lcars
logo

Už mám celou sbírku


Autor: Petr Kadlec
Archivováno dne: 14. 04. 2006
Stav povídky: dokončená
Přístupnost: obecná
Varování: žádné
   
Seriál: TOS
Období:
Hlavní postava(y): J.T.Kirk 
Kategorie: humor
Spoiler:
Stručný obsah:
Poznámka autora: Krátka mini povídka
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


Už mám celou sbírku

Petr Kadlec


     Kirk se pohyboval ulicemi starého San Franciska a bloumal po obchůdkách kterých tu byla spousta, jeho však nejvíce přitahovaly vetešnictví, starožitnictví a hlavně antikvariáty. Kde se vždy dalo najít něco zajímavého co polichotilo jeho oči. Doma měl již celou knihovnu plnou starých pozemských tisků od devatenáctého století po jednadvacáté. Ještě před třetí světovou válkou se vydávaly knihy vázáné , tedy ty co vydržely dlouho aniž by se člověk musel spoléhat na nevyzpytatelnou elektronickou knihovnu. Kostra o jeho lásce ve staré knihy ,věděl a čas od času mu přinesl nějaký starý výtisk, ale bylo znát, že jim příliš nerozuměl, protože mu většinou přinesl ty co byly nezajímavé už v době svého vzniku.
     On sám měl nejraděj první výtisky těch knih, které měly přízvisko fantasy, nebo sci-fi. Z jeho pohledu se zdály sny o budoucnosti starých spisovatelů někdy až bláhové nebo naivní. Jiní spisovatelé k tomu to tématu přistupovali velmi opatrně a budoucnost nastínili temnější než by mohla ve skutečnosti opravdu být.
     Ke stěžejním spisovatelům Kirka patřil H.G. Wells, který na konci devatenáctého století načrtl základy sci-fi a jeho Válku světů v prvním vydání nemohla v jeho sbírce chybět. Sehnal jí před deseti lety na jednom bazaru v Londýně. Stal se s toho jeden z jeho nejhezčích dnů , no a ještě ten den v noci si jí celou přečetl. Byl to tehdy jeho poslední den na Zemi než se nalodil na Enterprise a stejně vzrušením nemohl spát. Jeho první velení, bylo to už tak dávno.
     Díval se na sebe ve skle výlohy dalšího obchodu se starožitnostmi, jeho tvář sice o něco zestárla přesto úsměv byl stále stejný. Člověk se nesmí dívat do minulosti z lítostí, ale s pocitem ,že něco dokázal a má na co vzpomínat. Byly sice dny na které by raději zapomněl, přesto i ty měl rád. Vždyť první den po jeho pětileté misi co se vrátil v pořádku domů ,tak u jeho přítele ,jenž vlastnil antikvariát, čekali dvě knihy po kterých již dlouho pásl. Finigen se mu přiznal, že je měl pro něj schované tři roky. Byly v originální vazbě a neponičené, nemohl pochopit jak v takovém stavu přečkaly tolik let. Přesto jim něco chybělo k dokonalosti a Kirk se zařekl ,že si je nepřečte dokud nesežene i třetí díl ve stejné vazbě. Sakra už to je pět let a on při každé jen trochu volné chvilce obíhá tyhle antikvariáty po všech kontinentech Země aby si je mohl konečně přečíst. Sice již na něj několikrát narazil, ale nebylo to ,to vydání co toliko sháněl. Dnes v to ani nedoufal, Scotty mu totiž sdělil, že někde zahlédl jedno s prvních vydání Julese Verna v angličtině. Ty vnitřní kresby byly ještě dodnes nedoceněné a i když Verne nebyl úplný sci-fi spisovatel tak ty knihy miloval jenom pro jejich krásu a předvídavost, kterou se tento francouzský spisovatel nechal nést. Několik jeho knížek sehnal v lidských koloniích. Lidé když tam cestovali tak si tyto staré tisky brali sebou jako věc která jim připomínala život, jenž zanechali na Zemi. Mnohdy to bylo dojemné číst vzkazy, které jim tam napsali přátelé a nebo rodiče.
     Do svých úvah se Kirk ponořil natolik, že přešel několik obchodů aniž by se podíval do jejich výloh, nebo zašel dovnitř. Uvažoval, že by mohl jít dál a nechat to být. Přesto si řekl, že v takových chvílích člověk přichází o ty největší poklady a tak se vrátil. Mezi několika klenotníky se choulil malý krámek s veteší. Vetešnictví byly mnohdy ty krámky,kde člověk ,potažmo Kirk vždy sehnal ty největší poklady. Výloha byla malá a majitel co to zde vedl , zřejmě vystavil to nejlepší co jeho krámek mohl nabídnout. Tulily se tam staré panenky s porcelánovou hlavou ,nebo ty obyčejné vycpané. Na malých poličkách byli vystavené staré náramkové hodinky, jak mechanické tak digitální. Zručný opravář je ještě dokázal rozpohybovat tak, že ukazovaly čas, sice většinou nepřesně, přesto číslice poslušně ubíhaly. Jako dekorace to jeden čas byla vyhledávaná rekvizita.
     Kirka však ve výloze upoutalo něco jiného, i když byly vidět pouze části hřbetů několika knížek, bylo poznat, že se jednalo o staré tisky. "Třeba Scotty mluvil o tomhle krámě ?" řekl si pro sebe Kirk, ještě před tím než vstoupil dovnitř. Když se dveře otevřely zacikal malí kovový zvonek. Bylo to zvláštní, protože i v těchto krámkách používali modernější oznamování příchodu zákazníka. Tento se zřejmě držel tradice a nebo se mu prostě starý způsob líbil. Kirka ovanul zatuchlý vzduch plný vůně starého dřeva a plísně.
     Krámek byl malý a přecpaný až ke stropu. Projít se dalo jen úzkou chodbou v které však člověk riskoval, že na něj něco spadne. "Můžu vám z něčím pomoci ?" ozvalo se z ničeho nic zpoza hromady papírových beden.
     Kirk se naklonil aby mohl přidat k hlasu taky tvář. Za malým pultem seděl velmi starý muž, avšak při dnešní zdravotní péči nebylo poznat, zda je mu sedmdesát, nebo sto dvacet. "Hmm ano sháním, nějaké staré knihy, máte tady něco ?"
     Starý muž se zvedl, přičemž pod ním zaskřípala snad ještě starší dřevěná židle. "Ano jistě mladý pane. Tam v těch bednách je mnoho knih, rád vám je ukážu."
     "To nemusíte, já se mohu obsloužit sát." uklidňoval ho Kirk, když se k němu šouravými kroky přibližoval.
     "Ještě by to mohlo na vás spadnout chlapče." Odvětil starý prodavač a dál se opatrně posouval kolem hromady papírových beden."Mám tam mnoho knížek. Sháníte něco konkrétního ?"
     "Žádný peaperbacky, jenom vázaný knížky." odpověděl Kirk.
     "Těch lepených se nezachovalo." Hlesl slabým hlasem starý muž. "Většinou se již rozpadly, ty vázané jsou trvanlivější."
     Kirk ani nedovolil starci sundat vrchní bednu a raději to uděl sám. Vlastně ho ani nezajímalo co v nich je, jen se chtěl dostat k těm knihám co viděl ve výloze. Skoro se mu třásli ruce když uchopil hromadu zaprášených knih. Musel se smát, protože tak rozrušený nebyl ani v boji s Klingony. Knihy však pocházely s konce dvacátého století a nebylo mezi nimi to co právě hledal. Přesto tam pár titulů co ho zaujali bylo, takže si je dal na stranu a vrátil se ke krabicím.
     První krabice však nenaskytla žádné pořádné vzrušení, byla plná starých tiskovin a časopisů. Starý prodavač se pouze nenuceně usmál, ale neřekl ani slovo, ukázal pouze vrásčitou rukou na druhou krabici a Kirka tím pobídl k dalšímu hledání. V té sice knihy byly, ale opět nic co by Kirka zaujalo natolik aby si je dal na stranu. Vyndané knihy vrátil spět do krabice ,kterou vrátil na svoje místo. "No nic vezmu si alespoň tyhle dvě." hlesl s mírným zklamáním v hlase Kirk a podal je prodavači. "Kolik za ně budete chtít ?"
     "No to nevím ,kolik nabídnete admirále ?" zeptal se prodavač.
     "Snad padesát kreditů." Odpověděl Kirk a dodal "Nevím na kolik si je jinak ceníte ?"
     "Ó to je moc." odvětil prodavač.
     Kirk věděl, že jinde by za ně dal daleko víc a tak na ceně trval.
     "Dobře pane admirále, jak chcete. Přesto vám ještě k tomu něco přidám, jinak bych si myslel, že jsem vás okradl." Prodavač se otočil a zvedl knihu ve staré vazbě, jenž měl položenou na kraji pultu.
     "To opravdu není nutné." bránil se daru Kirk
     "Snad by jste mě nechtěl urazit chlapče." osopil se prodavač ,když strkal i třetí knihu do plastové tašky, jenž po té podal Kirkovy.
     "Děkuji." Odpověděl Kirk když tašku převzal. Dál už neřekl nic, pouze zaplatil padesát kreditů a s cinkáním nad hlavou opustil vetešníkův krám. Do tašky se na darovanou knihu nepodíval, měl už dnešního courání po krámech dost. Řekl si ,že svůj nákup prozkoumá blíže až doma. Když tam konečně dorazil, tak se unaveně svalil do pohovky a tašku s knihami si položil vedle sebe. Ta se překotila a z ní jako první vypadla kniha, kterou dostal darem. Měla však na deskách zašlý tisk, takže nebylo poznat jaký má název. Přesto mu byl něčím povědomý a známý. Vytáhl jí tedy s tašky celou a otevřel jí. To co vyděl se mu zdálo neskutečné. Vyskočil s pohovky a několika skoky byl u své knihovny. Úplně dole měl dvě knihy, jenž měli stejnou vazbu jako ta kterou dostal. Takřka mu připadalo jako by byl ve snu a vlastně to byl sen, protože získal něco co nehledal a dostal něco co nechtěl. "Nejkrásnější začátek dovolené, jakou jsem si mohl přát." Zašeptal si pro sebe Kirk a obě knihy vrátil zpátky na místo, protože na ty přijde čas až později ,až si přečte první díl. Do kterého se chtěl co nejdříve ponořit, ale dříve si musel udělat kávu aby se uklidnil.
     Když již měl kouřící šálek kávy vedle sebe na malém stolku tak uchopil knihu se zašlými deskami a pomalu začal otáčet zažloutlé stránky ze kterých museli číst generace před ním. Po otočení třetí stránky se neubránil a začal číst nahlas. "Tři prsteny pro krále elfů pod nebem, sedm vládcům trpaslíků v síni z kamene, devět mužům: každý je k smrti odsouzen, jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem. Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem."
     Kirk dočetl a než otočil další stránku tak si připil s kouřícího se šálku. "Tohle bude dlouhý večer." Pronesl tiše a dál již neřekl nic.

     K O N E C
1

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries