lcars
logo

Trias: Příběh věčnosti


Autor: Thomas
Email: tzcomics@seznam.cz
Archivováno dne: 01. 06. 2005
Stav povídky: dokončená
Velikost: 145 kB
Přístupnost: obecná
Varování: Žádné
   
Seriál: nazařaditelné
Období:
Hlavní postava(y):
Kategorie: napětí
Spoiler:
Stručný obsah:
První dobrodužství posádky Triasu. Nedopadne tak, jak mělo a posádka musí cestovat časem, aby vše napravila.
Poznámka autora:
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


Trias: Příběh věčnosti

Thomas




     "Vše začíná a končí ve vesmíru..."

     Přichází závěr 24.století.
     Po bitvách, které v posledních
     letech musela Federace svést
     s Borgy či Dominionem,
     nadešel čas klidu.
     Na své první cesty se tak
     mohou vydat nové
     generace průzkumníků...

     Prolog

     U.S.S EBOS
     Vesmírná loď Federace

     Na obloze zářilo slunce. Všude kolem, kam Thomas Richmond jen dohlédl, rozprostírala se neuvěřitělně krásná krajina. Ve výhledu měl zalesněné vrchy, volná travnatá prostranství i průzračný potok. Richmond stál na malém zeleném kopci a nechával se unášet příjemně svěžím dnem v přírodě. Před ním stál stojan, na kterém bylo plátno. V ruce měl štětec a po jeho levé ruce byl malý stolek s barvami. Udělal další tah a povzdychl si. Po dlouhé době se cítil uvolněný, klidný.
     Brzy už nebude mít mnoho příležitostí takto si odpočinout. Měl nastoupit jako kapitán na novou loď a tam už si těžko dopřeje malovat obrazy. Čekalo ho mnoho rozhodování a tím pádem i důležitých povelů. Nemluvě o tom, že bude mít zodpovědnost za celou posádku. Teď však nechával všechny své starosti kdesi v dáli a soustředil se na plátno před sebou.
     Richmond byl mladý a zdálo se až neuvěřitelné, že se v tak mladém věku stal kapitánem. Někdy si říkal, jestli v tom jeho rychlém povýšení nemá prsty jeho starší sestra Dita. Vždy se mu snaží co nejvíce pomoci, ale tohle by určitě neudělala, přesvědčoval se.

     Udělal další tah štětcem a napravo od plátna, uprostřed té zeleně, se náhle zjevily dveře. Tím pro něj skončila všechna krása. Do mysli se mu vloudila myšlenka, že stojí v simulátoru a krajina, plátno i ten štětec jsou jen hologramy. Přitom vše vypadalo tak opravdově…
     Dveře se se zasyčením otevřely a v nich stála žena oblečená do uniformy Hvězdné flotily. Za ní byl vidět čilý provoz na chodbě vesmírné lodi EBOS.  Když k němu přistoupila, dveře se automaticky zavřely a zmizely.
     Richmond ani nemusel vzhlédnout od plátna a věděl, o koho se jedná. Byla to Dita. Přistoupila až k plátnu a uznale přikývla nad jeho malbou.
     "Vybral sis moc pěkný program," řekla a rozhlédla se do široké dáli.
     "Pomáhá mi uvolnit se."
     "Ach, ano. Čeká tě teď velká zodpovědnost a důležitá rozhodnutí, ale věř mi, každý, kdo nastupuje do funkce kapitána má obavy. I já je měla."
     Dita byla jen o trochu starší než on, ale už dva roky úspěšně velela této lodi. Thomas ji proto velmi obdivoval a trochu jí i záviděl.
     "Nakonec, i přes ten strach z velení, každý z nás chce dělat kapitána. A víš proč? Vzpomínáš si, když jsme byli malí? Oba jsme se dívali na hvězdy, sledovali osudy lodí ENTERPRISE či VOYAGERU a snili jsme o tom, že budeme jednou mít vlastní loď s kterou se vydáme za hranice vesmíru... Ty to taky zvládneš," ujistila ho a podívala se mu zpříma do očí.
     Vyzařovaly značnou inteligenci a spolu s nakrátko ostříhanými vlasy ozvlášťňovaly jeho tvář. Postavou nebyl příliš velký, ale na tom mu ani nezáleželo. Výškou se autorita nesoudí.
     Usmála se na něj a on jí úsměv vrátil.
     "Jsem rád, že jsi v tuto chvíli se mnou," řekl jí a odstoupil od plátna. Pohledem přejel vegetaci kolem a pochopil, že se musí s touto zálibou rozloučit.
     "Tak pojď," řekla Dita a ukázala směrem odkud přišla. "Blížíme se k přístavu, určitě budeš chtít být na můstku."
     "Ano. Sama víš, že bych si nenechal tohle ujít." 
     Společně opustili simulátor a jakmile se za nimi zavřely dveře, nekonečně krásná zelenavá krajina se proměnila v običejně šedavou místnost s holoprojektory.
     Dveře turbovýtahu se otevřely a vpustily na můstek EBOSU oba sourozence Richmondovy.
     "Hlášení," pronesla Dita, ještě než se za ní dveře dovřely.
     Z kapitánského křesla ihned vyskočil první důstojník, aby podal hlášení:
     "Vzdálenost od přístavu dvacet kilometrů, blížíme se impulsní rychlostí." "Zpomalit na čtvrtinu impulsu," přikázala Dita a postavila se před křeslo.
     "Zpomalujeme na čtvrtinu," odpověděl jí mladík od pilotní konzole.
     Thomas obdivoval, jak jeho sestra zvládala  svou posádku a ani si nevšiml, co se objevilo na hlavní obrazovce. Byl to cíl jeho cesty: vesmírný přístav OHIDEY.
     OHIDEY byl jedním z největších přístavů Federace a měl v tomto sektoru velmi důležitou roli. Byl jakousi dopravní tepnou. I když na první pohled vypadal jako mnoho jiných hvězdných stanic; základ tvořil obří trup ve svislé poloze, posázený mnoha okénky, od kterého se rozpínaly kotevní rampy. Vnitřek však byl zaplněn především diplomatickými prostory, jednacími sály a konferenční halou. Přístav byl totiž vybudován v sektoru,   jež byl na hranicích Alfa kvadrantu a tak sloužil především k diplomatickým účelům. Ale jako u jiných stanic i zde byli obytné prostory a středová část pak sloužila jako promenáda s řadou obchodů, zábavných simulátorů či barů, jejichž majitelé neměli díky častým konferencím o návštěvníky nouzi.

     To, co však Richmonda nejvíce zajímalo, bylo ukotveno v jednom z mnoha doků, které přístav obklopovaly.
     Dita se otočila k ženě u senzorového panelu: "Najděte vesmírnou loď TRIAS a dejte ji na hlavní obrazovku."
     "Ano, madam," odpověděla žena a její prsty zatančily po konzole.
     Z hlavní obrazovky zmizel pohled  na celý přístav a místo něj se objevil samotný dok, ve kterém čekala zbrusu nová loď na svou první cestu.
     Thomas od ní nemohl odtrhnout oči. Celý můstek pro něj přestal existovat. Nevnímal nic kolem. Snad ani Ditu. Celá jeho mysl byla zaměstnána krásou lodi. TRIAS, první zástupce třídyLukrativ,měl obří diskovitou část, která ihned přecházela v ladný trup. K němu byli  připojeny čtyři gondoly nadsvětelnýh motorů, které dávali najevo svou sílu. Kolem lodi poletovala řada raketoplánů doplňujících zásoby a robotů provádějících vnější testy.
     To vše na Thomase ohromně zapůsobilo. Na chvíly zadržel dech, čehož si Dita ihned všimla a naklonila se k němu: "Bude z tebe dobrý kapitán."


     Kapitola jedna

     Ohidey
     Vesmírný přístav Federace

     Richmond se procházel v centru přístavu. Nad jeho hlavou byla obrovská průhledná kopule, skrze kterou byl vidět provoz venku. Uprostřed velké promenády stálo informační centrum, jehož hlavním skvostem byl obří hologram, který znázorňoval tento sektor vesmíru i s loděmi, jež přilétaly či odlétaly.
     Richmond měl co dělat, aby se tu zorientoval. Bohužel jeho sestra Dita, která se tu už několikrát zastavila, musela ihned po jeho vylodění letětzpátky k Zemi. Proplétal se davem mimozemských návštěvníků a všude hledal jednu tvář. Jemu velmi známou tvář. Došel až k informačnímu centru, protože ho považoval za opěrný bod celého přístavu.
     A opravdu, netrvalo dlouho a našel onu známou tvář. Jeho dlouholetý přítel, Ted Cooper, stál poblíž obřího hologramu.
     "Tede," pozdravil neformálně Richmond svého přítele.
     "Thomasi," oplatil mu pozdrav Cooper a oba si potřásli rukama. Ti dva se spolu znali už od akademie, kde společně znepříjemňovali život instruktorům. Zatímco Richmond se vždy přikláněl k velení, Cooper byl dobrý rváč a tak se dal k bezpečnosti. Později se sešli na lodi REANNON, kde Thomas sloužil jako první důstojník a Ted jako velitel ostrahy
     Teď, když se měl Richmond stát kapitánem, přesvědčil Coopera, aby šel na jeho loď. A on samozřejmě nemohl odmítnout.
     "Slyšel jsem, že jsi přiletěl se setrou. Jak se má Dita?"
     "Létá od jedné hvězdy k druhé. Dá se říct, že se má skvěle, však ji znáš." "Jo," zavzpomínal Ted, "ona vždy vzhlížela k vašemu otci. Putování po hvězdách bylo jejím velkým snem."
     "Přesně tak," přikývl Thomas , "proto je z ní teď tak dobrý kapitán."
     "A bratr ji následuje," poznamenal s úsměvem Cooper.
     "Neřekl bych, že se mi povede být stejně úspěšný. Jsem však velmi rád, že budeš na lodi se mnou. Potřebuji od tebe přátelskou oporu."
     "Nemusíš se obávat, jsem ti vždy k dispozici, stejně jako na REANNONU, stejně jako na akademii."
     Vydali se k nejbližšímu oknu a pohlédli ven. Tam na obzoru, mezi třpytícími se hvězdami, spočíval stále v doku TRIAS. Jejich budoucí pracoviště. Cooper odtrhl oči od okna a zeptal se:
     "Už víš o našem prvním úkolu?" Richmond přikývl a pohlédl na Teda.
     "Měsíc budeme obíhat kolem jedné planety a střežit ji."
     "O jakou planetu se jedná?"
     Thomas se ohlédl kolem sebe a když viděl, že si jich nikdo nevšímá, tiše odpověděl: "Je to planeta se Strážcem Věčnosti." Nastalo ticho. Oba dobře věděli co je tento Strážce zač. Byla to brána do minulosti. Brána, která dávala možnost do té minulosti i vkročit. A toho se každý obával.

     Kdysi tuto bránu objevila vesmírná loď  ENTERPRISE pod velením kapitána J.T.Kirka. On sám se přesvědčil o jejích možnostech. Flotila potom rozhodla, v zájmu bezpečnosti, tajit její existenci a celou oblast uvrhla do karantény. Nyní planetu  hlídaly Federální lodě a týmy vědců se střídaly na zkoumání Strážce.
     Ted se zahleděl ven a povzdychl si : "První mise a oni nám dávají takovýhle úkol? To není přeci nic vhodnýho pro posádku, která se ještě nestačila seznámit. Měsíc budeme muset utajovat svoji pozici a navíc  o tom nesmíme mluvit s podřízenými."
     "Ne, to nesmíme. Ani používat subprostorovou komunikaci. Na místě se vystřídáme s lodí RENEGATION a nabereme tři vyšší důstojníky. Jedná se o doktorku, šéfinženýra a vědeckého důstojníka". Thomas pozoroval Tedovu nechuť k tomuto druhu mise.
     "Třeba to nebude tak zlé," utišoval ho.
     "Jo, snad máš pravdu. Třeba se někdo pokusí dostat na planetu bez povolení a já ho chytnu. A nebo se nic zajímavého nestane a já umřu nudou."
     Richmond se nad tou myšlenkou usmál. Potom svého přítele poplácal po rameni a řekl mu: "Uvidíš, že to bude jako dřív. My dva a nekonečné dálky vesmíru. Pojď, trochu tu mládež na lodi proženem!"

     V transportní místnosti TRIASU očekával praporčík Frakes přenos z přístavu. Zrovna kontroloval svůj panel, když do místnosti vběhla mladá důstojnice. Na sobě měla dvoudílnou sportovní soupravu s narychlo připěvněným odznakem. Sotva se za ní zavřely dveře zhluboka si oddychla.
     "Byla jste si zaběhat, komandére ?" zeptal se jí zvědavě Frakes. Znal ji
     sice jen krátkou dobu, ale dobře věděl, že ráda chodí sportovat do simulátoru.
     "Ano," odpověděla, "slyšela jsem, že i vy rád sportujete. Někdy si můžeme dát závod." Praporčíkovi se ten nápad líbil. Snad každý na této lodi by si zaběhal s prvním důstojníkem. S Jane Pulaskou. Jane byla vysoká, měla tmavé vlasy, zelené oči a velmi atraktivní tělo.
     Dál už se v rozhovoru nedostali. Přišel signál z přístavu a minutu na to se aktivovala přenosová plošina. Objevil se třpytivý paprsek a v něm obrysy dvou postav. Ještě než se stačily zhmotnit, Jane vytáhla z opasku řetízek s ozdobou, do které byl vložen zelený safír.
     V okamžiku, kdy z plošiny začal sestupovat kapitán s Cooperem, připnula si řetízek na čelo.
     "Vítám vás na palubě, kapitáne," řekla s úsměvem Pulaská. Richmond si prohlédl svého prvního důstojníka a odpověděl: "Děkuji, komandére. Mohu se vás na něco zeptat...,"  řekl s pohledem na její oblek.
     "Omlouvám se, pane, ale nečekala jsem váš příchod na loď tak brzy.
     Přesto je TRIAS už nyní připraven k vyplutí,"odpověděla. 
     "To rád slyším. Za pět hodin si vaše slova ověříme v praxi."
     "Pane ?" zeptala se zaskočená Jane. Cooper měl co dělat, aby se nerozesmál. Raději nastavil neutrální výraz, aby tak potvrdil kapitánova slova.
     "Ano, komandére, slyšela jste dobře. Do pěti hodin chci opustit tento dok a vydat se na cestu. O naší misi vám povím v mé pracovně za..." Richmond se odmlčel a pohlédl na lodní chronometr, "...za dvě a půl hodiny. Teď se, prosím, jděte převléknout do uniformy. Potřebuji mít na můstku důstojníka, ne sportovkyni."
     "Ano, pane," řekla Pulaská, stoje v pozoru. Hned, jak si uvědomila jeho poslední slova, vydala se ven z přenosové místnosti.

     Cooper se konečně zeširoka usmál a obrátil se k Richmondovi: "Máš pěkného prvního důstojníka. Obavám se, že dokonce hezčího, než jsi byl ty na REANNONU."
     Kapitán na něho pohlédl s kameným obličejem: "Neměl byste jít zkontrolovat zbraně, nadporučíku?"


     Kapitola dvě

     Planeta Věčnosti
     Přesné místo : Tajné

     Uprostřed zřícenin, nedaleko budovy vědců Federace, stál obří monolit. Na první pohled bezvýznamný, přesto ukrývající nebezpečné tajemství. Strážce Věčnosti, nazýval sám sebe.
     Od dob, co byl nalezen, se flotila starala o jeho utajení. Planeta se nacházela v karanténě a stále kolem ní kroužila přidělená loď. Pro bezpečnost byl navíc sám Strážce pod ochranou neproniknutelného silového pole.
     Malý kousek od tohoto pole, mezi zbytky vzácných sloupů, se nacházela plošina s velkou obrazovkou, několika terminály a vlastním generátorem. Tlustými kabely byla, skrze ochraný štít, propojena se Strážcem. Na plošině stál vysoký muž s nepřirozeně oranžovými vlasy a bradkou stejné barvy. Právě nerušeně pracoval na jednom z terminálů. O kousek dál seděl jiný muž pohodlně na kameni a díval se na Padd.
     "Máme přesně čtyřiadvacet hodin než přiletí TRIAS," řekl muž na kameni a vzhlédl od Paddu.  "Myslím, že by sis mohl na chvíli odpočinout."
     Muž u terminálu na něho pohlédl.  Měl zvláštní pohled. Vytvářely ho jeho příliš žluté oči.
     "Kapitán bude určitě požadovat celkovou zprávu o našem sledování," odvětil a pohlédl na obrazovku. Ta byla rozdělena na čtyři části, v nichž se promítaly záznamy ze Strážce. Každá část ukazovala jinou dobu.
     Valok vše sledoval a porovnával s historickými záznamy. Pokud by něco nesouhlasilo, znamenalo by to jediné - někdo cestoval časem nebo jinak narušil průběh minulosti.
     "Měl bys mi více pomáhat, jsi přece odborník na historii."
     "Ty záznamy se kontrolují každý měsíc," bránil se Perry Harper a vstal z kamene. Přešel ke svému společníkovi a podíval se mu přes rameno. Valok se ani neohlédl.
     "Jak vidím, vše je na svém místě," zhodnotil Perry právě probíhající scénu na obrazovce. Byla to třetí světová válka.

     "A to mám napsat do zprávy ? Vše je na svém místě ?" ohradil se Valok.
     "Jo. Napiš, že je to odborný posudek hlavního vědeckého důstojníka."
     Valok si povzdychl. Proč tu musí být právě s Harperem ? Nic proti lidem nemá, ale tenhle člověk se mu zdál příliš... lehkovážný. Oba tvořili podivuhodný pár; člověk se sklonem k neposlušnosti a chameloid se snahou nepřekročit danou disciplínu.
     Sem přiletěli na RENEGATIONU a měl si je vyzvednout TRIAS.
     V této souvislosti mluvil Perry o tomto místě jako o přestupní zastávce.
     Zatímco on nastupuje jako čerstvý velitel vědeckého sektoru, Valokovi je přisouzeno místo šéfinženýra.
     Když si Perry všiml Valokova neústupného výrazu, pokrčil rameny a vydal se zpět ke kameni.
     "Stejně tu budeme trčet ještě měsíc. Pokud bude kapitán chtít, může si prohlédnout všechny záznamy sám. Od vzniku Země až po jeho přílet sem." Harper si sedl a znovu začal prohlížet svůj Padd. Valok se nenechal odradit a dál studoval obrazovku.
     "A, tady to máme!" zvolal náhle Perry a zvolil jednu z položek na displeji. Z Paddu se začala rozléhat hudba. Nebo alespoň něco podobného hudbě, usoudil Valok. Pohlédl na vědeckého důstojníka s otázkou v pohledu.
     "To je muzika 20.století, pokud to nevíte šéfinženýre. Ze všech období mám nejraději právě tohle," odpověděl na nevyřčenou otázku Perry.
     "Strašné," podotkl Valok při zpěvu neznámého interpreta.
     "Jak se vám může takový rámus líbit?"
     "Jako mimozemšťan to asi nedokážete pochopit..."
     "Moment," ohradil se šéfinženýr, "pokud dobře chápu smysl slova mimozemský, naznačuje to osobu narozenou mimo planetu Zemi. A vy jste se narodil na vesmírné lodi, nemýlím-li se. Pak i vy jste mimozemšťan."
     Harper se zeširoka usmíval a vymýšlel vtipnou odpověď.
     "Bude to tedy asi tím, že chameloidi nemají smysl pro rytmus," ukončil rozepři. Valok už to taky nechtěl dál rozvádět a tak zaměřil svou pozornost k práci. Nyní byly na obrazovce výjevy z dob prvních vesmírných letů.
     I přes muziku rozléhající se po celém okolí se šéfinženýr dokázal soustředit natolik, aby si povšiml jedné zvláštní ženy na obrazovce. Zvláštní nebyla ani tak ona, ale doba v jaké se nacházela... Respektive Valok si všiml, že je ve dvou historických dobách, které od sebe dělilo více jak jedno století.
     V pravém horním rohu obrazovky na sobě měla pradávné šaty, zatímco v levém dolním rohu už měla nejnovější uniformu Hvězdné flotily.
     "Asi jsem přepracovaný," řekl směrem k Harperovi.


     Kapitola tři

     U.S.S TRIAS

     Jane Pulaská, už oblečená do uniformy, zamířila ke kapitánské pracovně. Nastala právě ta doba, kdy ji má informovat o náplni jejich první mise. Celou cestu si nebyla jistá co má očekávat a jaký kapitán doopravdy je. Jejich první setkání v transportní místnosti nedopadlo zrovna dobře a při prohlídce lodi ho prováděl Cooper, takže neměla příležitost si s ním přímo promluvit.
     Než zazvonila na zvonek u dveří, zhluboka se nadechla.
     "Dále," ozvalo se z pracovny a Jane nejistě prošla otevírajícími se dveřmi. Kapitánova pracovna nebyla příliš velká, ale svůj účel bude jistě splňovat. Richmond stál za stolem, zády k ní a věšel obraz na zeď.
     "Co na to říkáte ?" zeptal se, aniž by se ohlédl. Pulaská nejdříve nevěděla o čem kapitán mluví, ale potom, co ustoupil a odkryl výhled na obraz, pochopila.
     "Planeta Země, že ?"
     "Ano," přikývl Richmond, "pohledem z vesmírné lodi. Byla jste na ní někdy?" 
     "Ne pane," odpověděla upřímně a popošla blíže ke stolu. Kapitán jí nabídl židli a pak si i on sedl.
     "Je to strašné, že jsou akademie i na jiných planetách. Mnozí kadeti tak přicházejí o tu nejkrásnější planetu ve vesmíru. Pamatuji se na studentská léta, kdy jsem navštěvoval různá města všech kontinentů." Kapitán si odkašlal a zakončil tak své vzpomínání. Koneckonců to není zase tak dlouho co dokokončil akademii. Přeci není zas tak starý. Musím si něco nechat pro vnoučata, usmyslil se a začal věnovat svou pozornost prvnímu důstojníkovi.
     "Velení flotily nám určilo po celý měsíc střežit planetu Věčnosti." Kapitán se odmlčel, zatímco Jane jen slabě zakrývala své překvapení.
     "Je nutné, aby nižší důstojníci byli do této záležitosti co nejméně zasvěceni. Kromě toho budu muset zákazat jakkoukoli komunikaci s okolím. Chtěl bych po vás, abyste, kdyby se posádka ptala na tento stav, měla připravenou odpověď."
     "Mám si nějakou vymyslet?" zeptala se nejistě. Richmond se jí zadíval do očí a přikývl.
     "Posádka nesmí mít ani tušení proč oblétáme tu planetu. Mohli by se o tom někde zmínit a jistě chápete, jaké to může mít neblahé následky."
     "Nebo by třeba někdo z nich chtěl sám Strážce využít", nadhodila.
     "Ano i to je možné. V každém případě vystřídáme RENEGATION a pustíme se do monitorování oblasti. Poručíci Valok a Harper jsou už na místě a analizují Strážcovy záznamy," Richmond přejel dlaní po hladké desce stolu a nechával Jane strávit nové informace. Nakonec se rozhodl, že nadhodí jiné téma.
     "Díval jsem se do vašich záznamů a nenalezl jsem nic o tom, že patříte k sektě. Nebo vyznáváte nějaké náboženství ?" zeptal se s ohledem na řetízek, který měla Pulaská kolem čela a v jehož středu byla ozdoba se zeleným safírem. Jane si na něj sáhla. Očekávala tuto otázku už při prvním setkání.
     "Ne, pane. Je to něco jako talisman pro štěstí. Dostala jsem ho od náčelníka kmene Anovar poté, co jsem přemohla Nyse, bestii, která sužovala jejich vesnici. Je to tak trochu také odznak za statečnost. Doufala jsem, že nebude vadit, když to budu nosit i ve službě. Ale klidně si ho mohu sundat", nabídla Jane.
     "To je v pořádku. Ve směrnicích flotily není nic o zákazu nošení náušnic či prstýnků. Jsem si jistý, že váš řetízek zapadá do této kategorie. Nicméně mi musíte někdy vyprávět o tom jak jste tu bestii porazila. To je pro tento okamžik vše," zakončil kapitán rozhovor a vřele se na prvního důstojníka usmál. Ona mu úsměv oplatila a pomalu vstala. Jakmile opustila pracovnu, Richmond se otočil na svém křesle a zadíval se na obraz za sebou.
     Ani jí neprozradil, že to maloval on sám. Na druhou stranu nesmí před posádkou ukazovat svou druhou tvář.

     Měl bych se chovat ke svým vyšším důstojníkům víc přísně nebo přátelsky?spekuloval.
     Taková otázka... nikdy jsem netušil, že si ji jednou položím. Ale, když nad tím teď tak přemýšlím, nic jiného než kapitánské místo mě v životě nemohlo čekat. Je to přeci rodinná tradice: můj  děda, otec, i moje setra - měl jsem snad na výběr ? Ale ano, měl. Jenže... každý na mě už od dětství pohlížel jako na dalšího Richmonda. A Richmond prostě znamená být kapitánem hvězdné lodi.
     Jistě, mohl jsem přetnout tu tradici, ale já chtěl sám sobě dokázat, že na to mám. Že se dokážu vyrovnat svému otci. Že se dokážu vyrovnat Ditě. Vždyť my spolu soutěžili, kdo z ns dokáže jít v otcových stopách...
     Ani jsem nepomyslel na to, že bych mohl být něčím jiným.
     A lituji toho ? Ne, zatím ne. Ale co později? Nakonec se může ukázat, že jsem mohl vést jiný, prospěšnější život a jen kvůli rodinné tradici jsem tu příležitost propásl.

     O pár hodin později...

     Vše už bylo připraveno k odplutí. Raketoplány skončily s nakládáním zásob, posádka byla v plném počtu a dok hlásil TRIASU povolení k odletu. Cooper se usadil k taktickému stanovišti a pohlédl do prostředka můstku.
     Tam, kde stálo hlavní křeslo. Richmond vycítil jeho pohled, vstal a přešel k němu.
     "Tak jaký je to pocit ?" zeptal se ho šéf ostrahy. Thomas pohlédl zpět na kapitánské křeslo.
     "Zatím to jde. Doufám jen, že si nikdo nevšiml, jak se mi klepou kolena."  "Klepou se ti, protože poprvé velíš lodi, nebo proto, že na vedlejším křesle sedí ten krásný první důstojník ?" zeptal se vtíravě Cooper. Kapitán souhasil s tím, že je Pulaská velmi atraktivní, ale nespojoval to s mírnou nervozitou, která částečně kolovala jeho tělem.
     "Možná obojí," připustil nakonec. "Nepřišla nějaká zpráva od  poručíka Harpera ?"
     "Ne, pane," odpověděl formálně Ted a zkontroloval svůj panel. "Ještě nebyl informován o našem předčasném vyplutí. Mám poslat zprávu RENEGA- TIONU?" 
     "Ne. Myslím, že bychom mohli kapitána Erese překvapit. Uvidíme jakou mají pohotovost," usmál se šibalsky Thomas a Cooper ho v tom podpořil svým úsměvem.
     Richmond se vydal zpátky ke křeslu. Cestou jeho oči šmátraly po celém můstku a on si začínal uvědomovat, jak je velký. Před obří obrazovkou, která právě zabírala pohled na vnitřní část doku, byla kormidelnická konzole, zaoblená kolem otočného křesla. Za kormidlem pak měl trůn kapitán s prvním důstojníkem po pravici. Za jejich zády bylo zábradlí nabízející vědecké a lékařské stanoviště. Zadní část měla vlevo taktické centrum a vpravo operační. Všechna místa už byla obsazena. Pulaská sledovala, jak si vedle ní kapitán sedá a netušila, že byla jedním z témat rozhovoru.
     "Strojovna hlásí, že je připravena," vyčetla z počítače vedle opěrátka. Richmond na ní pohlédl a řekl si: "Dobrá, jdem na to." Avšak tato jeho myšlenka se v následujících několika vteřinách vytratila. Protože následující vteřiny přestávaly existovat. Něco se dělo...
     Richmond si začínal uvědomovat, že loď kolem něho mizí spolu s vybavením a posádkou. Než stačil jakkoli zareagovat, zmizel i on se svým křeslem. Tato část vesmíru byla náhle zcela prázdná. Žádný TRIAS, OHIDEY či jiná loď nebo dok. Nic. Byly tu jen hvězdy.
     Celý sektor se stal obětí neexistence...

     Kapitola čtyři

     Planeta Věčnosti

     Doktorka T´Sal, která posledních pár dní pobývala na RENEGATI- ONU a nezajímala se o planetu Věčnosti, ji nakonec přece jen navštívila.
     Právě svým lékařským trikordérem kroužila kolem hlavy Valoka, zatímco
     Perry Harper o kousek dál prohlížel terminály spojené se Strážcem.
     "Jsem v naprostém pořádku," řekl šéfinženýr doktorce. "Jen se mi asi tvář té ženy vryla do paměti a proto jsem ji pak viděl i na jiné části obrazovky." T´Sal nedávala výrazem své tváře nic najevo. Byla to vulkánka. Valok si proto nebyl jist, jestli s jeho závěrem souhlasí. 
     "Nenašla jsem žádnou poruchu ve vašich mozkových procesech..." Doktorka se odmlčela a Valok si oddechl. "...ale až budeme na lodi, chtěla bych vás podrobit celkové prohlídce. Máte velmi zvláštní tělesnou soustavu svalstva."
     "Taky že je to chameloid, doktorko," ozval se Perry, aniž by přestal v práci. Právě spustil diagnostický program, který mu určí, jestli přístroje správně fungují. Sestoupil z plošiny a došel k těm dvěma.
     "Slyšela jsem, že na palubě bude chameloid..." řekla při pohledu na šéfinženýra. Kromě zvláštně zbarvených vlasů, obočí a malé bradky, vše v hnědooranžovém odstínu, zaujaly na první pohled jeho oči. Byly žluté. Ostře žluté. Valok si nervózně přešlápl a rukama uchopil okraje svého pracovního pláště.
     "Ale ještě žádného jste neviděla," řekl Perry, jako by dokončoval její větu.  "Ne, neviděla," přiznala doktorka.
     "Tak to by vám Valok mohl něco předvést," poplácal Harper inženýra po zádech.
     Ten  však nesouhlasil: "Doktorku takové hlouposti nezajímají, Perry."
     Její odpověď je však oba překvapila. 
     "Abych se přiznala ráda bych viděla vaši metamorfózu. Z čistě doktorského hlediska".
     "Doktorského hlediska?" zeptal se Perry. "Není to spíše ze zvědavosti?" Pomalu obešel vulkánku a nahlédl jí do trikordéru.
     "Ne, poručíku," odpověděla. 
     "A budete si to zaznamenávat ?" zeptal se při pohledu na její trikordér.
     Ona na  něj pohlédla také a uvědomila si, že ho vypla.
     "Proboha Perry, můžeš už přestat ? Jsi s tím puntičkářstvím otravnej.
     Nezáleží přeci na tom jestli to chce vidět jenom ze zvědavosti, i když to nebývá u vulkánců obvyklé," vmísil se mezi ně Valok. 
     "Máš pravdu. Promiňte doktorko, necítím se poblíž vulkánců vždy nejlíp. Bude to tím, že se pořád všichni tváří jako vševědové a já si pak připadám jako hlupák," omlouval se Harper a zahleděl se do jejích očí.
     T´Sal přikývla, ale nic neříkala.
     Valok mírným odkašláním upoutal znovu jejich pozornost. To, co následovalo, bylo neuvěřitelné: jeho vlasy a obočí ztmavly, oči se přebarvily na tmavě zelenou a bradka jakoby zarostla zpátky do kůže. Doktorka nevěřila vlastním očím, když se začalo měnit jeho svalstvo. Perry to sice už párkrát viděl, ale pokaždé to pro něj byl nezapomenutelný zážitek. Netrvalo dlouho a stanul před nimi druhý Harper (respektive Valok s Perryho podobou). Doktorka přejela pohledem z jednoho na druhého a musela ocenit chameloidovu schopnost.
     "Fascinující," řekla uznale.
     Perry to okomentoval svými slovy: "Ano, doktorko. A představte si, že já mám tu krásnou tvář neustále." 
     "Je to velmi obtížné?" zeptala se T´Sal.
     "Především je to vyčerpávající," odpověděl jí inženýr a začal se vracet do své původní podoby.
     Perry nad tím jen mávl rukou a vrátil se zpátky k plošině. Původně zamýšlel znovu projít záznamy, ale na jednom z terminálu si povšiml něčeho závažnějšího.
     "Ztratili jsme spojení s RENEGATIONEM. Ne...moment," Harper nevěřil svým očím, "nemáme vůbec žádné spojení. Ani s jakoukoli jinou lodí, ani s Flotilou !"
     "Co tím myslíte ?" zeptala se doktorka.
     "Jen to, co říkám. Podle senzorů na orbitě žádná loď není a nemohu potvrdit ani existenci čehokoli jiného."
     Po těchto slovech Perry vzhlédl od terminálu a zahleděl se na ostatní.
     "To může znamenat jen jediné," řekl vážně Valok, "někdo narušil chod času!" Aniž by to připustila, i T´Sal byla tímto výrokem nepříjemně zaskočena.
     "Musíme někoho informovat!" navrhl Perry.
     "Vědecký tým se před hodinou transportoval na RENEGATION. Kdyby jste mne nezavolali, udělala bych totéž. Je nutné si přiznat, že jsme tu jen my tři," řekla doktorka a v jejím hlasu nebylo ani známky po zoufalství. Avšak lidská třetina této party nebyla ani trochu v klidu. Harper slezl z plošiny a začal přecházet ze strany na stranu.
     "Máte nejvyšší hodnost, doktorko. Co navrhujete, abychom dělali?" zeptal se nakonec. " Je možné, že žena, kterou pan Valok viděl na záznamech dvakrát, s tím  má něco společného."
     "Ano, jediné vysvětlení toho, že jsem ji viděl dvakrát, je její cestování v čase," souhlasil s doktorkou šéfinženýr.
     "Takže nezbývá než znovu prohlédnout všechny záznamy a najít ji," dokončil jejich uvažování Perry.

     O několik hodin později byla na všech čtyřech obrazovkách záznamového zařízení jedna a tatáž žena. Byla mladá a pohledná, ale období, v jakém se nacházela, bylo vždy jiné. Valok s Perrym se tísnili na plošině, zatímco T´Sal obhlížela Strážce věčnosti. Silové ochrané pole bylo vypnuté a tak se mohla doktorka monolitu i dotknout.
     "Myslím, že už to máme!" zvolal Harper, aby upoutal její pozornost.
     Přešla k plošině a pohlédla na obrazovky.
     "Chcete použít Strážce a vypravit se za ní ?" předvídal Valok její další rozhodnutí.
     "Ano. Je to naše jediná stopa. Pokud doopravdy svým cestováním narušila historii a změnila tak přítomnost, je logické, že jedině ona je vodítkem k tomu, jak vše vrátit do původního stavu," potvrdila jeho slova doktorka.
     "Fajn a teď to navrhněte jemu", řekl Perry a ukázal na Strážce. T´Sal se dlouho nerozmýšlela a vyšla vstříc monolitu.
     "Strážče," oslovila ho a vzápětí se monolit opravdu aktivoval.
     "Poslouchám," odpověděl jí a v jeho středu se začal promítat běh dějin.
     Stejný jako viděli na obrazovkách, ale s tím rozdílem, že díky tomuto se dalo prostoupit do minulosti.
     "Stala se změna v proudu času, nejspíše to má na svědomí jeden cestovatel. Pomoz nám a my napravíme tuto chybu," řekla doktorka a skoro cítila, jak jí Valok s Harperem dýchají na krk. Oba totiž ještě neviděli Strážce aktivovaného a dávali svůj úžas až velmi na zřetel. Doktorka byla sice také mírně uchvácená, ale ani to s ní nehlo.
     "Souhlasím," řekl nakonec Strážce. "Až splníte svůj úkol, automaticky vás sem vrátím."
     Harper si stoupl až k doktorce. "Budeme potřebovat někoho navíc," řekl jí tiše. "Navrhuji abychom nejdříve vyzvedli pár lidí..."

     Kapitola pět

     Ohidey
     Vesmírný přístav Federace

     ... Richmond  s Cooperem stáli u okna a dívali se na TRIAS, své budoucí pracoviště. Právě ve chvíli kdy se Ted chtěl Thomase zeptat na jejich první úkol, přistopil ke dvojici mladík v civilním oblečení.
     "Promiňte, vy jste kapitán Richmond?" zeptal se toho co měl vyšší hodnost. "Ano," odpověděl Thomas a měl takový zvláštní pocit...
     "Vaši tvář si vybavuji ze zaznámů," začal se rozpomínat, "nejste náhadou Perry Harper?" zeptal se mladíka.
     "Ano, pane," přikývl Perry.
     "Ale vy máte být na planetě Věčnosti..." řekl Thomas a hned si uvědomil, že ani nestačil Tedovi říct o jejich úkolu.
     "Co tu děláte a navíc v civilu?" zeptal se horlivě, ale spíš než rozčilení se ho zmocnila zvědavost.
     "To je právě to o čem s vámi chci, kapitáne, mluvit."

     U.S.S TRIAS

     Jane Pulaská právě dobíhala dlouhou trať, když si uvědomila, že v simulátoru není sama. Přešla do chůze a nakonec se zastavila před postavou, která stála uprostřed dráhy. Byla to T´Sal a měla na sobě černé vulkánské roucho. Než se udýchaná Jane zmohla na jediný dotaz, vulkánka promluvila:
     "Je nutné, abyste šla se mnou, komandére."
     O několik okamžiků později už Jane nestála v simulátoru, ale před Strážcem Věčnosti, ze kterého právě vyšla. Rozhlédla se kolem a uvědomila si, že se nachází na povrchu planety. Jako další myšlenka jí vystanulo na mysl, že je nevhodně oblečená - měla totiž na sobě stále tu dvoudílnou sportovní soupravu, která odhalovala její krásné nohy, s narychlo připnutým odznakem. Ale když se tak ohlédla kolem, stejně to bylo jedno...

     Planeta věčnosti

     Richmond stál na plošině a díval se přes Valoka na obrazovku. Na ní byl vidět TRIAS i přístav OHIDEY. Vzápětí však z obrazovky obojí zmizelo.
     "Panebože," komentoval to Cooper, který stál nedaleko a záznam také sledoval. "Takže jsme ani nestačili vyplout," uvědomil si kapitán. Valok jen přikývl.  "Co mohlo něco takového způsobit?" zeptal se Ted jakoby pro sebe, ale chameloid mu na to odpověděl: "Podle nás za to může narušení časoprostoru."
     "Časoprostoru?" ozvalo se náhle za nimi a všichni tři se po tom hlase otočili. Tu otázku vyslovila Jane, která právě přicházela v doprovodu vulkánky. Než stačily dojít k plošině, přidal se k nim i Harper a tak se stalo, že se poprvé setkali všichni vyšší důstojníci TRIASU. Načež následovalo krátké představování, během něhož se Perry snažil upoutat na sebe pozornost prvního důstojníka.
     "Máte zajímavý oblek", řekl nakonec Pulaské.
     Během příští hodiny se Richmond, Cooper a Jane plně seznámili se situací a vyslechli návrh ohledně cesty do minulosti za neznámou ženou.
     "Ale pokud za nastávající situaci může nějaká změna v minulosti, nezačal by se průběh dějin měnit už od toho bodu, místo toho, aby vše přišlo tak naráz?" zeptala se Pulaská opírajíc se o jeden ze starých sloupů.
     "V tom bych s vámi souhlasila," odpovídala doktorka, "ale ta žena je zatím jediné vodítko, které máme. Nevíme, čeho všeho je schopna, ale jak vidno má prostředky k cestování v čase."
     "Třeba už jenom samo to cestování narušilo časové proudy a došlo k jakémusi zhroucení přítomnosti, i když bez ovlivnění minulosti," navrhoval Cooper.
     Kapitán se poslední půlhodinu do debaty nezapojoval a jen sledoval své nové důstojníky. Valok, oblečený v civilnějším oblečení, pracoval na plošině a připravoval vše na budoucí akci.
     Konečně se odtrhl od terminálu a přešel ke skupině: "Vše je už připraveno," informoval kapitána.
     V tom přiběhl Perry a v rukách držel pracovní pláště.
     "To je jediné, co tu po vědeckém týmu zbylo," řekl omluvně a podal pláště kapitánovi, Tedovi a Pulaské. On s Valokem a T'´Sal měli štěstí, že civilní obleky měli na planetě.
     "To nám bude muset stačit," podotkl kapitán a začal si sundavat horní díl uniformy.
     Místo ní si oblékl plášť a komunikátor schoval do kapsy. Cooper následoval jeho příkladu, ale Pulaská měla pocit, že se plášť k jejímu dresu nehodí. Sundala si proto jen komunikátor, dala ho za opasek a namísto něj vytáhla řetízek, který si ihned začala připínat na čelo. Richmond si toho všiml a měl chuť něco namítnout, ale nakonec si to rozmyslel.
     "Pěkná ozdoba," řekl Perry, když si řetízku všiml. Připravil svůj trikordér a přistoupil ke Strážci. "Všichni připraveni ?" zeptal se přítomných.
     Každý přikývl. "Dobrá, teď si probereme naši cestu: počítač zařídí, aby se v daném okamžiku promítání Strážce zpomalilo. To nám dá čas na to, abychom jím všichni prošli."
     "A v jaké době se ocitneme ?" zeptal se kapitán.
     "No…," začal Harper, "počítač dokázal období, do kterého se vydáváme, zaokrouhlit jen jako druhou polovinu 22. století. Přesnější datum zjistíme až na místě."
     Ještě chvíli Perry počkal, jestli nepřijde další dotaz, pak se obrátil ke Strážci: "Strážče, ukáž nám minulost." Po těchto slovech se dalo do pohybu promítání na monolitu. Vše začalo vznikem planet, rozvojem rozumných bytostí a blížilo se k prvním letům do vesmíru. V tu chvíli se dal do činnosti počítač a byl připraven zpomalit promítání.
     Pulaská nervózně překračovala, zatímco T´Sal v klidu postávala a pozorně vnímala průběh dějin. Před nimi stál tvrdě jako hora Cooper a vedle něho Valok, který nervózně sledoval počítač, jestli stačí včas zasáhnout.
     "Připravte se,"upozornil všechny Harper. Období na monolitu ubíhala nesmírnou rychlostí, když tu se náhle promítání znatelně zpomalilo.
     "Tři..." začal Perry odpočítávat, "dva... jedna... teď!"  Všichni se rozeběhli a po jednom proskočili skrze Strážce a obraz, který promítal.


     Kapitola šest

     San Francisco, Země

     Richmond se musel pořádně nadechnout. Byl rád, že se vůbec udrží na nohou. Pro lidský organismus znamenal průchod časem něco nepředstavitel- ného, alespoň to si Thomas myslel. Ale když pohlédl na T´Sal a Valoka, uvědomil si, že i pro ně to bylo náročné.
     Rozhlédl se kolem sebe: byly tu stromy, chodníky a lavičky. Kolem proházeli lidé. Vzápětí ho napadlo, jestli nevzbudili podezření, když se tu náhle z ničeho nic objevili, ale nikdo si jich nevšímal. "Myslím, že jsme v nějakém parku," promluvil Perry a ukázal skrze stromy. Byla tam vidět silnice a  budovy. Kapitán naznačil, aby všichni přistoupili k němu a udělali jakýsi hlouček.
     "Poznávám to tady," řekl Richmond a Cooper se k němu přidal: "Ano, jsme na Zemi, v San Franciscu. A nedaleko je centrum města."
     "Správně," přikývl kapitán, "teď musíme určit, kde začít hledat..." Všichni se rozhlédli kolem sebe. Harper si povšiml muže, který vyhodil jakési noviny do odpadkového koše.
     "Tady, to by nám mohlo pomoci," řekl Perry a z koše vytáhl ony noviny.
     Kapitán si je prohlédl a jeho pohled se zastavil na datu: "Jsme v roce 2161."
     Perry se zamyslel: "To je zhruba sto let po prvním kontaktu. Takže  tu všichni už znají mimozemšťany," podotkl směrem k T´Sal. Richmond si přečetl hlavní téma novin a hned mu vše bylo jasné. "Už vím, kam se vypravíme." Vzal přední stránku a všem ji ukázal. Hlavní titulek hlásal:

Dnes se koná jednání o založení společné
federace spřízněných planet.


     "Vsadím se, že tam má naše neznámá namířeno," řekl kapitán a ukázal vpravo od sebe: "Kongresový palác je tímto směrem, jdeme". Skupinka prošla skrze park, aniž by vzbudila nějaké podezření. Když přecházeli silnici, pozoroval Valok se zaujetím dopravní prostředky této doby: "Primitivní, ale funguje to."
     "Jo, klasika," okomentoval to Perry a srovnal krok s doktorkou. "Jak se vám líbí San Francisco ?" 
     "Víte přece, že tu nejsme na výletě. Musíme se soustředit na úkol," řekla T´Sal.  "Správně doktorko, ale patří k tomu i pozorování okolí. Nesmíme tu ženu přehlédnout. Podívejte se támhle..." Perry ukázal směrem k zálivu  na obří most. "...to je Golden Gate. Takový most na žádné jiné planetě neuvidíte."
     Ušli ještě několik bloků a Richmond se zastavil. Stáli na obřím náměstí a před nimi se tyčil kongresový palác.
     "Předpokládejme, že je toto opravdu cíl naší neznámé ženy. Pokud už není uvnitř, může se každou chvílí ukázat tady někde poblíž," řekl kapitán, zatímco ostatní začali nepozorovaně sledovat kolemjdoucí. Před palácem bylo docela živo, neboť se sem sjížděli delegáti různých zemí a planet. Navíc byl vstup povolen i veřejnosti a to přilákalo hlavně reportéry.
     "Bude  nejlepší, když se rozdělíme na dvě skupiny: já, Cooper a T´Sal půjdeme dovnitř, Pulaská, Valok a Harper budou sledovat okolí paláce. Jasné ?"
     "Obávám se, kapitáne, že já dovnitř nemohu," promluvila nejistě T´Sal.
     "Na tomto jednání bude jistě spousta vulkánců..." začal Richmond, ale doktorka zamítavě zavrtěla hlavou: "To jistě ano, ale já jsem oproti nim moc... moderní. Nenarodila jsem se na Vulkánu a neprošla všemi rituály. Poznali by, že sem nepatřím." Kapitán se zamyslel a pohlédl na ostatní. Pak zpět na ni:
     "Máte pravdu. Zůstanete ve skupině pana Harpera. Komandére..." pohlédl na Pulaskou. "Ano pane", přikývla a stoupla si vedle Coopera.
     "Co máme dělat v případě, že na ni narazíme?" zeptal se Valok.
     "Ihned mě budete kontaktovat," řekl Richmond a pomalu se vydal k paláci s
     Cooperem a Pulaskou v závěsu.

     Utekly dvě hodiny a Harper se stále potloukal v okolí paláce. Valok stál u jednoho z obchodů a z dáli signalizoval Perrymu, že nic neviděl. Doktorka se rozhodla opustit své stanoviště a přistoupila k Harperovi: "Je zbytečné, abychom každý stáli na jiném místě. Nakonec stejně musí projít tímto vchodem," podotkla T´Sal. Perry přikývl a naznačil Valokovi, aby se k nim přidal. Stoupli si ke vchodu s nápisem: OTEVŘENO PRO VEŘEJNOST a vyčkávali.
     "Takže vy jste neprošla přísnými vulkánskými rituály?" nadhodil Perry otázku, aby přerušil dlouho trvající ticho. "Ne, ale mí rodiče mě naučili vše podstatné a znám dobře naší kulturu," odpověděla T´Sal, aniž by na něj pohlédla. 
     "Umíte plně ovládat své emoce?" zeptal se Valok. Tentokrát se doktorka zdráhala s odpovědí. "Zatím nenastala situace, kdy bych je nedokázala v sobě potlačit" ,řekla nakonec.
     "Ale bojíte se, že vás jednou něco překvapí a ony vyjdou napovrch," odhadoval Perry a zahleděl se do jejích očí.
     T´Sal mu pohled oplatila a v duchu s ním souhlasila. "Mezi námi se toho nemusíte bát. Každý jsme přece jedinečný."
     "Jo," přikývl Valok, "pohleďte na nás dva jak jsme odlišní, ale dokážeme spolu dobře pracovat a vždy se dohodnem. Občas mi Harper leze na nervy, pak si však vzpomenu jak dobrý je to přítel a že ve své profesi je nepřekonatelný." 
     "Nám nebude vadit, když se občas usmějete," dodal Perry.

     Richmond stál v obří hale plné lidí. Všude postávali reportéři a fotografové a čekali na nové delegace, které budou halou procházet do konferenční síně. Cooper stál nejblíže schodišti vedoucí do sálu, na němž stála ochranka a pouštěla dále jen na propustku. Dále projít nemůže, přemítal Ted.
     Už tu stál pěkně dlouho, ale po oné ženě ani památky. Podle programu mělo jednání začít během další hodiny.
     Pulaská stála nejblíže jednomu fotografovi, když kolem procházela vulkánská delegace. Fotograf ihned začal mačkat spoušť, zatímco Jane si jen povzdechla. Jí na vulkáncích nepřišlo nic tak zajímavého. Viděla jich v životě tolik... Náhle se fotograf obrátil k ní a chystal se udělat další snímek. První důstojník zkameněl. Pulaská náhle nevěděla co si počít - nemůže se přece objevit na fotografii z  22.století!
     "Promiňte, mohu se vás zeptat pro jaké noviny pracujete?" zaskočil dotyčného fotografa Richmond a dal tak Jane příležitost, aby se ztratila v davu.
     Po další půlhodině byli všichni reportéři spolu s obyčejnými občany pozváni do rozlehlých "kabinek," odkud bylo možné skleněnou stěnou sledovat průběh v konferenčním sálu. I Richmond s Pulaskou a Cooperem se dostali do jedné z kabinek a usedli na volná místa. Thomas pohlédl do sálu a viděl tam rozlehlé lavice pro delegáty a pódium s řečnickým pultem. Poznal všechny rasy zakládající Spojenou Federaci Planet a byl ohromen tím, jak na něho tento okamžik zapůsobil.
     "Důležitější jednání v historii Federace si snad ani nedokážu představit," řekl.
     "Vidět něco takového - o tom se může komukoli z budoucnosti jen zdát," souhlasila Jane a sledovala jak si dva delegáti potřásají rukama.
     "V porovnání s tímhle se mi najednou zdá můj život zbytečný", přidal se Cooper. "Sledujeme tu počátek všeho co známe, co nás doprovází při našich cestách a návštěvách jiných planet." Ted pohlédl na kapitána a uviděl na jeho tváři úsměv. "Pro tohle jsem se dal k flotile," dokončil svou myšlenku.
     Dále sledovali zahajovací proces jednání a Pulaská si všimla dalších okének, která vedla z konferenčního sálu do kabinek. "Měli bychom prohledat i další kabinky," navrhla. Richmond přikývl a všichni tři se postavili. Aniž by si jich někdo všímal, opustili kabinku a vydali se chodbou k dalším.
     "Bude méně nápadné, když se rozdělíme a každý zkontroluje jednu," řekl kapitán.
     Cooper vlezl do té nejbližší a v šeru prohlížel tváře přítomných. V další kabince si Jane sedla do přední řady a nenápadně se obhlížela. I Thomas zvolil podobný postup. Ale tu neznámou neviděl. Jak Jane prohlížela zadní řadu , její pohled padl na známou tvář. To je ona, pomyslela si. I neznámá spatřila její pohled, náhle vstala a zamířila ke dveřím. Pulaská nečekala a vyrazila za ní.
     Ted právě opouštěl kabinku, když viděl, jak z jiné vychází Jane a dala se do běhu. Musí k tomu mít důvod, řekl si instinktivně a rozeběhl se také.
     Neznámá utíkala dlouhou chodbou  a co chvíli vrazila do kolemjdoucích. Jane se jim vyhýbala, přesto byla neznámé v patách. Seběhli schody, vzali to skrze velkou halu a mířili k východu. Venku se právě Harper chystal říct doktorce o plánech, které chtěl uskutečnit na palubě Triasu, když se dveře hlavního vchodu rozrazily a z nich vyběhla neznámá. Než stačil Harper nebo Valok zareagovat, vyběhla i Pulaská.
     Jane běžela neuvěřitelně rychle, a to, že na sobě měla sportovní dres, jí jen napomohlo. Nepřemýšlela, jak dlouho nebo kam poběží. Dokud měla cíl na očích, nevzdávala se. Přeběhli celé náměstí, proběhli kolem stánků s novinami, až náhle neznámá zahnula do jedné z postraních uliček. Netrvalo dlouho a i Jane zahnula za roh. Náhle však zpomalila, neboť pronásledovanou neviděla. Párkrát se rozhlédla kolem a náhle ji znovu spatřila - na opačném konci ulice. Znovu se dala do běhu a jakmile neznámá zase zahnula do postraní uličky, neváhala a vběhla do ní také.
     To není možné, prolétlo myslí Pulaské. Stála uprostřed slepé uličky. Před ní byl akorát pevný drátěný plot, nejméně tři metry vysoký. Nikde žádné dveře. Jane se ohlédla za sebe na jedinou únikovou cestu.
     "Hledáte mě?" ozvalo se z druhé strany plotu. Tam stála neznámá v plné kráse, tak jak si ji Jane pamatovala ze záznamu Strážce Věčnosti. Jak se tam, kruci, dostala? ptala se sama sebe Pulaská. Prohlížela plot, zda by se nedal někudy prolézt... Nic. Zaměřila se proto na neznámou, která na sobě měla civilní šaty z tohoto století - nebylo pochyb, že byla dobře připravená. Dlouze na sebe obě hleděly a nic neříkaly.
     Jane přemýšlela, jak to cestování v čase provádí. Měla snad někde schovaný stroj času? Měli by zvážit možnost, že má na orbitě vesmírnou loď.
     Nebo použila Strážce Věčnosti? - to by ovšem musela projít přes karanténu planety. Ale co když ho použila ještě dříve než karanténa vznikla? Nevíme z jaké doby tato žena doopravdy je...
     "Řekla bych, že nepatříte do této doby," přetrhla ticho neznámá.
     "To vy přece také ne!" odvětila Jane.
     "Dobrá, to hlavní jsme si ujasnily. Obě tedy přicházíme z budoucnosti. Myslím, že se nebudu mýlit, když řeknu, že jste sem přišla kvůli mně."
     Jo, je to asi moc očividné, pomyslela si Jane. "Nevím, z jakého důvodu tu jste vy, ale svou přítomností narušujete tok času."
     Neznámá se více přitiskla k plotu, očima probodávaje Pulaskou: "Jste si tím tak jistá? Ve vesmíru existuje tolik variant, alternativ či paradoxů a vy jste se zaměřila na mě?... Podle vás dokáže jediná bytost změnit osud miliónů jiných bytostí?"  Ano, chtěla říct Jane, ale raději si to nechala pro sebe. Nejraději by ten plot přeskočila a dotáhla tu ženu až ke kapitánovi, ale nedalo se nic dělat. Možná je to jediná příležitost si s neznámou promluvit - a v tom případě se od ní musí co nejvíce dovědět .
     "Máte pravdu," řekla dipomaticky, "nevím jestli jste původcem toho, co se stalo - ale budoucnost přestala existovat. Vás to nezajímá?"
     "Už tolikrát nastala chvíle, kdy se celý vesmír ocitl na pokraji zhroucení... Avšak vždy platila jedna konstanta, která vám nyní může napomoci," řekla neznámá. Pulaská zpozorněla a její následující otázka byla více než jasná:
     "Jaká konstanta?"
     "Vše má svůj důvod. Nehledejte, kdo to způsobil - ale z jakého důvodu se tak stalo."
     Neznámá se otočila a pomalu začala odcházet od plotu. A to je vše? prolétlo zoufale myslí Jane. Proklela ten zatracený plot a než jí druhá žena zmizela z dohledu, stačila na ní ještě zavolat: "A kdo jste ?!"
     "Můžete mě nazívat Era."

     Po cestě zpátky k paláci se k Pulaské přidal Cooper. "Jste na mě až moc rychlá," přiznal. Avšak Jane tomu nevěnovala pozornost. "Dohonila jste ji?" vyzvídal Ted zatímco zahnuli za další roh a vcházeli na náměstí. "Ano. Dokonce jsem s ní prohodila i pár slov," odpověděla mu.
     Před palácem už čekal kapitán s ostatními. Sotva mu Jane vypověděla vše z rozhovoru s Erou, rozhodl se Richmond zakončit pobyt v této době.
     Naposledy se rozhlédl po San Franciscu. Doufám, že se sem ještě někdy podívám - ale v tom našem století, povzdychl si v duchu.  "Myslím, že tady už nic dalšího nezjistíme", řekl svým společníkům. A protože ho slyšel i Strážce Věčnosti, všichni náhle zmizeli, aby se mohli ocitnout jinde.


     Kapitola sedm 

     Planeta Věčnosti

     Valok stál na plošině u terminálu spojeného se Strážcem a znovu prohledával záznamy. Nevšímal si debaty, která probíhala mezi rozvalinami a zabýval se dalším postupem. Richmond stál vzpřímeně s rukama založenýma na prsou, zatímco Pulaská si sedla na jeden povalený sloupek.
     Harper se zády opíral o kus zdiva a pochvíli si dřepl. "Nemusíme ihned věřit tomu, co nám ta Era pověděla," řekl Cooper, který stál za Pulaskou.
     "V podstatě nevyvrátila naše podezření. Chce, abychom zjistili důvod, ale zároveň netvrdí, že by za to nebyla zodpovědná," přidala se T´Sal sedící poblíž Perryho na kameni.
     "Přímo to neřekla, ale třeba s tím opravdu nemá nic společného," prohlásila Jane.
     "Tak jak to, že toho ví tolik. A proč cestovala do minulosti - utíkala snad před svými následky? Nebo nastaly až potom, co odcestovala?" řekl podezřívavě šéf bezpečnosti.
     "Pravdou je," začal Harper, "že nevíme, zda tohle všechno má na svědomí náhoda, omyl či úmysl. Proto, jak řekla ta Era, musíme napřed zjistit, z jakého důvodu přestala přítomnost existovat."
     "Myslíte, že by to mohl někdo způsobit úmyslně?" zeptal se kapitán. Perry se na Richmonda podíval a vrtěl hlavou: "Někdo nebo něco. Přeci nemůžeme tušit, zda tudy neputovala anomálie takových schopností, aby mohla vymazat veškerý život, lodě, stanice i města na planetách."
     Valok se poprvé otočil od své práce: "To bychom tu, Perry, nebyli ani my. Tato planeta nás, díky Strážci, dokáže ochránit pouze proti změnám v časových tocích. Proto jsem přišel s tím, že někdo narušil běh dějin."
     Harper se zahleděl do země: "Ano, to je pravda," souhlasil. Ale byl poněkud naštvaný, že mu to nedošlo.
     Richmond přejel pohledem všechny své důstojníky. Byla jen škoda, že tu takhle skončili - sami a opuštění. Možná navěky. Avšak stále tu byl alespoň Strážce Věčnosti...
     "Nemáme kam jinam jít a ani kde jinde pátrat než v minulosti. A jediným vodítkem je stále Era. Avšak tentokrát bychom se měli více zaměřit i na dobu, v které budeme. Možná, že se ten důvod bude povalovat jen tak na zemi a my ho nesmíme přehlédnout. Je nutné sledovat události v onom čase - možná ty povedou k řešení." Richmond ukončil svůj proslov a všichni na to mlčky přikývli . 
     Valok slezl z plošiny. "Vše je připraveno na další časový skok." 
     "Co už víme o době, kam teď zamíříme?" zeptal se kapitán Harpera.
     "Zhruba konec 23. století. Podle uniforem a prostředí, které jsem viděl na záznamu, odhaduji, že se objevíme na základně či stanici Federace," řekl Perry a pomalu s ostatními kráčel ke Strážci.
     "Skok bude stejný jako minule," informoval Valok a spustil počítač současně jak probíhal obraz na Strážci. Jakmile se obraz začal zpomalovat...

     Hvězdná základna One, orbita Země

     Základna One připomínala obří špendlík - nahoře měla velký disk a směrem dolů se zužovala. V diskovité části se nacházel neuvěřitelně prostorný dok pro vesmírné lodě, v nižších patrech pak byly bary, rekreační zařízení a obytné prostory. Právě v onom doku se náhle objevily důstojníci Triasu.
     Valok, který se jako první zorientoval na novém místě, ihned přešel k nástěnnému panelu. "Jsme na Hvězdné základně One, rok 2293, hvězdné datum 9521.2," přečetl údaje na terminálu.
     Harper zapátral ve své paměti: "Rok 2293? To je přece rok, v kterém byla podepsána Khitomerská smlouva."
     "Ano," souhlasil kapitán, "potom, co explodoval klingonský měsíc Praxis, rozhodli se klingoni vyjednávat o příměří s Federací. Je jasné proč jsme se objevili v této době - jakmile by někdo přerušil toto jednání a nedošlo by k sjednocení..." Dál už kapitán nemusel nic říkat, všem se vybavil obraz doby, ze které sem právě přišli.
     Společně se celá skupinka vydala na hlavní promenádu, odkud byl skrze okna výhled na zakotvené lodě. Podél druhé strany - naproti oken - bylo několik restaurací a kaváren. Harper, jakožto vědec a  historik, projevoval samozřejmě zájem o celou stavbu a veškeré vybavení základny, více ho ovšem zaujaly uniformy této doby: červený kabátec s černými kalhotami.
     "Páni, je to jako historická exkurze," prohodil Perry, "škoda, že jsem si s sebou nevzal Holokameru." Richmond na něho přísně pohlédl, aby zdůraznil vážnost situace.
     Pulaská  si také všimla starých uniforem a cítila se trochu trapně ve sportovním dresu, který stále měla na sobě. Naproti tomu T´Sal ve svém vulkánském rouchu zapadla mezi zdejší společnost dokonale.
     "Thomasi, podívej!" Kapitán se ohlédl po Cooperovi a uviděl, jak jeho přítel ukazuje na jednu z ukotvených lodí. Můj bože, prolétlo mu myslí, která nechtěla uvěřit tomu, co viděl.
     "To je ENTERPRISE – A!" zvolal nadšeně Harper a stejně jako ostatní přistoupil co nejblíže k oknu. Pak uznale hvízdnul. Dokonce i doktorka nadzdvihla své vulkánské obočí, aby tak naznačila svůj úžas.
     Tato loď - stejně jako další její jmenovkyně - se stala legendou. Tolik cest a dobrodružství, důležitých jednání, ale i soubojů... Thomas zapřemýšlel, zda něco podobného čeká i TRIAS. Bude moci o své lodi někdy říct, že se vyrovná ostatním?
     Valok pohlédl přes rameno na kapitána: "Jaký další postup zvolíme, kapitáne?" Richmond jen stěží odtrhl oči od legendární lodi, ale jeho důstojníci očekávali rozkazy. Znovu bylo zapotřebí rozdělit se do skupin: Cooper s T´Sal dostali za úkol prohledat jednu část základny, Harper s Pulaskou druhou. Valok s kapitánem se pokusí proniknout na ENTERPRISE - i ona může mít na palubě Eru či jiný element, který způsobil neexistenci budoucnosti.

     Perry potichu kráčel po boku Pulaské a svým trikordérem zkoumal okolí. Náhle ho zaměřil na Pulaskou, s cílem proskenovat ji: "Mohu se vás na něco zeptat, komandére?" 
     "Ani nemusíte, rovnou vám mohu říct, že jsem svobodná a nezadaná," odpověděla Jane a než stačil Harper cokoli říct, pokračovala: "Nepočítejte ovšem, že bych si s vámi dala rande." Vědecký důstojník se v duchu proklel, že je tak průhledný a dál už nic neříkal.
     T´Sal následovala Coopera, který schválně vybíral pro své pátrání veřejná místa. Právě teď oba vešli do jednoho baru. Různorodé bytosti tu popíjely, hrály primitivní holografické hry, sváděly krásné mimozemšťanky a nebo jen leželi opilí pod stolem.
     "Nedomnívám se, že na takovémto místě by se mohlo stát něco, co natolik ovlivní budoucí podobu vesmíru," řekla doktorka.
     Cooper prošel skrze pár stolů a nakoukl do tmavých koutů. "Asi máte pravdu," řekl Ted, "na druhou stranu nesmíme vynechat žádné místo, ať už je jakékoli."
     Stejně jako jiné základny, i tato měla několik transportních místností. Kapitán s inženýrem si samozřejmě vybrali tu, která měla spojení na ENTERPRISE. V tuto chvíli už žádní noví pasažéři nenastupovali a tak se Richmond nemohl mezi ně vmísit. Bylo tedy potřeba jiné improvizace; kapitán hlídal okolí, zatímco Valok stál před dveřmi přenosové místnosti a sledoval techniky, kteří chodili sem tam. Konečně si vybral jednoho mladíka, který právě vycházel. Dlouho sledoval jeho tvář a do paměti si ukládal všechny detaily. Jakmile se přesvědčil, že ho nikdo nepozoruje, započal chameloid proměnu.
     Richmond stojící opodál byl tímto procesem fascinován - Valokovi rysy se změnily, jeho pleť mírně vybledla, vlasy dostaly hnědou barvu a celková postava se trochu zmenšila. Nyní vypadal jako onen technik.
     "Je to dobré, kapitáne?" Thomas se přistihl, že doslova na inženýra "zírá." "Vynikající, pane Valoku," řekl jedním dechem.
     Valok využil své nové podoby a v klidu vstoupil do transportní místnosti s kapitánem po boku. V místnosti byl pouze jeden technik, sklánějící se nad operačním panelem.
     "Máme tu dalšího pasažéra a spěchá," řekl Valok technikovi. Ten se podíval na svůj panel a pak na Richmonda:
     "Nemám tu záznam o dalším cestujícím."
     "Ano, je to narychlo. Všechny potřebná prověření vám přijdou během patnácti minut," odpověděl Thomas.
     "Dobrá," nechal se technik přemluvit a pokynul Richmondovi, aby vstoupil na transportní plošinu. Ten tak učinil. Valok se postavil za panel připraven kapitána přenést, ale náhle si uvědomil, jak je zařízení před ním zastaralé. Chvíli trvalo než si uvědomil jak se ovládá a v duchu se obával nejhoršího - že udělá chybu.
     Rozhodně nechtěl kapitánovy molekuly rozmetat někde po vesmíru.
     Harper s Pulaskou stáli uprostřed chodby, kterou na základnu proudili noví pasažéři.
     "Co by vám vadilo na tom, dát si se mnou rande?" zeptal se náhle Perry.
     Jane se k němu obrátila a očima ho propalovala: "Vážně čekáte, že se nechám pozvat od každého, kdo jen požádá?"
     "Chcete tím říct, že  musíte dotyčného nejdříve poznat," hádal Perry.  "Správně."
     "Fajn, ale mě šlo jen o přátelské posezení. Neplánoval jsem s vámi mít děti a strávit zbytek života po vašem boku."
     Pulaská se nad tím pousmála: "Je pěkné, že jste tak upřímný. Doufám, že jednou vyrostete z té puberty." Harper se napřed zamračil, avšak vzápětí se také usmál: "Jo, já také. Ale zatím..."
     Cooper už přestal vymýšlet taktiky svého pátrání a jen tak s T´Sal bloudili po promenádě. Nikdy Ted netušil jak je Základna One veliká, ani kolik se zde vystřídá lidí.
     "Tam v baru je dosti žen," řekla doktorka. Cooper sledoval její pohled a pak společně vykročili k baru.
     "Neříkala jste snad, že by se nic zásadního nemohlo stát na takovémto místě?" dobíral si Ted vulkánku.
     "Ano, ale nakonec musím přiznat, že už nemáme moc na výběr a musíme být důkladní."

     Přenos se nakonec povedl a Richmond se zhmotnil v transportní místnosti ENTERPRISE. Chvíli se rozhlížel, než sestoupil z plošiny. Pak, aniž by se dlouho zdržoval, rychle opustil tuto místnost. Jakmile se dostal na chodbu, přistoupil k nástěnnému panelu, na kterém bylo vyobrazeno schéma lodi. Můstek? Strojovna? Hangár? Skladiště? Ošetřovna? Thomas přemýšlel, kam se vydat. Všude bude podezřelý. Nakonec se rozhodl, že projde jen chodby několika pater a přitom snad narazí na něco důležitého. Vykročil tedy směrem vpravo a ztratil se mezi členy posádky.
     Perry Harper se  začínal nudit. I když věděl, jak je toto pátrání pro ně důležité, dlouhé čekání ho unavovalo. "Mám pocit, že tu ztrácíme čas."
     Jane na něho pohlédla: "Napadá vás snad něco lepšího?" Jo, proskenovat celou základnu, odshora až dolů. Při tom bychom zaznamenali jakékoli nejasnosti."
     "To jde jen z řídící místnosti, kam nás nikdo nepustí." Perry na okamžik přemýšlel, jak by tam mohli proniknout, ale raději se těch myšlenek vzdal.
     "Určitě skenují oblast kolem základny, ale vnitřek je nenapadne prozkoumat," uvažoval nahlas. Pak nastalo zase ticho. Pulaská se ramenem opřela o stěnu a dále sledovala kolemjdoucí. Když zahlédla partu dětí povzdychla si: "Nikdo z nich netuší, jaké máme starosti o jejich budoucnost."
     Harper s ní souhlasil, ale v duchu se zatoulal k ještě k jinému problému:  Perry,Perry, do čeho jsi se zase dostal? Ježiš, nekoukej pořád na tu Pulaskou, copak nepochopíš, že u ní nemáš žádnou šanci ? No jo, jenže co když se nepodaří navrátit přítomnost? Nemůžu přece žít bez žen! A jediné dvě, které zbývají, jsou Jane a T´Sal. Moc toho o vulkánských ženách nevím, ale  určitě je to s nimi složitější než s Pulaskou - takže?
     Ale... co si to nalhávám, vždyť jsem nikdy neměl u žen větší úspěch - jo, jsem možná zábavný - ale ony chtějí někoho dospělého a zodpovědného. Jenže
     já chci zůstat dítětem. Jako Peter Pan! Nikdy nechci vyrůst! No, co je na tom špatného? Prostě si chci jen užívat života - a nikdy nevyrůst! Že by to byla ta chyba ? - Já vím, že je.  Až dospěju a budu zodpovědný, konečně získám srdce některé ženy. Až dospěju - ale to už pak nebudu já. Vesmír přijde o Perryho Harpera, se vší krásou a vtipem jemu vlastním - cožpak by to nebyla škoda?
     No, prozatím jsem ještě mladý. Podobné úvahy nechám na dobu, až vyrostu - a já vyrůst nechci!!! Ha, jak pěkný paradox!
     Perry se sám sobě nahlas rozesmál, zatímco Jane jen nevěřícně kroutila hlavou.
     Doktorka T´Sal už také pomalu ztrácela trpělivost, i když jako vulkánka to na sobě nedávala znát. Spolu s Cooperem prolézali další bar a ona  jen přemýšlela o těch různých existencích co tu popíjejí. Zdálo se, jako by pití byla jediná věc, co dokáže dát dohromady různé druhy ras - protože se tu společně opíjeli pozemšťané, andorianci i jeden klingon. Zrovna uprostřed těchto myšlenek ji kdosi uchopil za rameno. A nebyl to Cooper. Ohlédla se a spatřila opilce, který se k ní lísal. "Ty seš mi ale pěkná vulkánka," ohodnotil ji.
     "Promiňte, ale já nemám čas," řekla T´Sal a snažila se sundat jeho ruku z ramene. "Nikam nepospíchej, drahá. Mám tady volné místo u stolu..." nenechal se opilec odbýt.  Cooper ho uchopil za onu ruku a pevně mu ji sevřel.
     "Ty se do toho nepleť!" vykřikl opilý muž a vší silou Teda odstrčil. Potom dal obě své ruce kolem doktorčina pasu. Ta pohlédla na Coopera, který opilce strhnul stranou, natočil čelem k sobě a vrazil mu pěstí do obličeje. V baru náhle všichni ožili. Ted poslal k zemi ještě další dva, než ho jeden muž popadl  zezadu a pravačku mu ovinul kolem krku. Doktorka se pokusila pomoci tím, že na rameno muže přiložila prsty a zkoušela vulkánský stisk. Ten dokáže kohokoli poslat do bezvědomí, jenže se nepovedl a muž stále škrtil Coopera. T´Sal déle neváhala popadla ze stolku láhev a roztříštila ji o hlavu útočníka. Ten se svezl po Tedových zádech na podlahu. Než na ně stačil zaútočit kdokoli jiný, raději oba utekli.
     Richmond už prošel několik chodeb a stále na nic nenarazil. I když se to nezdá, je přeci jen dost velká, zauvažoval o této lodi. Ze všeho nejvíce měl chuť podívat se na můstek - možná by narazil na kapitána. Kapitána Jamese T. Kirka. Při té představě se musel zastavit a pořádně se nadechnout.
     Nacházím se na lodi, na které je i největší legenda Hvězdné flotily, říkal si v duchu. Avšak místo legendy zahlédl uprostřed chodby někoho jiného. Era!
     I ona si ho všimla, ale nezačala utíkat. Namísto toho se mu vydala vstříc. "Uděláte si se mnou malou procházku po lodi, Thomasi?" řekla a nečekala na odpověď. Jakmile s ní srovnal krok, pustila se do řeči: "Říkala jsem vašemu prvnímu důstojníkovi, že máte pátrat po něčem jiném, než po mě. Vzali jste už v úvahu jiné viníky? A co vesmírné anomálie?"
     "Vzali jsme to na vědomí, avšak vy stále zůstáváte jediným vodítkem.
     Povězte mi, znáte pravou příčinu toho, co se stalo?" zeptal se Richmond.
     "Ano, znám," odpověděla Era.
     "Tak proč nám ji neřeknete?"
     Era se zastavila a pohlédla na Thomase zpříma: "To by přeci pro vás bylo příliš snadné! Nemohu napravovat škody, z kterých vy se máte poučit!"
     "Poučit? Kdo vlastně jste? Procházíte časovými období, víte, co způsobilo konec našeho světa a navádíte nás abychom to odhalili také. Přitom jste nám ani trochu neporadila!" Thomas se odmlčel. Rozhlédl se kolem sebe a ulevilo se mu, když zaznamenal, že jejich rozhovor nikdo nepozoruje. Potom méně hlasitě pokračoval: "Pokud chcete, abychom já a moje posádka odhalili pravdu a zároveň se poučili, musíte nás navést správným směrem."
     "Dobrá, trochu vám pomůžu. Následujte mě", řekla Era a vykročila směrem k výtahu. O několik okamžiků později stáli oba na vyhlídkové palubě. Skrze obří okno byl vidět vnitřek základny One. A navíc naproti nim se nacházelo další okno. Okno, u něhož stáli Harper s Pulaskou. Thomas nevěřil, že je to náhoda. Era určitě věděla, že odtud bude vidět na jeho důstojníky.
     "Máte chytrou posádku," poznamenala Era. "Ihned, jak zjistili, že se něco stalo s narušením času, neváhali využít Strážce Věčnosti. A  jako správní důstojníci použili nejdříve cestu časem k tomu, aby vyzvedli vás." 
     Richmond přikývl, aby tak potvrdil její slova. Era se k němu naklonila a nepatrně mu šeptla do ucha: "Bylo to opravdu nutné?" Jakmile to dořekla, ustoupila o krok dozadu a zmizela. Thomas se znovu zadíval na okno, v němž viděl své kolegy. Proč mu Era tohle řekla? Bylo snad něco špatného na tom, že ho jeho důstojníci přivedli z jiné doby a zasvětili do celé situace?


     Kapitola osm

     Planeta Věčnosti

     Protože nemělo smysl dále ztrácet čas v roce 2293, dal Richmond pokyn Strážci a nyní se spolu se svými důstojníky nacházel znovu mezi zříceninami bývalého města.
     "Měli bychom si teď všichni odpočinout, možná se trochu i vyspat," navrhl kapitán. Všichni byli rozmístěni do kruhu, každý seděl na kusu kamene či zbytcích sloupu.
     "Nebylo by špatné zaskočit se vyspat někam do hotelu. Máme tady přece bránu, která nám to umožňuje. A navíc si můžeme vybrat i století!" řekl Perry.
     Avšak kapitán ho napomenul: "Pane Harpere, jako historik víte nejlépe, že nesmíme libovolně narušovat minulost. Nestačí vám snad následky, které právě prožíváme ?"
     "Jistěže stačí. Zvažoval jsem jen možnosti. Třeba se nám nepodaří napravit přítomnost. Co pak? Nebylo by snad nejlepší, aby se každý z nás pokusil žít někde v minulosti? Samozřejmě nenápadně." 
     Richmond musel nakonec přikývnout: "Ano, to je pravda. Pokud nebude jiná možnost..."
     Valok, opíraje se zády o kus zdiva, nad tím přemýšlel: "Je to docela nepříjemná představa. Netuším, co bych v dané době dělal. Ne všude by bylo zapotřebí mých inženýrských schopností. Kromě toho mám o technologii  takové znalosti, že by stačilo jen se trochu podřeknout a... nastaly by další potíže." Harper pohlédl na  chameloida: "Měl bys ale oproti nám velkou výhodu - díky metamorfóze se ztratíš kdekoli. I v minulosti."
     "To já bych  navštívil starý dobrý Divoký západ," svěřil se Cooper. Mohl bych dělat třeba šerifa. Sophie vždycky říká, že se chovám jako pistolník... Proboha... Sophie! Úplně jsem na ní zapomněl!" 
     "Sophie?" zeptala se zvědavě Pulaská. Místo Coopera jí odpověděl kapitán: "To je Tedova manželka. Právě teď je na Zemi a pečuje o dcerku Ruby."
     "Jenže teď přece nic neexistuje. Ani Sophie, ani Ruby. Thomasi, musíme zachránit tenhle svět!" řekl Ted a na jeho tváři byla znát starost o rodinu.  "Tede," oslovil svého přítele Richmond, " já přišel o svou sestru. Dokud to bude možné, nevzdáme se svého úsilí, to ti slibuji." 
     "Jistě, promiň, nechal jsem se trochu unést," omluvil se Cooper.
     Na chvíli nastalo ticho, které přerušil Harper. "A co vy, doktorko, máte taky  nějaké sourozence?" zeptal se Perry.
     T´Sal se k němu otočila, výraz jako vždy neutrální. "Ne, jsem jedináček. Ale pokud se nemýlím, ve vašich lékařských záznamech je napsáno, že máte sestru," odpověděla vulkánka.
     Perry se na ni usmál: "To ano, máte dobrou paměť. Tady Valok má pro změnu dva bratry. A vzhledem k tomu, že jsou to chameloidi, určitě jsou si všichni tři podobní."
     Pulaská se nad tím zasmála. Valok na ni pohlédl a zeptal se: "No, komandére, jak to vypadá u vás?"
     Jane ihned zvážněla: "Jedináček. A abych se přiznala, ani mi to nikdy nevadilo. Musím však souhlasit s kapitánem, že se jen tak nevzdáme. Každý z nás přišel kromě rodin i o přátele a o život, na který jsme byli zvyklí."
     "A jaký byl ten váš život? Promiňte, že se ptám, ale zaujal mě ten řetízek se safírem, co nosíte na čele," zajímal se Perry. A když se Jane ohlédla po ostatních, pochopila, že i je to velmi zajímá. Dlouho se tedy nerozmýšlela a začala vyprávět:
     "Vyrůstala jsem na planetě Ornob, mezi domorodým kmenem Anovar. Moji rodiče totiž na této planetě ztroskotali se svým raketoplánem, ještě než jsem se narodila. Povedlo se jim žít mezi Anovary a přitom mě učit o Federaci. Když mi bylo třináct, našla nás konečně loď Hvězdné flotily. Velení však pověřilo mé rodiče, aby nadále zůstali na planetě jako pozorovatelé. Já jsem mezitím začala chodit na akademii a v osmnácti se na Ornob vrátila za rodiči. Oni... oni už ale byli mrtví, stejně jako polovina kmene Anovar. Náčelník mi řekl, že to vše má na svědomí bestie Nys..." Jane se musela odmlčet, protože se jí v mysli vybavovaly vzpomínky na tu událost. Nikdo raději nic neříkal. Všichni si uvědomovali jak to pro ni muselo být strašlivé.
     "Víte, Nys normálně na Ornobu nežil. Jak jsem později zjistila, vyvinul se po několikaleté evoluci z bakterií, které na planetu zanesl raketoplán mých rodičů.
     Já... rozhodla jsem se tu bestii najít a zabít.Což se mi nakonec, se zkušenostmi z akademie, povedlo." Pulaská se znovu odmlčela, tentokráte jen na chvilku.
     "Tento zelený safír my byl věnován jako důkaz odvahy, poděkování kmene za záchranu a zároveň ho považuji za talisman pro štěstí."
     "Promiňte, že jsem se ptal... tohle jsem netušil..." omlouval se Perry.
     Pulaská to přijala, ale nic neodpověděla. Atmosféra tu náhle byla nepříjemná.
     Kapitán se rozhodl změnit téma: "Těším se, až se zase vrátím do Anglie. Navštívím Ditu, její rodinu a staré známé z akademie. Pohovoříme o kráse domova a Dita se mě zeptá, kdy už se konečně ožením."
     "Co tentokrát odpovíš?" zeptal se se zájmem Cooper.
     Thomas pohlédl na svého přítele: "Že mám ještě dost času!"
     Ted se na něj podíval jakoby vážně: "Víš, že to nemůžeš říkat stále donekonečna. Jsi v nejlepších letech, každý očekává že už dáš konečně přednost ženám před flotilou!"
     Kapitán se usmál: "To nejde, víš přeci, že mám s flotilou tichou dohodu - já ji věnuji veškerý svůj čas a ona mi za to dává možnost hrát si na kapitána hvězdné lodi. Vždyť o tom přeci sní každý malý kluk!"
     Cooper jen pokýval hlavou. K tomu nebylo co dodávat.
     Valok, který jejich rozhovor sledoval (stejně jako všichni ostatní), přišel s otázkou: "Jak dlouho už se s nadporučíkem znáte, kapitáne?" 
     "Od prvního ročníku akademie," odpověděl pohotově Richmond.
     "Musí to být už docela dost let, ale raději to nepočítáme," doplnil kapitána Ted.  "V důchodu budeme takoví ti dva dědci, co spolu sedí na lavičce v parku a pomlouvají mládež."
     Cooper se otočil k Thomasovi: "Že jo?" 
     "No jasně. A až jeden z nás umře, přijde strašit toho druhého jako duch," potvrdil kapitán. 
     "Tak to já tě budu strašit s tím, že se máš už oženit!" řekl Ted a dal se do smíchu. Postupně se přidali další, dokonce i Jane, která měla v hlavě stále nepříjemné vzpomínky.
     Harper se podíval na T´sal. Ta se tvářila neutrálně, ale jakmile spatřila jeho pohled, musela se usmát. Konečně se nálada všech alespoň na okamžik zlepšila.

     Čas na této planetě Věčnosti ubíhal zvláštním způsobem. Kapitán rozhodl, že se všichni musí povinně prospat, aby měly druhý den energii na další cestování. Pro nocleh si zvolili bývalou budovu vědců federace, ležící kousek od zřícenin se Strážcem. Ještě nedávno tu byli lidé z RENEGATIONU, uvědomil si Valok. Do budovy se vešlo deset lidí, takže důstojníkům TRIASU vyhovovala akorát. Nebyla nijak zvláště zařízená - veškeré vědecké vybavení si vědci brali vždy s sebou zpátky na loď. Kromě místnosti s lůžky tu byla i kuchyňka, kde se právě nacházel Cooper. Prohlížel regály, zda se tu nenajde něco k jídlu či pití. Sláva, řekl si náhle v duchu, alespoň kafe tu nechali.
     "Dá si někdo kafe?" zeptal se směrem k noclehárně.
     Pulaská, která si právě ustýlala postel, odpověděla: "Ani ne, ráda bych usnula a nevím, zda se by se mi to potom kofeinu podařilo!"
     To Harper měl na všechno jiný názor: "S radostí, já bych pro něj snad i vraždil!"  Pak si však všiml překvapeného pohledu doktorky. "Tedy, já to myslel jen obrazně," řekl vulkánce na vysvětlenou. 
     "To já vím," ujistila ho T´Sal, "já jen přemýšlím zda si mám dát taky kafe."  "Aha," nejistě vyšlo z Perryho. A aniž by si ustlal rovnou padl do postele.
     Doktorka se vydala do kuchyňky, a když procházela kolem Valoka, zeptala se i jeho: "Vy si dáte kafe, poručíku?" 
     "Ne, raději ne. Rád bych přes noc nechal svůj chameloidí metabolismus v klidu. Po všech těch proměnách si potřebuji odpočinout," odpověděl inženýr. "To je správné," podotkla T´Sal a konečně vešla do kuchyňky.
     "Pan Valok si kafe nedá, zatímco já stále zvažuji, zda to mám ochutnat," řekla Cooperovi. Ten připravoval hrnky, zatímco na vařiči v konvici se připravovala voda.
     "Jako doktorka byste měla vědět, že vám to neuškodí. Já bych vám doporučil zkusit to! Podívejte kolem, co se stalo s naším světem - neexistuje. V podstatě na ničem nezáleží. Jsme tu jako trosečníci, kteří spoléhají na miliony let starou bránu do minulosti. V podstatě riskujeme už jen tím, že jí procházíme. Takže - proč nezkusit tuto tmavou kapalinu?!"
     "Musím uznat, že máte skvěle argumenty," řekla vulkánka, "nechtěl jste být psychologem?" Cooper se sám pro sebe musel usmát: "No víte, já tuhle metodu většinou používám, když něco vysvětluji mé dceři Ruby. Je jí teprve šest, ale ráda se nechá poučit. Ach, Ruby."  Aby odvedla Tedovu pozornost od vzpomínek, řekla doktorka: "Dobrá ochutnám tu vaši kávu."
     "Děláte správně," pochválil ji nadporučík. "A co kapitán?" zeptala se mimoděk, "ten kávu nepije?" Ted ukázal na hrníček na kraji, v kterém byli jakési lístečky. "Thomas dává přednost čaji, jako správný Angličan." Cooper konečně sňal konvici z vařiče a začal rozlévat vodu do hrnků. T´Sal sledovala, jak se voda zbarvuje do tmava a na hladině se tvoří drobná pěna.
     "Vlastně jsem se vás chtěl na něco zeptat," vzpomněl si náhle Ted. Opřel se zády o linku a nechal nápoje na chvíli vychladnout. "Když mě napadl ten opilý muž v baru, všiml jsem si, že jste na něho použila vulkánský stisk, který normálně člověka pošle do stavu bezvědomí. Ale s ním to nic neudělalo. Jak je to možné?" 
     Doktorka se zahleděla na podlahu: "Jednoduše, vzhledem k tomu, že mě vše učili pouze rodiče, mnoho věcí neumím. Ale ten stisk se určitě jednou naučím," ujistila Coopera.
     Jakmile dostal Harper do rukou svůj hrnek kávy, posadil se na okraj své postele a sledoval ležící Pulaskou. Ta měla postel ihned vedle něj, po pravici. "Komandére?" zeptal se, aby zjistil zda už Jane nespí.
     "Ano?" odpověděla, aniž by otevřela oči.
     "Nechcete se k nikomu vázat, protože se bojíte, že byste mohla ztratit další milovanou osobu, stejně jako rodiče?" zeptal se jí přímo.
     První důstojník otevřel oči: "O čem to mluvíte?"
     "O tom, jak jste odmítla mé pozvaní na rande," připomněl jí. 
     "Ach, tak. Ale to nebylo tím, že bych se k nikomu nechtěla vázat. To já chci. Ale ne k vám," vysvětlila Jane a otočila se na opačnou stranu, aby Perry neviděl, jak se usmívá.
     Richmond popíjel svůj čaj a přitom si všiml, jak klidně Valok spí. Ležel na zádech a ruce měl položené na břiše. Dalo by se říct, že mu kapitán záviděl. On sám trpí mírnou nespavostí. Aby chameloida nijak nevyrušil, raději si přesedl na opačnou stranu postele, čelem  k Cooperovi.  "Vzpomínám si, že na akademii nebyly o nic lepší postele," řekl šeptem.
     Ted přikývl: "Jo, ale na pokoji byly jen samí kluci. To tady..." ukázal Cooper na Pulaskou a T´sal.
     "No... kdyby tam tenkrát byla i děvčata, možná už bych se byl oženil," spekuloval kapitán.
     Ted odmítavě zavrtěl hlavou: "Pochybuji o tom."
     Thomas mu musel dát za pravdu. "Ale stejně jsi mě překvapil, když jsi všem oznámil, že si bereš Sophii. Ty, takový třídní rváč..."
     "Právě proto si mě asi Sophie vzala. Ona potřebovala někoho, kdo ji ochrání a já někoho, ke komu se budu vždy moci vracet z dlouhých cest," vysvětlil Ted.
     Doktorka už nějaký čas usrkávala kávu a nebyla si jista zda jí chutná.
     Přesto pokaždé měla chuť napít se znovu. Přitom si vzpomněla, jak se jí nepovedl ten vulkánský stisk. Kdyby se byla narodila na Vulkánu nebo prošla nějakou vulkánskou školu... Ale nemohla mít rodičům za zlé, že ji počali na vědecké lodi daleko od vulkánských kněží a učitelů.
     Nastal čas, kdy se  všichni shodli, že půjdou spát (kromě Valoka, který už tvrdě spal). Avšak Harper si nemohl odpustit ještě poslední poznámku k Pulaské: "Komandére?"
     "Ano?" odpověděla rozmrzele.
     "Nechám si o vás zdát."
     Ach ne, Perry, řekla si v duchu Jane, je mi vás tak líto. Měl jste pravdu, bojím se navázat s kýmkoli vztah, protože o něj nechci přijít stejně jako o rodiče. Stále žiju minulostí, i když vím, že to není správné.  Od té doby jsem se rozhodla, že ze mě bude silná žena. Trénuju, sportuju, naučila jsem se různé druhy boje i zacházení s klingonskými zbraněmi - snad proto, abych měla pocit, že dokážu kohokoli ochránit, když se mi to nepovedlo u rodičů.
     Teď je ze mě opravdu tvrdá žena, ale naprosto jsem uzavřela své srdce - nechci jej znova zranit. Srdce je nejslabší část bojovníka, pokud mu na někom záleží. Ale jakmile nemá žádnou milovanou osobu, je neporazitelný.
     Jste milý Perry, mnoho mužů před vámi se mě už pokoušelo svést, takže nebuďte smutný, že stejně jako je odmítám i vás. Nejste jediný.


     Kapitola devět 

     Neproniknutelnou atmosférou planety Věčnosti bylo nepatrně vidět vycházející slunce. Právě nastával nový den. Richmond vyšel před budovu  a zjistil, že není první, kdo vstal. Kousek od něj klečela ve svém rouchu doktorka a meditovala. Nechtěl ji rušit, proto se zastavil na prahu budovy a tiše zůstal stát. T´Sal rozjímala sama nad sebou:
     Jak já bych se uplatnila v minulosti? Mé lékařské schopnosti jsou jistě cenné v každé době, ale mohla bych tím způsobit další časovou změnu - co když se mi náhodou podaří zachránit někoho, kdo měl umřít? Je to složité!
     Pokud budeme muset začít žít kdesi v minulosti, rozhodně si vyberu novější dobu, kde nikdo nebude pohlížet na to, že nemám dostatečné vulkánské znalosti. Nesmí to však být  příliš blízké minulosti - hrozilo by setkání s mými rodiči či se mnou samotnou.
     Mají to všichni tak těžké, nebo jenom já ?
     Žít mezi vulkánci nemohu a lidské společnosti se obávám. Vždyť lidé jsou tak... nevypočitatelní. Nakonec je ale největší chyba ve mně!  Sama sobě pořádně nerozumím: ráda bych byla normální vulkánkou, ale to je bez potřebných základů nyní velmi obtížné. Pořád nedokážu ovládat všechny své city a bojím se emocí, které kdykoli mohou vyplout na povrch.
     Zároveň už se nechci před ostatníma "přetvařovat"  - někdy je těžké to v sobě držet. Ostatní (lidé) by mi to jistě prominuli, ale tím, že bych nakonec rezignovala, že bych začala své emoce prožívat, přišlo by vniveč vše, o co jsem od dětství usilovala. Nemohla bych se stát "pravou" vulkánkou.
     Ach, tak složité a logika mi nedokáže pomoci - nebo snad ano?
     Musela bych se zeptat. Ale koho?
     Suraka? Je tu přeci Strážce Věčnosti - jak jednoduché by bylo zaskočit se zeptat do minulosti největšího filozofa v historii Vulkánu.
     Ano, jednoduché. Ale... vždyť kdyby Strážce neexistoval a nebyla by tu taková možnost, zůstalo by řešení tohoto problému zase jen na mě.
     A tak to má být. Musím se k tomu postavit čelem...
     Jakmile poznala, že není sama, otevřela oči a vstala.  "Dobré ráno," řekl kapitán a postavil se vedle ní.
     "Mé myšlenky putovaly vesmírem. Nic se nezměnilo - stále jsme tu sami," oznámila T´Sal.  "Některé problémy se nevyřeší samy, nevyřeší je ani nikdo jiný. Zůstanou jen na nás."
     "S tím souhlasím, ale nejsem si jist jestli to platí i teď."
     "Kapitáne?"
     "Era mi řekla: jestli bylo nutné, aby mě Perry přivedl z minulosti," řekl Richmond mírně ustaraně. "Co tím ale mohla myslet?" Doktorka pohlédla na Strážce Věčnosti.
     "Dá se to vyložit dvěma způsoby: buďto chtěla říct, že bychom to zvládli i bez vás a nebo..." Thomas čekal na dokončení, ale nebyl si jist, zda to chce slyšet.  "...nebo to byla chyba. Podle mě však není nutné se teď trápit těmito otázkami. Ještě stále máme naději, že nám další dvě období pomohou ujasnit naši situaci." "Máte pravdu," odsouhlasil Richmond a nechal slunce dopadat na svou tvář.

     O několik hodin později už byli všichni připraveni na další skok do minulosti. Harper s Valokem podrobně prohlíželi obrázky z nového období, zatímco Pulaská si dala ranní běh.
     "Má naprosto výbornou kondici. Byl by z ní dobrý důstojník bezpečnosti," ohodnotil ji Cooper.
     "Já hlavně doufám, že z ní bude můj dobrý zástupce," řekl kapitán. Jakmile Jane přiběhla zpátky k nim, sestoupili Perry s Valokem z plošiny a přidali se ke skupince.
     "Podle záběrů pořízených ze Strážce jsem usoudil, že se octneme na lodi třídyGalaxy," informoval vědecký důstojník.
     "To ztíží naše pátrání. Na lodi se většina lidí z posádky zná a když tam takto vtrhne šest nových osob, mohl by si toho někdo všimnout," řekl Cooper. Kapitán přikývl: "Ano, bude lepší, když tam půjde jen malý počet z nás. Pane Valoku, vzhledem k vaším schopnostem jste jeden z nejlepších kandidátů."  "Nějak mě to ani nepřekvapuje," připustil inženýr.
     Richmond pohlédl na Perryho: "Vy, pane Harpere, máte nejlepší znalosti z historie a jste vědec. Nakonec je třeba dohlédnout i na bezpečnost. Tede?"
     "Jistě, Thomasi, půjdu," odpověděl šéf ostrahy.
     Ani doktorka či Pulaská proti tomuto výběru neměli námitky a tak o deset minut později proskočili Valok, Harper a Cooper Strážcem Věčnosti.
     Kapitán zatím přistoupil k terminálu na plošině a sledoval veškeré údaje.
     "Teď nezbývá, než čekat," povzdechla si nakonec Jane. "Někdy je to nejrozumnější věc, kterou člověk může udělat," podotkla T´Sal. "Jenže já bych raději nějakým způsobem pomohla nás z toho dostat. Už od mala jsem byla hnacím článkem, jež dokázal všechno zařídit," řekla Pulaská a vydala se k plošině.
     "V kmenu Anovar to možná bylo potřebné, ale tady nesmíte zapomínat, že jste člen posádky. Je nutné důvěřovat schopnostem ostatních," pověděl jí kapitán.

     U.S.S ENTERPRISE - D
     Vesmírná loď Federace

     Jakmile se Harper vzpamatoval, uvědomil si, že se octli v nákladovém prostoru. Chvíli se kolem sebe rozhlížel, ale nikdo kromě nich a skladovacích  kontejnerů tu nebyl.
     "Jste v pořádku?" zeptal se vědeckého důstojníka Cooper.
     "Ano, jen se mi trochu zatočila hlava. Doufám, že tyhle cesty časem na mně nezanechají žádné následky," odpověděl Perry a přešel k jednomu z kontejnerů. Otevřel svrchní víko a nahlédl dovnitř.
     "Co děláš?" zeptal se Valok. Harper vytáhl ven několik kusů uniformy.
     "Lepší bude, abychom co nejlépe zapadli mezi osazenstvo." Ted přijal jednu z uniforem a prohlížel si její podobu této doby: černá souprava byla přes hruď obarvena barvou dané sekce - Cooper si vzal červenou, Valok zlatou a Perry modrou.
     Společně vyšli na chodbu, kde si vědecký důstojník přečetl údaje z nástěnného panelu. " Páni...my jsme na ENTREPRISE - D! To je něco! Ehm.. takže... je rok 2367, hvězdné datum: 43988,2 a jak se zdá, loď míří ke kolonii JURE IV," oznámil ostatním Harper. Pak se na chvíli zarazil a  napjatě pohlédl Tedovi do očí. Ten si také uvědomil souvislosti: "JURE IV?" ujišťoval se nahlas. Valok nechápavě oba pozoroval. "Vám to jméno něco říká?" zeptal se.
     "Ano", ujistil ho Cooper. "Z historie víme, že ENTERPRISE doletěla na kolonii JURE IV, ale město, které se tam původně nacházelo, bylo naprosto vyhlazené. Zničili ho Borgové! Přesněji první krychle, která se do prostoru Federace dostala." Inženýrovi přeběhl mráz po zádech: "Už je mi to jasné. O tom jsem se na akademii učil. Byl to začátek bitvy mezi Borgy a Hvězdnou flotilou, která se odehrála u WOLF 359."
     "Správně," potvrdil Perry.
     "Teď necháme tyhle myšlenky stranou," nakázal Ted.  "Než k té bitvě dojde, my už tu nebudem. Pane Valoku, vy se vydáte do strojovny - pokud by chtěl cizí útočník zničit ENTERPRISE a zabránit jí tak ve vítězství nad Borgy - určitě by si vybral toto místo. Pane Harpere, pokuste se zapadnout do zdejší společnosti a něco vyzvědět. Já projdu jiná důležitá místa."

     Valok procházel chodbou vedoucí ke strojovně a přitom sledoval ostatní kolemjdoucí. Nikdo nepoznal, že nepatří k jejich posádce. Přede dveřmi strojovny se na chvíli zastavil a čekal, až někdo vyjde. Jakmile se tak stalo - zrovna vyšla mladá slečna - vzal na sebe její podobu a ladným krokem vstoupil dovnitř. Tam se zarazil, neboť si musel prohlédnout tehdejší typ warp jádra.
     Jeden z předků, pomyslel si. Dlouho ale na místě nestál, aby nevzbudil pozornost. Přešel k jednomu z panelů a předstíral, že kontroluje údaje. Přitom však nenápadně pozoroval průběh kolem.
     "Tak co, Lomerová, půjdeš dnes do Přední desítky?" zeptal se praporčík za Valokem. Tomu chvíli trvalo, než si uvědomil, že má na sobě ženskou podobu. Takže mluví na mě, přiznal si. Otočil se na praporčíka, aniž by tušil, co to je Přední desítka a odpoveděl: Ještě nevím, zda budu mít čas."
     Praporčík se nenechal jen tak odbýt: "Ale La Forge tě přece uvolnil z práce, nebo si snad dostala nabídku od někoho jiného?" Valok byl náhle v koncích. Co odpovědět ? Chvíli na sebe hleděli, než mladého praporčíka kdosi zavolal. "Ještě si o tom promluvíme," řekl a odběhl stranou. Valok se rozhodl, že nebude riskovat další takový střet a na okamžik se vytratil ven. Když se pak vrátil zpátky do strojovny, měl už na sobě svojí normální podobu.
     Cooper došel na konec jedné chodby a stanul před dveřmi do jakéhosi baru. Jak zjistil, nazývá se Přední desítka. Dlouho neváhal a prošel dveřmi. Uvnitř, před obřími okny s výhledem na vesmír, byly rozmístěny stolky. Ihned vedle vchodu, u zdi, stál barový pult za nímž se procházela zvláštní žena tmavé pleti s širokým oválným kloboukem na hlavě. Tady bych mohl něco zjistit, řekl si v duchu Ted a posadil se k pultu.

     PLANETA VĚČNOSTI

     Na obrazovkách, které vysílaly obrazy ze Strážce, se právě křížilo 23.století s 24.stoletím. Bylo zde možné spatřit kapitána Kirka se Spockem a dalšími členy posádky. Pak se objevil záběr, kdy na svou novou loď nastupuje kapitán Picard. Jinde se pro změnu mihl android jménem Dat. Jak období na obrazovkách ubíhala, měnily se tvary hvězdných lodí i jejich posádky. Díky časové anomálii se spolu setkali kapitáni Kirk a Picard, z nichž první jmenovaný hrdinsky zemřel. Jistý klingon Worf  přestoupil z ENTERPRISE - D na stanici DEEP SPACE NINE, které velel Benjamin Sisko. Historické události nebrali konce a tak se hvězdná loď Voyager ztratila kdesi v Delta kvadrantu.  Po bitvách Federace s  Dominionem umírá Sisko a nakonec se zpátky vrací Voyager, jehož kapitánka se stává admirálem. Svůj umělý život obětuje pro své přátele Dat, ale tím vše nekončí... nebo ano?
     Thomas Richmond společně s Pulaskou a T´Sal tohle na obrazovkách sledovali. Nepříjemné vždy bylo, že záznam končil právě ve chvíli, kdy se TRIAS chystal ke svému prvnímu letu. Během těch záběrů si Thomas neodpustil poznámku: "Jsme svědky toho, jak staré generace odcházejí a nové nastupují. Tak tomu bylo vždy a nikdy to nesmí být jinak." Pak si povzdechl.
     Pulaská se na chvíli zahleděla na kapitána: "Dokud máme k dispozici Strážce, máme i naději. My to dáme do pořádku. A až jednou půjdem do důchodu, také nás nahradí jiní." Richmond pokýval hlavou.
     Od jeho druhého boku se ozvala doktorka: "Možná vám připadá, že teď máte jakožto kapitán zodpovědnost za celé lidstvo. Ale není tomu tak. My všichni, co ještě existujem, neseme díl povinnosti."
     "Obě máte pravdu," řekl a sestoupil z plošiny, aby dále nemusel sledovat záznamy z minulosti. Jane u terminálu zůstala stát, zatímco vulkánka ho následovala. Thomas se zastavil uprostřed zřícenin a pravil: "Tohle kdysi bývalo město. Co myslíte, stálo tu dřív než Strážce? Postavili ho ti, co postavili Strážce? Nebo někdo jiný? Co jej zničilo? Válka, vliv atmosférických podmínek, vliv času nebo vliv Strážce? Tolik otázek a žádná odpověď. Přitom by nám to mohlo pomoci k pochopení naší situace."
     Doktorka s ním souhlasila: "Zajisté. Avšak naše situace je možná ojedinělá. Co když ani tady neexistuje odpověď?"
     Richmond přejel pohledem vše kolem: "Připadám si, jako bychom se nacházeli na pokraji věčnosti."

     ENTERPRISE - D

     Perry Harper neměl ve svém pátrání mnoho úspěchů, i když navštívil mnohá místa: nahlédl do ošetřovny, hangáru a neopomenul ani simulátory. Nic mu však nepomohlo. Vše pracuje jak má, pomyslel si. Nikde nebyl ani náznak o opaku. Jeho krokům se do cesty postavila Přední desítka, zdálo se, že je to společenská místnost, tak vkročil dovnitř.
     U pultu nalezl Coopera, posadil se vedle něho a řekl mu o svých neúspěších. Ted mu na oplátku představil ženu za barem v obrovském klobouku: "To je Guinan. Je z rasy El-Auriánů. Empatiků." Žena tmavé pleti se na Perryho usmála svým hřejivým úsměvem.
     Jak o několik minut později pochopil, Guinan, díky svým empatickým schopnostem poznala, že jsou na lodi lidé z budoucnosti a slíbila, že vše zachová v tajnosti. Cooper jí už vysvětlil jejich situaci a důvod proč jsou zde. Ona se jim nyní pokoušela poradit: "Nevzdávejte se ve svém snažení. Ta Era, o které jste mluvili, je velmi důležitou postavou. Nenechte se od ní zmást. Nezapomínejte, že ona byla hlavním impulsem, který vás přiměl k cestování v čase."
     "To ale přeci neznamená, že to vše způsobila," namítl Harper.
     Guinan se znovu usmála, jakoby jí pobavila jeho naivita. "Povězte," oslovila ho, "kdybyste ji na těch záběrech neviděli, napadlo by vás jít do minulosti?"
     Perry musel uznat, že na tom něco bude. V hlavě se mu začaly promítat všechny možnosti: co kdybychom ji vážně neviděli na těch záběrech? Co jiného jsme si mohli počít? Třeba bychom hledali řešení naší situace někde jinde ...
     Harper pohlédl na Coopera. Ten nad tím také nejspíše přemýšlel. Než však stačili cokoli říct, Guinan se od nich odtrhla a řekla: "Omluvte mě, mám ještě jiné povinnosti." Ted jí ještě stačil poděkovat za rady a pak se vytratila.
     Ve strojovně zatím Valok stále pozoroval volný průběh osazenstva, když náhle zpozoroval známou tvář. Tvář, kterou viděl jako první na obrazovkách u Strážce Věčnosti. Era. Procházela se na opačné straně, kolem Warp jádra. Využil toho, že ona jej ještě nezpozorovala a vydal se za ní.
     Era si prohlížela jádro a na její tváři se odrážela modrá barva z něj vycházející. Trochu posměšně se nad tímto výtvorem lidí ušklíbla, aniž by si všímala okolí. Jakmile se k jejím zádům přiblížil Valok, probrala se z myšlenek a zpozorněla. "Koněčně se setkávám s chameloidem, který se rozhodl pro službu ve Hvězdné flotile," řekla a ani se k němu neotočila.
     "Vy mě znáte?" zeptal se inženýr.
     "Jistě. Celou vaši skupinu z TRIASU znám. Avšak vy mi připadáte nejzajímavější," odpověděla. Lehce se natočila čelem k němu. Jejich oči se střetly.
     Valok se však jejího pohledu nezalekl: "Proč si s námi pořád jen hrajete?" 
     Era předvedla překvapený výraz: "Tak vám se zdá, že si s vámi hraju? Jakpak vás to mohlo napadnout, poručíku?" řekla žertovně.
     "Celý váš přístup k naší situaci je... lehkovážný. Buďto vás náš osud vůbec nezajímá, nebo se dá naopak lehce napravit a vy toho využíváte, abyste se mohla pobavit. Hrajete si s námi jako kočka s myší. Máte nad námi navrch a to se vám zamlouvá. Není to snad pravda?"
     Era se náhle zatvářila, jakoby jí Valokův projev urazil. "Mýlíte se! Nikdy bych nevyužila neštěstí jiných jen pro své pobavení!"
     "Tak  proč už nám konečně nepomůžete? Brání vám v tom něco?"
     "Ano, brání. Teprve až rozřešíte celou záhadu, dozvíte se i důvod, proč mám takovýto postoj k celé situaci. Vážně vám nemohu pomoci, sami vše musíte odhalit," pravila Era. "Kdybych vás vedla za ruku až do konce, ztratilo by to význam."
     Valok si povzdychl. Pak ještě jednou na Eru promluvil: "Povězte, jsme alespoň na dobré stopě? Povede se nám to rozřešit?" 
     Era mírně zaklonila hlavu k zemi. "Jak čas dál plyne, přicházíte na nové a nové poznatky. Stačí si je všechny utřídit a dát dohromady. Věřím, že nakonec se vám to povede."
     Po těchto slovech se Era vydala k východu, ale inženýr ji nenásledoval.
     Věděl, že to nemá smysl. Jakmile se za ní zavřeli dveře, Valok se otočil k Warp jádru, aby ještě mohl naposledy spatřit tento kus historie. Na TRIASU na něj čeká strojovna s moderním dvojitým jádrem. Ale podaří se mu někdy dostat se tam?


     Kapitola deset

     Planeta Věčnosti

     Jeden z terminálů na plošině začal houkat. Pulaská, která stála nejblíže, se ihned podívala na údaje. "Senzory zaznamenávají v blízkosti planety neznámou loď," četla z displeje. Richmond se na ní překvapaně podíval. "Takže něco přeci jen stále existuje. Ale jak je to možné? Vždyť zmizely i hvězdy!!" Kapitán vstoupil na plošinu a zadíval se na údaje. 
     "Je mohutná, má velký zbraňový potenciál a blíží se k orbitě," hlásila mu Jane.  Na displeji bylo možné vidět, jak se ke kruhu, znázorňující planetu, přibližuje ohromný obdélník.
     "Kapitáne, pokud jejich senzory zaznamenaly Strážce Věčnosti a budou si ho chtít prohlédnout, nemáme jim v tom jak zabránit!" řekla T´Sal. A měla
     pravdu. Žádná loď federace tu nehlídala a oni sami toho moc nezmůžou. Mohli udělat jen jediné. 
     "Spustíme znovu kolem Strážce ochranný štít," řekl Thomas a také tak udělal. Potom zašifroval odblokování štítu.
     "A co Harper, Cooper a Valok?" zeptala se Jane.
     Kapitán se na ní zpříma podíval: "Teď je nejdůležitější, aby nikdo nepronikl dovnitř!" Doktorka po jeho boku s ním souhlasila,což dala najevo přikývnutím. Pulaská to vzala na vědomí a pohlédla kamsi vzhůru, jakoby čekala, že onu loď uvidí. "Potřebovali bychom phasery!" postěžovala si nakonec.

     Enterprise - D

     Cooper s Harperem  se vydali ke strojovně. Dohodli se, že naleznou Valoka a zeptají se ho, zda něco nezjistil. Šli jednou z dlouhých chodeb a jak míjeli posádku, Perry se rozhovořil: "Bitva u Wolf  359, co vše si o ni pamatujete?"
     Ted zmírnil krok. Pak pomalu začal odpovídat: "Při střetnutí ENTERPRISE - D  s borgskou krychlí byl zajat kapitán Picard. Borgové ho asimilovali, čímž  z něj vytvořili borga zvaného Locutus. Byl  mluvčím společenstva a měl za úkol tlumočit rozhovory mezi borgy a Federací. Při následné bitvě u Wolf 359 došlo k zničení  třiceti devíti lodí Hvězdné flotily. Po tomto  masakru se krychle znovu střetla s ENTERPRISE,  jejíž posádce se podařilo osvobodit kapitána a krychli zničit..."
     Cooper domluvil, zatímco Harper se zastavil. "Správně. Znáte to moc dobře. Bylo to něco úděsného a můj děda se toho zúčastnil. Mnohokráte jsem od něj slýchával historky, které se kolem toho točily, ale nikdy jsem netušil, že se octnu v minulosti právě v té době." Perry se na chvíli odmlčel. Pak se dal znova do chůze. "Dokážete si to představit: jediná krychle dokázala zničit třicet devět lodí. Muselo to být strašné... vlastně teprve bude. Nic z toho se ještě nestalo!" uvědomil si Perry. "Mohli bychom tomu možná i zabránit... informovat flotilu, aby se lépe připravila..."
     "Poručíku, vy víte, že to nejde. Sám jste historik, tak to musíte nejlépe chápat," řekl prudce Cooper. "Nesmíme měnit minulost!"  Harperovo nadšení vyprchalo. Došli k výtahu a v tichosti nastoupili.
     "Když nesmíme měnit minulost," promluvil náhle Perry, "tak co tu vlastně děláme?"
     Ano, co tu děláme? řekl si Ted. Měl bych být se Sophií a Ruby. Jsem už tak starý, nebo se mi po nich vážně moc stíská? Já - největší třídní rváč se strachuji o manželku a dítě. Ano, už je tomu tak! Změkl jsem.
     Nebo... možná, že nalézám konečně své pravé já. Jsem manžel a otec - je třeba se s tím plně ztotožnit! Nejsem rozpustilý mladík jako Harper a nemám ani onu svobodu, kterou si ještě dopřává Thomas.
     Nejsou snad dobrodružství jen pro ty svobodné lidi, kteří po něčem ještě touží? Pro lidi, kteří hledají náplň svých snů? Vždyť já jsem už všeho dosáhl - tam kdesi v neexistenci mám svou rodinu. Správně bych tam měl být s nimi.
     Pro Toma to bude těžké, ale TRIAS je mé poslední působiště - pokud se na něj dostanem -  po něm už odejdu od Hvězdné flotily. Přenechám místo těm, kteří ještě hledají své sny...

     Planeta Věčnosti

     Během posledních minut zakotvila neznámá loď na orbitě, z čehož byly všichni nervózní. Čekali, co se bude dít dál.
     "Střážce je málo chráněn," podotkla Pulaská, "štít ho dlouho neochrání a my těžko někoho zastavíme. Řekla bych, že je to nespravedlivé. Za celá léta, co Federace planetu hlídala, se sem nikdo nepřiblížil. A teď, když je Strážce bezbraný..." 
     Doktorka se k ní přidala: "Zdá se to být až moc velká náhoda, že? Jediná loď,  o které víme, že stále existuje, i když zbytek vesmíru zmizel, se vydala na obhlídku nejmocnějšího artefaktu ... je to až podezřelé, řekl by normální člověk."
     Richmond si vše začal dávat dohromady: "Myslíte, že ať už je na té lodi kdokoli, dokázal zničit běh celého vesmíru jen proto, aby se dostal ke Strážci Věčnosti?" 
     Vulkánka povytáhla levé obočí: "I to je možnost, s kterou musíme počítat!"  Thomas nevěřícně zavrtěl hlavou . Hrozná představa.
     "Pokud je to pravda a dokázali tohle všechno... nemyslím si, že budou mít dobré úmysly. Takhle to totiž vypadá, že se Strážce chtějí zmocnit jen pro své účely," podotkl. "Ta představa, co vše by mohli v minulosti způsobit..." dodal ještě a pohlédl ke Strážci.
     Vulkánka sledovala jeho pohled a také se tím směrem podívala. "Je to hrozná představa," doplnila ho.
     O několik vteřin později se Pulaská odtrhla od terminálu a zvolala: "Ta loď odplouvá!" Kapitán k ní ihned přistoupil a nahlédl do údajů. Z nich vyčetl, že neznámá loď právě přešla na Warp rychlost a zmizela kamsi z dosahu senzorů. Zvláštní, pomyslel si Thomas. Všechny ty spekulace byly nejspíše zbytečné...
     "Kapitáne!" zavolala  náhle T´Sal. Richmond se ohlédl a zpozoroval, že ze Strážce vycházejí tři osoby: Harper, Cooper i Valok. Avšak nemohli dojít až k němu, neboť jim překážela neviditelná stěna ochranného štítu. Thomas ihned zareagoval a štít vypnul. Nyní se zdála být hrozba zažehnána...

     "Takže Era vám řekla, že jsme na dobré cestě, jen musíme dát všechny poznatky dohromady?" ujasňoval si kapitán, co mu právě řekl Valok.
     "Ale my přece ještě nemáme všechny poznatky!" ozval se Harper a pokračoval: "Nejdříve musíme navštívit i to poslední období."
     "Ano," přidal se Cooper. "Guinan nám připomněla, že to Era nás přiměla k tomu, abychom cestovali do minulosti. To poslední období také musíme navštívit - může být rozhodující."
     Richmond se díval na všechny své důstojníky. Byl si jist, že odvádějí dobrou práci. Doktorka si stoupla vedle něho a poradila mu: "Až tam budem, spojíme všechny své zážitky z předešlých událostí. Jsem si jista, že tak to má Era v plánu. Určitě tam na nás už čeká..."
     "Ano," vložila se do debaty i Jane, "je vždy před námi a sleduje nás."
     "Tak dobrá," rozhodl se Richmond . "Pane Harpere, zjistěte mi vše co dokážete o té době. Pane Valoku, připravte vše na další průchod Strážcem...
     Tentokráte půjdem všichni a dokud neodhalíme pravdu, nebudeme se vracet!"
     řekl pevně kapitán a ve tvářích ostatních viděl souhlas.

     O několik okamžiků později stáli všichni před Strážcem, připraveni skočit.
     "Ocitneme se na stanici Federace, v nedávné době, řekl bych tak dvacet až třicet let zpátky..." informoval Perry. T´Sal se otočila směrem k ostatním:
     "Je možné, že se setkáme s někým známým - s příbuznými, rodiči a nebo sami se sebou v mladší verzi. V tom případě je nutné dotyčné ignorovat, ať už k nim máte jakýkoli vztah."
     "Rozumíme, doktorko," řekl kapitán a kývnutím hlavy dal pokyn Valokovi. Ten spustil počítač, jenž vyhledával jejich příští období. Jakmile nadešel čas, jeden po druhém do Strážce vstoupili...

     Kapitola jedenáct

     Deep Space Nine
     Stanice Federace

     Thomas se pomalu vzpamatovával z průchodu časem, když si uvědomil, že se nachází na poměrně známém místě.  On a ostatní stáli uprostřed staniční promenády, avšak nikdo si jejich příchodu nevšiml. Pouze jeden Fereng, který k nim stál nejblíže, je začal zvát do své putyky - museli odmítnout. Chvíli tak stáli, než kapitán konečně vyrazil směrem k opuštěnému koutu.
     "Tady už jsem párkrát byl," informoval Harper. Po té se obrátil k Valokovi: "Mají tu bezpečnostního důstojníka, který je měňavec. Umí na sebe vzít jakoukoli podobu - třeba i židle." Inženýr si to v duchu představil.
     "Slyšel jsem o něm, ale řekl bych, že ne vždy je taková schopnost dobrá - představte si, že by se na něho někdo posadil," řekl Valok.
     Richmond jejich povídání přerušil: "To je pěkné, pánové, ale teď se pustíme do práce. V každé době, jsme byli svědky důležité události: konference k založení Federace, start lodi ENTERPRISE na misi vedoucí k uzavření Khitomerské smlouvy a okamžik před bitvou u Wolf 359. Jsem si jistý, že i zde nalezneme podobnou událost. Proto se tu nejdříve všichni porozhlédneme a sraz bude na vyhlídkové palubě."

     Každý tedy prošel kus stanice, přičemž se snažili vypátrat co nejvíce detailů. T´Sal se dozvěděla, že má v této době Federace ještě strach z invaze z Dominionu, Harper zkontroloval Hvězdné datum ukazující 48312,1 a Pulaská obhlédla podnik ferenga, který se jmenoval Quark. Dohromady si tak utvořili obraz o tomto místě a vydali se na vyhlídkovou palubu. Tam už nějakou dobu povídali kapitán s Cooperem.
     "Přemýšlel jsi už o tom, co uděláš, když se nám to nepodaří?" zeptal se Thomas.
     Ted smutně potřásl hlavou. "Chvíli jsem zvažoval ten Perryho nápad usadit se v minulosti a tam začít znovu žít," odpověděl.
     "Ano,  na to jsem už také pomyslel. Zapomenout na všechny lidi, které jsme znali, učit se starým zvykům... Přitom se ale vyhýbat  událostem, které známe, abychom ještě více nenarušili běh času..."
     "Proboha, to je děsná představa - chtít zapomenout na Sophii a Ruby. Předstírat, že jsme někdo jiný, že nepocházíme z konce 24. století. Přizpůsobovat se novým lidem a technice, která nic nedovede," uvažoval o tom Cooper. Zadíval se skrze okna vyhlídky a jeho mysl začala plout kamsi k Červí díře, dominantě tohoto sektoru. "Máme jinou možnost?" zeptal se nakonec.
     "Donekonečna procházet těmito obdobími," odpověděl vážně Thomas.
     "Beru tedy tu druhou možnost - znamená naději."
     "Věděl jsem, že se tak rozhodneš. I já v tom budu pokračovat, dokavaď mě mé fyzické a duševní síly neopustí."
     Dveře na turbovýtahu se otevřely a na vyhlídkovou palubu vstoupili Perry s Pulaskou a doktorkou. Než stačili dojít ke kapitánovi, Ted poznamenal: "Věřím, že i oni nás podpoří." Avšak Richmond zapochyboval: "Jsou tak mladí, mají ještě dost života před sebou a málo zkušeností." Šéf bezpečnosti se překvapeně zadíval na Thomase: "Chceš tím říct, že my dva už patříme do starého železa? Teprve jsi dostal své první velení a už se považuješ za zkušeného mazáka, co?" Kapitán se tomu jen zasmál.

     Valok strávil poslední hodinu průchodem po kotvících palubách. A nalezl zde něco velmi důležitého. Proto nyní pospíchal za kapitánem a ani pořádně nesledoval lidi, které míjel. Když omylem vrazil do jednoho Cardasiana, málem ho dotyčný roztrhl vejpůl. Naštěstí však byl poblíž muž, o kterém Perry mluvil: konstábl Odo. Měňavec se přísně podíval na oba dva a vyčkal, až se v klidu rozejdou.
     Valok znovu přidal do kroku, ale tentokráte raději dával pozor na kolemjdoucí. Škoda, že neměl čas si s měňavcem popovídat. Bylo by zvláštní porovnat své zkušenosti. Nakonec došel k turbovýtahu, jež ho dopravil za ostatními a on si mohl v klidu oddechnout. Teď ještě musí říct kapitánovi, co objevil.
     "VOYAGER?" zeptal se Richmond, aby se ujistil zda dobře slyší. Inženýr přikývl: "Kotví na opačné straně stanice."
     Harper ihned spojil své historické znalosti: "Čeká tu na vyplutí. Má za úkol najít Maquistickou loď, avšak dojde k přesunu a VOYAGER se ocitne v kvadrantu delta. To je další historická událost, důležitá pro dějiny Federace."
     Kapitán s tím souhlasil: "Ano, máte pravdu. Pane Valoku, doveďte nás k místu, kde kotví."
     "Zajisté, kapitáne," odpověděl inženýr.

     VOYAGER si v klidu kotvil u jedné z přístavních ramp a netušil, co ho čeká. To lidé, kteří jej právě teď pozorovali, to věděli přesně. Pulaská stojící nejblíže u okna náhle pohlédla na kapitána: "Možná se tam zase nachází Era a čeká, zda jí už konečně přinesem odpověď. Je asi nejvyšší čas zopakovat si všechno, co jsme doteď zjistili."  Thomas dal čas ostatním, aby si každý vybavil, co za poslední dva dny prožil.
     Jako první začal Cooper: "Jak už bylo jednou řečeno, každé období dávalo příležitost pro změnu historie. Avšak ani jednou jsme nezaregistrovali, že by se o to někdo pokusil."
     "To je pravda," přidal se Perry, "pokaždé byla poblíž Era, ale ta nic neprovedla."
     "Důležitější však je, že jsme pokaždé byli poblíž my!" přidala se T´Sal do debaty.
     "Ale my se přece těm událostem vyhli. Ani jednu jsme nepřekazili - například bitvu u Wolf 359," protestovala Pulaská.
     "Ano, důležitější události jsme nepřekazili, ale mohlo dojít i k něčemu méně závažnému, co změnilo historii," nedala se doktorka.
     Kapitán si ihned na něco vzpomněl: "Jako ten fotograf, co vás, Jane, chtěl vyfotit v prvním období."
     Vulkánka přikývla: "To jsem měla na mysli - i fotka může leccos změnit. Hlavně, když je na ní žena z 24. století."
     Cooper si také vybavil jeden incident: "V druhém období jsme s doktorkou způsobili rvačku v jedné hospodě. Naštěstí jsme odtamtud rychle utekli, takže jsme se ani nestřetli s ostrahou." Kapitán všem pozorně poslouchal a v duchu si vše spojoval jako puzzle.
     "Co třetí období?" zeptala se Pulaská.
     "Mluvili jsme s jistou barmankou Guinan," řekl Harper, "ale ta by nikdy naši návštěvu neprozradila. Sama znala následky." 
     "Ne, to já jsem se asi omylem připletl k nesprávnému incidentu," přiznal se Valok. A dále pokračoval: "Ve strojovně ENTERPRISE jsem na sebe vzal podobu jedné ženy z posádky a jistý muž mě zval na rande."
     "A přijal jsi nabídku?" zeptal se ze srandy Perry.
     "To všechno," promluvil náhle kapitán, "by znamenalo, že i zde nás ještě čeká malý incident, kterým můžeme změnit budoucnost. Po celou dobu jsme se zaměřovali jen na ty důležité události a přitom jsme zapomněli, že i málo může způsobit hodně." Sotva Richmond domluvil, zpozoroval, jak se k jednomu z oken přibližuje malá dívka. Dívka, kterou znal. Ihned k ní vykročil a než ho kdokoli stačil zastavit, začal si s dívkou povídat.
     "Kapitánova sestra," vysvětlil ostatním Cooper. Potom vykročil směrem k Thomasovi.
     "Tohle je ten další incident," řekla doktorka.
     Ted chvíli stál vedle kapitána a sledoval, jak si povídá se sestrou, pak Richmonda od dívky odtáhl. Oba se zase připojili ke skupině.
     "O čem jste si povídali?" zeptala se Pulaská.
     "Dita pozoruje VOYAGER a sní o tom, že sama jednou bude kapitánkou. Ach, to už je tak dávno..." povzdychl si kapitán.
     Perry si odkašlal: "Takže to nakonec my jsme svou neopatrností způsobili zničení budoucnosti? Jedná se snad o takový paradox?"
     "Asi ano, Perry," přikývl Valok, "všechny ty malé incidenty - fotka, na které mohla být Jane, nebo teď kapitánova sestra - to způsobilo změny v běhu času . Jedná se o paradox, kdy jsme chtěli svět zachránit před neexistencí, kterou jsme tímto snažením způsobili."
     Cooper si protřepal hlavu: "To na mě zní až moc složitě. Jak jsme to mohli způsobit? Vždyť kdyby se to nestalo, tak bychom neměli důvod cestovat v čase a tím pádem bychom to způsobit nemohli!"
     "V tom je právě ten paradox," řekl Valok.
     "Era říkala, že nemáme zjišťovat, kdo to způsobil. Máme zjistit z jakého důvodu se to všechno stalo..." zamyslela se Jane.   "Důvodu?" opakoval kapitán. "Mně říkala, že to má být pro nás ponaučení."
     "To sedí," řekl Perry, "poučili jsme se o cestování v čase. Zjistili jsme, jak jednoduché je změnit budoucnost, i když jsme se snažili právě něčemu takovému zabránit."
     "Takže to všechno byl nakonec jen takový test ?" zeptal se nevěřícně
     Cooper. Přešlápl z jedné nohy na druhou a byl celý vzteklý, že se nechali takhle napálit.
     "Ano, test od Ery. Proto nám nemohla říct pravdu," souhlasil Valok. "Byla jako naše učitelka. Dala nám impuls tím, že se objevila na monitorech ze Strážce Věčnosti a čekala, zda za ní půjdem."
     "Řekl bych, že záhada je už plně vyřešena," řekl kapitán. "Je na čase, aby se Era objevila!" Sotva to dořekl, prostor stanice se kolem nich rozplynul.
     V záblesku světla byli přesunuti na úplně jiné místo. Místo cizí, neznámé, nacházející se mimo čas a možná i vesmír...

     Neznámo kde...

     Jakmile pominul ohromný záblesk světla, bylo možno spatřit místo, na kterém se všichni ocitli. Vypadalo to, jakoby stáli na ohromné šachovnici. A oni byly figurky. Kromě nich a šachovnice tu nic nebylo. Jen hvězdy. Všude kolem. Richmond si uvědomil, že ona šachovnice, na které stojí, je deska plující vesmírem.
     "Coje toza místo?"  "Kde to jsme?" - takové otázky chvíli zněli rozlehlým vesmírem. Poté se odněkud z neznáma objevilo obří křeslo a pomalu začalo klesat na šachovou desku. Kapitán i ostatní poznali, že v křesle sedí Era. Na sobě měla soudcovský oblek a tvářila se přísně.
     "Ticho, prosím!" řekla vážně Era. "Konečně jste pochopili důvod mého testu. Je nebezpečné cestovat v čase a Strážce Věčnosti tuto možnost přímo nabízí. Proto Q Kontinuum rozhodlo, že Strážce bude zničen!"
     Takže Q Kontinuum, teď už to vše dává smysl, řekl si v duchu Thomas.
     Každý člen akademie zná tyto bytosti, které se považují za všemocné. Dali si za úkol dohlížet na běh vesmíru a čas od času se objeví, aby provedli test a zároveň demonstrovali své schopnosti... Jsou to možná nejvlivnější tvorové ve vesmíru a určitě jedni z nejstarších. Mohou si v podstatě dělat cokoli - cestovat časem tam a zpět, zastavit čas, rozpoutat války a naopak je i zastavit, stvořit nový svět a zároveň ho nechat i zaniknout. Díky svým schopnostem a vědomostem o tajích vesmíru jsou jako bohové, ale sami se považují za soudce.
     "Zničen?" zhrozil se Harper. "Takový cenný artefakt..."
     "Sami jste přece poznali, jak může být nebezpečný. Kdokoli ho může využít a vaše Federace není všemocná, aby dokázala každý nápor odrazit a spolehlivě Strážce ochránit. Schválně jsem vám tam poslala tu cizí loď, když jste byli bezbranní. Mělo vás to dostatečně vystrašit," řekla Era.
     Pulaská si samozřejmě na onu loď vzpomněla. Stačilo tak málo a Strážce by se zmocnil někdo jiný...
     "Nechci po vás, abyste s rozhodnutím Kontinua souhlasili. Pouze vám vysvětluji důvody, proč jsme se k tomuto kroku rozhodli."
     "Ale proč právě teď?" zeptal se Ery kapitán, "Hrozí snad Federaci nějaké nebezpečí?"
     Era se pouze neznatelně usmála a křeslo začalo levitovat. Vracelo se zpátky stejnou cestou jakou přiletělo. Než úplně zmizelo, ozval se hlas soudkyně: "Byli jste poučeni. Test skončil!"


     Kapitola dvanáct

     U.S.S TRIAS
     Vesmírná loď Federace

     Richmond stál u zdi ve své pracovně a rovnal obraz. Obraz, na kterém byla namalovaná planeta Země. Když se zdálo, že je rovně, musel si Thomas spokojeně povzdychnout. Konečně byl na své lodi. Na lodi, které velel. Zatím ještě byl  TRIAS v doku, ale za moment bude mít možnost předvést své schopnosti. Jakmile se ode dveří ozval zvonek, nechal být obraz obrazem a otočil se směrem k příchozímu.
     "Neruším ?" zeptal se Ted. Pomalu vkročil dovnitř a prohlížel si vybavení.
     "Ne, jistě že ne. Co říkáš na mou pracovnu?"
     "Thomasi, víš přece, že nemám estetické cítění. Takže můj názor ber jen okrajově - vypadá to jako by tu zuřil barvoslepý šílenec! Například ten obraz támhle," Cooper ukázal na obrázek Země, "to je jak od dítěte z mateřské školky."
     "To jsem maloval já," řekl uraženě Thomas. "To jsi sem přišel jen proto, abys mě urážel?"
     "Ne, to byl jen vtip. Přišel jsem se tě zeptat, zda si nechceš promluvit o tom, co se stalo - o tvém prvním velení, o tom, že se Kontinuum rozhodlo zničit Strážce. Možná si budeš chtít pohovořit o svém důstojnickém sboru?"
     Richmond se na Teda přestal zlobit a nabídl mu židli. "Právě kvůli tomu jsem tě chtěl mít na své lodi," řekl Thomas. Já vím, pomyslel si Cooper, ale zatím Tomovi nechtěl říct o tom, že se chystá u flotily skončit. Na to je ještě času dost...
     Pak se oba zabrali do diskuse na daná témata, avšak nezůstalo jen u toho. Jak hodiny plynuli došlo i na téma jejich budoucnosti - jak budou vypadat jejich další cesty? Kam se až společně dostanou? Překonají někdy hranice, která před nimi Kirk, Picard, Sisko či Janewayová nepřekonali?

     Valok už byl konečně naprosto spokojený. Stál uprostřed strojovny. Naproti němu bylo první dvojité warp jádro, kolem spousta podřízených a za ním... Cítil, že ty čtyři gondoly nadsvětelných motorů dokáží zázraky. Měl teď naprostou vládu nad pohonem a energií, skoro by řekl, že i nad celou lodí.
     Sám sebe přirovnal ke králi a jako král se usmíval. "Pohněte sebou, lidičky!
     Musíme být včas připraveni, až přijde povel shora!" Valok se vžíval do své role a když přikročil k jednomu z mladých inženýru, položil mu otcovsky dlaň na rameno: "Tak, hochu, musíme všem ukázat, co tenhle koráb dokáže!"
     Mladík na něj pohlédl s úsměvem: "Vy si teď hrajete na legendárního Scottyho, že? Slyšel jsem, že umíte napodobit kohokoli!"
     Valoka mírně rozčílilo, že ho inženýr nebere vážně, ale bude si na to muset (se svou reputací) asi zvykat:
     Ano, jistě. Mé metamorfní schopnosti!! Existuje ještě něco jiného, co by na mě ostatní zajímalo? Každý chce jen vidět jak se umím proměnit v jiné, ale co moje osobnost? Ta snad nikoho nezajímá? No... teď možná některým lidem křivdím.
     Na akademii mě uznávali pro mé studentské úspěchy a Perry je vážně dobrý kamarád. Ale jinak, když někdo slyší o tom, že jsem chameloid, hned ho zajímá to jediné... Chápu, že má schopnost je někdy užitečná, ale nechci z toho dělat show.
     Proto jsem se přece dal k flotile. Chtěl jsem něco dokázat, odlišit se od ostatních - dát všem najevo, že nejsem jen obyčejný chameloid! Ale kdo všechno to pochopil? Učitelé a instruktoři? - Možná. Rozhodně ne mí spolužáci a někteří z pozdějších spolupracovníků. Čeká mě to samé i nadále?
     Jenom pořád: "He,j Valoku, ukaž jak se umíš proměnit! Předveď Chaplina!"
     Ne, teď už to bude jiné! Jsem šéfinženýr - vyšší důstojník - to už přece něco znamená. Ostatní to budou muset vzít na vědomí.

     T´Sal rovnala nástroje v ošetřovně, když tam vstoupil Harper. "Přišel jsem zkontrolovat, zda všechna zařízení fungují tak, jak mají."
     "A nemá to na starosti poručík Valok?" zeptala se doktorka.
     "Phh... ten má spoustu práce. Určitě se zrovna naparuje ve strojovně. Snad vám já nebudu vadit?"
     "Samozřejmě, že ne. Udělejte co musíte a můžete zase jít."
     "Jak laskavé. Poděkování by příště stačilo," řekl Perry a kleknul si k lůžku. Otevřel spodní část a začal s diagnostikou zařízení.
     "Omlouvám se. Neumím ještě správně s lidmi jednat," vyhrkla doktorka.
     "To je dobré. Však už vás znám. Je to stejně neuvěřitelné, jak jsme se dokázali všichni za tak krátký čas sblížit," uvažoval Perry.
     "To je tím, že jsme byli stále spolu, osamoceni ve vesmíru. To lidi, popřípadě mimozemšťany, sblíží."
     "To je pravda. Už jsem vám říkal, že jsem taky mimozemšťan? Je to způsobeno tím, že jsem se narodil jinde než..."

     Richmond s Cooperem vstoupili na můstek. V kapitánském křesle seděla Pulaská. Když k ní kapitán přistoupil,vstala a podala hlášení: "Dostali jsme nový úkol. Jedná se o dovoz zásob z Qurtoru na Bedan III."
     "Dobrá," řekl kapitán Pulaské. Ještě si ale nedokázal zvyknout na to, že už Jane nosí uniformu namísto té sportovní soupravy. Nechal to však být, jednou mu to vše bude připadat jako dávný sen. Sen o Strážci. Sen, ve kterém se všichni poznali a společně zachránili vesmír. I když to ve skutečnosti bylo trochu jinak...
     Pohodlně se usadil do kapitánského křesla, Jane vedle něj. "Jdeme na to, lidičky. Dostali jsme povoleni k odletu?"
     "Ano," potvrdil od svého stanoviště Ted.
     "Strojovna hlásí, že je připravená," oznámila Pulaská. Kapitán se spokojeně usmál.
     "Kormidlo, směr planeta Qurtor. Vpřed!"
     "Jasně, šéfe," ozvalo se od kormidla. Richmond pohlédl tím směrem. Na místě pilota seděla Era v uniformě Hvězdné flotily. Významně na překvapeného kapitána mrkla a řekla: "Vaše dobrodružství teprve začíná!"

     Sotva TRIAS vyplul z doku a dostal se na volné místo, protáhl se v efektu nadsvětelné rychlosti a zmizel kdesi v dáli, mezi hvězdami...

     K O N E C


CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries

Zavřít X