lcars
logo

Galaktičtí hosté


Autor: Milan Dolejší
Email: milandolejsi@seznam.cz
Archivováno dne: 02. 12. 2005
Stav povídky: dokončená
Přístupnost: obecná
Varování: Několik mrtvých, nikoli však v naturalistickém podání.
   
Seriál: TNG
Období: Počátek roku 2380, nedlouho po bitvě se Shinzonem
Hlavní postava(y): Jean-Luc Picard, Befor/Dat, Owen Paris, John Smith a další
Kategorie: napětí
Spoiler:
Stručný obsah:
Po sedmi letech opět přilétají Borgové do kvadrantu Alfa. Současně se objevuje obrovská cizí loď, která je chce zničit. Jediné, co mezi nimi stojí, je prostor Spojené federace planet a hvězdná loď Enterprise...
Poznámka autora:
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


Galaktičtí hosté

Milan Dolejší


     Předmluva
     Než vás pustím k samotnému příběhu, rád bych vás informoval o některých věcech, které se ho úzce týkají. Pokud nemáte rádi předmluvy, můžete se sem vrátit až nakonec…
     Dějiny vzniku tohoto příběhu jsou poněkud zvláštní. Jeho první verze totiž vznikla někdy v roce 2002. Miniromán s názvem Final Conflict jsem situoval ho do roku 2379, kdy měla Enterprise prvního důstojníka komandéra Data, taktického důstojníka Goseta a například doktorku Crusherovou ve velení lékařského oddělení. Tento příběh jsem prakticky nikde neuveřejňoval (respektive zveřejnil jsem ho v periodiku, jež tč. vycházelo nákladem 10 výtisků). Nedlouho po dokončení vyprávění, v němž hlavní roli hráli Borgové a cizí plavidlo, a který skončil tím, že kapitán Picard konečně přijal povýšení na admirála a vydal se na poslední, rozlučkový let ve velení Enterprise, jsem se pustil do pokračování. Bylo o tom, co se stalo na této poslední cestě. Jenomže mezitím oficiální místa vypustila film Nemesis. Na rozdíl od mnoha jiných se mně líbil, přesto však ve mně zanechal jistou rozmrzelost. To, že se Dat zabil (zrovna ten jeden moment si scenáristé mohli klidně odpustit), byl nahrazen nervózním komandérem Maddenem a naopak se do Hvězdné flotily vrátil Worf, znamenalo nutnost drobných úprav rozpracovaného příběhu a neplatnost Final Conflictu. Rozpracovaný text jsem posunul o čtyři roky zpět v čase, takže se v příběhu objevil komandér Riker v roli prvního důstojníka Enterprise. Nadporučík Goset v roli taktického a bezpečnostního důstojníka zůstal, protože Worf toho času končil svou misi na Deep Space 9 a připravoval se na diplomatickou kariéru a nemohl v každé krizi zaskakovat za své nástupce. Picard přestal koketovat s admirálskou hodností a celý tento mix jsem vypustil na internet pod názvem (jehož vhodností si dnes již nejsem příliš jist) Někteří jsou si rovnější.
     Později jsem vytvořil příběh s názvem Kořeny, který je docela dlouhý a odehrává se krátce po Nemesis, takže na Enterprise je již nová posádka. Kořeny jsem zaslal k posouzení nakladatelství Laser-Books (to se za půlrok, který od té doby uplynul, nevyjádřilo), takže buď vyjdou v knižní podobě, nebo zůstanou neveřejné. A nakonec jsem se vrátil tam, kde jsem začal… Vzal jsem Final Conflict, prodloužil ho na dvojnásobek, vyhodil Data na postu prvního důstojníka, jakož i Goseta (i když se s ním na moment setkáte) a pár dalších a místo nich vložil Worfa a nové postavy.

     Jak jsem přišel k posádce Enterprise? Vyšel jsem ze tří zdrojů – filmu Nemesis, počítačové hry Elite Force II a konečně ze zmíněného románu Kořeny. V závěrečné scéně Nemesis přichází na palubu Enterprise nový první důstojník – komandér Martin Madden. Uvede se na scénu velice osobitě tím, že naletí na poslední Rikerův vtípek (jistě jste všichni viděli). Počítačová hra Elite Force II přivedla na svět hned několik důležitých postav. První z nich je doktorka Stevensonová, která ovládla ošetřovnu po odchodu Beverly Crusherové. Další postavy jsou členového tzv. Hazard týmu v čele s poručíkem Munroem. Na jednoho ze členů týmu – praporčíka Chella – je mimo jiné odkaz v posledním dílu seriálu Voyager, neboť má převzít lodní jídelnu po Neelixovi. A konečně z mé vlastní tvorby vychází hned dvě postavy: První z nich je palubní poradkyně Charlotta Jnol. Betazedská kráska nahradila Deannu Troi, která odešla spolu s Rikerem na Titan. Pauline Moorová potom zastoupila Data ve dvou ze tří jeho funkcí – na místě operačního důstojníka a vědeckého důstojníka. (Druhým důstojníkem se ovšem stal Worf.) Její postava se mimochodem objevila již v původní verzi tohoto minirománu (až na to, že vědeckým důstojníkem tenkrát zůstával Dat, takže měla méně práce) a jako pilotka se vyskytla i v Někteří jsou si rovnější.

     Nyní mám několik "procedurálních" poznámek. První z nich je jméno androida B-4. Je možno povšimnout si, že v románovém zpracování Nemesis je jeho jméno zaznamenáváno právě takto – písmenem a číslicí. Když nic jiného, vypadá takovéto "jméno" mimořádně ošklivě, stejně jako zní jeho česká výslovnost. Rozhodl jsem se tento problém vyřešit podobně jako je tomu ve Hvězdných válkách – tedy zápisem anglické výslovnosti jména. Tak vznikl Before. To však není české jméno a je zde drobný problém se skloňováním a dalšími věcmi. A tak se dle vzoru Data-Dat zrodil Before-Befor. "Může se vám to nelíbit, můžete o tom i diskutovat, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat."
     Dalším problémem jsou Borgové. V angličtině žádní Borgové neexistují, existuje pouze společenstvo nazvané Borg. Jenomže zaběhaný český překlad tento fakt ignoruje, a tak je třeba Borgy skloňovat. To je velice nesnadné díky tomu, že šestý pád plurálu se odchyluje od vzoru pán a přechází ke vzoru muž. Pokud se mýlím a hovoříme o Borgech, potom prosím přehlédněte moje pochybení…
     Text jsem psal původně ve wordu a utvořil několik poznámek pod čarou. Protože jste se dostali k jeho html verzi, naleznete je všechny až na konci textu.

     Konečně bych chtěl poděkovat několika lidem, konkrétně mým třem recenzentům/korektorům. Ti ohlídali jazykovou i fyzikální správnost příběhu (samozřejmě s přihlédnutím ke startrekovým reáliím).


     Prolog

     Říjen 2379 – krátce po bitvě se Shinzonem
     Kapitánův deník, hvězdné datum 56876,8.
     Konečně byly dokončeny opravy lodi po bitvě se Shinzonovou lodí Scimitar. Všichni se již těší na další misi, ale ještě před jejím začátkem mám smutnou povinnost svolat naposled všechny přátele a kolegy nadporučíka Data a vykonat obřad jeho pohřbu.

     Enterprise byla majestátní loď a její síla, jakož i krása jejího dynamického tvaru, který plynule přetvářel "talířovitý" primární trup v jeho sekundární část a umělecky tvarované warp-gondoly teď plně vynikaly. Vlajková loď Hvězdné flotily nyní volně obíhala na orbitě Země. Poblíž byl suchý dok, který se na několik měsíců stal jejím domovem. V lodním klubu se shromáždila většina posádky; ti, kdo přijít nechtěli nebo nemohli, měli možnost sledovat obřad na všech počítačových terminálech. V první řadě holografického hlediště seděli vyšší důstojníci Enterprise včetně těch, kteří odcházeli z Enterprise – kapitán Riker, poradkyně Troi a doktorka Crusherová. Kromě posádky Enterprise tam byla také komodorka Louvoisová, která kdysi soudně povolila androidu Datovi hledat důkaz toho, že je živý tvor, a zakázala komandéru Maddoxovi nadporučíka rozebrat. Mnoho dalších lidí sedělo v dalších řadách. V nejtemnějším koutu místnosti stála postava, které si všiml jenom málokdo. Byl to Befor, starší a současně mladší Datův bratr, čtvrtý objevený android dr. Soonga.
     V průčelí stál stupínek a řečnický pultík. Za ním stál průměrně vysoký holohlavý muž, jehož věk bylo těžko rozeznat. Bylo však jasné, že je to člověk, jehož pokyny lidé automaticky poslouchají… Kapitán Jean-Luc Picard se rozhlédl po sále, a když zjistil, že již nikdo další zřejmě nedorazí, započal řeč: "Dámy a pánové, vznešení hosté, vážení členové posádky lodi Enteprise. Scházíme se zde dnes, abychom vykonali poslední službu našemu příteli a kolegovi nadporučíku Datovi, hrdinovi Spojené federace planet…"
     Kapitán hovořil půl hodiny a všechny přítomné bytosti veřejně projevující emoce neměly daleko k slzám. Některé si dokonce zničily make-up. Vulkánci neměli zase daleko k pozdvihnutí obočí – všeobecnému vyjádření silných dojmů po jejich způsobu.
     Po kapitánovi se vystřídalo ještě několik řečníků. Potom byla z Enterprise vystřelena rakev, která záhy shořela v zemské atmosféře. Nádoba však byla prázdná, neboť Dat byl zničen – lépe řečeno zahynul – při explozi Scimitaru.

     O chvíli později se několik pozvaných setkalo v simulátoru, aby si poslechli Datovu nahrávku na rozloučenou. Titíž lidé se v simulátoru naposledy sešli před patnácti lety, když skonala poručík Jarová. Od té doby se skupině velících důstojníků Enterprise smrt naštěstí vyhýbala. Stejně jako tenkrát byla všude kolem nedozírná travnatá pláň a nad hlavou… modré nebe.
     "Počítači," přikázal kapitán drsně, "spustit program."
     Před Picardem, Rikerem, Troi, Cruherovou, LaForgem, Worfem, nadporučíkem Gosetem a Beforem se objevil nevysoký tmavovlasý muž, který by v jakékoli pozemské společnosti zapadl, nebýt jeho nepřirozeně bledé pokožky a žlutých očí – Dat. Potom promluvil: "Kapitáne Picarde. Právě vy jste mě v mých úvahách dovedl k tomu, že bych vůbec mohl být živou bytostí a snažil jste se mě v tom podporovat. Na vašich lodích jsem se stal druhým důstojníkem a navíc velícím vědeckým důstojníkem. Dal jste mi velkou zodpovědnost a čekal jste, že s ní naložím správně. Ač jsem si to dlouho neuvědomoval, právě vy jste mě ‚oživil‘ a dlužím vám vše, můj kapitáne."
     Potom Datovy oči sklouzly na kapitána Rikera: "Komandére Rikere, bylo mi ctí sloužit s vámi. Ačkoliv jsem právě řekl, že mě v mém životě nejvíce motivoval kapitán Picard, vy jste byl první, kdo se dozvěděl o mé touze stát se člověkem. Především jste se stal – jak se říká – mým ‚vzorem‘. Jste nejvíce lidský z celé posádky, máte relativně konvenční zájmy a přitom jste byl skvělým nadřízeným…
     Doktorko Crusherová, s vámi jsem spolupracoval především po profesionální stránce, nicméně i vám za mnohé vděčím. Pomáhala jste mi jak po fyzické, tak po psychické stránce. Několikrát jste zastavila Lorea, do značné míry jste mě chránila před sebou samým. Děkuji vám."
     Beverly se smutně usmála, ale po tvářích jí stékaly slzy.
     "Nadporučíku Worfe," promluvil nyní k jednomu ze dvou Klingonů sloužících ve Hvězdné flotile. "Vy jste pro mě byl vždy tajemnou hádankou a popravdě řečeno, nikdy jsem vaší povaze plně neporozuměl. Od vás jsem se učil především po fyzické stránce – sledování vašich cvičení se zbraněmi bylo krajně fascinující. Vždy jsem s vámi chtěl probrat otázku, zda by pro mě nebylo vhodnější namísto smíchu také vrčet. Obávám se však, že nyní to již nebude možné." Worf, robustní Klingon s tradičně naštvaným obličejem a hřebenem na čele zavrčel.
     Dat pokračoval: "Nadporučíku Gosete," promluvil k Vulkánci, jenž po dlouhá léta velel bezpečnosti Enterprise a byl jejím taktickým důstojníkem, nicméně nyní tyto pocty přenechal Worfovi, který ukončil své působení jak na stanici Deep Space Nine, tak v klingonské diplomacii a vrátil se do posádky kapitána Picarda, "vy jste byl Vulkáncem, kterého jsem měl příležitost nejdelší dobu studovat. Bylo vskutku zajímavé, jak rozsáhlé jste měl znalosti, neboť jste často navrhoval čistě vědecká řešení problémů. Jsem vám vděčný za váš tolerantní přístup a také za naše debaty o IDIC."
     "Wesley Crushere, od začátku jsi byl zahrnut do mého rozlučkového programu a rozhodl jsem se tě nevymazat ani poté, co jsi odešel z Enterprise. Byl jsi prvním člověkem, kterého jsem mohl učit. V dávných dobách jsi byl stejným… dítětem jako já. Nyní jsi již dospěl a jsi poručíkem Hvězdné flotily. Doufám, že nebudeš přísný na pozdě příchozí." Dnes již třicetiletý Wesley zrudl.
     Datův pohled padl na Geordiho: "Geordi, s tebou se loučím jako s posledním z posádky. Byl jsi mým nejlepším přítelem i spolupracovníkem. Byl jsi také mým učitelem a mírnil jsi některé moje kreace na komandéra Rikera. Tato zpráva se mi skládá ze všeho nejhůře, nerad bych tě totiž někdy opustil. Stane-li se tak, doporučuji ti netruchlit a namísto toho se rychle spřátelit s novým vědeckým důstojníkem." Kdyby nešlo o tak smutnou chvíli, nejspíše by tato Datova poznámka vyvolala nejrůznější ironické poznámky ze všech stran. Nadporučice Moorová byla o patnáct let mladší než LaForge a bylo jasné, že výraz "spřátelit se" by si v tomto případě málokdo vykládal tak, jak ho Dat myslel. Šéfinženýr Enterprise však žádný přehmat v Datově výpovědi nepocítil. Slepý nadporučík, který sledoval hologram pomocí svých očních implantátů, které mu na rozdíl od ostatních neumožňovaly vidět Data, ale pouhý shluk světelných paprsků, totiž slova svého zesnulého přítele téměř nevnímal, nakolik byl zakaboněn.
     Poté se náhle změnilo osvětlení Datova těla a ten pokračoval: "Tento dodatek je tvořen při cestě na Romulus. Nyní je jisté, že komandér Riker bude při případném přehrávání programu kapitánem, nicméně dodatek vytvářím z jiného důvodu – byl nalezen můj bratr. Je to starší bratr, ač je mnohem nezkušenější. Následující slova jsou určena jemu: Before, jsem velmi rád, že jsme tě nalezli. Doufám, že ses ode mě něčemu přiučil a snad časem využiješ také moji paměť. Přeji ti vše nejlepší do dalšího života.
     Tento program bude po návratu z mise na Romulus patřičně pozměněn, aby zaznamenal všechny změny hodností i jiných věcí."
     Nyní se objevil Dat v původním nasvícení: "Posádko vesmírné lodi Enterprise, bylo mi ctí s vámi sloužit… Sbohem."
     Potom zmizel.


     Kapitola 1

     Befor, přesné Datovo dvojče, neměl nic na práci. Přebýval v kajutě, která dříve patřila jeho "bratrovi". Zprvu ji důkladně prozkoumal a vryl si do paměti každý čtvereční pikometr abstraktního obrazu na stěně. Potom mu do náruče vskočil Flíček, kocour, který přebýval v těch nejméně uvěřitelných prostorách lodi. Android ho poněkud instinktivně pohladil. Podivil se, jak je možné, že něco podobného provedl, a došel k závěru, že je to zřejmě součást Datovy paměti. Když Flíček odešel, Befor si sedl a několik dnů upřeně zíral před sebe. V jeho vědomí se mezitím začaly dít podivuhodné věci. Vedle základního programování, které obsahovalo jednotlivé smysly a řeč a vedle zkušeností, které načerpal od chvíle, kdy byl aktivován na Kolaris III, bylo v jeho vědomí několik dalších bloků, které se snažily prodrat na povrch.

     Enterprise se vracela z krátké mise u planety v systému Denab. Byl proveden základní průzkum, kde se nová posádka trochu seznámila. Celý let byl přesně tak nudný, jak všichni očekávali i přes kapitánova povzbudivá slova před jeho začátkem. K překvapení všech byla loď velmi brzy odvolána zpět k Zemi.
     Kapitán Picard seděl ve své pracovně a zabýval se tvorbou hlášení. Už pět formulací probíral s Programem pro jazyk český, a opět narazil na problém zvaný přechodník. Odevzdaně se ponořil do hlubin jazykovědy, když zazvonil zvonek.
     "Vstupte!" zvolal kapitán.
     Otevřely se dveře a vstoupil Worf. Kapitán byl rád, že se Klingon rozhodl po bitvě se Shinzonem zůstat na lodi. Goset byl sice dobrý důstojník, ale Worf byl Worf. Vulkánec se stal prvním důstojníkem na jiné lodi a bez sebemenšího protestu uvolnil místo svému předchůdci a nástupci v jedné osobě.
     "Copak, nadporučíku?" uvítal svého hosta kapitán. "Posadíte se?"
     "Ne, pane. Přišel jsem vám říct, že jsem objevil podezřelé manipulace s některými důležitými soubory – včetně pokusu o průnik do vašich souborů."
     "Kdo to má na svědomí?"
     "Zdá se, že je to zase ten android," zahučel Klingon.
     "Opravdu? Tak jdeme na něj," odpověděl kapitán, znepokojen faktem, že Befor, jenž se nedávno naboural do počítače, aby jeho obsah zpřístupnil nepřátelskému vojevůdci Shinzonovi, opět koná totéž.
     Zatímco odcházeli z pracovny, poklepal kapitán na svůj komunikátor: "Picard volá LaForge!"
     "Tady LaForge," ozvalo se.
     "Přijďte prosím k Beforově kajutě a vezmětě s sebou…" odmlčel se, neboť si nemohl vzpomenout. "Ten přístroj, kterým jsme na Ba‘ku vypnuli Data."
     "Myslíte upravený trikordér?" otázal se šéfinženýr Enterprise.
     "Ano."
     "Dobře, jsem na cestě," oznámil Geordi.

     Picard s Worfem dorazili k bývalé Datově kajutě dříve, než se to podařilo šéfinženýrovi. Když přišel i ten, vzal si od něj Worf přístroj. Kapitán přikázal počítači, aby otevřel dveře a Klingon vpadl dovnitř. Befor nehnutě seděl u počítače. Worf však na nic nečekal a použil trikordér, který přinesl šéfinženýr. Směrem k androidovi vyšlehl pulz, který jej okamžitě deaktivoval. Kapitán a LaForge vstoupili hned na to.
     "Zavolám několik lidí z bezpečnostního týmu, aby ho odnesli do strojovny," navrhl Worf.
     "Proveďte."
     LaForge zatím zamračeně hleděl na Befora. "Já ho prohlédnu a zjistím, co ho zase popadlo," slíbil. "Ale obávám se, že pokud nám to nebude chtít říct dobrovolně, mohlo by dojít k určitým problémům."
     "Dejte pozor. Všichni víme, co se stalo, když několikrát Dat chybně interagoval s počítačem," přikývl Picard. "Ale určitě se pokuste něco zjistit. Především by bylo dobré vědět, kdo ho přinutil k této činnosti."

     O několik hodin později byl Befor částečně aktivován v Geordiho pracovně. Mohl hýbat hlavou, mluvit a vnímat okolí, ale zbytek těla byl vypnut.
     "Musíme dokončit úkol…" začal Befor naprosto bezvýrazným hlasem.
     "Cože?" otázal se LaForge.
     "Došlo k chybě – objevilo se staré programování, které do mě vložili Borgové," oznámil mu klidně Before.
     "Do vás vložili programování Borgové?!" zděsil se Picard, který spolu s LaForgem, Worfem a poradkyní Charlottou Jnol přihlížel.
     "Ano. Vy jste Locutus. Svítí vám hlava," oznámil mu věcně android.
     Picard na něj zíral. Worf se zatím zeptal: "Kdy do vás Borgové vložili programování?"
     "Při mé konstrukci."
     "Vás nesestavil doktor Soong?" podivil se Geordi.
     "Sestavil. V mé paměti je ovšem uchována informace o tom, jak jsem byl sestavován, a tam stojí, že toto programování do mě vložili Borgové během mé kontrukce."
     "Víte, jak se to stalo?" otázal se kapitán.
     "Moje paměť byla jednou zformátována, je možné, že informace, které vám podám, budou nepřesné," varoval je Befor.
     "To nevadí. Řekněte nám, co víte," vyzval ho Picard.
     "Podle mých záznamů nebyl doktor Soong schopen dokončit tvorbu umělého mozku. Nedokázal totiž žádným způsobem vyrobit jednu nanosoučástku, nutnou ke spojení umělé a organické části. Když své pokusy vzdal, dlouho se probíral federálními záznamy, aby zjistil, zda již někdo něco podobného nevyrobil – třeba mimovolně k nějakým úplně jiným účelům. Nakonec se doktor Soong dostal do tajných záznamů Hvězdné flotily a zjistil, že skupina dvou tajných agentů se soustavně zabývá problémem, o němž Federaci informovali el-Auriané."
     Bylo trochu překvapivé, že se doktor Soong naboural do počítače Sekce 31. Všichni ale věděli, že to byl mimořádně schopný člověk.
     Befor pokračoval: "Doktor zjistil, že Borgové by mohli být schopni pomoci mu, neboť používají právě ten materiál, který se mu nepodařilo sehnat. Vydal se proto směrem k el-Auriánské planetě a na Borgy opravdu narazil. Nakonec s nimi uzavřel dohodu…"
     Přerušil ho kapitán, jenž byl notně vyveden z míry: "Proč ho Borgové neasimilovali?! Vždyť ti přece neuznávají žádné smlouvy."
     "To mně není známo. Je možné, že doktor Soong dokázal vymyslet nějakou obranu. Byl velice tvořivý," oznámil mu android. "Ona dohoda přiřkla doktoru Soongovi potřebný materiál a Borgové dostali možnost spolupráce při výrobě prvního androida. Vznikl jsem na borgské krychli. Potom jsem s doktorem Soongem odletěl zpět do jeho laboratoře. Tam mě deaktivoval a nepřál si mě již více zapnout. Řekl mi, že hodlá stvořit dalšího androida, když již disponoval potřebným materiálem. Mě považoval za nebezpečného, neboť mě stvořili Borgové, a také za nedokonalého. Řekl, že jsem příliš nepodobný lidem, protože mi chybí nejrůznější vlastnosti a emoce. Tyto atributy již měl můj následník mít."
     Lore byl skutečně velice podobný lidem. Převážily u něj ale negativní vlastnosti a Soong ho nakonec deaktivoval. Jako náhradu postavil Data, kterému nedal emoce. Právě Dat ovšem byl nejvýznamnějším ze všech postavených androidů. Nebyl ale poslední. Poté, co Soongova dlouholetá partnerka zemřela, vytvořil její dokonalou kopii – tak dokonalou, že si toho ani sama nebyla vědoma. Právě ona však byla doktorovým mistrovským dílem. Jestli byla poslední, nebylo však nikdy jasné.
     "To skutečně měl," přikývl Picard. "Mohl byste nám říci, jak zněla dohoda mezi Borgy a doktorem Soongem?"
     Befor příkývl: "Borgové poskytnou doktoru Soongovi potřebný materiál a také technologii potřebnou k jeho další výrobě. První android bude vyroben na jejich krychli. Doktor Soong po třiceti letech poskytne své vědomosti Společenstvu."
     "Poskytne své vědomosti Borgům?" zopakoval po něm Geordi. "Co to znamená?"
     Beforův hlas byl stále stejně vyrovnaný: "Dobrovolně podstoupí asimilaci. Dat byl ten android, který mě nahradil?"
     Dlouhou dobu všichni mlčeli a vyděšeně zírali na androida. Potom Picard zašeptal: "Nechá se asimilovat?"
     "Kapitáne," začal Worf, "doktora Soonga zabil Lore."
     To, že nebyla splněna dohoda, mohlo do jisté míry vysvětlit zvláštní vztah, který panoval mezi Borgy a Soongovými androidy. Možná se Společenstvo pokoušelo získat informace, které chtělo od jejich stvořitele.
     "Byl Dat tím, kdo mě měl vystřídat?" zeptal se znovu.
     "Ne. Byl to Lore," odpověděl mu Picard.
     "Lore?" ozval se Befor.
     "Android, který měl být velice lidský, ale přitom nechápal, na čem je lidskost založena. Jeho tělo je rozebráno a ukryto v troskách Enterprise D."
     Chvíli panovalo ticho potom se opět ozval Befor: "Chtěl bych s Lorem hovořit."
     "To není možné. Nikdo nehodlá podstoupit riziko jeho reaktivace," odmítl ho rezolutně kapitán.
     Potom se znovu všichni ponořili do ticha, které nakonec přerušil Geordi, když vyslovil to, co bylo nutné pronést: "Before, můžeme ti důvěřovat, že se opět nepokusíš spojit s Borgy?"
     "Ne," odpověděl mu pravdivě android.
     "V tom případě tě budeme muset vypnout."
     "Proč?"
     "Protože jsi nebezpečný."
     "Proč?"
     "Borgové jsou naši nepřátelé."
     "Pro…" Befor zmlkl uprostřed slova. LaForge vypnul jeho komunikační podprogramy.
     "Chtějí nás zničit."


     Kapitola 2

     O tři měsíce později – leden 2380
     Kapitánův deník, hvězdné datum 57126,9.
     Enterprise dnes započne pětiletou průzkumnou misi za hranicemi Federace. Budeme zkoumat nové světy poblíž Jádra Galaxie nedaleko kvadrantu Delta. Jsou to místa, kam se dosud nikdo nevydal, a celá posádka se na misi již dlouho těší.
Loď byla přezbrojena novými fázery a warp-pohon byl vylepšen. Většina posádky se zúčastnila již předchozí mise, kdy jsme museli zasáhnout na planetě Talos IV, takže náš tým je již docela sehraný, přestože mnoho lidí včetně velících důstojníků přišlo na palubu teprve nedávno.


     Jean-Luc Picard vstoupil na můstek. Přešel ke svému křeslu a posadil se. Vše bylo v nejlepším pořádku. Po jeho pravici seděl první důstojník Martin Madden. Madden byl nevýrazný Pozemšťan, který se velice pečlivě držel všech předpisů. Občas působil trochu nervózně, ale přinejmenším dokud nenastala nějaká situace, která vyžadovala opravdu rázné a nekonvenční řešení, byl velice schopný. Po kapitánově levici se usadila nová poradkyně Charlotta Jnol. Tato Betazoidka, která mimořádným způsobem vzbuzovala pozornost každého muže, s nímž se setkala, dostala se na palubu, když její předchůdkyni Keamu Weg zabili teroristé. U konzole za prvním důstojníkem se tyčil Worf a ještě zamračeněji než obvykle si prohlížel taktické informace. Fázery Enterprise byly totiž během čtyřiadvaceti hodin vylepšeny na typ XII A a Klingon z toho neměl dobrý pocit. Na můstku byl také Geordi LaForge, který se mračil na informace, jež měl o novém vylepšení warp-jádra. V přední části můstku seděla operační důstojnice Pauline Mooreová a Gregory Novák, jenž na Enterprise působil jako zástupce velícího operačního důstojníka a byl jakýmsi "hlavním kormidelníkem". Mooreová si vyměňovala informace s řídícím střediskem Hvězdné základny 152, v jejíž útrobách se Enterprise nacházela.
     "Máme povolení ke startu, povolení k pohybu uvnitř doku a povolení k opuštění základny," informovala Mooreová kapitána po chvíli.
     "Uzavřete přechody a uvolněte kotevní svorky," přikázal komandér Madden, který obvykle velel těmto operacím, zatímco Picard pobýval buď ve své pracovně, nebo si vychutnával atmosféru na můstku, jako například teď.
     "Přechody uzavřeny, dispečink potvrzuje… Kotevní svorky uvolněny, dispečink potvrzuje."
     "Poručíku Nováku, vyveďte nás z doku."
     "Potvrzuji, tryskový pohon, pohybujeme se."
     Silné trysky ukryté na několika místech na Enterprise začaly pracovat. Loď se dala do pohybu, nejprve ji chvíli poháněly boční trysky, a když se dostala dostatečně daleko od kotevního terminálu, zamířila kupředu k vratům základny. Ty byly otevřené, a tak loď bez nesnází proplula. Chvíli se zdála být velice malá oproti nezměrné velikosti základny, ale potom jako by s prodlužující se vzdáleností rostla. Když byli dostatečně daleko, přikázal komandér: "Přejděte na impulzní pohon."
     "Ano, pane. Impulzní pohon."
     Potom se první důstojník podíval na svého velitele. Ten zachytil jeho pohled a přikývl. "Praporčíku," řekl, "nastavte kurz k Denebu IV, letíme zapařit."
     "Cože?" uklouzlo komandérovi.
     "Kapitán má na mysli aktivní účast na večírku u příležitosti otevření stanice Farpoint," oznámil mu s velice vážným výrazem Worf.
     "Aha."
     Potom se slova opět ujal kapitán: "Warp čtyři."
     "Kurz a rychlost nastaveny."
     "Vpřed."

     Vesmír se smrštil a Enterprise zmizela s jasným zábleskem kdesi ve vesmíru.

***

     Japetus se pohnul. Po milionech let na orbitě Saturnu náhle změnil svou dráhu. Zprvu to bylo nepatrné, takže si toho nikdo nevšiml. Ale netrvalo dlouho a jeho odklon od obvyklé orbity začal být zřejmý. V tu chvíli začal blikat monitor počítače z jednom astronomickém ústavu na Zemi. Když si toho po dvou hodinách povšiml kolemjdoucí vědec, okamžitě začal situaci zkoumat. A tak se stalo, že šestadvacet hodin od změny v Japetově trajektorii vyrazila z Hvězdné základny 1 průzkumná loď společnosti PESA (Planet Earth Space Agency) a po chvíli dorazilo též plavidlo Hvězdné flotily.

     "Kapitáne," ohlásil operační důstojník na lodi Fangio, kterou Hvězdná flotila vyslala k Saturnovu měsíci, "myslím, že zde mám lehké stopy po emisích plazmového pohonu."
     "To je co?"
     "To je něco podobného borgskému a romulanskému typu."
     "Takže Japetus je umělý?"
     "Ano. Takové dohady existují již čtyři sta let."
     Ve dvacátém století astronomové a autoři vědeckofantastické literatury skutečně se zaujetím hleděli na Japetus a nepřirozeně vypadající útvary na jeho povrchu. Vyskytly se dohady, že Japetus je sídlem, pozorovatelnou nebo něčím dalším, co do sluneční soustavy vyslali neznámí mimozemšťané. Když Pozemšťané vyvinuli technologii, která jim umožnila k měsíci doletět a podrobně ho prozkoumat, ukázalo se, že není dutý, jak se někteří lidé domnívali, ani v něm nejsou kamery, motory či zbraně. Přinejmenším tam nebylo nic, co by znali…
     Později se o Japetus přestalo obyvatelstvo Země zajímat. Z mysteriózních bytostí se mimozemšťané postupně stali součástí každodenního života a planeta, která byla jednou z nejvýznamnějších destinací v Galaxii, jich byla plná.
     "Spojte se s lodí PESA a zeptejte se, zda mohou potvrdit naše pozorování," přikázal kapitán Fangia.
     "Ano, pane," odpověděl Viktor Gomulov, který zastával hned několik funkcí najednou. Fangio totiž byla malá loď třídy Nuvolari, na jejíž obsluhu bylo třeba pouhých dvacet lidí a na můstku byla nutná přítomnost pouhých čtyř důstojníků.
     "Potvrzují naše pozorování," poznamenal Gomulov.
     "Praporčíku, informujte Zemi."
     "Ano…" Gomulov se náhle zarazil. "Kapitáne, myslím, že něco vysílají."
     Kapitán lodi, ve skutečnosti však pouhý poručík, Wallman se postavil a postoupil o několik kroků k obrazovce můstku, zřejmě aby lépe viděl. "Kam vysílají?"
     "Nevím. Ale dokáží to poslat tak, že to letí i bez retranslačních stanic obdivuhodně rychle, i když ne tak, jako naše subprostorové zprávy."
     Po chvíli měsíc Japetus, který nyní mířil kamsi do prázdného prostoru, zmizel ve warpu.

***

     Otevřely se dveře turbovýtahu a na můstek někdo vstoupil. Kapitán se ohlédl a ztuhl. Vždyť měl být vypnutý!
     "Kapitáne, potřebuji s vámi nutně hovořit."
     "Kdo vás zapnul, Before?"
     "Byl jsem aktivován dálkově."
     "Kým?"
     "Nevím. Ale byl vymazán můj borgský program."
     "Pojďte do mé pracovny. A vy, pane LaForgi a slečno Mooreová, také," rozkázal kapitán.
     Když všichni čtyři vstoupili do pracovny, pohlédl kapitán na Befora: "Co se děje?"
     "Dějí se se mnou věci, které nedokáži vysvětlit, natožpak ovlivnit."
     "Nemáte sebemenší ponětí, kdo vás aktivoval?"
     "Ne." Potom se z Beforových úst začaly drát podivné zvuky. Z nich náhle vyplynula jasná slova: "Program byl ukončen. Systém bude restartován za deset sekund, všechny neuložené programy budou ztraceny."
     "Cože?" vyjekl Geordi.
     Mooreová s Picardem celý výjev beze slova pozorovali. Po chvíli Befor několikrát zapípal a potom prohlásil: "Kapitáne, rád vás vidím." Zvedl ruku a chvíli ji pozoroval. Potom se otočil k LaForgeovi a zeptal se: "Geordi, proč nemám uniformu?"
     "Proč bys měl mít uniformu?" zablekotal šéfinženýr.
     Android na něj pohlédl s výrazem, který by v případě, že by dokázal vyjadřovat emoce, znamenal překvapení: "Jsem déle než třicet let důstojníkem Hvězdné flotily. Proč bych neměl mít uniformu?"
     Do věci se vložil Picard: "Co to má znamenat? Vždyť vy jste nikdy nebyl členem Hvězdné flotily."
     "Kapitáne?" nechápal Befor. "Vždyť jste za mnou vždy stál. Postavil jste se za mě, když mě chtěl komandér Maddox rozebrat, pomohl mi, když mě zajal Lore nebo později s borgskou Královnou. Co se děje?"
     "Date?" nevěřil svým uším LaForge.
     "Ano, Geordi?"
     "Jsi to ty?"
     "Jistěže. Došlo k nějaké poruše vašeho vnímání?" otázal se android do éteru.
     "Vždyť je to tělo Befora!"
     "Tělo Befora? Andorida, kterého…" opět se ozvaly nesrozumitelné zvuky. "Program byl ukončen. Systém bude restartován za deset sekund, všechny neuložené programy budou ztraceny."
     Andorid s sebou trhl a potom prohlásil: "Borgové přicházejí."
     Po těchto slovech zmlkl a bezvýrazně hleděl před sebe.
     Mooreová ho prozkoumala trikordérem a potom prohlásila: "Vypnul se."
     Než stačil kdokoli další promluvit, zapípal komunikátor a ozval se hlas komandéra Maddena: "Kapitán Picard na můstek!"

     Kapitán Picard vstoupil na můstek. Hned za ním dorazili důstojníci, kteří se zúčastnili porady v jeho pracovně. "Hlášení," dožadoval se kapitán.
     "Senzory zachytily přibližující se plavidlo!" hlásil Madden.
     "Borgové," zamumlal Picard. Vysloužil si tak překvapené pohledy od Maddena a ostatního osazenstva můstku.
     "A… ano, pane," přikývl první důstojník.
     "Blíží se k nám tři krychle," převzal slovo Worf. "Letí stálým warpem 9,99 přímo proti nám."
     Jak se zdálo, tak ani dvojnásobná porážka, kterou Borgové zažili při útocích na území Federace, nestačila. Ačkoliv kapitán jindy odmítal vojenská řešení jakýchkoli situací, tentokrát se rozhodl okamžitě: "Aktivujte štíty, zaměřte fázery a kvantová. Informujte Velitelství Hvzdné flotily. A zastavte."
     "Ano, pane," odpověděli mu důstojníci, odpovědní za provedení rozkazů.

     "Kapitáne, mohu vystřelit?" otázal se Worf.
     "Počkejte. Přichystáme jim překvapení." Picard se dotkl svého komunikátoru a spojil se s LaForgem: "Nadporučíku, připravte se k transportu antihmoty a hmoty přímo do cesty Borgům. Pokud možno oboje na totéž místo."
     "Ano, pane," odpověděl LaForge, potěšený představou, co podobná reakce udělá s Borgy.
     "A připravte se na nouzové zrychlení. Picard končí."
     Chvíli panovalo na můstku ticho. Potom se ozvala nadporučice Mooreová: "Kapitáne, Flotila nám dává příkaz, abychom udělali, co můžeme, a potom se stáhli do sektoru 21, kde na nás bude čekat obranné loďstvo… Pokud to přežijeme."
     Picard se usmál: "To bychom měli. A s trochou štěstí po cestě zničíme alespoň jednu krychli."
     "Za půl minuty budou v dosahu zbraní a transportérů," ohlásil Worf.
     "Pane LaForgi," spojil se Picard se strojovnou, "transport proveďte…"
     Přerušil ho Worf: "Kapitáne! Krychle úplně zastavily – mají vůči nám nulovou relativní rychlost."
     "Volají nás!" ohlásila Mooreová.
     Picard se zuřivě mračil na obrazovku. Situace se mu ani trochu nelíbila. Nemohl však nic dělat. Nevěděl, jak by se Borgové zachovali, kdyby se Enterprise pohnula. Mohli by úplně zhatit jeho plán, který předpokládal, že nepřátelé se svými rozměrnými plavidly nedokáží změnit směr tak rychle, jak by bylo potřeba, aby se vyhnuli obrovské explozi, k níž dojde při neusměrněné reakci hmoty a antihmoty.
     Zbývala mu jediná možnost: "Na obrazovku."
     V přední části můstku se objevila hlava Borga. Zdálo se, že dříve to byl člověk nebo mimořádně příbuzný humanoid. "Jsme Borgové. Locutus a Befor se nyní dostaví na naši loď a bude vyjednávat s královnou."
     "Cože?" vzmohl se Picard na jednoslovnou odpověď.
     "Jestliže se Locutus nedostaví do deseti minut, budete zničeni. Odpor je marný."
     Tím vysílání Borgů skončilo.
     "No, alespoň něco je tradiční," povzdychl si kapitán. "Pane Worfe, půjdete se mnou."
     "Kapitáne!" zvolal Klingon.
     "Ano?" pohlédl na něj kapitán, překvapený prudkostí reakce svého druhého důstojníka.
     "A co Befor?"
     "Je mimo provoz. Myslím, že s něčím takovým, jako je střet osobností v jeho mozku, Borgové nepočítali. Takže zůstane na Enterprise, dokud to půjde. Vedle toho je možné, že si naši asimilovaní přátelé myslí, že jsme Befora nechytili a získají od něj informace, které hledají."
     Do hovoru se vložil Madden: "Kapitáne, tato mise vypadá příliš riskantně! Neměl byste tam chodit… Půjdu já."
     "Borgové se vyjádřili, že chtějí hovořit se mnou, komandére," sdělil mu Picard. "Obávám se, že vy byste neměl… jejich důvěru."
     "Důvěru?" vytřeštil Madden oči. "Odkdy potřebují Borgové někomu důvěřovat?"
     "To nevím. Ale to, že s námi vůbec chtějí mluvit a rovnou nás nezničí – nebo neignorují – značí, že se děje něco velice významného. Cítím, že mají z něčeho strach."
     "Jak to můžete vycítit?"
     "Asimilovali mě, pane Maddene," povzdychl si Picard,když se mu vybavily staré vzpomínky. "Byl jsem odpojen od Společenstva, ale přesto dokážu do jisté míry ‚vycítit‘ jejich společné myšlenky."
     V době, kdy proběhla bitva u Wolf 359, se Madden příliš nezajímal o okolní dění. Věděl, že proběhla jakási krátká válka nebo co, ale jeho osmnáctiletý mozek ani na okamžik nenapadlo, že by mu snad něco hrozilo. Později, když došlo k významné změně v jeho životě a on vstoupil na Akademii, se o této události pochopitelně učil. Věděl, že Borgové unesli kapitána Picarda, a ten byl prvním deasimilovaným člověkem. Sám Picard se o zmíněné události jednou zmínil přímo před Maddenem, ale ten si to dosud nedokázal úplně spojit.
     Teď ale viděl, že není možné stavět se mezi Picarda a Borgy. "Pokud se bude něco dít, okamžitě vás transportujeme zpátky," rezignoval nakonec.

     Dvojice se zhmotnila v samotném centru krychle, kde na ni čekala borgská Královna.
     "Vítej doma, Locute, opět na naší lodi. Jsem ovšem překvapena, že nevidím Befora," uvítala je, ignorujíc Worfa.
     "Nejsem Locutus!" vybuchl kapitán. "Pokud se mnou chceš vyjednávat, jsem pro tebe Jean-Luc Picard a nikdo jiný!"
     "Chceme s tebou hovořit proto, že se k hranicím Federace blíží loď," oznámila mu královna, aniž by věnovala pozornost Picardovu výbuchu. "Je cizí," pokračovala, "přiletěla z galaxie L096. Přiletěla, aby zničila Borgy."
     "Paráda," pousmál se Picard. "To nám říkáš proto, abychom mohli včas připravit oslavu?"
     "Ne. To ti říkám proto, že důsledkem této akce bude úplný kolaps subprostoru v této galaxii a nejspíše ještě zmizení atmosféry na velké části planet."
     "Proboha," zašeptal Picard. Již jednou něco podobného hrozilo. Právě existence subprostoru umožňovala cestovat nadsvětelnou rychlostí nebo rychlou mezihvězdnou komunikaci. V případě jeho kolapsu by hvězdné lodě zůstaly vězněny ve vesmíru a nanejvýš by měly naději, že se ze několik let dostanou k nějaké obyvatelné planetě. Znamenalo by to definitivní konec mezihvězdných kultur. A vymizení atmosféry planet – to by bylo ještě mnohem horší. Kdyby se náhodou někdo neudusil, usmažil by se. Nepřežily by ani úplně cizí formy života jako Horta. Všichni k něčemu potřebovali atmosféru a její zmizení by znamenalo konec života v galaxii.
     "Možná vás všechny pozabíjejí," dodala Královna. "V galaxii L053 zničili útočníci všechny formy života, když proti Borgům zkoušeli novou zbraň."
     Worf okamžitě zareagoval: "Jak můžete vědět, že ta loď zničila galaxii L053?"
     Picard pomalu a strnule odpověděl namísto Královny: "Borgové nejsou plodem naší Galaxie. Vznikli… Jinde. Teď si to uvědomuji."
     "Borgové jsou nevyhnutelní," navázala Královna. "Do této galaxie L001 přiletěla skupina lodí před několika tisíci lety. Poté se někteří Borgové vydali do dalších galaxií L. Dosud se podařilo plně asimilovat pouze galaxii A001, ve většině ostatních jsme narazili na něco podobného vaší rase, která nám zatím brání dokončit asimilaci. O galaxii L096 si tamější Borgové mysleli totéž, ale místní nepřátelská rasa se rozhodla pro radikální formu odporu. Zaútočili na Borgy a zničili je. Poté se pravděpodobně rozhodli odstranit Borgy i z jiných galaxií. Zničili ještě další dvě, než dorazili do naší. Žene je proti nám nenávist – taková nenávist, že proti ní jsou životy všech tvorů bezvýznamné."
     "Stejně jako pro vás," zahučel Worf.
     "My toužíme po dokonalosti. Pokud jí někdo stojí v cestě, musí být zničen. Ale není naším cílem vyhubit život. Borgové chtějí život povznést."
     "Vaše ‚krájení‘ planet jejich obyvatele vskutku povznáší – ale mimo atmosféru," přerušil ji Picard.
     "To jsou nutné a přijatelné ztráty."
     "Ach bóže. Řekněte nám raději více o těch cizincích."
     "Mají jenom jednu loď, takže jejich postup je relativně pomalý. Tato loď je ovšem natolik silná, že se jejím zbraním Borgové nedokáží ubránit. Chceme proto, abyste ji zničili. Borgové očekávají, že budete podobně účinní, jako když jste odmítli borgskou pomoc a o život ve Společenstvu připravili i Locuta. Očekáváme, že nebudete chtít provést tyto činy bez záruk z naší strany. Jsme ochotni vyjednávat. Jestliže přijmete naši nabídku a budete úspěšní, již nikdy nenarušíme hranice Spojené federace planet. Přijmete-li nabídku a nebudete úspěšní, budete zničeni. Jestliže nepřijmete nabídku, budete zničeni. Rozhodněte se teď."
     Picard se krátce poradil se svými důstojníky a nakonec prohlásil: "Myslím, že vám pomůžeme. Pokud ovšem porušíte svůj slib, zničíme my vás."
     "Vaše rozhodnutí je moudré. Tyto tři krychle s vámi budou kooperovat. Neubráníte-li se, pokusíme se zastavit nepřítele sami."
     Picarda a Worfa uchopil vír borgského přenosu a zmizeli z místnosti.


     Kapitola 2

     Victory, stará loď Hvězdné flotily třídy Constellation, která byla na své "opravdu, ale opravdu poslední misi", nízkým warpem prolétala hraničními oblastmi Federace. Admirálka Suzuka nedávno svým důrazným proslovem uvedla na pravou míru spekulace, že Victory stále zůstane ve službě – její první poslední mise totiž proběhla již před deseti lety. Potom sloužila jako školní loď, ale když začala dominionská válka, byla Victory opět povolána do služby. Od té doby absolvovala ještě pět posledních misí, ale nakonec se vždy našel důvod, proč ji nesešrotovat. Teď se však již stavěla její nástupkyně, a také průběh poslední mise naznačil, že je opravdu poslední. Prostor, kde se Victory nacházela, nehraničil s žádnou jinou mocností, a zároveň byl nejblíže k okraji Galaxie.
     Kapitán John Michaels nedávno udělal chybu a kvůli ní zemřelo pět jeho důstojníků a mnoho civilistů. Rázem ztratil veškerou podporu v admiralitě a jeho loď se vracela k Zemi, aby byl postaven před vojenský soud.
     Před diplomatickou cestou k Cissu III byl John Michaels velice arogantní kapitán. Bylo mu teprve dvaatřicet a už velel vlastní lodi. Samozřejmě tady bylo mnoho lidí, kteří získali vlastní loď dříve. Ačkoliv ho jeho podřízení nenáviděli, on sám si jich vůbec nevšímal a staral se o to, jak se co nejrychleji dostat na admirálské křeslo, kde, jak si říkal, by konečně měl pořádnou zodpovědnost. Vůbec ho nenapadlo, že by dělal něco špatně. Všichni štábní ho stále jenom chválili, měl na dosah ruky velení na nové lodi třídy Sovereign, snad dokonce na Enterprise, ale potom přišla cesta na Cissus III. Měla to být jeho nejprestižnější mise a zároveň poslední let Victory. Na cílovém místě měl Michaels pouze podepsat smlouvu, která by Cissus III připojila k Federaci. Sám se na planetu transportoval spolu se svým prvním důstojníkem, Eleanor Jiminovou a šesti dalšími důstojníky. Přenesli se před sídlo cisské vlády. A tam na ně čekala čestná stráž, která, jak bylo na Cissu III ve zvyku, měla namířeny zbraně přímo na hosty. Byly to staré střelné zbraně a nebyly nabité. To ale Michaels nevěděl, neboť ve své aroganci zanedbal studium i těch nejzákladnějších materiálů. Když kolem sebe uviděl stráže, které na něho míří zbraní, vytáhl fázer, který s sebou neustále nosil, a začal po nich střílet. Okamžitě se objevili další strážci, jejichž zbraně již byly funkční, a ti podnikli útok proti posádce Victory. Byla z toho krvavá přestřelka a naprostý masakr strážců na Cissu III, důstojníků Federace i přihlížejících civilistů. Na palubě potom následoval dlouhý rozhovor kapitán Michaelse s jeho otcem. Frank Michaels přednášel již několik desetiletí na Akademii taktiku. Byl jedním z nejváženějších a nejoblíbenějších učitelů a právě úcta k němu především stála za Johnovou popularitou na Velitelství. Otec se od něj odvrátil a spolu s ním i celé Velitelství. Potom mu přišlo předvolání k vojenskému soudu Federace. Victory cestovala k Zemi po předem vytyčené trase, jež ji měla odvést od všech případných pokusů o přeběhnutí.
     Přes to, co způsobil, bylo kapitánu Michaelsovi na této cestě ponecháno velení. Jednalo se o jakýsi polovičatý projev zbylé důvěry ze strany Velitelství: Většina starších důstojníků Victory zemřela na Cissu III. Výjimkou byl šéfinženýr Rogers. Michaels nechápal, proč Rogers nedostal velení, skutečnost však byla taková, že poručík Rogers byl cizí agent. Nebylo jenom jasné, zda ho poslali Cardassiané nebo Orionci. O něčem podobném neměl kapitán ponětí, admirálové na Zemi však ano.
     "Kapitáne," vyrušil Michaelse z přemýšlení úřadující operační důstojník, "mám tu něco podivného, podívejte se!"
     Kapitán došel k jeho panelu a spatřil, že se k jeho lodi blíží cizí plavidlo. Letělo warpem 9 a bylo zrůdně velké. Objemem by přesáhlo snad několik stovek borgských krychlí, ale nemělo pravidelný tvar. Byl stále okrouhlý s hladkým bílým povrchem, ale ten se neustále měnil. Jedno však bylo jisté – Victory by se tomuto plavidlu nemohla postavit.
     "Můj bože, co to je?" zeptal se kapitán ohromeně při pohledu na to, co se objevilo před nimi.
     "Kapitáne, skenují nás," prohlásil po chvíli taktický důstojník.
     Michaels se dotkl komunikátoru: "Všem palubám, hovoří kapitán: Narazili jsme na cizí entitu, která nás právě skenuje. Neprovádějte nic, co by mohlo cizince vyprovokovat. Neznáme jejich sílu." Kapitán si přál, aby na federálních lodích nebyla okna. Potom by jeho poslední věta mohla mít určitý pozitivní důsledek pro morálku.
     Josh Tillin, nervózní mladý podporučík, který zastával místo úřadujícího vědeckého důstojníka, náhle vykřikl: "Kapitáne, kopírují naši databázi! Dostanou se tak k taktickým informacím a tajným databázím!"
     "Můžeme jim v tom nějak zabránit?" zajímal se Michaels.
     "Ne, pane," zareagoval podporučík.
     "Chtějí s námi mluvit, kapitáne," ozval se záhy operační důstojník, poručík Freuheut, "máme jen audio."
     "Dobře, pusťte to."
     Z reproduktorů na můstku se ozvala poměrně kvalitní čeština: "Jsme rasa, která se nazývá slovem, který vy byste přeložili jako Život. Prolétáme galaxiemi a ničíme Borgy. Chceme povolení ke vstupu na vaše území. Jestliže nám poskytnete veškeré údaje o Borzích z vaší galaxie, zničíme je a pak odletíme. Neposkytnete-li nám informace a nenecháte-li nás proletět vaším územím do pěti vašich dnů, zničíme nejprve vás, a pak teprve Borgy. Rozmyslete si to." Tím vysílání skončilo.
     "Odešlete tuto zprávu na Zemi a požádejte o další instrukce," přikázal kapitán federální lodi.
     "Kapitáne," pohlédla na něj praporčice od kormidla s očima plnýma strachu, "proč nás takto velká loď žádá o povolení k průletu?"
     Než stihl Michaels odpovědět, byl vyrušen dalším zvoláním operačního důstojníka: "Pane! Něco sem letí!"
     "Co zase?"
     "Nevím, ale… Vypadá to jako nějaký měsíc!"
     "Měsíc?"
     "Ano, ale docela… Proboha!"
     Objekt se objevil na obrazovce a Michaels konečně spatřil, co k nim letí. Byl to Japetus. Zatímco ho všichni na můstku zamlkle sledovali, bývalý měsíc Saturnu proletěl kolem Victory a zamířil k velké lodi poblíž. Měl asi poloviční průměr, ale pořád bylo zjevné, že je příliš velký, než aby mohl vlétnout dovnitř cizího plavidla. Jenomže Japetus se zastavil před ním… a začal se skládat. Povrch měsíce se "stáhl" na rámy konstrukce a mezitím zmizela celá výplň vnitřku.
     "Byl to hologram!" s překvapením okomentoval situaci vědecký důstojník.
     "Ale vždyť to několikrát celé zkoumali!"
     "Vypadá to, že je to mimořádně dokonale vytvořený hologram…"
     Japetus se mezitím složil. Teď z něj byla koule o rozměrech podobných Victory.

     Na můstku obří lodi panoval také zmatek. "Zdá se, že to něco vysílá."
     "Ale co?"
     "Nevím, nedokážu to přeložit. Ale určitě je to Japetus."
     "Opravdu?"
     "Ano. Nic podobného totiž v Galaxii není."

     Japetus dokončil vysílání a explodoval. Tedy spíše shořel, kdyby o něčem podobném bylo možno hovořit ve vakuu. Nejpřesnější popis toho, co se událo, byl, že dlouholetý Saturnův měsíc zkrátka přestal existovat.


     Kapitola 3

     "Jean-Lucu, jsi si jist, že spolupráce s Borgy je nejlepší nápad?" zajímal se nový velitel Hvězdné flotily, admirál Paris.
     "Obávám se, že nemáme na vybranou. Pokud to opravdu zničí subprostor, pak sám nejlépe víš, co se stane, a o atmosféře ani nemluvě," odpověděl kapitán Picard, který seděl ve své pracovně a s Parisem probíral další možný postup.
     Velitel Flotily přikývl: "To mi skutečně nemusíš říkat. Subprostor jsem zkoumal a popisoval dost dlouhou dobu. Jenomže právě proto vím, že subprostor nelze zničit příliš jednoduše. A nějaké vypaření atmosféry – to bych řadil do žánru sci-fi."
     "Obávám se, že hroucení subprostoru je na denním pořádku. Už uplynulo téměř deset let od chvíle, kdy Federace zavedla rychlostní omezení, aby se jeho narušování zamezilo. Později se objevila ta planeta s černou dírou, klingonští odpadlíci se pokusili zničit subprostor v jednom sektoru a nespočet dalších událostí," namítl kapitán Enterprise.
     "To je samozřejmě pravda," souhlasil Paris, "ale zbraně, které by dokázaly zničit subprostor v celé galaxii, mi přijdou trochu nesmyslné."
     "Myslím si," pokračoval kapitán, "že pokud by na nás chtěli Borgové zaútočit, neobtěžovali by se s takovým postupem. Vždyť dobře vědí, že Flotila je slabší než oni, a přestože jsme dvakrát zastavili přímý útok jedné z jejich lodí, útok více krychlí bychom nepřežili. Vlastně ani nevím, co si od nás slibují."
     "No, doufám, že… Promiň," zarazil se admirál a na chvíli odešel od svého počítače. Po chvíli se ale vrátil s velmi vážným výrazem a oznámil Picardovi: "Loď Victory narazila na obrovskou loď rasy, která si říká Život a vyhrožuje nám, že jestli ji nenecháme proletět prostorem Federace a nedáme jí všechny informace o Borzích, zničí nás a Borgy, jinak zničí jenom Borgy. Zřejmě jde o tu loď, o níž se zmínila Královna."
     "A co tedy uděláme?" zeptal se Picard.
     "Doletíte s těmi krychlemi do systému I-23, kde na vás bude čekat Independence. Ta tam s Borgy počká, dokud se nevrátíte z cesty k těm cizincům. Pokus se s nimi promluvit. Pokud tě přesvědčí, že to s tím subprostorem není pravda, nevidím důvod, proč jim bránit ve zničení Borgů."
     "Proč já? Neměli bychom raději hlídat ty Borgy?" zajímal se Picard.
     Paris zavrtěl hlavou: "Když poletíte maximální cestovní rychlostí, budete u Victory docela rychle, myslím za čtyřicet hodin. No… Nechtěl bych, abys byl s Borgy příliš dlouho. A kapitán Michaels, který velí Victory, letěl k Zemi, aby stanul před vojenským soudem. Takže takto."
     "Dobře. Letíme k systému I-23. Snad budou Borgové souhlasit."
     "Doufejme. Země končí." Kulatý obličej Owena Parise zmizel z kapitánova monitoru
     Picard chvíli seděl a zamyšleně bubnoval prsty na opěradle svého křesla. To, co se dělo, se mu ani trochu nelíbilo. Znamenalo to další odklad pětileté průzkumné mise, na niž se všichni na Enterprise těšili jako na Vánoce. Borgům nevěřil. Věděl, že úmyslně nelžou, avšak byli schopni upravit si realitu k obrazu svému – jinými slovy byl si jist, že cizí plavidlo dokázalo narušit subprostor, avšak ani trochu královně nedůvěřoval v otázce "odměny" za spolupráci. Nakonec vstal a odešel na můstek, aby vydal nové rozkazy o změně kurzu.

***

     Daleko od nich pomalu plula nekonečným vesmírným vakuem obrovská loď třídy Galaxy. Na talířové části jejího trupu bylo možno vidět velké identifikační číslo NCC-70952 a nad ním nápis U. S. S. Hercules. Před touto lodí byla velká červená hvězda. Hercules byl na výzkumné misi s rizikem napadení. Poslední loď, malá, nevyzbrojená loď třídy Oberth, která tuto hvězdu zkoumala, totiž záhadně zmizela. Velení Flotily proto na místo vyslalo silnější loď. Objevily se dokonce informace, že by se v okolí hvězdy mohli pohybovat piráti. Ti sice obvykle útočili na soukromá plavidla, protože útok na jakoukoli loď Hvězdné flotily jim mohl způsobit zásadní problémy včetně možnosti protiútoku. Proti lodi třídy Galaxy by jacíkoli piráti sice neměli sebemenší taktickou šanci, ale přesto nebylo vhodné vlétnout po hlavě do potenciálně nebezpečné situace. Kromě pátrání po osudu zmizelého plavidla měla posádka Hercula za úkol zjistit důvody podivných erupcí blízké hvězdy, což byl původní úkol pohřešované lodi.
     Damon Joshua, asi šedesátiletý kapitán Hercula, se na této misi velice nudil. Byl přísným kapitánem a nesnášel, když někdo nesplnil rozkazy. Kapitán měl velice propracovaný systém trestů za okamžité neuposlechnutí rozkazu a navíc měl dobré styky na admiralitě a velmi slušné výsledky misí, takže veškeré stížnosti, vznesené nespokojenými členy posádky, byly na Velitelství smeteny ze stolu. Jeden poručík, který na kapitánův rozkaz strávil tři dny ve vězení o hladu, o Joshuových praktikách informoval média. I když se objevilo několik článků o šikaně ve Hvězdné flotile, záhy došlo k velké politické krizi, a tak se celá událost ztratila z veřejného povědomí. Kapitán Joshua seděl v křesle pod podkovovitým útvarem, který rozděloval můstek lodi na dvě části. Po jeho pravici bylo křeslo prvního důstojníka. Komandér Soonar byl Vulkánec, a tak sice neschvaloval kapitánovy tresty, současně však plně podporoval jeho snahu o pořádek a stoprocentní výkonnost. Křeslo po kapitánově levici bylo prázdné – bylo určeno pro lodního poradce, ten ale na Herculovi nebyl. Joshua využil přátelství s jistým členem administrativy Hvězdné flotily a dosáhl toho, že všichni psychologové-důstojníci byli posíláni jinam.
     Zapípal kapitánův komunikátor: "Vědecká laboratoř kapitánu Joshuovi."
     "Mluvte. Ale rychle," odpověděl Joshua.
     "Všechny požadované výzkumy byly ukončeny. Můžeme je odeslat velitelství?"
     "Ale...," začal kapitán. Přerušil ho ovšem taktický důstojník, poručík Chamberlain: "Kapitáne, na senzorech jsem zachytil cizí plavidlo! Vypadá jako stíhač typu Raider!"
     "Jestli mi ještě jednou skočíte do řeči, budete potrestán, poručíku!" vykřikl kapitán. Pak ale pokračoval: "Co je to za loď? A proč jste ji nezachytili už dřív?"
     "Vědecké laboratoře vysávaly část energie ze senzorů, a jejich dosah se tak snížil. Tu loď jsme schopni zaregistrovat až teď."
     "Dobře," začal kapitán, "zavolejte je."
     Cizí loď náhle vystřelila a zasáhla trup Hercula. Výstřel zasáhl sekundární část trupu a zbraně se zasekly přímo do strojovny. Tam došlo k sérii explozí a warp-jádro se začalo destabilizovat.
     "Štíty!" dožadoval se kapitán hned na to.
     "Štíty zvednuty," oznámil poručík Chamberlain.
     "Ochromte je. Zničte jim štíty, zbraně a motory," zněl další rozkaz.
     Malá loď se pokoušela uniknout, ale fázery Flotily byly příliš hbité a silné. Trvalo jenom pár chvil, než povolily štíty stíhačky, hned na to přišla o zbraně a nakonec ustaly i úhybné manévry a plavidlo dále pokračovalo jenom setrvačností."

     Ve strojovně Hercula zatím probíhala usilovná práce. Po několika pokusech o stabilizaci byli inženýři nuceni vystřelit warp-jádro a doufat, že neexploduje, a tak bude možno vrátit ho později na své místo.

     "Cíl ochromen," ohlásil Chamberlain. "Zdá se, že mají problémy, dva členové posádky jeví jen slabé známky života, zbylí tři jsou v bezvědomí."
     "Výborně… Strojovno, když jste tak neschopní, můžete vystřelit warp-jádro, ale koukejte ho co nejrychleji dostat zpátky!" Potom se kapitán Joshua pohodlně opřel a přikázal taktickému důstojníkovi: "Teď je rozstřílejte."
     "Pane?"
     "Zničte je!" Joshua se okamžitě napřímil.
     "Vždyť už jsou bezbranní!"
     "Vy jste neslyšel můj rozkaz?!" rozlítil se Joshua.
     "Slyšel pane, ale nesplním ho."
     "Stráže!" zavolal kapitán na dva příslušníky palubní bezpečnosti, kteří byli vždy přítomni na můstku. "Odveďte pana Chamberlaina do cely!"
     "Ne, pane," řekl jeden z členů ochranky.
     "Dobře," rozhodl se kapitán, "odveďte někdo všechny tři. První důstojníku, splňte rozkaz."
     "Kapitáne," pohlédl mu Vulkánec do očí, "podle směrnice 28 řádů Hvězdné flotily vás tímto zbavuji velení. Žádám o podporu tohoto rozhodnutí nadporučíka Smithe."
     "Souhlasím," ozval se operační a současně druhý důstojník lodi.
     Soonar se spojil s ošetřovnou: "Doktore Santone, došlo zde ke kritické situaci: Byla aplikována směrnice dvacet osm."
     Chvíli bylo ticho, potom Santone odpověděl: "Podporuji toto rozhodnutí. Kapitán dlouhodobě není z lékařského hlediska schopen vykonávat svou práci."
     Kapitán klouzal očima z jednoho na druhého. Nakonec rozčileně povstal: "To je vzpoura. Všechny vás zabásnu! Nechte toho."
     "Vše je v souladu s právním řádem Hvězdné flotily, kapitáne," oznámil mu bezvýrazným hlasem Vulkánec. Potom přikázal Chamberlainovi: "Přeneste všechny členy cizí posádky na ošetřovnu."
     "Komandére," zachmuřeně odpověděl taktický důstojník, "nevím, co se tam děje, ale tři z nich nějak zemřeli. Zbývají dva a jeden z nich je ve značně kritickém stavu."
     "V tom případě přeneste všechny přeživší na ošetřovnu a uvědomte doktora Santonea o kritickém stavu pacientů." Soonar se okamžitě přesunul k dalšímu tématu: "Počítači zaznamenej: Kapitán Damon Joshua byl shledán nezpůsobilým k velení této lodi. Toto stanovisko bylo potvrzeno nadporučíkem Johnem Smithem a vrchním lékařem komandérem Filipem Santonem. Uvaluji na něho domácí vazbu až do skončení této mise, nebo dokud Velitelství nevydá jiné rozkazy. Konec záznamu."
     Vulkánec se otočil k operačnímu důstojníkovi Smithovi: "Nadporučíku, informujte Velitelství o nastalé situaci a současně vyšlete nouzový signál a oznamte, že jsme bez pohonu." Nakonec pokynul Joshuovi: "Kapitáne, následujte mě prosím."
     První důstojník se zvedl a zamračený kapitán také. Když došli k turbovýtahu, náhle vyskočil Smith ze svého sedadla a rozeběhl se k nim. "Komandére! Neměl byste s ním chodit sám."
     "Domnívám se, že jsem schopen kapitána Joshuu zvládnout po stránce psychické i fyzické," odpověděl mu Soonar.
     "Podle pravidel Hvězdné flotily má vězně doprovázet alespoň dvoučlenná stráž," namítl nadporučík.
     "V tom případě si s sebou vezmu…"
     "Pane!" přerušil ho Smith. "Rád bych si s kapitánem promluvil o samotě, až bude v kajutě."
     "Nepočkalo by to, než bude po službě?"
     "Z osobních důvodů si vás dovoluji poprosit, aby to bylo hned."
     Do Smithových očí se zaryl pevný vulkánský pohled. Nadporučík nikterak neustoupil a Vulkánec zjistil, že nedokáže vycítit, zda druhý důstojník Hercula mluví pravdu či ne. To bylo docela zvláštní, protože z podobné blízkosti obvykle Vulkánci dokázali vycítit základní emoce svého okolí. Nakonec se rozhodl: "Dobrá, pojďte s námi. Poručíku Chamberlaine, máte velení."
     Všichni tři vstoupili do turbovýtahu a zavřely se za nimi dveře. Taktický důstojník se usadil do kapitánského křesla a čekal. Kromě něj nyní zůstával na můstku jenom kormidelník.
     Turbovýtah byl zato poměrně plný. Smith stál za kapitánem a komandérem, oběma pohrouženýma do mlčení. Ani jeden z nich nepostřehl drobný nadporučíkův pohyb, když se Smith dotkl rukávů své uniformy a z jejich lemů vyňal dva malé ruční fázery s vyjmutou pojistkou, díky čemu nevzbudily pozornost počítače, ani když byly nastaveny na odpaření. Ani kapitán, ani jeho první důstojník se tak nikdy nedozvěděli, jak vlastně zemřeli. Smith, který v kabině turbovýtahu náhle osaměl, přikázal počítači, aby změnil cílovou stanici: "Na ošetřovnu." Potom změnil nastavení jednoho z fázerů a prostřelil si díru do levého rukávu. Nakonec zase obě zbraně pečlivě ukryl.

     Doktor Santone právě ztratil pacienta. Již se mu to stalo mnohokrát, naštěstí pacienty neztrácel příliš často. Tentokrát se mu ale zdálo, že pacient měl mimořádně velkou naději na přežití. Bohužel se záhy ukázalo, že v těle je jakási látka, kterou se podařilo izolovat až po jeho smrti. Byla to docela zvláštní droga, která dokázala soustředit myšlení člověka na jedinou věc. Díky tomu se lidé pod vlivem této látky stali extrémně výkonní, ale především se dostali pod vliv toho, kdo jim něco přikázal. Pokud však droga nebyla podávána v malých dávkách, způsobila po dvou dnech selhání organismu. Ve chvíli, kdy měl jed v ruce, dokázal Santone rychle vyrobit protilátku. Naplnil jí hyposprej a vydal se k druhému pacientovi, který sice žil, ale jeho stav se neustále zhoršoval. Doktor prošel speciálně upraveným silovým polem, které sice propouštělo jeho i ostatní členy posádky Hercula, ale zastavilo každého cizince a také dokázalo odolat energetickým zbraním, kterými by se potenciálně nebezpeční pacienti mohli pokusit ohrozit lékařský personál.
     Když vtlačil protilátku do cizincova těla, uslyšel Santone, jak se otevírají dveře ošetřovny. Vzhlédl a spatřil, jak vchází nadporučík Smith s utrápeným výrazem ve tváři a ohořelým rukávem.
     "Co se děje, nadporučíku? Zlobí kapitán?" otázal se s úsměvem doktor.
     Smith zdrceně zavrtěl hlavou: "Ne. Kapitán je mrtev, stejně jako první důstojník."
     Santone vyvalil oči: "Co se stalo?"
     "Jeli jsme výtahem, abychom odvezli kapitána do jeho kajuty. Uprostřed cesty náhle odněkud vytáhl fázer a než mohl někdo něco udělat, odpařil komandéra Soonara. Potom se obrátil proti mně. Naštěstí se mi podařilo uhnout prvnímu výstřelu, takže mi jenom spálil rukáv. No a potom jsem se pokusil kapitánovi ten fázer vyrvat, ale on ho nechtěl pustit a ve chvíli, kdy si mířil přímo na hlavu, náhle stiskl spoušť – asi omylem."
     "Proboha," vydechl Santone. "Takže teď tady velíte vy."
     "Asi ano," přikývl Smith. "No, předpokládám, že pro kapitána ani prvního důstojníka nedokážete nic udělat – když jsou takhle vypaření…"
     "To opravdu ne," zahuhlal Santone.
     "Tak já se vrátím na můstek. Kdyby se probudil někdo z těch zachráněných, tak mi prosím vás řekněte." Smith vstal a měl se k odchodu, doktor ho však zastavil se slovy: "Myslím, že jednoho mohu probudit ihned. Ten druhý však již zemřel."
     Nadporučík se prudce zastavil, otočil se a vydal se za doktorem, který mířil k lůžku přeživšího pacienta. Santone přistoupil k bezvědomému tmavovlasému a poněkud zarostlému člověku s poněkud uhnaným výrazem, a s pomocí hypospreje ho probudil.
     Pacient otevřel oči a překvapeně se podíval na doktora: "Kde… to jsem?" zasípal. "Vy jste z Hvězdné flotily?"
     "Ano," odpověděl lékař.
     "Co se stalo?" otázal se cizinec.
     "Zaútočili jste na nás. My jsme pak vaši loď pěkně poničili. Jste jediný, kdo přežil. Ostatní v sobě měli smrtící jed, který jsme nedokázali včas odstranit."
     "Ale… Poslední, na co jsme stříleli, byla ta obrovská loď, co předtím zničila tu loď od vás. Oni pak… na nás taky vystřelili, ale… já to nechápu. Vždyť jsme nestříleli na federální loď!"
     Smith si neodpustil podivný úsměv. Poté vstoupil do zorného pole toho muže, který se velice lekl a zařval: "NE! Jdi pryč, vždyť ty… Tak ty jsi nás zradil? Nemůžeš taky za ten jed? Chceš zničit Federaci, jak jsi vždycky chtěl? Doktore," obrátil se k naprosto překvapenému Santoneovi, "nenechte se zmást tou černofialovou uniformou, tohle je zločinec. My jsme byli poslední jednotka Makistů, která nepřijala zánik našeho hnutí. On byl jedním z Makistů ještě za dob slávy naší organizace. Posledních pár měsíců jsme ho neviděli. Docela nedávno, když jsme ho viděli naposled, jsem ho viděl u ovládání prostředí. Myslím, že on může za ten jed. Možná to narafičil tak, aby začal působit až později. A pak zmizel. Později se objevila obrovská loď, zničila něco od vás a nás skoro taky dostala. Ale nevím, jak to, že jsme místo vás znovu viděli tu loď. Ale jemu nevěřte, on vás chce zničit."
     Doktor se otočil k nynějšímu veliteli Hercula: "Co mi k tomu řeknete, nadporučíku?"
     Smith s úsměvem odpověděl: "Abych to vyjasnil: Naprogramoval jsem jim drobnou hříčku, která na obrazovce zaměnila Hercula za mou milovanou lodičku." Vytáhl fázer a vystřelil na cizince. Pak se otočil k Santoneovi, který už ale nebyl na svém místě. Smith ho spatřil, jak kopíruje z počítače záznam předchozího hovoru a ukládá si ho do uniformy. Usmál se, vystřelil a… silové pole výstřel pohltilo. Doktor mezitím rychle zmizel ošetřovny. Smith zařval a se zbraní v ruce vyběhl za ním. Na chodbě před lodní nemocnicí ovšem neustále procházelo mnoho lidí a doktora mezi nimi neviděl. Nemělo smysl ho teď hledat. Už se jistě zbavil komunikátoru nebo nějak zablokoval počítač a mohl být kdekoli. Chodba se totiž na obou stranách stáčela, navíc měla mnoho odboček…

     "Doktor Santone poručíku Chamberlainovi," ozvalo se mezitím na můstku.
     "Tady Chamberlain. Co se děje, Filipe?"
     "Přijď prosím hned do Jeffriesova průlezu sekce patnáct na palubě osm."
     "Co se tam děje? Proč bych tam měl chodit?"
     "Vysvětlím ti to, až přijdeš. Každopádně se objevil jeden zásadní problém."
     "Ale jsem na můstku skoro sám…"
     "To nevadí. Pokud hned nepřijdeš, tak už nikdy nikde nebudeš – natožpak sám."
     Tato argumentace Chamberlaina poněkud překvapila. Santonea znal poměrně dlouho a dosud ho neslyšel hovořit tak záhadně. Proto vstal a beze slova odešel k turbovýtahu. Ten se otevřel a na můstek vpustil nadporučíka Smithe. Momentální velitel lodi bez váhání vytáhl fázer, který měl stále ukrytý v rukávu, a vystřelil na taktického důstojníka. Ten však pohyb postřehl včas a jeho vycvičené reflexy okamžitě zareagovaly. Prudce skočil do turbovýtahu a během letu bouchl do jeho ovládání. Dveře se zavřely přímo před Smithovým nosem a výtah se rozjel. Chamberlain se roztřeseně postavil a držel si levé rameno. Paprsek totiž proletěl v jeho těsné blízkosti a ošklivě ho popálil.

     Na můstku zatím kormidelník vyděšeně hleděl na Smithe, jenž v ruce třímal fázer nastavený na vypaření. Smih si jeho zhrozený pohled doslova vychutnával a potom pomalu promluvil: "Osobně proti vám nic nemám, praporčíku. Ale zajisté pochopíte, že vaše přítomnost zde by mohla zkomplikovat jisté věci." Pozvedl zbraň a namířil ji na třesoucího se kormidelníka, který se ani nepokusil o obranu. Smith stiskl spoušť a fázer zahučel. Praporčík u kormidla si překvapeně prohlédl své tělo a zjistil, že stále žije. Prudce vyskočil a rozběhl se proti Smithovi. Nadporučík však upustil vybitou zbraň a z druhého rukávu vytáhl další fázer. Pozvedl ho, vystřelil a praporčíka odpařil během skoku, který měl zrádného důstojníka skolit.

     V Jeffriesově průlezu na palubě osm se setkali doktor Santone a poručík Chamberlain. Taktický a bezpečnostní důstojník Hercula se po cestě zastavil ve zbrojnici a přinesl s sebou celý arzenál.
     Náhle se ze všech reproduktorů ozval hlas nadporučíka Smithe, který seznamoval posádku se situací: "Posádko pozor, hovoří nadporučík John Smith. Během chvíle, která uplynula od porážky nepřátelského plavidla, došlo k několika událostem, s nimiž jsem nucen seznámit vás. Za prvé byl na základě právního řádu Hvězdné flotily sesazen kapitán Joshua. Ten se bránil, a přitom zabil prvního důstojníka komandéra Soonara. Nešťastnou náhodou hned poté zahynul i kapitán. Mezitím se kamsi ukryli doktor Santone a poručík Chamberlain. Ti zabili zachráněné ze zmíněné cizí lodi, aby zakryli zločiny, které společně spáchali v minulosti. Oba jsou zatím zastoupeni jinými členy svých oddělení. Pokud tyto zločince naleznete, je třeba neprodleně informovat bezpečnost. Úřadující kapitán Smith končí."


     Kapitola 4

     Kapitánův deník, hvězdné datum 56616,5.
     Enterprise zanechala trojici borgských krychlí spolu s federální korvetou Independence mezi čtyřmi planetami neobydleného hvězdného systému I-23. Nyní letíme směrem k hraničnímu sektoru Federace, kde se objevila podivná loď, které se snad obávají i Borgové. Máme se pokusit navázat kontakt a případně se pokusit vyjednávat.

     Enterprise se warpem 8 blížila k hraničnímu sektoru. Vše na můstku se odehrávalo naprosto automaticky, ale najednou se na panelu nadporučice Mooreové cosi rozsvítilo: "Kapitáne, přijímáme tísňové volání z federální lodi Hercules. Došlo tam k sesazení kapitána a současně byla loď poškozena natolik, že nemají pohon."
     "Informujte Velitelství a Victory , že budeme mít drobné zpoždění, a změňte kurs k Herculovi. Potom mu oznamte, že tam letíme."
     "Ano, pane," přikývla nadporučice.

     Enterprise mírně upravila kurz a pokračovala v letu.
     "Pane Maddene," ozval se Picard hledíc na svého prvního důstojníka, "zjistěte vše, co můžete, o Herculovi, jeho kapitánovi, prvním důstojníkovi a dalších starších důstojnících. Budu ve své pracovně."
     Kapitán opustil můstek a Madden přešel k vědeckému stanovišti, kde začal prohlížet informace.

     "Kapitáne, myslím, že jsem našel zajímavé informace," oznámil první důstojník, když asi po půl hodině vstoupil do kapitánovy pracovny.
     "Jaké?" zajímal se Picard.
     "U. S. S. Hercules je loď třídy Galaxy. Jako plavidlo není Hercules zajímavý ničím. Jeho posádka je ovšem daleko zajímavější. Kapitán Damon Joshua se stal kapitánem teprve nedávno, přestože mu je už šedesát jedna. Několikrát na něj jeho podřízení podali stížnost, ale – zřejmě díky Joshuovým stykům na Velitelství – se to vždy ututlalo. Jeho první důstojník nemá žádné významnější záznamy. Jmenuje se Soonar."
     "Soonar?" podivil se kapitán. "Kde vzal takové jméno?"
     "Patrně ho dostal od rodičů. Kdo ale ví, co to může znamenat ve vulkánštině…" nadhodil první důstojník.
     "Prosím vás," čertil se Picard. "Vždyť toto slovo je celogalaktické! Ale pokračujte s posádkou."
     "Ano, pane. Druhý důstojník nadporučík John Smith podle záznamů vstoupil do Flotily před devíti lety jako kadet na Akademii. Další jeho záznamy jsou poměrně nezajímavé. Během jejich průzkumu jsem však narazil na jednu nesrovnalost – jeden ze souborů měl datum aktualizace podstatně pozdější než by se hodilo. Pomohla mi slečna Mooreová a zjistili jsme, že existuje určitá pravděpodobnost, že je celý záznam zfalšován. Zato se mi podařilo objevit starý záznam kohosi jménem Jeffrey Woodman. Ten byl ukryt mezi neaktivními soubory. Tento člověk se narodil přesně ve stejný okamžik jako náš John Smith, ve stejný den vstoupil na Akademii a přijímací zkoušky také dělal ve stejnou chvíli a na stejném místě. Avšak od té chvíle se jejich životní osudy zásadním způsobem liší. Pan Woodman na Akademii zavraždil spolužáka, který mu nechtěl poradit při práci. Byl zadržen a odsouzen k doživotnímu vězení a převýchově. Nicméně během transportu se několik zločinců zmocnilo přepravní lodi, ta změnila kurz a zmizela. V pátrání kupodivu pomohli Cardassiané, kteří plavidlo našli a zločince, kteří přežili několikaměsíční anarchii, měli přepravit na hranici s Federací, kde by je převzala federální loď. Cardassianské plavidlo, které zajatce převáželo, však bylo přepadeno Makisty. Ti přijali některé odsouzence mezi sebe. Cardassiany to samozřejmě rozzlobilo, ale nebyli schopni nic udělat. Jeffrey Woodman byl jedním z nových Makistů. Když se stal aktivním účastníkem tohoto hnutí, pokusil se jednou smazat svoje předchozí záznamy. Téměř se mu to povedlo, ale mně se nyní naštěstí podařilo nalézt celý jeho spis, který ve skutečnosti nebyl smazán, ale pouze umně zamaskován, a to tak, že si ho nyní nikdo nemůže náhodou všimnout. Po pádu Makistů však Woodman kamsi zmizel a o jeho dalších pohybech neexistuje záznam. Podle makistických pramenů mnohokrát říkal, že chce zničit Federaci, avšak všichni to pokládali za trochu zmatené blábolení."
     "To je velice zajímavé, Jedničko," ocenil Maddenovu snahu Picard. "Vy se tedy snažíte naznačit, že existuje jistá – i když nepatrná – možnost, že druhý důstojník lodi třídy Galaxy je deviant vraždící kvůli tomu, že mu někdo nechce poradit, a který chce zničit Federaci?"
     "Obávám se, že vám tuto možnost musím přednést, pane."
     "I když je mnohem pravděpodobnější, že jde o pouhou shodu okolností? Třeba byli Smith s Woodmanem dříve přátelé – narodili se přece na jednom místě, ve stejnou dobu…"
     "Pouze poukazuji na všechny možnosti," bránil se Madden Picardovým úvahám.
     "Já jsem za to vděčný," usmál se kapitán. "Ale myslím, že i sebemenší představu eliminuje fakt, že ve Federaci platí presumpce neviny."
     "Ano, pane."
     "Ještě někdo je podobně zajímavý?"
     "Doktor Filip Santone působí již několik let jako šéflékař Hercula. Pokud byl kapitán sesazen, jednoznačně v tom měl prsty právě on. Je to člověk poměrně klidný a schopný, když ho ale někdo vyvede z míry, je mimořádně obtížné uklidnit ho. Několik měsíců sloužil pod doktorkou Stevensonovou. Možná byste se měl zeptat raději jí. Naše databáze o něm neuvádí žádnou zvláštní informaci. Další starší důstojníci Hercula jsou poručík Abraham Chamberlain, který plní funkci taktického a bezpečnostního důstojníka, a nadporučice Marie Louisa Bourbonová – šéfinženýrka. Oba mají poměrně nudný záznam."
     "Nadporučice Bourbonová?" otázal se kapitán.
     "Přesně tak, pane."
     "Zkoumal jste její rodokmen?"
     "Ne. To je poněkud soukromá věc," namítl komandér.
     "To ano. Ale její jméno k tomu přímo svádí. Děkuji vám, komandére. Vraťte se na můstek," řekl kapitán.
     "Ano, pane." Madden odkráčel a kapitán se ocitl ve své pracovně sám. Začal v hlavě rozebírat možnosti: Má se podrobněji zajímat o minulost nadporučíka Smithe? Nemá ona nouzová situace něco společného s tou cizí lodí, přece jenom vážně poškodit kolos třídy Galaxy nedokáže jen tak někdo. A je nadporučice Bourbonová skutečně dcerou francouzských králů?

     Vyšší důstojníci seděli okolo stolu v konferenční místnosti a Picard si stále zvykal na nové tváře. Protože stárl, bylo jasné, že je to jeho poslední posádka. Potom již bude muset odejít do penze nebo přijmout admirálskou hodnost. Ze "starých známých" tam byli pouze LaForge s Worfem. Doktorka Stevensonová, která na lodi nastoupila místo Beverly Crusherové, dokončovala svou stručnou charakteristiku doktora Santonea: "Je to celkem slušný kluk. Jeho chování je výtečné a snad nikdy nedělá chyby. Pokud ho ovšem někdo naštve – což mimochodem není nijak jednoduché – ječí, mlátí se vším, co mu přijde pod ruku a vůbec je taková veselá povaha.. Ovšem pode mnou sloužil poměrně krátce a už je to také několik let. Tenkrát mu bylo asi pětadvacet, takže teď bude skoro třicetiletý."
     "Ví ještě někdo něco o někom ze jmenovaných lidí?" zajímal se kapitán. Ale nikdo se neozval. A tak se otočil k Betazoidce Charlottě Jnol: "Poradkyně, chci, abyste byla přítomna při všech jednáních s panem Smithem. A vy, pane Worfe, buďte kdykoli připraven k boji. To je vše." Worf zavrčel. Neměl rád zbytečné řeči.


     Kapitola 5

     Enterprise vystoupila z warpu milion kilometrů od Hercula. Loď třídy Galaxy se jakoby opile otáčela v prostoru, bylo vidět, že ji nikdo neovládá. Po chvíli se ale ohlásil nadporučík Smith: "Kapitáne Picarde, je mi ctí setkat se s vámi. O naší situaci už zčásti víte. Doufám, že nám pomůžete."
     "Uděláme, co bude v našich sílách, nadporučíku. Ale velice by mě zajímalo, proč se s námi nespojil první důstojník Mleeko," odpověděl Picard, jenž si evidentně nezapamatoval Vulkáncovo jméno.
     "Myslíte komandére Soonara?" nejistě se otázal Smith.
     "Ano."
     "Komandér Soonar je bohužel mrtev, stejně jako kapitán. Na jejich smrti a na další vraždě mají podíl taktický důstojník Chamberlain a doktor Santone," vysvětloval Smith. "Bohužel nám potyčka s nepřátelskou lodí vyřadila mimo jiné i senzory, takže jsme je stále nenalezli."
     "Podíváme se po nich," řekl mu Picard a Smith s sebou takřka neznatelně trhl. Okamžitě se ale ovládl, a Picard pokračoval: "Pošleme k vám své technické týmy a dodáme vám potřebné součástky. A chtěl bych s vámi osobně probrat několik věcí, takže se prosím transportujte na Enterprise."
     Když bylo spojení ukončeno, obrátil se Picard na svého bezpečnostního důstojníka: "Nadporučíku Worfe, sestavte prosím výsadkový tým, využijte svých dokonalých znalostí lodí třídy Galaxy, přeneste se tam a najděte doktora Santonea. A zajistěte, aby na Herculovi nezjistili ten transport."
     Poradkyně Jnol nic neříkala, protože dobře věděla, že kapitán nepotřebuje její telepatii, aby zjistil, že Smith s ním nejedná na rovinu.

     Worf se spolu se dvěma členy elitního Hazard týmu zhmotnil v jedné ze servisních chodeb Hercula. Transportovali se spolu se dvěma inženýry v době, kdy byly opravy v plném proudu. Všichni tři návštěvníci měli v rukou nejnovější verzi fázerové pušky a na trupu speciální ochranné konstrukce, které je měly uchránit před několika zásahy z energetické zbraně. "Snažte se, ať nás nikdo nezahlédne," řekl svým průvodcům nadporučík.
     "Ano, pane. Kam půjdeme?" zeptala se praporčice Murphyová.
     "Ti uprchlí důstojníci se schovávají o palubu níže hned ve vedlejších dveřích. Bohužel tam vedou dva vstupy a oba jsou velice těsné, takže pokud se hodlají bránit, bude útok odtamtud dosti riskantní. Jinou možnost ale nemáme. Praporčice, vy to obejdete z druhé strany, já k nim vpadnu odtud. Vy, praporčíku Grüne, počkáte na támhleté křižovatce. Je odtamtud stejně daleko do obou míst a navíc kdyby naše cíle uprchly, pravděpodobně půjdou právě tamtudy. Slečno Murphyová, obejděte to a přesně za minutu od teď vpadneme dovnitř. Snažte se, aby vás nezasáhli více než třikrát, jinak selže vaše ochranné pole.
     Uplynula minuta a dveře na obou stranách úkrytu doktora Santonea a Chamberlaina explodovaly. Oba se okamžitě chopili zbraní – doktor normálního ručního fázeru, Chamberlain pušky. Ve stejnou chvíli dovnitř skočili Worf a Murphyová. Chamberlain si uvědomil, že to není nikdo z Hercula, ale doktora vyděsil pohled na ozbrojeného Klingona, a tak na něj vystřelil. Fázerový výboj se však zastavil na silovém poli. Worf mezitím dopadl na zem, prudce se vymrštil, doletěl k Santoneovi a vykopl mu zbraň z ruky. Doktor vykřikl bolestí, ale konečně mu došlo, že nově příchozí nejspíš nejsou nepřátelé.

     "Vítám vás, nadporučíku. Toto je můj první důstojník Madden a zde," Picard ukázal na právě přicházející betazoidskou poradkyni, "je poradkyně Jnol."
     "Těší mě. Můžeme jít někam jinam, kapitáne?" zajímal se Smith.
     "Samozřejmě. Následujte mě, prosím."
     Čtveřice opustila transportní místnost.

     "Dobrý den, pane Santone," pozdravil vyděšeného a náhle bezbranného doktora Klingon. Potom kývl na pozdrav také Chamberlainovi. "Jsem nadporučík Worf, bezpečnostní důstojník z Enterprise. Se mnou přišli praporčíci Murphyová a Boronga. Nadporučík Smith vás viní z několikanásobné vraždy."
     "Pěkný nadporučík," uchechtl se doktor. Chamberlain se zatím ujal vysvětlování: "Ten člověk udělal vše, z čeho viní nás: možná zabil kapitána i komandéra, pokusil se zavraždit nás dva a zastřelil jediného zachráněného z té makistické lodi."
     "Makistické?" podivil se Worf.
     Tentokrát se ujal vysvětlování doktor: "Napadl nás člun stejného typu, jaký kdysi používali Makisté. Podařilo se odtamtud zachránit jenom dva lidi a jeden z nich mi zemřel na otravu migliotou."
     "Migliotou," zavrčel Worf. "Kdo mu ji podal?"
     "Zřejmě také Smith. Druhého jsem probudil a než ho Smith zastřelil, řekl nám, že jeho skupina byly poslední zbytky Makistů, kteří se pokoušeli nějak přežít. Smith prý dříve přebýval s nimi a několikrát řekl, že chce zničit Federaci."
     "Měli jsme určitá podezření ohledně Johna Smithe," vysvětlil jim Worf. "Takže ho s vámi konfrontujeme a uvidíme, co nám řekne na vaše obvinění."

     John Smith se posadil ke stolu v konferenční místnosti. Byl tam spolu s kapitánem a poradkyní, Madden zůstal na můstku. Picard na něj dlouze hleděl, ale Smith pohled snášel stejně dobře jako ticho. Nakonec promluvil kapitán Enterprise: "Pane Smithe, řekněte mi ještě jednou, co se stalo kapitánovi a prvnímu důstojníkovi?"
     "Proč? Vždyť jsem vám posílal zprávu."
     "Starcovy manýry," odpověděl mu suše Picard.
     Smith chvíli váhal, protože si nebyl úplně přesně schopen vybavit, kterou verzi na Enterprise poslal. "Kapitán Joshua odkudsi vytáhl zbraň, zastřelil komandéra Soonara a v nastalé vřavě došlo k dalšímu výstřelu, který zabil kapitána a spolu s ním zničil i vražednou zbraň."
     "Kde se tak stalo?"
     Smith pojal podezření, že Picard něco tuší. Nakonec odpověděl: "Ještě na můstku."
     "Dobrá, děkuji vám nadporučíku. Ještě bych se s vámi rád setkal, až budou opravy hotovy – to by mělo být asi za hodinu. Musíme si promluvit o tom, kam poletíte – vaše loď nemá kapitána, na druhou stranu jistě víte, že se schyluje ke krizi a loď třídy Galaxy může být nepostradatelná."
     Smith vstal a řekl: "Za hodinu se sem znovu přenesu. Mezitím si rozmyslím další postup."
     "Výborně. Tak na shledanou."
     Všichni tři vyšli na můstek a kapitán přikázal Maddenovi, aby Smitha doprovodil do transportní místnosti.
     Když se za nimi zvedli dveře, zapípal Picardův komunikátor: "Worf volá Enterprise."
     "Mluvte, nadporučíku."
     "Nalezli jsme doktora Santonea a poručíka Chamberlaina. Jsme připraveni k transportu."
     "V pořádku. Abyste nebyli nápadní, zamaskujeme váš transport přenosem pana Smithe. Ten již míří do transportní místnosti."
     "Ano, pane. Ale doufal jsem, že naše hosty konfrontujeme právě s ním Smithem. Jejich výpovědi totiž podporují teorii komandéra Maddena."

     Smith se zhmotnil na palubě Hercula. Chtěl odejít z místnosti, ale oslovil ho poddůstojník, jenž ho přenesl. "Pane, zaznamenal jsem tady něco zvláštního."
     "A co?"
     "Během vašeho transportu se současně někdo přenesl z Enterprise sem. Nemám přesné koordináty, ale vypadá to, že mířil někam do servisních chodeb. Teď se ti návštěvníci zase vrátili – a zdá se, že jich bylo více."

     "Tak co mně povíte o našem nadporučíkovi, poradkyně?" otázal se Picard, když je jmenovaný opustil.
     "Lhal, jako když tiskne."
     "To vím také. Zajímalo by mě spíše, co si myslel."
     "Podezíral vás, že o něm víte více, než by mu bylo milé, ale skrýval to. Jinak se neobyčejně kontroloval, měla jsem co dělat, abych dokázala vycítit alespoň jeho základní emoce."
     "Dokázala byste odhadnout, co má za lubem?"
     "Obávám se, že ne, kapitáne," smutně zavrtěla hlavou poradkyně. Mezitím se otevřely dveře a vstoupil Worf s doprovodem.
     Picard na příchozí pohlédl a pokynul jim: "Pojďte prosím do konferenční místnosti."

     Smith dorail do své kajuty a aktivoval počítačový terminál. Spustil soubor, v němž kapitánu Picardovi popsal události, které měly vést k smrti jeho nadřízených důstojníků. Zjistil, že se velice zručně rozepsal o tom, jak všichni tři jeli výtahem a kapitán náhle vytáhl fázer…
     Vystřelil na komandéra Soonara a vzhledem k tomu, že zbraň byla nastavena na odpaření, první důstojník okamžitě zemřel. Poté zamířil na mě. Vychýlil jsem jeho ruku, takže paprsek poměrně neškodně proletěl okolo a narušil konstrukci výtahu. Pokusil jsem se kapitánovi zbraň uzmout, ten se jí však nemínil vzdát. V následné potyčce kapitán Joshua – zřejmě nedopatřením – stiskl spoušť zrovna ve chvíli, kdy mu fázer mířil na hlavu.
     Smith se vydal na můstek.

     Když kapitán Picard vyslechl příběh doktora Santonea a poručíka Chamberlaina, konstatoval, že se pokusí nechat Smithe okamžitě přenést do vězení na Enterprise. Než stihl stisknout komunikátor, loď se otřásla. Picard s Worfem vyběhli na můstek, kde jim Madden oznámil: "Hercules na nás náhle vypálil a zvedl štíty. Zasáhl nás a poškodil warp-jádro. Už jsme zvedli štíty, ale dolní štíty nefungují. Warp-jádro bylo vypojeno a několik hodin odtud neodletíme."
     Hercules znovu vystřelil na Enterprise, tentokrát však už výstřel zastavily ochranné štíty. Enterprise se pustila do protiútoku. Snažila se k Herculovi držet horem a pálila ze svých nových fázerů i z torpédometů.
     "Herculovy štíty na sedmdesáti procentech," hlásil Worf po chvíli.
     "Zesilte útok – dejte více energie fázerům na úkor pohonu a méně kritických systémů."
     Obě federální lodě na sebe střílely, ale Enterprise záhy začínala získávat převahu. Náhle vyprskla Worfova konzole. Klingon překvapeně uskočil a potom prohlásil: "Fázerové jádro je poškozeno. Ty nové zbraně nevydržely v boji."
     "Pokračujte v palbě torpéd," zareagoval Picard.
     "Pane, Hercules odlétá," ohlásila náhle Mooreová. "Stále nemáme warp."
     Z druhé federální lodi se stala pouhá rozmazaná šmouha a v okamžiku zmizela.
     Nadporučice dodala: "Zdá se, že míří k té cizí lodi."
     Kapitán se dotkl komunikátoru: "Pane LaForgi, za jak dlouho budeme moci odletět?"
     "Na té lodi zůstala pětina mých lidí, kapitáne, a bez nich to půjde pomalu. Odhaduji tak alespoň tři, čtyři hodiny."
     "Proveďte a také něco udělejte s fázery. Nemůžeme letět do nebezpečí beze zbraní. A vy se, slečno Mooreová, spojte s Velitelstvím a všechno jim oznamte."

***

     Šéfinženýrka Hercula, Marie Louisa Bourbonová, mezitím řešila zapeklitý problém. Warp-jádro náhle obklopilo silové pole a než stihl někdo zareagovat, byly všechny funkce strojovny převedeny na můstek. Když se pokusila kontaktovat nadporučíka Smithe, nedočkala se odpovědi, a tak se rozjela na můstek. Když výtah zastavil, vykročila vpřed a tvrdě nabourala do dveří. Vzhledem k tomu, že šéfinženýrka byla poněkud plnější postavy, ozvalo se mohutné zadunění. Dveře ovšem zůstaly zavřené, i když do nich několikrát kopla. Nakonec zvolala: "Počítači, odblokuj dveře na můstek a navrať ovládání technického úseku do strojovny."
     "Nelze splnit. Příkaz je blokován velitelským kódem," odpověděl jí měkký syntetický hlas.
     Ozvalo se další zadunění, neboť Bourbonová uhodila pěstí do stěny výtahu. Potom zavolala skupinu techniků a bezpečnosti. "Přineste s sebou svářečku a zbraně. Budeme se muset probourat na můstek." Nakonec se spojila s podporučíkem Jinovatkou: "Pokuste se obejít velitelský kód. Myslím, že jste nejlepší hacker, kterého tady máme."

     Něco podobného John Smith – dříve Jeffrey Woodman – očekával. Ve chvíli, kdy dveře levého turbovýtahu začaly jiskřit pod náporem svářečky na druhé straně, začal pracovat na své operační konzoli. Na můstku byl sám, ale pevně ovládal celou loď. Nyní dokončoval svůj plán, kterým měl plně ovládnout také posádku.
     Netrvalo dlouho a za silovým polem, které chránilo všechny vstupy na můstek, se objevila rozložitá postava Bourbonové a spolu s ní také dva technici a jeden bezpečnostní důstojník. Smith se lehce pousmál při představě, jak se asi vešli do turbovýtahu. Potom začala šéfinženýrka vykřikovat: "Smithi! Okamžitě vypněte ta silová pole a vraťte mi ovládání strojovny! Tohle vás přijde draho!"
     Smith se dotkl své konzole. Po celé lodi s výjimkou můstku se začal šířit plyn obsahující drogu Migliotu. Smith neměl dostatek látky, aby dokázal posádku udržet na malých dávkách, a tedy naživu. To mu ale ani v nejmenším nevadilo.
     Přibližně po pěti minutách, kdy měl jistotu, že se všichni museli nadechnout, rozstřikování plynu vypnul. Skupina za silovým polem nyní stála nepřirozeně vzpřímeně a s výjimkou dýchání se nehýbala. Potom Smith aktivoval interkom a přikázal: "Pozor všem: Odejděte do svých kajut a zůstaňte tam, dokud vám neřeknu něco jiného."

***

     V téže době se na můstku Victory ozval poručík Freuheut: "Kapitáne, letí sem loď Flotily Hercules."
     "To je zvláštní. Velitelství přece oznámilo, že sem přiletí Enterprise," okomentoval situaci Michaels. "Vyšlete k Herculovi standardní pozdrav."
     Chvíli bylo ticho, načež se kapitán dozvěděl: "Neodpovídají."
     "Zopakujte to."
     Po chvíli operační důstojník opět ohlásil, že se stále nedočkal odezvy. To bylo krajně podezřelé. Kapitán chvíli zvažoval situaci a nakonec přikázal: "Zvedněte štíty a kontaktujte Velitelství."
     Netrvalo dlouho a operační důstojník oznámil, že Hercules mine Victory za minutu.
     "Připravte vlečný paprsek," rozkázal Michaels. "Až poletí kolem, aktivujte ho. To by mělo narušit jejich warp-pole a pokud možno je zastavit."
     "To by ale také mohlo něco špatného udělat s námi," ohradil se taktický důstojník Francois Duvoires.
     "Opravdu?" pozvedl obočí kapitán.
     "Ano. Konkrétně by nás to mohlo roztrhnout," oznámil mu Duvoires.
     "Právě proto chci, aby to byl jenom krátký pulz."
     Jeho důstjník se mračil. Ani trochu se mu to nelíbilo. Čas se ovšem nachyloval, takže Michaels mu řekl: "Podporučíku, vím, že se mi poslední mise ani trochu nepovedla. Ale uvědomte si jednu věc – všechny potyčky, do nichž jsme se dostali, jsme vyhráli, i když tahle loď není to nejlepší, co Flotila má. Nemyslím si, že ještě někdy povedu výsadek, ale teď jsem tady pořád kapitán a promyslel jsem dobře, co se nám může stát."
     Duvoires se stále mračil, ale zároveň zamumlal: "Paprsek připraven, spustím to, až budou co nejblíže."
     "Děkuji vám, pane Duvoiresi."

     Hercules se prudce otřásl, vypadl z warpu a roztočil se podél svislé osy. Téměř všichni na palubě popadali na zem. Ti, kdo nečinně seděli ve svých kajutách, spadli ze židlí na bok či na břicho. Jenom Smith se udržel ve svém křesle. Přesto se musel pevně chytit okrajů své konzole. Po chvíli počítač stabilizoval gravitaci, takže ač se loď stále zuřivě otáčela, její osazenstvo to již necítilo. Smith se začal věnovat útočníkovi. Zjistil, že si na něj troufla malá a slabá loď třídy Constellation. Zaměřil na ni fázery a vystřelil.

     Když Hercules vypadl z warpu a nekontrolovaně se začal motat, pocítil to Michaels jako lehký triumf. Současně ale zapraskala taktická konzole a Duvoires oznámil: "Tažný paprsek a transportní paprsek jsou mimo provoz."
     Hned na to se loď otřásla. "Střílejí na nás," ohlásil taktický důstojník. "Štíty drží."
     "Tak tohle jsem nečekal," stoicky prohlásil kapitán. "Opětujte palbu."
     "Kapitáne?!"
     "A proveďte úhybné manévry."

     Následující bitva připomínala potyčku Davida s Goliášem. Tentokrát však byl Goliáš ve výhodě i co do výzbroje, takže měla Victory jen málo šancí z boje vůbec vyváznout. Ačkoli malá loď prováděla složité a nevypočitatelné manévry, stále ji mnohé útoky z Hercula zasahovaly. Victory se také snažila údery vracet. Její fázery však byly mnohem slabší a Herculovy štíty naopak mnohem silnější.

     "Štíty na sedmnácti procentech," ohlásil Duvoires.
     "Převeďte záložní energii," přikázal kapitán. Můstek byl plný dýmu. Jedna přepážka se uvolnila a nyní se kývala na stěně a hrozilo, že spadne.
     "To už jsem udělal!" zvolal taktický důstojník, aby přehlušil zvuky, které se nyní ozývaly odevšad.
     Michaels se zamyslel, protože mu vyplývalo již jenom jediné možné řešení, které by mu přinejmenším mohlo získat trochu času. "Jak je na tom Hercules?" zeptal se.
     "Má štíty na sedmdesáti procentech."
     "Kdybychom provedli Picardův manévr, jak by na tom byl po jeho skončení?"
     "Stav ‚rozdvojení‘ lze udržet pouze asi minutu. To by mu však při soustředěné palbě mělo prorazit ve štítech díru."
     "Dobrá, proveďte ten manévr."

     Victory napodobila taktiku, kterou kdysi dávno použil Jean-Luc Picard, když byla jeho loď Stargazer napadena podstatně silnějším ferengijským Marauderem. Tenkrát dokázala těžce poškozená federální loď svého nepřítele úplně zničit. Victory se objevila na dvou místech "zároveň", mezi kterými neustále přeskakovala. Pokud by Hercules nedokázal přesně zjistit, s jakou frekvencí nepřátelská loď skáče, neměl by šanci na obranu. To se velké lodi také nepodařilo.

     Smith zaraženě pozoroval Victory, jak se "rozdvojila". Pokusil se ji zasáhnout, ale když fázerový výboj pouze proletěl kamsi do dálky, naštvaně uhodil pěstí do otevřené dlaně a obnovil původní kurz.

     Hercules zmizel a Victory ukončila manévr. Náhle se ozval hlas úřadujícího šéfinženýra: "Kapitáne, obávám se, že se nám přetížil dilithiový krystal a nedokážeme ho vyměnit. Musíme odhodit warp-jádro a upalovat, jak to jen půjde, protože to exploduje!"
     Michaels skryl hlavu do dlaní. Měl pocit, že všechny jeho úspěchy si vybírají pořádně krutou daň. "Dobře," rozhodl nakonec, "stejně nemáme na vybranou. Vyhoďte jádro a nastavte plný impulz směrem od cizí lodi."
     "Ano, pane," ozvalo se z komunikátoru a inženýr přerušil spojení. Netrvalo dlouho a pod poškrábaným trupem Victory se objevil podlouhlý předmět lesknoucí se v záři vzdálených hvězd a ve svitu identifikačních reflektorů samotného plavidla. To se rychle otočilo a zamířilo kamsi do dáli.
     Problémům však nebyl konec. Inženýr totiž záhy ohlásil: "Úplně nám vypadl podsvětelný pohon! Nemáme ani trysky!"
     Victory teď byla velice blízko budoucímu epicentru a pohybovala se pouze setrvačností, a to nevelkou rychlostí. Exploze warp-jádra byla dosti nebezpečná. Vždy to zničilo celou loď a ještě několik stovek až tisíců kilometrů v okolí. Proti autodestrukci, kdy je proti sobě současně vstříknuta všechna hmota i antihmota z lodních zásobníků, nebyla samozřejmě podobná samovolná exploze příliš rozsáhlá, pořád ale mohla Victory zničit.
     "Můžeme se před ní ochránit štíty?"
     "Ne, pane. Mají příliš málo energie."
     "Tak evakuujte celou posádku do přední části lodi a aktivujte silová pole za úrovní můstku."
     "Na to také nemáme dostatek energie," ohlásil poručík Freuheut.
     "Tak tam převeďte energii odjinud!" vztekal se kapitán. "Zhasněte světla nebo vypněte udržování tepla – nejlépe obojí."
     "To nejde," oznámil poručík. "Počítač to blokuje."
     "Cože?"
     "Počítač je určitým způsobem naprogramován, a zrovna tohle považuje za nepřípustný zásah."
     "Vypněte hlavní počítač a koordinujte ty pomocné ručně," rozkázal Michaels.
     Freuheut zavrtěl hlavou: "To potrvá několik hodin – a k explozi dojde za pár minut."
     "Tak já ho dojdu vypnout ručně."
     "Kapitáne, to je sice dobrý nápad, ale nestihnete se vrátit. Hlavní počítač je úplně vzadu a tam vás ta exploze smete."
     "A ostatní?"
     "Ti by to potom mohli přežít, pokud to dokážu zkoordinovat."
     "Tak já jdu," vstal Michaels.
     "Kapitáne!" zvolal Freuheut. "To přece nemůžete!"
     "Proč? Myslíte, že nemohu zachránit svou loď? Tu část posádky, kterou jsem nezabil?!"
     "Ne. Protože jste kapitán. Za prvé tady není kromě vás vůbec nikdo schopný velet, za druhé je na to nějaký článek, že kapitán nesmí do nebezpečí."
     "Jenomže ten teď těžko aplikujete. Tak si to tady užijte. Freuheute, máte velení."
     Kapitán Michaels vstoupil do turbovýtahu a než stihl někdo něco namítnout, zavřely se za ním dveře. Všichni čtyři lidé na můstku – Freuheut, Duvoirne, vědecká důstojnice T‘Tel a kormidelnice na sebe zaraženě pohlédli. Výjimku samozřejmě tvořila vulkánská vědkyně, která pozvedla obočí. Nakonec promluvil Freuheut: "Tak na místa. Pokusíme se to zvládnout. Třeba to kapitán stihne včas zpátky. Spustíme ta silová pole až na poslední chvíli. Teď vyšlu nouzový signál. Třeba už bude Enterprise na cestě."
     Kapitán zatím vystoupil z výtahu v jedné z mnoha chodeb. Byla osvětlena červenou barvou poplachu a pohybovali se po ní davy lidí. Všichni však šli na příď, tedy v opačném směru než Michaels, takže kapitán se chvílemi musel tlačit, aby se dostal dál. Záhy dorazil do strojovny, kde vstoupil do jedné ze servisních chodeb. Musel se trochu krčit, ale nemusel lézt po čtyřech. Nakonec dorazil k počítačovému jádru.
     "K explozi dojde za dvě minuty," ohlásil Freuheut do interkomu.
     Kapitán Michaels se pokusil vypnout centrální počítač lodi, ale zjistil, že to nestihne dostatečně rychle. Proto vytasil fázer, nastavil ho na maximální účinnost a vystřelil. Nejprve se kolem něj rozeřval hlasitý poplach, signalizující, že byl použit fázer nastavený na maximum. Potom však zhasla světla a vše ztichlo. Počítač byl zničen a správu převzaly záložní počítače, které nedokázaly zabránit některým jinak blokovaným akcím. Do exploze warp-jádra stále zbývala ještě minuta. Věděl, že kdyby si pospíšil, stihl by to do míst, kde by byl v bezpečí za silovým polem. Rychle rozsvítil baterku, kterou si přinesl, otočil se, a potom se mu náhle vybavily tváře umírajících Cissanů a bezmocní důstojníci Victory, umírající v obranné střelbě domorodců. Vzpomněl si na obviňující tvář svého bezpečnostního důstojníka… Zastavil se a pohodlně se opřel o trosky počítačového jádra.

     Na můstku zavládl zuřivý pracovní ruch. Freuheut musel ručně koordinovat několik zásadních systémů, takže vztyčení silových polí zůstalo na Duvoiresovi. Kormidelnice neměla nic na práci, protože neměla čím loď ovládat. Proto částečně pomáhala Freuheutovi s řízením systémů. Po chvíli zhaslo osvětlení na celé lodi kromě můstku, který ozařovaly konzole. Posádka byla již předem uvědoměna, že k této události dojde, takže si s sebou vzala svítilny. Již dříve byla odebrána zbylá energie ze zbraňových systémů a všeho ostatního.
     "K explozi dojde za deset sekund," oznámil třesoucím se hlasem Duvoires.
     "Aktivujte silová pole," přikázal mu poněkud roztržitě Freuheut.
     "Aktivována."
     Na úrovni můstku se zapnula silová pole, bránící v průchodu všem, kdo by se o něj pokusili. Současně také chránila konstrukci lodě a vystoupila tak, že ochránila i můstek.
     Opět se ozval Duvoires, který byl sice jakožto člen palubní bezpečnosti fyzicky zdatný, ale přesto se viditelně klepal zimou: "Jádro exploduje za tři… dvě … jednu sekundu…"
     Teď už mohli všichni jenom doufat, že se silová pole udrží, což nebylo ani zdaleka jisté.
     Warp-jádro explodovalo a exploze se šířila dále. V normálním prostoru by to samozřejmě nebylo možné, neboť ve vakuu k tomu neexistoval žádný způsob. Šířila se ovšem subprostorem, který byl tímto incidentem silně ovlivněn. Takřka okamžitě narazila vlna do Victory a celou ji obklopila. Loď se začala třást jako list ve vichřici. Silová pole a zároveň samotná konstrukce plavidla bojovaly o existenci.
     Náhle vše ustalo. Vlna vyvolaná explozí warp-jádra zmizela a troska, jež dříve nesla hrdé jméno Victory, se bezmocně pohybovala stejným směrem. Bylo jasné, že v zádní části lodi nikdo nepřežil. Vyhaslé a zkroucené gondoly byly odtrženy od hlavního trupu a jejich nosníky kamsi zmizely. Zadní část samotného trupu byla zkroucená a spálená. Zely v ní díry, v nichž čas od času zajiskřily neukončené obvody. Přední část talířovitého trupu na tom byla trochu lépe. Její povrch byl také poničený a identifikační číslo nebo název nebyly čitelné. Přesto bylo patrné, že tato část lodi mohla ve svých útrobách skrývat i někoho živého.
     Můstek takřka nebyl pod nánosem trosek rozpoznatelný. Náhle se mezi spadlými přepážkami a utrženými konzolemi cosi pohnulo. Záhy se ukázalo, že je to člověk, přesněji řečeno kromidelnice, praporčice Boláková. Ztěžka se opírala o jakousi trosku a rozhlížela se v temnotě, osvětlené pouze zářením neukončených kabelů, které byly stále napájeny z nouzových zdrojů. Pokusila se promluvit, ale vyšlo z ní jenom neznatelné zasípání. Nakonec pomalu dokulhala k místu, kde naposled viděla poručíka Freuheuta. Ležel na zemi a horní část hlavy měl rozmáčknutou po dopadu čehosi těžkého. Praporčici se udělalo nevolno a dlouho se přemáhala, aby se vůbec dokázala pohnout. Odbelhala se ke stanovišti taktického důstojníka a tam našla ležícího Duvoirese. Neviděla, že by byl nějak vážněji poraněn, a tak k němu napůl poklekla, napůl spadla. Dotkla se jeho krku a ucítila pravidelný tep. Otočila proto poručíka na záda, náhle však ztratila vědomí a upadla na jeho tělo.

     Když se Hana Boláková opět probrala, zjistila, že hledí na jemně osvětlený strop. Cítila se docela v pořádku, takže došla k názoru, že je nejspíše mrtvá. Asi je v nebi. Na druhou stranu, v nebi by mělo být modro. Takže je zřejmě v pekle… Nebo že by měli pravdu Řekové a ocitla se v jednotné Hádově říši? A pokud je přece jenom v pekle nebo v nebi, měla by se zeptat, jak je to vlastně organizováno – zda nebe a peklo proti sobě bojují, jak je naznačeno například v Bibli, nebo naopak spolupracují, takže jsou vlastně jiným ztělesněním Hádovy říše. Její úvahy vzaly za své, když se nad ní objevila hlava. Ta hlava neměla ani svatozář, ani rohy, zato k ní patřilo tělo oděné v uniformě Hvězdné flotily. Navíc se představila jako doktorka Stevensonová a přivítala ji na Enterprise.
     "Enterprise?" pokusila se zopakovat zraněná praporčice. V krku však měla sucho, a tak se namísto promluvy rozkašlala.
     "Klidně ležte," pokusila se ji uklidnit Stevensonová. Potom přikázala nejbližší sestře, aby přinesla sklenici vody. Když se tak stalo, Boláková stále ještě kašlala. Voda jí však pomohla a praporčice konečně promluvila, i když s obtížemi: "Jak jsem se dostala na Enterprise?"
     Odvětil jí hlas přicházející od vchodu na ošetřovnu. "Našli jsme vás, když jsme pronásledovali Hercula. Jsem Jean-Luc Picard, kapitán této lodi. Jak se máte?"
     Zachráněná praporčice na něj chvíli mlčky hleděla a nakonec prohlásila: "Ty jo. Tak to je hustý. Před chvílí jsem byla mrtvá a teď jsem najednou na vlajkové lodi, mluvím se slavným kapitánem, a ten se mě ptá, jak se mám."
     Picarda tato reakce, jakkoli mohla být urážlivá, spíše pobavila. Zachoval však vážný výraz, protože jí hodlal sdělit neveselý fakt: "Obávám se, že jste teď mimořádně důležitá. Patříte mezi dvaatřicet lidí, kteří přežili subprostorový výbuch, který jsme zaznamenali na cestě sem. Z těch přeživších jste byli jenom dva důstojníci. Poručík Duvoires je ovšem v kómatu a není jasné, kdy se probere."
     Nadšení jako by z Bolákové rázem spadlo. Rozhostilo se mlčení. Nakonec se trochu sebrala a otázala se: "Takže… Jak vám mohu pomoci?"
     V následujících minutách pověděla kapitánovi, co se stalo, a potom osaměla. Kapitán Picard s ní nemohl být věčně, protože před sebou měl nebezpečného nepřítele. Doktorka měla přes třicet dalších pacientů a ani nikdo jiný na ni neměl čas. I když věděla, že to jinak nejde, cítila se velice osaměle.

     Kapitán zatím svolal poradu starších důstojníků. Podél dlouhého stolu v poradní místnosti usedli Madden, Jnol, Worf, LaForge, Moorová a nakonec dorazila i Stevensonová, i když se zpožděním a výrazem značné nespokojenosti. Kromě nich byli přítomni také doktor Santone s poručíkem Chamberlainem. Ten se v této společnosti cítil poněkud nesvůj, protože jeho starší bratr padl právě při službě na Enterprise a s Picardem či Worfem se tak setkal jedinkrát – na pohřbu.
     "Máme před sebou velice nebezpečnou situaci," začal kapitán. "Ta loď, s níž se setkala Victory, je bezpochyby tatáž, které se bojí Borgové. Je zjevné, že zničila malou průzkumnou loď Hydra a navíc mají oni cizinci své agenty ve Flotile. Díky jednomu z nich jsme ztratili už dvě lodě, z toho jednu bitevní. Již jsem informoval Velitelství a doufám, že sem neprodleně vyšle flotilu. Bude-li třeba, doporučil jsem i spolupráci s Borgy. Nicméně stále nemáme fázery…"
     Náhle zapípal interkom a ozvalo se: Můstek poradní místnosti: Volá nás Admiralita."
     "Přepojte to sem," přikázal kapitán.
     Na obrazovce, která lemovala jednu ze stěn, se objevila hlava admirála Parise. Zda z ní něco vyrůstá, dalo se pouze domýšlet. "Jean-Lucu, Admiralita rozhodla, že bude svolána branná hotovost Hvězdné flotily. Jenomže použitelnou flotilu nedáme dohromady dříve než za dva dny."
     Kapitán na vrchního velitele Flotily příkře pohlédl: "To může být pozdě. Enterprise je oslabena a vlastně ani nevím, proč ti cizinci čekají a nepustili se do útoku."
     "Já vím, že může být pozdě. Ale nemohu s tím nic dělat. Dobře víš, že před dvěma lety, když se vrátil Voyager, vyrazila proti té borgské kouli sotva dvacítka lodí, kterou se podařilo sehnat, přičemž teď nemáme k dispozici nic většího. A jistě uznáš, že proti takovému monstru, jaké se teď proti nám postavilo, by dvacet lodí bylo pouhým aperitivem."
     "Aperitivem?" otázal se zmateně Worf.
     "Ten předchází předkrmu," poučil ho Picard. "Vždyť jste pracoval jako diplomat, to máte vědět!"
     "Klingoni jedí před předkrmem gagh," nechal se slyšet taktický důstojník.
     "Opravdu?" podivil se admirál Paris na obrazovce. "Já jsem myslel, že Klingoni jedí gagh jako předkrm."
     "To taky," nevraživě zavrčel Worf. Náhle byli všichni významně nenápadní a tiší. Nakonec promluvil Paris: "Každopádně teď nemáme v dosahu více než dvacet lodí. Hotovost bude u Země do zítřejšího večera a potom flotila vyrazí, takže by u vás měla být nejpozději pozítří ráno pozemského času. Kromě toho jsme se dohodli na dalších dvou věcech: Za prvé budeme spolupracovat s Borgy. O tom bych se ale s tebou chtěl soukromě poradit a v žádném případě je nepustíme k Zemi, takže přilétnou také pozítří ráno, ale přímo ze své nynější lokace – Independence mimochodem hlásí, že se Borgové chovají velmi slušně a od příletu se ani nepohnuli."
     Krátkou odmlku uťal Picard, když se otázal: "A za druhé?"
     "Za druhé," odvětil Paris, "jsme si odhlasovali rozkaz, že obranné flotile včetně Borgů budeš velet ty."
     "Já? Proč pořád já?"
     "Ale no tak. Kdy jsi naposledy velel větší flotile?"
     "No," uznal nakonec Picard, "to už bude skoro rok."
     "Tak vidíš."
     "Ale proč zrovna já? Copak nemá Flotila jiného taktika?"
     Paris se pousmál: "Poslední dobou to vypadá, že máš zdaleka nejlepší výsledky. Kromě toho máš tendenci neřídit se rozkazy, které považuješ za špatné. A tak když nad sebou nebudeš nikoho mít, nebudeme muset pořádat soud, který stejně nakonec konstatuje, žes konal správně a udělí ti pochvalu.
     Hlavní důvod je ovšem tvá znalost Borgů," uzavřel admirál svůj výčet důvodů, proč má Picard velet nadcházející bitvě.
     Kapitán Enterprise trochu ztuhl. "Posledně vám to bylo spíše na obtíž."
     Velitel Hvězdné flotily se zamračil: "Tenkrát jsem nevelel Flotile… A prosím neargumentuj jinými jmény. Vím, že Janewayová nebo Riker znají Borgy také dobře a oba jsou mistrní taktici, ale zkrátka jsme se rozhodli pro tebe… A zatímco budete čekat na Flotilu, vyšlete raketoplán, který bude monitorovat akce nepřítele, a sami se stáhnete. Nebylo by dobré, kdybychom ztratili vlajkovou loď Flotily."

***

     Na můstku cizí lodi byla Enterprise v centru pozornosti, všechny oči se na ni soustředily.
     "Myslím, že je na čase naplno vyzkoušet náš malý stroječek a ovládnout cíl."
     "Jistě. Spouštím ho."

***

     Celý další den panovala na palubě Enterprise nervozita. Všichni čekali na přílet obranné flotily a Borgů.

     Geordi LaForge studoval nějaká data o současném technickém stavu lodi. Spíše však přemýšlel o své touze spatřit zblízka cizí loď,která ho fascinovala. Dobře věděl, že je na Enterprise příliš důležitý, než aby ho kapitán pustil a smířil se s tím. Přesto tam ale chtěl… Náhle mu z ruky vypadl padd, který držel. Jindy pečlivý inženýr se vůbec nenamáhal zvedat ho. Naopak sám vstal a došel k bezvládnému tělu Befora, které bylo položeno na židli v Geordiho pracovně. Dotkl se vypínače a aktivoval ho. Android se poněkud překvapivě skutečně napřímil. Potom prohlásil: "Ahoj, Geordi. Co tu dělám?"
     "Potřebuji tvoji spolupráci."
     "Opravdu?" podivil se android. "Co mám udělat?"
     "Potřebuji získat raketoplán."
     "Ale to je proti směrnicím Hvězdné flotily."
     "Já vím. Ale ty jsou špatné."
     "Geordi, nemohu…" Šéfinženýr androida zase deaktivoval. Položil ho na židli, na níž předtím spočíval, a otevřel jeho hlavu. Chvíli s ní pracoval, potom ji zase uzavřel a vrátil se ke svému pracovnímu stolu, kde se pustil do interakce se svým počítačovým terminálem.


     Kapitola 6

     Enterprise spočívala v prázdném prostoru, avšak ve vesmírných měřítkách velice nedaleko čekala obrovská loď. Kapitán Picard již věděl jak nepřítel vypadá a o to těžší mysl měl. Admirál Paris si přál mít vesmírného obra pod dohledem, ale Enterprise měla zároveň spočinout mimo dosah. Již na poslední schůzi velících důstojníků se Geordi LaForge přihlásil, že by rád zůstal poblíž nepřátelského plavidla v raketoplánu. Bylo jasné, že šéfinženýr bude podobným kolosem fascinován, ale Picard se obával, že případná jeho ztráta by nebyla dobrá.
     Kapitán hleděl zamyšlen z okna své pracovny. Za ním plavala Ryba II., kterou si nedávno nechal nainstalovat do pracovny, když se cítil osaměle. Přemýšlel o tom, koho má vyslat na riskantní misi. Měl sice Hazard tým, ale Geordi tam tak chtěl… A to nebylo jediné, co se mu honilo hlavou. Uvažoval především o trochu jiné věci. I když to bylo velice rozumné a prospěšné, Picard si nebyl jist, zda je správné spojit se s Borgy. I kdyby to mysleli upřímně, naskýtala se otázka, zda hrozba na hranicích Federace ospravedlňuje spojenectví s bytostmi, které popírají lidskost a mají na svědomí miliardy životů… A další věc byla samozřejmě ta, že Borgové již porušili nespočet slibů. Samozřejmě, v mnohém se změnili. Při prvním kontaktu s lidmi si byli naprosto jisti, že bude stačit jediná loď k asimilaci této kultury. Nebyla to jejich první porážka. Borgové byli odraženi již několikrát. Ale bylo to poprvé v tomto tisíciletí. Vypěstovali si k lidem určitý vztah, který se dá přirovnat k obdivu.
     Flotila věděla něco málo o tom, co se v Delta kvadrantu stalo, když odtamtud unikl Voyager. Především zkolaboval systém transwarpových tunelů, který Borgové vytvářeli stovky, ne-li tisíce let. Navíc došlo podruhé za krátkou dobu ke kolapsu Královny, která musela být nahrazena. Společenstvo se rozkládalo, protože někteří vojáci se dokázali osamostatnit, ale přes to všechno Společenstvo přežilo. A stále představovalo smrtelnou hrozbu. Borgové nadále zabíjeli, nadále byli nebezpeční a navzdory prvotní přímočarosti velmi záludní.

     Uplynulo několik minut a před kapitánem se objevil nadporučík LaForge, který se ho snažil přemluvit, aby ho pustil na misi.
     "Pane, pochopte prosím, že je to něco úžasného!" nadšeně vykládal šéfinženýr. "Prostě to musím vidět."
     "Geordi," oslovil ho kapitán křestním jménem, což dělal jenom ve výjimečných příležitostech, "pochopte vy, že jste důstojník Hvězdné flotily ve velmi důležité pozici."
     "Barclay mě může v klidu zastoupit. Před půlrokem se také staral o strojovnu a dokázal bleskurychle opravit warp-jádro," odvětil LaForge.
     "To máte pravdu," musel souhlasit Picard. "Ale myslím, že tu věc venku uvidíte ještě velmi podrobně."
     Inženýr ale zavrtěl hlavou: "Kapitáne, ve strojovně neuvidím nic. I kdybych přišel na můstek, musel bych se věnovat své konzoli."
     "Jistě, nadporučíku. Já rozumím vaší touze spatřit tu věc. Ale prosím vás, abyste pochopil mé rozhodnutí poslat tam Moorovou a Murphyovou."
     "Když zabijí Moorovou, tak to snad bude v pořádku?" opáčil Geordi. "Vědecká důstojnice je postradatelná na rozdíl od šéfinženýra?!"
     "Ale pane LaForgi, nepřekrucujte…" bránil se Picard.
     Šéfinženýr vypadal, jako by prošel jakousi proměnou. Byl naprosto rozzuřený a zjevně nepříčetný. V takovém stavu ho kapitán ještě neviděl.
     "Já nic nepřekrucuju!" křičel. "Vy mě vůbec neposloucháte. To toho rovnou můžu nechat!"
     V kapitánovi také začínal pomalu kypět hněv. Otevřel ústa, ale LaForge ho nenechal promluvit, otočil se a téměř vyběhl z pracovny. Můstkem jen prolétl a vstoupil do turbovýtahu. Sotva se za ním zavřely dveře, vyšel ze své pracovny Picard.
     "Co se stalo, pane?" staral se Madden, když viděl, že nejen šéfinženýr, ale ani kapitán není v příliš osvícené náladě.
     "Nadporučík LaForge se choval velice podivně," odvětil mu kapitán, když se posadil do křesla. Potom poklepl na tlačítko na opěradle a prohlásil: "Picard poradkyni Jnol." Nedočkal se však odpovědi. Volání ještě zopakoval, ale když Betazoidka stále nereagovala, obrátil se na počítač: "Kde je poradkyně Jnol?"
     "Poradkyně Jnol je ve své kajutě," odvětil jemný hlas počítače.
     "Jaký je její stav?"
     "Do jejího zdravotního indikátoru nepřicházejí žádné údaje," odvětil počítač. To znamenalo, že poradkyně buď u sebe nemá svůj odznak, nebo je mrtvá.
     Picard se rozhlédl: "Kdy někdo z vás naposled viděl poradkyni?"
     Nikdo se neozýval. Nakonec odpověděl Madden: "Služba jí skončila včera večer. Potom jsem se s ní o něco později potkal v jídelně, ale od té doby jsem ji neviděl. Měla volno a služba jí začíná až za dvě hodiny."
     "Jenomže panuje žlutý poplach…." namítl kapitán. Pro poradkyni sice nutnost hlásit se na svém stanovišti během žluté fáze neplatila, stejně jako pro mnoho dalších méně kritických funkcí, ale předpokládalo se, že přesto bude na můstku. Přinejmenším Jnol to tak vždy dělala. Proto se Picard zarazil uprostřed věty a znovu se dotkl spojovacího tlačítka: "Picard ošetřovně: Zkontrolujte prosím poradkyni Jnol."
     Okamžitě se ozval hlas doktorky Stevensonové: "Jsme na cestě."
     "Maddene, jděte tam také a informujte mě."
     První důstojník přikývl, vstal a zamířil do turbovýtahu.

     Když vystoupil, rychle došel ke dveřím kajuty poradkyně Jnol. Již tam stála doktorka spolu s jedním zdravotním bratrem a zřízencem s antigravitačními nosítky. Šéflékařka zrovna cosi kutila s ručním ovládáním dveří. Když zaregistrovala komandéra, oznámila mu: "Neotevírala, takže zadávám bezpečnostní kódy, aby mě to pustilo dovnitř." Stevensonová byla asi čtyřicetiletá tmavovlasá žena nevysoké postavy. Kromě toho, že byla zručná chiruržka a všeobecná lékařka, vystudovala také bakalářské studium virtuálních věd, takže její schopnosti ve vztahu k počítačům převyšovaly většinu smrtelníků. Kdyby musela, patrně by počítač nějak obešla. V tomto případě však nemusela, protože ještě než k ní Madden přišel, dveře se otevřely.

     "Prý je to způsobeno nějakou její telepatickou schopností," informoval Madden kapitána, když se vrátil na můstek. "Každopádně doktorka říká, že se probere nejdříve za tři a půl hodiny." Když ji našli, Jnol ležela na posteli, bylo však zjevné, že na ni upadla. Poradkyně byla v bezvědomí a nepodařilo se probudit ji. Zdálo se, že omdlela krátce poté, co vstala, protože byla ještě v pyžamu.
     Picard se opřel v křesle a chtěl zavolat nadporučici Moorovou, která se chystala k odletu, když náhle Worf ohlásil: "Právě opustil palubu jeden raketoplán."
     Kapitán ztuhl, což naštěstí pro něj nebylo možno poznat. "Kdo je na palubě?"
     Worf pohlédl na svou panel a oznámil: "Jeden člověk a jeden android."
     "Kdo je ten člověk?"
     "Zdá se, že nadporučík LaForge."
     "Zaměřte na ně tažný paprsek!" rozkázal kapitán.
     "Ano, pane," zaduněl Worf a splnil příkaz. Z trupu Enterprise vystoupila záře, která obklopila unikající raketoplán typu 9.
     "A teď je zavolejte," řekl kapitán, když byl člun zachycen.
     "Ano, pane," ozval se operační důstojník, jistý poručík Hugo Paysan. "Neodpovídají."
     Náhle se Enterprise otřásla.
     "Vystřelili na nás," ohlásil nevěřícně Worf. Raketoplán vskutku vystřelil na nechráněný trup hvězdné lodi a zničil emitor tažného paprsku, čímž se malé plavidlo uvolnilo. Než stihl někdo něco udělat, člun zmizel ve warpu.
     "Míří přímo k nepřátelské lodi," oznámil klingonský taktický důstojník.
     "Budeme je pronásledovat?" zajímal se Paysan.
     "Ne, poručíku," odvětil Picard. "Je to příliš nebezpečné. Nevím, co se stalo, ale momentálně to vypadá, že pan LaForge je zrádce."

***

     "Letí sem."
     "Výborně. Jsou sami?"
     "Vypadá to tak."
     "No, doufám, že ten inženýr je tak chytrý, jak se o něm říká. Jinak ho budeme muset zabít."
     "Asi ho zabijeme stejně."

***

     Picard se rozhodl zůstat na místě, tedy na dohled dálkových senzorů od nepřátelského plavidla, dokud se neprobere poradkyně Jnol a neřekne mu, co se jí stalo. Při úvahách o Geordiho zradě se upínal k možnosti, že jednal pod nějakým cizím vlivem, a doufal, že ona by o tom mohla něco vědět.
     Poradkyně se vskutku probrala v očekávanou dobu a byla až nečekaně čilá. Okamžitě se posadila a poté i vstala. Rozhlédla se po ošetřovně a prohlásila: "Děkuji vám doktorko. Vzpomenu si na vás ve své závěti."
     "Cože?" podivila se Stevensonová.
     "To byla parafráze citátu z jednoho slavného literárního díla," oznámil jí kapitán, který právě dorazil do lodní nemocnice. "Jak se máte, poradkyně?"
     Jnol chtěla odpovědět, ale šéflékařka ji předešla: "Měla by ležet, ale místo toho už stojí. Je jako vy ostatní."
     "Můžu si ji odvést na poradu?"
     "Ale jo," mávla rukou doktorka. "Odveďte si ji, kam chcete, stejně by mi utekla. Jenom bych doporučovala převléknout se z pyžama, poradkyně."

     "Měla jsem podivný sen," vykládala o pár minut později převlečená poradkyně kapitánovi v jeho pracovně, "který byl o tom, jak dva lidé řídí draka, jenž postupně pozabíjí celou armádu."
     "Víte o tom něco detailnějšího?" zajímal se Picard.
     "Jistě," Betazoidi si pamatovali své sny dopodrobna. "Jeden z těch lidí, kteří řídili tu saň, byl kapitán Riker. Druhému jsem neviděla do obličeje. A v čele té pobité armády jste stál vy."
     "Poradkyně," promluvil pomalu kapitán, "když o tom mluvíte, zažívám pocit jistého déja-vu."
     "Myslíte tím, že se vám zdál podobný sen?"
     "Nevím. Lidé si své sny pamatují jenom mlhavě, pokud vůbec," zamračil se Picard.
     "Mohla bych na vás provést poměrně krátký test?"
     "Jistě."
     Samozřejmě se ukázalo, že kapitánovi se zdál úplně stejný sen. A nebyl sám. Postupně otestovali též Maddena a Moorovou a výsledky byly stejné. Když rozeznali své sny, zároveň pocítili jakousi úlevu, i když nebylo jasné od čeho.
     Když kapitán s poradkyní v pracovně opět osaměli, Jnol konstatovala: "Myslím, že na té lodi jsou velmi silní telepati, kteří se nám snaží pomocí snů vnutit negativní pocity před případným střetem. Zpět však k mému omdlení: Když jsem se probudila, vstala jsem, a najednou ucítila silný… mentální úder."
     "Mentální úder? Co to je?"
     "Nevím, na něco podobného jsem nikdy nenarazila. Ale myslím, že to bylo cosi jako obrácená telepatie, kdy telepat ‚nevytahuje‘ myšlenky ostatních, ale naopak někomu vnucuje ty své. Možná bych mohla hovořit o tom, že někdo někoho bije mozkem."
     "Napadli vás tedy?"
     Jnol pozvedla obočí: "Ne, cíl byl někdo jiný."
     "Nadporučík LaForge?"
     "Je to možné. Vámi popsané jednání a následná krádež raketoplánu hovoří o možnosti, že právě on byl cílem útoku. Ale pokud to tak bylo, myslím, že na něj zaútočili již dříve. Podobný, ale mnohem slabší pocit nevolnosti jsem měla již v době, kdy jsme sem přiletěli. Jenomže tenkrát jsem to přičítala prosté únavě."

     Zatímco kapitán Picard spolu s Worfem plánovali bitvu, dorazila flotila. Celkem přiletělo dvě stě třicet šest lodí včetně dalších dvou plavidel třídy Sovereign a dvaceti lodí třídy Galaxy. Zanedlouho přiletěly také tři borgské krychle v doprovodu malé korvety.
     Trvalo ještě několik hodin, než kapitán vše připravil a udělil rozkazy. Navíc se s ním pokusilo polemizovat několik kapitánů a admirálů, kteří se domnívali, že Picard pro ně není postačující velitel. Nakonec se ovšem všichni uklidnili a flotila, která jako by zabírala polovinu vesmíru, se dala do pohybu. Na první pohled to vypadalo, jako by hejno blech táhlo dvě kostky ze stavebnice, ale každému muselo být hned jasné, že se děje něco zvláštního. Federální a borgské lodě se nemohly spojit z jiného důvodu než kvůli naprostému ohrožení.
     Flotilu Picard rozdělil na čtyři skupiny. Skupina 1 byla složena z nejsilnějších lodí Hvězdné flotily třídy Sovereign a Galaxy, v jejichž čele stála Enterprise, celkem to bylo dvacet tři plavidel. Skupinu 2 potom sestavil kolem experimentální lodě Prometheus s kontradmirálkou Hughesovou ve velení. Skupinu doplnilo sto dvacet dva středně velkých a silných plavidel typu Akira, Excelsior, Nebula, Steamrunner či Ambassador. Skupina 3 tvořilo zbylých devadesát malých lodí vesměs tříd Defiant, Miranda nebo Nova. Do velení skupiny postavil Picard bajorskou majorku Kiru, která velela lodi Defiant. Čtvrtá skupina potom byla trojice borgských lodí.
     Když armáda plavidel dorazila k cizímu plavidlu, které hrozilo zničit vše živé v Galaxii, její velikost se náhle zrelativizovala. Přesto hrozba vypadala přijatelněji, než když proti ní stála samotná Enterprise či snad Victory. Picard otevřel ústa, aby přikázal Moorové otevřít volací frekvenci, ale předběhli ho Borgové.
     "My jsme Borgové," ozval se mnohoústý bezduchý hlas. "Budete zničeni. Odpor je marný." Jinak však Borgové nic nepodnikali. I s nimi Picard během plánování hovořil a přikázal jim stejně jako ostatním čekat na rozkaz. Zatím se zdálo, že Borgové poslouchají, i když si příkazy vyložili poněkud volně.
     Po vyhrůžce se rozhostilo ticho. Trvalo čtyři sekundy a poté vyšlehl z velkého bílého plavidla rudý paprsek. Zamířil na krychli, která v borgské formaci zaujala postavení vlevo. Její štíty úder jentaktak zadržely, ale za prvním výbojem hned následoval druhý, kterému se již tmavá krychle nedokázala ubránit. Část plavidla byla zničena, zbytek začal bezmocně rotovat vesmírem. Federální lodě v trajektorii její neřízené cesty rychle uhýbaly a začal se tvořit zmatek v Picardově útočné formaci. Ten ale již neváhal.
     "Zahajte útok!" přikázal. "Palte soustředěnou první salvu. My se přidáme s fotonovými torpédy."
     Všechny lodě vystřelily najednou – federální i borgské. Fázerové paprsky i torpéda se zaryly do povrchu kdesi vlevo nahoře (z pohledu Enterprise) a byly absorbovány. Vypadalo to, jako by někam zmizely. Následovala ještě jedna salva, ale když to opět k ničemu nevedlo, přikázal Picard zastavit útok a vrátit se do výchozí formace. Protože cizí plavidlo ještě několikrát vystřelilo, ztratila Federace jednu loď a další byl neovladatelná. Enterprise se však prozatím dokázala útokům vyhnout.
     "Raketoplán je na cestě," ohlásil Worf hned poté, co kapitán přikázal ukončit bezvýsledný útok.
     "Výborně," pochvaloval si Picard. "Ať flotila zahájí namátkovou palbu na různé body cizího plavidla. Třeba nalezneme nějaký zranitelný bod."
     Kryt federálním maskovacím zařízením, vydal se raketoplán s nadporučicí Moorovou, poručíkem Munroem a dalšími dvěma členy Hazard týmu na cestu k nepřátelské lodi. Cíl byl jasný – záchrana Geordiho LaForge, Befora a posádky Hercula. Aby měl člun vůbec šanci k obrovskému plavidlu proniknout, uchýlil se Picard ke lsti. Navzdory Algernonské smlouvě s Romulany se totiž Federace pokusila před několika desítkami let vyrobit vlastní maskovací zařízení. Snaha byla do jisté míry úspěšná, ale poté byl produkt pokusu opuštěn spolu s lodí Paegasus, která při testech uvízla ve skále. Maskovací zařízení totiž pracovalo na principu transportérů. Jednotlivé atomy lodi, která ho užívala, i jejího osazenstva, byly částečně dematerializovány, takže zvnějšku bylo chráněné plavidlo neviditelné. Současně bylo možno atomy "pronést" hmotou, takže loď s takovýmto krytím mohla zamířit třeba pod povrch dutého vesmírného tělesa. Při zkoušce však maskovací zařízení selhalo zrovna ve chvíli, kdy byla část lodi v hornině. Smrt části posádky vyvolala u jejího zbytku vzpouru, kterou kapitán lodi zlikvidoval násilím. Později plavidlo nalezla Enterprise, ale kapitán Picard byl nucen použít maskovací zařízení na své lodi přímo před očima Romulanů. Možnou roztržku se podařilo diplomatům urovnat, a Federace slíbila, že zařízení zničí. Dlouho se k tomu však neměla a nakonec si o přístroj řekl opět Picard, který ho nechal přiložit k raketoplánu nově zformovaného Hazard týmu. Doprovodil to cynickými slovy: "O ten raketoplán stejně přijdeme."

     Nepřítel byl zřejmě chvíli zmaten skončením útoku a novým utvořením formace spojeneckých lodí. Krychle poničená při prvním útoku se dokázala opravit dostatečně na to, aby se vrátila na původní místo. Přesto měla neforemná bílá loď na kontě již dvě vyřazená plavidla, zatímco její protivníci dosud nedokázali zasadit jediný účinný úder.
     Kapitán Picard hleděl na obrazovku. Nerozuměl tomu, i když již několikrát čelil mnohem silnějším protivníkům, vždy jim alespoň trochu poškodil štíty. Borgové či Scimitar byli mnohem silnější než Enterprise, ale přesto na nich zbraně Picardovy lodě zanechaly alespoň drobné stopy hned při prvním útoku. A teď nic. Doufal, že to jeho výsadek dokáže rozluštit.
     Velitel Enterprise nebyl jediný, kdo o tom přemýšlel. Nakonec operační důstojník lodi Porthos poručík Slobodan Dalovič vyslovil zajímavou hypotézu: "Nemohla by to být nějaká… iluze?"
     Starý a konzervativní kapitán Gerhard von Habsburg ho však odbyl: "Necháváte se unášet těmi svými holografickými romány, poručíku. Kdybyste si raději něco rozumného přečetl!" A pokračoval ve žmoulání svého mohutného bílého kníru.

     "Nemohu tím proniknout," bezradně prohlásila nadporučice Moorová, když hleděla na výstupy ze senzorového průzkumu pláště cizího plavidla. "Obávám se, že se dovnitř nedostaneme. Ten plášť je naprosto kompaktní."
     Rozhlédla se kolem. Členové speciální jednotky bezpečnosti z Enterprise, takzvaného Hazard týmu, chvíli stravovali tuto informaci. Nakonec velitel týmu poručík Munro prohlásil: "Tak to nám zbývá jediná možnost." Protože seděl u jednoho z řídicích panelů člunu, nemohl ho nikdo zastavit. Maskovaný raketoplán zamířil přímo proti plášti nepřátelského plavidla. Moorová vykřikla – a byli uvnitř. Pláštěm proletěli, jako kdyby tam nebyl.
     Operační důstojnice a momentální velitelka člunu se rychle vzpamatovala z úleku a opět si přečetla, co jí ukazují senzory. Zevnitř byla situace podstatně jiná. Celý domnělý plášť nebyl nic jiného než velmi pečlivě vytvořená holografická iluze.
     Před raketoplánem teď byla samotná loď. Byla také bílá, ale její povrch nebyl podobně kompaktní jako ten iluzorní. Měla cosi jako okna, která byla ve skutečnosti tvořena zvláštními blánami, a mnoho dalších otvorů. Tvar lodi byl naprosto chaotický, vypadala jako by z ní ve všech směrech vycházela chapadla, která se navíc pomalu, naprosto přirozeně vlnila. Rozměry té věci byly stále ohromující. Již to nebyl kontinent, ale pouhá vesmírná základna Federace. Pořád to ale bylo obrovské. Okolo plavidla se vinula pravidelná světelná mřížka, která ve skutečnosti generovala kulové silové pole, jež chránilo celé obří plavidlo. Dokázalo zastavit cokoli, co by se pokusilo prostoupit mřížkou, fázerový paprsek či torpédo, stejně jako raketoplán.
     "Pohyb těch chapadel nějakým způsobem dodává energii celé lodi," prohlásila po chvíli studia senzorových údajů Moorová. "A loď generuje tu mřížku, která je neproniknutelná. My se ovšem potřebujeme dostat dovnitř."
     "Nepomohlo by nám to naše maskovací zařízení?" otázal se praporčík Chell.
     Vědecká důstojnice Enterprise se zadumaně zamračila: "Nevím. Nemyslím si, že bychom mohli proniknout silovým polem. Celé naše krytí funguje na principu transportéru, a ten neúčinkuje skrze ochranné štíty."
     Bolianský technik z Hazard týmu se však nedal odradit: "Já si myslím, že ta mřížka nepracuje stejně jako naše štíty – pouze se snaží zabránit tomu, aby cokoli vniklo dovnitř chráněného prostoru. Jenomže transportované molekuly to nevidí."
     "To je pravda," uznala Moorová.
     Do hovoru se však vložila praporčice Derbynová: "Počkejte, podle toho, co jsem slyšela a četla, tahle loď dokázala porazit Borgy. Jenomže Borgové mají transportní paprsky, takže ty musí být schopna blokovat."
     "Jenomže Borgové nikdy nepronikli vnější projekcí," namítl Chell.
     "Mně se to pořád zdá příliš riskantní," trvala na svém Derbynová. Tato mladá, vysoká a robustní Pozemšťanka se netajila tím, že když se naskytla možnost, nepodstupovala zbytečné riziko.
     Moorová však rozhodla: "Poručíku Munro, praporčíku Sydneyová, připravte se, zkusíme se dostat dovnitř."
     Pilotka Hazard týmu a jeho velitel přikývli. Seděli v křeslech v čele raketoplánu a stroj vedli. Teď skrytý člun zamířil mezi jednotlivé paprsky systému, který vypadal jako zlatá síť. Když si posádka raketoplánu uvědomila, že je na druhé straně, pocítila velkou úlevu. Jak se ukázalo, bylo to předčasné. Náhle zhasl jeden panel a Chell na něj poplašeně pohlédl. Potom prohlásil: "Maskovací zařízení se nějak přetížilo. Exploduje za dvacet sekund!"
     "Obávám se," zareagoval Munro pochmurně, "že bychom teď měli vlétnout do té lodě, a až krytí vypadne, a zhmotníme se, vzít ji s sebou."
     Moorová však zavrtěla hlavou: "Poručíku, nejsme tady, abychom se zabili. Naším úkolem je naopak zachránit tisícovku životů lidí z Hercula a kvadriliony po celé Galaxii."
     "Jenomže když tu loď nezničíme teď, taky ji možná nedokážeme zničit nikdy!" nechtěl se dát velitel Hazard týmu.
     "Když se teď zabijete, pane Munro," opáčila vědecká důstojnice, "již nikdy znovu nebudete žít. To je to hlavní! Pokud chcete, tak vám tímto rozkazuji přežít."
     "Ano, slečno," zahučel poručík.
     "Ovšem…" začala.
     "Už nemáme čas!" přerušil ji Chell. "Transportuji nás na palubu té lodi."
     Objevili se v matně osvětlené chodbě. Její profil byl stejně nepravidelný jako samotná loď a stěny se úplně stejně… vlnily. Téměř se zdálo, že loď je papírová. Ale trikordéry nedokázaly zjistit, z čeho je vlastně postavena. Samotné stěny produkovaly světlo, které zřejmě bylo pro místní obyvatele stejně důležité jako pro lidi. Vedle toho měla chodba pevnou podlahu, takže zdejší posádka patrně chodila. Ještě zajímavější, než loď samotná, byl fakt, že na ní bylo dýchatelno a složení atmosféry dokonce plně odpovídalo Zemi. Většina živých tvorů na bázi uhlíku potřebovala ke svému životu kyslík i další plyny, které byly v pozemské atmosféře. Jenomže mnohé cizí druhy měly v atmosféře jedy, bez nichž se sice většinou obešly, přesto je braly jako přirozenou součást svého prostředí. Především však i humanoidé, kteří byli více či méně podobní Pozemšťanům měli na svých planetách alespoň trochu jiné složení atmosféry.
     "Praporčíku," oslovila Moorová Chella, "myslím, že jsme prošvihli možnost, jak jim zasadit ránu, a přitom to přežít."
     "Omlouvám se," zakňučel Bolian. "Ale ono už to skoro vybuchlo."
     "Co se dá dělat," rozhodila Moorová ruce. "Takže máme dva úkoly – zachránit lidi z Hercula a pokud možno také deaktivovat zdejší obranu – přinejmenším ten vnější hologram. Ten vlastně odvádí velkou část útoků. Takže se rozdělíme. Já se Sydneovou a Martinezem půjdeme doleva, poručík Munro, Derbynová a Chell půjdou doprava. Poručíku, nechejte aktivovaný komunikátor. Vaším cílem bude záchrana vězňů. My půjdeme vypnout obranu. A dávejte si pozor. Kdoví, co tvoří posádku."
     "Jistě. Jdeme," přikývl Munro a vydal se se svou skupinou na druhou stranu.

     Když explodoval maskovaný raketoplán, John Smith na můstku bílé lodi s sebou trhl. "Tak. A asi tady někoho máme."
     "Je to možné. Ale to těžko poznáme."
     "Co kdybychom…"
     "Nemáme přístup skoro k ničemu. Ještě jsme to přece neodblokovali."
     "Jistě. Ale ti lidé z Hercula v sobě stále mají tu drogu."
     "Teď už budou naprosto otupělí. Buď jsou mrtví, nebo se nedokáží hýbat. Každopádně by žádné vetřelce nezastavili. Myslím, že postačí, když zamkneme hlavní dveře sem. Je tu veškeré ovládání, takže se venku může potulovat, kdo chce, a přesto nás neohrozí. Vedle toho máme toho jejich inženýra. Jeho nezabijí a on je ano."
     "A co ten android?"
     "Vypadá to, že LaForge je příliš zmaten naší telepatií a dosud ho neobrátil na naši stranu. Bude se muset obejít bez něho."
     "Ano. A pokud to nezvládne, tak až se zbavíme těch lodiček venku, konečně aktivujeme vnitřní obranu a naše vetřelce odstřelíme."
     "Jistě. Ale teď bychom měli věnovat pozornost našim přátelům venku. Několik zbloudilých střel již zasáhlo náš hlavní štít."

     Všichni na palubách lodí spojenecké flotily viděli, nebo alespoň mohli vidět, jak se raketoplán bez jediného efektu zanořil do bílého povrchu lodi. Po kontaktu vůbec k ničemu nedošlo. I kdyby se nic nestalo cizí lodi, bylo jasné, že raketoplán měl být zničen. Pokud ovšem nevlétl dovnitř… Picard nicméně nemohl nikomu nařídit pokusit se vlétnout dovnitř. Nabyl si jist, proč raketoplán udělal to, co udělal. Stejně tak nevěděl, co se s ním vlastně stalo. Nebylo tam ani stopy po nějakých troskách nebo něčem podobném. Ani detailní skeny však nenaznačily možnost, že by plášť mohl být iluzorní.

     "Kapitánko," ozval se George Norton, vědecký důstojník na lodi Chlumec. "Zdá se, že ta loď je – navzdory průzkumům – iluzorní. Domnívám se, že kdybychom stříleli do jejího středu, mohli bychom nevědomky zasáhnout to, co generuje tento bílý plášť."
     "Zajímavý nápad, poručíku," pochválila ho kapitánka Aprilová. "Sdělíme to kapitánu Picardovi."

     "Ano, uvažuji o tom," přikývl Picard na návrh poručíka Nortona. "Ovšem musíme též vzít v úvahu, že je tam tisíc lidí z posádky Hercula, včetně civilistů. Obávám se, že bychom mohli být až příliš silní."
     "Takže?" vyzvídala kapitánka Aprilová.
     "Budeme pokračovat v nesoustředěné namátkové střelbě. Kdyby začalo jít do tuhého, můžeme provést návrh pana Nortona."

     "Tady je vchod do Hercula," zvedl Chell hlavu od trikordéru a ukázal na jednu stěnu. V lodi nebyly skutečné dveře, ale některé stěny se občas zúžily a nakonec rozestoupily, aby mohli lidé projít. Chell jednu stěnu zkoumal trikordérem, ale neměl se přistoupit k ní. Nakonec tam došel Munro a před ním se objevil otvor. Poručík dovnitř namířil svou fázerovou pušku, ale nikoho nespatřil. Prošel "dveřmi" a dostal se k místu, kde končila cizí loď a začínaly důvěrně známé rysy federálního designu.
     Před ním teď stály dveře, které však zůstávaly pevně zavřené a nereagovaly na pohyb. Proto Munro prohlásil: "Počítači, otevři dveře."
     Ozvalo se zapípání a počítač odvětil: "Ovládání dveří bylo zablokováno osobou s bezpečnostní úrovní čtyři. Poručík zavrtěl hlavou. Úroveň čtyři byla určena pro velící důstojníky jednotlivých sekcí. Další stupně byly určeny již jenom kapitánům či admiralitě. Zdálo se tedy, že údajný nadporučík Smith zablokoval přístup na Hercula. Munro však měl speciální bezpečnostní oprávnění. Jako velitel Hazard týmu se sice nemohl dostat k utajovaným informacím, ale zato dokázal otevřít dveře zablokované kýmkoli s nižší hodností než kapitánskou. Tak se stalo, že po zadání svého osobního kódu mohla tříčlenná skupinka vstoupit na palubu Hercula. Potom se dveře opět zavřely.

     "Mělo by to být asi o šest metrů výše, ale nevím, jak se tam dostaneme," vyčetla Moorová z trikordéru. "Nevidím tady žádné schody ani výtahy."
     "Možná je nepotřebují," navrhla Stockmanová.
     "To jako, že lítaj?" nezdálo se Martinezovi.
     "Přesně tak."
     "Jenže na to by stejně potřebovali nějakou šachtu."
     Martinez si s pilotkou Hazard týmu nepadl do oka hned po svém příchodu na Enterprise. I když se oba snažili udržovat si určitý odstup, občas se dostali do konfliktní situace podobné této.
     "Praporčíci," oslovila je oba Moorová, "je jasné, že mimozemšťané nelétají. Jinak by tato chodba neměla podlahu, nemluvě o tom, že by zde nejspíše nebyla žádná chodba. Musejí se ale nějak dostávat do vyšších úrovní lodi. A mohou užívat jakýkoli princip. Vždyť třeba Romulané mají na svých lodích jenom minimum výtahů. Používají schody nebo pomalé zdviže a potřebují-li někde být rychle, přenesou se tam paprskem."
     "Takže tady se také transportují?"
     "Ne," zamítla tuto možnost Moorová. "Myslím, že transportéry vůbec nemají, protože před nimi nechrání svoji loď."
     "Ale slyšela jsem něco o tom, že se utkali s Borgy v jiné galaxii. A ti přenosové paprsky mají," namítla Stockmanová.
     "To je pravda," souhlasila vědecká důstojnice. "Podle mého si ale přesto z transportérů těžkou hlavu nědělají… Víte, co je zajímavé?"
     Sydney Stockmanová zavrtěla hlavou a Benedicto Martinez nadhodil: "Když někdo zastřelí Cardassiana?"
     "To není příliš vtipné, praporčíku," zklidňovala ji Moorová. "Zajímavé je, že jsme za celou dobu, kterou zde pobýváme, nepotkali nikoho z posádky."
     "Aha. Možná jsou všichni někde, kde pracují," uvažoval Martinez.

     "Geordi prosím, dej si říct. V případě, že napadneš někoho, koho sem Federace vyslala, budu tě muset přivést do stavu bezvědomí," opakoval již poněkolikáté Befor zmámenému LaForgeovi. Ve skutečnosti však na něj nemluvil Befor, ale Dat. Přítomnost cizí lodi nějak zapůsobila na umělý mozek, který skrýval dvě zápolící osobnosti a způsobil, že právě Dat převládl. Na Geordiho se před chvílí zaměřila mohutná síla, kterou skrývala obrovská loď, a přikázala mu, aby pozabíjel všechny vetřelce. Se slovy: "Ano, zabiji každého občana Federace a každého Borga" opustil místo, kde se dosud neúspěšně snažil přinutit androida ke spolupráci. Dat byl znehybněn, když do jeho mozku vložil člověk, jenž býval jeho přítelem, jakousi přípojku. Potom se pokoušel změnit jeho programování, aby začal sloužit zájmům cizinců. Ve chvíli, kdy LaForge dostal zmíněný rozkaz, prudce se napřímil a tím vyrazil kabel z Datovy hlavy.
     Šéfinženýr však nijak nereagoval ani na fakt, že se android pohybuje, ani na to, že na něj mluví. Postupoval dále chodbami Hercula s kompresní puškou v ruce a pátral po někom, koho by mohl zastřelit. Dlouho však nikoho nenacházel. Nakonec však uslyšel hlasy. "Vůbec se mi to tu nelíbí. Nikdo nikde, navíc to tlumené osvětlení. Skoro jako by to tady bylo plné duchů."
     "Zatím nejsme v obytné sekci. Myslím, že Smith něco udělal…"
     "Alexi! Mám na trikordéru někoho živého! Jde k nám. A s ním se pohybuje… Vypadá to jako robot."
     "Myslím, že spolu s LaForgem sem letěl i ten Befor. Obávám se, že by mohli být nebezpeční, připravte se."
     Geordi se přiblížil za roh zpoza kterého hlasy přicházely. Z kapsy vytáhl fotonový granát, který si vzal již dříve ve zbrojnici. Napřáhl se, aby ho hodil za roh a na jeho spánek dopadla Datova dlaň. LaForge se zhroutil k zemi. V reakci na dvojitou ránu vyběhli zpoza rohu tři členové Hazard týmu a namířili na Data, který stál nad bezvědomým šéfinženýrem.
     "Co se stalo?" otázal se Munro androida.
     "Geordi vás chtěl napadnout," odpověděl věcným hlasem dotázaný.
     "Proč?"
     "Nevím. Vlastně ani nevím, co se děje. Poslední, na co si pamatuji, je kopírování mé paměti do Befora. Potom jsem se objevil zde, na lodi U. S. S. Hercules NCC-71801. Geordi se pokoušel manipulovat s mým mozkem, ale to se mu přinejmenším zčásti nepodařilo. Fakt ovšem je, že si nepamatuji období bezmála šesti měsíců pozemského času. Geordi se po celou dobu choval velice podivně. Vůbec se mnou nehovořil a především se občas pohyboval velice nekoordinovaně. Dokáži-li posoudit, během pohybů si rozmýšlel, zda je chce dokončit. Uprostřed práce potom najednou ustal, řekl, že zabije každého občana Federace nebo Borga na palubě této lodi, vzal fázerovou pušku a několik fotonových granátů, a vydal se pryč z pracovny šéfinženýra, kde jsme předtím pobývali. Současně mě nešikovným pohybem opět uvedl do pohybu, což předtím znemožnil."
     "To zní věrohodně," přikývl Munro. "Nadporučík LaForge je údajně pod vlivem jakéhosi silného telepata či co, který manipuluje jeho vůlí. Již se kvůli tomu pohádal s kapitánem Picardem a zaútočil na Enterprise."
     Dat zareagoval po krátké odmlce otázkou: "Poručíku, mohl byste mě informovat, proč jsem na Herculovi a kde je samotná tato loď? Jak jsem řekl, nepamatuji si vůbec nic."
     "Jsme v hangáru lodi, která přilétla z jiné galaxie, aby vyhladila Borgy. Ti se však s námi spojili a společně jsme se tomuto plavidlu postavili. Bezdůvodně totiž zaútočilo na Federaci. Ve flotile se objevili nepřátelští agenti, kteří unesli Hercula a zničili loď Victory. Vedle toho nějakým způsobem ovládli nadporučíka LaForge a přiměli ho opuštění Enterprise."
     "Jsme tedy v lodi tak velké, že je možno do ní uložit plavidlo třídy Galaxy. To je pozoruhodné," zareagoval Dat. "Vy jste zde proč? Podle mých údajů jste poručík Munro, praporčice Derbynová a praporčík Chell, toho času přidělení na Akademii Hvězdné flotily, Hvězdné základně 7 a hvězdné lodi Marseille. Mám předpokládat, že nyní působíte na Enterprise?"
     Munroovi pomalu došlo, že android před ním si neuvědomuje, že vlastně nepobývá ve svém těle. Rozhodl se prozatím ho neinformovat o faktu, že je úředně mrtev. "Kapitán Picard zformoval Hazard tým na palubě Enterprise. Původně tato jednotka působila na palubě Voyageru v Delta kvadrantu, ale…"
     "Byla rozpuštěna," skočil mu do řeči Dat. "Kontradmirálka Janewayová a nadporučík Tuvok informovali Hvězdnou flotilu o užitečnosti Hazard týmu, ta se přesto rozhodla rozpustit ho. Vy jste mu velel, praporčík Chell je jedním z původních členů."
     Chell náhle zakvičel: "Pozor! Probere se!"
     Dat pohlédl na Geordiho. LaForge byl v bezvědomí a síla Datova úderu nebyla příliš velká, takže se šéfinženýr skutečně měl brzy probrat. Několik dlouhých zlomků sekundy androidovi trvalo, než se rozmyslel, co dál. Otočil se na Munroa: "Poručíku, podle vašeho odění a mých znalostí vybavení prvního Hazard týmu usuzuji, že s sebou máte takzvaný transportérový vak."
     Munro přikývl a Dat pokračoval: "Můžeme ho použít pro prozatímní ‚uložení‘ Geordiho."
     "To jsem již jednou viděl," opáčil Munro a Chell horlivě přikyvoval. Derbynová jenom zamlkle sledovala, co se děje.
     "Ano, poté, co jsme nalezli kapitána Scotta, několik lidí tento způsob… přežití použilo," souhlasil Dat, zatímco pozvedl Munroovu ruku a na "náramku" vyplněném ovládacími panely začal programovat transportní vak, aby dovnitř mohl vložit člověka. Podařilo se mu to velice rychle a LaForge náhle zmizel v záři transportního paprsku. Teprve potom Dat oznámil Munroovi: "Obávám se, že dokud Geordiho opět nezhmotním, nebudete moci svůj vak využívat."
     Poručík na něj vytřeštil oči: "Cože?! Vždyť tam mám svou výzbroj – granátomet, ruční fázer, všechno!"
     "Bohužel. Nešlo to jinak."
     "A jak dostaneme nadporučíka ven?" otázal se ještě velitel Hazard týmu.
     "Budu to muset provést já. V opačném případě se to nepodaří, protože člověk ve spolupráci s lodním počítačem by rekonstruoval můj postup asi pět dní a Geordiho signál přestane být kvalitní za čtyřicet hodin."
     "A co když zase zmizíte?" otázal se Chell.
     "Zmizím?"
     "To jsem možná neměl říkat, co, Alexi?" zahuhlal Bolian. Munro přikývl.
     Dat na ně ovšem zvědavě hleděl: "Co se nemám dozvědět?"
     Bez dalšího váhání mu všichni tři pověděli, co se s ním dělo. Že Datovo tělo bylo zničeno spolu se Scimitarem a v současnosti "obývá" Befora. Že z nějakého důvodu náhle převážila jeho osobnost, i když do té doby probíhal jakýsi boj či co. A především, že je možné, že opět převládne Befor.
     Dat na ně hleděl naprosto prázdně. Kdyby mohl vyjadřovat emoce, byl by v jeho očích smutek. "Vlastně tedy okrádám vlastního bratra o jeho tělo. Dělám tak něco, proti čemu jsem se několikrát postavil. Nejspíše bych se měl deaktivovat."
     "Ne!" vykřikl Chell. "To přece nejde!"
     "Kromě toho," připomněl Munro, "nesmíme zapomínat na situaci nadporučíka LaForge."
     "To je pravda," souhlasil Dat. "Nejprve ho vrátíme do původního stavu, a poté se začnu zabývat svým právem na současný způsob svého života. Myslím, že naším prvořadým cílem teď bude deaktivovat zařízení, které způsobilo Geordiho selhání. Poté můžeme zneschopnit celé toto plavidlo."
     Derbynová namítla: "My jsme sem ale přišli zachránit posádku Hercula."
     "Myslel jsem, že plavidlo je opuštěné," bránil se Dat. "V tom případě musíme zamířit do obytné části plavidla."

     Moorová se náhle prudce zarazila. Stále nenalezli způsob, jak se dostat nahoru do míst, kde byl generátor hologramu, který vytvářel vnější plášť. Teď však její trikordér ukázal cosi nového. Chvíli studovala údaje a nakonec to bylo jasné. Byl to živý tvor, a nebyl to nikdo, s kým se Federace dosud setkala. Zjevně se jednalo o člena zdejší posádky.
     "Stockmanová, Martinezi," oslovila je nadporučice, "připravte si zbraně. Za touto stěnou jenom několik kroků vpředu je někdo místní!"
     Oba přikývli a vydali se spolu s Moorovou, která odložila trikordér a taktéž pozvedla fázerovou pušku, k místu, kde měl být mimozemšťan. Společně přistoupili všichni tři ke stěně a čekali, než se otevře. Nic se však nedělo. Přitom se dosud stěny otevíraly vždy, když k nim někdo přistoupil a dotkl se jich. Vědecká důstojnice z Enterprise opět uchopila trikordér a prozkoumala stěnu před sebou. Shledala, že má trochu jiné chemické složení. Vše, co obsahovala, bylo neznámé, ale přesto některé její součásti působily jinak. Nakonec vyslovila hypotézu, že je "zamčeno".
     "Zevnitř nebo zvenku?" zareagovala Stockmanová.
     Moorová na ni zaraženě pohlédla a konstatovala: "To je zajímavý nápad. Myslíte, že ten tvor je tam vězněn?"
     "Nevím. Je to možné. Již jsme narazili na několik prázdných místností, které vypadaly jako kajuty, a všechny se otevřely na tom místě, kde jsme se dotkli stěny. Kdyby měli tendenci zamykat kvůli bezpečnosti svého majetku či sebe samých, nejspíš bychom se tam nedostali."
     "Takže asi bude nejlepší, když se pokusíme dostat skrz násilím," usoudila Moorová. "Připravte si ruční fázery, rozpářeme tu stěnu energií."

     Navštívili již třetí kajutu a všude to bylo stejné. Někde ležel pomalu se pohybující, zapáchající člověk, který nedokázal udělat vůbec nic. Všichni vypadali velice nezdravě a Dat každého prohlédl trikordérem. Nakonec řekl: "Zdá se, že všichni byli vystaveni smrtelné dávce omamné látky. Konkrétně se jedná o…"
     "Prosím, ne!" přerušil ho Munro, který správně odhadl, že bude následovat přednáška o složení drogy. "Jak se to do nich dostalo? To tady měli nějakou prehistorickou party, na které do sebe ládovali podobné věci?"
     "Nedomnívám se. Spíše se zdá, že to vdechli. Pokusím se zjistit konkrétnější informace z palubního počítače, ale domnívám se, že ten zrádce John Smith, o němž jste prve hovořili, ji použil, aby plně ovládl posádku, protože podaná droga působí i takto. Bohužel použil příliš vysokou koncentraci, která bez lékařského zákroku způsobuje smrt. Zřejmě tedy šlo o úmysl." Dat během hovoru přistoupil k počítačovému terminálu a začal z něj zjišťovat různé údaje. Nebylo to jednoduché, protože jeho stará přístupová hesla již nebyla aktivní. Ale v případě nouze vypomohl Munro. Nakonec Dat potvrdil svou hypotézu. Bylo tedy třeba rychle sehnat protilátku. Tu však nemohl získat jinde než na ošetřovně Enterprise. Jak se totiž ukázalo, Smith se proti možnosti, že by ji někdo mohl získat na Herculovi, pojistil a veškeré její zásoby zničil.
     "Teď musíme urychleně najít způsob, jak odtud dostat ty lidi," prohlásil Dat. "Takže se pokusíme proniknout na můstek a jeho osazenstvo přinutit ke kapitulaci. Pokud se nám to nepodaří, stále ještě máme naději v podobě druhé části vaší skupiny."

     "Zeď" rezignovala a zhroutila se. Objevil se otvor, který nebyl ani trochu zakouřený. Na první pohled to bylo podivné, ale bylo to zkrátka tím, že mimogalaktická hmota se ve vysokých teplotách chovala úplně jinak. Na druhé straně byl tvor. Moorová si zprvu ani nebyla jistá, jestli je to živé, ale bylo tomu tak. Cizinec neměl standardní končetiny, kterými disponovaly takřka všechny formy života v Mléčné dráze. Jeho tělo bylo podobné jako celá loď – nemělo stabilní tvar a vlnilo se. Vyrůstaly z něj výčnělky, které se neustále měnily, ale zřejmě právě ony sloužily k manipulaci s objekty. Tvor neměl ani hlavu. Přesto se zdálo, že má určité receptory zvuku a světla, ale byly zdánlivě náhodně roztroušeny po jeho těle. Přitom bylo jejich umístění mnohem rozumnější než v případě humanoidů. Tři oči obsahovaly celé okolí, přímo neviděly pouze nahoru a dolů. Mnohem kvalitnější naslouchání nabízely také čtyři zvukovody. A jak se tvor pohyboval? Měl lyže. Přesněji řečeno čtyři rovné, přizpůsobivé placky, jejichž spodek se však vlnil podobně jako zbytek těla, a umožňoval tak pohyb do všech směrů. Cizinec vypadal velmi křehce a údaje z trikordéru to potvrzovaly. Ve skutečnosti stačil dotek a byl by zraněn. Prudší pohyb by cizince jistě zabil stejně jako výstřel z fázeru nastaveného i na nejmenší sílu.
     Náhle se otevřela část těla v pravém horním rohu a za ní se objevilo cosi jako ústa. Každopádně to mluvilo. Několik slov nebylo rozumět, ale univerzální tlumočníky v hlavách důstojníků Hvězdné flotily se pozoruhodně rychle přizpůsobily.
     "… takže nevím, proč jste se vrátili. Chcete mě zabít? Rád se přidám k ostatním."
     "Nechceme vás zabít," opáčila Moorová. "Přišli jsme s vámi vyjednávat."
     "Vyjednávat? O čem? Již nemám, co bych vám dal!"
     "Chceme jednat o míru. Zastavte útok. Nevíme, čím jsme ho vyprovokovali."
     "Útok? Jaký útok? Ano, já jsem cítil, jak na nás někdo útočí, ale nevím, proč."
     "Napadli jste nás. Postavili jsme se vaší lodi a kvůli tomu jsme se spojili i s Borgy."
     "S Borgy?!" vykřikl cizinec. "Konečně něco, čemu dobře rozumím. Jste-li spojenci Borgů, nebudu s vámi mluvit. Kdybychom to věděli, nikdy bychom vás nepustili na palubu."
     "Nejsme spojenci Borgů," namítla Moorová. "Dvakrát jsme proti nim bojovali. Utrpěli jsme velké ztráty, ale vždy jsme je porazili. Teď však přiletěli a řekli nám, že vy jste hrozba pro nás i pro ně. Slíbili nám věčný mír, a my po ničem jiném netoužíme. Nebyli bychom se s nimi spojili, kdyby se neukázalo, že mají pravdu. Bezdůvodně jste nás napadli. Váš agent zničil dvě naše plavidla, aniž bychom vás jakkoli vyprovokovali!"
     Avšak mimozemšťan odmítl toto tvrzení: "Nikoho jsme k vám nevyslali. To vy jste nás kontaktovali – a napadli! Cožpak si nepamatujete na svoje zločiny?"
     Teď byla notně zmatena Moorová. Martinez ji však zastoupil: "Myslím, že tady došlo k mýlce. Prohlédněte si nás pořádně. Měl-li jste problém s mužem jménem Smith, zjistíte, že my nejsme on. Každý z nás vypadá jinak – zvenku i zevnitř."
     Tvor chvíli mlčel a zřejmě je pozorně pozoroval. Nakonec prohlásil: "Máte pravdu. Nepoznal jsem to. Na první pohled jste všichni stejní. Jste strašně… statičtí, nevidím na vás žádný pohyb, a tak vás jenom těžko rozeznávám. Ale teď opravdu vidím rozdíly. Máte jiný tvar. Hlavně ty," zavlnil se trochu rychleji směrem k Martinezovi.
     "Co se tady stalo?" zeptala se nadporučice.
     "Kdysi jsme byli národem vědců a umělců. Vše, co jsme potřebovali, vykonávaly stroje, a my jsme se mohli plně soustředit na další vývoj našeho myšlení po všech stránkách. Osídlili jsme mnoho planet. Žili jsme v blahobytu a obchodovali s jinými, až nakonec přišli Borgové. Nemluvili, jenom ničili. Nemysleli, jenom brali. Nemohli jsme se jim postavit, protože jsme měli jenom málo zbraní. Nepotřebovali jsme je. Obývali jsme totiž takové světy, jaké byly pro ostatní neobyvatelné. Naše technologie nebyla jiným srozumitelná. Ale Borgové si pro ni přesto přišli. Ničili planetu po planetě. Jedna kolonie za druhou přestávaly vysílat. A my jsme na našem nejstarším světě začali tvořit zbraň. Nakonec naši robotičtí nepřátelé vše zničili a všechny asimilovali a objevili se před naší první a poslední planetou. Tehdy se jim postavila naše zbraň. Byla to tato loď. Následující bitva byla dlouhá. Borgské lodě byly ničeny, ale žádná z nich nepronikla iluzí pláště a paprskový štít fungoval bezchybně. Jenomže Borgů bylo stále víc. Nakonec i naší lodi začínaly docházet síly. Zbyla jediná možnost. Aktivovali jsme přístroj, který jsme nechtěli nikdy použít, ale byla to naše jediná možnost. Způsobil velký výbuch a naprostý kolaps subprostoru v celé galaxii. Jenomže to nebylo vše. Z planet v polovině galaxie z neznámých důvodů zmizela atmosféra. A náš domov byl první z těch zničených světů. Borgové byli tenkrát poraženi a myslím, že jsme je v naší galaxii úplně vyhladili. Jenomže spolu s nimi jsme zabili i všechny ostatní. Nakonec jsme odletěli. Naše galaxie byla z velké části zničena… A ti ostatní by nám to nikdy nemohli odpustit. Navíc zkolaboval subprostor a oni byli většinou krátkodobí, a tak než bychom se k nim dostali podsvětelnou rychlostí, považovali by nás za cizí monstra. A tak jsme se vydali do jiné galaxie a po cestě jsme hledali chybu, která způsobila zničení atmosféry na planetách. Když jsme dorazili do cíle, první, s kým jsme se setkali byli Borgové. A historiese opakovala – úplně. Ukázalo se, že jsme nedokázali chybu odstranit, a tak jsme zničili další galaxii. Ještě jednou se to opakovalo, až jsme se nakonec rozhodli, že svou zbraň již nikdy nepoužijeme. Že odlétneme do další galaxie a v ní se usadíme na nějaké planetě a naši loď zničíme. Již jsme měli na svědomí tolik životů, že se jejich počet blížil nekonečnu.
     A tak jsme přiletěli do vaší galaxie. Na Borgy jsme nenarazili, zato jsme otevřeli svou náruč dvěma cizincům, kteří k nám přicestovali z cizí lodi. Dlouho hovořili s naším vůdcem. A potom začali zabíjet. Jste proti nám velmi silní. Stačila jim jediná rána, jediný výstřel. My přitom nemáme žádné osobní zbraně. Tato loď je v současnosti jediný produkt naší kultury, který dokáže zabíjet. Kdysi dávno jsme měli věci podobné těm vašim, ale všechny jsme zničili, abychom mohli žít v míru. Ti lidé, co jsou jako vy, nám potom vyhrožovali a postupně jsme jim řekli nemnoho o naší lodi. I tak se ji naučili ovládat. Nejprve ji použili proti svým lidem. Krutě zneužili náš myšlenkový vysílač, který jsme používali k hovoru mezi jednotlivými místy na lodi a svůj vlastní člun jím ovlivnili. Potom postupně pozabíjeli ostatní a mě zamknuli, kdyby ještě něco potřebovali. Je jenom štěstí, že jim vůbec nepřišlo na mysl, že naše loď má mnohem silnější zbraně než pouhé energetické paprsky, které používají. Navíc je nedokáží dobře ovládat, Střílí způsobem, který je pomalý a příliš vyčerpává energii. Naši loď se nenaučili pořádně ovládat, ale bezhlavě s ní pustili do boje.
     Teď mně řekněte – co uděláte, když vám pomohu vaše soudruhy zneškodnit?"
     "Soudruhy? Není to vulgární výraz?" pozastavila se Moorová. Martinez pokrčil rameny: "Takové slovo jsem ještě neslyšel, ale vylezlo to z překladače, takže asi existuje."
     "Myslím, že to mělo znamenat tvory stejného druhu," ozřejmila Stockmanová.
     Moorová se zamračila: "Nevím proč, ale stejně mně to zní vulgárně… Takže to na ty, co to tady řídí, docela sedí."
     Stockmanová k ní přistoupila a nenápadně pošeptala: "Myslíte, že mu máme věřit?"
     Nadporučice nereagovala. Namísto toho odpověděla na původní cizincovu otázku: "Pokud je pravda to, co říkáte, a viníci jsou opravdu lidé našeho druhu, odvedeme je a budou potrestáni. Mnoho let stráví ve vězení. Co se stane s lodí, nevím. Myslím, že se ji Federace bude snažit prozkoumat."
     "Ale to právě nesmí! Zbraň podobnou té naší již nikdo nesmí použít. Zabije všechny kromě těch, kdo jsou na palubě!"
     "Já ale nemohu o něčem podobném rozhodnout."
     "Potom vám s ničím nepomohu. Aby se stroj zkázy dostal z jedněch nepovolaných rukou do druhých, nelze připustit," reagoval cizinec.
     Moorová si povzdechla. Jako vědeckou důstojnici by ji ta zbraň velice zajímala. Ale věděla, že někteří lidé ve Federaci by ji mohli chtít použít. Nakonec prohlásila: "Bude-li to možné, zasadím se o zničení plavidla. Ovšem fakt je ten, že náš úkol zde je jiný – musíme vypnout váš holografický štít a také paprskový štít."
     Cizinec poněkud rezignovaně přikývl: "Doufám, že se zachováte moudře, i když tomu úplně nevěřím. Pojďte se mnou. Zdá se, že nevíte, jak se dostanete nahoru ke generátoru."

     Kapitán Picard seděl ve svém křesle na můstku Enterprise a netrpělivě hleděl na plášť lodi, kam neustále bez viditelného efektu střílely různě mířené paprsky. Nakonec se obrátil na Jnol, která již byla na svém křesle: "Již jsme čekali dost dlouho. Poradkyně, cítíte něco?"
     "Ne. Jenom pociťuji silné působení té mysli, či co to je, která mě předtím porazila."
     "V tom případě se spojte s ostatními plavidly."
     Operační důstojník okamžitě přikývl: "Spojení navázáno."
     Flotila byla poměrně v pořádku. Útoky obrovského plavidla byly sice silné, ale nepřesné, a tak nedokázaly ničit pohybující se plavidla. Navíc jejich kvantita byla pozoruhodně malá. Od chvíle, kdy raketoplán s Hazard týmem zmizel uvnitř, uplynulo sotva pár minut, takže ztráty byly minimální. Přesto bylo sedmnáct federálních plavidel úplně vyřazeno z boje a tři lodi byly zničeny. Nejenom Picard se přesto notně podivoval tomu, že Borgové nebyli schopni vypořádat se s podobným plavidlem – i když obtížně zasažitelným.
     "Všem plavidlům, hovoří kapitán Picard. Zaměřte se do středu nepřátelského plavidla. Vystřelíme několik krátkých dávek z fázerů, a to všichni současně. K tomu zaútočíme třemi dávkami torpéd po třech, taktéž souběžně. Připravte se… Palte!"
     V podstatě to vyšlo. Všechna plavidla flotily vystřelila současně. Na první pohled to vypadalo jako ohňostroj nebo nějaká party. Všechny lodě se ve stejný okamžik na chvíli spojily s nepřátelským plavidlem zářivými paprsky a k tomu všechny zároveň vystřelily svá torpéda. Bílá loď však opět nezareagovala.
     "Zopakujte to!" přikázal Picard.
     Flotila vystřelila ještě třikrát a náhle vnější plášť zakomíhal a zmizel.

     "Celá tahle loď má nervový systém," vysvětloval cizinec, který se odmítal představit. "Reaguje na dotyk a vycítí také blízkost člověka ke stěně. Jak jste sami zjistili, přistoupíte-li k ní a dotknete se, stěna se otevře a případně se přizpůsobí tak, abyste nemohli vstoupit do dvou místností najednou. A když uděláte tohle," zaťukal do stěny svými výčnělky rytmus ta-ta-tata-tá-tá, "zpřístupní se vyšší patro."
     A skutečně. Strop se náhle rozestoupil podobně jako "dveře" a spustila se z něj plošina, po níž bylo možno vyjít nahoru. Jejich průvodce ukázal výsadku také, jaký má použít rytmus k cestě dolů a několik dalších příkazů.
     Nyní mohli vyjít nahoru a právě, když vstoupili na plošinu, celá loď se zuřivě otřásla. Stěny jako by se trochu zkroutily a poslední přeživší člen původní posádky spadl k zemi. Podivné, kulaté tělo přišlo o oporu, protože jeho "nohy" se jaksi rozložily. Potom začal tvor poněkud splaskávat. Do toho s námahou promluvil: "Můj život je spojen s lodí. Nemá dost energie. Umírám a nikdo mě nezachrání. Zastavte ty ze svého druhu. Nedopusťte zkázu vaší ga…" A splaskl docela.
     Chvíli stáli. Potom se loď otřásla ještě jednou a téměř bylo vidět, jak trpí. Morová se odvrátila od mrtvého cizince a zamířila nahoru. Ostatní ji následovali.

     Když se loď otřásla, Dat překvapeně vzhlédl od trikordéru, s jehož pomocí se snažil zjistit, jak se může dostat do vyšší úrovně. "Zdá se, že celé plavidlo má velmi blízko k živému tvoru. Má pozoruhodný neurální systém, který patrně reaguje na dotyk."
     Než ho stihl někdo z Hazard týmu zadržet, přistoupil ke stěně a pokusil se do ní zaklepat. Pouze se však před ním otevřela prázdná kajuta. Potom zkoušel různé rytmické kombinace a když se loď otřásla potřetí, spustila se plošina seshora. Vystoupili po ní a postupně se propracovávali výše a výše. Ač byli poměrně blízko můstku, čekalo je ještě třicet pater. A mohli jenom doufat, že můstek bude v horní části lodi…

     Před flotilou se objevila skutečná podoba jejich nepřítele. Byla to docela malá, neforemná a neustále přeměňující se loď obehnaná pravidelnou koulí světelných paprsků.
     "Co to je?" zašeptal se Picard.
     Worf zanedlouho odpověděl: "Ty paprsky generují silové pole tam, kde je třeba. Protože se štít vytvoří jenom někde, může být neuvěřitelně silný. Loď ztratila značnou část energie při pokusu ubránit se střelbě a současně udržet holografický plášť, ale přesto nemáme dost síly, abychom dokázali tímto paprskovým štítem proniknout."
     Picard sledoval světelnou síť před sebou. Nakonec dostal nápad. "Ne standardním postupem," odpověděl. Potom přešel k počítačovému terminálu na levé straně můstku a cosi do něj zadal. Potom přikázal operačnímu důstojníkovi: "Poručíku, pošlete soubor s taktickým plánem všem našim lodím. Borgům vzkažte, ať pálí do sektoru jedna tři dva. Ostatní plavidla ať provedou rozkaz za pět minut, tedy v jedenáct nula tři."
     "Ano, pane."

     "Johne, myslím, že nám selhal vnější štít."
     "Také na to koukám. Myslíš, že se bez něj udržíme, když teď vědí, kam mají střílet?"
     "Nevím. Možná je na čase ještě jednou využít našeho zamčeného přítele… Mimochodem, myslím, že bychom si sem měli zavolat LaForge. Bylo by dobré vědět, zda se již postaral o vetřelce."
     "Jistě. Ale v tom případě bychom možná měli počkat, než dojdeme pro vězně."
     "Nesmysl. Vezmi si pušku a dojdi pro něj. Heslo pro vstup na můstek znáš, tak co? Když proti nám stojí tolik federálních lodí a ještě navíc Borgové, nesmíme váhat."
     "Hmm." John Smith vstal z křesla, které se naprosto přizpůsobilo jeho anatomii hned, jak do něj poprvé usedl. I kdyby nebylo vytvořeno speciálně pro něj, neboť původní posádka se nedokázala posadit, stejně by změnilo tvar tak, aby bylo co nejpohodlnější. Vzal fázerovou pušku a vyrazil z můstku do nitra prázdné lodi.
     Nic nevěděl o tom, že velmi nedaleko je Dat se třemi důstojníky Hvězdné flotily.

     Moorová vstoupila do místnosti, která vypadala jako strojovna a při pohledu dovnitř se téměř složila. Na několika místech vystupovaly ze stěn tlusté bílé kabely, a to bylo vše. Žádná kontrolka nebo tlačítko nebyly v dohledu. Bylo zjevné, že ony kabely jsou nějaké součásti lodního nervového systému. Co se s nimi má dělat – zda něco vyťukat nebo například vlákna stáhnout, případně natáhnout, jasné nebylo. Hledání nových forem komunikace a nových operačních systémů, jakož i objevování vynálezů, jaké dosud nikdo nevynalezl, byl popis práce každého vědeckého důstojníka. A tak Moorové nezbylo než pustit se do přemýšlení a pokusů. Přikázala zbytku své skupiny, aby hlídal vchod, a sama začala experimentovat.

     Jiní členové Hazard týmu, vedení Datem, který se bez protestu poručíka Munroa postavil do čela skupiny, prošli za roh a nedaleko před sebou spatřili Johna Smithe. Ten bez váhání pozvedl zbraň a vystřelil. Dat se ho pokusil zastavit, ale protože se rozhodl nejprve snížit sílu výboje své pušky, neměl dost času. Smithova střela vrazila do Derbynové a odnesla ji o několik metrů dozadu. Za normálních okolností by ji zabila, ale protože většinu útočné energie absorbovalo ochranné pole, pouze jí vyrazila dech a odhodila. Dat palbu konečně opětoval, a protože Smith neměl žádný ochranný štít a nestihl včas uskočit, padl na zem a upustil pušku. Jinak však byl docela v pořádku. Než se stihl pohnout, stáli nad ním Dat s Munroem a mířili na něj svými zbraněmi, zatímco Chell se staral o Derbynovou.
     "Nehýbejte se, pane Smithi," doporučil mu Dat.
     "Jste zatčen za únos plavidla Hvězdné flotily, dvojnásobnou vraždu, pokus o genocidu a válečné zločiny," oznámil mu Munro.
     Smith na něj poněkud bezmocně pohlédl a otázal se: "A jaká mám práva?"
     "Žádná."
     "To ovšem není pravda…" začal Dat, byl však přerušen. "Tohle je dezertér… Jo, na to jsem zapomněl, Smithi. Také za dezerci vás zatýkám… No a dezertéry můžeme možná i střílet."
     "To právě nemůžeme…" vysvětloval android, ale Munro ho opět nenechal mluvit: "To je teď jedno. Smithi, my teď jdeme na můstek. S kým tam jsi? Je tam posádka této lodi. Kdo to je?"
     Zajatec se zasmál: "Jeden můj kolega."
     "Cože?! Váš kolega? A co ti, kteří tohle postavili a vyhladili s tím Borgy? To jste udělal s kolegou?"
     "Ne. My jsme je pozabíjeli."
     "Pozabíjeli? To se ani nebránili?"
     "Ne. Byli hrozně křehcí. Vlastně jsme je ani nechtěli tak úplně zabít. Jenomže stačila jediná rána pěstí a bylo po nich. A tak se to nějak semlelo, že neměli zbraně, ale útočili na nás… Ty, co se vzdali, jsme nakonec uvěznili."
     "A kde jsou?" zajímal se Dat.
     "No, až na jednoho jsme je museli zabít."

     Borgové soustředěně pálili do paprskového šítu. Po pěti minutách jejich zbraně, které kdysi dávno uřízly část Enterprise, způsobily jenom mizivé škody. Potom však hromadně zaútočily federální lodě. Veškerá jejich energie prolétla hlavními deflektory a náhle se vytvořily desítky mohutných proudů, které spojily jednotlivá plavidla s nepřátelským. Světelné paprsky v jedné části koule, která obklopovala neforemné plavidlo, téměř pohasly a v okolí bodu, kam mířily ničivé proudy energie, se naopak oslnivě rozzářily. Nakonec po několika sekundách útok ustal a ze všech lodí se staly nehybné terče. Trvalo minutu i více, než se opět obnovily základní zásoby energie, ale nepřátelská loď toho kupodivu nevyužila. Střílela jenom občas a zdálo se, že i ona má problémy. Borgské krychle navíc neustávaly v palbě.
     Když se opět aktivovaly senzory Enterprise, Worf ohlásil kapitánovi: "Celková energie nepřátelské lodi je na patnácti procentech a štíty mají oslabeny na dvacet procent."
     Za normálních okolností by to bylo povzbudivé. Jenomže nyní to znamenalo, že útok bude třeba zopakovat ještě jednou – a s tím Picard příliš nepočítal. Více než polovina jeho flotily totiž zůstane po druhém použití deflektoru naprosto bezbranná, protože lodní systémy se již nedokáží podruhé "zregenerovat".
     Nezbývalo však nic jiného. "Vzkažte všem lodím, ať se připraví, za pět minut to zopakujeme. Borgové ať pokračují v palbě."
     "Pane?" ozval se Madden, aby poukázal na rizika, která hrozí slabším plavidlům.
     "Vím o tom, Jedničko. Je to ale jediná možnost."
     První důstojník přikývl.

     John Smith nekladl příliš vážný odpor. Zanedlouho skupině vyzradil, jak pronikne na můstek. Po celou dobu však nepadla zmínka o tom, koho tam naleznou. Když se zdálo, že vědí, co potřebují, pohlédl Munro na Data: "Pane Date, myslíte, že byste mohl zopakovat ten trik, který jsme použili na LaForge?"
     "Vy jste se setkali s LaForgem?" znejistěl Smith, který stále doufal, že šéfinženýr Enterprise je nablízku a zbaví ho věznitelů. Munro s úšklebkem přikývl.
     Dat obratem odpověděl na první otázku: "Myslím, že by to neměl být problém. Ale potřebujeme další transportní vak."
     "Cože?!" vykřikl Smith a prudce s sebou mrskl. Podrazil nohy Munroovi a vrhl se po jeho zbrani. Dat zvědavě vzhlédl od trikordéru, který právě vyňal, aby mohl Smithe uvěznit v přenosovém paprsku. Ve stejnou chvíli však Derbynová pozvedla svoji pušku, kterou při Smithově útoku upustila, a vystřelila. Oba muži, kteří leželi na zemi, se prali o fázerovou pušku, a protože s sebou mrskali, střela dopadla na zem těsně vedle Smithe. Hned na to vystřelil Chell a ten měl již přesnější mušku. Smith se vypařil.
     Munro ležel na zemi a zhluboka dýchal. Nakonec se opatrně posadil a řekl svým podřízeným: "Právě jste vybili polovinu energie mého silového pole. Při dalším zásahu se do něj převede energie z transportního vaku. Víte doufám, co to znamená."
     Samozřejmě by to znamenalo LaForgeovu smrt. Oba praporčíci přikývli. Nedalo se však nic dělat, jenom doufat, že se poručík dalším střelám dokáže vyhnout. Nakonec se všichni čtyři vydali směrem k můstku, který již nebyl daleko.

     Moorová vyzkoušela snad všechno a dočkala se několika zajímavých efektů. Dvakrát ztmavlo osvětlení chodeb, jednou změkly podlahy, takže se všichni začali bořit. (V tu chvíli Dat s ostatními již putoval na můstek). Také se na moment zprůhlednily stěny strojovny a v jistý okamžik se dokonce zdálo, že nadporučice aktivovala zhoubnou zbraň, což se jí naštěstí nepodařilo. Rozhodla se ale, že toho raději nechá, protože stále hrozilo, že omylem vyhladí veškerý život v galaxii.
     "Necháme toho," oznámila hlídačům dveří. "Asi ty štíty nedeaktivuji."

     Dveře můstku se otevřely.
     "To už jsi tady?" otázal se muž v křesle, na nějž nebylo vidět, a který se nenamáhal otočit, jelikož očekával Smithe.
     "Ano," odpověděl Dat Smithovým hlasem.
     "A co?"
     "Co a co?"
     "Máš ho s sebou?"
     "Jistě."
     "A je na živu?"
     "Bohužel…"
     "Cože?!" neznámý muž vyskočil z křesla a konečně stanul tváří v tvář svým návštěvníkům.
     "Date?" překvapeně zašeptal William Riker.
     "Obávám se, že ne zcela," doplnil svou předchozí větu Dat již svým hlasem.
     "Aha. Slyšel jsem. Zabili tě Romulané. Ale kde se tady bereš? Spolu s těmi dalšími Federály?"
     "Přicházím vás zatknout, Thomasi Rikere. Tentokrát se již na svobodu nedostanete," odpověděl Dat a pozvedl pušku. "Deaktivujte obranné systémy lodi."
     Muži, který byl a zároveň nebyl Williamem Rikerem, nic jiného nezbývalo.

     Zbývala minuta do dalšího útoku, když náhle paprskový štít zmizel.
     "Zastavte útočnou sekvenci!" přikázal Picard.
     "Poručíku," obrátil se potom na operačního důstojníka: "Zkuste zavolat nadporučici Moorovou."
     "Kapitáne, volá nás poručík Munro," oznámil mu však operační důstojník.
     "Spojte nás."
     "Kapitáne," ozval se poručíkův hlas. "Jsme na můstku nepřátelského plavidla a máme zde jednoho zajatce. Myslím, že byste ho měli přenést na palubu a eskortovat přímo do vězení."
     "Přeneseme vás všechny," navrhl Picard.
     "Ne," ozval se velitel Hazard týmu. "Nejprve musíme něco provést. Dáme vám vědět, až budeme hotovi."
     "Poručíku, je s vámi slečna Moorová?"
     "Ne, rozdělili jsme se."
     "A pan LaForge?"
     "Ééé, no tak trochu," ozvalo se.
     "Tak trochu?"
     "Kapitáne, nadporučík LaForge nás napadl, ale podařilo se nám ho zneškodnit. Ukázalo se, že v Beforovi převládla zřejmě pod vlivem něčeho na této lodi osobnost pana Data. Ten vymyslel způsob, jak uložit šéfinženýra do mého transportního vaku. Jenomže se bojíme, že pokud se odsud přeneseme, v Beforovi opět vypukne nějaký boj o nadvládu na tělem, a nadporučík LaForge, který je stále pod vlivem telepatického vysílače a plní rozkazy nepřátel, tak zemře."
     "Dobrá. Transportujeme na palubu zajatce a zbytek vašeho týmu. Ať se pan Dat snaží. Kdo je ten vězeň – Smith?"
     "Bohužel, toho jsme museli zastřelit. Je to Thomas Riker."

     "Co teď uděláme?" otázal se Munro, když s Datem osaměl.
     "Nejlepší by bylo, kdybyste odepjal svůj transportní vak. Já potom Geordiho materializuji a v případě,že se bude nadále chovat agresivně, přivedete ho do stavu bezvědomí. Bohužel jsme se zapomněli zeptat Thomase Rikera, jakým způsobem lze ovládat telepatický vysílač. Bude-li to nutné, napravíme to."
     Když se LaForge materializoval, agresivní nebyl. Naopak znovu poznával své okolí. "Poručíku Munro? Kde to jsem? Strašně mě bolí hlava."
     "Jsi na palubě cizí lodi, jejíž posádka tě telepaticky ovládla," odpověděl na msto dotázaného android.
     "Date?" zaskuhral inženýr. "Nemáš být mrtev?"
     "Jak víš, zkopírovali jsme moji osobnost do Befora. S největší pravděpodobností zkolabuji, jakmile opustíme toto plavidlo."
     "Ale…" chystal se protestovat LaForge, když se loď náhle otřásla. Současně zapípal Munroův komunikátor.

     Když Enterprise stáhla svůj výsadek s výjimkou Data a Munroa zpět na palubu, ozvali se Borgové.
     "Poražené plavidlo bude asimilováno. Jeho data budou přidána k našim. Odpor je marný."
     "Ne!" zareagovala Moorová, která právě vstoupila na můstek. Potom vysvětlila svoji reakci: "Na palubě je zbraň, která dokáže zničit život ve velké části galaxie. Ten nesmí Borgům padnout do rukou."
     "Nadporučice," opáčil Picard. "Zaujměte své místo a pošlete Borgům následující vzkaz." Počkal, než se vymění operační důstojníci, a spustil: "Naše dohoda o ničem podobném nehovořila. Toto plavidlo bude prozkoumáno společnými silami."
     Dočkal se neprodlené odpovědi: "Irelevantní. Nové technologie musí být asimilovány."
     "To je proti naší dohodě!"
     "Dohoda je irelevantní. Nesmíte se stavět Borgům do cesty. Odpor je marný."
     Picard nařídil ukončit spojení a naopak navázat jiné – k federálním plavidlům. "Picard flotile: Borgové nás zradili a je životně důležité zničit cizí plavidlo. Zahajte palbu." Potom se spojil s transportní místností: "Okamžitě zaměřte výsadkový tým a na můj povel ho transportujte."

     "Co se děje?" poněkud omámeně se rozhlédl LaForge. Dat byl již u ovládacího panelu a pomalu se snažil rozluštit jednotlivé znaky. Náhle zapípal Munroův komunikátor a ozval se kapitán Picard: "Enterprise výsadku: Je již nadporučík LaForge osvobozen?"
     "Ano, pane," odvětil velitel Hazard týmu.
     "Obávám se, že vás musíme okamžitě přenést na Enterprise."
     Do hovoru se vložil LaForge: "Ale kapitáne – Dat…"
     "Vím o tom," přerušil ho kapitán. "Bohužel nás zradili Borgové a snaží se ovládnout loď, na niž jste. Nadporučice Moorová hlásí, že v ní je zbraň, která nesmí Borgům padnout do rukou."
     Teď promluvil zase Dat: "Kapitáne, věřím, že mohu dokázat Borgy zničit odsud."
     "Máte málo energie, pane Date. Nemůžete současně střílet a udržet štíty, již ti dva piráti před vámi prakticky nemohli střílet. Navíc ta zbraň… by neměla padnout ani do našich rukou."
     "V tom případě nás přeneste," souhlasil android.
     "Ale Date!" vykřikl LaForge. "Vždyť tě to zabije."
     Než mohli pokračovat v další diskuzi, zavlnil se vzduch a nedaleko od nich se materializovali dva borgští vojáci. "Budete asimilováni," oznámili důstojníkům z Enterprise. "Odpor je marný."
     Munro vystřelil a oba zabil, ale okamžitě se objevili další. Dat se zatím pokoušel uzpůsobit štíty tak, aby dokázaly Borgy zadržet. Jakmile první dva padli, objevili se další čtyři. I je Munro rozstřílel, avšak jen proto, aby byli nahrazeni dalšími. Desátý již dokázal vygenerovat osobní štít…
     Nakonec se přiblížili k malátně se pohybujícímu LaForgeovi a k Munroovi, který si připravil pušku, aby co nejvíc nepřátelských vojáků rozdrtil pažbou, než bude sám asimilován. Nakonec již byli těsně vedle sebe. Velitel Hazard týmu ťal po nejbližším Borgovi. Ten padl na zem, ale současně na poručíka zaútočili další dva. LaForge se stále nevzpamatoval. Téměř by ho asimilovali, kdyby ho na poslední chvíli neodstrčil Dat, který opustil ovládací panel. Namísto toho se sám postavil Borgům. Náhle však ztuhl a několikrát s sebou cukl. Vojáci ho ignorovali a zamířili k LaForgeovi.
     Munro přišel o pušku. Jeden z Borgů ho zachytil a pozvedl ruku, aby mu do těla vstříkl nanosondy, které dokázaly oběť paralyzovat a připravit k dovršení asimilace do Společenstva. Nanosondy se však rozprskly do vzduchu. Přenosové paprsky z Enterprise na poslední chvíli uchopily všechny tři zbylé členy výsadku a přenesly je na palubu.

     "Výsadek je na palubě," informovala transportní místnost můstek.
     Kapitán přikývl a potom přikázal Moorové, aby ho spojila s flotilou: "Dle posledního rozkazu zahajte palbu hlavními deflektory. Naším cílem je zničit nepřátelské plavidlo."
     Z poloviny plavidel vyšlehly energetické paprsky, které zamířily k obří lodi. Mířily do jediného bodu. Takřka okamžitě pohasla celá síť paprskového štítu s výjimkou okna, do něhož mířil útok. Když vše ostatní zhaslo, zbytek federálních lodí vystřelil energii na nechráněné místo. Loď odolávala jenom několik sekund a potom explodovala.
     Borgové zareagovali okamžitě. Zahájili palbu na nejbližší loď Hvězdné flotily. Ta jejich útoku neodolala a okamžitě ztratila štíty. O několik okamžiků později se proměnila v hromadu trosek. Tři krychle se zaměřily na další plavidlo. Tentokrát se však samy staly terčem útoku. Téměř celá federální flotila byla sice momentálně bez energie, některým plavidlům se měly její rozvody obnovit za pět až deset minut, jiná musela počkat na pomoc z nejbližší hvězdné základny a na pozdější doplnění zdrojů. Eskadra lodí třídy Defiant však tvořila výjimku, neboť si Picard ponechal třicítku těchto plavidel jako zálohu. Defianty totiž neměly obvyklý hlavní deflektor, který mohly použít k útoku energií. Teď tato skupina napadla jednu z krychlí. Třída těchto nepříliš pohledných válečných plavidel byla původně určena právě k boji s Borgy. A skutečně byly až nečekaně úspěšné. Díky dobré manévrovatelnosti malých strojů bylo pro obrovské krychle značně obtížné zasáhnout je, a naopak Defiantům se dařilo postupně oslabovat štíty první krychle. Zájem Borgů se okamžitě obrátil k nim a zbytek federální flotily měl příležitost zregenerovat se.
     Když se obnovila energie prvních lodí a ty se připojily k boji, Borgové změnili strategii. Jedna krychle zůstala na místě a další dvě náhle skočily do warpu.

     Dat se složil… Totiž vlastně Befor se složil, jakmile se ocitl na Enterprise. Bylo zjevné, že poté, co odklonil působení telepatického vysílače a sám opustil cizí loď, v jeho mozku se opět rozpoutal nevědomý boj dvou myslí o nadvládu… Geordi LaForge na něj zdrceně hleděl. Jeho oční implantáty sice nedokázaly vyjadřovat emoce jako skutečné oči, přesto bylo zjevné, že na něj druhá ztráta nejlepšího přítele těžce dolehla. Alexander Munro mu položil ruku na rameno v uklidňujícím gestu: "Nemohli jsme nic dělat. On sám to tak chtěl. Určitě může být způsob, jak získat oba androidy a oddělit je do dvou těl."
     Geordi na něj pohlédl: "Na tom něco je. Kdysi dávno Bruce Maddox… ale… no nevím. Možná bych si s ním mohl promluvit."

     "Okamžitě všichni zaútočte na zbylou loď!" přikázal kapitán Picard.
     "Kapitáne," ozval se záhy Worf, "ty dvě krychle zamířily k Zemi!"
     To zásadně změnilo situaci. Kapitán ani nedoufal v to, že by Borgové snad hodlali ustoupit. Naopak útok proti Zemi očekával od začátku, ale přesto ho to trochu zaskočilo. Nyní musel rozdělit síly své armády, protože u Země sice zůstalo na jeho popud několik plavidel, ale Picard se obával, že to bude málo.
     "Měním rozkaz. Skupina jedna kromě nás poletí za nimi maximální rychlostí jednotlivých pravidel. Skupiny dvě a tři zničí zbylou Krychli a potom vyrazíme za nimi. V tomto případě však ve formaci. Zůstane zde také loď Discovery a postará se o neschopná plavidla. Vyšlete rozkaz."
     Útok okamžitě zeslábl. Asi stovka lodí se odpoutala a zmizela ve warpu. Zbylých sto dva plavidel pokračovalo v boji. Lodě si vyměňovaly údery, ale borgské útoky byly mnohem silnější. I když Hvězdná flotila od dob prvního kontaktu značně vylepšila své technologie, krychli stačilo půl tuctu výstřelů k vyřazení průměrného plavidla z boje. Velká část nejsilnějších lodí navíc odlétla k Zemi. Na místě zůstávala pouze Enterprise, Discovery, což byla loď třídy Galaxy, a skupiny menších a slabších plavidel.
     Hvězdná flotila měla jediný triumf – kapitána Picarda. Jeho spojení se Společenstvem nebylo možno úplně přerušit, a Borgové mu tak mohli občas škodit, ale nyní z toho těžil především on. Královna Borgů s ním dokázala komunikovat, ale neovládala ho. Naopak on se dokázal do značné míry vcítit do myšlení Společenstva. A stejně jako před lety, když Borgové zaútočili naposledy, zjistil, kde je nejslabší místo krychle a přikázal všem lodím, aby zaútočily právě tam.
     Přesto bitva trvala ještě půl hodiny a Borgové zničili čtyřicet dva lodí, než krychle přestala střílet, aby vzápětí explodovala. Mezi zničenými plavidly však byla i Discovery. Picard nakonec přikázal lodi Galsworthy, aby se postarala o neschopné lodě a zachránila přeživší ze zničených plavidel. Následně nepoškozený zbytek flotily zamířil k Zemi.

     "Admirále, letí sem dvě borgské krychle. A kapitán Picard nás informuje, že mají nepřátelské úmysly," oznámil spojovací důstojník v sanfranciském ústředí Hvězdné flotily admirálu Parisovi. Ten přikývl: "Nemůžeme říci, že by to bylo neočekávané, že? Takže ať se obranné skupiny připraví a nezkazí to."
     "Skupina Luna hlásí, že je připravena," oznámil obratem spojovací důstojník. "Připravena je i skupina Země."
     "A naši skrytí přátelé?" zajímal se Paris.
     "Ti také."
     "Výborně," přikývl admirál. "Za jak dlouho zde Borgové budou?"
     "Za dvě hodiny. První posily dorazí o čtyři minuty později a poněkud roztroušená skupina plavidel, kterou k nám Picard poslal, přiletí šest až sedmdesát minut po Borzích."
     Paris přikývl: "Snad to zvládneme. Původní plán počítal se třemi krychlemi, teď útočí jenom dvě."
     "Ale pokaždé jsme stěží porazili jednu," namítla jeho pobočnice, která právě dorazila s jakýmisi materiály k podepsání. Měla pravdu. Poprvé byla Hvězdná flotila potupně poražena v bitvě u Wolfu 359 a to, že se krychli podařilo zastavit poblíž Saturnu, byla spíše náhoda. Také podruhé se Borgové dostali až k Zemi. Tenkrát se ukázalo, že Hvězdná flotila již je na takové úrovni, že dokáže Borgy porazit. Nebylo jenom jisté, zda se to podaří dříve, než se oni pokusí asimilovat centrální planetu Federace. Nakonec se ukázalo, že obranná strategie byla chybná, a to nakonec Federaci bezmála stálo Zemi.
     Paris pokrčil rameny: "S tím ale nic nenaděláme. Buďme rádi, že jsme měli dost času na přípravu." Potom přistoupil k důstojníkovi, který měl na starost koordinaci planetárních obranných systémů, a přikázal: "Komandére Harzmanne, připravte se k aktivaci planetárních obranných systémů a povrchových štítů. Ať skončí veškerý provoz na orbitě."
     Ač se Borgové v obou případech dostali blízko, Země své obranné systémy naposledy musela aktivovat téměř před sto lety, když se k planetě přiblížil hrozivý oblak energie. Nyní tak nastala dlouho očekávaná situace. Štíty chránící významné body planety, které dosud nikdy nebyly vyzkoušeny v akci, tak mohly zažít svoji premiéru.
     "Provoz bude ukončen za deset minut," oznámil poručík.
     "Výborně," přikývl admirál. "Ať se připraví obranná flotila planetárních sil."
     Okolo Měsíce již dvě stě let obíhal černý kvádr. Jednalo se o základnu Pozemských obranných sil. Po několika letech se opět otevřela mohutná vrata, která tvořila celou jednu stěnu základny. Z jejího nitra vyletělo padesát plavidel. Dvě třetiny tvořila plavidla třídy Federation. Byly to designově staré lodě, vytvořené na základě třídy Constitution. Federationy však měly tři warp-gondoly, dva deflektory a velká část jejich systémů byla nová. Po několika kompletních přestavbách, z nichž poslední byla dokončena sotva před rokem, byly tyto lodě vyzbrojeny kvantovými torpédy, šesti fázery typu X a dvěma pulzními fázery. Vedle nich bylo ve skupině několik plavidel třídy Defiant a jedna nepojmenovaná loď třídy Nebula, upravená čistě pro boj.

***

     Kapitán Picard seděl ve své pracovně a spolu s komandérem Maddenem a nadporučíkem Worfem připravoval strategii pro nadcházející bitvu. Očekával, že se pozemská obrana neudrží i přesto, že admirál Paris podnikl mnohá opatření pro případ borgské zrady. Picard však doufal, že se defenzíva udrží tak dlouho, že ve chvíli, kdy dorazí první skupina, kterou on vyslal, bude ještě co posílit. Protože se plavidla letící Zemi na pomoc od hraničního sektoru rozdělila podle své výkonnosti na několik skupin, možnost, že by ve chvíli jejich příletu Borgové již zničili celou obrannou flotilu, by znamenala naprostou katastrofu. Podle dosavadního kapitánova plánu měly přílety jeho skupiny jedna znamenat postupné doplňování federálních sil v bitvě, kterou rozhodne až přílet zbytku jeho lodí. Teď si uvědomil chybu svých úvah, a tak začal počítat i s možností, že ztratí několik desítek nejsilnějších lodí Hvězdné flotily a krychle budou ve chvíli, kdy dorazí Enterprise se svou skupinou, již útočit na samotnou planetu.

***

     V neuspořádané formaci čekaly lodě Pozemských obranných sil v prostoru mezi Měsícem a Zemí. Za nimi byla vidět houbovitá silueta Hvězdné základny 1, která by však pro Borgy znamenala jenom drobné sousto. Každá federální základna byla sice nadmíru silná, ale dvěma Krychlím by sama prostě vzdorovat nedokázala. A za ní již čekala modrožlutá planeta. Veškerý provoz v její atmosféře ustal, protože střelba skrze atmosféru, k níž mohlo dojít, by znamenala možnost kritických problémů všech transportů, snažících se jí proniknout.
     Admirál Paris usedl do křesla v taktické místnosti Velitelství Hvězdné flotily. Hleděl na údaje, které měl o střetu Borgů s planetami. Zjistil, že naposled se federální planeta s krychlí střetla v době první invaze, tedy před třinácti lety. Tenkrát nebyly štíty chránící kritická místa planety o mnoho úspěšnější než ochranná pole lodí Hvězdné flotily. Borgy tak zastavily asi na dvě minuty. Jenomže tenkrát byla obranná technologie na mnohem nižší úrovni než dnes. Přesto Paris doufal, že ke střetu nedojde. Aktivace ochranných štítů nad strategickými lokacemi totiž mimo jiné znamenala, že se odtamtud nemohl nikdo dostat. V případě, že by Borgové překonali veškerou pozemskou obranu, měli by obyvatele velkých měst jako na dlani. Borgští vojáci byli neúprosní nepřátelé a takřka se s nimi nedalo bojovat, protože jejich osobní štíty byly schopny zastavit jakýkoli útok z ruční zbraně.

     "Nepřátelé vystoupili z warpu,"oznámil o necelé dvě hodiny později komandér Harzmann. "Nereagují na výzvy ke kapitulaci."
     Náhle ustaly veškeré hlasy, které vycházely ze všech komunikačních systémů. Namísto nich se ozvala ohlušující směs hlasů: "My jsme Borgové. Vaše biologická a technologická jedinečnost bude přidána k našim. Odpor je marný."
     "Dostali se nám do počítače!" ozval se někdo.
     "Zablokujte je!" přikázal Paris.
     "Vypnuli nám obranu!" ozval se Harzamann. "Štíty jsou deaktivovány a ovládání povrchových zbraní také nefunguje."
     "Ať flotila POS zaútočí, až budou v dostřelu," přikázal Paris.
     "Nefunguje komunikace."
     "Obnovte ji!"
     "Snažíme se o to," ozval se poručík, který ji měl na starost.
     "Flotila střílí i bez rozkazu," oznámil po chvíli Harzmann, který měl stále k dispozici senzory.

     Kdysi mohutné, z dnešního pohledu však již spíše drobné lodě Pozemských obranných sil zahájily palbu proti první z krychlí. Borgové odpověděli silným protiútokem. Ač byly modernizované, nedokázaly Federationy odolávat ničivým zbraním příliš dlouho. Po deseti minutách nebyla ani jedna z lodí POS v pořádku. Naopak jenom sedm z nich pokračovalo v boji.

     Admirál Paris zuřil. Plán bitvy zkrátka nepočítal s tím, že nebude moci koordinovat pohyby svých lodí. Teď hrozila katastrofa, protože stačil jediný nesprávný manévr a bitva by mohla být prohrána.
     "Jak to vypadá s tou komunikací?" bezmála se obořil na poručíka, který ji obvykle ovládal.
     "Snad se podaří obejít borgský program. Ale bude to trvat ještě několik minut."
     "Tak ať dělají!"

     Ze skupiny POS zbyly jenom tři lodi třídy Federation, tři Defianty a stále přežívala loď typu Nebula, ač byla značně pošramocena. K obrannému loďstvu se po šesti minutách boje přidala první plavidla z Picardovy flotily. Byly to tři lodě třídy Sovereign, nejsilnější, jakými Federace disponovala. Útok proti Borgům se zesílil, ale dvě krychle se pomalu probíjely směrem k Zemi.

     Planetární počítačovou síť se tamním technikům konečně podařilo vymanit z borgského vlivu, takže opět fungovala obrana a komunikace. Jak se však ukázalo, nemělo to trvat dlouho.
     Když opět získal spojení s obrannou flotilou a zjistil, že již ztratil dvě lodě typu Sovereign a prakticky celou obrannou flotilu, přikázal, aby se zbylá plavidla stáhla k Hvězdné základně 1.

     Ve stejnou chvíli, kdy se začaly pozemské lodi stahovat, vstoupilo do normálního prostoru dalších deset federálních plavidel ze skupiny, kterou k Zemi poslal kapitán Picard. Krychle zahájily palbu proti nim. Ač to byly nejsilnější lodě Hvězdné flotily, jejich šance na vítězství nad dvěma poměrně nepoškozenými krychlemi byla minimální.
     Na rozkaz admirála Parise však zasáhly skupiny Luna a Terra. První byla tvořena padesáti plavidly stejnojmenné třídy. Byly to ve skutečnosti "odlehčené" Sovereigny, které postrádaly velkou část sekundárního trupu a jejich výzbroj také byla podstatně slabší. Všechny lodě, které byly dosud ukryty "za" Měsícem", tedy na místě, kam borgské senzory nedohlédly, okamžitě zahájily palbu.
     Proti krychlím náhle vyletělo ze senzorového stínu Země také čtyřicet plavidel typu Intrepid. I ona neprodleně zaútočila. Proti Borgům tak náhle stála stovka moderních lodí Hvězdné flotily, které s pustily do boje. To však nebylo vše. Během několika okamžiků krychle zlikvidovaly patnáct slabších lodí, ale nepřátel neubývalo. V temném vesmíru se náhle zjevil poslední Parisův triumf. Byla to trojčlenná letka klingonských bitevních lodí Negh’var. Silné zbraně těchto výdobytků válečnického národa se přidaly k útoku. Následný prudký útok nejsilnějších federálních fázerů, klingonských děl, fotonových a kvantových torpéd, byl nakonec na jednu z krychlí příliš. Borgové neočekávali, pouze se přizpůsobovali. Náhlé změně nepřátelských sil se však nedokázali přizpůsobit včas, takže rychle přišli o štíty. Nápor klingonských zbraní, které přes značnou těžkopádnost a dlouhé nabíjení patřily k nejsilnějším v galaxii, vykonal své a první borgská loď se s výbuchy rozpadla.
     Ve stejný moment se objevil zbytek Picardovy flotily. Stovky zbraní se zaměřily na druhou krychli, ale ta odolávala. Pomalou, ale přesnou palbou ničila jednu loď za druhou. Trvalo jí jen několik minut, než vyřadila všechny tři klingonské lodě a potom zahájila útok proti federální flotile. Zaměřovala se na slabá i silná plavidla, ale ani jedno nedokázalo borgskému útoku odolat. A po celou dobu se Borgové nenápadně, ale čím dál nebezpečněji přibližovali k Zemi.

     "Zaměřte planetární zbraně," přikázal admirál Paris v San Franciscu. "Jakmile bude krychle na dostřel, zaútočte. Nesmí se dostat na dosah přenosového paprsku!"
     "Krychle je v dosahu, útočím," opáčil komandér Harzmann. Na Zemi bylo umístěno jenom několik systémů pro obranu proti útoku z vesmíru. Jediné, co bylo možno na planetu umístit, byly torpédomety. S fázery byl příliš velký bezpečnostní problém, protože jejich zdroje mohly při neopatrném zacházení explodovat a vzít s sebou docela nepatrný kus planety – území o přibližné rozloze poloviny Londýna. Torpédomety také tvořily problém, protože zabíraly velkou plochu. A protože na Zemi nebylo prakticky nic jiného než obydlené oblasti a chráněné přírodní oblasti, nebylo příliš kde stavět. Popravdě řečeno až do breenského útoku za Dominionské války to nikomu nevadilo, neboť Hvězdná flotila i POS se spoléhaly na schopnosti Hvězdné základny 1 a obranných plavidel. Od té doby přes snahy některých představitelů organizací, které v případě války představovaly armádu, počet torpédometů na planetě příliš nenarostl.

     Borgy zasáhlo jedno torpédo. Po něm již Země nevystřelila ani jednou.
     "Co se děje?" zajímal se Paris.
     "Nevím, pane," mračil se Harzmann na své monitory. "Něco se děje v komunikaci s torpédomety. Ty nereagují."
     Náhle se ozval komunikační důstojník: "Pane! Policie hlásí, že došlo k velké explozi v centrálním obranném uzlu." To byl počítač, který podle příkazů z Velitelství řídil planetární bojové systémy.
     "Tak ať to někdo spraví!"
     "Vypadá to, že to bylo záměrně vyvolané," tlumočil poručík vzkazy policistů. "Prý bylo zničeno několik kritických částí počítače. Nejde to opravit."
     Teď byla Země pro Borgy jako na talíři, neboť nefungovaly zbraně a také bez jediného výstřelu selhaly štíty. Admirál Paris mohl jenom sledovat, jak se bude bitva vyvíjet, a případně vydat nějaký rozkaz. To ale bylo všechno.
     "Kdo to udělal?" drtil mezi zuby.
     "Zdá se, že OST," odvětil Harzmann. Ve druhé polovině dvacátého a na počátku jedenadvacátého století byl terorismus celosvětovým problémem. Dokonce právě on stál u počátku třetí světové války. Po jejím konci však záškodníci, kteří si léčili své mindráky tím, že zabíjeli bezbranné lidi, postupně ustoupili do pozadí. Technologie, které světová válka a následný nástup totalitních režimů v některých evropských státech přinesly, dokázaly odhalit téměř všechny útoky včas a také vysledovat a zničit teroristy. Přesto lidé, kteří si mysleli, že se jim někdo bude věnovat a snad je i uctívat, když zabijí jiné, stále existovali. Nebylo tomu dávno, kdy cizí mocný telepat shromáždil několik teroristických skupin, které mimo jiné zavraždily guvernéra Jupiterova měsíce Europa. Po neutralizaci hrozby, kterou představoval neznámý cizinec, se všeobecně předpokládalo, že se shromáždění teroristé navzájem odcizí. Prozatím se tak nestalo a oni naopak oficiálně vytvořili Organizaci spojených teroristů, která prohlašovala, že ve světě nastolí nový řád. Za poslední půlrok se pokusili provést několik útoků proti civilistům, ale všechny se podařilo překazit. Teď v kritické chvíli všechny pojistky selhaly a teroristé ve svém snažení uspěli.
     To vše si admirál Paris uvědomoval. Nedokázal pochopit jediné: Co se teroristům tak strašně líbí na faktu, že mohou být asimilováni, nebo že zemřou?

     "Jejich štíty jsou stále na pětadvaceti procentech," hlásil Worf. Krychle byla vystavena neustávajícímu útoku lodí Hvězdné flotily a také Hvězdné základny 1. Jejím jediným cílem však bylo transportovat vojáky na planetu. Pokud by se jim podařilo ovládnout Zemi, Federace by utrpěla vážnou, ne-li smrtelnou ránu.
     Kapitán Picard potichu sledoval velkou, neosobitou loď, která se blížila k jeho rodné planetě a pomalu ničila plavidla, která na ni útočila. Věděl, že situace začíná být krajně nebezpečná a rozhodl se pro krajně neortodoxní řešení. "Spojte se s Titanem," přikázal.
     Na obrazovce se objevil kapitán Riker: "Kapitáne?" usmál se. "Rád vás vidím."
     "Já vás také, kapitáne Rikere," zareagoval Picard. "Povězte mi, pamatujete si na naše setkání s Groongiany?"
     "Jistě," poněkud se zasmušil bývalý první důstojník Enterprise. Tenkrát, asi před deseti lety, téměř ztratili loď a o život přišlo několik členů posádky, než se ukázalo, že potyčka, k níž došlo, byla nedorozumění. "Máte na mysli jejich taktiku?" ujišťoval se Riker.
     Picard přikývl a mladší z obou kapitánů se lehce zděsil: "Ale přece jim nemůžeme nikoho poslat do kolizního kurzu!"
     "Můžeme," usmál se Picard. "Pošleme tam totiž dálkově řízené raketoplány."
     "Ale ty neprojdou skrz štíty," namítl Riker.
     "To nebude třeba. Když u všech aktivujeme ve stejnou chvíli autodestrukční sekvenci, borgské štíty to snad zničí."
     "Dobře. Mám informovat další plavidla?"
     "Ne. Na Zemi před chvílí došlo k teroristickému útoku. Nemůžeme riskovat, že by se nám to někdo pokusil překazit."

     Bylo již téměř jisté, že se krychle dostane na dosah transportérů k Zemi, protože jí k tomu zbývala jediná minuta, když z hangárů Enterprise a Titanu odstartovala celá hejna neobsazených raketoplánů. Všechny malé čluny zamířily velkou rychlostí ke svému cíli, aby překřížily cestu Borgům… A zastavily se. Krychle se pokusila v reakci změnit kurz, ale to jí nepomohlo. Když byla nejblíže, raketoplány naráz vzplály. Reakce hmoty a antihmoty v jejich warp-jádrech vyvolaly hrozivé reakce. Federální plavidla se na Picardův rozkaz, který vydal na poslední chvíli, ukryla za borgským plavidlem, a to bylo vystaveno plné síle exploze. Vražednou energii nekontrolované reakce hmoty a antihmoty, která proběhla v těsné blízkosti, nedokázaly pohltit ani borgské štíty a zhroutily se. Za normálních okolností by však Krychle stále měla dost síly a nejspíše by dokázala dorazit až k planetě. Výbuch raketoplánů však nejenom zničil štíty, ale také přetížil kritické systémy plavidla, které vypověděly službu. Krychle přestala střílet a ač se rychlost ani směr jejího letu nezměnily, bylo zjevné, že pokračuje setrvačností. Současně byla na jejím povrchu patrná série několika explozí.
     Kapitán Picard hleděl na spoušť, kterou způsobily jeho a Rikerovy raketoplány, když v hlavě nečekaně uslyšel známý hlas. "Vaše pokusy jsou marné, Locute. Země je teď naše. Neodoláte nám!" Hlas Královny postupně nabýval na intenzitě a kapitán se musel velice soustředit, aby mohl myslet ještě na něco jiného. Krychli bylo totiž stále třeba zastavit.
     "Tvoje planeta padne za deset sekund. Jak vidíš, Borgové jsou nevyhnutelní. Nás se nezbavíte. Odpor je marný," pokračoval hlas Královny. Jenom matně Picard zaregistroval, že komandér Madden něco říká.
     Ten již podruhé opakoval dotaz, co má flotila a Enterprise samotná dělat. Jnol ho však přerušila: "Podívej se, jak vypadá. Myslím, že tě nevnímá. Cítím, že svádí nějaký boj či co… I když necítím, že by na něj někdo telepaticky působil."
     Madden se velice křečovitě usmál. Teď to bylo na něm. Kdyby informoval ostatní lodě o kapitánově indispozici, mohli by se zbylí velitelé začít hádat, kdo bude velet. První důstojník Enterprise se tak rozhodl, že jim raději bude velet sám a doufal, že se mu nikdo nevzpříčí.
     Spojil se s ostatními a oznámil jim: "Tady Enterprise. Okamžitě aktivujte vlečné paprsky na krychli tak, abychom ji zastavili." Zbývalo jenom několik sekund. Když nebyl k dispozici Picard, který mohl podobně jako před šesti lety zaměřit flotilu na slabé místo nepřátelské lodě, museli ji zničit postupně. Prvním krokem bylo přerušení jejího pohybu.

     "Poslyšte, kdo to byl? To neznělo jako Picard!"
     "Myslím, že to byl první důstojník Enterprise komandér Madden, kapitáne."
     "Skutečně? A co mně má nějaký komandér co rozkazovat? Vždyť o takovém Maddenovi jsem ani neslyšel."
     "Ale…"
     "Žádné ale! Vždyť je služebně a zjevně i fyzicky mladší než já! To přece nejde!"
     "Technicky vzato, pane, kapitán Picard není služebně starší než vy."
     "To je pravda. Ale Picard je alespoň… legenda!"
     "Pane?"
     "No ne, že by byl příběh o někom svatém, to ne, ale… víte přece jak to myslím."
     "Mám tedy aktivovat ten tažný paprsek?"
     "Ale jistě."

     Krychle se zastavila. Královna se však stále pokoušela získat nadvládu nad Jean-Lucem Picardem… A pomalu začínala vyhrávat. Kapitán pociťoval stále větší hrůzu z toho, že by se mohl stát znovu Locutem, a již se nedokázal ubránit tomu, aby se v něj opravdu změnil.
     Madden ho pozoroval a potom se otázal poradkyně: "Charlotto, nemůžeš mu nějak pomoct?"
     "Nevím jak. Stále necítím žádné telepatické působení."
     "Prostě ho posil. Ty víš jak, ale on ne!"
     "To nemohu. Byl by to zločin, kdyby se něčím podobným předem nesouhlasil."
     "Jenomže takhle ho ztratíme!"

     "Tvůj odpor je marný, Locute. Tvoje pouto přetrvalo, i když ses je vždy snažil přetrhnout. Nemůžeš nás opustit… Vrátíš se do Kolektivu."
     "Kapitáne," uslyšel náhle známý hlas.
     "Poradkyně?" zašeptal.
     "Ano. Mohu vám pomoct?"
     "Ano. Jistě, prosím, zastavte ji. Nechci to zažít podruhé."
     A náhle byla Královna pryč. Picard se rozhlédl a s úlevou zjistil, že ze snových chodeb borgského plavidla se jeho mysl vrátila zpět na můstek Enterprise. Královnin útok se teď obrátil proti ní, protože Picard zbylou krychli doslova cítil a věděl, kam má vystřelit.

     Flotila znovu zaútočila a krychle se již nedokázala bránit. Za několik sekund bylo po bitvě. Nepřátelská loď vybuchla a zbyly po ní jenom trosky, z nichž některé shořely v ochranných štítech federálních plavidel.

     Federální výpočty byly chybné. Dosah transportérů borgské krychle byl nepatrně větší, než si všichni mysleli. Tak se stalo, že se několik vojáků zhmotnilo na Zemi dříve, než byla jejich loď zničena. Objevili se ve Švýcarsku poblíž Ženevy. Nemilosrdně vtrhli do jedné samoty, na niž narazili na svém na pohled bezcílném pochodu a asimilovali její obyvatele. Potom pokračovali a na dohled nejbližšího ženevského předměstí se náhle zastavili a ztuhli. Krychle byla zničena a její vojáci neměli žádné rozkazy.


     Epilog

     "Takže ta loď je zničena?" vyptával se admirál Paris kapitána Picarda, který navštívil jeho pracovnu na Zemi.
     Tázaný přikývl. "Ano. A myslím, že je velké štěstí, že nás Borgové zradili."
     Paris pozvedl obočí: "Opravdu? Já nemám ve zvyku radovat se z bojů proti nim."
     "Já také ne," ujišťoval ho Picard. "Uvědom si ale, co by se asi stalo, kdyby Borgové řekli: ‚Fajn, ta loď je vaše, dělejte si s ní co chcete, my letíme domů.‘ Myslíš, že bychom nebyli v pokušení vyzkoušet tu zbraň?"
     Admirál přikývl: "Máš pravdu. Ale přesto bych ji alespoň rád viděl. Jak vypadá…"
     Picard přikývl: "No právě. Já sám bych ji velice rád upravil a použil. Jenomže kolaps subprostoru není dobrá věc a navíc bychom ji asi nedokázali pozměnit tak, aby nezničila atmosféru všech světů v okolí."
     "Ale co kdyby…"
     "Já vím. Kdybych ji měl během boje o Zemi k dispozici, možná bych ji použil. Královna mě telepaticky napadla a já jsem se jí samozřejmě chtěl pomstít. Navíc to dlouho vypadalo, že ji nezastavíme."
     "Mimochodem, slyšel jsem, že vaše poradkyně s tím má nějaké problémy," poněkud změnil téma Paris.
     Picard přikývl: "Ona mě osvobodila z Královnina sevření. Jenomže jsem jí k tomu předem nedal souhlas. Myslím, že její akci nikdo nekritizuje, sám jsem jí naopak udělil pochvalu. Ale poradkyně sama je zamlklá a myslím, že se necítí úplně nejlépe."
     "Předpokládám, že bys o ni nechtěl přijít?" nadhodil admirál.
     Picard zavrtěl hlavou. "Ne. Je mimořádně schopná… Jenomže pokud si ke mně vytvoří nějaký odpor…"
     "Betazoidi jsou naštěstí velice tolerantní jedinci. A… Ne, že bych ti chtěl něco radit, Jean-Lucu, ale kdybys s ní skutečně měl problém, možná by nebylo na místě, aby zůstala na Enterprise kvůli někomu jinému," prohlásil Paris.
     Kapitán Enterprise povytáhl obočí a velitel Flotily pokračoval v neradění: "Slyšel jsem, že váš první důstojník se rozešel s partnerkou."
     "Soukromý život mých důstojníků je na Velitelství denním chlebem, jak vidím," podivil se Picard.
     "Nikoli. Jenomže ta jeho přítelkyně ztropila strašlivý kravál, neboť se osobně zná s andorijským velvyslancem… Tedy myslím, že je to nějaká jeho příbuzná."
     Picard téměř vyvalil oči: "Můj první důstojník chodil s dívkou, která má na hlavě anténky a je celá modrá?"
     "Asi ano. Slyšel jsem, že jsou občas přitažlivé… No ale o to nejde. Jde o to, že jsem slyšel, že ta vaše poradkyně žije osamoceně a je velice atraktivní."
     "Ty mně tady radíš, abych nějak dával dohromady své důstojníky?"
     Paris zavrtěl hlavou: "Ani náhodou. Před chvílí jsem ti řekl, že ti neradím."
     Picard se zatvářil nebývale kysele.
     "Ale ten útok s raketoplány, to byl dobrý nápad," pousmál se po chvíli Paris.
     "To je pravda," zašklebil se Picard. "Také byl můj." Potom se však znovu zakabonil: "Navíc ten Královnin útok… To Borgové nikdy neprovedli."
     Admirál však zavrtěl hlavou: "Četl jsem hlášení z Voyageru, že ta jejich Anika Hansenová něco podobného zažila několikrát. Myslím, že to není novinka."
     "Ano, také jsem to zaregistroval. Jenomže nikdy nešlo o takovýto útok."
     "No, možná se budeme muset připravit na další hrozbu."

     "… takže myslím, že jediná možnost je udělat to, proti čemu jsme se kdysi tak tvrdě postavili," dokončil Geordi LaForge dlouhou výpověď o Datovi, Beforovi a jejich vzájemné nekompatibilitě.
     Kapitán Maddox si hladil bradku a střídavě hleděl na bezvládného androida, zhrouceného v židli v pracovně šéfinženýra Enterprise, a na LaForge. "Takže teď si nemyslíte, že má duši?"
     "Prosím, kapitáne, nepřekrucujte to. Řekl jsem vám, jaká je situace. A protože ho – nebo lépe řečeno je – nedokážeme opravit my, prosím o to vás. Pokud dokážete vyrobit mozek, kam převedeme Data, budeme mít oba a vy dostanete Nobelovu cenu. A pokud ho poškodíte a mozek nevyrobíte, pak se mu již nic nemůže stát. Dat ‚zemřel‘ skoro před rokem, když ti…" schylovalo se k nadávání na starší důstojníky. Skupina federálních lodí tenkrát čekala na hranicích a byla by zvrátila bitvu s Remany, kdyby se jí zúčastnila. Ač Enterprise nedorazila v plánovanou dobu, federální kapitáni se rozhodli nevstupovat do Neutrální zóny, místo aby vyrazili do blízké subprostorové anomálie, která byla ideálním místem k přepadení Enterprise remanskou lodí Scimitar, neboť odtamtud nešlo vysílat. Důsledkem toho došlo k bitvě, která z taktického hlediska skončila remízou. Během samotného boje i v průběhu manévrů, které následovaly po kolizi obou plavidel, jež vyřadila jejich standardní zbraně i všechny typy pohonu (s výjimkou remanských trysek), však Enterprise přišla o několik členů posádky včetně několika civilistů a druhého důstojníka Data.
     Madox tento příběh znal, stejně jako fakt, že komodor, který velel federální flotile, jež nepřiletěla na pomoc, a dva kapitáni z téže skupiny byli následně degradováni. Když nic jiného, nechtěl poslouchat LaForgeovy nadávky, a tak ho zastavil: "Nadporučíku, verbální inzultace kapitánů Hvězdné flotily není na místě!"
     "Jo, jistě. Promiňte. Ale povězte mně, uděláte to? S Beforem a Datem?"
     Madox se trochu usmál a přikývl: "Jistě. Moje práce na tomto projektu se čtrnáct let téměř nehnula z místa. Myslím, že moje metody androidův mozek nepoškodí a snad je oba zachráníme. Věřte mi, že jsem Data bedlivě sledoval, zprvu abych získal důkaz, že se soud mýlil, a že je to opravdu jenom bezduchý stroj. Ale pak jsem k němu pojal… úctu. Když jsem sledoval některé aspekty jeho chování, zjistil jsem, že je to podivuhodný člověk… tedy android. Takže teď se mu pokusím pomoci."
     "Díky."

     Picard ve své pracovně studoval několik teoretických pojednání o střetnutí s cizím plavidlem, která se zaměřovala především na fakt, že cizí loď v rukou pozemských zločinců vyčkávala s útokem, místo toho, aby sama zaútočila. Všichni autoři se shodovali v tom, že její uchvatitelé ji nedokázali plně ovládnout, což dokázali při bitvě, kdy velice rychle vyčerpali energii plavidla. Přesto to byla zjevná taktická nevýhoda, protože přímý útok proti Zemi ve chvíli, kdy se ještě nepřipravila obrana, by mohl být úspěšnější. V úvahách o tom, proč tak Smith s Rikerem neučinili, se objevily dva názory. Podle prvního zločinci nechtěli zničit Zemi a podle druhé neměli vlastně žádný plán a z nějakého důvodu předpokládali, že se Federace dobrovolně vzdá… Zazvonil zvonek. Kapitán vzhlédl a zvolal: "Vstupte!"
     Vstoupil Worf. Picard na něj trochu překvapeně pohlédl, protože Klingon bezmála vypadal, že se rozbrečí. Potom prohlásil: "Borgové zničili jednu z klingonských lodí a její posádku asimilovali."
     "To se může stát, pane Worfe. Krychle byly zničeny, takže všichni byli ušetřeni toho otrockého života."
     Worf chvíli mlčel a trochu přerývaně dýchal. Nakonec to vyklopil: "Byl mezi nimi Alexandr."
     "Váš syn?!" zvolal kapitán. "Je mi to líto, nadporučíku… Sdílím vaší bolest."
     "Děkuji. Přišel jsem, protože chci zažádat o dovolenou."
     "Samozřejmě. Uděluje se na tak dlouho, jak budete potřebovat."
     Mohutný Klingon zmizel za dveřmi a kapitán se opřel do křesla. Vzpomněl si na Alexandra, který jako chlapec pobýval na Enterprise a patřil mezi málo dětí, které si Picard alespoň trochu pustil k tělu. Nicméně věděl, že později bojoval Worfův syn v dominionské válce a po jejím skončení zůstal v imperiální armádě.
     Znovu se ozval zvonek.
     "Dále!" zvolal Picard. Dveře se otevřely a vpustily dovnitř nadporučici Moorovou. Picard jí pokynul, aby se posadila a otázal se: "Přicházíte jako vědecká či operační důstojnice?"
     "Jako vědecká důstojnice," odpověděla Moorová, zatímco si sedala do křesla naproti kapitánovi. "Přišla jsem na jednu záhadnou věc, kapitáne."
     "Záhadnou věc? To zní zajímavě," nechal se slyšet Picard.
     "Právě tak. Podle údajů, které jsme získali z trosek Victory a od její posádky, vletěl do cizího plavidla Saturnův měsíc Japetus, který nedlouho předtím opustil svou stabilní oběžnou dráhu."
     "Jak mohl takový měsíc vletět dovnitř?" podivil se kapitán. "Není na to moc velký?"
     Moorová zavrtěla hlavou: "Pod ten holografický plášť by se sice spolu se samotnou cizí lodí nevešel, ale on se prý nějak složil. Zatím se nám nepodařilo zrekonstruovat vizuální záznam, ale pracujeme na tom. Každopádně problém je v tom, že tam potom nebyl."
     "Možná vlétl do samotné lodi a byl spolu s ní zničen," uvažoval kapitán.
     "To bychom zaznamenali, protože složení Japeta bylo jiné než toho plavidla. Ale senzorový průzkum trosek nic takového nezaznamenal. Vypadá to také, že ho ani nesebrali Borgové, kteří o něm koneckonců nejspíše nevěděli."
     "Takže ta záhada je taková, že z orbity Saturnu zmizel měsíc a my teď vůbec nevíme, kde je?" ujišťoval se Picard.
     "Přesně tak," přikývla Moorová. "A nevíme, co všechno může způsobit."
     "Tak to bychom ho měli co nejrychleji najít."

     K O N E C1

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries