-E. Pan Scott má převzít velení a neprodleně dopravit Enterprise-A do Federálního muzea ."
     "No každá sranda musí jednou skončit." Posteskl si McCoy a podal Datovy ruku. "Doufám jen ,že na tuhle starou krásku budete vzpomínat jen v dobrém a snad vám tahle zkušenost dopomůže k  vlastnímu velení.Třeba na Enterprise-E."
     "Nevím však jestli je flotila připravena na to aby jedné z jejich lodí velel androit na stálo."odpověděl Dat.
     McCoy se usmál. "Tahle loď na to připravena byla pane Date."
     Dat souhlasně kývnul a zaměřil svůj pohled na Kirka se Spockem. "Velitelství Flotily jsem informoval o vaší přítomnosti zde.Byli znatelně překvapeni, přesto admirál Gaenerová přiznala, že se
     již těžší na váš poutaví příběh o vašich dobrodružství na Romulu.Samozřejmě pouze cituji."
     "No aby nebyli potěšeni tak,že si o tom s nimi budu mluvit přes vězeňskou mříž." Odvětil Kirk.
     Dat se zarazil. "Kapitáne věznice již nemají mříže ?!"
     "Už je to tu zas ." pomyslel si McCoy, což v něm zburcovalo tolik síly ,že naráz vstal ze židle a pronesl rozkaz. "Rozuměli jsme nadporučíku, odchod !"
     "Ano admirále." Odpověděl Dat a klepl do svého komunikátoru. "USS Terore jeden k přenosu." za další sekundu se rozplynul v jasu přenosového paprsku.
     Dřív než stačil s trojce někdo něco říct rozezněl se barem hlas Scottyho. "Kapitán Kirk na můstek, vyhlášen žlutý poplach."
     Kirk vyskočil na nohy a při tom bouchnul do svého odznaku na prsou. "Hned jsem tam Scotty !"Už chtěl zarýt nehty do spáry dveří v turbovýtahu jenom aby se už otevřeli. Když se tak konečně stalo a on mohl propátrat očima můstek, k e svému zklamání zjistil,že na hlavní obrazovce není žádný Klingonský dravec, ale stále jen základna dvacet osm. Kirk udělal tedy jeden rázný krok do prostoru můstku a zmateně se podíval na Scottyho. "Pane Scotte zřejmě si myslíte, že byl můj odvěký sen proběhnout lodí za pět vteřin !"
     "Promiňte kapitáne ale předpokládal jsem,že ste v baru na půl cesty a ten je jenom několik palub pod námi." Ohradil se Scotty.
     "Taky pravda,ale nehte si toho kapitáná, protože já už dávno žádný kapitán nejsem."
     Scotty se zazubil. "Ve vaší složce není nic o tom, že by ste byl degradován pane a tak jako důstojník s nejvyšší velitelskou hodností, jsem nucen vám sdělit ,že je vaší povinností se v co nejkratší době zhostit velení na USS Wasa."
     Kirk byl znatelně zmaten ,protože buď se jeho přítel zbláznil,nebo toho moc vypil. "Nevím nic o tom, že bych byl přenesen na jinou loď pane Scotte ?"
     "Toto je takoví menší dárek od pana Data který využil své pravomoce a ještě jednou zaktivoval takové menší zařizeníčko, jenž dokáže tak zvaně přeřvat náš praví signál a oni přeci žádají aby se vrátila Enterprise a ne Wasa ,tak že prosím." Pronesl Scotty a ustoupil Kirkovy s cesty aby mu ukázal prázdné velitelské křeslo.
     Kirk popošel ten kousek který ho od něj dělil a opatrně položil ruku na jeho opěradlo, jakoby se bál, že mu tím svým dotykem nějak uškodí. "Stav lodi komandére." pronesl klidným hlasem.
     Scotty se zazubil ještě víc. "Všechny naše systémy pracují na devadesát procent kapitáne, tahle holka vás donese kam budete chtít."
     "Stav posádky ?" ptal se dál Kirk
     "Čtyřiadvacet hodin odpočinku u téhle hroudy skály udělalo své kapitáne, je odpočatá a připravena vyslechnou vaše rozkazy."
     Kirk pomalu obešel křeslo a rozhlédl se ještě jednou po můstku, na kterom byli všechny oči upřeny jenom na něj.Kirk se lehce usmál a usedl do velitelského křesla, dříve však než stačil coko-
     liv další říct se dveře turbovýtahu opět otevřely a na můstek vstoupil Spock s McCoyem. Kirk souhlasně kývnul a zaměřil svůj pohled spět na hlavní obrazovku. "Pane Johnstne směr Vulkán, máme tu nějaké pasažéry, kteří se chtějí vrátit domů." Kirk se na chvíli odmlčel než dodal. "a vemte to pěkně obklikou."
     Johnston pokýval hlavou. "Ano kapitáne." a rozpohyboval své prsty po ovládacím panelu kormidla. Enterprise se pohla ze své strnulosti, udělala oblouk kolem stanice a zmizela v záblesku vstupu do hiperprostoru.

     Prolog.
     Země

     Slunce krásně zářilo celí den a už byl čas aby se pomalu začalo schovávat za obzor, ale s pohledu chodce jenž se procházel malým soukromím lesem se jevilo,že stromy byli tím co mu bránilo ve svitu. Les se tak za krátko ponořil do červené zapadající slunce a stínů vrhající všemi stromy.Cesta po které mlčenlivý muž kráčel byla tvořena žlutím pískem ,po stranách ohraničena kameni s tma-vého pískovce,který tu musel spočívat již hodně dlouho.To místo bylo stvořeno pro oddych , ale muže spíše provázela úzkost a nejistota.Opět odpoutal oči od země ,pohlédl kupředu před sebe a konečně pohlédl na dřevěnou budovu,která se již notně přiblížila.Bylo to místo které v něm vyvo-lávalo radost k tomu kdo tam na něj čeká a přesto se děsil toho co již věděl.Těsně předtím než vy-stoupil ze vznášedla, topil se ve vzteku nad tím,že to před ním jeho nejlepší přítel dokázal tajit.Po všem co spolu zažili a ještě mohli zažít.Když však procházel tímto lesem postupně vychladl až nakonec začal přemýšlet o tom co ho k tomu vedlo.Byl to právě ten čas který spolu strávili po ná-vratu Enterprise na Zem a kdyby mu to řekl asi by se tu dobu díval na něj jinak.Hlídal by ho a obá-val se každého škobrtnutí z jeho strany.Dověděl se to teprve až se to dovědět opravdu měl.
     Zvedl opět hlavu,zastavil se a dlouze se díval na pozůstatek staré doby,kdy tohle vše byl pouze jižanský statek. Skoro si mohl živě představit černé otroky, kteří zde také žili aby plnili přání svých pánů. Byla to doba vzdálená pětset let a jediné co zbylo jako památka na tu dobu byla tato budova a nedaleký hřbitov otroků. To bylo to první co mu McCoy ukázal ,když tu byl před pár měsíci poprvé, byl tím unešen, protože mu připadalo nepředstavitelné, že země jako America mohla strpět něco takového. Při té procházce se objevili první náznak něčeho co ho mělo varovat, ale přisuzoval to spíše jeho věku než něčemu jinému. Nebo si to možná uvědomil a doufal,že je to stáří .Jim Kirk si z  hluboka oddychl a srovnal si novou uniformu. Bylo úplně něco jiného než nosil před tím, ale připomínalo mu to doby kdy začínal jako kadet a nosilo se něco podobného. Jasný hlas jej vytrhl ze zasnění,musel však zaostřit zrak aby si vůbec všiml kdo to volá. Usmál se ,protože to byla Rachel s kterou se tu měl setkat .Byl rád, že tu byla, alespoň si nebude připadat tak sám až bude s McCoyem mluvit. Kirk zvednul ruku a zamával na ní.
     Rachel se hluboce usmála a rozběhla se k němu. "Jime tvoje vznášedlo se tu objevilo samo jak splašený kůň, myslela jsem že se ti něco stalo a ty se zatím procházíš v lesíčku."
     "Měl jsem moc myšlenek v hlavě Rachel, tížili mě a tak jsem si je musel srovnat." Odpověděl Kirk i když pozná,že jí něco zatajuje.
     S její tváře se ztratil úsměv,ale ne protože by se na něj pro tu lež zlobila, ale protože s ním soucítila. "Mohl se Jime o ty těžké myšlenky semnou podělit."
     Lehce se usmál. "Nechtěj abych byl na tebe tak krutý."
     "Krutý ?!" zeptala se Rachel a ironicky se usmála. "Krutý seš spíš jenom sám k sobě a přitom by ses měl radovat s toho,že máš čas se na to připravit. Takových lidí není mnoho většinou jejich blízcí odejdou bez toho aby se s nimi někdo stačil rozloučit."
     Kirk souhlasně kývnul a tiše se zeptal. "Kde teď je ?"
     Rachel se ohlédla a ukázala na vzdálenější konec starého domu. " Sedí na verandě a pozoruje zapadající slunce.Skus uhádnout proč asi."
     Kirk chytil její levé rameno a přitiskl si jí bokem víc k sobě.On hrdý starý válečník tím chce naznačit, že vedle sebe chce mít tu která je teď nejblíž.
     Při rozlučkovém večírku po návratu Enterprise,kdy se všichni další den měli rozprchnout buď do škol ,nebo na další působiště, je seznámil Scotty.Mladá žena jím byla okouzlena a on měl obavy, že v tom není láská, ale pouze obdiv .Až za nějakou dobu si uvědomil jak se mýlil. Rachel bylo úplně jedno jestli mu je šedesát nebo stočtyřicet.
     Pomalu s ní obešel budovu, čímž se dostal do přímého svitu zapadajícího slunce.Jeho část se již zasouvala za horizont, ale ta zbývající měla ještě dost síly aby jej oslepila.Kirk si musel zaclonit dlaní očí aby vůbec něco viděl.
     McCoy jej zaregistroval,ale dál se opájel v houpacím křesle v záři rudého slunce.V jeho mysli nebyl žádný silnější věm, jenž by tohle předčil.Tento dům si před mnoha lety vybral právě kvůli tomuto pohledu a právě proto nikdy nedovolil aby se i před verandou nechali vysadit stromy. Ignoroval je až do doby než tohle divadlo skončilo,pak teprve se na ně otočil. "Viděl jsem tohle představení snad tisíckrát Jime." Pronesl blaženou řečí,kterou zkalovalo vzrůstající skřehotaví projev v jeho hlase. "ale poslední dobou se stále víc bojím,že to bude už pouze derniera." McCoy si oddychl "Co myslíš Jime jsou v nebyl taky západy slunce ?"
     Kirkovy se na tváři vyloudil křečovitý úsměv . "Ten západ slunce je ne nebe Kostro."
     "Kéž by Jime." Odvětil McCoy a se znatelnou námahou vstal s houpacího křesla.
     Když tohle vyděl Kirk poprvé rozeběhl se aby svého přítele podepřel,ale ten ho hrubě odehnal, od té doby se už o to nepokoušel. "Neraduj se,myslím,že ještě uvidíš hodně představení než se dočkáš derniery."
     "Jsem rád,že si optimista Jime ,přesto já zůstanu pragmatikem." McCoy udělal dva kroky k zábradlí a zapřel se o ně rukama. "Žil jsem dlouho a snad až příliš."
     Rachel poznala,že je tu již nadbytečná a tak odešla.
     Kirk vystoupil po dřevěných schodech na verandu. "Jak dlouho si o té nemoci věděl Kostro ?" Vyznělo to více vyčítavěji než chtěl.
     McCoy se otočil a opřel se o zábradlí. "Zjistil jsem to krátce před tím než se objevil Scott. V té době jsem to už chtěl vzdát a nepodrobovat se žádné léčbě,ale když mi Scotty poprvé zavolal připadalo mi to jak žádost všech bohů abych vytrval." McCoy se zazubil "Když se objevil on, zase jsem po mnoho letech uvěřil,že se objevíš i ty."
     "Co ti tedy brání v té proceduře pokračovat ?" zeptal se Kirk.
     "Mé tělo již opotřebované a nové umělé orgány již odmítá.Čekal jsem to,ale ne takhle brzy."
     "Víš jak ještě dlouho ?"
     "To nikdo přesně neví,možná zítra nebo za rok,ale až se tak stane zakázal sem komukoliv aby mě resustitoval.Na přístrojích bych mohl žít ještě další dvacet let,ale bylo by to jenom živoření. Spomínaš přece na mého otce ?" zeptal se okamžitě McCoy.
     Kirk kývnul.
     "Přímo mě prosil abych to udělal a já tak učinil i když si to doteď vyčítám,protože krátce na to byl vyvinut noví lék.Přesto si pamatuji to jeho utrpení v jeho očích.On na ten lék čekal příliš dlouho a ke konci to prostě vzdal.Má nemoc se jmenuje stáří Jime a na něj asi nikdo lék nenajde."
     Kirk nic nenamítal ani nepředkládal precedenty proč by měl bojovat dál,pochopil ,že McCoy říká pravdu.Pouze jemně zakýval hlavu a nechal jí skloněnou.
     McCoy si místo toho uvědomil,že se dostali někam kam se dostav v rozhovoru nechtěli.Pokusil se tedy začít znova. "Co z Rachel ? Myslíš to tentokrát doopravdy ?"
     Kirk zkřížil ruce před sebe . "Už nedokážeš lhát tak jako dřív Kostro,moc dobře víš že z Rachel čekáme dítě."
     McCoy si položil pravou ruku na hruď. "Přísahám na hrob své matky,že jsem to netušil."
     "Kostro nežebych nectil hrob tvé matky,ale oba moc dobře víme,že si její popel rozprášil ve vesmíru."
     "No tak přísahám na celistvost samotného vesmíru." pronesl svorně McCoy.
     Kirk se začal hlasitě smát. "Kostro obdivuju tě,že si za tím stojíš,ale dneska ráno my Rachel řekla, že jsi jí potvrdil,že je v druhým měsíci."
     McCoy se lišácky usmál. "Kluk nebo holka, už si to nepamatuji vždyť víš ve stáří již paměť není co bývala."
     "Tak se podívej do svých složek Kostro, ale doufám,že ať to bude cokoliv staneš se jeho kmotrem."
     "Slibuje,ale i ty mi slib,že ještě před tím se dočkám svatby."
     Kirk si začal mnout bradu. "No nevím ještě sme o tom s Rachel vůbec nemluvili."
     "Hoo…hoo…hóó." Zasmál se McCoy jak Santa Claus "O tom povídej holubů a pokud na mě ještě jednou budeš chtít jít s nějakými bludy tak poraď své nastávající ať si před tím sundá snubní prstýnek."
     "Tak dobře dostal smě,ale řekni kdy to mám protože mi to sama ještě neřekla." Odpověděl Kirk a jen s námahou držel smích.
     Dveře na verandu se otevřeli a mezi nima stála Rachel. "Jime je to za týden a pokud ti připadá, že se starej tak ti v nejbližším obchodě s obuví můžu koupit fajnový důchodoví papuče."
     Kirk s McCoyem se začali smát nahlas a museli se navzájem podepřít aby neupadli.
     Rachel odevzdaně zakýval hlavou "Puberťáci." pronesla a zmizela zase v domě.
     Kirk s McCoyem jí následovali.


     In Memory
     Jakson DeForest Kelley
     20. 1. 1920
     11. 6. 1999


     K O N E C

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries

Zavřít X