lcars
logo

Star Trek Voyager: Paskvil


Autor: J/C Mafie
Archivováno dne: 03. 02. 2006
Stav povídky: dokončená
Velikost: 62 kB
Přístupnost: 17+
Varování: žádné
   
Seriál: VOY
Období:
Hlavní postava(y):
Kategorie: napětí
Spoiler:
Stručný obsah:
obsah nebyl autorem zadán
Poznámka autora:
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


Star Trek Voyager: Paskvil

J/C Mafie


     Bylo nebylo... Zatím není úplně jasné, která z uvedených možností platí, za naprosto jisté však můžeme považovat fakt, že byla jednou jedna vesmírná loď, na jejímž kýlu se třpytilo označení NCC-74656 a která se čirou náhodou ztratila v kvadrantu delta. Ačkoliv lětěla zpět co nejrychleji mohla, stále před sebou měla velmi dlouhou cestu. Kapitán Kathryn Janeway se snažila najít jakýkoli způsob jak cestu zkrátit. Ale za jakou cenu?
     Kapitán se dokázala pro svojí loď a posádku vzdát čehokoli, jen své černé kávy z replikátoru ne. Tu si nedokázala odepřít. Také byla posádkou tajně přezdívána kapitán Kofein. Nebylo zcela jasné kdy jí tuto přezdívku dali ani kdo byl autorem, ale pravděpodobně jí vymyslel Tom Paris při hraní poolu u Sandrine.
     Každopádně byly téměř dvě hodiny v noci a kapitán si zrovna udělala svou bůh ví kolikátou kávu.
     Pohodlně se usadila v křesle a sáhla po knize. Přečetla několik stránek a cítila jak se jí klíží oči. Nakonec usnula. A začal se jí zdát ten nejpodivnější sen...

     Procházela celou lodí. Nikde nebylo ani jediné zrnko kávy. Potřebovala ho velice nutně. Cítila že začíná panikařit, když jí svitla neděje, kde to zrníčko najde.
     Zamířila přímo do Chakotayovi kajuty. Vešla dovnitř a tam její první důstojník seděl na gauči a pohazoval si s plným balením kávy. Kapitán ucítila vůni čerstvě namletých zrníček.
     "Chakotayi, vy máte kávu..." řekla, co bylo očividné.
     "Ano mám... A předpokládám, že umíráte touhou po šálku dobré, silné černé kávy," odpověděl a zlověstně se usmíval. Kapitán zrudla a přikývla. "Tak já vám jí udělám. Ale nebude to zadarmo. Musíte se svléct do spodního prádla."
     "Cože? Vy jste se zbláznil," vykřikla Kathryn.
     "No tak, Kathryn, co by jste pro svou kávu neudělala..."
     Kathryn se na chvilku zamyslela a přemýšlela jaké prádlo si ráno vzala.
     "Ksakru" zaklela v duchu, když si uvědomila, že si vzala jen sportovní boxerky a tílko.
     Kdybych si vzala to svůdné krajkové černé body, ani bych se nemusela moc svlékat a jistě bych kávu hned dostala,pomyslela si.
     "No tak, komnadére," odpověděla,"kávu mám sice ráda nade vše, ale svléknout se před vámi, to by bylo porušení primární směrnice".
     Chakotay zvolna nastevřel sáček s kávou a kajutou se rozlinula nádherná vůně čerstvé kávy. Kathryn s rozkoší natáhla vůni kávy a jala si svlékat horní díl své uniformy.
     Odhodila stranou bundu od uniformy a hned po ní i rolák. Když si začala sundávat boty, Chakotay dal vařit vodu. Strčila ponožky do bot a rozepla si kalhoty. Sundala si je a podívala se na Chakotaye.
     "Tomu ty říkáš spodní prádlo, Kathryn?"
     "No, vlastně normálně tohle nenosim. TOHLE JE FAKT VADNEJ SEN!" odpoví kapitán Chakotayovi a vzbudí se. Kniha ji z klína upadne na zem. Vstane a sehne se pro ni, podívá se na obálku. Zavrtí hlavou a pro sebe si řekne: "Teda, ty Harlekýnky už nečtu!"
     Hodila knížku do kouta místnosti na hromadu dalších knížek který už nikdy nehodlala číst. Převlékla se do růžového saténového pyžama s kytičkama a lehla si do postele. Začala usínat, když náhle slyší dlouhé, hlasité, hluboké: "Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr... Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr... Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr."
     Sáhla po komunikátoru: "Janewayová Chakotayovi... Chakotayi, jste tam? Kurňa, Chakotayi, vzbuďte se, vy chrápete až mi vlasy zelenaj."
     Jedinou odpovědí jí bylo: "Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr..."
     I zvedla se z postele a zamířila ke zdi. Zabušila na ní... zabušila hlasitěji. A...
     "Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr..."
     "Mám toho dost, jdu tam na něj!" čapla Kathryn naštvaně svůj župan.
     Vyrazila na chodbu a vydala se k sousedni kajutě. Zabouchala na dveře. Proč vlastně očekávala, že ji někdo otevře, když se zevnitř ozývalo jen chrápání? Začala vyťukávat svůj osobní kód na dveře Chakotayovi kajuty, když za sebou uslyšela tlumený hlas. Otočila se a spatřila Toma Parise jak se snaží zmizet. Hned jí bylo jasné, co si asi Paris pomyslí a co bude ráno vědět celá posádka. Jen aby se to proboha nedostalo do pořadu 'Dobré ráno Voyagere', zadoufala.
     Když už byl kód skoro zadán, přestala a zamyslela se. I když se z Chakotayovy kajuty ozývalo pouze: "Chrrrrrrrrrrrrrr...," rozhodla se raději vydat za Tomem, aby mu vysvětlila situaci a také zadoufala, že by jí pomohl zabušit na dveře tak silně, že by "dřevorubce" probudila. Bylo jí totiž přeci jenom trapné se tam vloupat a měla by možnost zamezit všem těm klepům a vysvětlit situaci.
     Zatočila a málem vrazila do Chakotaye. Stál hned za rohem a bavil se s nějakou malou blondýnkou ze strojovny, nemohla si vybavit její jméno, ale teď to bylo jedno. Byla tak překvapená, že jenom rychle zakoktala: "Oh promiňte... Mohla bych s Vámi mluvit?"
     "Ano jistě," odvětil Chakotay a omluvil se svojí předchozí společnici, která se vydala směrem ke strojovně.
     "Co se děje, kapitáne?" zeptal se Chakotay. Opravdu se nestávalo často, aby kapitán po nocích běhala po lodi, natož v pyžamu.
     "Ehm, Chakotayi, nemůžu spát, protože z vaší kajuty se ozývá nesnesitelné chrápání," vysvětlila kapitán a nervózně si utáhla uzel na pyžamu, když si vzpomněla na svůj předchozí sen.
     "To bude asi Neelix."
     "Neelix?! Co dělá u vás v kajutě Neelix?"
     "Prasklo mu v kajutě vodovodní potrubí a Tuvok křičel, že už ho do kajuty nikdy nechce a že jestli u něj Neelix bude spát, tak skočí z okna a Neelixe vypaří."
     Kathryn se podívala na Chakotaye a zeptala se: " A kde budete spát vy?" Pak si ale uvědomila absurditu tohoto datazu a začala se červenat. Děkovala bohu, že je zrovna na lodi noční režim a osvětlení není valné.
     "No, vlastně jsem myslel, že u sebe v posteli, ale jestli máte nějakou lepší nabídku..." utahoval si z ní Chakotay a vychutnával si jisté potěšení z toho, že její obličej zčervenal ještě víc.
     "No vlastně..." začala horečně uvažovat Kathryn. "A víte, že i možná ano?"
     Tentokrát to byl Chakotay, komu lehce zrudly tváře.
     "Nevím jestli vám tím nějak pomůžu, ale u mě je docela pohodlný gauč." Hned zalitovala svých slov. Jak jen to mohla vyslovit?
     "Tak to musím vyzkoušet, nevěřím," řekl a šibalsky se zahleděl na kapitána, ta se stejným jiskřením pohled opětovala.
      Po vstupu do kapitánovy kajuty Chakotay strnul a s otevřenými ústy se díval na torzo něčeho, co možná kdysi bývalo gaučem. Kathryn se při pohledu na strnulého Chakotaye začala dusit smíchy, dlouho to ale nevydržela a začala se smát na celé kolo a Chakotay se při pohledu na ní přidal také. Pak se kapitán podívala Chakotaiovi do tváře a zeptala se: "Dokázal byste to spravit?"
     A důstojník odvětil: "Máte tady někde Herkula???"
     "Jako Kevina Sorbo?" vzpomněla si kapitán na Parisovy seriálové večery.
     "Ne, jako lepidlo," zavrtěl hlavou Chakotay.
     "No, to jsem nikdy nepotřebovala," odpověděla Kathryn po pravdě. Potom objala Chakotaye kolem pasu. "Kašlem na to, B'Elanna to zítra opraví... půjdem spát do postele."
     "To myslíte vážně, Kathryn?" zeptal se Chakotay a položil svou dlaň na její tvář. Usmála se na něj, ale na tom úsměvu bylo něco zlověstného.
     "No jistě. Já do své a vy do vaší," otočila se a zamířila k sobě do ložnice. "Dobrou noc, Chakotayi."
     Chakotay vycouval dveřmy ven.
     "AUUU!" zařval Tom Paris, když mu Chakotay spadl na ruku.
     "Co tu děláte?" Obořil se na něj první důstojník. "Vy jste nás poslouchal?"
     "Ne, to bych si nedovolil," lhal Paris a mnul si ucho které mu odřeli otevírající se dveře.
     Chakotay na Toma Parise podezřívavě pohlédl , ale nic neřekl a šel do své kajuty. Neelix chrápal jako motorová pila a nezabíralo na něj mlaskání ani mírné zatřepání jeho tělem. Prostě spal jako zabitý a chrápal více a více. Asi po deseti minutách příšerného chrápání ze strany Neelixe se Chakotay zvedl a odešel ven před svou kajutu. Na můstek ani do jídelny se mu nechtělo a tak si sedl na zem před svou kajutu.
     Ani kapitán Janeway nemohla usnout, převracela se z boku na bok a ne a ne usnout. Mohla jsem Chakotaye nechat spát u mě, pomyslela si a v tom jí napadlo, že vlastně už ani neví, jaké to je spát vedle chlapa v posteli. Z vedlejší kajuty se ozvalo příšerné zachrápání. Kathryn rázně vstala, oblékla si župan a zamířila do vedlejší kajuty. Na chodbě málem zakopla o sedícího a klimbajícího Chakotaye.
     "Komandére co tu děláte?" zeptala se s údivem.
     "S Neelixem spát v jedné kajutě prostě nelze," unaveně odpověděl Chakotay. "Pojďte ke mě," zavelela kapitán, berouce komndéra za ruku si ho odváděla k sobě.
     "Tady si lehněte vedle mě," ukázala na svoje lůžko,"ale žádné sexuální úmysly komandére, jako by jsme byli bratr a sestra".
     Chakotay se pousmál: "Ani ve snu by mě nic takového nenapadlo," a se šibalským úsměvem ulehl vedle Kathryn. Kathryn ležela namačkaná u zdi na kraji lůžka, aby snad proboha ani malíčkem nezavadila o Chakotaye a ten si to probůh špatně nevysvětlil. Ten se však klidně a pohodlně rozvaloval na své půlce. Brzy k ránu se Kathryn probudila a ke své hrůze zjistila, že je přitisknutá k Chakotayově tělu a navíc její ruka spočívala na velmi inkriminovaném místě na těle komandéra. I v přítmí kajuty cítila jak se jí hrne krev do tváří, bála se však ruku sundat, aby si to Chakotay špatně nevysvětlil.
     Tenhle trapný moment trval na její vkus až příliš dlouho. Co má proboha udělat? Asi nad ní právě svítila její štastná hvězda, když Chakotay zamumlal nějaký nesmysl ze spaní a otočil se na druhou stranu. Kathryn byla volná. Rychle vylezla z postele. Potřebovala sprchu.
     Samozřejmě, potřebovala sprchu, ale ne sonickou... pořádně studenou sprchu. Zavřela se v koupelně a plácla se přes ruku.
     "Počítači, pusť sprchu. Studenou... ne... ledovou." Na její příkaz se vůbec nic nestalo. "Janewayová strojovně. Nevíte proč mi nefunguje sprcha?"
     "Tady Torres. Přece jsem vám včera říkala, že dnes čistíme trubky. Budete si muset dát sonickou."
     "Uf, zapomněla jsem. Janeway konec." Kathryn protočila panenky a podívala se na sonickou sprchu. To jí ten den ale pěkně začíná...

     Celé dopoledne, co seděla na můstku, se nemohla na Chakotaye ani podívat. Pokaždé, když se její zraky zatoulaly jeho směrem měla pocit, jako by celá zrudla. Chakotay si jejího odtaživého chování všiml, ale raději mlčel a stranil se jí. Sice by ho moc zajímalo co se stalo, že se chová tak podivně, ale staré indiánské pořekadlo mu říkalo, že nemá rýpat do vosího hnízda...
     Po osmihodinové šichtě, kdy Kathryn neustále uhýbala pohledem a rudla jako nos soba Rudolfa nebo opilého Santa Clause, to už Chakotay nevydřžel.
     "Kapitáne, mohl bych s vámi mluvit o samotě?" naklonil se k jejímu křeslu. Kapitán zamrkala a zrudla.
     "Do mé pracovny," zamumlala a zvedla se. V pracovně se usadila do svého křesla. "Tak co máte na srdci, komandére?"
     "Ehm, kapitáne, řeknu to přímo... Udělal jsem vám něco, protože já o ničem nevím..."
     " Ani né tak vy mě, jako já vám." Kathryn to málem vyklouzlo z úst, ale nakonec to zahrála do kouta. Velmi špatného a nevhodného kouta. "Myslím, že jsem se včera příliš unáhlila. Nebylo vhodné, abychom spali spolu v jedné místnosti, natožpak v jedné posteli. Byla to chyba a ta se již nesmí opakovat."
     Chakotay se chtěl zmoci k odpovědi, ale nakonec zavřel pusu, přimhouřil oči a upřímně se naštval. Tenhle Kathrynin povahový rys (měnit názory během hodiny) mu vadil,ale věděl, že s tím nic neudělá. "Ano, madam," odpověděl, otočil se na podpadku a odešel. Kathryn ho až do večera neviděla.

     Začalo se připozdívat a Kathryn si zreplikovala další knihu. Pokoušela se číst, ale ať dělala co dělala, nemohla se soustřediť. Chakotayovo chování jí znervózňovalo a nevěděla, co má čekat. Najednou, bez jakehokoli upozornění, vrazil Chakotay do její kajuty.
     "Čeho je moc, toho je příliš, Kathryn. A já už mám toho chození kolem horké kaše dost." Chakotay vypadal nadmíru rozčilený. Několika dlouhými kroky přešel místnost a klekl si před její křeslo. "Vyřešíme to tady a teď."
     Vzal její ruce do svých a podíval se jí přímo do očí. "Kathryn, myslím, že už dlouho víš, co k tobě citím, ale pro případ, že sis nevšimla... Miluji tě. Jsem ochotný čekat jak dlouho budeš chtít, než se rozhodneš dát nám šanci... ale musím vědět, jestli ty cítíš to samé."
     To ji zaskočilo. Co měla odpovědět? Během několika málo sekud jí proběhly hlavou všechny důvody, proč mu nikdy neřekla co cítí, ale taky si uvědomila, jak silné jsou její city. Tahle situace jí trhala srdce, protože se chystala ho odmítnout a věděla, že to Chakotaye hluboce raní. Otevřela ústa, ale dřív než stačila cokoli vyslovit, Chakotay si ji přitáhl a políbil. Chtěla se vytrhnout a na milisekundu odporovala, ale nemohla odolat. Přijala polibky od muže, kterého doopravdy milovala, a opětovala je se stejnou láskou. Chakotay si nemohl přát lepší odpověď na svoji otázku.
     Katryn přivedla tato její němá odpověď jejích popíraných citů do rozpaků. Cítila jak se jí hrne krev do tváří. Přerušila polibek a oddálila se od něj. Začala nesouvisle koktat: "Vždyť víte, komandére, že jako velící důstojník této lodi nesmím mít žádné osobní závazky. I když bych občas chtěla," dodala už o poznání tišeji.
     "Kathryn, jak jsem již řekl, jsem ochoten čekat. Třeba až do našeho návratu na Zem, ale musím vědět, opravdu musím, co cítíš ty ke mě," laskavě leč neústupně se znovu zeptal Chakotay.
     Kathryn hlavou probíhala spousta myšlenek, její rozum se hádal s jejím srdce. Rozum jí radil odpovědět Chakotayovi jako správný kapitán lodi, že ona k němu nemá žádný vztah, byť by to nebyla pravda. Ale to zpropadené srdce křičelo: "Řekni mu, že ho miluješ, nebraň se tomu, co už dávno víš a po čem toužíš!"
     Zvedla oči a podívala se do těch jeho. Bylo v nich tolik lásky a něhy a vroucnosti, že začínala pomalu a jistě roztávat. Hleděli si navzájem do očí a kdo by je v tu chvíli uviděl, hned by pochopil, že jsou to dva milující se lidé.
     Náhle se ozval hlas poručíka Kima z komunikátoru: " Kapitáne objevili jsme podivnou anomálii ve vzdálenosti deset světelných let. Můžete přijít na můstek?"
     Kathryn potřásla hlavou, jako by se probouzela ze sna a odpověděla: "Už jdu a komandér Chakotay také."

     Jen co dorazili na můstek, loď se divoce otřásla.
     "Je to nějaká šoková vlna. Její zdroj je v té mlhovině."
     "Jak jsme daleko?"
     "Pět světelných let."
     "To by na nás nemělo mít vliv," Chakotay se posadil do křesla a otevřel kontrolní panel.
     "To máte pravdu..."
     "Kapitáne, blíží se k nám další šoková vlna. Je podstatně silnější a rychlejší."
     Kathryn nestihla na Kima ani zareagovat. Hlavní obrazovka se rozzářila, když vlna dosáhla předních senzorů lodi. Vypadalo to, jako by Voyager explodoval. A pak najednou bylo ticho. Jen praskající elektřina zvěstovala otřesný stav lodi. Kathryn se dostala na kolena. Přes hustý dým skoro nic neviděla. Zašátrala okolo sebe a nahmatala něčí ruku. Byla si jistá, že je Chakotaye. A taky si byla jistá, že ten trám na té ruce, je ze stropního nosníku...
     Ne, ne, ne! křičela její mysl, tohle už ne, tohle se už stát nesmí.
     Kathryn začala panikařit. Držela Chakotayovu ruku ve své a nebyla schopná se pohnout. Než se stačila vzpamatovat, ucítila na sobě něčí ruce jak jí táhnou pryč. Pohlédla nad sebe do modrých očí Toma Parise. Posadil jí na zem kousek od jejího křesla a vrhnul se společně s Tuvokem a Harrym k trámu. Zatímco ho začali zvedat, Kathryn se zvedla a přeběhla k Tuvokově konzoli. Štíty nefungovaly, braně taky ne a všechny varovné kontrolky zuřivě blikaly.
     "Janeway strojovně," aktivovala kapitán vnitřní komunikaci, jednu z posledních funkčních věcí na lodi. Uslyšela kovový zvuk jak její důstojníci pohnuli s trámem. Soustředila svůj zrak na konzoli před sebou.
     "Tady Torres," ozval se z druhé konce linky B'Elanny hlas. "Kapitáne, máme tu opravdu vážné problémy s warpjádrem, bylo by lepší, kdyby jste evakuovala loď."
     "Nemůžem jen vyhodit jádro?" Kathryn se podívala přes můstek. Tom, Harry a Tuvok pohli s železnou konstrukcí jen o kousek, pokud by evakuovali loď, nestihli by to...
     "Ne, madam, mechanismus je požkozen. Pokusím se to spravit. Zůstane tu se mnou několik dobrovolníků."
     "Rozumím. Posádko, hovoří kapitán. Nařizuji okamžitou evakuaci."
     Posádka můstku se nahrnula k turbovýtahu.
     "Harry, Tome, Tuvoku," zavolala na ně a ukázala na dveře od výtahu. Důstojníci přikývli a vydali s k němu. Až na Toma.
     "Poručíku?"
     "Dokud je B'Elanna tam dole, tak zůstávám. Vy taky nikam nejdete, pokud vím."
     Kapitán se na něj podívala a neznatelně přikývla. Stoupla si vedle něj a společně se pokoušeli s konstrukcí pohnout.
     Bylo to marné snažení. Dva to nezvládnou. Janeway se nešťastně sesunula na podlahu vedle Chakotaye. Držela ho za ruku a hladila po hlavě. Do očí se jí vlily slzy. Ani se nesnažila je zastavit. Nechtěla teď být silný kapitán. Tom Paris si k ní přikleknul a objal ji kolem ramen.
     "Tome, prosím, jděte do strojovny. B'Elanna asi bude potřebovat veškerou pomoc. A nejen tu."
     "Kapitáne..."
     "Jděte, prosím, chci být osamotě." Lhala. Co by teď dala za společnost. Co by dala za chvíli v té kajutě, kdy se s Chakotayem políbila. Hřbetem ruky si otřela slzy.
     "Ne, nejdu," odmínul Paris.
     "Dobrá tedy, pokusíme se tedy najít lékárnicku. A nějakou páku, kterou sundáme tu konstrukci."
     Parisovi nedalo práci najít požadovanou lékárničku. Vytáhl trikordér a přeskenoval Chakotayovo tělo.
     "Má vnitřní i vnější zranění. Jedna plíce zkolabovala. Zlomeniny končetin..." Každou další diagnózou jako by do Kathryn zabodával nůž. "...i když sundáme ten trám, neodejdeme odtud."
     Kathryn se nadechla k odpovědi. Znovu překontrolovala panel, u kterého zkoušela zprovoznit transportér. Bez efektu.
     "Kapitáne!" Parisův hlas zněl velice naléhavě. Nemusela dlouho přemýšlet aby věděla že jde o Chakotaye. Jak nejrychleji to šlo, dopracovala se až k němu. Paris se usmíval.
     "Chakotayi, jen klid, nesnažte semluvit."
     "Co se... O můj Bože." Kathryn si klekla k prvnímu důstojníkovi. Viděla v jeho očích zděšení. Chytila ho za ruku a usmála se tak nejlíbezněji, jak to nyní šlo.
     "Co - se" Chakotay zasténal. "Ne - můžu - se - hýba-"
     "Jen klid, to bude dobrý, Tom vám dá něco proti bolesti. Dostane vás odtud."
     "Kapitáne, začínám s pokusem zachránit jádro, takže pokud dovolíte chci..." chtěla Torres a schválit postup.
     "Udělejte co je třeba B'Elanno, nechávám to na vás." Janeway se otočila na Parise. "Pokusíte se prosím opravit ten transportér?"
     "Ano kapitáne." Vydal se k Harryho konzoli. "A madam, pokuste se ho udržet při vědomí."
     "Slyšel jste, komandére, teď tu budeme spolu ano?" Chakotay jí slyšel, ale mrákoty se ho začínaly znovu zmocňovat.
     "Hej, komandére. Co ta naše poslední rozmluva u mě v kajutě, co?" Nemohla dál bránit slzám, přemáhal jí žal. "Řekl jste, že se na mě budete čekat." Vzala jeho tváře do svých rukou. "Já vás ale nechci nechat čekat, povím vám odpověď na vaši otázku, ale musíte teď zůstat se mnou. Až budeme v bezpečí na ošetřovně, povím vám vše, co cítím, ale teď tu proboha zůstaňte." Vzlykala, ale Chakotay jako by jí neslyšel. Strop nad ním se zkoupl a zavřel oči.
     "Né!" zařvala Kathryn. Paris zvedl hlavu od konzole. "To teda ne." Sehnula se a políbila ho. Ač se to zdá neuvěřitelné, Chakotay opět otevřel oči.
     "Kathryn..." řekl tiše Chakotay. "Víš jak nás Paris zdrbne?"
     I přes slzy se pokusila usmát. "Na tom teď nezáleží. Teď tě odsud musíme dostat."
     "Měli byste mě tu nechat a jít."
     "Ani náhdou. Poslouchej... slíbil si mi, že mě nikdy nenecháš samotnou. Tak se teď nepokoušej z toho vyklouznout," naklonila se k němu a pohladila prsty jeho tetování.
     "Kapitáne," ozval se Tom. Podívala se na něj. "Dostal jsem nápad. Použijeme transportéry v Deltaplánu. Půjdu do loděnice a transportuji vás tam."
     "Tome, vy jste génius! Ať tam s vámi počká doktor."
     Když osaměli, Kathryn Chakotaye ještě jednou políbila. "Dám ti něco proti bolesti." Položila ruku na koberec, aby se mohla zdvyhnout. Zarazila se, když sáhla do něčeho mokrého a mazlavého. Posvítila si na to místo. Před ní byla kaluž krve. Rychle klepla na komunikátor. "Tome, pospěšte si, Chakotay krvácí."
     Paris se dal do sprintu. Hlas jeho kapitána zněl v komunikátoru tak zoufale. Nikdy by nevěřil že tohle kdy uslyší od kapitána Kathryn Janeway. "Už tam budu."
     Chakotay se rozkašlal. Z koutku úst se mu vyronila krev. Kathryn cítila že teď už panice podlehla. Pak pocítila jemné brnění transportního paprsku.

     Zhmotnili se v zadní místnosti Deltaplánu, přímo před doktorem a Tomem. Ti Chakotaye opatrně zvedli a položili na biolůžko. Kathryn jen napůl vnímala mumraj, který vypukl, když Doktor a Tom začali bojovat o Chakotayův život.
     Schoulila se do klubíčka v rohu místnosti a snažila se být nenápadná a pokud možno i neviditelná. Nemohla se ani podívat před sebe, bála se, že uvidí, co vidět nechtěla. Doléhaly k ní jen Doktorovy a Tomovy hlasy. Nevěštily nic dobrého. Doktor si stěžoval, že tady nemá potřebné vybavení, že se teď nedostane na ošetřovnu... Nechtěla to poslouchat. Topila se ve vlastních slzách a svět okolo jí přestal zajímat. Přála si jen, aby jí Bůh (a nebo kterákoli jiná mocná bytost) nechala Chakotaye na tomto světě..
     V tu chvíli litovala jen jedné věci - že jejich vztahu nikdy nedala šanci, že měla takový strach, že se stane právě tohle. Nikdy to ani nezkusila, schovávala se za zbytečnou zeď z pravidel Hvězdné flotily, za to, že jako kapitán si nemůže dovolit osobní život. A to všechno jen ze strachu, že až tohle příjde, až tu bude ta možnost, že ho ztratí, tak to bude bolet. A nyní, když na to došlo, poznala, jak bláhová byla, když si myslela, že jí to nějak pomůže. Bolelo to o to víc.
     Poprvé si uvědomila, že její city budou vždycky stejné, ať už budou jen přátelé nebo něco víc.
     Z myšlenek jí vytrhl ruch na druhé straně místnosti. Doktorova snaha o oživení komandéra Chakotaye vrcholila. "Kapitáne rychle sem," zavelel Doktor, jako by on byl na lodi velitelem.
     Tentokrát to ale Kathryn nevnímala a rozběhla se k nim. Chakotay ztěžka otvíral oči, mezitím doktor vysvětloval kapitánovi, jak se věci mají. "Podařilo se mi sice nyní komandéra stabilizivat, ale s nedostatkem prostředků k jeho vyléčení to nevidím slibně. Tak čtyřicen na šedesát procent," říkal Doktor, aniž by si vůbec uvědomil, že ho Chakotay vnímá. Naštěstí ho Tom Paris vyzval k obhlídce dalších raněných. Kapitána s komandérem zanechali prozatím v zadní místnosti Deltaplánu. "Kathryn," sotva slyšitelně zašeptal Chakotay.
     "Tichoučko, nemluv, musíš si šetřit síly k uzdravení," hned ho přerušila láskyplným gestem kapitán. Pohladila ho po tváři a něžně uchopila za ruku.
     Náhle však Voyager opět zasáhl elektrický výboj z neznámé anomálie. Celá loď se zachvěla pod mohutným úderem.
     Loď se neroztrhla, ani neexplodovala na milion kousíčku, jen ten otřes.
     Kathryn se usmála. "Tak vida, B'ellaně se to podařilo."
     A jako v odpoveď slyšela z komunikace hlas poručíka. "Kapitáne, loď máme prozatím zajištěnou. Jádro vyhodit nemusíme. Teď se pokusíme zprovoznit alepoň částečný impuls a odletět odtud do bezpečné vzdálenosti."
     "Souhlasím poručíku. Děkuji."
     Kapitán úlevou zavřela oči.
     "Dlu-žíte mi odpověď..."
     Kapitán se podívala na Chakotaye. Nevěděla o čem mluví.
     "Na můstku jste mi řekla, že mi dáte odpověď na mou otázku..."
     "Ach tak..." Kathryn se usmála. Na malou chvíli ji napadlo, že se zase vymluví. Pak si vzpomněla na to, co si uvědomila před malou chvílí a naklonila se nad Chakotaye.
     "Kdysi, jsem chtěla definovat parametry našeho vztahu. Třeba je dnes dodefinujeme. Mohu vám vyprávět příběh, starou legendu mého života..."
     "Jseš si jista, že to vydržím až do konce?" pokusil se o žert Chakotay. Kathryn se na něj nesouhlasně podívala.
     "O tom ani nežertuj. Dobře, pokusím se být stručná..." vzala jeho ruku do své, zatímco druhou hladila jeho vlasy. "Kdysi dávno, když jsem byla naivnější než teď, jsem si myslela, že parametry a definice nějak změní to, jak se cítím. Ale... mýlila jsem se. A za to ti asi dlužím omluvu. Správná odpověď, to, co jsem měla říct už dávno je... Ano, miluji tě..."
     "To si budu muset zapsat do deniku..." usmál se Chakotay jak to jen šlo. Kathryn se k němu nahnula a políbila ho na čelo.
     "Nejsem já hloupá, čekat tak dlouho, když je to tak snadné říci?" Políbila ho na rty. "Musíš mít žízeň. Počkej chvíli." Vstala a šla k replikátoru.
     "Kathryn..." Chakotay ji slabě zavolal zpět.
     "Co se děje?!" Vrátila se k němu. Zdál se jí najednou nějaký bledší a monitor u jeho hlavy začal splašeně blikat.
     "-Doktor-" Kathryn pozorovala jak mu modrají rty.
     "Janeway Doktorovi. Potřebujeme nutně vaši pomoc!"
     Chakotay zavřel oči.
     "Dokotre!"
     "Už to bude kapitáne..." Ozvalo se z interkomu. "Budeme Chakotaye transportovat na ošetřovnu." Tělo Chakotaye se před ní rozplynulo v transportním paprsku. Kathryn se rozběhla na ošetřovnu.

     Když dorazila na ošetřovnu, sotva popadala dech. Ještě stála ve dveřích a už jí Doktor sděloval nejnovější poznatky, které právě zjišťoval trikodérem: "Komandér má rupturu sleziny a s tím související vnitřní krvácení, spoustu vnějších zranění, rozdrcenou kyčel a neustále mu klesá tlak. Musím ho ihned operovat, ale po pravdě nevím, jestli operaci přežije. Pokud ano, dám ho ochranného lůžka a budeme muset čekat. Snad vydrží, je to silný chlap a po svých indiánských předcích má pevnou vůli. Dám vám vědět, jak to dopadne." S těmi to slovy Doktor vypoklonkoval kapitána Janeway ven na chodbu.
     Kathryn šla pomalu chodbou směrem k turbovýtahu a nevnímala ten shon a ruch kolem. Posádka se po zjištění všech závad dala do oprav. Když došla na můstek, právě četa odklízela trosky. Tom Paris seděl za kormidlem a přes všechen ten chaos se snažil loď řídit. B'Elanna se opět opravdu vyznamenala, znovu dokázala, že její jmenování bylo pro loď velikým přínosem. Voyager pokojně letěl klidným vesmírem.
     Katrhyn sestoupila k něčemu, co bývalo velitelským křeslem a vedle něho spatřila obrovskou kaluž krve. Až jí zatrnulo u srdce, když si uvědomila, že je to krev Chakotaye. Do očí se jí draly slzy a strach o milovaného komandéra zaplavil celou její bytost. Na můstek vstoupil Tuvok a chtěl kapitánovi podat hlášení o škodách na lodi. Ta ho ovšem zadržela pohybem ruky, omluvila se a odešla do své pracovny. Tuvok jí sledoval, zdálo se, že na něho až nebývale chápavým pohledem. Samozřejmě jako celá posádka věděl, že je na tom komandér Chakotay zle. Ve své pracovně se Kathryn sesunala na pohovku a rozbrečela se jako malá holka.
     Tenhle okamžik jí připomenul, že je v tomhle kvadrantu opravdu sama. Nemá si tady komu pobrečet na rameni, nemá si s kým povídat o osobních záležitostech. Hradba kapitánské hodnosti k ní nikoho nepustí natolik, aby si s ní mohl připadat rovnocenný. Vlastně tu někdo je. Sama musela Chakotaye obdivovat jak mohl vydržet tak dlouho její aroganci. Chtěla zavolat na šetřovnu a zeptat se, ale pak si uvědomila, že je to teprve deset minut co opustila ošetřovnu. Najednou nevěděla co dělat. Neměla chuť starat se teď o loď. Věděla, že to Tuvok a B'Elanna zvládnou. Schoulila se do klubíčka a pozorovala minuty jak ubíhají. Připadala se bezcenná a bezmocná.
     Minuty se vlekly. Skoro jako by se čas zastavil a schválně ji nechal v jejím utrpení co nejdéle."Ale patří mi to. Za to všechno. Za ty chvíle předstíraného nezájmu. Za ty chvíle, kdy mi stál nablízku a já předstírala, že jsem silná, i když bych se nejradši schoulila do jeho náručí a nechala všechny starosti na něm." Pomyslela si. Myšlenky a vzpomínky se slily v jeden mocný proud a vířily jí hlavou. A každá krásná vzpomínka na promarněný okamžik byla jako dýka, kterou ji právě vráží někdo do srdce.
     Ležela takhle dlouho. Když se jí podařilo konečně zastavit slzy, vstala a nechala si zreplikovat kávu. V tom někdo zazvonil.
     Vzala do ruky hrnek s kávou a přešla k oknu. Hvězdy téměř neubíhaly, loď se kvůli opravám pohybovala impulzní rychlostí.
     "Doktor má už všechno pod kontrolou kapitáne. Komandér bude v pořádku," řekl Tom a poodstoupil od dveří, aby se zavřely. "Chtěl jsem vám to říct osobně. Také jsem chtěl říct... k tomu, co se dnes stalo na můstku... nikomu nic neřeknu."
     "Díky, Tome. Mužete jít. Řekněte Doktorovi, že za chvíli příjdu na ošetřovnu," ani se na něj od okna neotočila. Ale i přesto Tom přikývl a opustil její kajutu.
     Kapitán pomalu vešla na ošetřovnu. Místnost byla setmělá. Doktor stál u jednoho z biolůžek a pracoval. Kapitána si všiml až ve chvíli, kdy začala nervózně procházet místnost. Chakotaye ani na jednom z lůžek najít nemohla.
     "Madam."
     "U, doktore, ja hledím-"
     "Ach, jistě. Komandér Chakotay tu už není, potřeboval jsem biolůžka pro své další pacienty. Nechal jsem ho přenést do místnosti 17, kde jsme zřídili něco jako pooperační oddělení. Říkal jsem snad už tisíckrát, že větší prostory pro ošetřonu-"
     Kapitán ho už nevnímala. Zmizela kdesi za rohem dveří.

     V místnosti 17 bylo několik lůžek s pacienty. Mladá praporčice zdravotního týmu mezi nimi procházela. Kapitán si Chakotaye našla okamžitě. Spal. A tak se jen posadila vedle na zem a pozorovala ho jak spí. A říkala si, že až se vzbudí, tak všechno už bude jinak. Seděla tam asi půl hodiny. Poté vstala a vydala se do své kajuty. Konečně mohla klidně spát.

     Druhý den byl Chakotay propuštěn z lékařské péče do své kajuty. Měl sice ještě zdravotní volno a doktor mu nakázal odpočinek, ale bylo mu už o dost lépe. Zrovna si replikoval bylinkový čaj, když se ozval zvonek.
     "Dále." Nepřekvapilo ho, že osobou za jeho dveřmi byla Kathryn Janeway.
     A hned se rozčílila: "Jakto, že neležíte?! Doktor říkal klid! Tak máte ležet v posteli a ani se nehýbat."
     Chakotay se podíval na Kathryn a koutky úst se mu cukaly. Kdyby ho nebolel celý hrudník, asi by se rozesmál. Takhle jenom pobaveně odvětil: "Ale čaj se mi nenaservíruje do žaludku sám. Tak daleko ještě naše technologie nepokročila."
     Kathryn zjihla a najednou nevěděla kam s očima. Přistoupila pomalu blíž a tiše dodala: "Měl jste zavolat. Naše století už zná komunikátory."
     Chakotay se ale nehodlal vzdát bez boje a tak si neodpustil poznamenat: "A od kdy kapitáni dělají chůvy?" Náhle ale poznal, jak hloupý to byl vtip. Kathryn při jeho slovech zbledla a zachvěla se. Chakotay přemohl bolest a vzal ji něžně okolo ramen a posadil ji na postel. Najednou byla jakoby duchem nepřítomná a z těch krasných očí se začaly valit slzy. Chakotay si sedl hned naproti ní a chtěl něco říct. Něco, co by to dokázalo vymazat jeho slova, alespoň nějakou hloupou omluvu. Ale nakonec se rozhodl pro jedinou věc, ktera snad mohla pomoci. Setřel ji prstem slzy, obejmul ji a něžně polibil...
     Kathryn cítila, jak se jí chvějí rty. Cítila jeho ruce na svých zádech a konečky svých prstů vnímla jeho kůži. Její ruka putovala po jeho paži na ramena, za krk a pak po páteři dolů. Lehce vklouzla pod lem kalhot a sjížděla níže. Na moment se zastavila a znovu přezkoumala kůži pod levou ledvinou. Hrubé zvlnění upoutalo její pozornost natolik, že přestala Chakotaye líbat.
     "Co máš tady dole?"
     "Ou" Chakotay se zamračil. "Doktor nedokázal odstranit jizvu po operaci. Bohužel je na místě kde jsem měl tetování..."
     "Tetování?! Kolik jich vlastně ještě máš?" uchechtla se Kathryn. "Ale teď vážně... Měl by jsi ležet," dodala skoro mateřsky.
     Usmál se a velice pomalu se zvedl. Kathryn si nemohla nevšimnout, jaké problémy mu dělá pohyb. Zamrzelo ji, že nepřisla dříve.
     "Víš, mám teď tak trochu volno. Takže ti tu chůvu budu dělat."
     "Kathryn, to byl ode mě opravdu hloupý žert."
     "Dobře, můžu říct Tomovi, uvolním ho ze služby aby se mohl..."
     "To bys mi neudělala."
     "Pokud nebudu muset." Přikryla mu nohy a šibalsky se usmála.
     "Vzdávám se." Usmál se Chakotay a opřel se o polštáře
     "Když jsem tedy ta chůva, tak bych Ti mohla předčítat. Co mám zreplikovat za knihu?" zeptala se s lišáckým úsměvem Kathryn.
     "Co takhle kamasútru?" vypadlo Chakotayovi z úst. Tvářil se však velice nevině.
     "Tu Ti raději předvedu osobně, až budeš zcela v pořádku," kontrovala zcela bezprostředně kapitán. "Teď zreplikuji něco o rekonvalescenci pacienta," řekla a vstala a zamířila k replikátoru. Než však stačila udělat první krok, Chakotayova ruka jí něžně přitáhla k sobě. S ohýnkem v očích na ní pohlédl a zašeptal: "Předvedeš mi tu kamasútru celou, stránku po stránce".
     Janeway zašátrala v paměti. "A četl jsi už někdy katrasútru?"
     "No, vlastně ani ne, ale hodně jsem o ní slyšel," odpověděl Chakotay.
     "No, možná pár věcí bych předvést mohla," usmála se šibalsky Kathryn. "Ale teď by jsi měl opravdu spát."
     "No dobře," řekl a zavřel oči. "Zůstaneš tu se mnou?"
     "Budu hned tamhle na pohovce," ukázala na lehátko oproti Chakotayově posteli.
     "Já myslel tady v posteli. Slibuju, že budu hodný pacient," prosebně se na ni podíval. Kathryn pomalu přikývla. Sundala si boty a lehla si vedle něj. Přitáhl jí k sobě a během několika minut usnul. Což se Kathryn vůbec nedařilo.
     Nevěděla co dělat. Koukala chvíli na strop, pak na Chakotaye. Prsty ho šimrala po tváři. A cítila se naprosto spokojená. Proč se jen o tohle tak dlouho ochuzovala?
     Ale už se dlouho ochuzovat nebude. Jen co se Chakotayovi udělá lépe, dostojí svých slov, ať už těm, co si řekla tiše sama sobě, nebo nahlas své lásce.
     A jak uvažovala nad plány do jejich blízké i vzdálenější budoucnosti, ukolébal ji jeho klidný dech do spánku.

     Probudila se. Ještě než otevřela oči měla lehký pocit dezorientace. Tlumené noční světlo svítilo z druhé strany než byla zvyklá, lůžkoviny v posteli měly zvláštní, velmi povědomou a příjemnou vůni,která ale nepatřila jí. I obvyklé lodní zvuky tu zněly poněkud jinak.
     Když konečně otevřela zalepené oči, poznala čím to bylo. Nebyla ve své kajutě. Kraťoulinký záchvěv paniky rychle odezněl. Toto byla Chakotayova kajuta a ona ležela v jeho posteli, obklopena jeho vůní. Pousmála se, když si vybavila, jak se do té postele dostala.
     Otočila se na druhý bok. Chakotay tam však nebyl, její ruka nahmátla jen prázdné vystydlé místo. To ji rychle zbavilo posledních stop spánku.
     Kam se poděl? Vždyť se stále sotva mohl hýbat. Zaposlouchala se, jestli náhodou neuslyší nějaké zvuky z koupelny, ale nic. Tam nebyl.
     "Janeway Chakotayovi," zavolala jej komunikátorem.
     Místo něj se však ozval Holodoktor. "Právě podstupuje hloubkovou fyzioterapii a nemůže vám odpovědět," vysvětloval hluboce znepokojené Kathryn, která pod dojmem nedávných událostí viděla za každou návštěvou lékaře jen to nejhorší.
     "Jak dlouho bude ještě trvat?" vyzvídala.
     "Řekl jsem přece, že jde o hloubkovou fyzioterapii," řekl doktor dost nepříjemně. "Komandér utrpěl vážná zranění, mnohá z nich potřebují pořádně doléčit. A ačkoliv medicína udělala za posledních několik desetiletí velké pokroky, tak rozsáhlou regenerativní proceduru nezvládneme rychleji než za několik hodin-"
     "K věci, doktore. Za jak dlouho bude komandér v pořádku?" I přes zdi a několik podlah dokázala vidět doktorův uražený a ublížený obličej za to, že mu skočila do řeči.
     "Nejméně pět hodin, kapitáne," odpověděl značně upjatě.
     "Mohu jej do té doby vidět?" Věděla, že by mohla kdykoliv, ale byla si i vědoma toho, že by za určitých okolností mohla spíš překážet. A kdo ví, jestli to nebyl i tento případ.
     "Ve vší úctě, kapitáne," vida, doktor se začíná učit slušnosti, "tu je tolik zraněných, že byste jen zavazela. Doktor konec." Ne, kdepak. Z doktora nikdy diplomat nebude.
     Pět hodin, povzdechla si. No aspoň že pak bude Chakotayovi lépe. Do té doby by mohla sihnout nareplikovat Kamasútru a pro inspiraci si ji prolistovat. Chtělo by to nějaké vydání s kvalitními obrázky. Přesto co si vybavovala různé pozice, jí bylo čímdál jasnější, že pro začátek - ať už se odehraje cokoliv - nebude volit nic extravagantního. Třeba aková 69 ve vertikálním směru rozhodně nebyla poloha, kterou by preferovala. Ne při této gravitaci. Asi bude nejlepší zvolit něco klasičtějšího...
     A když je u té klasiky, asi by se mohla připravit i jinak. Mohla by se mezitím vykoupat a převléci do něčeho vhodnějšího než uniforma, ve které usla. Rovněž by si mohla rozpustit vlasy. Je přece mimo službu, nemusí být přece za všech okolností tak přísně předpisová.

     Chakotay byl na cestě do kajuty. Oproti včerejšku a ránu se cítil nesrovnatelně lépe, i jizvy již byly nahrazeny plně regerenovanou tkání. Byl připraven na cokoliv, co teď mohlo přijít. Dnes mu přece Kathryn slíbila, že mu bude dělat chůvu a že se o něj postará. Nuže, vezme ji tedy za slovo a využije její nabídky, i když už to de facto nebylo nutné. Přesto, nebo právě proto, z toho měl tak trochu špatné svědomí. Jenže ta bolest ráno po probuzení byla nesnesitelná. Kdyby s tím něco neudělal, kdyby nezašel na ošetřovnu, celý den by s ním absolutně nic nebylo. Ono to není žádný med, když vám opět dislokované zlomené žebro dráždí nervový svazek vedoucí do míchy.
     Teď už by ale vše mělo být v pořádku. A to dvojnásob, neboť jak vyrozuměl ze vzkazu, co dostal po terapii od Doktora, Kathryn na něj čekala v kajutě. Jen to samotné pomyšlení způsobilo, že svůj krok zrychlil, o dechu a srdečním tepu ani nemluvě.
     Konečně byl zde! Dveře rozpoznaly jeho přítomnost a otevřely se. Setrvačností ušel ještě tolik, aby se za ním stačily i zavřít, ale pak ustrnul.
     V místnosti bylo přítmí, jediné světlo vydávaly svíčky. Většina z nich byla v kulovitých dózách a jejich svit se lámal na vybroušených plochách, čímž vrhaly na stěny roztodivné vzory. Na stole však byly dvě vysoké, štíhlé šroubovité svíce a mezi nimi miska s ovocem, které vypadalo a chutnalo jako oranžový kříženec maliny a jahody. Jak že tomu Neelix říkal? Nebyl si schopen vzpomenout, neboť na pohovce poloseděla pololežela Ona.
     Měla rozpuštěné vlasy, které ji v měkkých vlnách spadaly dolů přes prsa a ramena. Oblečenu měla dlouhou saténovou noční košilku, jejíž barva v tomto osvětlení byla smetanově meruňková, jen o pár odstínů světlejší než její sametová kůže. Delikátní vzorek proužků spojujíchích přední a zadní díl dával vyniknout jejím liniím a křivkám. Díky nim mohl rovněž spatřit, že tato košilka byla také to jediné, co na sobě měla.
     Usmála se na něj. Pomalu ladně vstala a přešla ke komodě, na níž stály dvě skleničky, nádoba s ledem a v ní láhev sektu.
     "Cítíš se už lépe?" zeptala se, když se zručně vypořádávala se zátkou. Líbilo se jí, jak je její většinou vyrovnaný první důstojník najednou zaskočen. A ještě víc se jí líbilo, že mu to způsobila ona.
     Chakotay nebyl skutečně schopen slov. A tak po chvíli souboje s vlastními hlasivkami jen přikývl a pak od ní přijal skleničku.
     "Na co to bude?" zeptala se a podívala se mu do očí. Viděl, jak jí v nich jí zaplály ohníčky, a nebyl si jist, zda všechno to jsou jen odlesky světel svíček.
     Na tebe, na tvou krásu, na tvou odvahu, moudrost a tvé odhodlání, s jakým vedeš tuto loď... Napadly ho tisíce připistků oslavující tuto úžasnou ženu, ale byl schopen ze sebe dostat pouze tichý výdech.
     "Co na Kamasútru?" navrhla.
     Ano, definitivně ne vše jsou jen odrazy svíček.
     Zvedl svou skleničku a bezeslov s přípitkem souhlasil. Jemně zvonivé cinknutí skla vytrhlo konečně Chakotaye z jeho ztrnulosti a trochu se napil. Praskající bublinky sektu jej na jazyku svědivě štípaly, nápoj však chutnal lahodně. Jeden by ani nevěřil, že by něco takového mohlo být stvořeno replikátorem. Nebo nebylo? Viděl přece láhev...
     Veškeré tyto otázky však zmizely spolu s tím, jak jej uchopila za ruku a vedla k pohovce.
     Tam mu vzala jeho nápoj a spolu se svým jej položila na stolek vedle mísy s ovocem. Pak jej zatlačila, aby si sedl a sama se mu bokem posadila do klína. S potěšením zaregistrovala zpevňující se vybouleninu v jeho kalhotách.
     "Jak zjišťuji, tak jsi se opravdu zotavil," utahovala si z něj dobrácky šeptem přímo do ucha, tak, že se jej její rty zletma dotýkaly, zatímco rukou přejela rýsující se erekci.
     Chakotay se zprudka nadechl, jako by jej to téměř bolelo. Zároveň jej to probralo z jeho úžasu. Konečně mu došlo, že se mu tohle nezdá, i když to jako sen vypadalo, a sevřel Kathryn pevně v náručí. Už ji nechtěl nikdy ztratit, nikdy pustit. Protože, co kdyby...?
     Ta mu, s jednou rukou kolem jeho ramen a druhou v jeho vlasech, oplácela objetí neméně vřele. Po chvíli jej políbla na spánek, pak na čelo, líci a špičku nosu. Před dalším logickým krokem, polibkem na rty, se však oba zarazili. Oběma bylo jasné, že pak by nebylo cesty zpět. Že oheň, který v nich planul, by se pak rozhořel natolik, že by nešel uhasit, jen by se muselo čekat, než stráví sám sebe.
     Pak ale oba jakoby na nějaký smluvený signál odhodili své poslední obavy stranou. Jejich rty se setkaly, bezprostředně následovány jazyky. Celý okolní vesmír pro ně ztratil význam, jediné na čem záleželo byli oni dva, spolu, tady a teď. Tak dlouho čekali, tak dlouho si odpírali blízkost toho druhého, tak dlouho zapírali co jeden k druhému cítí, že teď vše muselo jít ven. A to rychle, neboť déle to už nebyli schopni unést.
     Zakrátko divoké polibky a objetí a hlazení přestaly stačit. Jejich ruce zabloudily pod oblečení. Chakotay pevně uchopil Kathryn a přiměl ji, aby si na něj sedla obkročmo. Přitom zajel díky vysokému rozparku nahoru po jejích stehnech až na zadek. Prohnětl její nádherně tvarované pevné půlky, sevřel je a přitiskl si ji tlakem na ně víc do klína. Kathryn, která se z něj mezitím snažila dostat vrchní části uniformy, tiše zasténala, když dosedla na tvrdou, tepající, v kalhotech stísněnou erekci. Jejich ústa se na chvíli rozdělila jedině aby z něj mohla stáhlnout šedé triko. Pak se zkoumavými prsty rozběhla po jeho zřetelně definované hladké hrudi a sledovala tak hru jeho svalů. Přejela mu přitom přes bradavky, což v něm vyvolalo mnoho libých pocitů. Rozhodl se, že jí to oplatí obdobně.
     Zatímco ji pevně pod košilí objal jednou rukou kolem pasu, druhou vytáhl a dotkl se jejího obličeje. Nejprve jí palcem pohladil po tváři, pak pomalu sklouzl po krku až do výstřihu. Obrýsoval lem košilky, soustředil se na rozdíl mezi strukturou její kůže a saténu. Poté zamířil níž a přejel přes ňadro. Pod látkou se jasně rýsovala vystupující ztvrdlá bradavka. Několikrát ji prsty obkroužil. Potěšeně zaregistroval, jak se Kathryn zrychlil dech. Když pak bradavku jemně sevřel, potěšeně skoro zapředla. Zkusmo ji sevřel pevněji a zároveň s tím ňadro promnul.
     Tlumeně vykřikla, zaklonila se vzad a pánví mu vyšla vstříc. Každý jeho dotyk jí přinášel rozkoš, po které tak dlouho toužila a hladověla a nyní, když byla zde, se jí naplno oddávala. Když se k ní sklonil, aby ji políbil na krku, nedočkavě se zachvěla. A když se tak opravdu stalo, zalila celé její tělo vlna příjemného horka. Zasténala a pevně se k němu celá přitiskla. Drobná změna polohy způsobila, že vlhkost z jejího klína vytekla ven a vsákla se Chakotayovi do kalhot. Rovněž vzduch se naplnil její vůní.
     Záhy si oba uvědomili, že jsou více než připraveni. Ustanuli ve své dosavadní činnosti a vyměnili si dlouhý pohled. Už byli tak blízko a stále tomu tak docela nevěřili. Zadýchaní od vzrušení se snažili z očí číst myšlenky toho druhého.
     Pak Kathryn uchopila jeho ruce a vedla je po svých stehnech vzhůru. Zároveň tak vykasávala vzhůru saténovou košili. Bylo jen záležitostí okamžiků, kdy byla zcela nahá. Chakotay se pohodlně opřel a prohlížel si ji. Jeho ruce ji přitom prozkoumávaly stejně pečlivě jako jeho zrak.
     Byla tak nádherná! Její hebká bledá kůže získala vzrušením růžový nádech, vlasy jí měkce splývaly po zádech a díky svícím za nimi vypadaly jako tekuté zlato.
     I Kathryn byla uchvácena tím, co viděla. Ta touha v jeho očích... byla tam stále, ale až teprve teď ji doopravdy spatřila. A z jeho potem lehce zaroseného těla vyzařovalo zvoucí teplo. Neodolala a dotkla se jej uprostřed hrudi. Její prsty pomalu putovaly dolů, až k poklopci. Opatrně jej rozepla. Chakotay tlumeně zasténal, když se jeho nalitý úd zbavil útisku a hrdě se vzpínal ve spodním prádle. Rozhodla se, že to napraví. S jeho drobnou asistencí mu stáhla kalhoty i spodky až do půli stehen. Na to, aby udělala víc, byli oba příliš nedočkaví.
     Jejich ústa se opět setkala v hladovém polibku. Kathryn už na nic víc nečekala a nasedla na ztopořený penis. Oba nahlas zasténali. Chakotay ji pevně uchopil za boky a přitiskl ji po celé své délce až dolů. Pasovali do sebe naprosto dokonale. Téměř úplně se z něj odtáhla a opět v jeho klíně klesla.
     To tření, to naplnění! Tak dlouho jí to chybělo, tak dlouho...
     I Chakotay žasl, jak dlouho si tohle hloupě a zbytečně odpíral. Jak si kdy mohl myslet, že v osamělých nocích plných touhy po této úžasné ženě mu může jeho ruka dostatečnou náhradou? Jí se přece nemůže nic vyrovnat, nic ji nahradit. Nic přece nevoní, nechutná a nevypadá jako ona. A teď je tu s ním a on v ní, v jejích hebkých horkých pevných útrobách, zas a znova, s každým přírazem.
     Stále energičtěji si vycházeli vstříc a s každým tímto jejich pohybem se jejich vzrušení stupňovalo a hromadilo v místech jejich spojení. Horké vlny rozkoše se šířily jejich těly v nejstarším rytmu lidstva, aby zazněly v jejich společných výkřicích. Až pak...
     Mohl to být okamžik, mohla to být věčnost. Ale ať už to bylo cokoliv z toho, bylo to nádherné, to nejkrásnější co ve svých životech kdy zažili. Kathryn se celá napjala a její dech se stal povrchním. Jejím tělem otřásla extáze. Sevřela v sobě pevně Chakotaye a tím vyvolala i jeho vrchol. Zaškubal se v ní a spolu s hlubokým hrdelním výkřikem do ní vpravil své semeno.
     V následujících minutách příjemného uvolnění se oba jen potichu drželi v náručí. Jako by ani jeden z nich nechtěl narušit vyjímečnost této chvíle.
     "Miluji tě," zašeptala mu do ucha tak potichu, že to sotva slyšel.
     Usmál se. Pohladil ji po vlasech a pak něžně políbil.
     Kathryn se podívala na volnou část pohovky a pak zpět na Chakotaye. V němém souhlasu si spolu lehli, stále spojeni. Chvílemi se líbali, chvílemi jen tak leželi a dívali se na sebe.
     Pak Chakotaye napadlo ochutnat Neelixovy bobule. Natáhl se po jedné. Přinesl ji ke Kathryniným rtům. Ukousla si kousek. Plod byl plný šťávy, která jí stekla koukem úst. Chakotay ji jazykem zachytil a slízl po celé délce její stopy až zpět k jejím rtům. Šťava chutnala příjemně sladce a on její chuť sledoval až do jejích úst. Kathryn mu vyšla vstříc a jejich rty a jazyky se setkaly v jedinečném sladkém neuspěchaném polibku.
     Ještě spolu takto snědli několik bobulí. Pak ji nechal ukousnout špičku další. Poté vedl šťavnatou dužinu po jejích rtech, dolů po bradě až na krk. Do důlku nad hrudní kostí nechal nakapat několik kapek a pak pokračoval dál. Stočil plod stranou a začal jím po uzavirající se spirále kroužit kolem jednoho ňadra.
     Kathryn na rtech pohrával úsměv. Tohle bylo velmi příjemné, zvlášť když teď kroužil těsně kolem bradavky. A ještě příjemnější bylo, když pak Chakotayův jazyk následoval přesně tu stejnou dráhu jakou předtím vykreslil ovocem. Trochu nespokojeně zamručela jen ve chvíli, když se z ní vytáhl, aby se lépe dostal k jejím ňadrům. Jeho zručný jazyk jí to však následně dostatečně vynahradil. K jejímu nemalému překvapení začínala být znovu vzrušená. Když však letmo pohlédla do Chakotayova rozkroku, poznala, že v tom není sama.
     Zalapala po dechu, když jí sevřel bradavku zuby a druhou prsty. V tomto ohledu milovala o něco drsnější přístup, jinak jí to spíš lechtalo. Uchopila jej oběma rukama za hlavu a tiskla si jej hrudi. Nechtěla, aby s tím přestal. Chakotay však měl jiné plány. Jeho šibalský pohled ji přesvědčil, aby jej nechala jednat. Předtím udávala tón jejich milování ona, tak proč by to teď nemohla nechat na něm?
     Chakotay se posadil na paty mezi její nohy a natáhl se pro mísu s ovocem. Kathryn se v očekávání pohodlněji uložila. Když na její tělo začal klást jednotlivé bobule do roztodivných vzorů, nemohla se neusmívat. Na závěr aranžování zasunul jeden z větších plodů do ústí její opět beznadějně vlhké pochvy. Pak začal s velmi pomalou a velmi vzrušující konzumací. Šťavnaté ovoce při každém kousnutí pouštělo nemálo šťávy, která pokaždé musela být pečlivě z kůže vysáta a slízána. Dal si na tom velmi záležet, samozřejmě ke Kathrynině nemalé radosti. Trochu kuriózní situace nastala ve chvíli, kdy vysával a vylízával šťávu z jejíhu pupíku. Kathryn tam byla velmi lechtivá a citlivá a tak nevěděla, jestli má vzdychat vzrušením nebo se smát. A tak dělala obojí.
     Konečně se dostal až k rozkroku, kde na něj čekal poslední kousek ovoce. Kathryn se zachvěla očekáváním a ještě víc rozevřela nohy. Chakotay se mu však záměrně vyhnul. Líbal a laskal vnitřek jejích stehen, hladil nohy, které mu tolikrát popletly hlavu a o kterých tak často sníval, jak se kolem něj ovíjejí. A teď to vše byla skutečnost a on si to hodlal jaksepatří vychutnat.
     Kathryn měla pocit, že se musí nutně každým okamžikem zbláznit. Vše, co jí dělal, jí neuvěřitelně vzrušovalo a všechno to trvalo tak nádherně dlouho! A pokaždé, když si myslela, že to nemůže být lepší, tak zjistila, že se spletla. Plod, částečně zasunutý v ní, ji pouhou svou přítomností nádherně dráždil, nemluvě o Chakotayovi, který jí právě cumlal palec na noze. Nikdy netušila, že by se jí mohlo něco takového líbit a teď z toho téměř šílela požitkem. Sténala tiše a hladila se, nestydatě a hladově. Najednou se přistihla, že ho prosí, aby něco udělal. Něco, cokoliv. Chtěla to ukončit a zároveň si přála, aby to trvalo navždy.
     Chakotay se nad ní konečně smiloval, pokud se to tak vůbec dalo říct. Sklonil se do jejího rozkroku. Ukousl kousek ovoce a vehementně slízával veškerou vyteklou šťávu. Ovocnou i Kathryninu. Rovněž v ní cítil i stopy svého vlastního semene. Dohromady dávaly neuvěřitelně chutnou a vzrušující směs. Další ukousnutí, další šťáva. Kathryn se už dávno přestala ptát, proč jí jazykem dráždí i klitoris, když šťáva tekla jen dolů, nikoliv i vzhůru. Jen měla pocit, že se díky tomu udělá dřív, než Chakotay tu bobuli dojí.
     Neudělala. Ale neměla k tomu daleko. A tak když do ní Chakotay nakonec vstoupil, bylo to jen otázkou několika málo přírazů, než se její tělo rozechvělo pod náporem orgasmu. Zakrátko dosáhl svého i Chakotay, s jejím jménem na rtech.
     Zemdlele si leželi v náručí a oddychovali. Kathryn hladila zlehka Chakotay po zádech a po vlasech, zhluboka vdechovala jeho mužnou vůni, vnímala příjemnou tíhu jeho těla na svém.
     "Slib mi, že tohle nebylo neposledy," řekla vážně po chvíli.
     Chakotay se jí podíval do tváře. "Slibuji," odpověděl. Usmála se. "Ale příště bychom mohli vyzkoušet něco jiného," dodal. "Co třeba med?" navrhl.
     Její úsměv se rozšířil. "Proč ne?" souhlasila. "Pokud k tomu budou i svíčky ze včelího vosku... Říká se, že je dobrý na pleť."
     I Chakotay se usmíval. Nepochopil, že ve své poslední větě nemluvila o medu.

K O N E C

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries

Zavřít X