lcars
logo

Konspirace na třetí


Autor: Bubák Martin
Archivováno dne: 15. 04. 2006
Stav povídky: dokončená
Přístupnost: 13+
Varování: žádné
   
Seriál: TOS, TNG, ENT, nazařaditelné
Období:
Hlavní postava(y): Posádka Oko 7Z a posádky Enterprise 
Kategorie: napětí, alternativní vesmír
Spoiler:
Stručný obsah:
Zdánlivá nehoda uvrne koloniální loď Oko 7Z na druhou stranu galaxie. Do části vesmíru známé jako kvadrant alfa.
Poznámka autora: Snad se mi zadařilo napsat kvalitní příběh a možná si někdo všimne, že tohle je jenom předehra.
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


Konspirace na třetí

Bubák Martin


     Prolog:
     Zdánlivě nešťastná nehoda vrhne koloniálního Dravce daleko mimo původní kurz a roztříští celou loď v čase. Na místo nehody se různým způsobem dostávají tři lodě Enterprise, tři kapitáni, ve třech různých dobách. Jenomže nikdo netuší, dokonce ani Strážci, že tohle všechno je pouhá předehra k něčemu mnohem, mnohem většímu. Příliš pozdě si uvědomí, že roztříštění Oko 7Z v čase je zcela záměrné a započala tím skutečná
     válka o rovnováhu. Válka, kterou mohou definitivně prohrát a vesmír bude zaplaven nekonečným chaosem zkázy a ničení.


     x
     Koloniální hvězdný čas: 2235.1,10
     Dravec Oko 7Z, třída D, kdesi v hlubokém vesmíru.

     Leitha nemohla toho večera usnout. Od konečné přestavby a posledních vylepšení, které na vlajkové lodi během ní provedla, uběhl skoro měsíc. Přesto všechno nedokázala přijít na jednu konkrétní věc. Cítila, že je blízko a přitom stejně daleko, jako mnohé vědecké kapacity. Nejčastěji z řad Chartoků, kteří neuspěli, nebo přinesli jen málo nového. Chaokové neměli ve svém středu mnoho vědců. Vlastně skoro žádné. Leitha, se svou matkou Krystal, patřila mezi vzácné vyjímky. Ani jedna z nich se nemohla chlubit vědeckými tituly. Každopádně byla Leitha jmenována vědeckým důstojníkem a specialistou na Oko 7Z. Nemalou měrou se na tom podílel i fakt, že si hlavní šéflékařka vybrala její matku, jako svojí asistentku. Od jisté doby pracovali vždy společně. Zbytek nové posádky doplnili kadeti a úplní nováčkové, kteří se měli na jejich zkušební výpravě pořádně otrkat, získat potřebné zkušenosti a stát se řádnými členy koloniální flotily. Jenomže nic neprobíhalo, jak mělo. Pět členů posádky bylo po smrti a mnozí si odnesli hodně nepříjemné zážitky z pokusu o obsazení lodě Gandorskými nájezdníky. Oko 7Z musela během dvou měsíců, dvakrát navštívit loděnice, kvůli komplexní opravě. Až teprve na základně u planety Hales IV, získali tolik potřebné náhradní díly a loď znovu nabrala původní plný výkon.
     Ovšem důvod proč mladá Chaocká specialistka nemohla usnout, byl trochu jiný. Cítila neklid pokaždé, když dostala nějaký nápad, který ještě patřičně neuzrál v její mysli. Blokovala ho myšlenka na Haweho, který se ukázal ve velice dobrém světle. Možná trochu ostýchavě, ale o to víc byl sladký. Nemohla se nepousmát při té vzpomínce. Jediný zástupce Chaoků na palubě vlajkové lodi. Od jisté doby na něj musela myslet a obvyklá ostražitost ustupovala do pozadí. Byla mnohem silnější než on, ačkoliv to nedávala nijak najevo. Nechtěla ho zbytečně odradit, aby se necítil méněcenný. Do dosavadního poklidného života Leithe vstoupilo něco nového a ona se prostě čas od času nedokázala na svou práci tolik soustředit. Hledala totiž způsob, jak jednou pro vždy, učinit průlom v oblasti aminiových krystalů. S tímto motem se také přihlásila na Oko 7Z. Zatím nedosáhla ničeho, alespoň dle vlastních měřítek. Dosavadní výzkum však nenaznačoval, že by mohla posunout vědecké obzory dál než doposud. Dnešní noci však dostala šílený nápad. Přišel znenadání a nenechával jí spát.
     Oblékla se do jednodílné uniformy, kterou získala dosavadním úsilím v koloniálních službách, aniž by prošla akademií, jako zbytek posádky. Dostala dokonce i hodnost, kterou přijala více odtažitě, ale nevzpírala se. Chápala to jako ocenění své služby a práce, stejně jako její matka, která sice hodnost odmítla, ale přijala funkci na Oko 7Z. První Leithy kroky vedly na ošetřovnu. Regenerativní nano-technologie se v posledních letech stala významnou složkou lékařské vědy. Nejenom lékařské, ale i v inženýrské oblasti. Hlavně díky šéflékařce Oko 7Z, Karen Markusové. Ošetřovna zela prázdnotou, takže si mohla klidně vzít, co potřebovala, aniž by někdo kladl dotěrné otázky. Její matka by se určitě zajímala, co má na mysli a ona ještě nehodlala prozradit své úmysly, dokud si nebude jistá výsledkem. Pečlivě uzavřela uzávěr s nanity a zkontrolovala si na panelu jejich naprogramování. Někteří byli určení k obnově tkání, jiní zase kostí, pokožky atd. Ona potřebovala specifické nastavení, které pouze odhadovala podle první hypotézy. Nebyl problém je přeprogramovat pro jiné účely. Spokojená s výsledkem zamířila do strojovny. Doufala, že zde bude mít klid, ale v tom se zjevně mýlila. Hlavní inženýr Simon Ingirus měl zrovna té noci službu.
     "Nemůžeš spát?" oslovil ji sotva zaznamenal její přítomnost.
     "Dostala jsem nápad a chtěla bych ho vyzkoušet," přiznala po pravdě, protože Simonovi nedokázala lhát. Navíc mohla jeho pomoc přinést kýženou pomoc. Simon byl spíše konstrukční inženýr, ale věděl o Aminiových krystalech také poměrně hodně. Navíc ji mohl ze strojovny vykázat, pokud by dělala úpravy za jeho zády.
     "Zase si chceš hrát s aminiovými krystaly?" zeptal se s kyselým úsměvem.
     "Jak říkám, mám nový nápad, ale potřebuji ho ověřit."
     "Potom zkus simultantní režim," navrhnul.
     "Počítač toho ví o krystalalech stejně málo jako my. Tudíž jakákoliv simulace bude krajně nepřesná," poučila inženýra, ačkoliv to nebylo třeba. On příliš dobře věděl, že simulovat reakci krystalů není reálné.
     "Bál jsem se, že to řekneš," povzdechl si
     "Myslela jsem, že nemáš noční službu?" otočila rychle list, vedouce hovor záměrně jiným směrem.
     "Potřeboval jsem dohnat pár hlášení o údržbě a Susan měla zato, že na můstku bude dostatečný klid, aby mohla zaškolovat nového pilota Edwina," pokrčil stoicky rameny. Vzápětí zpozorněl. Nenechal se odvést od tématu a nespustil Leithu z očí.
     "Ten sympatický mladík, co jsme ho nabrali na základně u Halesu IV? Nadhodila škádlivě ve snaze trochu ho popíchnout. Dobře věděla o jeho vztahu s hlavní pilotkou Susan Arčrovou.
     "Jo, přesně ten," ušklíbnul se nepřistupuje na její hru. "Prý je velice nadaný pilot a Susan chtěla zjistit jak moc."
     "O tom ani v nejmenším nepochybuji. Pokud má nadání, potom nemůže být v lepších rukou," našpulila rty v poťouchlém úsměvu.
     "Podle záznamů ano. Záznamy nemusí říkat všechno," pokrčil rameny a vrátil se k původnímu tématu. "Co přesně máš v plánu udělat?"
     "No…, dosavadní testy ukázaly, že Krystaly nereagují na žádnou, známou fyzickou, chemickou, či bio-chemickou reakci," začala opatrně, aby v něm nevzbudila obavy z ukvapeného rozhodnutí.
     "To je všeobecně známý fakt, který jsi sama mnohokrát potvrdila v praxi," odtušil neutrálně nechávaje Lethe prostor v bližšímu vysvětlení.
     "Co když ale vezmeme v úvahu, že nejde o anorganickou, neživou hmotu, ale organickou?" vynesla svojí myšlenku na povrch.
     "Krystaly každopádně nejsou živé," zavrtěl hlavou pobaven absurditou myšlenky.
     "Dokaž to!" vyzvala ho a zapíchla prst do jeho hrudi.
     "Všechny testy prokázaly, že jde o neživou krystalickou hmotu, která při vystavení specifickému záření, vytváří naše maskování a urychluje chod našich motorů," odtušil s lehkým pokrčením ramen.
     "Teorie relativní rychlosti světla, já vím," přisvědčila trpělivě. "Ovšem pokud vím, nikomu se nepodařilo proniknout až do jádra krystalů. Nevíme co je uvnitř."
     "Prováděné skeny na sub-atomární úrovni odhalili v jádru nevyčerpatelný zdroj energie. I když jde pouze o teorii. Zato podepřenou několika důkazy. Povrch je z hmoty pokrytý hvězdným prachem, takže jde o látku, která se nachází ve vesmíru. Krystaly na sebe nabalují vesmírný prach. Jakmile naberou určité množství prachu, dochází ke krystalizaci a nabalovaní dalších částic, které vytvářejí další izolační vrstvy. Samotné krystaly v čistém stavu bychom ani nemohli použít."
     "Opakuješ celkem zřejmá fakta," podotkla uštěpačně.
     "Opravdu?" nasadil udivený výraz. "Takže ty chceš brát krystaly jako živou hmotu ve vesmíru a nepřijde ti to ani trochu nepravděpodobné?"
     "Nepravděpodobné, možná. Ale nikoliv nemožné."
     "Nejsem si jistý co by ti tvoji nanité mohli udělat, aby vyvolali nové reakce v krystalech," opáčil s jistou dávkou pochybností.
     "Víme, že při mikroskenu se na všech krystalech objevují mikrotrhliny. Já pouze chci zkusit zregenerovat povrch, jako by šlo o živou část," dořekla zbytek
     "Hodně štěstí," zamručel Simon skepticky.
     "Raději vztyč bezpečnostní silové pole kolem oblasti dvě," doporučila opatrný postup, aby ho přesvědčila o tom, že uvažuje dostatečně racionálně.
     "A jestli se ti něco stane, tvoje matka stáhne zaživa z kůže," zabručel sardonicky zadávaje svůj kód do počítače ke spuštění bezpečnostního silového pole..
     "Pochybuji, že by zašla až tak daleko," usmála se na něj povzbudivě.
     "Doufám, že víš co děláš," povzdechl si. Chtěl dodat ještě něco, jenomže u Leithy nemělo smysl zkoušet podobné triky. Nikdy by na ně neskočila, ani se nenechala odradit. Chaokové šli vždy za svým cílem.
     "Taky doufám."
     "Pokud nevíš, co to udělá, tak by sis měla vzít alespoň ochranný oblek. Má v sobě zabudované ochranné silové pole, které tě ochrání před…." Pohled Leithy si vyložil jako evidentní nesouhlas. Částečně se uklidnil. Pokud by chtěla dělat něco opravdu nebezpečného, určitě by neignorovala jeho doporučení. Kolem sekce, kde byli krystaly umístěné, bylo víc než dost bezpečnostních přepážek ze speciálních slitin, které spolehlivě odstínily záření, nepočítaje fakt, že veškeré obvody byly pečlivě izolované a zajištěné proti přetížení, explozi a všem možným i nemožným nehodám, které je během konstrukce i po ní napadly. Žádná loď neměla tak dobře zabezpečené krystaly jako Oko 7Z. Pravdou zůstávalo, že vytvoření zdejšího prostředí zabralo nemálo místa.
     "Vztyčte bariéru kolem….," zaslechla Leitha ještě Simonův hlas než všechno utichlo. Silové pole stupně deset, zcela izolovalo okolí a ven neprošlo nic, ani zvuk. Podle poklesu světla poznala, že Simon odstavil i hlavní zdroj energie a momentálně jeli na rezervu. S posvátnou bázní vstoupila do nejbližší bezpečné zóny. Od samotných krystalů ji děla jenom dvojice přepážek. Teprve teď si uvědomila, že nemá vše do detailu připravené. Začala programovat regenerační sekvenci, kterou nanité provedou. Nebylo nijak zaručené, že záření nanity nezničí sotva se dostanou dovnitř. Doufala, že jsou dost odolní proti radiaci jinak její pokus skončí dřív než začal a to nehodlala připustit. Simon by si nedovolil žádné posměšky, Neboť by mu je vrátila i s úroky během tolik oblíbených akcí pořádaných lodní poradkyní Jennifer Waitovou. Navíc samotná skutečnost, že by mohla prohrát ještě dřív než by začala byla nepřijatelná. Potřebovala dosáhnout alespoň malého úspěchu, jinak zcela jistě neusne a vědomí, že byla jen krůček od cíle ji bude dál užírat.
     Programování nanitů ji zabralo skoro půlhodinku. Nesledovala čas, ale bylo už dost pozdě. Podle planetárního času se den chýlil ke konci. Transportovala nanity dovnitř ochranného pole. Zapnula sledování vnější vrstvy krystalů a sledovala reakci. Nečekala, že dosáhne úspěchu hned na první pokus. Očekávat okamžitý úspěch bylo arogantní a zcela nevědecké. Výsledky důležitých výzkumů nikdy nebyly patrné při prvním pokusu. Alespoň ne ty skutečně důležité, které obohatili, či obohatí vědecké poznání. Vlastně doufala alespoň v nějakou reakci, která umožní vědě učinit dlouho očekávaný krok vpřed. Víc nechtěla. Dokonce i sebemenší, nevýznamná reakce by byla něčím s čím by mohla později pracovat. Upřela pohled k panelu, který zobrazoval činnost nanitů.
     Stalo se to mnohem rychleji než očekávala. Mnohem rychleji, než mohla zareagovat. I na Chaoky měla mimořádně rychlé reakce, ale nebyly jí nic platné. Jenom matně zahlédla vlnící proud energie, který vyšlehl zpoza přepážky. Jako elektrický bič, ačkoliv bezpečnostní přepážka nebyla poškozená. Každopádně ji zasáhl do prsou a ona zavrávorala. Druhý úder ji poslal tvrdě proti jednomu ze sloupů vedle konzole. V bezvědomí se sesunula k zemi. Celou lodí projelo zachvění, podobné tomu, když přecházeli na maximální rychlost. Alespoň tolik dokázal hlavní inženýr usoudit v kratičkém okamžiku. Od jádra vyšlehla vlna energie. Jen díky tomu, že před pár hodinami přešli na impuls neměla větší intenzitu. Každopádně zasáhla každého ve strojovně a skončili většinou v bezvědomí na podlaze. Simona nevyjímaje. Sice byl nejdál ze všech, ale ani on nezůstal při vědomí. Ne víc než pár vteřin, aby zahlédl Leithu skrz silové pole, která to odnesla nejhůř.
     Na můstku kapitán Tolkin procitnul ze své meditace. Za jiných okolností by se mohlo zdát podivné, že odpočívá, když má službu. Potřeboval se pouze oprostit od jistých emocí, aby je mohl později lépe ovládnout. Skutečnost, že měl zavřené oči, nehrála významnou roli. Ve skutečnosti věděl o všem, co se na můstku dělo a děje. Vnímal hlavního pilota Susan Arčrovou u pilotního křesla jak dává pořádnou instruktáž nováčkovi v posádce. Stejně jako cítil komandéra Ostlinovou u taktické stanice kdesi za ním a ještě dvojici kadetů pracující v zadní části můstku na nějakém svém projektu. Smysly měl tedy mnohem ostřejší a reakce také. V okamžiku, kdy sebou loď prudce trhla se pevně zapřel o opěrku svého křesla a tím si jako jediný udržel potřebnou rovnováhu. Na hlavní obrazovce jednoznačně poznal vír, ukazující přítomnost červí díry. Během okamžiku vtáhl Oko 7Z dovnitř a Tolkin měl jen prchavý okamžik k tomu, aby zjistil, kdo má tohle všechno na svědomí. Leitha…..
     Celá loď se pořádně otřásla a nikdo nezůstal na svém stanovišti. Nebyl čas sledovat kam kdo dopadl. Přetížení inerciálních tlumičů znamenalo obvykle velké potíže. Většinou zkázu celé lodi. Z velícího křesla si Tolkin převedl kontrolu nad kormidlem a veškerou dostupnou energii převáděl do pole strukturální integrity. Štíty nefungovaly a jediný důvod proč tady ještě jsou, byl ten, že Oko 7Z byla velmi dobře postavená loď. Tlak zvenčí rychle stoupal až se dostal k hranici bezpečné tolerance. Konečně spatřil cestu ven. Hybná síla je tlačila hluboko do neznáma, daleko od cesty ven. Musel použít opravdu veškerou možnou energii, aby změnil směr letu a dostal loď i s posádkou do bezpečí. Skoro se mu povedlo proletět. Tah byl bohužel příliš velký. Přes veškerou snahu netrefil úplně přesně výstupní okno. Další náraz už nepřestál ani on. Náraz výrazně překročil všechno, co mohly inerciální tlumiče ustát. Oko 7Z přešla do prudké rotace. Poslední co Tolkin udělal, bylo upravení kormidla, takže zastavil nekontrolovatelnou rotaci, do které se hvězdná loď po nárazu dostala. Více jeho slábnoucí vědomí nedokázalo zvládnout a on upadl do milosrdného bezvědomí, následuje zbytek posádky.

     x
     Enterprise NX-01, 2. prosince 2154
     Opravy na Enterprise od posledního střetnutí s Klingony v kolonii Qu'vat pomalu končily. Phlox se také otřepal z ne zrovna nejlepšího zacházení Klingonů a Antaak s novou vizí plastických operací opustil Enterprise. Všechno se zdánlivě vracelo k normálu. Trip svůj pobyt na Enterprise protáhl o něco déle než původně plánoval, z čehož byl jeho nástupce, poručík Kelby poněkud nervózní. Dobře si uvědomoval, že Trip je lepší inženýr než on, ale dvě lodě nemohli mít jenom jednoho inženýra, nýbrž dva. Pokud ho ovšem flotila nehodlala nahradit. Doufal, že ne. Kapitán Archer se také vzpamatoval z klingonské DNA, kterou měl po nějakou dobu v sobě a která pomohla klingonům najít lék na jejich nepovedený experiment.
     "Columbia se s námi setká za dvanáct hodina na těchto souřadnicích," informovala kapitána T'Pol toho rána.
     "Zdá se, že kapitán Hernandezová chce mít Tripa co nejdřív u sebe."
     "Opravy jsou dokončeny a budeme tam zhruba za deset hodin warpem tři," dodala, aniž by na něj pohlédla.
     "Musím přiznat, že po tom všem mi bude chybět," posteskl si na chodbě. "Nemyslíte? Obrátil se k vulkánce pro názor.
     "Jsem si jistá, že poručík Kelby bude důstojnou náhradou."
     "Proč mám ten pocit, že i Vy ho budete postrádat?" nemohl se při otázce neusmát.
     "Zapomínáte kdo jsem kapitáne." Levé obočí šlo lehce nahoru v tázavém gestu, ale Archera nemohlo zcela oklamat.
     "Nezapomínám T'Pol," zavrtěl hlavou. "Proč prostě neřeknete: Je mi líto, že odchází, nebo něco takového."
     "Vulkánci si nepotrpí na podobná teatrální gesta," upozornila ho klidně
     "Teď sloužíte ve flotile. Mezi lidmi. My si na ty teatrální gesta potrpíme."
     "Jsem sice důstojníkem hvězdné flotily, ale stále jsem Vulkánka, ne člověk," argumentovala s přehledem. Chápala kapitánovy narážky, ale nehodlala se nechat vyvést z míry.
     "Připomínáte mi, že vaše činy řídí výhradně logika," poznamenal škádlivě.
     "To říká kdo?" změřila si ho podezřívavě. "Kapitán Archer, nebo z Vás mluví opět Surak?"
     "Možná jde o mojí vlastní interpretaci Surakova učení," nasadil vážnější výraz a stisknul tlačítko přivolávající výtah. "Měl jsem jeho katru skoro čtyři dny v hlavě, takže mi tam něco z jeho učení muselo zůstat."
     "Možná," připustila neutrálně, neboť nechtěla spekulovat.
     "Bude škoda, když tu s námi velitel Tucker nebude," odtušil a vešel do otvírajících se dveří výtahu.
     "Columbia je nová loď a jak mi sám řekl, touží po nových výzvách."
     "Zajímavé. Tohle mi neřekl, když požádal o přeložení."
     "Možná…," začala T'Pol, ale větu nedokončila. Dveře výtahu se totiž otevřeli, akorát nevystoupili na můstku. Místo toho se ocitli v poměrně tmavém místě. Archer se stačil ohlédnout, ale dveře výtahu se zavřely a výtah zmizel.
     "Kde sakra jsme!"
     "Evidentně se nenacházíme na Enterprise," poznamenala T'Pol celkem zbytečně. Tento fakt byl víc než zřejmý.
     "Zkuste mi říci něco, co nevím!" zahučel sardonicky.
     "Nacházíme se v nějakém skalním městě, ale nevidím hvězdy, tudíž nemohu odhadnout, jestli jde o planetu či loď."
     "To by musela být ale obrovská loď," řekl nepříliš přesvědčen její teorií. "Otázkou spíš je, jak jsme se sem dostali?"
     "Naskýtá se řada možností, ale pokud o tomto místě zjistíme více, pomohlo by to eliminovat jejich počet," navrhla první logickou alternativu, která jí napadla.
     "Možná existuje vysvětlení. Prostší než se na první pohled zdá. Pojďte." Pokynul ji gestem ať ho následuje.
     "Pokud máte na mysli, cestování v čase, ráda bych podotkla…," začala ihned skepticky.
     "Támhle!" ukazoval k místu, kde spatřil stín. Vydal se ukazovaným směrem a ona ho následovala. Sice nikoho neviděla, ale to neznamenalo, že tam nikdo není. Skutečně, když dorazili na vzdálenost zhruba deseti kroků, spatřili postavu v černém, jak se opírá o sotva viditelné zábradlí.
     "Danielsi?" zkusil Archer s nadějí v hlase.
     "Tentokrát ne kapitáne," dostal odpověď a hlas byl sice podobný, ale patřil někomu jinému.
     "Kde jsme?" chtěl Jonathan vědět.
     "Vítejte na Věčnosti, kapitáne," odtušil neznámý s klidem.
     "Kdo k čertu jste!" obořil se na něj ihned.
     "Mám mnoho jmen, jedni mi říkají tak, jiní zase jinak," opáčil neznámý konverzačně.
     "Proč jste nás sem přivedl?" promluvila poprvé T'Pol, která si nemohla nevšimnout, jak kapitán příliš podléhá emocionálnímu jednání.
     "Dobrá otázka," odtušil, ale bližší vysvětlení neposkytnul.
     "Říkáte, že znáte Danielse. Jste jedním…,"
     "Ne kapitáne!" zarazil ho uprostřed věty. "Neřekl jsem, že znám Danielse. Ne ve smyslu, který chápete."
     "Tak, kdo k čertu jste!"
     "Tuhle otázku si kladu už tisíce let, ale nikdy jsem nenašel uspokojivou odpověď," reagoval neznámý s povzdechem. "Pokud bych měl ovšem najít termín, který by Vaše omezené chápání dokázalo pochopit, jsem Strážce času."
     "Další časová studená válka?" Teď již Jonathan neskrýval sarkasmus.
     "Ano i ne."
     "Moje odpověď zní ne! Nemám zájem nechat se zatáhnout do Vašich problémů!" vyjel na strážce ostře.
     "Ani nevíte o co půjde," otočil se k němu konečně neznámý.
     "Děkuji, ale nemám zájem."
     "Možná by jste měl vědět, že Daniels byl přes všechno jenom člověk. Nemohl vás přinutit k něčemu, co jste nechtěl. Ovšem já jsem něco víc než člověk. Pohybuji se na vyšší úrovni existence."
     "Potom mě k tomu budete muset přinutit silou," nenechal se kapitán Enterprise zastrašit.
     "To nebyla hrozba kapitáne," zavrtěl hlavou.
     "Potom mě teda vraťte na mou loď a nechte pokračovat v misi. Na Enterprise si už určitě všimli naší nepřítomnosti a nepotřebuji zbytečně vysvětlovat, že jsem vyšel z výtahu místo na můstku, na Věčnosti."
     "Tohle místo se nejmenuje Věčnost pro nic za nic. Jde o oblast, zcela vytrženou z časové kontinuality, samotné podstaty vesmíru. Neplatí zde obvyklé fyzikální zákony ani časová zákonitost. Čas jednoduše stojí. V tomto okamžiku se pro vás dva čas zastavil a zůstali jste zmraženi v čase."
     "Nemám pocit, že bych byl zmražen, ať už v čemkoliv."
     "Ve skutečnosti právě vcházíte na můstek Enterprise a čas stojí, dokud jste zde. Vlivem Věčnosti, zde vnímáte čas jako lineární, ale…,"
     "Ušetřete mě všech těch nesmyslů a řekněte mi, co sakra chcete!"
     "Kéž by bylo všechno tak jednoduché, abych to mohl shrnout do jediné věty," povzdechl si strážce.
     "Možná, že Vy máte spoustu času, ale já na rozdíl od Vás nemám ani čas, ani trpělivost!"
     "Jste přesně ten, koho hledám kapitáne. Pokusím se tedy příliš nenapínat Vaši trpělivost," opáčil lehce. Konečně vystoupil ze stínu a nechal ať si ho prohlédnou.
     "Poslouchám," složil si Jonathan ruce na prsou a zkoušel se obrnit trpělivostí.
     "Možná bude lepší, když si uděláme takovou malou procházku napříč časem. Pak mi možná spíš uvěříte."
     "Procházka časem?"
     "Minulost, budoucnost a možná i přítomnost. Nechte se překvapit."
     "Tak tedy pojďme," souhlasil váhavě.
     "Možná se ptáte, proč tu tentokrát nejste sám?" nadhodil konverzačně, zatím co udělal první krok do tmy.
     "Taky mi to bylo divné," připustil, protože na tohle se hodlal zeptat.
     "Zdálo se mi vhodnější, aby u toho všeho byl nějaký svědek. Pokud možno někdo, kdo je dostatečně skeptický."
     "Já nejsem skeptická," namítla T'Pol.
     "Všichni vulkánci, co následují Surrakovo učení, jsou svým způsobem skeptičtí," pokrčil strážce prostě rameny.
     "To je pouze…," začala mluvit, ale zarazila se, když vstoupili do zcela nové oblasti. Z logického hlediska to nedávalo smysl, stejně jako skutečnost, že se nacházeli na otevřeném prostoru a žádná úzká jeskyně nebyla na blízku. Nedůvěřivě sáhla na stěnu, aby si ověřila, že je skutečná a ne jenom projekce. Byla skutečná stejně jako pochodeň, kterou strážce držel v ruce.
     "Kirshara…," vydechl Jonathan, protože okamžitě poznal vzácnou vulkánskou relikvii, kterou před pár měsíci nalezli ve vulkánské poušti, hluboko pod povrchem.
     "Správně."
     "Je tohle skutečné?"
     "Všechno je skutečné," opáčil neznámý a pokračoval dál. "Ostatně, nevím proč Vás to tolik překvapuje. Přeci jste viděl různá místa, v různém čase."
     "Evidentně víte vše, takže nemá cenu cokoliv popírat. Pouze nechápu souvislost."
     "Souvislosti nejsou důležité. Alespoň ne pro Vás. Uvažování nad souvislostmi nechte nám. My s tím máme větší zkušenosti, než kdokoliv jiný."
     "O tom se nebudu přít."
     "Daniels Vám jistě říkal, že v budoucnosti sehrajete důležitou roli při zakládání Spojené federace planet."
     "Ano, zmínil se o tom."
     "Stejně jako po Vás chtěl, aby jste zkusil Xindi přesvědčit o tom, že Lidé nejsou jejich nepřátelé, když jste s Insektoidskou stíhačkou plnou výbušnin, hodlal zničit jejich zbraň."
     "Ukazoval mi bitvu v níž byli stvořitelé sfér poraženi Federací," přiznal.
     "O čtyři sta let později, na Enterpise J," doplnil za něj.
     "Ano."
     Tmavou jeskyni, hluboko pod povrchem Vulkánské pouště nahradila zcela jiná lehce potemnělá místnost. Světlo přicházelo pouze z jednoho velkého okna. Venku se rozprostíraly tmavá mračna způsobující tajemné prostředí v místnosti. Prostředí podivně známé. V přítmí bylo možné zaznamenat dvě postavy, jak spolu mluví.
     "Byl jsem překvapen Vaším rozhodnutím odložit vypuštění," promluvil první muž a podle hlasu bylo jasné, kdo mluví. Jonathan se pro jistotu přiblížil, aby si prohlédl, zda je to skutečně on, Degra. Druhý muž musel být už podle obrysů Reptilian, Dollon.
     "Zdálo se to jako správná věc," odtušil Dollon sykavě.
     "Doufám, že ostatní členové rady dospějí ke stejnému závěru," poznamenal Degra a do hlasu se mu vmísila špetka naděje, že Reptilani přeci jenom přišli k rozumu.
     "Přidají se," odpověděl Dollon a otočil se směrem k oknu. "Vždy jsem věřil tomu, že všichni Xindi touží po sjednocení. Je to v naší krvi." Otočil se zpátky k Degrovi. Jeho tvář zakrýval stín, takže nebylo možné vidět jak se tváří.
     "Souhlasím," odtušil Degra odměřeně.
     "Pozemská loď," otočil se Reptilian k jediné jasně svítící konzoli.
     "Pomáhám jim s opravami motorů," neviděl Degra důvod skrývat před protivníkem své činy o nichž stejně věděl.
     "Škoda, že jste nerozšířil to samé přátelství i na vlastní druh." Do hlasu se mu vloudil první náznak hrozby.
     "Nebojte se, oni nás nevidí. Tohle jsou pouhé střípky času. Zdánlivě nedůležité okamžiky, ale přesto mají svůj význam," přerušil Strážce dialog podávaje určité vysvětlení. "Dollon netušil jaké chyby se zde ve skutečnosti dopustil."
     "Co máte společného s trans-dimenzionálními bytostmi?" udeřil Jonathan nečekanou otázkou.
     "V podstatě nic. Snažili se narušit běh událostí a rozšířit svůj vliv. Bylo nutné zastavit jejich počínání a pro tento účel jste byl vybrán Vy, kapitáne." Muž v černém pozvedl ruku na znamení pokračování. "Jejich porážka a zničení sfér byla předurčena. Daniels Vás sice varoval, aby jste zbytečně neriskoval, neboť máte pro historii velký význam. Ale Vy jste přesto udělal, co jste považoval za správné, bez ohledu na možná rizika pro budoucnost. Proto ta zbraň už nebyla tam, kde ji vaši lidé našli a místo, aby jste jí zničil, byl jste zajat Xindi a přinucen začít jednat. Stejně jako proč jste byl vržen do minulosti, místo aby Vás zabila exploze z Xindijské zbraně."
     "Chcete mi říct, že ať bych udělal cokoli, tak…," vydechl překvapeně.
     "Časové mechanismy by vyrovnaly vše potřebné. Za předpokladu, že nedojde k příliš velké odchylce. Té jste se naštěstí nedopustil.
     "Kapitáne!" přerušila T'Pol rozpravu.
     "Nenechali jste mi jinou možnost!" vyštěkl Degra na Reptiliana rozčileně. Nekřičel, tlumil hlas, ale jeho slova byla jasně slyšet.
     "A vy jste mi ji taky nenechal!" zněla chladná odpověď doplněná rychlým švihem a praskavým zvukem, jak čepel Dollonova nože, zajela Degrovi do hrudi, až po rukojeť. Vyheknul, ale na víc než pohled směrem dolů kam ho protivník zasáhl se nevzmohl. "Posádka té lodi jsou poslední Xindi, které jste kdy zradil," přidal Dollon nenávistně. Otočil nožem v ráně a prudce ho vytáhnul, vychutnávajíce si Degrův konec. "Až budou lidé zničeni, až bude Rada vyměněna vládou Reptilanů, najdu Vaší ženu a děti a udělám jim to samé. Vaše zrádná rodová linie, skončí na čepeli mého nože."
     "Degro!" nevládl se Archer, aby mu nepřispěchal na pomoc. Místo Degry však málem narazil do stěny jeskyně. Zvláštní jak se spousta událostí odehrávala na temných místech. Akorát někdo vcházel. Vulkánec v tmavém oblečení, sestoupil po schůdcích dolů. Někdo další už na něj čekal, ale stál k trojici zády. K překvapení jak Archera, tak T'Pol byl příchozím V'Las. Sesazený správce Vulkánské vlády. Z důvodů víc než zřejmých. Pro jeho snahu vyřešit otázku ohledně Andorianů jednou pro vždy.
     "Selhal si!" vyštěkl na čekajícího sotva došel dost blízko. "Desetiletí práce je ztraceno!"
     "Viníš m
ě z vlastní neschopnosti?" odtušil druhý muž s klidem.
     "Archer měl být zabit!" pokračoval dál rozčileně.
     "To ty jsi do toho zatáhl lidi," namítnul stále s klidem, pokračuje: "Musím opustit Vulkán. Moje pozice je zde ohrožena."
     "A co já?"
Zajímal se V'Las znepokojeně.
     "Teď ne. Tvé zmizení by vyvolalo podezření," reagoval jeho společník a přešel k němu blíže, takže se ocitl za jeho zády, k nim čelem. "Znovu-sjednocení našich národů je jen otázkou času," doplnil a jeho tvář se ocitla ve světle, tudíž si ho mohli lépe prohlédnout.
     "Koss…," vydechla T'Pol, která svého bývalého manžela okamžitě poznala. Jenom nechápala o co přesně usiloval. Proč pomohl kapitánovi, když byl V'Lasovým komplicem? Nedávalo to smysl. Pokud tohle celé nebyla jenom nějaká hra. Než mohla cokoliv dalšího poznamenat scéna se znovu změnila. Tentokrát stáli na můstku hvězdné lodi. Nepodobala se ničemu co dosud viděli. Hlavní obrazovka ukazovala přilétající lodě.
     "Otevírá se portál a prolétají lodě! Stovky lodí!"
     "Identifikujte je!"
     "Jsou naše…,"
vydechl operátor úlevou. Ohlédl se na svého nadřízeného, jehož výraz zůstával stejně kamenný.
     "Sub-prostorový koridor. Spojuje dvě vzdálená místa ve vesmíru a umožňuje mnohem rychlejší cestování vesmírem," podal průvodce časem potřebné vysvětlení. Následně pokračovaly další a další scenérie. Některé neznámé, jiné zase ano. Smrt admirála Foresta při útoku na pozemskou ambasádu na Vulkánu, či momenty z cesty Enterprise do Expanze. Několikrát došlo i k tomu, že se ocitli v situaci, kdy byli sami součástí děje. Archer se ocitl na několik dlouhých vteřin spoutaný, uvnitř Reptilianské lodi, T'Pol zase v okamžiku kdy si dávala Tretoin. Bylo to víc než skutečné. Jako by se znovu ocitli v dané situaci, v daném okamžiku. Reálnost prožitku nebylo možné popřít.
     "Dost!" Byla to T'Pol, která se neovládla a přerušila ho.
     "Takže už mi věříte, komandére?" obrátil se na ní tázavě.
     "Proč tohle všechno děláte?" zajímala se hledaje ztracenou rovnováhu, pod sílou zážitků, které vnímala mnohem intenzivněji než kapitán.
     "Potřebuji, aby jste mi uvěřili, že tohle není žádný trik," začal strážce mluvit. "Znám vulkánský skepticismus a vím, že je obtížné vás přesvědčit."
     "Proč chcete, abychom Vám věřili?" zajímalo Archera.
     "Je velice těžké vysvětlit proč," povzdechl si zadumaně. "V opačném případě se stávají hrozné věci. Bojím se jen pomyslet."
     "Pokud chcete, abychom Vám věřili, tak s námi jednejte na rovinu. Ne, žádné co bylo, či bude!" Udělal Jonathan bojovně krok vpřed. Už měl dost, těch her kolem.
     "Ovšem. Jak si přejete," překvapil ho Strážce nečekanou vstřícností.
     "Teď nám snad konečně řeknete, co od nás potřebujete?" zopakoval Jonathan znovu původní otázku. Klidnějším hlasem, ačkoliv pohár trpělivosti v něm pomalu, ale jistě dosahoval vrcholu.
     "Jde o časové narušení k němuž právě došlo," začal správce mluvit. Ocitli se v bojové Aréně. Hlediště zaplněné do posledního místa. Dva soupeři, zachmuřený muž v uniformě vysokého důstojníka a mladá žena, sotva víc než dívka. V aréně vládlo napjaté ticho. Muž v uniformě vytáhl z opasku rituální dýku. Začal kroužit kolem, ale ona ho sotva sledovala s rukou na své zbrani. "Aby jste mě pochopili, čím méně vám toho řeknu teď, tím více pro vás mohu udělat později."
     "Pořád mluvíte v hádankách," obvinila ho T'Pol. Přes všechno nedokázala úplně udržet pozornost a ignorovat dění kolem sebe.
     "Tady jsou souřadnice místa, kde došlo k narušení," podal jí do ruky pad pokračuje. "Je třeba, aby jste dorazili do dvanácti hodin. Potom může být pozdě."
     "To místo je ale vzdálené skoro třicet světelných let!" namítla vulkánka okamžitě. "Zabere několik dní, než tam doletíme."
     "Já vím a proto Vám poskytnu malou pomoc," usmál se a odnikud vytáhnul malou fialovou kouli.
     "Co přesně tam máme udělat?" zajímalo Archera.
     "To, co budete považovat za správné kapitáne," naklonil strážce času mírně hlavu v gestu, které si šlo vyložit různě.
     "Tahle věc nás tam dopraví za dvanáct hodin?" vzal fialovou kouli do ruky a zatvářil se značně pochybovačně.
     "Stačí, když ji komandér Tucker připojí k hlavnímu reaktoru. Poskytne vám potřebnou taktickou výhodu."
     "Enterprise nemůže letět takovou rychlostí. Náš trup nevydrží, tak vysoký warp i kdybychom ho mohli z pomocí téhle věcičky dosáhnout."
     "V tom se velice mýlíte kapitáne," zasmál se, ale hned zvážněl. "Ještě jedna věc, kterou by jste měl vědět."
     "Ano?"
     "Rád bych se mýlil, ale podobná časová narušení mají tendenci přilákat nežádoucí konkurenci. Buďte tedy velice, velice opatrní…," zdůraznil poslední slova.
     Dialog narušil svištivý zvuk letící čepele. Jak Archer, tak T'Pol se proti své vůli ohlédli. Ruka která vedla cíl patřila muži v aréně. Jeho protivnice neudělala žádné obranné gesto. S nepříjemným zvukem dopadla čepel na cíl. Rána však nešla do hrdla, ale zasáhla pravou stranu obličeje. Vytryskla krev, načež ji zpětným pohybem udeřil tvrdě do spánku. Skácela se k zemi a zakrvavená dýka, poté co ji muž ukázal všem v aréně, skončila zabodnutá sotva milimetry od její hlavy. Všechno skončilo během okamžiku. V jednu chvíli stáli v bojové aréně přihlížející souboji a v dalším okamžiku oba oslnilo světlo můstku Enterprise na který vstoupili. Kapitán zaváhal a ve tváři měl zmatený výraz, přestože Strážce času ho několikrát upozorňoval, že se vrátí do stejného okamžiku času z něhož byl vytržen. Zkontroloval zda má v kapse skutečně malou kouli, kterou dostal.
     "Jste v pořádku pane?" zeptal se ho starostlivě Malcolm vidouce jeho zmatený a nejistý výraz během příchodu na můstek.
     "Ano, ovšem," přisvědčil rychle, aby překlenul poněkud trapnou situaci. T'Pol se s tím vypořádala mnohem lépe. Usedl do kapitánského křesla. Uvědomil si, že má v ruce Pad, který vypadal úplně normálně, až na informace v něm.
     "Spojte se s velitelstvím Hoshi. Chci vědět, proč odvolali Columbii," řekl nakonec, aniž by si uvědomil, jak podivně bude znít rozkaz.
     "Pane?" otočila se k němu nechápavě.
     "Nerozuměla jste rozkazu?" směřoval k ní netrpělivý pohled.
     "Rozuměla pane," otočila se zpátky a poslala dotaz na velitelství Hvězdné flotily. Kupodivu odpověď dostala dříve, než se dostala ke zdroji. "Kapitáne, mám odpověď."
     "Tak rychle?" podivil se kapitán překvapeně. Hned se okřiknul, jak ho po tom všem co viděl, mohlo vůbec něco překvapit.
     "Zaznamenávám zprávu z Columbie, od kapitána Hernandezové. Byli odvoláni na záchrannou misi, takže se s námi setkají později."
     "Výborně."
     "Jak jste věděl, že Columbie nebude na místě setkání?" osmělila se Hoshi k otázce.
     "To je dlouhý příběh," povzdechl si útrpně. Nemělo cenu dál oddalovat, co slíbil udělat. "Můstek strojovně!"
     "Ano kapitáne?" ozval se muž s kterým potřeboval mluvit.
     "Tripe, hned jak se budeš moct utrhnout ze strojovny, přijď za mnou na můstek. Musíme si o něčem promluvit a potřebuji znát tvůj názor coby inženýra."
     "Hned tam budu."

     x
     USS Enterprise NCC-1701A, hvězdné datum: 8511,2
     Čas dovolené na Zemi skončil a tentokrát již proběhla bez přerušení, kvůli krizové situaci. Cesta do středu galaxie, za hledáním Sha Ka Ree skončila a nepřinesla to, co mnozí očekávali. Včetně Syboka, Spockova nevlastního bratra, který tam tragicky zahynul. Co však Jim Kirk neočekával, byla zcela určitě omluva klingonského kapitána Klaa za útok na Enterprise. Během cesty zpátky si dokonce i Scoty připil s generálem Korrdem, nevídaná to věc u hlavního inženýra Enterprise, který nesnášel klingony víc než kdokoliv jiný. Pak už se vrátili zpátky na Zemi a konečně dokončili původně započatou dovolenou. Přes skvělé kempování na Zemi, doplněné Kostrovou kuchyní a posléze zpěvem, k němuž se přidal i Spock, se kapitán Kirk těšil, až znovu usedne do kapitánského křesla. Přes všechno se nemohl nepousmát. Na spojeném takticko-navigačním pracoval Chekov a Sulu, po pravé straně za zábradlím ohraničujícím kulatý můstek, seděl u vědecké stanice Spock a za kapitánským křeslem u komunikace Uhura. Další členové posádky obsluhovali stanice na vyvýšené části můstku. Všechno a všichni tam, kde měli být. Nemohl zapomenout Scottyho, který se určitě řádně činil ve strojovně. Dokázal dát Enterprise do pořádku jako nikdo jiný.
     Zatím neobdrželi nové rozkazy. Pouze, že mají letět na hvězdnou základnu 56, vyzvednout několik pasažérů a převést je…, Jim už si nevzpomínal na jméno planety. Spock by mu jistě rád osvěžil paměť, ale nebylo to důležité. Důležité bylo, že mohl vést svojí loď vesmírem. Mohl doufat v poklidnou rutinní misi, ale kdesi v duchu tušil, že tak jednoduché to být zase nemusí. Navíc si Hvězdná flotila může kdykoliv vzpomenout, že potřebují na nějaký šílený úkol právě jeho. Stejně jako k té záležitosti v neutrální zóně, jež vedla v obsazení Enterprise a vydání se do místa, které pocházelo ze snů. Tohle admirálovi Caflishovi jen tak nezapomene. Navíc měl pocit, že od chvíle kdy ukradl starou Enterprise z doku, vydal se na Genesis a poté s posádkou podnikl šílenou cestu časem v ukradeném Klingonském Dravci. Za porušení rozkazů ho degradovali, místo zničené Enterprise dostal novou Enterprise a došlo k několika změnám. Od té doby ho velitelství dost vytěžovalo misemi, kde potřebovali legendárního Jima Kirka.
     Najednou se stal legendou. Trochu mu to lezlo na nervy, takže mohl jen doufat, že dnes před sebou žádnou šílenou misi nemá. Spokojeně si přehodil nohu přes nohu a dál se kochal pohledem na prodloužené čáry hvězd na hlavní obrazovce. Miloval výhled z kapitánského křesla. Svým způsobem byl rád, že už není admirál, ale pouhý kapitán. Získal tím pádem více svobody a šanci, dostat se tam, kde nikdo ještě nebyl. Z úvah ho vyrušilo zapípání na komunikačním panelu u něhož seděla Uhura. Nemuselo to nic znamenat, takže nevstal, aby zjistil co za signál zachytila. Bohužel se to dozvěděl mnohem dříve a už dopředu věděl, že nebude mít radost.
     "Kapitáne, přichází zpráva z velitelství Hvězdné flotily," otočila se k němu Uhura.
     "Pusťte ji Uhuro," povzdechl si odevzdaně. Co sakra po něm můžou teď chtít. Hlavní obrazovka několikrát zablikala. Příjem signálu nebyl úplně ideální, což se Uhura snažila vykompenzovat. Konečně se obraz admirála Cartwrighta ustálil.
     "Admirále?" nadhodil Jim zkusmo. "Čemu vděčím za tu čest, že mi voláte?" volil raději lehký tón s nádechem humoru, aby podtrhnul situaci a kdo ví, pokud ho naštve, třeba tu misi dá někomu jinému. Existovala sice jen malá šance, Spock by určitě vypočítal jak malá, ale on se jí nehodlal vzdát.
     "Doufám, že sis konečně užil dovolenou Jime," přešel jeho původní slova a už z výrazu bylo jasné, že jejich let na základnu 56 se ruší.
     "Tentokrát všechno vyšlo," připustil, překvapen svou poznámkou. "Ale kvůli tomu mi určitě nevoláte pane."
     "Ne, to ne," ušklíbnul se Cartwright.
     "Co se stalo?" Hloupá otázka. Určitě se něco stalo, jinak by ho admirál zcela jistě nevolal.
     "Ztratili jsme spojení s jednou z našich vědeckých základen. Dálkové skeny ukazují podivné poruchy v oblasti Dewonského pásma," pokračoval v podrobnějším popisu a vysvětlování. "Určitě jsou jiné lodě a mnohem blíž než my," namítnul Kirk ve snaze vyvléknout se z úkolu.
     "To ano. Yorktown a Hood už do té oblasti odletěli."
     "Tak v čem je problém?"
     "Ztratili jsme s nimi spojení a nehlásí se."
     "Možná jenom něco ruší příjem."
     "Jde o oblast mimo Klingonské a Romulanské hranice, takže je nepravděpodobné, že by za tím rušením stáli oni, ve snaze zabránit nám zjistit, co se stalo."
     "Ta oblast je poměrně nová. Možná Klingoni nejsou jediným nepřátelským druhem ve vesmíru," odtušil Jim kysele.
     "Máš za úkol to zjistit. Tahle mise má teď nejvyšší prioritu. Posílám Vám všechny informace co máme. Buď hodně opatrný Jime, nechceme ztratit další loď, ani kapitána," dodal významně a ukončil spojení. Na můstku se rozlilo ticho. Pohledy směřovali na kapitána, který se stále tvářil kysele. Nakonec rozhodil rukama. Povinnost k hvězdné flotile zvítězila. Obrátil pozornost k vědecké stanici.
     "Příjem dat dokončen kapitáne," přerušil tichu Spockův hlas.
     "Co máte Spocku?"
     "Zatím mnoho ne. Dewonská oblast byla údajně objevena pozemského roku 2154, posádkou lodi Enterprise NX-01. Bohužel databáze neobsahuje žádné bližší informace, co tam dělali, ani co tam našli. Každopádně byli na dlouhou dobu jedinou lodí, která se v oblasti ocitla."
     "2154, to bylo ještě před založením Federace," zamnul si Jim bradu.
     "Federace byla založena o sedm let později."
     "A co víme o té vědecké základně?"
     "Byla založena roku 2212, ale v databázi nejsou žádné informace o tom, co zkoumala," doplnil Spock.
     "Možná bude něco v záznamech, které nám admirál poslal."
     "Chvíli potrvá než data zpracuji," odtušil vulkánec. Vyčkal dokud kapitán nekývnul a dal se do práce.
     "Dobře, dobře," usednul Kirk znovu do velícího křesla. "Máte souřadnice cílové oblasti Sulu?"
     "Ano pane."
     "Strojovna, Scotty!" stisk komunikační link na opěrce svého křesla.
     "Ano pane?" ozval se inženýr po několika vteřinách.
     "Pořádně zatop pod kotlem Scotty. Budeme potřebovat maximální rychlost, kterou z Enterprise vytáhneš."
     "Spolehněte se pane, tahle holka pofrčí jako žádná jiná!" odpověděl stárnoucí Ir nadšeně. "Můžete dostat warp osm, pokud bude stačit."
     "Díky Scotty, věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout," zasmál se Jim nad jeho pojednáním. "Warp osm pane Sulu," kývnul kormidelníkovi.
     "Ano pane, warp osm," nehnul kormidelník ani brvou při nezvykle vysoké rychlosti. Nová Enterprise už měla instalován nový typ warp-pohonu, který flotila montovala do nových lodí třídy Excelsior. Díky němu, vytáhli své obvyklé maximum o jeden stupínek výš.
     "Za jak dlouho budeme u cíle?"
     "Stávající rychlostí za dvanáct hodin a dvacet minut," zazněla přesná Spockova odpověď.
     "Dobře." Jim se opřel více v křesle a přemýšlel nad tím co je čeká tentokrát. Doufal, že Spock bude mít brzy potřebné informace, takže bude vědět o misi více. "Zatím přejdeme na žlutý poplach. Nevíme co nás tam čeká, tudíž bude lepší, když budeme připraveni.
     "Moudré rozhodnutí kapitáne," přidal Spock svůj souhlas.

* * *

     Ve stejný čas v Dewonské oblasti, konečně přišla Tasha k sobě. Nejdříve doufala, že jde jenom o zlý sen, ale většina smyslů jasně říkala, že se stalo něco špatného. Zrovna uprostřed noci. Věděla, že Tolkin odešel na můstek, ale ona zůstala ve své kajutě. Sama, ale měla důvod k tomu, zůstat sama. Události posledních měsíců nabraly nečekaný směr. Navíc došlo k něčemu, co považovala celý život za nemožné. Právě tohle byl důvod její hádky s Tolkinem. Ačkoliv on by to hádkou jistě nenazval, protože se rozčilovala jenom ona. Tolkin uvažoval z dlouhodobého hlediska a chtěl, aby problém nechali patřičně uležet a teprve až budou oba dva plně připraveni se mu postavit, udělají společný krok do budoucnosti. Společně, jako vždy. Jeho návrh zněl logicky, ovšem ona se nehodlala řídit logikou, když šlo o záležitost takového významu. Stále to slovo nemohla vyslovit, ale vzbuzovalo v ní dosud nepopsané emoce. On zůstal jako vždy klidný. I když ne tolik, co obvykle. Bez obvyklého komentáře prostě odešel. Nebylo to prostě jednoduché. Věřila, že by to mezi nimi mohlo mnoho věcí změnit a jejich životy dostat nový smysl a cíl. Nic nebylo ani trochu jednoduché. Každopádně vše stále leželo, uložené v kryostázi na ošetřovně Dravce Oko 7Z. Nehodlala se od svého pokladu odloučit a nechat ho uložený na Koloniální základně. Ne, po zkáze základny 51 nevěřila, že existuje bezpečnější místo než loď, které velela.
     Zkontrolovala lodní čas, ale obrazovka nefungovala. Pokrčila rameny. Nepotřebovala počítač k určení přesného času. Šlo pouze o starý zvyk. Její vnitřní hodiny zcela přesně určily, že je osm ráno. Odhrnula přikrývku, další věc, kterou v podstatě nepotřebovala, protože necítila zimu. Používala ji z jiného důvodu. Spala pod ní úplně nahá a její kajuta sousedila s pracovnou, která vedla na můstek. Poslepu našla uniformu a chvatně se oblékla. Urovnala insignie na klopě uniformy. Nedala si obvyklou ranní studenou sprchu. Stalo se něco špatného. Potemnělý panel počítače hovořil víc než jasně. Totéž spatřila ve své pracovně. Dveře na můstek musela otevřít ručně. Hlavní energie vypadla. Konečně stanula na můstku. Nouzové osvětlení dodávalo alespoň trochu světla, ale to nebylo úplně nejhorší. Nikdo zde nebyl. Teda přesněji řečeno, skoro nikdo. Zaznamenala jednu bezvládnou postavu u kormidla. Okamžitě udělala čtyři rychlé kroky směrem v před a prohlédla si o koho jde. Ve přímí neviděla jeho rysy, ale insignie kadeta na klopě jasně určovala, kdo tady leží. Edwin, jeden z nováčků a kandidát pro pilota vlajkové lodě.
     Ovšem, kde byla Susan? Kde byla osádka můstku? Kam všichni zmizeli? Tolkin by určitě neopustil můstek, jen tak pro nic za nic. Kapitán jednal vždy logicky a racionálně. Pokud by nechal posádku opustit můstek, jistě by se ujistil, že zde nikdo nezůstal. Jenomže logika měla svá temná zákoutí a ne vždy se bylo možné spolehnout na zjevné aspekty logiky. Hodila otázky jak a proč za hlavu. Momentální prioritou se stal Edwin. Opatrně ho prohlédla. Jen ona mohla vidět přerušované životní linie. Měl minimálně zlomenou nohu, naražená žebra a otřes mozku. Ať došlo k čemukoliv, bylo to rychlé, neboť pilotní křeslo neslo spoustu zabezpečovacích prvků maje zabránit zranění pilota. Stále nepřišel k vědomí, takže toho využila k vytažení na svažující část můstku. Karen ji sice jednoznačně zakázala provádět podobné experimenty, ale hlavní lékařka zde nebyla a Tasha mohla mladíkovi pomoci. Sice neměla potřebný trénink, ale věděla, jak má své mentální schopnosti použít k spojení zlomené kosti, zastavení vnitřního krvácení, dokonce přivést zraněného, který upadl do komatu, zpátky do skutečného světa. Naneštěstí nemusela posledně jmenovaný zákrok provést.
     Stačilo mnohem méně než původně čekala. Ze spojených linií poznala, že všechno provedla jak měla. Opatrně ho usadila do Tolkinova velitelského křesla. Nyní mohla zaměřit pozornost ke stavu lodi. Usedla vedle do svého velitelského křesla. Pohlédla na svůj taktický display. Nic nefungovalo. Hlavní energie byla pryč. Předpokládala, že ani výtah určitě nepůjde a vidina lezení přístupovými tunely Tashe nepřišla ani trochu lákavá. Zatnula pěsti a znovu je uvolnila. Jednoduchá technika k potlačení bezprostředního napětí. Zhluboka vydechla. Potřebovala nalézt řešení, ale nabízelo se pouze jedna možná alternativa. Po jisté zkušenosti před několika měsíci cítila děsivé sevření, při pouhém pomyšlení na použití vlastní energie. Mikel ji záměrně vmanévroval, aby použila svou životní sílu, aniž by přidal sebemenší varování. Málem vyčerpala všechnu sílu a zemřela. Nyní, ale neměla na výběr. Oko 7Z třídy byla nejnovější lodí, postavenou hodně speciálně. Ovládací panel na opěrce v sobě nesl obtisk ruky, takže ho mohla pohodlně ovládat pouhou myšlenkou. Ovšem pouze, když panel napájela hlavní energie z lodi. Nyní musela dodat energii sama. Zhluboka se nadechla a položila ruku do obtisku na opěrce. Aniž by cokoliv udělala monitory ožily.
     "Počítači, urči naší pozici!" promluvila do ticha. Nic se neozvalo. Hlavní počítačové jádro nejspíš nefungovalo. Kdesi v pozadí mysli ucítila nesouhlasnou reakci, která nebyla její. Zase si s ní zahrával, ačkoliv tady šlo možná o někoho jiného. Podrážděně zavrčela a vyvolala si danou informaci sama. "To nemůže být pravda…," vydechla, protože podle postavení hvězd se nacházeli na druhém konci galaxie, v kvadrantu alfa. Rychle si projížděla poslední záznamy senzorů. Červí díra, ale ne ledajaká. Takovou ještě nikdy neviděla. Důvod mohl být jenom jediný. Něco se stalo s Aminiovými krystaly. Možná, že se podobná porucha jako před pěti dny opakovala. Ani maximální technologická zabezpečení nepomohla předejít úplně všem stavům krystalů. Beztak všechny neznali. Krystaly jednoduše odmítaly vydat své tajemství a vylámali si na nich zuby přední koloniální vědci. Dlouhé roky nedošlo k žádnému pokroku, až teprve zde na palubě Oko 7Z vypadalo, že Leitha svým neortodoxním přístupem, konečně prolomí prokletí.
     "Zatraceně," zašeptala, když senzory ukázaly přilétající loď. Podle signatury šlo o loď Federace. Blížila se warpem osm. Tasha ani na okamžik nepomyslela, že by zkusila s lodí odletět. I přes funkční velitelské rozhraní, nefungovaly ani štíty, ani motory, natož pak zbraně. Zjevně nadešel konec skrývání a pravda bude muset vyjít najevo. Přes všechno nebyla připravená na podobnou situaci. Jenomže jí bude muset čelit. Doufala, že k tomu nikdy nedojde. Podle senzorů dorazí loď na dosah za hodinu, takže měla ještě čas najít posádku a zkusit zprovoznit loď. Šance zmizet dříve než přiletí byla téměř nulová, ale ona neměla momentálně mnoho na výběr. S novým elánem vyrazila z můstku. Předtím zkontrolovala Edwinův stav, ale bylo jasné, že potrvá hezkých pár hodin než procitne. Pokud najde Karen potom pro něj ona bude moci udělat víc.
     Zamířila k turbo-výtahu, ale něco ji varovalo. Dveře se neotevřeli, což ani nečekala, ale při pokusu otevřít je vytryskla škvírou bílá záře. Nic ji sice neudělala, ale rychle dveře zavřela. Udělala dva toporné kroky zpátky než se vzpamatovala. Co k sakru mělo být tohle? Nakonec zkusila opustit můstek přes svojí pracovnu a kajutu. Dostala se do chodby. Znala dokonale každou chodbu, každou přístupovou šachtu, tudíž věděla kudy se dát nejkratší cestou do strojovny. Velice záhy zjistila, že dostat se tam nebude vůbec lehké. Řada dveří se neotvírala a z toho co bylo za nimi měla stejný pocit jako na můstku. Zkusmo si dvakrát ověřila teorii, ale pokaždé dostala stejné potvrzení. Akorát se na ní v jednom případě vyvalila černá záře. Pokaždé byla na několik desítek sekund dezorientovaná. V jednu chvíli si myslel, že do strojovny žádná volna cesta nevede. Než zkusila výtahovou šachtu mezi palubami deset a jedenáct. Pak už byla cesta do strojovny volná. Dokonce zaslechla první kroky.
     "Simone!" vykřikla na hlavního inženýra, který se potácel od stěny ke stěně.
     "T…a…sho….," vydal ze sebe sotva srozumitelně.
     "Co se sakra stalo ve strojovně!" zkusila s ním zatřást, aby ho probudila z letargie. Bez zjevného účinku.
     "K…r….yst….." Bylo poslední co ze sebe dostal než upadl do bezvědomí.
     "Zatraceně!" zaklela Tasha. Okamžitě ho chytila, aby nespadl na zem. Cosi mumlal čemu nerozuměla, takže ho prostě vzala a další cíl si stanovila ošetřovnu. Někdo určitě musí mít službu a pomůže inženýrovi. Přehodila si ho přes rameno a děkovala, že má takovou sílu, aby unesla těžká břemena. Naštěstí ošetřovna byla poměrně blízko strojovny, tudíž nemusela prolézat skrze přístupové šachty. Už měla ošetřovnu skoro na dosah, když zaznamenala další kroky. Stejně nejisté, dotyčný se potácel podél stěny. Rychle sundala Simona z ramene a opřela ho o stěnu. S obavou, koho dalšího spatří v omámeném stavu vyrazila vpřed. Velice záhy zjistila o koho jde.
     "Krystal?" Oslovila Chaockou zdravotní sestru. Zaznamenala její přítomnost a zkusila zamířit přímo k ní, opouštěje dosavadní bezpečí, které jí stěna dodávala při pohybu. Musela ji rychle chytit, jinak by si ublížila. "Co je to s tebou! A kde jsou všichni!"
     "Ne….vím," vykoktala ze sebe. Tasha toho měla právě dost. Dospěla k závěru, že někdo se musí konečně probudit a jedna možnost se ihned nabízela. Ušklíbla se při samotném pomyšlení, ale nezaváhala. S hlasitým dala Krystal pořádnou facku. Hřbetem ruky pak setrvačností druhou při zpáteční cestě.
     "Prober se přeci!" zatřásla s ní vidouce jistý úspěch.
     "Tohle nebylo vůbec nutné Tasho," opáčila po několika okamžicích normálním hlasem. Čišelo z něj dotčení, neboť si nevzpomínala, kdy naposledy jí někdo dal facku. Od onoho dne uběhla již řada let. Navíc nešlo o příjemnou vzpomínku, neboť sebou nesla konec tehdejšího spokojeného života.
     "Splnila účel." Tasha nedokázala ovládnout levý koutek úst, který se pobavením zaškubal v úsměvu.
     "Tohle už mi víckrát nedělej!" zamračila se na svou nadřízenou.
     "Snad nebudu muset," odtušila suše. "A teď potřebujeme dostat Simona na ošetřovnu."
     "Právě jdu z laboratoře a sama jsi věděla co se mi stalo, ať už to bylo cokoliv," pronesla Krystal sardonicky.
     "Vím!" odsekla Tasha podrážděně. "Takže jsi nebyla přímo na ošetřovně."
     "Byla. Prošla jsem skrz ní, když jsem si šla pro výsledky z laboratoře."
     "Potom je ještě šance, že jedna z místností zatím není zasažená," usoudila s trochou naděje. "Pomoz mi s ním."
     "Nerada bych znovu pokoušela osud, abys mě probouzela další fackou," zavrčela Krystal, ale vzala Simona pod levým ramenem.
     "Neboj. Tentokrát tam půjdu já, takže pokud budu mít smůlu, můžeš mi jí klidně vrátit," odtušila Tasha bezvýrazně.
     "Beru tě za slovo," zamručela Krystal kysele.

     x
     USS Enterprise NCC-1701E, hvězdné datum: 56844,9
     Po několika týdnech byla Enterprise E opravena. Škody, které utrpěli v boji s Scimitarem už se podařilo opravit a znovu se mohli vydat na cestu. Na poněkud odlišnou cestu, než byl kapitán Enterprise Jean-Luc Picard zvyklý. Riker byl povýšen do hodnosti kapitána a společně s Deannou Troi, svou nynější ženou převzal velení na lodi Titan. Prvním úkolem bylo celkem jasně vyjednávání s Romulany v Neutrální zóně. Po tom všem co se stalo, byli víc než ochotní začít jednat. Momentální chaos dával šanci k prosazení dosud potlačovaných frakcí a šanci na lepší zítřky pro Romulanské impérium. Nic už nebude jako dřív. Jean-Luc si ve své pracovně znovu povzdechl. Beverly Crusherová přijala místo na hvězdné základně. Tím pádem měl o dalšího člena posádky méně. Sice mu velitelství slíbilo víc než kvalitní náhradu, ale už to prostě nebylo ono. K té nejhorší ztrátě patřila smrt velitele Data. Android ho zachránil, za cenu svého života. Z toho důvodu zde seděl, popíjel svůj šálek Earle Gray a četl si informace o nejnovější misi. Zapípání terminálu ohlásilo přicházející zprávu. Naposledy upil z šálku čas a potvrdil spojení.
     "Neruším Vás Jean-Lucu?" objevila se na obrazovce tvář admirála Janewayové.
     "Vůbec ne," nasadil lehký úsměv a upil další doušek z hrnku.
     "Právě se mi podařilo získat poslední dva chybějící členy posádky pro Enterprise."
     "To je skvělá zpráva, neboť za pár hodin máme opustit opravářský dok a vydat se na misi," odpověděl, ale přes veškerou snahu tomu chybělo nadšení. Beverly definitivně odešla a Dat byl mrtvý. Nic je nemohlo nahradit.
     "Věřím, že budete spokojen, ačkoliv najít náhradu za velitele, Data nebylo ani trochu snadné," řekla co nejtaktněji.
     "Smím vědět koho jste vybrala?" zajímal se ihned.
     "Nikdo z kandidátů neodpovídal vašim požadavkům kapitáne. Měl jste poněkud velké nároky a osobní správa si s nimi nevěděla rady. Až mě napadlo sáhnout trochu bokem, mimo hvězdnou flotilu."
     "Civilista?" Tohle překvapilo i jeho samého.
     "Netvrdila bych o Sedmé z devíti, že je civilista. Strávila na palubě Voyageru skoro pět let, takže je dostatečně kvalifikovaná a znalá, aby zaplnila mezeru, která po veliteli Datovi zůstala."
     "Ano, vzpomínám si na ní," přisvědčil zamyšleně. Vlastně se s ní chtěl osobně setkat, ale nikdy k tomu nenašel čas.
     "Bude to pro Vás představovat problém?"
     "Vůbec ne."
     "Dobrá. Potom pro Vás budu mít důležitý úkol," našpulila rty v poťouchlém úsměvu.
     "Poslouchám."
     "Oficiálně jsem ji udělila hodnost poručíka, aby měla patřičnou právní autoritu. Ne snad, že by ji potřebovala, ale očekávám, že se tomu bude, řekněme bránit. Bude na Vás, aby jste ji přesvědčil." Levý koutek Kathryn Janewayové zaškubal, protože se nedokázala plně ovládnout.
     "Stále si říká Sedmá z devíti?" zeptal se Picard odbočuje trochu stranou. Nějak si nedovedl představit, že by on použil označení, které mu Borgové dali během jeho asimilace a začlenění do společenstva.
     "Nepovažuje své lidské označení za dostatečně vhodné a bude lépe, když tomu tak i zůstane. Ani kapitán Chakotay neuspěl a věřte, že on na ní má větší vliv, než kdokoliv z nás." Kathryn jen bezmocně rozhodila rukama, podtrhávaje svá slova víc než výmluvným gestem.
     "Udělám co bude třeba."
     "Výborně," kývla spokojená s odpovědí. "Jinak šéflékařem byl jmenován doktor Julian Bashir. Je velice dobrý. Kromě toho, že je génius. Věřím, že s ním budete spokojen."
     "Kdy je mám čekat?"
     "Možná už je máte na palubě. Jak znám Sedmou, neztrácí čas okouněním. Jakmile má cíl, vydá se bez odkladů na cestu."
     "Děkuji admirále."
     "A Jean-Lucu?"
     "Ano?"
     "Zkuste se tentokrát vrátit s lodí v jednom kuse," řekla napůl vážně, napůl žertem
     "Udělám co mohu admirále."
     "V tom případě Vám jenom popřeji hodně štěstí," usmála se naposledy a ukončila spojení.

     Zatím ve dveřích výtahu se dva nejnovější členové posádky málem srazili. Muž s hodností nadporučíka a žena v civilní kombinéze tmavé barvy. Každý pospíchal z jiného důvodu. Doktor Julian Bashir měl zpoždění a v duchu doufal, že nejde úplně pozdě. Zato blondýnka nepospíchala, protože dávala přednost rychlému, svižnému kroku. Jít pomalu v jejím cestovním slovníku prostě nebylo.
     "Promiňte," ustoupila okamžitě, dávaje mu možnost vejít jako prvnímu. Na rozdíl od doktora věděla, že dorazila včas a nemusela tudíž pospíchat.
     "Až po Vás," nenechal se zahanbit.
     "Děkuji," kývla lehce hlavou. Vešla dovnitř a tázavým pohledem ho vyzvala, aby vybral místo určení jako první.
     "Jedu až na můstek, takže klidně….," začal ve snaze překlenout nepříjemné ticho. Můstek znamenalo palubu jedna, kam jezdil výtah pouze s členy osádky můstku. Nebo s těmi, které si kapitán osobně zavolal.
     "Můstek!" přerušila ho úsečně.
     "To jste nemusela. Klidně bych počkal, než vystoupíte, kde potřebujete," zrozpačitěl nad její přímostí. Zarazil se. Tahle žena s blond vlasy svázanými do jednoduchého copu mu byla nějak povědomá.
     "Také mířím na můstek," vysvětlila své počínání, vidouce jeho rozpaky. "Je zvykem hlásit se u kapitána, při nástupu na loď."
     "Opravdu?" zarazil se překvapeně. "Tomu říkám náhoda. I já se mám hlásit u kapitána Picarda."
     "Jste tedy nový šéflékař na Enterprise," konstatovala prostě. Věděla od admirála Janewayové o jeho přiřazení na poslední chvíli.
     "Ano, ano. Julian Bashir," představil se podávaje ji ruku.
     "Sedmá z Devíti," přijala ruku a odměřeně ji stiskla. Všimla si zmateného výrazu. "Ačkoliv mé lidské jméno je Anika Hansenová."
     "Ano, vzpomínám si," zapátral Julian ve své paměti a nemusel hledat dlouho. "Vy jste z Voyageru."
     "Přesně tak," přisvědčila. Víc neřekla, protože se dveře na můstek otevřely. Vešla celkem rázně a bez známek nervozity. Následoval ji co nejrychleji mohl. Do cesty se jim postavil mladý, vysoký, hnědovlasý komandér. Ne proto, aby je zastavil, ale spíš aby se s nimi seznámil.
     "Vy musíte být Sedmá z Devíti," oslovil blondýnku jako první. Mluvil tiše, nevtíravě, nijak nerušil provoz můstku.
     "Správně."
     "Dobře. A Vy budete zcela jistě doktor Julian Bashir."
     "Ano pane," přisvědčil formálně.
     "Výborně. Jsem komandér Martin Madden. Předpokládám, že vy dva jste poslední členové posádky Enterprise na něž čekáme," usmál se povzbudivě.
     "Předpokládáte správně," přisvědčila Sedmá.
     "Tudy prosím. Kapitán na vás oba netrpělivě čeká," ukazoval směrem ke dveřím do Picardovy pracovny. Předtím zazvonil a vešel, až když dostal svolení ke vstupu. Picard vstal z křesla sotva vešli dovnitř. Kabát uniformy nechal typicky přehozený přes křeslo. Dobře si prohlédl oba příchozí. Gestem je pobídnul ať jdou blíž. Přemýšlel komu podat ruku jako prvnímu, což se mu nepodobalo.
     "Zůstaňte veliteli!" zarazil prvního důstojníka, který je přivedl a hodlal odejít zpátky na můstek ke svým povinnostem. "Vítejte na Enterprise doktore Bashire. Hodně jsem o Vás slyšel." Potřásl Julianovi rukou jako první.
     "Děkuji kapitáne." Nový šéflékař vypadal opravdu potěšen, neboť si Picarda představoval trochu jinak. Více zachmuřeného, strohého a ošlehaného kosmického vlka.
     "Sedmá z devíti," vyslovil ta slova trochu odtažitě podávaje ji také ruku. "Admirál Janewayová o Vás hovořila jen v nejlepším," dodal rychle, aby překlenul tu nepříjemnou chvilku.
     "Tomu se sama divím," opáčila přímo.
     "Stále odmítáte přijmout jméno, které jste dostala od svých rodičů?" zkusil přímější přístup, protože četl složku Sedmé a ze spousty poznámek bylo patrné, že si vytvořila vlastní jedinečnou osobnost po svém odpojení od společenstva. Však s ní, tehdy ještě kapitán Janewayová, neměla lehkou práci.
     "Necítím se být natolik člověkem, abych své lidské označení dokázala používat," odpověděla automaticky. Podobnou otázku slýchávala i od jiných lidí na Zemi.
     "Myslel jsem, že Váš Doktor odstranil všechny Borgské implantáty."
     "Ano, odstranil. Takže nemusím používat regenerační výklenek," souhlasila dodávaje: "tohle je pouze malá ozdoba, památka na můj lebeční implantát. Někteří členové posádky Voyageru trvali na tom, abych si nechala nějakou památku a tohle se zdálo vhodné."
     "Chápu," zamručel Picard. On sám by si určitě žádný Borgský suvenýr neponechal. Jenomže on nebyl borgem celých osmnáct let, vlastně ani osmnáct dní, tudíž určitým morbidním způsobem dávala slova Sedmé smysl. "Každopádně jsem rád, že Vás dva mám konečně na palubě."
     "Z rozkazů od admirála vím, že mám převzít povinnosti velitele Data." Znovu stručně, jasně srozumitelně. Podobně by situaci podtrhnul i Dat.
     "Správně," přisvědčil Picard a vrhnul postraní pohled na komandéra Maddena. Krátce mluvil o nových členech posádky s prvním důstojníkem před jejich příchodem, takže si dohodli určitou taktiku. "Je zde ovšem jedna věc, kterou budete potřebovat."
     "Ano?"
     "Za tímto účelem Vám Hvězdná flotila udělila čestnou hodnost poručíka se všemi poctami a náležitostmi."
     "Nepotřebuji žádnou hodnost, ani čestnou, ani zaslouženou. Navíc mé pověření na Enterprise je pouze dočasné, než velení najde vhodnější náhradu, za velitele Data."
     "Chápu Vaši nechuť, ale věřte mi, že pokud zde máte být co platná, potřebujete určitou autoritu." Jean-Luc kývnul k prvnímu důstojníkovi a ten pokračoval
     "Je důležité, aby Vás posádka přijala mezi sebe. Což fakticky nejde, když budete jenom Sedmá z devíti."
     "Na Voyageru to fungovalo bez problémů," namítla s lehkým zamračením.
     "Tohle není třída Interpid. Sovereign patří k největším lodím ve flotile. Sedm set členů posádky. A neříkejte mi, že jste na Voyageru vycházela úplně s celou posádkou, že nebyl nikdo, s kým jste neměla rozepře."
     "To je pravda. S poručíkem Torresovou jsem nevycházela vždy nejlépe."
     "Jde o prostá čísla Sedmá," pokračoval Madden naléhavě. Stačí si porovnat 150 proti 750. Výsledek musíte vidět sama."
     "Samozřejmě Vás do toho nechceme vyloženě tlačit, ale jsem si jist, že by šlo o další krok Vašeho vývoje. Další krok blíže k nám, lidem. Nebo chcete zůstat v půli cesty po zbytek života?" Přidal se Picard vidouce, že má úspěch.
     "Možná…," zamyslela se Sedmá nad jeho slovy. "Bych to mohla zkusit."
     "To jsem moc rád," usmál se Jean-Luc spokojen, že něčeho dosáhl. V duchu děkoval Martinovi, jak mu skvěle nahrál na smeč. Určitě si nechal poradit od nové lodní poradkyně Anny Darhemové. Nová lodní poradkyně rozhodně měla něco do sebe, když už byla pěknou sbírkou vzájemných protikladů a pouze z poloviny člověk. "Nu, za zhruba jednu hodinu odlétáme, takže očekávám, že s Vámi Sedmá uvidím na můstku."
     "Budu připravena."
     "Velmi dobře," vstal Picard ze svého křesla, obraceje pozornost k prvnímu důstojníkovi. "Komandére Maddene!"
     "Ano pane?"
     "Doprovoďte doktora a Sedmou nejprve na ošetřovnu k lékařské prohlídce!" vydal celkem jasný a logický rozkaz, který ani nemusel vydávat.
     "Ano kapitáne."
     "Předpokládám doktore, že Sedmá bude vaší první pacientkou tady na Enterprise," podotknul Picard s náznakem humoru. "Poté vám komandér Madden ukáže kajuty. Za jednu hodinu odlétáme. Doufám, že si stihnete vybalit a nastoupit na svá stanoviště."
     "Svá zavazadla už máte jistě v kajutách," dodal komandér. "Pokud ne postarám se, aby vám je ihned donesli."
     "A ještě jednou. Vítejte na Enterprise!" Vyprovodil oba dva kapitán ze své pracovny srdečně.
 

     x
     Enterprise NX-01, 2. prosince 2154.
     "Co tomu říkáš Tripe?" požádal kapitán Archer svého dlouholetého přítele o názor nad technologickou věcičkou, kterou dostal během své návštěvy Věčnosti.
     "Skenery tím sice procházejí, ale nedaří se mi určit, co se ukrývá uvnitř. Ať už je to cokoliv, jde o mimořádně vyspělý kousek techniky. Bohužel víc ti neřeknu, dokud ho nevyzkouším u našeho warp-reaktoru. Tam říkal, že tu věc máme umístit."
     "Správně."
     "Předpokládám, že neřekl víc podrobností. Cokoliv by mi pomohlo."
     "Řekl pouze…," snažil si vzpomenout na přesné znění slov.
     "Stačí ji připojit k reaktoru. Poskytne vám potřebnou taktickou výhodu," citovala T'Pol strážcova slova.
     "Ano, přesně tohle říkal," přisvědčil kapitán.
     "Víc nic? Třeba, jak to mám připojit, nebo tak něco?" rozhodil Trip rukama.
     "Bohužel ne."
     "Není divné, že si tentokrát vybrali i T'Pol?" zeptal se najednou.
     "Pokud vím, tak si ten strážce času chtěl být jistý, že bude zastoupen i vulkánský skepticismus," odtušil Jonathan suše.
     "Potom si nemohl vybrat lépe," pokýval Trip hlavou, navenek vážně.
     "Vezmi tu věc do strojovny, co nejblíže k warp-reaktoru. Doufám, že potom budeš vědět víc."
     "Jo, nebo taky budu vědět tolik, co víme o místě, kam chce, abychom letěli."
     "Mohl nás k tomu přinutit i bez našeho souhlasu."
     "Pokud neblafoval."
     "Neblafoval Tripe. Tím jsem si úplně jistý. Skutečně vládne dosti velkou mocí, aby mohl udělat co říkal."
     "No dobře, dobře, už mlčím. Pokud tahle koule donese Enterprise na místo vzdálené týden cesty maximální rychlostí, za pouhých dvanáct hodin, potom chci být u toho."
     "Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout."
     "Nebo ti ten strážce ukázal, náš rozhovor a tys věděl, že budu souhlasit," zkusil ještě zabrousit k tématu.
     "Raději bych o tom nemluvil Tripe," zarazil ho Jonathan vážně. "Ne všechno, co jsem viděl, bylo příjemné vidět." Obrátil pohled na T'Pol, která kývla na souhlas.
     "No dobře, jak chceš. Kdybys změnil názor. Víš kde mě najít." S těmi slovy opustil Trip konferenční místnost.

     Na můstku Enterprise lehce pohasly světla. Celou lodí se ozýval nepřirozený hukot. Ne nijak silně, spíš na pozadí zvukového spektra, ale všichni ho vnímali.
     "Strojovna volá můstek!"
     "Mluv Tripe!"
     "Nevím jestli je tohle správně, ale ta věcička se právě napojila na náš hlavní reaktor a kompletně předělává systémy Enterprise!" odpovídal komandér vzrušeným hlasem.
     "Hrozí nějaké nebezpečí?"
     "Vůbec ne. Tahle koule evidentně ví co dělá. Přepisuje většinu lodních protokolů mimo bezpečnostních. Těch si nevšímá."
     "Takže máme kontrolu nad všemi systémy?" ujistil se Jonathan, že rozuměl správně.
     "Vypadá to tak…, proboha…to je neuvěřitelné…,"
     "Neuvěřitelné patří k naší práci," podotknul kapitán lehce.
     "Pokud dobře rozumím tomu, co tady čtu, potom za pár minut můžeme letět Warpem a teď se něčeho podrž."
     "Kolik?"
     "Warp devět."
     "Tohle loď nevydrží. Trup není stavěný na takový šílený warp!" ozval se Travis u kormidla.
     "Vypadá to, že už ano," zazněl v interkomu inženýrův hlas. "Právě to předělalo plátování trupu a zesílilo strukturální integritu o víc než 150%.
     "Bude vadit, když zatím přejdeme na Warp čtyři?" zeptal se kapitán s jistou nedočkavostí.
     "Vůbec ne. Můžete začít klidně zrychlovat, jakmile systém dovolí. Právě instaluje bezpečnostní protokoly proti přetížení motorů. Neuvěřitelné…"
     "Do toho Travisi!" kývnul Archer k černošskému pilotovi.
     "Ano pane. Warp čtyři."
     "Přejděte hned na warp pět."
     "Ano kapitáne," potvrdil a přidal rychlost. Obvyklé chvění a namáhání trupu doprovázející maximální rychlost se nedostavilo. "Neuvěřitelné….,"
     "Myslím, že je čas překonat traťový rekord pane Mayweathere."
     "S radostí kapitáne!" usmál se kormidelní a přidal o další stupeň. "Warp šest…., warp sedm…, warp osm….!" Nemohl věřit vlastním slovům.
     "Zdá se, že jsme překonali rychlostí rekord Vulkánských lodí," nadhodil Jonathan s úsměvem směrem k T'Pol.
     "Dobře víte, že nejde o přirozenou rychlost Enterprise. Jakmile naše mise skončí, všechny úpravy zmizí a těžko budete dokazovat něco o letu warpem vyšším než pět," odtušila vulkánka rozvážně.
     "Warp devět. Jsme na maximu…," vydechl Travis s posvátnou bázní. Nikdy netušil, že bude řídit loď, která dosáhne takové rychlosti.
     "Za jak dlouho dosáhneme dané oblasti T'Pol?" zeptal se vědeckého důstojníka s určitou známkou spokojené samolibosti.
     "Za jedenáct hodin a čtyřicet dva minut. Stávající rychlostí," neopomněla dodat.
     "Dobře," kývnul spokojeně, vnímaje údiv posádky nad nečekanými změnami. "Myslím, že všichni chcete vědět kam letíme a co tam budeme dělat. Řeknu Vám, alespoň to málo co vím." Odkašlal si než pokračoval dál. "Věřte mi, není toho mnoho. V té oblasti se něco stalo. Předpokládám, že došlo k nějaké havárii. My se pokusíme s pomocí nových úprav na Enterprise dorazit na místo co nejdříve a pomoci jak bude možné. Nejspíš narazíme na technologii mnohem pokročilejší než cokoliv co známe."
     "Tohle není mise kterou nás pověřila hvězdná flotila," namítnul Malcolm jako první.
     "Pokud by bylo třeba, tak by to dokázali zařídit, ale myslím, že to nebude třeba. Ostatně jednáme v nejlepším zájmu Země. Dovedete si představit, kdyby se té technologie zmocnil někdo jiný? Andoriáni, Sulibané, či jiný druh? Změnilo by to zcela poměr sil v sektoru a o tohle tu celou dobu jde."
     "Takže se toho zmocníme jako první?" chtěl znát kapitánovy úmysly.
     "Ne poručíku. My zabráníme, aby se toho kdokoliv zmocnil. Postaráme se, aby tato technologie, nebo co tam vlastně najdeme, neovlivnila život v našem čase. Když bude nutné, zničíme jí."
     "Neřekli Vám, ať už byli kdokoliv, co tam najdeme? Prostě Vás tam poslali jenom tak bez ničeho?" zůstal Reed v lehce útočném tónu.
     "Byli hodně přesvědčiví poručíku!" přispěchala kapitánovi na pomoc T'Pol.
     "Budeme tam za necelých dvanáct hodin Malcolme. Chci po Vás, aby jste se připravil na možné hrozby pro Enterprise. Vím, že nemáte z čeho vycházet, ale je třeba, abychom byli maximálně připravení.
     "Dálkové senzory nám umožní nahlédnout do oblasti již za šest hodin. Bude dost času k naplánování veškerých možných opatření," přidala T'Pol.
     "Potřebuji, aby jste mi věřil poručíku. Ne pochyboval o všem co teď dělám."
     "Ano pane," přikývnul maje stále na paměti poněkud nepříjemnou skutečnost v níž se musel rozhodovat mezi loajalitou k bývalé bezpečnostní jednotce a loajalitou ke kapitánovi Archerovi. Tenkrát zvolil kapitána a nehodlal z vytyčené cesty sestoupit. "Udělám všechno co budu v mých silách."
     "Díky," přikývnul Archer vážně. "Věděl jsem, že se na Vás můžu vždycky spolehnout pane Reede."
     "Děkuji pane."
     "Půjdu se podívat do strojovny. Můstek je Váš T'Pol," vstal Jonathan z velitelského křesla. Nutil se ke klidné chůzi, aby nepůsobil dojmem malého kluka, který chce co nejdříve rozbalit vánoční dárky. Už když vcházel do strojovny tušil, že bude hodně překvapen, ale nic ho nemohlo připravit na to co viděl. Celá strojovna se změnila. Některé části prostě zmizeli, ale to nebylo to hlavní. Uprostřed všeho pulsovalo warppové jádro. Nic takového dosud neviděl. Warp-pohon Enterprise prostě zmizel a nahradil ho mnohem, mnohem pokročilejší verze. Ani na okamžik nepochyboval, že jde o výtvor lidí z Federace, budoucnosti. Nic jiného ani nadávalo smysl. Panely kolem vypadaly taky podivně známě a přesto cize. Chtěl nasadit odměřený výraz, držet si odstup, ale nedokázal to. Nemohl zkazit posádce strojovny úžasný zážitek. Bude pouze dočasný, tolik pochopil. Všechno vytvářela pouze fialová koule, díky níž bylo ve strojovně trochu strašidelné osvětlení. Nejenom na ošetřovně. Po celé lodi svítila světla s lehce fialovým zabarvením.

     O šest hodin později
     "Dálkové senzory pronikly do oblasti kapitáne," oznamovala T'Pol klidně.
     "A?" vyzval ji, ať pokračuje a snažil se potlačit netrpělivost.
     "Zaznamenávám neznámé poruchy, zřejmě časového původu,"
     "Zřejmě?"
     "Zdá se, že tam je červí díra. Tím by se vysvětlovala přítomnost anomálií."
     "Červí díra?" vzhlédla od komunikace Hoshi.
     "Zakřivení časoprostoru," vzpomněl si kapitán na lekce z astro-metriky.
     "Ne zcela přesné, ale situaci to svým způsobem vystihuje," poznamenala T'Pol na jeho definici.
     "A co je příčinou?"
     "Myslím, že mám příčinu kapitáne."
     "Ukažte!"
     "Je tam loď." Zobrazila na hlavní obrazovce co myslí. Skutečně tam byla. Protáhlý trup s křídly, pod nimiž tkvěly gondoly motorů.
     "Vypadá jako Klingonská," neodpustil si Reed poznámku.
     "Neodpovídá žádné Klingonské lodi v databázi, ale ještě nejsme dost daleko pro přesné porovnání údajů."
     "Možná je Klingonská a Vulkánci ji nemají v databázi, protože ještě neexistuje," nenechal se Malcolm jenom odbýt.
     "To není příjemná představa," promluvila znovu Hoshi.
     "Počkáme, až budeme blíž. Něco mi říká, že tohle nejsou Klingoni," zavrtěl Archer hlavou.
     "Z čeho tak usuzujete kapitáne?"
     "Ne, řekl bych, že tahle loď v sobě nese určitou eleganci, ladnost, ne vojenskou strohost, jakou se klingonské lodě vyznačují."
     "Třeba v budoucnosti hodili své válčení na hřebík," zkusila znovu Hoshi s trochu nadsázky vidět události více pozitivně.
     "To jsou pouhé spekulace. Nevíme komu loď patří!" trval na svém Malcolm.
     "Možná víme. Jenom si to neuvědomujeme," pohlédl Archer významně na T'Pol.
     "Možná."
     Další diskuse na téma neprobíhala alespoň ne v následujících šesti hodinách. Dosáhli pro mnohé neuvěřitelnou rychlostí konečně cíle cesty. Vystoupili z hyperprostoru v těsné blízkosti cíle.
     "Hlášení!" obrátil se kapitán za sebe pro nové zprávy.
     "Ta loď je bez hlavní energie kapitáne. Žádné viditelné poškození, nebo stopy boje Jejich systémy fungují pouze minimálně. Podpora života, víc asi nic."
     "Známky života?"
     "Pozitivní," přisvědčila vulkánka. "Zaznamenávám asi deset humanoidních známek života, ale může jich být víc."
     "O kolik víc?"
     "Nanejvýše jednou tolik."
     "Takže maximálně dvacet členů posádky."
     "Dost málo na tak velkou loď," poznamenal Malcolm podezřívavě.
     "Buď je senzory nenašly, nebo mají pořádný problém," zamyslel se Archer. "Nějaké volání o pomoc Hoshi?"
     "Ne pane. Žádný signál."
     "Dobrá. Podíváme se jestli jim můžeme pomoci," rozhodl se. "Ale pro jistotu si vezměte pár mariňáků, kdyby přeci jenom byli problémy. Budeme Vás mít neustále zaměřené."
     "Ano kapitáne."

* * *

     Tohle rozhodně nebylo příliš příjemné probuzení. Leitha věděla, že se něco nepovedlo, nebo spíš povedlo až moc. Podívala se na panel, ale byl bez energie. Všechno kolem bylo bez energie a jela pouze podpora života z nouzových zdrojů. Nouzové procedury navržené po poslední přestavbě. Zkusila se zvednout, ale moc neuspěla. Zvedla se sotva z poloviny, než znovu skončila na zemi. Zatočila se s ní podlaha. Nějakou chvíli trvalo než získala potřebnou rovnováhu a udržela se na nohou. Nebyla sama. Strojovna sice byla prázdná a nebyl to nikdo z inženýrů, ani členů posádky lodi. Tím si byla zcela jistá. Podle kroků a zvuku, jaký vydávaly boty příchozích. Otázkou zůstávalo, kde je Simon s posádkou strojovny. Rychle se ukryla za jeden z pilířů. Splynula se stěnou a počkala, až přejdou kolem ní. Neměla úplně čistou mysl, ale zato instinkty válečníka měla neobvykle ostré. Napočítala, celkem troje kroky, tři cíle.
     Vyrazila vpřed. Tiše, jako lovec jdoucí po své kořisti. Nevšimnuli si jí. Bleskově zhodnotila situaci. Všichni tři měli zbraně. Dva vojáci a jeden inženýr, soudě podle vybavení. Muž a žena v tmavých maskovaných oblecích obhlíželi okolí, nechávaje inženýra pracovat. Nejspíš hodlal sabotovat loď, napadlo ji jako první a o ničem jiném nedokázala v dané chvíli uvažovat. Musí zabránit zničení lodě. Dostala se co nejblíže k prvnímu cíli. Byla jím tmavovlasá žena. Zaútočila na ní tvrdě a rychle. Nezaskočila ji úplně nepřipravenou, ale na věci to nic neměnilo. Leitha měla všechny výhody, které mohla mít. Vyrazila jí zbraň z ruky. Prorazila její pokus o krytí, podrazila nohy a tvrdě poslala proti stěně. Bohužel při tom nadělala hluk a upozornila na sebe jejího kolegu. Zaváhal na malý okamžik. Víc ani nepotřebovala. Sebrala ženinu zbraň a použila ji tak jak určitě nečekal.
     Snažit se udělat, co protivník nečeká. Jedna z hlavních zásad úspěšného boje. Prošla výcvikem a získala nejlepší hodnocení pro své neortodoxní nápady. Dokázala jednat dostatečně rychle. Neměla čas zjistit, jak se zbraní zacházet, takže ji prostě vrhnula do předpokládané dráhy střely. Získala cenné dvě vteřiny. Víc nepotřebovala k dosáhnutí cíle. Tentokrát mu nedal šanci zareagovat. Srazila ho k zemi jednou ranou. Udělala to za kroku, aniž by se ohlížela. Musela zastavit třetího nepřítele, který stihnul vytáhnout vysílačku. Otevřel spojení, ale dál ho nepustila. Chytila jeho ruku a dobře věděla kde v zápěstí zmáčknout, aby ji upustil. Okamžitě ho chytila do smrtícího chvatu. Využívaje své větší síly, začala pomalu lámat domnělému nepříteli vaz. Bezmocně se zmítal a ona na okamžik uvolnila stisk. Hlavou jí totiž projela slova od Siren: "Než někoho zabiješ, ujisti se, že ho zabít skutečně chceš."
     Teprve teď si uvědomila, že neví kdo, nebo co jsou tihle, evidentně lidé zač. Možná přišli zabrat jejich loď, možná přišli na pomoc. Příliš mnoho možná a žádná odpověď. Nejlepší bude se asi zeptat. Hodlala ho pustit, když instinktem zaznamenala pohyb. Zvažování zda jsou lidé na palubě přátelé či nepřátelé ji rozptýlilo a ochromující střela ze zbraně jí zasáhla do boku. Inženýr se jí vysmekl a vytáhl vlastní pistoli. Ustoupil o dva kroky dál. Zatím nestřílel, snažil se popadnout dech. Teprve když se po něm zkusila vrhnout vystřelil. Zbraň měl nastavenou na omráčení. Víc nepoznala, protože další dva výstřely šly do jejích zad. Poslední, co viděla byla podlaha, která se pomalu přibližovala.
     "Jsi v pořádku?" přiběhl k Tuckerovi šéf bezpečnosti Malcom Reed.
     "Jo. Myslím, že mě nakonec nechtěla zabít. Alespoň myslím," polknul hodně nervózně ve tváři stále ještě celý rudý.
     "Určitě?" Prohlížel si inženýra zkoumavě.
     "Nejspíš nás považovala za vetřelce a měla pravdu," zhodnotil situaci.
     "Jsme tu, abychom jim pomohli. Nebo ne?"
     "Nejspíš jí to bude muset někdo vysvětlit. Pokud bude ochotná poslouchat."
     "Jsi zraněný?" všimnul si Malcolm až teď, že Trip má na uniformě krev.
     "Nemyslím. Musí být její." Opatrně ženu otočil a pořádně se leknul. Přes celou hruď až k pravému boku se jí táhla ošklivě vypadající rána. Uniformu měla na hrudi spálenou, takže víc ukazovala než zakrývala, nepočítaje neméně ošklivé zranění na hlavě. Nic ho nemohlo připravit na dlouhou jizvu po celé straně pravé tváře. Zvýrazněnou modrým tetováním s něčím co vypadalo jako symbol. Alespoň si myslel, že jde o symbol.
     "Co se jí asi stalo?" nadhodil Reed zadumaně.
     "Ať už cokoliv, nebylo to asi vůbec hezký. Bude lepší, dopravit jí na ošetřovnu," navrhnul okamžitě
     "A moje lidi taky," souhlasil Reed. Letmo zkontroloval jak jsou na tom, ale byli naživu. Pouze omráčení.
     "Doufám, že podobných setkání nebude víc."

     x
     USS Enterprise NCC-1701A, hvězdné datum: 8512,7
     Enterprise po více než dvanácti hodinovém letu vystoupila z warpu. Přesně v oblasti Dewonského pásma. Alespoň podle informací obdržených z velitelství. Jenomže nic neodpovídalo tomu, že se nacházejí v soustavě Dewon. Spock prováděl celou dobu předběžné skeny. Údaje nedávaly hlavu, ani patu. Dle konečného verdiktu měli získat přesné odečty až budou v oblasti. Před sebou konečně spatřili část vesmíru, co vypadala přinejmenším divně. Všude kolem se rozkládala zelenavá mlha, pokrývaje poměrně značnou oblast. Neznámá loď, pouhým okem sotva viditelná v temném vesmíru, se tam vznášela jako přízrak. Už první pohled jasně naznačoval, že nepůjde o loď federace, ani žádné dosud známé rasy.
     "Jsme na správných souřadnicích?" dotazoval se kapitán okamžitě.
     "Podle navigačních údajů se nacházíme v soustavě Dewon," pronesl vulkánec nezvykle váhavě.
     "Problém pane Spocku?"
     "Navigační senzory nemohou zaměřit žádný záchytný astro-metrický bod. Od okamžiku našeho vstupu do soustavy Dewon," konstatoval prostě.
     "Ale jsme v soustavě Dewon?" ujistil se zda správně pochopil obsah první informace, kterou dostal.
     "Senzory krátkého dosahu potvrzují, že ano."
     "Co je to asi za loď?" neodpustil si poznámku McCoy, který si na hlavní obrazovce prohlížel přízračné plavidlo.
     "Analýza pane Spocku!" požadoval Kirk po prvním důstojníkovi informace ze senzorů. I on byl zvědavý s kým mají tu čest.
     "Senzory neprojdou trupem lodi kapitáne."
     "Nějaké zbraně? Náznaky toho, že si všimli našeho příletu?"
     "Negativní. Zaznamenávám minimální energii, schopnou udržet podporu života, ale víc nic. Nemají žádnou energii, kterou by mohli převést ke zbraním, či jiným obranným nebo útočným systémům."
     "Ale mají nějaké zbraně, že?" zazněl ironický hlas doktora McCoye. Dorazil na můstek krátce předtím, aby byl přímo u zdroje. Nemohl si nechat ujít být u toho.
     "O tom nepochybuji doktore."
     "Říkal jste, že neproniknete trupem lodi?"
     "Správně."
     "Jak potom víte, že mají zbraně?" vyzvídal dál ve snaze nachytat vulkánce. "Třeba jde o vědeckou loď!"
     "Kostro!" okřiknul ho Kirk podrážděně. Na podobné hry nebyl vhodnl čas. "Co ještě máte Spocku?"
     "Problém evidentně není ve stíněném trupu lodi, jako spíš v celé oblasti. Naše senzory zde fungují jenom velmi omezeně."
     "Zdroj rušení?"
     "Nemyslím si, že jde o rušení jako takové kapitáne. Těžko lze definovat rušení, které zde je a zároveň není. Velmi zvláštní."
     "Takže nevíte, kde může být vědecká základna, či naše lodě Yorktown a Hood?" zajímalo Kirka dál. Všechno spělo k další nevysvětlitelné záhadě, kterou budou muset objasnit.
     "Je možné, že se vůbec nenacházejí v této soustavě," vynesl Spock možnou hypotézu.
     "Myslíte, jako že si spletli cestu?" pronesl McCoy, stojící u zábradlí, za Uhurou.
     "To není zcela přesné doktore," opravil ho Spock pedantsky. "Protože senzory nefungují, jak mají, nelze určit naši přesnou pozici, podle postavení hvězd. Logicky vzato se nacházíme na správném místě, ovšem oni nikoliv."
     "Z čeho vycházíte, čistě logicky?" nedokázal McCoy mlčet a musel ve věci dál šťourat.
     "Ta loď doktore, je jediné logické vysvětlení, které mě napadá. Zelená mlha, kterou zde vidíme, totiž uniká z jejich motorů a je zcela evidentně příčinou našich problémů."
     "Možná jim uniká pohonná plazma," přihodil postřeh Sulu.
     "Nepravděpodobné. Složené neodpovídá plazmě. Ne v podobě, jaké ji známe my. Navíc jejich motory nevypadají poškozeně a zcela určitě mají pohonnou hmotu stále uvnitř," zamítnul vulkánec navrženou možnost.
     "Potom vyletíme ven a porozhlédneme se kolem," rozhodl Kirk, kterého všechny ty nejasné údaje rozčilovaly.
     "To bych nedoporučoval kapitáne," zastavil ho Spock.
     "Proč ne?"
     "Pokud mám pravdu, přesně tohle udělal Yorktown a Hood," rozvíjel svou teorii. Během letu jsem zaměřil dálkové senzory do přilehlých oblastí a žádná z lodí tam nebyla. Možná jsou mimo dosah senzorů, ale v takovém případě by jistě kontaktovali Hvězdnou flotilu. Je tudíž logické se domnívat, že totéž, co jim, se může přihodit i nám, pokud zkusíme vyletět ven."
     "Co navrhujete Spocku?"
     "Vypustit sondu, která by ověřila mojí teorii."
     "Vypusťte standartní sondu třídy dvě pane Chekove!" kývnul k taktickému důstojníkovi.
     "Ano kápitáne," přisvědčil se svým typicky ruským přízvukem. "Sonda vypuštěna."
     "Spocku?"
     "Sonda se opustí oblast za šedesát sekund."
     "Dejte jí na obrazovku!"
     "Padesát sekund." Spock aktivoval hlavní obrazovku, ale věnoval veškerou pozornost jenom svým senzorům. Na rozdíl od lidí necítil pochybnosti. Logika mluvila vždy jasným hlasem. Výsledek mohl být pouze jeden. Akorát o tom potřeboval podat důkaz.
     "Deset sekund. Sonda vstupuje k okraji." Poté co dosáhla okraje bylo možné na monitoru zahlédnout pouze jasný bílý záblesk. "Sonda je pryč kapitáne. Zmizela z poslední známé pozice, těsně po opuštění oblasti."
     "Víš," naklonil se doktor ke kapitánovi, "nesnáším, když musí mít pokaždé pravdu. Vždycky mám pocit, že používá nějaké čáry a kouzla."
     "Pouhá logická dedukce doktore, žádná kouzla," pokrčil Spock rameny nad poznámkou ohledně magických schopností.
     "Dobrá Spocku," přistoupil k němu Kirk zadumaně. "Ven tedy nemůžeme, aniž bychom neskončili kdo ví kde, nebo kdo ví jak."
     "Souhlasím."
     "Co navrhujete?"
     "Ta neznámá loď musí být příčinou. Záření vychází z ní, ačkoliv není viditelně poškozena. Nepochybně se na její palubě nachází odpovědi, které hledáme. Možná tam došlo k nehodě a zbytek je pouze důsledkem nehody."
     "Nebo nepovedeného experimentu," přidal McCoy.
     "Myslíte, když zastavíme to vyzařování, nebo co to vlastně je, potom se situace vrátí do normálu?" zajímalo Kirka, jestli má na mysli totéž.
     "Je to docela možné," připustil vědecký důstojník uvážlivě. "Musíme se ale připravit na skutečnost, že jejich technologie, může být značně odlišná, založená na jiných fyzikálních principech. K bližšímu odhadu bych potřeboval kompletnější sken celé lodi."
     "Dobrá," zauvažoval Jim nad tím co udělat. Nabízela se pouze jedna varianta. Přenést se na palubu a zjistit co půjde. "Nějaké známky života?"
     "Velmi neurčité. Nemohu určit zda je tam jediný bio-signál, nebo více."
     "Alespoň něco neví. Ta jeho vševědoucnost se mi začínala zajídat." McCoy se kysele ušklíbnul.
     "Výborně Kostro. Takže si sbal nádobíčko a za pět minut v transportní místnosti jedna!" usadil ho Jim okamžitě. "Spocku!" kývnul na vulkánce, který okamžitě vstal a zamířil ke dveřím výtahu. "Pane Sulu můstek je Váš."
     "Ano kapitáne."

     Výsadkový tým vedený Kirkem, McCoyem, Spockem a dvě lidmi z bezpečnosti se zhmotnil na cizí lodi. Uvítal je potemnělý můstek, pokud Scotty správně určil místo, dle Spockových odhadů. Všechno tomu nasvědčovalo na první pohled nasvědčovalo. I když rozložení jednotlivých sekcí vypadalo jinak než na Enterprise. Rozhlédli se kolem sebe. Svítilny osvětlily temná zákoutí. Všude prázdno. Panely potemnělé, zcela bez energie. Vše vypadalo úplně nové, žádný prach, nic co by dokazovalo, že cizí loď zde havarovala před více než desítkami hodin, nebo několika málo dnů.
     "Spocku?"
     "Jedna humanoidní známka života kapitáne," četl vulkánec údaje z trikordéru. "Tam!" ukazoval trochu více doprava odkud přicházelo slabé světlo.
     "Zbraně nastavte na omráčení," špitl Kirk ke svým druhům. Baterkou zasvítil směrem k místu, odkud Spock indikoval signál. V jednom z křesel skutečně někdo ležel. "Doktore!"
     "Je v šoku a bezvědomí Jime," konstatoval téměř okamžitě, sotva ho zběžně prohlédl. "Těžko nám něco poví. Určitě ne hned."
     "Můžeš ho probudit?"
     "Raději ne. Neznám jeho druh, takže nevím jak může reagovat….," zavrtěl hlavou, ale nedostal se k dokončení celé věty.
     "Kapitáne!" přerušil McCoye Spock.
     "Udělej co můžeš Kostro!" Ukončil Jim hovor a přesunul se k vědeckému důstojníkovi. "Co máte Spocku?"
     "Našel jsem taktický terminál. Nejspíš součástí velitelské sekce. Jako jediný má energii," ukazoval na několik menších monitorů kolem. "Naprostá většina systémů na lodi nefunguje, Zbraně, štíty, senzory, motory. Přesně podle našich pozorování. Kromě podpory života, která je napájená z více nezávislých, záložních systémů. Diagnostický režim na můstku je však napájen z tohoto místa, ačkoliv zde není žádný viditelný zdroj energie. Můstek, stejně jako zbytek lodi je zcela odpojen od hlavního zdroje energie."
     "Což nebude jediná záhada Spocku."
     "Loď není poškozená kapitáne. Trup zůstává neporušen a lodní systémy jsou prostě jenom bez energie. Pokud…,"
     "Nahodíme zdroj energie, bude zase plně funkční?" doplnil za něj tázavým tónem.
     "Tato varianta se jeví, jako pravděpodobná," přisvědčil souhlasně. "Ovšem jedna věc je vědět, co udělat a druhá, udělat to."
     "Možná nám pomůže někdo z posádky, třeba on," ukázal na neznámého. "Můžete zjistit pomocí vnitřních senzorů, kolik členů posádky je na palubě?"
     "Vnitřní senzory nefungují po celé lodi, ale v určitých oblastech detekují kolem padesáti známek života."
     "Potom je musíme najít," rozhodl se Kirk okamžitě.
     "Kapitáne!" zarazil Spock jeho aktivitu už v samotném počátku. "Podle mých pozorování a s ohledem na velikost lodě, je padesát členů posádky příliš málo, pro tak velké plavidlo."
     "Zbytek posádky se může skrývat v oblastech, které nevidíme."
     "Je to možné."
     "Někdo se blíží kapitáne!" vyrušil je z úvah podporučík Parks.
     "Ukažte!" přiskočil k bezpečákovi Kirk, aby si prohlédl jeho trikordér. Skutečně. Trikordér ukazoval dost jasně bio-signály.
     "Tři známky života. Jedna je zjevně lidská, další dvě ne, ačkoliv existuje vysoká biologická podobnost," zhodnotil situaci Spock. "Přichází odsud!"
     "Parksi, kryjte doktora McCoye," kývnul na muže od bezpečnosti. "Spocku, pojďte se mnou."
     Kývnul na druhého muže od bezpečnosti, aby se skryl za nejbližším panelem. Společně s vulkáncem zaujali pozice u dveří. Ty se otevřely bez cizí pomoci. Nikdo nevyšel ven. Spock tiše signalizoval, že za dveřmi skutečně někdo je. Zjevně i oni věděli o jejich přítomnosti zde.
     "Jsem kapitán James T Kirk z hvězdné lodi Enterprise. Našli jsme vaší loď a přišli vám na pomoc."
     "Lžete!" dostal odpověď po chvilce ticha ve standartním jazyce.
     "Uvázli jsme…," chtěl začít vysvětlovat, ale nedostal příležitost. Někdo právě proskočil otevřenými dveřmi. Dost nízko, aby po něm nemohli střílet. Zcela neomylně zasáhl muže od bezpečnosti, skrývajícího se za panelem naproti. Ukázalo se, že útočníkem je žena. Bleskově vstala a pozvedla zbraň proti Spockovi. Vulkánec ji zbraň vyrazil z ruky, čímž ji trochu zaskočil, ale na pouhý okamžik. Vzápětí sevřela jeho zápěstí silou, převyšující jeho a on byl nucen bolestí upustit svojí zbraň. Hodlala ho přesunout do palebné dráhy jeho druha, když si něco uvědomila. Zůstala v polovině pohybu. Nestřílel. Byl připraven vystřelit, ale dlouhé vteřiny se nic nedělo.
     "Věřte nám. Hledáme vědeckou základnu a dvě lodě Federace, které ve zdejší oblasti zmizely," pokračoval dál naléhavě.
     "Vypadáte jako Kirk," zamračila se a uvolnila své sevření Spocka. "Což ale neznamená, že jím musíte být," dodala stále podezřívavým tónem..
     "Pokud víte, kdo jsem, tak se podívejte senzory na mojí loď. Zjistíte, že jde o Enterprise," hledal způsob, jak neznámou ženu přesvědčit. Poznal zaváhání a potřeboval ji nějak přesvědčit, aby nemusel střílet a teprve potom klást otázky.
     "Poznám když někdo lže kapitáne!" podívala se mu zpříma do očí.
     "Potom musíte vědět, že nelžu."
     "Necítím z Vás žádný podvod, což nemusí nic dokazovat," zůstala i nadále odměřená a mimořádně opatrná.
     "Kolikrát ještě uslyším tuhle větu Tasho," přišlo povzdechnutí a ve dveřích se objevila i druhá žena. Pohledem zhodnotila situaci. Zavrtěla hlavou, v souladu s neustálým podezříváním, hraničící s paranoiou. Stavy do nichž se Tasha často dostávala, protože nedokázala věřit. "Pokud máš pocit, že nelžou, potom ti říkají pravdu. Musíš se konečně naučit důvěřovat svým schopnostem!"
     "Pravda může mít více tváří," odtušila suše. Nehodlala se nechat zatáhnout do další debaty, kterých vedla spousty, nejenom s Krystal, ale i s hlavním šéflékařem Karen Markusovou, lodní poradkyní Jennifer Waitovou a v neposlední řadě Tolkinem
     "Možná," pokrčila rameny, věnuje pohled zbrani na zemi. "Nastavila jsi ji doufám na omráčení?"
     "Samozřejmě!" opáčila napůl uraženě.
     "Co se tu vlastně stalo?" přerušil jejich slovní přestřelku Kirk. Nechápal docela o čem mluví. Parks se těžce zvedal ze země a jeho kolega mu pomáhal.
     "Sama nevím. Takhle jsem našla loď po probuzení. Zcela bez energie, nic nefungovalo, kromě podpory života. Po posádce ani stopy. Můstek byl prázdný a přitom zde měla být noční směna."
     "Podle vnitřních senzorů je zhruba padesát z nich stále na palubě," opáčil Spock.
     "Padesát!" zvýšila hlas při zopakování samotného slova. "Základní posádku tvoří tři sta padesát členů."
     "Do některých oblastí vnitřní senzory neproniknou. Naše senzory na Enterprise zase neproniknou trupem," doplnil Spock.
     "Prošla jsem větší část lodi a našla jenom dva členy posádky. Oba dva byli dost mimo. Navíc náš hlavní inženýr je přes všechnu snahu pořád mimo."
     "Kostro!" zavolal si Jim doktora. "Podívej se, jestli pro něj můžeš něco udělat."
     "Ukažte mi kde je, ale raději bych se na něj podíval na nějakém místě, kde bude víc světla," zamumlal si sám pro sebe.

     O hodinu později už Edwin i Simon Ingirus leželi na bio-lůžku Enterprise. Doktor McCoy dokončil druhou fázi skenování mozku a stále nebyl úplně spokojen. U kadeta našel jen minimální stopy po ozáření, způsobující poškození nervových cest, ztrátu kontroly motorických funkcí a neschopnost logického uvažování. Příznaky podobné otravě alkoholem, akorát nešlo o alkohol, ale něco mnohem zrádnějšího. S pomocí Krystal, Chaocké zdravotnice učinil jisté pokroky, když do počítače doplnil chybějící poznatky Charitské fyziologie. V jejím případě našel pouze stopové množství a díky jejímu výkonnějšímu metabolismu bylo snadné, obnovit u ní normální stav. Nyní věděl, že Novou kolonii tvoří tři vzájemně podobné druhy, které se vedle sebe vyvinuly na jedné planetě. Podobné, ale ne totožné. Každý druh sebou nesl jiné genetické znaky, typické pro svou rasu.
     "Jak to s ním vypadá Kostro?" ohlédl se po hlase patřící kapitánovi Enterprise. Nepřišel sám. Vedle něj postávala kapitán Koloniální lodi. Přes všechno působila hodně netrpělivým dojmem. Každopádně byla člověk. Alespoň letmý sken potvrdil vizuální kontrolu. Ovšem co mohla skrývat její DNA netušil a nehodlal zatím zjišťovat. Neexistoval žádný důvod, proč by nemohla být velitelem Koloniální lodi.
     "Rozhodně líp, ale musel být tomu záření vystaven, nepřetržitě celé hodiny. Minimálně tak dlouho potrvá, než se jeho tělo vzpamatuje z šoku a nervové cesty obnoví svůj přirozený směr," stanovil jednoznačnou diagnózu.
     "Spock se tady s pomocí majora Kronesové dokázal napojit na jejich systémy, takže zkusíme najít zbytek posádky a obnovit lodní systémy."
     "Pokud se mě chceš zeptat, jestli proti tomu záření dokážu vyvinout nějakou vakcínu, tak ti dopředu říkám, že ne Jime! Tohle jde mimo všechno co znám!"
     "Nemusíš se hned vztekat doktore," začal chlácholivě. "Teď jenom potřebuji vědět, jestli dokážeš zvrátit účinky toho záření."
     "Podle všeho ano. Ovšem čím déle tomu bude jejich posádka a kdokoliv z nás vystaveni, tím menší šance, že někoho zachráním."
     "Souhlasím," přisvědčila blondýnka zamyšleně. "Můžete pustit Edwina doktore?"
     "Beze všeho!" odseknul a otočil se zády.

     x
     USS Enterprise NCC-1701E, hvězdné datum: 56844,9
     Konečně opustila Enterprise po třech týdnech opravářské doky na Zemi. Nová mise je vedla do neprozkoumané oblasti Denabského systému. Po dlouhé době, kdy skončila šílená válka s Dominionem, dostala Enterprise za úkol průzkumnou misi. Picard si hověl v novém křesle a v tichosti si zkoušel co všechno dovede. K cíli stejně dorazí až za několik dní tudíž bude mít víc než dost času na veškeré náležitosti. Beztak většinu z nich komandér Maden vyřídil a jemu zbývalo jenom potvrdit jeho návrhy a doporučení. Nemohl nepřiznat novému prvnímu důstojníkovi snahu. Konečně poznal také novou lodní poradkyni a v duchu Deannu proklínal. Sice nebyla poloviční Betazoid, ale poloviční Vulkánka. Velmi netypická kombinace. Poručík Anna Darhemová, znělo při čtení složky nadějně, dokud si nepřečetl blíže životopis. Nová poradkyně se sice nemohla své předchůdkyni rovnat svými empatickými schopnostmi, ale zase na druhou stranu dokázala být mimořádně zdatná pozorovatelka a svou telepatií dosahovala přinejmenším stejných výsledků, ne-li lepších.
     Picard věnoval letmý pohled stranou, k vědecké stanici kde seděla Sedmá a prováděla nějaké úpravy na senzorech Enterprise. Označila je za nedostačující a hned si vzala za úkol provést patřičná zlepšení. Jean-Luc se neubránil úsměvu, když viděl Worfův výraz. Racionální a logicky uvažující blondýnka ho přinejmenším zaskočila. V mnoha ohledech byla jako Dat. Stejně praktická a dětsky naivní. Přes určité pokroky, které za posledních pět let dosáhla. Chtěl věřit tomu, že bude stejně dobrá jako Dat. Pro podobné soudy bylo přeci jenom ještě trochu brzy. Věděl, že první důstojník pro ní připravil řadu simulací, kde měla potvrdit své schopnosti a dokázat posádce, že je dostatečně kvalifikovaná. Za Maddenovým rozhodnutím cítil ruku jejich nové poradkyně, ale nehodlal jí příliš mluvit do práce. Stačí, když tomu bude naopak. Nová lodní poradkyně pro něj bude znamenat změnu v zavedeném řádu, ale změna je konec konců život.
     Sedmá si možná všimnula jeho pohledu, protože v kratičkém okamžiku směřovala pohled směrem ke kapitánskému křeslu. Za posledních několik hodin se toho dost stalo a ona si musela znovu zvyknout na některé protokoly, které byli u hvězdných lodí vyžadovány. Komandér Madden zavedl jí a doktora Bashira hned po rozhovoru s kapitánem na ošetřovnu. Tam už čekala doktorka Ogawa. Menší, příjemně vypadající žena zhruba jeho věku s nezaměnitelnými asijskými rysy. Už z uvítání bylo jasné, že zde zůstala pouze proto, aby uvedla Bashira do situace, ukázala mu všechno potřebné a mohla se vrátit na zem k manželovi a dítěti. Přijala své poslední pověření na lodi a doma na ní čekala klidná práce na klinice v Tokiu. S úsměvem si vyjela lékařské záznamy obou nových členů posádky. Provedla standartní prohlídku svého nového kolegy, ponechávaje mu volné pole.
     "Takže, všechno vypadá v pořádku Sedmá," promluvil Julian poté, co provedl tutéž vstupní prohlídku u Sedmé. "Zbytkové množství nanosond v krvi, ale jinak vše v normálu."
     "Děkuji doktore," kývla na souhlas. Byla ráda, že PZH z Voyageru zanechal část nanosond v jejím těle. Měla tím pádem méně problémů, zvýšenou imunitu a vnímání. I poté co odstranil další implantáty.
     "Doufám, že se Vám na Enterprise bude líbit doktore. Sice to není DS9, ale o dobrodružství zde nebudete mít nouze," poplácal ho první důstojník přátelsky po rameni.
     "Po pravdě, jsem si dobrodružství užil víc, než jsem kdy čekal," připustil trochu posmutněle.
     "Válka s Dominionem skončila doktore. Teď je šance, že přijdou lepší a mnohem zajímavější dobrodružství."
     "Snad máte pravdu komandére," ožil trochu při slovech prvního důstojníka.
     "Pojďte, ukážu Vám, Vaši….," zarazil se uprostřed věty, protože na ošetřovnu dorazila lodní poradkyně.
     "Vítejte na Enterprise doktore Bashire," přistoupila k němu, podávaje ruku. Dopředu věděla, koho má před sebou. Fotografická paměť rozhodně nebyla k zahození. "Jsem poručík Anna Darhemová, lodní poradkyně."
     "Velmi mě těší," vykoktal ze sebe trochu zaskočen. Lodní poradkyně byla dle lidských měřítek velice krásná. Vysoké štíhlé postavy a neméně kyprých tvarů zdůrazňujících, že je žena. Neměla ostré rysy, ani tolik výrazné obočí, jako většina vulkánek, ani nenosila neustále přísný výraz. Tmavější indigově tmavá pleť působila značně exoticky. Významně si novou tvář prohlédla, ačkoliv Julian Bashir patřil k známějším důstojníkům Hvězdné flotily.
     "Pojďte doktore, ukážu Vám Vaši kajutu," přerušil komandér Madden onen okamžik.
     "Ach ano jistě. Děkuji," odkašlal si zakrývaje rozpaky.
     "Tudy," ukazoval Martin směr.
     "A Vy budete Anika Hansenová," oslovila Sedmou s lehce nadzvednutým obočím okamžitě dodávaje: "Jinak též známá pod označením Sedmá z devíti."
     "Správně," přisvědčila prostě.
     "Bude velice zajímavé poznat Vás blíž Sedmá," poznamenala konverzačně. "Pojďte, ukáži Vám kde máte kajutu."
     "Děkuji." Sedmá seskočila z bio-lůžka na němž během vyšetření seděla. Zamířila po boku lodní poradkyně ven z ošetřovny na chodu.
     "Nakonec jste přijala pověření na hvězdné lodi," začala poradkyně hovor, sotva za nimi zapadly dveře ošetřovny.
     "Ano."
     "Proč?"
     "Admirál Janewayová dokáže být velice přesvědčivá," odtušila neutrálně
     "A Vy dokážete být velice tvrdohlavá, když si něco usmyslíte," usmála se Anna lehce. "Takže tohle nebude ten hlavní důvod."
     "Jaký důvod své přítomnosti zde tedy mám?" obrátila k poradkyni pohled skrývající v sobě první známky ostří.
     "Nevím co jste dělala dole na Zemi, ale prostě Vás to nenaplňovalo. Proto jste se nechala admirálem přemluvit k návratu do vesmíru."
     "Možná," pokrčila rameny.
     "Komandér Chakotay byl povýšen na kapitána a dostal velení vědecké lodi Federace Yorkshire, která byla vyslána prozkoumat nové vykopávky Denosianů, poblíž neutrální zóny."
     "Chakotay má značné zkušenosti, nejenom velitelské, ale i v oblasti Archeologie. Akademie Hvězdné flotily si velmi cenila jeho příspěvků od návratu Voyageru. Proto mu po zásluze svěřila velení výpravy, za účelem objasnit více o tajemných Icoňanech.
     "Odletěl pryč a od té doby se cítíte osaměle. Chcete znovu někam patřit, tak jako na Voyageru," dokončila Anna větu akorát před dveřmi turbo-výtahu.
     "Nejsem si jistá, jestli chci patřit do jakéhokoliv kolektivu. Přijala jsem pověření na Enterprise, abych si ujasnila svůj pohled na tento problém."
     "Chápu."
     "Je pravdou, že od příletu na Zem mi něco chybí," připustila sotva vešli do prázdného výtahu. "Od okamžiku, kdy mi Doktor odoperoval lebeční implantát a já mohla znovu prožívat emoce, bez rizika, že dojde ke kolapsu neurosynaptických funkcí v mém mozku."
     "Zní to celkem logicky," pokývala poradkyně zamyšleně. Nemívala příliš mnoho pacientů s takovou schopností sebeurčení, jako viděla u Sedmé. Ovšem Sedmá patřila k výjimečným případům. Mlčky pokračovala po vystoupení z výtahu až ke dveřím, kajuty určené pro Sedmou. "Tady máte svou kajutu," odblokovala zámek na dveřích a vpustila ji dovnitř.
     "Děkuji," odpověděla prostě.
     "Nechala jsem přenést všechny věci sem, ale na vybalovaní teď nebude moc času. Za deset minut se máme hlásit na můstku.
     "Potom si vybalím později."
     "Tady je uniforma," vzala z křesla pečlivě složený balíček. "Budete jí potřebovat, aby Vás počítač pustil na můstek."
     "Rozumím," vzala na vědomí.
     "Jestli chcete počkám venku."
     "Netřeba. Nikdy jsem uniformu nenosila, takže mi možná poradíte, jak si ji správně obléci," pronesla bezděčně, ale jen zkušený pozorovatel by postřehl nejistotu v jejích očích.
     "Samozřejmě. Ráda pomohu."
     V podstatě Sedmá ani pomoc nepotřebovala. Celkem logicky si odvodila z pozorování jí samé, kde má co být. Tudíž poradkyně měla pouze poslední povinnost. Připnout Sedmé na klopu dvojici insignií, označující hodnost poručíka. Věnovala několik vteřin navíc ujištění, že sedí tam, kde skutečně mají být. Poté ji vzala na můstek, kde si dala záležet, aby novou členku posádky řádně uvedla před posádkou. Rituál, který se dnes již skoro nepoužíval, ale ona si ho prosadila, alespoň ohledně Sedmé. Potřebovala podpořit sebevědomí a ona dala všem najevo, že novou členku posádky podporuje. Sedmá zaujala místo u zadní vědecké stanice za Worfem a poradkyně usedla do křesla vedle kapitána. Můstek ponořený do tichého chodu, kde nikdo moc nemluvil a všichni dělali svojí práci, pro Annu představoval vhodné, uklidňující místo. Alespoň do okamžiku než přišlo zatůtání z taktické konzole.
     "Kapitáne, zachycuji tísňový signál z nákladní lodi Houston!" zahřměl do ticha hluboký klingonův hlas.
     "Pusťte ho Worfe!"
     "Pouze standartní opakované volání o pomoc."
     "Zdroj?"
     "Asi dva světelné roky od naší stávající pozice."
     "Prověříme to," kývnul Picard. "Kormidelníku zadejte kurz. Warp devět!"
     "Kurz zadán," potvrdil praporčík u kormidla přijetí rozkazu,
     "Vpřed!" učinil Picard své obvyklé gesto, načež se obrátil k Worfovi. "Pane Worfe, co víme o Houstonu?"
     "Standartní přepravník Federace. Neozbrojený s minimálními štíty." Klingon byl dopředu připraven na otázku.
     "Pokud je někdo přepadl potom měl snadnou práci," zamyslel se Picard nad tím vším. "V této oblasti, ale nejsou hlášeny žádné pirátské akce.
     "Může to být léčka," souhlasil klingon.
     "Potom bude dotyčný hodně zklamán, ale spíš si myslím, že pokud půjde o piráty, tak budou pryč dávno, před naším příletem," zahučel kapitán.
     "Souhlasím pane."
     "Přesto bude lepší, když budeme připraveni. Přejděte na taktický poplach Worfe!"
     "Provedu," oplatil klingon kapitánovi jeho gesto. Souhlasil s opatrností a uvážlivostí. Kapitán neměl tendenci vrhat se všude po hlavě a spoléhat, že velí jedné z nejsilnějších lodí Federace. Obzvláště válka s Dominionem, So'nyové a v neposlední řadě i Remanský Scimitar ukázali zranitelnost Enterprise v bojových podmínkách. Sice zvítězili, ale jen díky zkušenostem, nikoliv ze samotné převahy.
     "Jsme na místě kapitáne!"
     "Zaznamenávám trosky a úlomky trupu. Evidentně jdeme pozdě."
     "Tohle nebudou obyčejní piráti Worfe."
     "Nejde o piráty kapitáne!" Oba dva se otočili, směrem k Sedmá, která dala najevo svou přítomnost na můstku. "Zachycuji warpovou stopu. Patří Borgům."
     "Borgové?"
     "Podle velikosti a rychlosti rozpadu pole usuzuji, že odletěli maximálně před hodinou."
     "S obyčejným dopravníkem si poradili celkem rychle. Otázkou zůstává, co zde chtějí!"
     "Podle všeho jde o malé průzkumné plavidlo. Nemělo by pro nás představovat hrozbu," dodala Sedmá věcně.
     "Pro nás možná ne, ale civilní lodě mohou mít problém. Víme alespoň kam přesně letí?"
     "Stávající kurz je zavede do Dewonského pásma,"
     "Dewonské pásmo?" Zamračil se. Něco už o něm slyšel, ale nemohl si vybavit v souladu s čím, nebo s kým.
     "Oblast s narušením sub-prostoru a výskytem velkého množství vesmírných anomálií. Hvězdná flotila monitoruje zdejší oblast od roku 2356, kdy v oblasti zmizela vědecká základna. Vstup do oblasti je zakázán, všem lodím."
     "Nesmíme nechat Borgy utéct a doletět až do té oblasti, kde se mohou skrýt."
     "Skrývání není Borgská taktika kapitáne," namítnula Sedmá okamžitě. "Ovšem pokud jsou mé výpočty správné, potom mají potíže s pohonem a nevytáhnou vyšší rychlost než warp sedm."
     "Potom bychom je mohli dohnat dříve, než dosáhnou Dewonského pásma a ztratí se nám uvnitř všech těch poruch."
     "Správně," přisvědčila. "Pokud své motory ovšem neopraví dříve než tam doletí."
     "Potom nesmíme ztrácet ani minutu." Picardovo čelo brázdily chmury, ale byl odhodlán dotáhnout věc do konce. "Dobře. Předejte souřadnice a začneme s pronásledováním."
     "Ano kapitáne," přikývla a ihned odeslala souřadnice praporčíkovi u kormidla. "Kapitáne, je poměrně dost možné, že Houston přepadli kvůli jejich warp-cívkám. Pokud měli potíže na pohonu, potom by jejich akce dávala dokonalý smysl."
     "Zní to pravděpodobně," pokýval Picard souhlasně hlavou. Sedmá uvažovala opravdu rychle a on si nemohl neodpustit srovnání s Datem. "Warp devět!"
     "Rozkaz," potvrdil kormidelník přijetí rozkazu.

     x
     Enterprise NX-01, 2. prosince 2154.
     Leitha procitla z omráčení. Nemohla určit, zda uběhly minuty nebo hodiny. Každopádně, ležela připoutaná k nemocničnímu lůžku na druhé lodi. Podivný cizinec, který sám sebe označil za doktora Phloxe ji ošetřil zranění hlavy. Nevypadal jako doktor, i když způsob jakým vše prováděl dával najevo, že má lékařské zkušenosti. Hlava jí od té doby tolik netřeštila. Příznaky otřesu mozku postupně odeznívaly. Zatím nedávala nic najevo a nechávala ho mluvit.
     "Konečně jsi zase při plném vědomí!" strnula při hlase, který uslyšela ke svému zděšení přímo v hlavě. Poznala ho, protože patřil lodní poradkyni Jennifer Waitové.
     "Kde jsi?" zeptala se s naději v hlase, že nezůstala úplně sama.
     "Můžeš třikrát hádat," odsekla, sarkasticky dodávaje: "V tvé hlavě přeci! Kde asi jinde! Nebo sis myslela, že dokážu komunikovat s někým, kdo není telepat na takovou vzdálenost?"
     "Úžasné."
     "Ráda bych se vrátila do svého těla, ale něco mě vyrušilo během meditace a já se nedokážu dostat zpátky!"
     "A proto jsi vlezla do mojí mysli," utrousila Leitha sardonicky.
     "Nikdo jiný nebyl zrovna kolem. A po pravdě to nebyla zrovna nejšťastnější volba. Jenomže jsem neměla na vybranou, jelikož bych mohla úplně ztratit kontakt s realitou."
     "Potom se musím dostat zpátky na loď. Do tvé kajuty," souhlasila rychle. "Pokud mi pomůžeš zbavit se těch pout…,"
     "To bude trochu problematické," zarazila její aktivitu hned v zárodku.
     "Co tím myslíš?"
     "Nejsi zrovna psionik. Ani nemáš potřebné mentální schopnosti o něž bych se mohla opřít."
     "Kdybych měla mentální s…"
     "Počkej! Někdo se blíží!" Přerušila ostrou Leithynu poznámku. Skutečně, pár vteřin poté vešla trojice návštěvníků dovnitř.
     "Tak jak se má Váš pacient doktore?" zajímal se Archer, sotva dorazil v doprovodu T'Pol a Hoshi na ošetřovnu
     "Už přišla k sobě," pokrčil Phlox rameny. "Ovšem nepromluvila ani slovo."
     "Možná nám nerozumí."
     "Možná."
     "Musí být připoutaná?"
     "Je mnohem silnější než se navenek zdá, což mohu jenom potvrdit. Pan Reed trval na tom, abych ji v zájmu bezpečnosti nechal připoutanou, dokud se nám nepodaří vysvětlit jí, že jsme jim přišli na pomoc."
     "Slyšel jsem, že na lodi napadla naše lidi," pokračoval Jonathan.
     "V tom máte pravdu, ale naštěstí nejsou příliš vážně zraněni. Nic, co bych nedokázal spravit," zasmál se Phlox.
     "To rád slyším doktore," popošel kapitán blíž, aby si Leithu lépe prohlédnul. "Jak je na tom ona?"
     "Moc dobře ne," nadechl se Denobulan a trochu zvážněl. "Zranění na hlavě, způsobené nárazem jsem odstranil, ale tohle bude trochu obtížnější," ukazoval na hlavní zranění táhnoucí se přes celou hruď.
     "V čem je problém?"
     "Tkáň v daném místě se nechce zacelit. Jako by všechno v okolí té rány odumřelo a tělo si nedokáže vytvořit prostředky k tomu, aby mohlo dojít k celkové obnově."
     "Rozumím. Říkal jste, že je při vědomí?" zeptal se pro jistotu, protože ležela zcela nehybně, oči zavřené.
     "Jistěže už je vzhůru. Můžete klidně mluvit. Snad budete mít větší úspěch," rozhodil rukama ustupuje více do pozadí.
     "Jsem kapitán Jonathan Archer z lodi Enterprise. Přišli jsme vám na pomoc," začal, ale nenalezl žádnou odezvu. "Poslali nás strážci, abychom zabránili zneužití vaší pokročilé technologie."
     "Toho ne!" zastavila Jenny Leithu, která už, už hodlala jednat.
     "Proč ne!" ohradila se ihned dotčeně. "Je přeci kapitán. Můžeš z jeho pozice nařídit, aby mě rozvázali."
     "Tomu bys nerozuměla," odtušila přezíravě. "Potřebuji pokud možno co nejvíce kompatibilní mysl."
     "Úžasné!" odfrkla si Leitha a musela se hodně ovládat, aby navenek nedala nic najevo. "Co třeba ta vulkánka? Určitě ti bude nejblíže. "
     "Za normálních okolností ano, ovšem nejspíš by zaznamenala mojí přítomnost." Zamyslela se při pohledu na černovlasou ženu po kapitánově levici. "Tahle vypadá slibně!"
     "Nerada ti kazím radost, ale podle insignie na uniformě budeš ráda, když bude alespoň praporčík," poznamenala Leitha kysele.
     "Zdání může klamat. Zkus jí dostat blíž."
     "Jak moc blízko?"
     "Potřebuji fyzický kontakt, abych mohla přejít do jejího těla!" zavrčela nad takovou do nebe volající nechápavostí. Copak nikdy neposlouchala? Věděla moc dobře, jak funguje její telepatie vůči netelepatickým druhům.
     "Zřejmě Vám nerozumí kapitáne," přerušila Archerovo přesvědčování Hoshi. Leitha, kromě prvních dvou vět nevnímala co říká, protože byla zabraná do hovoru ve své mysli, s nedobrovolnou nájemnicí.
     "Nejspíš máte pravdu Hoshi, ale když nepromluví ani slovo, potom bude dost obtížné nastavit překladač."
     "Hatori Sato…," promluvila Leitha poprvé za celou dobu. Tenhle Jenny nápad jí přišel značně hloupý, ale byla ochotná zkusit cokoliv jen, aby se jí Jenny přestala hrabat v myšlenkách a analyzovat je. Samotné vysvětlení, že proti tomu nemůže skoro nic udělat, neboť jde o přirozenou reakci, příliš nepomohlo.
     "Hoshi?" zatřásl kapitán lehce s komunikačním důstojníkem. Ta slova mladou praporčici viditelně zaskočila.
     "Jsem v pořádku."
     "Znělo to jako jméno…,"
     "Můj pradědeček se jmenoval Hatori Sato," doplnila okamžitě. Neuniklo ji gesto, které následovalo, stejně jako ho pochopil i kapitán.
     "Zřejmě chce, aby jste si přisedla," pobídnul jí.
     "Nebojte se praporčíku, ty popruhy ji drží pevně, takže vám v žádném případě neublíží."
     "Dobře." Přisvědčila a popošla blíž. Všimla si, jak ji připoutaná žena sleduje zpod přivřených víček. Šlo o ostražitý postoj, který v ní nevzbuzoval zrovna nejlepší pocit. Přesto usedla vedle ní a pohlédla do jejích očích. Neucukla před pohledem, který ji věnovala. Byla v něm zvědavost.
     "Kod sejt," promluvila tiše, zatím co volným zápěstím bez obtíží dosáhla k určenému cíli.
     "Mluvte dál. Potřebuji nastavit tlumočníka, ale potřebuji více slov," pobídla ji, ale dál se nedostala. Matně si uvědomovala, že se jí neznámá žena dotkla. V té chvíli se cosi stalo. Nedokázala říci co, ale poznala, že k něčemu došlo. "Doktore?" seskočila rychle z bio-lůžka, když viděla, jak jí zeskelnatěl pohled a celé tělo se křečovitě napjalo.
     "Upadá do neuro-synaptického šoku!" chopil se rychle Denobulan svého náčiní.
     "Já jsem nic…," vykoktala Hoshi vyděšeně.
     "To není Vaše chyba praporčíku!" uklidňoval ji okamžitě Phlox. "Čekal jsem, kdy dostane další záchvat!" Okamžitě aplikoval připravenou dávku v hypospreji. Účinek se dostavil okamžitě. Křeče povolily a uvolnila se. Doktor vrhnul jeden pohled k bio-údajům na vedlejším monitoru.
     "Jak je na tom?" zajímal se ihned kapitán.
     "Zatím je stabilní, ale nevím jak dlouho vydrží. Tady pro ní nedokážu mnoho udělat."
     "Kolik času ji zbývá?"
     "Řekl bych týden, možná i víc. Její tělesná schránka je mimořádně odolná, ale nakonec podlehne," odtušil Denobulan vážně.
     "A co když oni znají lék?" promluvila znovu Hoshi. "Pokud vím jejich technologie je mnohem pokročilejší než naše. Nebo ta koule ve strojovně, když mohla vylepšit naše motory, tak…,"
     "Uklidněte se Hoshi!" zarazil ji Archer jemně. Viděl, že je v šoku. "Vím zcela jistě, že jde o inženýrskou záležitost. Tady musíme najít jiné řešení. Asi máte pravdu, když říkáte, že oni mohou mít lék. Jenomže ho těžko poznáme, když nevíme jak vypadá."
     "Přeložím co bude třeba!" nenechala se odbýt.
     "Oceňuji Vaše zanícení praporčíku. Hned jak bude moci mluvit, tak to zkuste."
     "Ano kapitáne."
     "Informujete mě o situaci. Budeme s T'Pol na té lodi. Uvidíme jestli zjistíme něco nového." S těmito slovy opustil ošetřovnu.
     "Nechcete něco na uklidněnou Hoshi?" zajímal se těsně poté Phlox. "Vypadáte poněkud rozrušeně.
     "Ne díky. Jsem v pohodě."
     "Hmmm…, zvýšený srdeční rytmus, nepravidelné stahování obou plící. Všechny příznaky způsobené šokem." Nakrabatil čelo a četl údaje ze lékařského skeneru.
     "Já ale nejsem v šoku. Na rozdíl od ní!" namítnula s úsměvem.
     "Když to říkáte," pokrčil stoicky rameny.
     "Za jak dlouho myslíte, že přijde k sobě, doktore?"
     "Nejspíš už je při vědomí."
     "Díky," popošla trochu blíž, ale tentokrát si nepřisedla. Zůstala v minimálním odstupu.
     "Vůjt zomek níne sodat nivyv," promluvila Leitha chraptivě. Byla to poslední slova, která slyšela během přesunutí Jenny z její hlavy do mysli pozemšťanky. Přeložila je do svého jazyka a snažil se potlačit podráždění nad významem slov. Kdyby šlo o někoho jiného, určitě by poznámku o své inteligenci nenechala bez povšimnutí.
     "Žomán," dostala odpověď. Slabá, sotva patrná změna v mandlově hnědých očích pozemšťanky, byla víc než jasnou odpovědí. Poradkyně právě převzala za pomoci svých mentálních schopností kontrolu. Konečně úspěch. Zbývalo jen poslední. Zajistit, aby ji odvázali.
     "Aje sejen ripmi," odsekla potichu.
     "Ene, ote nejis," opáčila s pobavením
     "Foudá,"
     "Rev ime."

     Zatím na Oko 7z dorazil i kapitán Archer s T'Pol. Nechal posílit inženýrské týmy mariňáky a také hledat další případné členy posádky cizí lodi. Netoužil mít další zraněné, takže hodlal najít pokud možno všechny a zajistit situaci. Dřív než dojde k něčemu ještě horšímu. Enterprise vypadala vedle neznámé lodi dost titěrně. Podle předběžného senzorového průzkumu, byla druhá loď skoro pětkrát větší. Představa, že někdy v budoucnosti flotila postaví podobně velký kolos byla mimo rámec jeho fantazie. Jednou určitě ano, připustil nakonec. Ovšem, co sebou přinese stavba větších a výkonnějších lodí, raději nedomýšlel. Snad lidé dostatečně zmoudřeli, aby se historie neopakovala.
     "Jak to jde Tripe?" zastavil se u svého přítele, který vedl inženýrský tým.
     "Nic moc," pokrčil prostě rameny. "Ta loď nemá energii."
     "Myslel jsem, že jste si nechali přinést naše zdroje z Enterprise."
     "Taky že jo," našpulil rty v kyselém výrazu.
     "A?" pobídnul ho kapitán k pokračování
     "Nic," pokrčil rameny. "Nestačilo to ani ke zprovoznění jediného panelu. Nerozsvítili se ani světla. Tahle loď musí mít šílené energetické nároky."
     "Všechno je mrtvé?"
     "Úplně. I lodní počítač nefunguje. Jediné co bezpečně pracuje je podpora života. Z více nezávislých okruhů, ale na ní bych raději nesahal. Nejspíš věděli proč na ní napojili tolik nouzových zdrojů."
     "Dobře. A dobré zprávy? Našli někoho dalšího?"
     "Je to velká loď kapitáne. Dvacet lidí se na ní ztratí jako nic."
     "Skvělé. Určitě nevědí, že tady jsme abychom jim pomohli."
     "A co ona?" zkusil Trip zavést hovor zpátky k zatím jediné člence posádky lodi, kterou našli a která na něj zaútočila a málem mu zlomila vaz.
     "Není na tom moc dobře. Doktor říká, že do tvou týdnů zemře, pokud nenajde vhodnou léčbu na její zranění. Hoshi s ní zkouší komunikovat a domluvit se."
     "To by určitě hodně pomohlo. V těch nápisech se úplně nevyznám a netuším co znamenají."
     "Potřebujeme najít jejich ošetřovnu. Možná tam najdeme odpověď."
     "Potom hodně štěstí," pokrčil rameny.
     "Co tím myslíš!" zamračil se kapitán nad Tripovými slovy.
     "Možná bude lepší, když ti to názorně ukážu," zvedl se zpod panelu který marně zkoušel proskenovat. "Dívej se. Půjdu do támhle těch dveří na konci chodby."
     "A?"
     "A Vy se dívejte támhle nahoru v patře na druhé dveře vpravo," řekl T'Pol.
     "Co chceš udělat Tripe?"
     "Dívej se a uvidíš."
     Vyrazil rychlým krokem, posléze i poklusem k dveřím, které určil. Vedly do chodby. Dveře se před ním otevřely a on ustoupil kousek stranou, aby kapitán viděl, že před dveřmi začíná chodba. Posléze vešel dovnitř a dveře se zavřely. Archer obrátil pohled směrem k T'Pol.
     "Támhle!" ukazovala vulkánka nahoru. Skutečně Trip odtamtud akorát vyšel. T'Pol nedávala najevo překvapení. Začala hledat racionální vysvětlení toho co právě viděla. Trip slezl po nouzovém žebříku dolů. Výtah totiž nefungoval. Vrátil se zpátky k nim.
     "Takhle to vypadá po celé lodi kapitáne. Dveře nevedou tam, kam mají vést a tím pádem je veškeré pátrání po posádce, věcí náhody. Nepočítaje fakt, že někdo z nich může být ozbrojený a nejdřív bude střílet a pak se ptát."
     "Musíme získat plány lodi, abychom si udělali obrázek a potom bude možné snáze určit kam které dveře skutečně vedou," nadnesla T'Pol.
     "Hodně štěstí. Bez energie nic z lodního počítače nevytáhnu. Tahle technologie ani nevypadá, že je kompatibilní s naší."
     "Udělej co můžeš."
     "Pokud mi seženeš nějaký manuál, budu rád." Rozhodil rukama dávaje najevo, že opravdu neví jak dál. Zapípání vysílačky v kapitánově kapse vzbudilo ihned jeho pozornost.
     "Archer!" promluvil do vysílačky kapitán, sotva ji aktivoval. "Určitě Hoshi? To je skvělá zpráva. Hned tam jdu."
     "Nějaký pokrok?" zajímal se Trip.
     "Zdá se, že ano. Hoshi rozluštila jejich jazyk a teď snad uděláme krok vpřed," odtušil zatím neutrálně. "T'Pol, zkuste přijít těmhle anomáliím na kloub. Já zkusím přesvědčit naší zachráněnou, že nejsme nepřátelé."
     "Ano kapitáne."
     "Jdu zpátky na loď. Doufám, že až se vrátím, budu pro Vás mít něco užitečného."
     "Uvítám jakoukoliv pomoc."

     Kapitán Jonathan Archer se pár vteřin poté zhmotnil v přenosové místnosti Enterprise. Pokynul praporčíkovi, který měl službu a zamířil ihned na ošetřovnu. Dost spěchal, tudíž se ocitl poměrně brzy na ošetřovně. Hoshi živě rozmlouvala s neznámou ženou. Nyní už rozvázanou, sedě na bio-lůžku vedle komunikačního důstojníka Enterprise. U dveří stála dvojice strážných. Nezabýval se detaily. Hoshi si ho ihned všimla. Seskočila na zem a rychle přišla blíž.
     "Povídejte Hoshi," vybídnul ji bez úvodu.
     "Jmenuje se Leitha a je vědeckým důstojníkem na Koloniální lodi Oko 7Z."
     "Určitě?"
     "Nejsem odborník, ale myslím, že říká pravdu. Problém spočívá v tom, že překladač si s některými technickými výrazy neví rady."
     "Dobrá. Co dál? Ví co se stalo?"
     "Právě jsme se k tomu dostávali. Podle ní, došlo k nehodě ve strojovně. Zasáhl ji výboj, který prošel skrze všechny bezpečnostní opatření. Víc si nepamatuje."
     "Myslím, že budeme potřebovat její pomoc. Jejich loď nemá energii a naše zdroje nerozsvítí u nich ani žárovku."
     "Klidně můžete pane."
     "Jsem kapitán Jonathan Archer, velitel Enterprise," představil se. Pouze kývla čímž dala na vědomí, že vzala na vědomí, co řekl. "Dostali jsme zprávu, že máte potíže a letěli vám na pomoc."
     "Od koho?" změřila si člověka podezřívavým pohledem.
     "Říkali si Strážci, pokud Vám to něco říká."
     "Možná ano," připustila opatrně.
     "Předpokládám, že nemáte tušení, proč je vaše loď zcela bez energie a kam zmizela posádka."
     "Zmizela?"
     "Senzory detekují na palubě asi dvacet bio-signálů, což mi přijde málo, na tak velkou loď."
     "Zatraceně málo!" zatnula ruku v pěst, aby ovládla svůj hněv. "Na lodi bylo tři sta členů posádky. "
     "Tři sta?"
     "Tři sta je základní posádka. Tři sta padesát je standart a úplná posádka je sedm set," odříkala Leitha aniž si uvědomovala, že právě prozrazuje taktické informace. V daném okamžiku stejně neměla informace příliš velký význam.
     "Máte tušení kam, nebo proč mohli zmizet?"
     "Možností je celá řada, ale…,"
     "Ale co?"
     "Potřebuji zkontrolovat stav aminiových krystalů ve strojovně. Jestli došlo k poškození bezpečnostních protokolů, potom následná radiace mohla odpařit všechno organické, včetně posádky," přemýšlela překotně, doufaje, že nemá pravdu.
     "Žádnou radiaci jsme nezaznamenali,"
     "Obvykle netrvá dlouho, ale…," seskočila z bio-lůžka. Musela se ihned zachytit rukou, aby nespadla nad náhlým přívalem slabosti.
     "Raději by jste měla zůstat v klidu. Vaše zranění…,"
     "Co je s ním? Neříkejte, že nedokážete spravit obyčejný škrábanec!"
     "To není žádný škrábanec," ohradil se Phlox okamžitě. "Lékařské prostředky, které používáme, mohou pouze urychlit zacelení tržného zranění, ale v tomto případě netuším jak. Vaše tkáň v té oblasti odumírá, místo, aby se postupně regenerovala. Neomezuje se to jenom na zraněné místo, ale postupně i na zdravou část těla."
     "Časová radiace," zamumlala Leitha chápavě. "Chápu."
     "Máte proti tomu lék?" zeptal se kapitán Enterprise starostlivě.
     "Ano. Na ošetřovně naší lodi, budou prostředky k jeho syntetizaci."
     "Zvládnete to doktore?"
     "Ve zcela cizím prostředí? Se zcela cizími prostředky? Udělám co mohu, ale bude chvíli trvat než se zorientuji."
     "Dobrá, půjdete s námi. Bohužel máme jeden dost podstatný problém," nasadil kyselý výraz. "Najít ošetřovnu a hlavně najít cestu k ní."
     "Ošetřovna je na desáté palubě. Dovedu vás k ní, pokud tam sami netrefíte," ozvala se Leitha a udělala první krok směrem kupředu.
     "Bohužel, žádné dveře nevedou kam mají, což nám ztěžuje práci. Senzory nedokážou proniknout trupem, tudíž netušíme jak vaše loď vypadá."
     "Schémata jsou ve strojovně."
     "Lodní počítače jsou úplně mrtvé a nic z nich nemůžeme vytáhnout."
     "Ve strojovně se nachází nouzová rezerva. Měla by stačit k nahození sekundárních systémů," odtušila Chaocká žena s klidem. Tohle měla zkontrolovat jako první, sotva procitla a ne se nechat unášet instinkty válečníka. Bohužel měla otřes mozku a nemyslela jasně. Prvotní instinkt nad ní zvítězil.
     "Potom nebude problém se zorientovat."
     "Ano, ačkoliv co popisujete, zní poněkud hrozivě."
     "Už se někdy stalo něco podobného?"
     "Ne, dosud ne, ačkoliv aminiové krystaly nebyly dosud nikdy plně prozkoumány. Neznáme všechny jejich vlastnosti a účinky," učinila jednoznačně zamítavé gesto. "Je pravdou, že při nehodách vytvářejí prostorové anomálie, což by mohlo vysvětlit, proč žádné dveře nevedou kam mají."
     "Zmizel při tom už někdo?" zajímal se Phlox.
     "Ano," přisvědčila bez známky humoru Leitha.
     "A našli se?"
     "Nakonec ano," přisvědčila s kyselým výrazem.
     "Tak to je potom dobrá zpráva. Určitě se podaří najít i zbytek posádky," neztrácel Thalaxián na optimismu.
     "Akorát zmizela pokaždé celá posádka i s lodí," odtušila sardonicky.
     "Říkala jste, že jste je našli," přidal se kapitán s nadějí v hlase.
     "Za poslední dvě století zmizelo celkem sto třicet jedna lodí třídy Dravec. Některé během nehody, jiné následkem bojového poškození," opáčila pokračuje dál. "Asi před dvanácti lety se podařilo zjistit, kam ty lodě všechny zmizely. Dokonce se podařilo zachránit osm členů posádky. Z celkem dvaceti tisíc pohřešovaných."
     "To je mi opravdu líto," přikývnul Archer účastně.
     "Stalo se to dávno. Není nic, co by jste tím mohl udělat, takže proč se k tomu vracet," pokrčila prostě rameny.

     USS Enterprise NCC-1701A, hvězdné datum: 8513,2
     Za posledních několik hodin se podařilo napojit na vnitřní senzory Oko 7Z a najít ztracené členy posádky. Nakonec Tasha se Spockem vymysleli, jak je dostat ze zamořené oblasti, aniž by do ní musel kdokoliv další vstoupit a vystavit se záření. Transportní paprsek nedokázal totiž zaměřit přesně bio-signál. Dokázali vytvořit modifikované časové vlny, které eliminovaly účinky časového záření. Na pouhé vteřiny, ale obsluha transportéru nepotřebovala víc. Jenomže potřebovali být co nejblíže a tím pádem se celá mise protáhla na dlouhé hodiny. Dalším úspěchem bylo vytvoření účinnější protilátky, která dokázala členy posádky vrátit mnohem rychleji do normálu. Krystal s McCoyem se podařilo transportovat do laboratoře koloniální lodi a zde mohla Chaocká zdravotnice vzít potřebné vybavení, které potom na Enterprise využili. Hlavně výsledky posledních výzkumů časových anomálií a pojednání o něm od doktorky Karen Markusové. Z jejích poznámek už šéflékař z Enterprise dokázal učinit potřebný pokrok. Krystal si dávala pozor, aby mu dala jen potřebný střípek vědomostí, ne více. Ona a hlavně Karen věděla o časovém záření mnohem více. Ostatně vyvinuli zbraně na této úrovni. Zbraně schopné zničit vše, co časová radiace pohltila. Osoby, předměty, cokoliv hmotného. Později dospěli do stádia, jak proces zvrátit, ale válka s Lioňany už byla u konce. Podstatné bylo, že hlavní inženýr Simon Ingirus byl zase v pořádku a dalších sedmdesát členů posádky bude brzy taky.
     "Jak to jde Kostro?" zeptal se Kirk, sotva vešel na ošetřovnu. Společně s majorem Kronesovou a Spockem.
     "Testy jsou negativní. Z lékařského hlediska je zase v pořádku," ukazoval směrem k mladému inženýrovi.
     "Konečně mi snad někdo řekne, co se sakra stalo!" zavrčela Tasha a popošla blíž k Simonovi. Věnovala podřízenému tázavý pohled, čekaje, co z něj vypadne.
     "Moc toho není," ošil se nejistě. Teprve před dvaceti minutami se mu mysl projasnila a on zoufale přemýšlel, co dělá na cizí lodi. Vysvětlení dostal hned od Krystal, která zde byla taky. Viděl předběžná data. Dost, aby z nich měl nepříjemné mrazení u žaludku.
     "Část lodi je pohlcená časovou radiací. Včetně strojovny. Pokud vím, měl jsi jako poslední službu ve strojovně," pobídla ho pomalu.
     "Pravda."
     "Dělo se něco zvláštního?"
     "Ani ne," pokrčil rameny.
     "Celá loď je roztříštěná v čase. Něco se přeci muselo stát!" trvala na svém vehementně.
     "Leitha prováděla pár testů na aminiových krystalech," přiznal pomalu.
     "Už zase?"
     "Provádí testy už deset měsíců majore. Sama jste jí v tomto ohledu pobízela, a hlavně přijala za člena posádky," podotknul upjatě nad tím, proč se diví, když sama vzala chaockou ženu na palubu. Možná kvůli matce, protože ony dvě pracovali ve stejných projektech už skoro dvacet let. Každá v jiném oboru, ale u stejné skupiny. Rozdělit je od sebe znamenalo nezískat ani jednoho.
     "Ano vím," připustila okamžitě. Měla Leithu ráda, pro její přímou a otevřenou povahu. Za posledních deset let ji poznala velmi dobře, stejně jako její matku, Krystal. Šlo o dvě zcela rozdílné ženy, spjaté nejenom rodinným poutem, ale i osudem. Kdysi dávno v dobách Chaocké vzpoury zachránila matce život a přijala společnou roli vyvrženců Chaocké komunity. O něco později stála u zrodu nových společenských změn mezi Chaoky. Změn mířící zpátky k civilizovanému způsobu, typického pro posledních tří století.
     "Potom nemám nic neobvyklého k nahlášení," pokrčil rameny. Svým způsobem říkal pravdu, akorát opomenul poznamenat, že má teorii.
     "Co přesně prováděla na krystalech?" zajímala se dál. Viděla práci, kterou Leitha v oboru kybernetiky a nanotechnologie odvedla. Vše nasvědčovalo tomu, že má šanci něčeho dosáhnout i v oblasti aminiových krystalů. Nemýlila se. Leitha dokončila práce na teorii relativní rychlosti světla. Stala se uznávaným specialistou a jedním z mála Chaockých vědců Nové kolonie.
     "Pár testů, jako vždycky."
     "Opravdu?" změřila si ho Tasha podezřívavě. Kdyby nebyl stále zčásti dezorientovaný a kdyby si ho tolik nevážila, určitě by sáhla po drastičtějším způsobu, jak z něj potřebné informace dostat. Věděla, že má Leithu velice rád a neudělá nic, čím by ji přímo poškodil. Ostatně Krystal stála dost blízko. Mívala ošklivý zvyk držet nad svou dávno dospělou dcerou ochrannou ruku. Leitha nic takového nepotřebovala, přesto Krystal zůstávala neustále ostražitá. Tasha si v duchu povzdechla. Nakonec dospěla k závěru, že nebude muset přikročit k ráznějším opatřením. Samotná síla argumentů bude bohatě stačit. "Včera večer jsem s Leithou mluvila, během našeho pravidelného cvičení. Neříkala mi nic o žádných experimentech, ani testech."
     "Říkám pouze, že byla ve strojovně. Ne, že je zodpovědná za způsobené potíže," oponoval automaticky.
     "Těžko uvěřit, že není," odtušila Tasha sardonicky.
     "Leitha je vynikající vědec a jednička ve svém oboru," reagoval Simon defenzivně.
     "Souhlas. Ovšem přivolává na sebe jenom potíže," odtušila Tasha sarkasticky. Nestačilo co provedla před lety v Nové kolonii Horakusovi. Odnesla si pořádně ošklivou jizvu, ale zato byla víc než spokojená sama se sebou. Kdyby Horakus nepochopil tehdy narážku a situaci do níž byl vmanévrován, tak by skončila mrtvá v Aréně.
     "Sem tam nějaký ano," rozhodil inženýr rukama. Nehodlal počítat, kolik jich za posledních deset let bylo.
     "Jaké úpravy prováděla na krystalech Simone?" zeptala se přímo dodávaje: "a neříkej, že nevíš. Protože jsi jí tam musel pustit! Bez tvého svolení nemohla pracovat na úseku spadajícího v oblasti strojovny."
     "Nemohu si přesně vzpomenout, ale mělo to co do činění s mikrotrhlinami na aminiových krystalech. Chtěla zjistit, co se stane, když mikrotrhliny zacelí."
     "Popiš mi blíž, jakým způsobem hodlala mikrotrhliny v krystalech zacelit," pobídla ho k pokračování.
     "Myslím, že měla své nanity," zamyslel se. "Ano, zcela určitě. Vzpomínám si, že držela v ruce pouzdro s nanity."
     "Krystaly vyzařují dostatečně velkou energii, aby zničily jakékoliv nanity," namítla okamžitě podezřívaje ho, že záměrně klame.
     "Tím bych si nebyl ani trochu jistý," zavrtěl rezolutně hlavou. "Možná je spálí, ale určitě mají dostatečnou odolnost, aby vydržely pár minut vyzařování energie krystalů."
     "Víc nic?"
     "Nevím o ničem dalším."
     "Problém spočívá v tom, že strojovna není dostupná, tudíž nezjistíme jakých výsledků dosáhla," povzdechla si Tasha.
     "Můžeme ovládat většinu panelů strojovny z můstku nebo paluby deset. Jeden z bočních rozvodů vede přes ošetřovnu."
     "Můstek je zcela odříznutý a Ošetřovna je taky mimo."
     "Laboratoř taky?"
     "Ne, laboratoř není zasažena. Byla jsem tam těsné poté co jsem narazila na Krystal."
     "Potom tam můžu zřídit dočasné stanoviště, ale budu potřebovat pár věcí ze skladu. Teda pokud bude přístupný."
     "Neboj Sadu nářadí jsi měl sebou, když jsem tě našla na chodbě."
     "Všichni ostatní, které sem přenesli byli v bezvědomí. Nechápu jak se Vám povedlo zůstat při vědomí," poznamenal McCoy.
     "To není úplně jisté doktore. Použili jsme transportní paprsek. Z čehož nevyplívá, jestli byli, či nebyli schopní pohybu," upřesnil ihned Spock, který cítil povinnost uvést vše na pravou míru v rámci logiky.
     "Možná se prostě dostal ze strojovny dřív, než časové záření ovlivnilo jeho vyšší nervové funkce!" zavrčel doktor na vulkáncův perfekcionismus.
     "To by lecos vysvětlovalo doktore."
     "Uvítal bych Hawkinse a Santonovou, aby mi s tím pomohli. Ted pokud jsou při vědomí," promluvil rychle Simon, který mezi tím seskočil z lůžka a hodlal vyrazit do akce. Nemohl nepostřehnout zaváhání všech v místnosti.
     "Nejsou tady Simone," odtušila Tasha.
     "Oni zůstali na lodi?" zarazil se. "Myslel jsem….,"
     "Na lodi bylo pouze sedmdesát pět členů posádky, včetně nás tří." Kývla směrem ke Krystal. "Nikdo z personálu strojovny není mezi těmi pětasedmdesáti."
     "Potom zůstali v jiném časovém pásmu," pokýval hlavou nijak nepřekvapen.
     "Logické," připustil Spock, který dospěl ke stejnému závěru už před hodinou. Studoval anomálii, která vyzařovala z Dewonského pásma a zaznamenal jisté časové aspekty, které nedávali normálně smysl.
     "Tři krystaly…," zamyslel se Simon. Žádná jiná loď neměla víc, jak jeden aminiový krystal. Z prostého důvodu. Víc jich nebylo zapotřebí. Jenomže třída D nebyla jako ostatní lodě. Přinášela mnohem víc než jen pouhé vylepšení. Značně se lišila od svých starších sester, co do velikosti a výkonu.
     "Tři časová pásma," doplnila Tasha, uvažuje stejně. "Zní to celkem reálně, ale nemáme způsob jakým ověřit, zda máš či nemáš pravdu."
     "Musí existovat spojnicový bod. Místo, které je ve všech třech časových pásmech. Jinak by nemohlo dojít k časovým paradoxů, které mi popisujete."
     "Kam přesně míříte?" pobídnul ho Kirk, který zkoušel udržet krok s událostmi a hlavně porozumět tomu, co se stalo. Časové paradoxy, které zde popisovali jaksi nepatřili k jeho silným stránkám, a že za svou kariéru zažil několik časových výletů, včetně toho posledního v ukradeném klingonském dravci.
     "Nejsem zrovna expert na časovou mechaniku, ale myslím že časové záření v jiných oblastech lodi jasně poukazuje na fakt, že právě tato místa se nacházejí v jiném časovém pásmu," uvažoval koloniální inženýr opatrně.
     "Zapomínáš na posádku," podotkla Tasha, ale hned se zamračila, neboť si pomalu uvědomovala kam Simon asi míří.
     "Právě posádka mě vede k tomu, že zde dochází k časovému paradoxu."
     "Pokud jsou určité části lodi nepřístupné, jak je potom možné, že se odtamtud podařilo dostat naše lidi?"
     "Správná otázka!"
     "Takže časové záření pokrývá druhou linii, ale zbytek posádky pochází z třetí linie. Tím pádem jsou sice ovlivněni zářením, ale ne samotným časovým paradoxem."
     "Přesně tak!"
     "Posádka strojovny tím pádem musí být jiném čase."
     "Řekl bych, že ano."
     "A co ty? Proč nejsi s nimi?"
     "Nejspíš se mi povedlo dostat ze strojovny včas, nebo jsem byl v daném okamžiku v nulovém bodě."
     "V nulovém bodě?" zeptal se tentokrát McCoy.
     "Oko hurikánu," doplnila pohotově Tasha nejvhodnějším přirovnání, které jí v té chvíli přišlo na mysl.
     "Aha."
     "Zbývá otázka co s tím uděláme?"
     "Musím projet diagnostiku lodních systémů, abych zjistil víc. Neviděl jsem, co Leitha dělala skutečně. Jenom co mi řekla, že hodlá udělat. Nejspíš selhaly ochrany, kolem krystalů. Potom máme další z nekonečné série závad a opatření, která bude do budoucna třeba učinit. Možná bude lépe zvážit verzi s dvěma krystaly," nadhodil nakonec.
     "Tuhle část ponecháme, až se nám podaří dostat z téhle šlamastiky," zarazila okamžitě jeho úvahy do budoucna.
     "Souhlasím."
     "Já, a tady pan Spock ti pomůžeme s diagnostikou," přešla znovu k věci.
     "Každá ruka bude dobrá," souhlasil.
     "Potom neztrácejme čas," navrhla Tasha, doufaje, že dostatečně zakrývá vlastní úzkost. Právě v laboratoři bylo uložené v krio-stázi něco na čem jí nesmírně záleželo. Mnohem víc než na čemkoliv jiném co kdy měla. Podezřívala sice Mikela, že v tom měl prsty, ale on svou účast jednoznačně popřel. Necítila z něj žádný podvod, takže mu tenkrát uvěřila. Sice váhavě, ale uvěřila. Na druhé straně ho nikdy nedokázala přistihnout při lži, ani mu dokázat, že lhal. Tím pádem měla vlastní dilema, jestli ji podvedl či nepodvedl.
     "Já jsem kdykoliv připraven," poznamenal Simon, čekaje až se Tasha pohne. Zaznamenal u ní drobné zaváhání a tušil jeho důvod. Patřil mezi skupinku zasvěcených a nemohl říci, že Tashe záviděl při rozhodování.
     "Ano pojďme."

     x
     USS Enterprise NCC-1701E, hvězdné datum: 56844,9
     "Doháníme nepřátelské plavidlo!" zahřměl Worfův hlas na můstku.
     "Obrazovka!" kývnul Picard. Už bylo na čase. Vstupovali do okrajové oblasti Dewonského pásma a on se zde nehodlal zdržovat déle než bude nezbytně nutné. Přečetl si varování Hvězdné flotily a rozhodně nebylo o co stát. Pár lodí už v oblasti zmizelo, i když před skoro osmdesáti lety.
     "Jde o menší plavidlo. Minimální výzbroj," doplnil Worf.
     "Sedmá?" obrátil Picard pozornost k nové člence posádky. Věděla o Společenstvu víc než kdokoliv jiný.
     "Průzkumné plavidlo třídy Interceptor. Borgové ho používají pro hloubkový průzkum. Je vybavené trans-warp pohonem a citlivými senzory."
     "Takže mohou mapovat oblasti pro budoucí útok proti Federaci," zamnul si kapitán zadumaně bradu. Vyhlídka na nové střetnutí s Borgy ho očividně nelákala.
     "Možná mají jen potíže s pohonem. Jejich počínání tomu nasvědčuje," připomněla.
     "Každopádně začínají zrychlovat. Pomalu dosahují warp osm," přidal Worf.
     "Dostihneme je dřív?"
     "Ano kapitáne. V dosahu zbraní budou za dvě minuty."
     "Dobře Worfe. Připravte kvantová torpéda."
     "Rozkaz."
     "Kapitáne," začala Sedmá, "myslím, že by bylo vhodné to Borgské plavidlo zajmout."
     "Nepřijatelné. Borgové už jednou málem přestavěli Enterprise, asimilovali její posádku a to šlo pouze o záchrannou kouli."
     "Chtěla jsem říci, že než plavidlo zničíme, mohli bychom nahrát jejich taktickou databázi. Potom budeme přesně znát jejich úmysly."
     "Dokážete se napojit na jejich systémy?"
     "Ne odsud."
     "Navrhujete vniknout na Borgskou loď a vzít si co potřebujeme?" ujistil se zda správně slyšel.
     "Cíl na dostřel kapitáne!" přerušil diskusi Worf.
     "Máme taktickou převahu kapitáne. Měli bychom jí využít. Další příležitost se nemusí naskytnout. Navíc, pokud správně rozumím, chcete odpovědi. Všechny leží v jejich databázi!" dodala naléhavě.
     "A co když vás tam prostě asimilují?" namítnul dosud mlčící komandér Madden
     "Jsem si vědoma rizika a myslím, že je přiměřené. Navíc máme výhody o který Borgové neví."
     "Pane Worfe," promluvil Picard po chvilce ticha. "Miřte na jejich motory a vyřaďte jim štíty a zbraně."
     "Ano kapitáne!" Přisvědčil Klingon. Sice neměl nejlepší pocit z toho, že má nepřítele jenom ochromit, ale chápal informační důležitost.
     "Ochromte je, ať se můžeme dostat dovnitř."
     Kvantová torpéda opustila přední torpédomety sotva kapitán vydal rozkaz ke střelbě. Worf pouze upravil zadávací parametry, takže zasáhly borgský Interceptor přesně tam kde chtěl. Jejich pohon okamžitě vypadl. Ztratil rychlost a vystoupil z warpu. Enterprise ho následovala a vlajková loď federace se vznášela nad protivníkem jako dravec nad kořistí. Přesně odměřený výstřel z fázerů vyřadil emitory štítů, zbraní a způsobil značné poškození jejich energetické sítě.
     "Interceptor vyřazen. Jejich zbraně ani štíty nefungují."
     "Dobrá práce Worfe."
     "Měl by jste vědět kapitáne, že jejich systémy se obnovují."
     "Kolik času?"
     "Přinejmenším hodinu."
     "Dost času, abychom zjistili, co potřebujeme a zničili je."
     "Ano pane."
     "Dobrá. Povedu výsadek," vstal Jean-Luc rychle z kapitánského křesla. Těšil se na okamžik, kdy povede výsadek, jenom nedoufal, že zrovna na Borgskou loď. "Worfe, Sedmá, vy dva se mnou."
     "Kapitáne!" vzpamatoval se konečně první důstojník z šoku.
     "Zaznamenejte do deníku svojí námitku komandére!"
     "Kapitáne, já pouze…,"
     "Znám předpisy hvězdné flotily veliteli!"
     "Já, chtěl jen…"
     "Vím co máte na mysli a přejímám veškerou odpovědnost za své rozhodnutí."
     "Já chtěl pouze říct, hodně štěstí pane," vyslovil konečně celou větu, dřív než Picard opustil můstek. Tím ho zcela zaskočil. Pouze na okamžik.
     "Mějte nás pořád zaměřené veliteli. Zodpovídáte za náš bezpečný návrat," vyloudil Jean-Luc ve tváři úsměv.
     "Spolehněte se kapitáne!"
     "Vím, že mohu," dodal kapitán ještě předtím, než se dveře výtahu zavřely. Bez dalšího otálení sjeli o hezkých pár pater níže. Prvním cílem byla samozřejmě výstrojní místnost. Worf pečlivě vybíral fázerové pušky, ačkoliv všechny vypadaly stejně. Pouze navenek. Sedmá mezi tím vzala fázové modulátory a nastavila příslušný kmitočet, než je podala klingonovi. Okamžitě ho zapojil do pušky a zkontroloval nastavení. Všechno bylo v pořádku. Akorát zůstávala otázka jak moc bude poslední proti-borgská zbraň fungovat. Teoretici tvrdili, že fázový modulátor by měl poskytnout dostatečný frekvenční rozptyl, aby Borgové nedokázali přizpůsobit své štíty. Každému dal jednu. Pro všechny případy si vzal pár výbušnin, kdyby došlo na nejhorší. Sedmá si vzala speciálně upravený trikordér a mohli vyrazit.
     "Možná by bylo lepší vzít silnější tým kapitáne," zaprotestoval naposledy Worf před vstupem na transportní plošinu.
     "Chápu Vaše obavy Worfe, ale čím méně nás bude tím méně budeme nápadní."
     "Pokud dojde k boji…,"
     "Potom se musíme postarat, aby k němu nedošlo!"
     "Borgové si nás nebudou všímat dokud neuděláme něco co budou považovat za hrozbu," doplnila pohotově Sedmá.
     "Připraveni?" přerušil další otázky a pochybnosti Picard. Kývnul k náčelníkovi, obsluhujícímu transportér.
     Během několika vteřin se zhmotnili na Interceptoru. Dobře známá, tmavě zeleně osvětlená chodba je uvítala. Noční můra se vracela a Jean-Luc Picard cítil jak ho sevřela ledová ruka. Vrhnul se sám na tuhle misi, hlavně proto, že šlo o borgy. Nedovolí, aby asimilovali někoho dalšího. Pokud ano, potom on bude první. Nejdřív si musí vzít jeho. Pár vteřin trvalo než si uvědomil, že on je zde jako lovec a ne jako oběť.
     "Cíl je asi dvacet metrů od nás. Touto chodbou," ukazovala sedmá směr.
     "Pojďme," vydal se jako první kupředu. Zbraň odjištěnou a připravenou k výstřelu, při první známce toho, že si jich borgové všimnuli. Dosud nikdy neviděl Interceptor a doufal, že víckrát neuvidí. Malé plavidlo mělo tu výhodu, že jejich primární řídící uzel nemuseli hledat příliš dlouho. Žádné nekonečné chodby v mnoha kilometrové krychli. Konečně stanuli u cíle. Akorát měli společnost. Worf nejprve rozmístil nálože do přístupových chodeb. Teprve potom pokynul, že mohou začít střílet. Každý si vzal jednoho Borga. Přesný zásah je bez milosti složil.
     "Blíží se další!" upozornil Worf.
     "Rychle Sedmá. Stáhněte co potřebujeme!"
     "Rozumím," přikývla.
     Nečekala na nic a hned jak mohla se napojila do Borgské databáze a začala stahovat údaje. Chodbou přicházeli první Borgové. Worf si chytře počkal, až budou blíž a odpálil nálože. Chodbou se rozlehla první exploze a nikdo další chodbou nepřicházel. Po dalších už stříleli z fázerových pušek. Borgové se nedokázali přizpůsobit. Další odpálená nálož zabila trojici blížících vojáků a výsadek držel celkem bezpečně pozici. Nepřicházel žádný hrozivý nápor, kdy se vynořoval jeden borg za druhým. Na to jich nebylo dost. Zbraně proti nim fungovaly a tím pádem se neopakovala situace z Enterprise, během časového výletu na zem, do poloviny jedna dvacátého století.
     "Můstek výsadku!" ozval se ve vysílačce hlas prvního důstojníka.
     "Měli by jste si pospíšit pane, protože Borgové budou mít za pár minut funkční trans-warp. Jestli odletí trans-warpem, potom…," nechal větu záměrně nedokončenou, ale chtěl dodat asi tohle: "…tak při první misi ztratím svého kapitána."
     "Rozumím veliteli," potvrdil příjem. "Sedmá?"
     "Už to skoro bude kapitáne," odpověděla rychle, aniž by vypadla ze svého soustředění. "Hotovo!"
     "Picard Enterprise. Máme pro co jsme přišli, vracíme se na transportní souřadnice."
     "Pospěšte si pane! Zbývá asi minuta než nahodí motory!"
     "Rozumím. Přeneste nás přímo na můstek. Hned jak budeme v dosahu!"

* * *

     Tohle rozhodně nebylo dobré. Tím si byl Jonathan Tolkin zatraceně jistý, když se zvedal z podlahy můstku. Měl štěstí. Na rozdíl od ostatních. Susan Arčrová, hlavní pilot, stála nad navigačním křeslem a tudíž ji náraz dost tvrdě narazil na stěnu. Spíše rozmáznul než narazil, neboť temnou skvrnu identifikoval jako krev. Spoustu krve. Mohl jen doufat, že je stále naživu. Pilotní křeslo zelo prázdnotou, ale mladého kadeta nikde neviděl. Navíc byl asi nejlépe ze všech zajištěný proti nárazu. Ochranné pásy byly zapnuté, ale on nikde. Tohle nebyla zdaleka nejhorší zpráva. Potemnělý můstek ukazoval podobnou zkázu všude kolem. Rychle přepočítal všechny členy posádku můstku. Chyběl pouze Edwin. Opatrně otočil bezvládnou Susan. Byla stále naživu, i když hrozivě zřízená. Zlomená čelist a mohl jen hádat z čeho všeho je ta krev. Ostatní na můstku dopadli lépe. Bezpečnostní popruhy zabránili pádu, ale i tak byli v bezvědomí.
     Většina systémů nefungovala, kromě hlavní obrazovky. Z warpu právě vystoupilo menší plavidlo. Borgské plavidlo. Naštěstí v závěsu za ním se vynořila další, mnohem větší loď a nebyla Borgská. Talířová sekce a modře žhnoucí gondoly jasně identifikovaly komu plavidlo patří. Problém byl v tom, že se ocitli v poněkud nezáviděníhodné situaci. Rychle skočil k velícímu terminálu. Jako jediný byl totiž aktivní. Z něj si potvrdil, že Loď federace dostihla menší borgské plavidlo a dočasně ho ochromila. Dokonce zaznamenal trojčlenný výsadek na její palubu. Nezvykle odvážné. Obzvláště, když ve stejné chvíli Borgové aktivovali svůj trans-warp. Co sakra zkoušeli? Měli jasnou převahu a přesto takhle riskovali. Ze zamyšlení ho vytrhlo tiché zasténání. První důstojník se jako první probrala z bezvědomí. Nevypadala nejlépe, ale odmítla veškerou pomoc a těžce se usadila u taktiky. Záhy zjistila, že její panel je mrtvý. Neměla sílu do něj vzteky praštit. Přesto panel najednou ožil.
     "Aktivace nouzové rezervy," promluvila chraptivě.
     "Alespoň něco. Fungují zbraně a štíty?" zajímal se okamžitě o stav.
     "Ne. Ani motory," doplnila za něj další celkem logickou otázku.
     "Dobrá. Můstek strojovně!" aktivoval právě funkční link. "Strojovno odpovězte!"
     "Pane…, borgové…," hlesla Miriam, zatím co on zkoušel přijít na to proč nikdo neodpovídá. Otočil se na hlavní obrazovku. Torpéda z federální lodě zničili borgského průzkumníka. Těsně předtím než stihnul přejít na trans-warp. Podle očekávání zamířili směrem k nim.
     "Co je to za typ plavidla?"
     "Nemáme ho v databázi, ale rozhodně jsme neviděli všechny lodě, kterými federace disponuje," zavrtěla slabě hlavou. "Volají nás."
     "Na obraz!"
     "Tady kapitán Jean-Luc Picard z federální lodi Enterprise," představil se holohlavý pozemšťan v šedé uniformě s červeným rolákem. "Potřebujete pomoc?"
     "Jsem kapitán Jonathan Tolkin, z Koloniální lodi Oko 7Z. Ani nevíte jak moc rád vidím vaší loď, kapitáne Picarde," pronesl úlevně. Těsně předtím než došlo ke spojení totiž zjistil, že ani ošetřovna se nehlásí. A co hůř nemohl najít lodními senzory ošetřovnu.
     "Co se vám přihodilo?" zajímal se pozemšťan účastně.
     "Sám nevím. Došlo k nehodě ve strojovně. Poté nás vtáhnul prostorový vír a jen zázrakem se nám podařilo dostat ven."
     "Chápu. Co pro vás můžeme udělat?"
     "Nemáme spojení s ošetřovnou a máme spoustu zraněných. Některé dost vážně. Byla to dost divoká jízda. Pokud můžete poslat lékařský tým budeme velice vděční."
     "Rozumím. Ihned je k vám posílám."
     "Děkuji," kývnul Tolkin. Spojení bylo z druhé strany přerušeno. Ohlédl se. Viděl pouze jak hlava Miriam skončila na ovládacím panelu zbarvuje ho krví, stékající ze spánků. Povzdechnul si. Pokud dostane Leithu do rukou, bude si s ní muset řádně promluvit. Z úvah ho vyrušil slabý zvuk. Transportní paprsek přenesl lékařský tým z Enterprise přímo na můstek. Okamžitě ukazoval doktorovi, který se představil jako Julian Bashir, kde bude třeba zasáhnout nejdříve. V přítmí můstku bylo těžko vidět kde kdo leží. Víc ani nemusel. Poznal profesionála na první pohled a pozemšťan rozhodně profesionálem byl. Alespoň mohl pokračovat v tom oč se pokoušel než dorazila Enterprise. Výsledek nebyl ani trochu uspokojivý. Většina systémů opravdu nefungovala. Pohon, zbraně, štíty, zkrátka většina primárních systémů. Navíc vnitřní senzory musely mít také poruchu, neboť tohle nedávalo smysl.

     Necelou hodinku poté vstoupil Jonathan Tolkin na palubu Enterprise. Beztak tam během hodiny přenesli skoro třetinu posádky Oko 7Z. Ošetřovnu se nepodařilo najít, stejně jako strojovna zmizela a k tomu i další sekce lodi, laboratoře, ubikace posádky a dobrých sto lidí zmizelo, podobně jako Edwin na můstku. Znovu mohl konstatovat: "Tohle není dobré." Alespoň zde neuvázli zcela bez pomoci. Nejspíš by provedli většinu oprav sami, ale bez strojovny a přilehlých oblastí, musel přemýšlet odkud začít. Navíc kapitán Enterprise bude mít zcela jistě spoustu zvědavých otázek. Otázek na něž bude muset odpovědět, pokud se má udržet jejich důvěru. V doprovodu mohutného klingona vešel do konferenční místnosti. Picard na něj čekal. Seděl v čele stolu a vedle něj další důstojníci. Povstal sotva vešel do dveří.
     "Vítejte na Enterprise kapitáne Tolkine," podával pozemšťan v přátelském gestu ruku.
     "Děkuji kapitáne," stiskl odměřeně nabízenou ruku a usedl do volného křesla.
     "Doktor Bashir mě ujistil, že všichni vaši lidé budou v pořádku, i když je zde několik vážných případů. Mohu Vás však ujistit, že jsou v nejlepších rukou."
     "Děkuji, velice si cením vaší pomoci. Byla to dost drsná jízda. Inerciální tlumiče nedokázaly dostatečně kompenzovat náraz."
     "Předtím jste říkal něco o nehodě ve strojovně," pobídnul ho Picard lehce.
     "Ano," přisvědčil, hledaje vhodná slova k popsání nezvyklé situace. "Ovšem, ať už to bude znít jakkoliv nezvykle, strojovnu stále nemůžeme najít. Vnitřní senzory fungují normálně, ale určité části lodi jsou pryč," rozhodil rukama v neurčitém gestu.
     "Už se něco podobného stalo?"
     "Ne. Nic takového, zavrtěl hlavou. "Ovšem nezmizely jenom části lodi, ale postrádáme i třetinu posádky."
     "Možná následkem nehody došlo k fázovému posunu," nadhodil Geordi LaForge. Stále měl v živé paměti vzpomínku z Romulanské lodi, kde společně s Ro uvíznul mimo svojí realitu. "Otázkou je, co ve strojovně těsně před nehodou dělali."
     "Problém spočívá v tom, že ti všichni jsou pryč. Navíc jsem nedostal hlášení o žádných neobvyklých činnostech."
     "Jenomže k tomu došlo a nyní je mi mnohem jasnější podivné zakřivení časoprostoru, který zachycuji z vaší lodi," promluvila dosud mlčící Sedmá.
     "Aminiové krystaly dokáží vytvářet prostorové anomálie, ale s ničím podobným jsme se doposud nesetkali."
     "A ty krystaly byli ve strojovně, že?" zeptal se komandér Madden.
     "Přesně tak."
     "K vyřešení této záhady nám může napomoci, pokud budeme vědět k čemu přesně došlo."
     "Už jsem se díval. Přepěťová vlna přetížila obvody. Většina záznamů je nenávratně pryč."
     "Možná něco najdeme v tom co zbylo," neztrácel první důstojník iniciativu.
     "Souhlasím, ale nebude toho mnoho. Bude třeba se napojit do paměti hlavního počítače, který momentálně nefunguje. Jsem si ale jist, že potřebná data získáme i ze sekundární sítě kam se vše ukládá."
     "Čím dřív zjistíme o co kráčí, tím dřív vyřešíme váš problém."
     "Mám pocit, že tak jednoduché to nebude," vyloudil Tolkin ve tváři lehký úsměv. "Rád bych se do toho ihned pustil. Nejdřív bych ale rád viděl jak se daří posádce."
     "Samozřejmě," přisvědčil Picard. "Geordi?"
     "Postarám se o to pane," kývnul inženýr. Společně s Tolkinem opustil konferenční místnost a vedl ho na ošetřovnu.
     "Co si o tom myslíte poradkyně?" vyzval Picard Annu k odbornému názoru sotva odešli.
     "Neříká nám všechno kapitáne. Něco si nechává pro sebe."
     "Myslel jsem, že nejste empatik," podivil se první důstojník.
     "Ne, nejsem. Ovšem jeho druh má určité mentální schopnosti, telepatii, kterou dokážu zachycovat i já," vysvětlila stručně. Těžko mohla popsat co vlastně cítila.
     "Takže nám něco tají?" ujistil se Picard, že správně rozuměl.
     "Odpovídal dost pohotově, takže všechno co řekl je pravda," pozvedla ruku, prst výstražně vztyčený. "Spíš jsme nepoložili tu správnou otázku. Navíc ho něco trápí, ačkoliv to nedává najevo. Něco osobního."

     x
     Enterprise NX-01, 2. prosince 2154.
     "Ještě kousek nalevo a spustíte bezpečnostní pojistku," zarazil Tripa hlas, který si nemohl nikam zařadit. Skrývala se v něm poťouchlost, netypická pro nikoho ze z jeho spolupracovníků. Ztuhnul na místě a opatrně se vysoukal z otevřeného panelu, kde se snažil přijít na to jak vlastně funguje. Zamračil se, když nad sebou spatřil stát jí. Vedle ní Phlox, Hoshi a kapitán.
     "Fajn. Doufal jsem, že mi někdo poradí. Vaše technologie je mimo mé znalosti."
     "Strojovna má pro podobné výpadky nouzovou rezervu," začala mluvit a sklonila se k němu blíž. Musel se hodně ovládat, aby neucuknul.
     "Nikde jsem nenašel žádný zdroj energie," namítnul rychle. Nemohl si pomoct, ale její roztržená uniforma odhalovala, že pod ní se skrývají nebezpečně svůdné křivky. Pokud pominul ošklivé zranění.
     "Je chráněný proti přetížení, takže se musel vypnout, když došlo k nehodě."
     "Chytré."
     "Standartní bezpečnostní postup," pokrčila rameny.
     "Nechám to na Vás," udělal jí místo.
     "Tady je," zašmátrala rukou pod panelem, kde poslední hodinu marně hledal. Celá strojovna okamžitě ožila.
     "Říkal jsem, že potřebuji návod na použití," bránil se Tucker, ačkoliv ho nikdo z ničeho neobviňoval.
     "Taktické plány lodě jsou zde," aktivovala jeden display naproti. "Ošetřovna se nachází zde, paluba deset."
     "Dobrá. Teď jenom najít, které dveře tam vedou."
     "To nebude nijak těžké. Podařilo se mi získat dost informací, abych podle schématu přesně určila jednotlivé koridory. Hlavní problém bude v tom, že nefungují obousměrně," přidala se T'Pol.
     "Momentálně stačí, když nás dostanou na jejich ošetřovnu."
     "A co když to nepůjde zpátky?"
     "Transportní paprsek nás odtamtud spolehlivě dostane," pokrčila nad tím Leitha rameny. "Vaše data?"
     "Tady," podala jí T'Pol svůj skener.
     "Zadám údaje do počítače a hned budeme vědět víc," vzala si skener a přehrála obsah do konzole. Skener byl poněkud primitivní, ale nad tím se nepozastavovala. "Potrvá pár minut, než budou data vyhodnocena. Zdejší panel je napojen na jeden z mnoha sekundárních sub-procesorů a je odpojen od hlavního počítačového jádra."
     "Jste si jistá, že váš počítač bude po té nehodě fungovat správně?" neodpustila si T'Pol zůstat skeptická. Po zhlédnutí strojovny Oko 7Z a ze spousty zcela nelogických údajů získala dojem chaosu.
     "Samozřejmě. Tady máte výsledky," přehrála do jejího skeneru okamžitě data, která vychrlil počítač. Víc než polovina lodi se nezobrazovala na vnitřních senzorech. Alespoň ošetřovna byla přístupná z jednoho místa. Ostatní chodby, plus laboratoř se neobjevily. "Na ošetřovnu se dostaneme servisní šachtou z deváté paluby."
     "Souhlasím," přisvědčila T'Pol, sotva si prověřila její slova.
     "Potom tedy neztrácejme čas," prohlásil Phlox. "Řekněte prostě kudy."
     "T'Pol?" vybídnul vulkánku kapitán.
     "Ano, ovšem," odkašlala si lehce a jen málokdo by poznal, že byla trošičku zaražená. "Tudy, se dostaneme na palubu devatenáct a z ní…." Víc inženýři ve strojovně neslyšeli. Malcom s Tripem si vyměnili tázavé pohledy. Nešlo popřít, že jejich vědecký důstojník se dostala do svého živlu. Nejspíš právě narazila na někoho přinejmenším stejně dobrého. Možná dokonce i lepšího.
     "Víš díval jsem se na jejich taktické systémy," začal Malcom pár minut poté co odešli tónem ďáblova advokáta.
     "A?" pobídnul ho Tucker k vyslovení pointy.
     "Mají velice účelné rozložení zbraní. Alespoň z toho, co jsem viděl. Kdyby něco z toho šlo použít na Enterprise," pohrával si s možností okopírovat zbraňové systémy koloniální lodi a využít je v jejich prospěch.
     "Být tebou, tak bych to raději nedělal," odpověděl Trip plně zaujatý svou prací, nespouštěje zrak z panelu před sebou. Vnímal ho, ale nehodlal se nechat svést k nějaké hlouposti. Podruhé už ne. Po zkušenosti před dvěma roky na automatické vesmírné stanici, která sice opravila Enterprise, ale ukázalo se, že není tím čím je, neshledával podobná dobrodružství vhodná. Přesněji řečeno, dával si mnohem větší pozor do čeho se pouští. Obzvláště s Malcolmem, protože s ním se dostal do problémů víckrát než by mu bylo milé.
     "Já vím. Máme zabránit tomu, aby tahle pokročilá technologie nepadla do nesprávných rukou," připustil. "Jenomže my jsme tady. Všechno vidíme a i když třeba nebudeme mít žádná data, něco si určitě zapamatujeme a později třeba…,"
     "Potom raději na nic nemysli."
     "To se ti lehko řekne," odtušil s výrazem dítěte, kterému zakázali hrát si s úžasnou hračkou. "Tys neviděl ty jejich iontové kanóny. Jeden by stačil…"
     "Malcolme!" přerušil ho rychle, dřív než se dozvěděl víc o úžasných věcech na Koloniální lodi. "Radím ti dobře, nech to být."
     "Ostatně ty zbraně jsou na nás příliš pokročilé," mluvil dál jako by ho neslyšel. "Energetické nároky musí být ohromné."
     "Ano."
     "Nejsi ani trochu zvědavý?"
     "Příšerně. Jenže kapitán dal jasně najevo, že tuhle loď musíme dostat zpátky odkud přiletěla, jinak se stane něco, proti čemu budou Xindi jenom dětskou hrou."
     "Jenomže jak zabráníme tomu, abychom jich nezneužili my?" položil Shakespearovskou otázku na téma být či nebýt. "Už jenom, že o tom uvažuji…"
     "Podívej!" přerušil ho Trip a věnoval mu jeden za svých kyselých výrazů. "Když má kapitán návštěvu a je jím jeden z těch….," zarazil se, hledaje vhodná slova k popisu. "…no však víš, ti nahoře, co všechno řídí. Potom není dobré strkat nos tak kam nepatří."
     "Když to podáš takhle," zatvářil se bezpečnostní důstojník, že nad tím uvažuje. "Potom bych asi neměl zbytečně…"
     "Přesně tak!" doplnil inženýr rychle.
     "Ale stejně mi to nedá spát," zavrtěl Malcolm hlavou a povzdechl si.
     "Ty jsi opravdu nenapravitelný," zavrtěl Trip nad jeho nepoučitelností hlavou.

     O půl hodinky později se výprava na ošetřovnu objevila znovu ve strojovně. Podle Phloxova spokojeného výrazu dosáhl úspěchu. Denobulan míval vždy radost z nových setkání a možností rozšířit své lékařské znalosti o nové poznatky. Návštěva koloniální ošetřovny a možnost pracovat s jejich pokročilou technologií pro něj byla přínosná. Po zranění nebylo ani stopy a i Leitha vypadala spokojeněji. Onen pocit slabosti, který ji provázel, konečně zmizel a ona se mohla soustředit na jiné záležitosti. Navíc nebyli sami a dvojice nalezených členů posádky strojovny je doprovázela. Narazili na ně cestou a s jejich nalezením stoupala šance najít i další ztracené členy posádky. Všichni byli ve strojovně v okamžiku nehody a nikdo z nich netušil jak se ocitnul v úplně jiné části lodi. Nevěděli jak dlouho byli mimo, ani co se stalo s ostatními. Zbytek osádky strojovny se musel nacházet na podobných místech po celé lodi. Zbývalo zprovoznit komunikaci a navázat s nimi kontakt.
     "Vidím, že se konečně podařilo najít první ztracené," neodpustil si Trip poznámku na uvítanou.
     "Kadet David Weber a praporčík Fiona Santosová," představila Leitha dva ze členů posádky noční směny. Vypadali značně nervózně při pohledu na tolik lidí, kteří sem do strojovny nepatřili. Obzvláště kadet Weber, byl na své první výpravě a praporčík Santosová se nemohla pochlubit zkušenostmi o mnoho výraznějšími. Dostala umístění na lodi stejně jako on, akorát měla odsloužen rok na palubě Oko 1Z, lodi třídy B.
     "Nějaký pokrok Tripe?" přidal se kapitán.
     "Moc ne. Jak říkám. Potřebuji příručku a všechny tyhle systémy přesahují veškeré naše znalosti. Nepodařilo se mi zjistit jak funguje warp-pohon a z toho mála co vím je, že problém se nachází zde," ukazoval do jednoho zdánlivě prázdného místa.
     "Nic nevidím," zavrtěl Archer hlavou.
     "Ani já ne a naše skenery z Enterprise taky ne. Zato lodní senzory tvrdí, že tam je jádro s aminiovými krystaly," informoval ho Trip
     "Nacházejí se tedy v našem prostoru?" položil kapitán otázku, protože měl jisté podezření.
     "To právě nevím," pokrčil nad tím stoicky rameny. Nevěděl víc věcí, ale nerad si skutečnost, že neví přiznával.
     "Myslím, že nejlepší bude zprovoznit hlavní zdroj energie. Potom budeme moci mnohem snadněji analyzovat situaci a nebudeme zdaleka tolik bezbranní," navrhla Leitha vidouce, že diskuse nad krystaly nikam nevede.
     "Zní to logicky," neodpustila si T'Pol poznamenat.
     "Dobrá. Dejte se do toho a zkuste najít i zbytek posádky."
     "Souhlasím. Jakmile obnovíme energii, můžeme je transportovat přímo sem."
     "My zatím budeme hlídat, aby vás nikdo nerušil. Těch poruch si určitě musel všimnout i někdo jiný."
     "Děkuji kapitáne. Budeme spěchat."
     "Budu na Enterprise, pokud budete něco potřebovat." Leitha jenom úsečně přikývla.
     "Je něco v nepořádku?" vrhla Leitha zvědavý pohled směrem Tuckerovi a Reedovi. Tihle dva si ji po očku prohlíželi. Byla si velice dobře vědomá jejich pohledů.
     "No…, já jenom…," začal Trip rozpačitě a vyměnil si s Malcolmem pohled. "Třeba se po tom všem chcete převléknout do něčeho neroztrhaného."
     "Aha," zarazila se a levý koutek jí pobavením zacukal. Předtím si nevšímala své roztržené uniformy v místě, kde jí zasáhl výboj z krystalové komory. Vlastně si ho nevšímala ani poté, než jí došlo, že ukazuje víc než je vhodné. Samotné jí to nevadilo, ale dovedla si představit jak se na její tělo mohou dívat jiní, hlavně muži. "V tom máte jistě pravdu. Moje kajuta je naštěstí přístupná, takže si mohu vzít čistou uniformu."
     "Výborný nápad," přisvědčil Trip ihned.
     "Chcete mě vidět nahou?" zeptala se zcela nevinně. Vychutnávala si inženýrovy rozpaky. Navíc si nemohla pomoci, aby ho trochu nepopíchla. Samozřejmě svou výzvu byla ochotná naplnit, kdyby souhlasil. Za to jak mu málem zlomila vaz, by si určitě menší kompenzaci plně zasloužil.
     "Tohle jsem nenaznačoval. Ani v nejmenším," bránil se Tucker okamžitě, hledaje u svého druha podporu. Zbraňový důstojník byl, ale stejně zaskočen jako on sám. Nečekal takovou přímost.
     "Škoda. Budu potřebovat menší asistenci, neboť cítím ještě trochu ztuhlost v pravém rameni," mluvila dál a dosavadní klidný věcný tón se změnil ve vyzývavý. "Nevíte o co přicházíte," dodala s úsměvem.
     "Já Vám pomůžu!" vysvobodila Tripa dosud mlčící Hoshi. "Kapitáne?" vyžádala si u svého nadřízeného svolení. Kývnul na souhlas.
     "Budu na můstku, pokud bude něco třeba," zopakoval Archer ještě jednou a ani on se neubránil úsměvu. Samozřejmě si dával pozor, aby jeho poťouchlý úsměv ani jeden z nich neviděl.
     "Rozumím."
     "Hlavně si pospěšte. Nejspíš budeme mít společnost."
     "Budu to mít na paměti. Jen co se převléknu."
     Leitha nečekala na souhlas a rychle vyrazila ke dveřím. Samozřejmě si zjistila, kterými dveřmi musí projít, aby se dostala na pátou palubu, kde se nacházela její kajuta. Hoshi šla vedle ní a ona si stále nebyla jistá, nakolik je přítomná ona a nakolik Jenny.
     "Přestaň se takhle tvářit!" vyjela po ní najednou. Leitha při těch slovech nadzvedla tázavě levé obočí, což poradkyni značně pobavilo. "Samozřejmě, že jsem celou dobu tady!"
     "Já neřekla, že ne."
     "Ale tváříš se, jako by sis to myslela."
     "Takže máš nad ní plnou kontrolu?"
     "Samozřejmě že mám!" opáčila napůl uraženě. "Její mysl spí a já mám plnou kontrolu."
     "Z nějakého důvodu mě z té představy mrazí v zádech."
     "Neboj, z tebou bych to provést nemohla. Tvá mysl není dostatečně…tvárná a empatická," ušklíbla se na Chaockou ženu přezíravě. Ráda si jí dobírala, aby v ní vzbudila přesně požadovaný typ emocí, které potřebovala.
     "Moc vtipné!" odsekla Leitha, kterou poznámka ani v nejmenším nepobavila. Zastavila před dveřmi své kajuty a odemkla. Nechala se vést, takže ani nevnímala kolika koridory zatím prošli.
     "To bude tím, že nemáš smysl pro humor," pokrčila v reakci na její podrážděnost rameny, následuje Leithu dovnitř.
     "Ano. Nemám tvůj pokřivený smysl pro humor," opáčila nakvašeně. Rozhlížela se po své kajutě, kam položila druhou uniformu. Nemohla udělat jeden konkrétní pohyb ramenem, protože tržná rána byla teprve nedávno zacelená a svalstvo v té oblasti ochablé. Jenny jí ihned pomáhala obléknout se a neodpustila si ji lehce pošťouchnout v citlivém místě.
     "Opravdu musíš tohle všechno dělat!" vyjela po poradkyni podrážděně. "Nemáš tušení, jak moc je to nepřirozené!"
     "A ty jsi zarytý konzervativec!" nedala si nic líbit zatahuje Leithu do filosofické diskuse, kde mívala vždy navrch.
     "Možná si neuvědomuješ, že se mě dotýká ona a ne ty."
     "Najednou si ohromná citlivka!"
     "Nejsem. Pouze říkám, že je to nepřirozené," stála si za svým.
     "Nevíš nic o Hoshi," opáčila, předstíraje uraženou.
     "Pomůžeš mi nebo ne!" zavrčela Leitha, když zjistila, že pravým ramenem opravdu nemůže pohnout, aby si oblékla horní díl uniformy.
     "Zapomínáš, že tu nestojím já."
     "To je mi úplně jedno. Nemám v úmyslu jít do strojovny jen napůl oblečená!" pronesl Leitha rezolutně.
     "Zase bys tam třeba budila obdiv," poznamenala Jenny škádlivě. Pomáhala ji přetáhnout pružnou uniformu přes rameno, ale neodpustila si znalecky zhodnotit její dokonale tvarovaná prsa. Rána zasahovala levou část, ale vše vypadalo v pořádku.
     "Všichni by na mě zírali a nikdo by nic neudělal," poznamenala ve tváři už slabý úsměv.
     "Možná," pokrčila Jenny rameny.
     "Neříkala jsi, že Hoshi je komunikační důstojník Enterprise?" vzpomněla si Leitha rychle, co zaslechla během předchozích rozhovorů.
     "Neříkala, ale ona je komunikační důstojník a velice talentovaná na jazyky. Líbí se mi," přisvědčila zamyšleně.
     "Co kdybys jí trochu pomohla, aby zprovoznila lodní komunikaci a my konečně zjistili, kde je zbytek posádky."
     "Jak si přeješ."
     "Nenávidím, když tohle řekneš."
     "Proto to taky říkám," usmála se sladce.
     "Divila bych se, kdyby ne," povzdechla Leitha odevzdaně.
     "Je ti doufám jasné, že budeš nejspíš nejvyšší důstojník na lodi."
     "No a?"
     "V takovém případě se očekává, že budeš vést, neboť já nemůžu."
     "Pokud objeví najdeme Simona Ingiruse, potom bude nejvyšší důstojník on," namítnula trochu zaraženě. Tuhle část si dosud neuvědomovala, nebo nechtěla uvědomit. Jako vědecký důstojník podléhala pouze veliteli lodě, neměla žádného přímého nadřízeného.
     "Nenajdou. Jsem si zcela jistá, že on zde není. Zato část jeho směny ze strojovny určitě ano," sebrala Leithe všechny naděje. "Určitě budeš mít nejvyšší hodnost."
     "Výborně," povzdechla Leitha odevzdaně. Ani si nepotřebovala ty informace ověřit, protože v podobných případech mohla lodní poradkyni naprosto důvěřovat. Když řekla: "Není tu" potom tady opravdu nebyl.
     "Ale no tak!" okřikla chaockou ženu přísně. Úspěšně napodobila tón, který důvěrně znala. Používala ho její matka v podobných případech. "Znáš systémy Oko 7Z stejně dobře jako Simon. Kdo jiný dokáže uvést loď do chodu než ty?"
     "Myslím, že přeháníš," mávla nad tím rukou.
     "Pouze konstatuji," pokrčila pouze rameny, zastavuje před dveřmi, které podle výpočtů vedly do horního patra strojovny.
     "Mám snad na výběr?"
     "Jsi přirozený vůdce Leitho," řekla Jenny vážně. "Jenom si to stále odmítáš přiznat. Oni za tebou půjdou, když jim ukážeš kdo jsi. "
     "Fajn!" odsekla naštvaně, protože na podobnou psychoanalýzu zrovna neměla ani v nejmenším náladu.
     "Dobře. Připravena?" nazdvihla tázavě levé obočí.
     "Jako vždycky."

     x
     USS Enterprise NCC-1701A, hvězdné datum: 8513,2
     Malý tým se přenesl transportním paprskem z Enterprise do laboratoře koloniální lodi. Simon Ingirus zatlačil na dvou místech ve stěně s označením jedna. Hladce s letitou praxí odstranil přepážku a odhalil energetický rozvod. V ruce už držel koloniální skener, hledaje hlavní síť vedení. Zpočátku očekával, že obvod bude přerušený. Podivil se, když zjistil, že rozvody jsou úplně v pořádku. Na nic nečekal a připojil přenosný terminál. Výsledek překvapil i jeho samotného.
     "Co je?" poklepala na jeho rameno Tasha.
     "Divné," zavrtěl hlavou.
     "Co tam vidíš?" naklonila se přes jeho rameno, aby lépe viděla.
     "Před pár minutami naskočila rezervní energie. Aktivována ze strojovny."
     "Tím máme první důkaz pro tvojí teorii," prohlásila Tasha s nadějí v hlase. "V jiné časové smyčce je posádka strojovny a pracuje na obnově systémů."
     "Nahození rezervy nemusí nic znamenat. Nouzový zdroj pouze napájí kritické systémy a počítačové jádro. Navíc jako jeden z mála nevyžaduje autorizaci ke spuštění."
     "V tom máš pravdu."
     "Projedu diagnostiku systému a zkusím zjistit co přesně se stalo."
     "Fajn."
     "Nezabere to víc než pár minut," mluvil a současně se mu prsty míhaly po přenosné konzoli. "Zatím odklopte přepážku dvě a pět. Zkusím přesměrovat ovládací okruhy zpátky na můstek."
     "Rozkaz," neubránila se Tasha úsměvu. Simon byl ve svém živlu, tudíž nebral hodnosti v potaz. Ani ona nebrala svou hodnost příliš vážně. Nechat se oslovovat generále jí přišlo dost fádní. Proto zůstala pouze u majore. Nikdo jiný v Expediční flotile hodnost majora neměl, tudíž zastávala fakticky nejvyšší hodnost. Alespoň do příchodu Kontraadmirála Jesiky Brownové. Tady nadešel menší rozkol, neboť jejich hodnosti se vyrovnaly. Naštěstí nedošlo k žádným třenicím. Jesika vedla Expediční flotilu a ona se mohla věnovat testování nové třídy Dravců. Sama ho po dlouhé době navrhla. Konstrukční práce Tashu stále bavila. I po těch letech, kdy navrhovala první Dravce, přes Oko 7Z a následující dlouhou pauzou až k současnosti.
     Stejně lehce jako inženýr i ona odklopila přepážku. Musela uznat, že má pravdu. Datovou neuronovou sítí skutečně procházely povely. Použila svůj trimetr, aby zjistila více. Podle údajů přicházely povely přímo ze strojovny. Část paměťového jádra byla v provozu a tudíž i některé vedlejší systémy.
     "Fascinující," poznamenal Spock. Použil svůj trikordér a výsledek na něj udělal dojem.
     "Ano. Neuronová síť výrazně posílila naše systémy," přikývla Tasha.
     "Informace předávané rychlostí světla. Rozdělené efektivně do jednotlivých sekcí. Velmi působivé," pokýval vulkánec uznale.
     "Vynález Chartockých vědců. Všechno co vyvinuli je účelné a efektivní," pokrčila nad tím rameny. Chtěla dodat jak moc jí při stavbě lezli na nervy, ale nechala si poznámku pro sebe. Místo toho dodala: "V mnoha ohledech jsou Chartokové podobní vulkáncům."
     "Spřízněný intelekt. Nyní chápu proč mi vaše síť připadá odněkud známá," přitakal souhlasně.
     "Známá?"
     "Nese v sobě prvky, odpovídající vulkánskému učení o logice. Mohu se ovšem mýlit, protože vaše technologie je mnohem vyspělejší a můj odhad může být v celkovém součtu mylný."
     "Mám to!" přerušil diskusi Simonův hlas.
     "Ukaž!" přiskočila k němu Tasha, aby jako první viděla jeho informace.
     "Systémy ve strojovně začínají pomalu nabíhat," nasadil vítězoslavný úsměv.
     "V čem nám to pomůže?"
     "Ať už tam velí kdokoliv, postupuje metodicky. Obnovuje sekundární paměťová jádra a nepotrvá dlouho a pošle první pokyny po síti do hlavního počítače."
     "K tomu potřebuje autorizaci."
     "Přesně tak. Tím pádem budeme vědět kdo tam dole velí a snad se s ním i dokážeme spojit."
     "Bude fungovat komunikace napříč časovými pásmy?"
     "Proč by neměla?" pokrčil Simon rameny. "Podle všeho, neuronová síť funguje skrze všechna časová pásma. Proč ne komunikace."
     "Protože komunikace je pomalejší a signál nemá rychlost světla," vznesla proti jeho teorii dost podstatnou námitku.
     "Pravda," připustil, když si uvědomil drobnou nesouvislost. "Komunikace běží samostatně, mimo neurální obvody."
     "Možná dokážeme poslat sub-prostorový signál skrze horizont událostí."
     "Nevíme v kterých časových pásmech se nachází zbytek lodi.
     "A co vaše neuronová síť?" promluvil poprvé Spock. "Pokud správně chápu tak z pomocí neuronové sítě komunikují vaše počítače. Nestačilo by poslat zprávu skrze ně."
     "Pochybuji, že by na druhé straně pochopili obsah," zavrtěl Simon hlavou.
     "Potom je třeba použít jednotlivé příkazy, které na nás upozorní lidi ve strojovně. Pokud správně chápu, autorizační kódy procházejí skrze primární jádro, kde je hlavní počítač ověří," začal Spock rozvíjet svou teorii. "Jednotlivé příkazy mají hlavičku toho kdo je vydal. Zcela jistě si musí všimnout, že povely přicházejí odjinud. Jakmile jim dojde samotný fakt, budou nuceni pátrat po příčině a zjistí, že nepochází od nich. Potom bude mnohem snažší navázat spojení.
     "To by mohlo vyjít. Navíc, pokud upravím cesty, aby vedly do velitelského panelu na můstku. Potom naše šance výrazně stoupnou."
     "Vím kam míříš," povzdechla si Tasha s kyselým úsměvem.
     "Konstruktéři navrhli velící terminál podle původní verze. Mohu jen dodat, že ho podstatně vylepšili, takže…,"
     "Vím, vím!" zarazila ho prudce.
     "Je snem každého kapitána mít možnost řídit loď sám."
     "Já nejsem každý kapitán!" odtušila uraženě. "A pokud mě omluvíš musím zkontrolovat, jestli se hibernační komora neporušila."

     Na Enterprise zatím probíhala poslední fáze rozmístění sond. Dle Spockova návrhu než odešel vypustil Chekov sérii sond, po celé mlhovině. Sonndy nyní konečně vytvořily cosi připomínající síť a předávaly první údaje, které na můstku Enterprise vyhodnocoval poručík Ernest Digby.
     "Hlášení pane Digby!"
     "Sondy rozmístěny a dosah našich senzorů se výrazně prodloužil."
     "Jak moc?"
     "Vidíme vše do vzdálenosti zhruba sto miliónů kilometrů."
     "Dobrá práce poručíku," pochválil ho Jim za dobré zprávy. "Nějaké stopy po základně nebo zmizelých lodích?"
     "Po základně není ani stopy kapitáne,"
     "A co Yorktown a Hood?"
     "Myslím, že mám něco, co by mohla být stopa po impulsních motorech. Hledám v databázi charakteristiku obou lodí," mluvil a současně pracoval u vědecké stanice, kde jindy sedával Spock.
     "Upřesněte pane Digby." Potlačil Jim nutkání vstát a dívat se mu přes rameno. Spocka by tím nejspíš nevytrhnul z koncentrace, ale mladého poručíka a navíc ještě nováčka možná ano.
     "Vydržte kapitáne!" požádal o chvilku strpení, neboť informace ze senzorů musel teprve zpracovávat. Několik minut prověřoval jednotlivé záznamy, než našel ten který hledal. Málem nahlas zaklel. Dobrou půlminutu strávil nad tím co kapitánovi řekne. "Mám dobrou a špatnou kapitáne."
     "Začněte tou dobrou poručíku," vybídnul ho Kirk odměřeně. Nechtěl žádné špatné zprávy. Jenom dobré a ještě lepší. Bohužel většinou dostával ty horší.
     "Stopa po impulsních motorech patří zcela jistě lodi Yorktown."
     "A Špatná zpráva?"
     "Myslím, že jsem Yorktown našel. Alespoň co z něj zbylo."
     "Kde?"
     "Část trosek se nachází uvnitř anomálie, část mimo ní. Souřadnice 3-0-3 na 0-2-1. Vzdálenost dvě celé tři miliónu kilometrů."
     "A důvod zničení?"
     "Na tuhle vzdálenost nemohu určit jak byli zničeny. Senzory mají potřebnou citlivost pouze na krátkou vzdálenost. Zhruba milión kilometrů a méně," odpověděl pohotově.
     "Podíváme se blíž," rozhodl Kirk. "Pane Sulu máte souřadnice?"
     "Ano kapitáne."
     "Uhuro, informujte výsadek na koloniální lodi, že se na chvíli vzdálíme," kývnul na komunikační důstojnici tmavé pleti za ním.
     "Ano kapitáne."
     "Připraven pane Sulu?"
     "Kdykoliv pane."
     "Dobrá, rychlost polovina impulsu."
     "Rozumím, polovina impulsu."
     "Žlutý poplach pane Chekove!"
     "Áno kapitáne," aktivoval zbraňový důstojník okamžitě obranný sektor a loď byla kdykoliv připravená zvednout štíty a přejít okamžitě na červený poplach.
     "Senzory na maximum!" kývnul k Digbymu. "Mějte oči na šťopkách. Nechci, aby nás cokoliv zaskočilo."
     "Rozumím kapitáne."
     Polovičním impulsem dorazila Enterprise k cíli za několik desítek minut. Zůstali raději v bezpečné vzdálenosti kolem půl miliónu kilometrů. Nic se nestalo. Žádné nebezpečí jim nehrozilo, alespoň zdánlivě. Digby propátrával okolí lodi s maximální pečlivostí, ale kromě zelené mlhy, která tvořila anomálii a zmíněných trosek nenašel nic. Dospěl k závěru, že by odhalil i maskované plavidlo, ale jistý si nebyl. S maskováním neměl mnoho zkušeností, kromě teorie, kterou probírali na akademii. Na můstek dorazil i doktor McCoy. Z jeho výrazu bylo patrné, že je pobavený i rozladěný zároveň.
     "Obraz!" vyžádal si kapitán. Digby ho ihned zvětšil, takže pochopil co mínil polem trosek.
     "Analýza?"
     "Trosky pochází z lodi Yorkshire. Zaznamenávám stopy po distruptorech a pokud mohu soudit, loď explodovala následkem střelby z distruptorů."
     "Klingoni?" napadli ho okamžitě dlouholetí protivníci Federace.
     "Nelze potvrdit pane," učinil Digby neurčité gesto. "Podle stop bych soudil, že ten někdo měl výkonnější zbraně než klingoni."
     "Doufám, že toho někoho tady nepotkáme. Nerad bych skončil naporcovaný na malé kousíčky," poznamenal doktor uštěpačně.
     "Obávám se, že ty kousíčky jsou následkem vnitřní imploze, doktore. Nejspíš jedna střela z distruptoru pronikla k hlavnímu reaktoru."
     "Jaký je v tom rozdíl?"
     "Pro posádku Yorkshire bohužel žádný."
     "Přežil to někdo? Nějaké záchranné moduly?" vstal Jim z křesla v gestu tichého úžasu, zklamání a vzdání poslední pocty posádce lodě Federace.
     "Pochybuji kapitáne."
     "Prohledejte trosky pane Digby. Jestli tam někdo přežil, chci ho najít!"
     "Rozkaz."
     "Stalo se něco doktore?" obrátil se tiše k hlavnímu šéflékaři.
     "Tím si nejsem úplně jistý," pokrčil doktor rameny s kyselým výrazem ve tváři. "Vlastně, potřeboval jsem na pár minut vypadnout z ošetřovny."
     "Máš málo pacientů?"
     "Moc vtipné Jime!" odfrknul si nad jeho pokusem o vtip.
     "Tak o co jde?"
     "Vlastně o nic. Musel jsem na chvíli vypadnou, jinak bych z té jejich zdravotnice ztratil nervy."
     "Nezapomeň, že jejich lékařská věda je hodně napřed. Kdo ví jak vypadají lékaři o pár desetiletí později."
     "Zkoušíš na stará kolena filosofovat?"
     "Nic nezkouším. Prostě hledám odpovědi a našel jsem jednu, která se mi vůbec nelíbí," odtušil suše.
     "Jo, potom nejsi sám," souhlasil, přidávaje vlastní poznatek. "Nevím jak ty, ale já mám jasný pocit, že před námi něco tají."
     "Proto jsem taky s nimi poslal Spocka."
     "Nemám z toho dobrý pocit Jime," zavrtěl Kostra hlavou a ti co ho znali věděli, že podobné stavy k němu běžně nepatřily.

     x
     USS Enterprise NCC-1701E, hvězdné datum: 56844,9
     Ani po hodině usilovné práce se nepodařilo z počítače koloniální lodi získat přesný obrázek havárie. Většina dat byla nenávratně pryč. Nárazová vlna vyvolala v jinak velice dobře izolovaných obvodech přepětí. Neuronová síť byla navíc oblastech strojovny přerušená, takže informace z bezpečnostních kamer, nebylo možné získat. Tolkin zanechal Geordiho LaForge dál dělat svou práci a sám se vrátil na ošetřovnu Enterprise. Většina posádky už se vrátila do služby a zaujala svá místa, pokud existovaly. Někteří ani nenašli své kajuty, ale s tím si Tolkin nelámal tolik hlavu. Na můstek poslal Haweho, aby převzal dočasně velení, zatím co on bude zprostředkovávat spojení s Enterprise. Ve skutečnosti se však nacházel v hluboké depresi. Stav u něj naprosto neznámý. Tasha zmizela a s ní i laboratoř, kde šéflékař Karen Markusová, před několika týdny uložila poklad.
     Alespoň pro něj poklad. Chápal vše jako malý zázrak, přestože Tasha k tomu přistupovala mnohem emocionálněji. Když s ní naposledy mluvil, tak se s ním hádala. Přitom jí pouze nabádal, aby nebyla zbrklá a dobře si vše rozmyslela. Nemyslel tím nic špatného, ale ona viděla spiknutí a konspiraci všude kolem sebe. Nevěřila, nebo spíš odmítala věřit čemukoliv, čeho se nemohla dotknout, či přímo vidět. Odmítala přijmout svou sedmý smysl za svůj, jako on. Z logického hlediska bylo její chování iracionální a kdyby trval na dodržení předpisů, musel by jí zbavit velení. Jenže na nic takového nikdy ani nepomyslel. Ne kvůli nim, ale kvůli tomu, že v ní spatřoval víc než ona sama byla ochotná přiznat. Právě v náhledu na svět tkvěl hlavní rozkol mezi nimi. Trvalý rozkol, přes veškerou snahu přesvědčit ji, že on má pravdu. Ne, byla příliš tvrdohlavá, než aby naslouchala.
     Jonathan Tolkin si povzdechl. Přišel zpátky na ošetřovnu pro radu. Předtím zde jenom nahlédl, aby se ujistil o tom co už věděl. Doktor Bashir byl vynikající lékař a personál Enterprise víc než schopný. Nyní měl konečně čas, aby se podíval jak dopadla lodní poradkyně Jennifer Waitová. Našel ji na aktuálním seznamu posádky. Předtím ji neviděl, ale bylo tu všude příliš mnoho zraněných, aby našel jednu osobu. Nyní většina jeho lidí byla ošetřena a propuštěna zpátky do služby. Většinou šlo o zlomeniny způsobené prudkým nárazem a spoustu odřenin. Federální medicína se nacházela na zhruba stejné úrovni jako jejich takže opravit zlomeniny bylo dílem několika minut a mohli se jimi zabývat i zdravotníci, zatím co dvojice doktorů zachraňovala životy těm, kteří neměli podobné štěstí. Nebylo jich mnoho, ale o to vážnější zranění utrpěli. Pouhou ironií zůstávalo, že Tolkin vyšel ze všeho zcela nezraněn.
     Skutečně vážných zranění bylo poměrně málo. Většina pocházela právě z osazenstva můstku. Ti se nacházeli právě na jednotce intenzivní péče. Mezi nimi byla i Miriam Ostlinová, která utrpěla dost vážnou frakturu lebky a měla víc zlomených žeber, než se zdálo možné. Podobně na tom byla i hlavní pilotka Susan Arčrová, která v okamžiku nárazu stála vedle pilotního křesla a neměla žádný bezpečnostní pás. Dále pak poznal dvojici kadetů z vědeckého oddělení, kteří na můstku zpracovávali svůj domácí úkol a někoho z astrometriky, jehož jméno si nevybavoval, který aktualizoval stávající mapy z můstku. Konečně našel tu kterou hledal. Nejspíš by ani nemusel hledat, protože nad ní stála Karen Markusová s výrazem nevěštícím nic dobrého. Pouze neurčitě pokrčila rameny a odešla pryč. On přistoupil blíž a jenom tam stál, dokud si ho někdo nevšimnul.
     "Mohu pro Vás něco udělat kapitáne?" obrátil pohled k doktorce Ogawě. Vybavil si ihned jméno, neboť jím doktor Bashir svou kolegyni oslovoval.
     "Potřeboval jsem od naší poradkyně radu, ale vidím, že ona není ve stavu, aby mi poradila," pousmál se smutně.
     "Je mi líto, ale upadla do komatu," pronesla doktorka tiše. "Už když jí sem přinesli na tom byla špatně. Přestože neutrpěla žádné fyzické zranění."
     "Chápu."
     "Doktorka Markusová si myslí, že byla v okamžiku té nehody ve stavu hluboké meditace. Její tělo a mysl se nedokázaly vyrovnat s náhlou změnou."
     "Nebude vadit, když se podívám trochu blíž?"
     "Co prosím?"
     "My Chartokové dokážeme na blízko telepaticky komunikovat," vysvětlil a viděl že pochopila kam míří.
     "Ano, viděla jsem," přikývla chápavě. "Doktorka Markusová se o to pokoušela, ale marně. Pronesla, že mysl poradkyně Jennifer Waitové je pryč."
     "Možná bych mohl mít větší úspěch," namítnul opatrně.
     "Možná ano, ale vaše doktorka má podle svého soudu nejsilnější mentální schopnosti z posádky." Nadhodila spíše jako poznámku než otázku, čekaje zda danou informaci popře nebo připustí.
     "Její mentální schopnosti jsou vskutku vyjimečné," vynesl svůj verdikt s nádechem uznání po chvilce ticha. "Přesto bych se rád pokusil, pokud to nebude ničemu vadit."
     "Nemělo by," usmála se na něj a odešla dozadu. Tam na ní čekal Julian Bashir i Karen Markusová. Obzvláště poslední jmenovaná, koloniální doktorka se tvářila poněkud upjatě a hned dala svůj názor patřičně najevo.
     "Nezabral co?"
     "Ne."
     "Nejsem si úplně jistý, čeho chce dosáhnout," promluvil Bashir. Nechal si vysvětlit postup, který nemohl sám aplikovat, předtím než souhlasil s provedením.
     "Možná bych měla jisté řešení," odtušila Karen bezvýrazně.
     "Ano?"
     "Sežeňte mi fázer, já ho omráčím a odnesu někam, kde nebude dělat scény!" pronesla bez známky humoru.
     "To nemyslíte vážně!"
     "Je kapitán," opáčila doktorka vážně. "Má být na můstku a velet. Na podobné teatrální výlevy není vhodná doba."
     "Opravdu jste tak necitelná!" obvinila ji Alyssa zamračeně.
     "Věřte mi, že já ho plně chápu," povzdechla si Karen lehce vrtě hlavou. "Na rozdíl od vás dvou vím, co důležitého zůstalo v hibernační komoře naší laboratoře."
     "Opravdu? A co?"
     "To je lékařské tajemství."
     "Možná by naše lodní poradkyně mohla poskytnout radu, kterou hledá," navrhnul rychle Julian.
     "Ano," souhlasila Karen. "Čím dřív se přestane litovat, tím dřív bude zase v pořádku."

     Marná snaha. Vhodnější výraz snad ani nebylo možné použít. Tolkin se raději neohlížel do míst, kde cítil hlavní lékařku z Oko 7Z. Určitě by poznamenala své: "Já jsem to přeci říkala". Ne, on musel prostě musel udělat, co považoval za svou povinnost. Neúspěch neznamenal nic než potvrzení původní diagnózy. S povzdechem stáhnul svojí vůli zpátky. V jeden prchavý okamžik si myslel, že našel známku přítomnosti Jenny, ale mýlil se. Opravdu byla pryč. Sám tomu nemohl uvěřit. Mohl jen doufat, že se dostala do mysli někoho jiného, jehož použila jako hostitele. Tato možnost zde existovala a dávala když už nic, alespoň naději. Konečně vstal s úmyslem odejít. Ještě než se zvednul, věděl, že za ním kdosi stojí. Nevycítil ani tak její přítomnost, jako spíš letmý dotek, kratičký telepatický kontakt.
     "Nikdo není doma," prohlásil, ještě předtím než se otočil.
     "Vím," přisvědčila poradkyně z Enterprise, věnuje své kolegyni smutný pohled. Stihnul jí osud z kterého měla hrůzu většina telepatů. Uváznout mimo hmotné tělo.
     "Potom mi nejspíš neporadí," poznamenal Tolkin chystaje se k odchodu.
     "A jste si jistý, že potřebujete radu?" zastavila kapitána uprostřed kroku. "Podle mého spíš potřebujete ujištění, že to co děláte je správné."
     "Opravdu?" nasadil pobavený úsměv nad důvěrně známou větou. "Máte pocit, že mou logiku zastřela starost o člena posádky?"
     "Nemyslím, že se chováte vyloženě nelogicky. Spojujete emoce s logikou, místo aby jste je držel oddělené, a považujete to za správné," zpozorněl, protože hlas zazněl v jeho mysli. Musel dát svůj údiv najevo víc než zamýšlel, protože se poradkyně srdečně usmála. Samozřejmě nehodlala nikomu vykládat, že komunikace telepaticky pro ní je nesmírně osvěžující.
     "Zajímavá analýza, poradkyně," opáčil Tolkin a teď bylo na Anně, aby udržela své sebeovládání. První kontakt jasně ukázal, že on je mnohem silnější a zkušenější než ona. Zřejmě si toho byl vědom, proto se držel více zpátky, aby nenarušoval soukromí v její mysli.
     "Přiznání si vlastních pocitů je obvykle prvním krokem k sebe-poznání. Sebe-poznání pak vede k sebe-určení a sebe-určení k prozření."
     "Nejsem pouze logický. Logika je chladná a často i bezcitná. Mám své vlastní emoce, které stavím nad logiku a za nic na světě bych je nevyměnil. Dávají mi pocit, že jsem skutečně naživu."
Nečekané přiznání zaskočilo Jonathana zcela nepřipraveného. Možná díky mentálnímu spojení, aniž by došlo k fyzickému kontaktu, ho otevíralo víc než tušil.
     "Potom je zde někdo, nebo něco, proč máte stávající dilema," začala s Anna s analýzou. "Nemůžete se rozhodnout co je přednější pro Vás. Váháte mezi povinností a osobními pocity. Hledáte kompromis, ale žádný neexistuje. Může být buď jedno nebo druhé."
     "Vždycky existoval kompromis."
     "Donedávna možná, ale teď?"
     "Nu dobrá,"
nadechl se zhluboka. "Na lodi zůstalo něco, co pro mě má nesmírnou hodnotu. Ne materiální, ačkoliv pochází z materiální sféry. Záleží mi na tom hlavně proto, že se podobný okamžik už nemusí nikdy víc opakovat."
     "O co přesně jde?"
     "V laboratoři naší lodě je uložen v hibernaci poklad. Alespoň pro mě jde o poklad, zázrak, který nemusí podruhé nadejít."
     "Laboratoř je ta část lodi, která zmizela?"
ujistila se obratem. Tolkin mluvil značně zaobaleně. Neřekl přímo co je uložené, ale ani nemusel. Pokud ho správně pochopila.
     "Ano. Nevím co se s ním stalo, což je důvod mého znepokojení. Navíc vyžaduje odborný lékařský dohled, který nemůže mít, když je doktorka Markusová zde."
     "Chápu."

     "A nyní mě omluvte, musím se vrátit zpátky na loď," zamrkala neboť přerušil telepatický kontakt a použil znovu verbální komunikaci. Samotné přiznání nepřineslo očekávanou úlevu. Zato využil telepatického spojení, aby poradkyni vložil jeden malý pokyn. Alespoň jeden malý úspěch. Věci půjdu mnohem snáz, když bude mít spojence. Samozřejmě učinil příkaz na úrovni podvědomí, aby si ho nevšimla. Malá sugesce, díky níž bude jednat v jeho prospěch.
     "Ano ovšem. Také musím zpátky na můstek," promluvila co nejklidnějším hlasem. Ve skutečnosti musela vynaložit veškeré své sebeovládání, aby zachovala klid. Síla Tolkinových emocí nabrala v posledních větách na intenzitě a narušila její vnitřní rovnováhu. Beze slov odešla zpátky na můstek. Procházela kolem členů posádky čerpaje z nich sílu a vyrovnávaje neklid v mysli.
     "…zaznamenávám nárůst energie v oblasti jejich strojovny!" zaznamenala klingonův hlas, sotva vešla na můstek.
     "Sekundární systémy začínají pomalu nabíhat," doplnila ihned Sedmá.
     "Dobrá." Picard seděl ve velitelském křesle a pouze lehce kývnul. "Teorie o tom, že zbytek posádky lodi se nachází v jiném časovém pásmu můžeme vzít jako potvrzenou."
     "Souhlas."
     "Teď zbývá už jenom zjistit jak je dostat do jednoho časového období a synchronizovat celou loď," přemýšlel Picard dále.
     "Pokud vyšleme modifikovaný puls deflektoru, přímo do horizontu událostí, potom bychom mohli synchronizovat čas na lodi," nadhodila Sedmá. "Ovšem museli bychom znát časový rámec v kterém se nachází zbytek lodi a posádky. Pokud jsou pouze v jednom časovém pásmu a ne roztříštěni ve více pásmech. Potom by výpočty mohly být značně složité."
     "Co kdyby prostě odletěli pryč? Nedošlo by k synchronizaci, když nebudou pod účinky časového záření?" navrhnul komandér Madden.
     "Možná. Ale podle mé teorie časové záření ovlivňuje jejich motory. Nedokáží vytáhnout ani impuls, natož pak warp."
     "A vlečný paprsek?"
     "Musel by být ve všech časových pásmech souběžně," připustila. "Navíc by bylo potřeba loď s vlečným paprskem, která by podpořila ten náš.
     "To by znamenalo zajistit, aby totéž proběhlo i v jiném časovém období."
     "Mohou se nacházet i stovky let v minulosti, kde neexistuje vesmírné cestování, nebo naopak v budoucnosti," spekuloval první důstojník.
     "Myslím, že nepůjde o více než dvě a půl století zpátky nebo vpřed," usadila ho Sedmá.
     "Potom máme dost velkou šanci, že na druhé straně bude loď s vlečným paprskem," pokýval komandér souhlasně hlavou.
     "Mé výpočty nepočítají s celou řadou možných proměnných. Není zaručeno, že v jiném časovém úseku bude loď federace."
     "V tomhle myslím Sedmá, že se mýlíte," poznamenal Picard. "Určitě tam bude loď federace. A něco mi říká, že právě Enterprise."

     x
     Enterprise NX-01, 3. prosince 2154.
     Jonathan Archer vyšel toho rána ze své kajuty. Všechno probíhalo zatím dobře. Přes noc se podařilo zprovoznit na Koloniální lodi základní systémy a zatím nepřicházely žádné zprávy o možných vetřelcích. Samozřejmě se mohli objevit kdykoliv, ale pokud obnoví systémy Oko 7Z, potom si všichni jistě rozmyslí dovolovat si. Dlouho do noci si prohlížel plány, které pro něj T'Pol stáhla a musel žasnout. Kromě toho, že loď byla značně silně vyzbrojená, současně konstruktéři mysleli i na pohodlí posádky. Velký počet vědeckých laboratoří a rozsáhlé astrometrické laboratoře dávaly jasně najevo, že nejde o vojenskou loď. Šlo o průzkumníka. Dostatečně velkého a soběstačného, aby přežil sám, dlouhé cesty vesmírem. Velikost a síla sloužila k zastrašení případných agresorů. Oko 7Z budila respekt. Cestou na můstek si četl zprávu, kterou obdržel brzy po ránu a musel uznat, že inženýrské týmy odvedly spoustu práce. Vystoupil z výtahu a zarazil se. Tohle nebyl můstek Enterprise.
     "Co to…," rozhlížel se, protože nápisy na panelech mu byly odněkud známé. Rozhodně to byl můstek nějaké lodi. Jenom netušil jaké.
     "Vítejte kapitáne," zaznamenal známý hlas odněkud zepředu.
     "Kam jste mě poslal tentokrát!" zajímal se, když zjistil, že hlas patří vrchnímu Strážci.
     "V podstatě nikam. Stále se nacházíte ve své časové linii a čas stále běží. Podívejte!" Aktivoval dosud černou obrazovku před sebou. Nacházeli se tam celkem tři lodě. Jedna z nich byla určitě jeho Enterprise, ale ostatní dvě musely pocházet z budoucnosti, soudě podle talířového tvaru a výraznějších gondol motorů.
     "Vidím tři lodě. Jednou z nich je Enterprise," konstatoval s pokrčením ramen.
     "Všechny jsou Enterprise," podotknul s úsměvem.
     "Cože?"
     "Teď mě dobře poslouchejte kapitáne!" pozvedl ruku a ve tváři se mu objevilo znepokojení. "Tohle není pouhá náhoda. Původně jsem pokládal vzniklou situaci za jednu z obvyklých akcí. S cílem narušit rovnováhu ve prospěch druhé strany. Nejde o nic neobvyklého. Obě strany provádí akce a reakce, aby rovnováha vůbec existovala. Jenomže nyní už vím, že oni nechtějí narušit rovnováhu. Hodlají ji zcela zničit. Nejspíš si neuvědomují, co tím způsobí. Válka mezi námi, je válka bez vítězů. Pokud jedna či druhá strana získá nadvládu, potom bude následovat, buď naprostý chaos, nebo absolutní řád. Sám netuším, který stav je horší. Rovnováha neexistuje jen tak pro nic, za nic. Vesmír funguje na principu rovnováhy. Tvůrčí, stejně jako ničivé síly jsou hlavními mechanismy. Vznikají nové světy, stejně jako zanikají."
     "To už jste tuším říkal. Říkal jste, že čím méně toho povíte, tím více toho budete moci udělat," připomněl mu předchozí slova.
     "A to právě dělám," odpověděl rychle a začal nervózně přecházet. "Problém je v tom, že prohráváme kapitáne. Celá tahle loď je katalyzátor, který proti nám využívají a získávají převahu. Nebude trvat dlouho a budoucnost přestane existovat. Je třeba ukončit tohle šílenství. Co nejdříve, než dojde ke katastrofě."
     "Ale jak?"
     "Už jsou tady!" zpozorněl strážce a rychle přiskočil ke křeslu.
     "Kdo?" Odpověď na otázku dostal sotva ji vyslovil. Můstek se pořádně otřásl. Hlavní obrazovka ukázala nalétávající loď, která po nich střílela. Poté co strážce usedl do křesla, ožily všechny systémy a další střely zastavil ochranný štít.
     "Běžte kapitáne!" zakřičel na něj. "Pamatujte si všechno, co jste viděl! Bude to pro Vás mít klíčový význam!" Loď se znovu otřásla, jak na okamžik polevil v koncentraci. "Teď už nejde jenom o budoucnost! Jde také o přítomnost a tu můžete stále ovlivnit! Oni se cítí dostatečně silní, aby mohli začít jednat přímo. Skrze obvyklé spojence, často agresivní nepřátelské druhy! Právě jsou na cestě sem!"
     Jonathan okamžitě přešel ke dveřím, které se poslušně otevřely a naposledy se ohlédl. Chyba, ale neměl příliš mnoho času jí litovat. Dvě oranžové střely zcela zaplnily obrazovku. Vzápětí zasáhla mohutná exploze můstek. Strážce zmizel v ohnivé explozi a Jonathana odhodila nárazová vlna přímo do otevřených dveří výtahu……

     K O N E C
1

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries