lcars
logo

Tajemství Federace, Poutník


Autor: Dr. Jackson
Email: Dr.Jackson@seznam.cz
Archivováno dne: 25. 01. 2005
Stav povídky: dokončená
Přístupnost: 17+
Varování: Neberte to moc vážně.
   
Seriál: nazařaditelné
Období: 29. století
Hlavní postava(y): Je jich hodně, nevešly by se sem všechny.
Kategorie: alternativní vesmír, napětí, přátelství
Pokračování: Bude 3. díl. Jde vlastně o dvě knihy. (volné pokračování, není nutné předem číst tuto povídku)
Spoiler:
Stručný obsah:
Děj se odehrává v 29. století, je to sice ST, ale úplně jiný. Byla by tu možná jistá podobnost s Hvězdnou bránou, ale zdání klame. USS Horatio Nelson se vydává pátrat po sondě a setká se s cizí civilizací, která ohrožuje Federaci.
Poznámka autora: "Tento příběh je fikce. Jména, postavy, místa a události jsou buď produktem fantazie nebo je jich užit smyšleným způsobem. Jakákoli podobnost se skutečnými událostmi, místy nebo osobami, ať živými či mrtvými je čistě náhodná." (Výjimka u jednoho místa - v současnosti existuje. Kdo zná SG a přečte si můj ST, bude vědět, o čem je řeč.)
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


Tajemství Federace, Poutník

Dr. Jackson


USS HORATIO NELSON NCC 2910

Lieutenant Colonel Dr. William Omar Bradley
(podplukovník)
Služební číslo: ITT 782331
Datum narození: 2. 4. 2906
Místo: Seattle, stát Washington, USA
Poslední adresa: 34. Street 3210, Washington D. C. stát Virginia
Rodinný stav: svobodný
Výška: 190 cm
Váha: 85 kg
Barva vlasu: hnědá
Barva očí: hnědá
2924 - 2929: Akademie Hvězdné flotily (specializace - právo a diplomacie Spojené federace planet)
2929 – 2934: Akademie HF - obranné systémy a systémy včasného varování, mimo federační technologie)
2934 - 2939: přijat na prokuraturu Hvězdné flotily ve Falls Church, stát Virginia, USA
2939: zvolen do Rady bezpečnosti Spojené federace planet (bezpečnostní poradce)
2940 - 2942: převelen na NORAD – The Cheyenne Mountain Complex (Velitelství severoamerické protivzdušné obrany).
01/2942: vyvolán keysianský konflikt
03/2942: Radou bezpečnosti vytvořena pracovní skupina, která na základě nepřímých důkazů šetří události spojené s konfliktem
01/2943: zařazen do OSI (Úřad pro vědecký výzkum), styčný důstojník pro komunikaci mezi pěti mimozemskými rasami
06/2944: převelen jako první důstojník na USS Horatio Nelson

Admiral Michael Jackson
Služební číslo: SST 529219-07
Datum narození: 29. 5. 2887
Místo: Denver, Colorado USA
Poslední adresa: N street, Washington D. C., USA
Rodinný stav: ženatý
Výška: 185 cm
Váha: 85 kg
Barva očí: zelená
Barva vlasů: hnědá
2905 - 2910: Akademie (specializace kvantová a warp teorie, zbraňové systémy mimo Federaci)
2910 - 2913: zařazen jako zástupce vědeckého důstojníka na NCC Mayflower X0C90 N. H. Lockheed
2913 - 2940: převelen na FDT (Divize pro cizí technologie)
2941- 2943: povýšen, zařazen jako zástupce CINC (Commander in Chief - Vrchní velitelství) a velitel hlavní základny NORADu v Cheyenne Mountain
01/2944: vyvolán keysiánský konflikt, velí hlavní válečné flotile lodí Federace po celou dobu trvání válečného stavu
03/2944: vrací se na základnu Cheyenne (zástupce velitele kosmického střediska v Houstonu)

Captain ing. Jeremy "Cooger" Lightoller
Služební číslo: CHTT 0604-X728
Datum narození: 10. 3. 2914
Místo: Norwich, Velká Británie
Poslední adresa: Plymouth 4220, VB
Rodinný stav: svobodný
Výška: 175 cm
Váha: 82 kg
Barva očí: modrá
Barva vlasů: světle hnědá
2932 - 2937: Akademie (specializace pohonné systémy, warp teorie + teorie časových posunů při průniku bránami v časoprostorových trhlinách)
2937 - 2941: zařazen jako asistent šéfinženýra na Hvězdnou základnu Tranquillity
2942 - 2943: převelen do Hlavního řídícího střediska sektoru 5110 Spojené federace planet, sídlo v Houstonu
2944: převelen na USS Horatio Nelson

Captain Ing. Sandra Donner
Služební císlo: ITT 0605-7729
Datum narození: 15. 7. 2914
Místo: Kapské Město, Jihoafrická republika
Poslední adresa: Kapské Město 22, JAR
Rodinný stav: svobodná
Výška: 175 cm
Váha: 65 kg
Barva vlasů: tmavě hnědá
Barva očí: hnědá
2932 - 2937: Akademie (specializace multispektrální lodní štíty, integrované neutrální obvody, analýza planetárních soustav a systematizace mezigalaktických signálů)
2937 - 2941: zařazena do OSI
2941 - 2943: převelena na základnu Federace na nově objevené planetě PX9907 v systému LINUX NK
2944: převelena na USS Horatio Nelson

Lieutenant Jason Lee
(poručík)
Služební číslo: HTT 0731077X
Datum narození: 22. 11. 2917
Místo: Tchaj-Pej, Tchaj-wan
Poslední adresa: Kao-Siung 2222, Tchaj-wan
Rodinný stav: ženatý
Výška: 170 cm
Váha: 70 kg
Barva očí: černá
Barva vlasů: černá
2935 - 2940: Akademie
2940 - 2943: zařazen do Jižní ruské flotily na hvězdnou loď Doněrsk
2944: převelen na USS Horatio Nelson

Captain Ludmila Kirijenko
Služební číslo: 2001 APF77
Datum narození: 24. 12. 2914
Místo: Voroněž, Rusko
Poslední adresa: Tallin 1555, Estonsko
Rodinný stav: vdaná
Výška: 168 cm
Váha: 62 kg
Barva očí: hnědá
Barva vlasů: hnědá
2932 - 2937: Akademie
2937 - 2940: zařazena k bezpečnostní jednotce laboratoří Hvězdné flotily v Los Alamos
2941 - 2943: převelena k ostraze hvězdné základny Hluboký vesmír 9
2944: přeložena na USS Horatio Nelson

Major MUDr. Erwin Rönig
Služební číslo: ITT 0604756123
Datum narození: 6. 1. 2909
Místo: Stuttgart, Německo
Poslední adresa: Agenmeinestrasse 3635, Vídeň, Rakousko
Rodinný stav: ženatý
Výška: 180 cm
Váha: 90 kg
Barva očí: hnědá
Barva vlasů: tmavohnědá
2927 - 2932: Akademie
2932 - 2938: zařazen jako zástupce šéflékaře na průzkumnou loď USS Resolution
2939 - 2941: převelen na hvězdnou základnu Relisys v systému Betazero
2942 - 2943: převelen na základnu Federace v Gama kvadrantu
2944: přeložen na USS Horatio Nelson

Lieutenant Revick
Služební číslo: GTT 090X72703B
Datum narození (dle pozemského časování): 2916
Místo: planetární soustava Eridani 40, Vulcan
Výška: 190 cm
Váha: 85 kg
Barva očí: černá
Barva vlasů: černá
2934 - 2939: Akademie
2940 - 2941: zařazen na hvězdnou loď USS George Washington
2942 - 2943: převelen na plavidlo Severní ruské flotily Kursk
2944: převelen na USS Horatio Nelson


USS SATURN 5 NCC 8695 FALCON
(ztracen při výzkumu nově objevené galaxie v roce 2620)

Colonel Yokushimira Shikozuki
Služební číslo: 222 - 10101
Datum narození: 1. 1. 2572
Místo: Tokio, Japonsko
Poslední adresa: neznámá
Rodinný stav: ženatý
Výška: ?
Váha: ?
Barva očí: hnědá
Barva vlasů: hnědá
2805 - 2809: Akademie
Další údaje nenalezeny.

Lieutenant Elis Tyler (navigátorka)
Služební číslo: 777-777
Datum narození: 9. 9. 2590
Místo: Perth, Austrálie

Lieutenant Vladimir Vladimirovič Ivanov (navigátor)
Služební číslo: 888-007
Datum narození: 10. 1. 2593
Místo: Moskva, Rusko

Captain Mark Twing(kormidelník)
Služební číslo: 555-001
Datum narození: 3. 2. 2590
Místo: New York, USA

Captain ing. John Smith (šéfinženýr)
Služební číslo: 444-788
Datum narození: 4. 2. 2590
Místo: Glasgow, VB

Major MUDr. Robert Menzel
Služební číslo: 444-787
Datum narození: 4. 10. 2585
Místo: Innsbruck, Rakousko


USS PHANTOM NX 5555 Blackbird B3

Lieutenant Colonel Jordan Lee Solano
Služební číslo: ITT 2923NX071C
Datum narození: 18. 3. 2916
Místo: Alexadrie, Egypt
Poslední adresa: Alexandrie 2127 Egypt
Rodinný stav: svobodná
Výška: 178 cm
Váha: 63 kg
Barva očí: hnědá
Barva vlasů: černá
2934 - 2939: Akademie
2940 - 2942: zařazena k posádce průzkumné lodi USS Pitcairn XCG - 079 jako vědecká pracovnice výzkumu
2943 - 2945: převelena na základnu Cheyenne Mountain
2946 - 2948: převelena na nově vybudovanou základnu na planetě GX450 v neprozkoumané části galaxie Cyrus 900
2949 - 2954: převelena do OSI
2955: přeložena na USS Phantom

Lieutenant Colonel Selim Chabir
Služební číslo: ITT 785815402
Datum narození: 5. 12. 2916
Místo: Dubaj, Spojené arabské emiráty
Poslední adresa: Abú Zabí 3634, SAE
Rodinný stav: svobodný
Výška: 190 cm
Váha: 85 kg
Barva očí: tmavě hnědá
Barva vlasů: černá
2934 - 2939: Akademie
2940 - 2943: zařazen k bezpečnostní ostraze Vrchního velitelství, povýšen
2944 - 2950: převelen k ostraze USS Queen Elizabeth - povýšen
2951 - 2954 : přeložen na hvězdnou loď německé flotily Bismarck
2955: přeložen na USS Phantom

Major Ing. Alexej Sergejevič Koroljov
Služební číslo: HTT 630480CZ
Datum narození: 20. 6. 2919
Místo: Jaroslavl, Rusko
Poslední adresa: Odessa 1555, Ukrajina
Rodinný stav: ženatý
Výška: 185 cm
Váha: 82 kg
Barva očí: modrá
Barva vlasů: světle hnědá
2937 - 2942: Akademie
2943 - 2954: zařazen do vývojových laboratoří Hvězdné flotily
2955: převelen na USS Phantom

Major Ing. Mahmúd "Shatti" Shatti
Služební číslo: HTT XSCZ02001
Datum narození: 6. 3. 2919
Místo: Dimašk Ašk-šám (Damašek), Sýrie
Poslední adresa: Dimašk Ašk-šám 2244, Sýrie
Rodinný stav: svobodný
Výška: 175 cm
Váha: 65 kg
Barva očí: tmavě hnědá
Barva vlasů: černá
2937 - 2942: Akademie
2943- 2947: zařazen na průzkumnou loď německé flotily Bismarck
2948 - 2954: přeložen do OSI
2955: přeložen na USS Phantom

Lieutenant Saul Peres
Služební číslo: GTT X90210
Datum narození: 7. 3. 2927
Místo: Tel Aviv, Izrael
Poslední adresa: Tel Aviv 2256, Izrael
Rodinný stav: svobodný
Výška: 188 cm
Váha: 70 kg
Barva očí: hnědá
Barva vlasů: tmavě hnědá
2945 - 2950: Akademie
2951 - 2952: zařazen jako pilot strážního bojového letounu Thomson Tomket CG256 v hraničních oblastech Federace
2954: převelen na USS Neil Amrmstrong
2955: převelen na USS Phantom

Captain MUDr. Thomas "Beckie" Beck
Služební číslo: CHTT 200152920X
Datum narození: 9. 4. 2924
Místo: Münster, Německo
Poslední adresa: Anverpy 2202, Belgie
Rodinný stav: ženatý
Výška: 182 cm
Váha: 80 kg
Barva očí: modrá
Barva vlasů: blond
2942 - 2947: Akademie
2948 - 2954: převelen na strážní loď USS Patrick Hennry
2955: převelen na USS Phantom

Lieutenant Thomas "Maverick" Hogen
Služební číslo: GTT 222-334
Datum narození: 22. 4. 2927
Místo: Albuquerque, Nové Mexiko, USA
Poslední adresa: Albuquerque, Nové Mexiko, USA
Rodinný stav: svobodný
Výška: 170 cm
Váha: 58 kg
Barva očí: hnědá
Barva vlasů: hnědá
2945 - 2950: Akademie
2951 - 2954: zařazen k posádce průzkumné lodě Odessa Jižní ruské flotily
2955: přeřazen na USS Phantom

Lieutenant Jonathan Thomas "J. T." Loenghard
Služební číslo: GTT 222-333
Datum narození: 10. 3. 2927
Místo: Edinburgh, Velká Británie
Poslední adresa: Edinburgh 1125, VB
Rodinný stav: svobodný
Výška: 175 cm
Váha: 68 kg
Barva vlasů: blond
Barva očí: šedozelená
2945- 2950: Akademie
2951 - 2953: zařazen k posádce hvězdné základny Tranquillity
2954: převelen na Vrchní velitelství
2955: přeřazen na USS Phantom

Captain Ing. Samatha "Sam" Parker
Služební číslo: GTT - 222-111
Datum narození: 25. 12. 2924
Místo: Anchorage, Aljaška, USA
Poslední adresa: Edmonton 3333, stát Alberta, Kanada
Rodinný stav: vdaná
Výška: 172 cm
Váha: 60 kg
Barva očí: zelená
Barva vlasů: hnědá
2942 - 2947: Akademie
2948 - 2954: zařazena do výzkumných laboratoří na hvězdné základně Relisys v systému Betazero
2955: převelena na USS Phantom

Lieutenant Commander Dr. Daniella Jackson
Služební číslo: HTT 902-0X
Rodinný stav: svobodná
Datum narození: 4. 4. 2926
Místo: Newport, Velká Británie
Poslední adresa: London 111, VB
Barva očí: hnědá
Barva vlasů: černá
Výška: 175 cm
Váha: 72 kg
2944 - 2949: Akademie (obor vesmírná archeologie, exobiologie)
2950 - 2954: zařazena k výzkumu planet nově objeveného planetárního systému v galaxii Tauri 2589
2955: přeložena na USS Phantom

Ensign Sorack
(praporčík)
Služební číslo: ETT 11107C
Datum narození: 2931
Místo: Vulkán, planetární soustava Eridani 40
Výška: 185 cm
Váha: 85 kg
Barva očí: černá
Barva vlasů: černá
Rodinný stav: svobodný
2949 - 2954: Akademie
2955: zařazen

Ensign K‘Ellanna
Služební číslo: FTT 11209C
Datum narození: 2930
Místo: Klingonské impérium
Rodinný stav: svobodná
Výška: 168 cm
Váha: 60 kg
Barva očí: hnědá
Barva vlasů: hnědá
2948 - 2953: Akademie
2954: praxe
2955: zařazena na Phantom

Major Ing. Richard Werner Braun
Služební číslo: FTT 10109C
Datum narození: 8. 2. 2919
Místo: Osnabrück, Německo
Poslední adresa: Bonn 114, Německo
Výška: 175 cm
Váha: 72 kg
Barva očí: světlehnědé
Barva vlasů: hnědá
2937 - 2942: Akademie
2943 - 2947: vývojové laboratoře Hvězdné flotily v Los Alamos, Nové Mexiko
2948 - 2954: Hlavní základna CINC, Cheyenne Mountain, Colorado
2955: převelen na USS Phantom



STAR TREK TAJEMSTVÍ FEDERACE
DÍL I. (1. část: červen 2944 - červen 2945)

     "Tento příběh je fikce. Jména, postavy, místa a události jsou buď produktem fantazie, nebo je jich užito smyšleným způsobem. Jakákoli podobnost se skutečnými událostmi, místy nebo osobami, ať živými či mrtvými je čistě náhodná."

Osoby vystupující v 1. části děje:
plukovník Thomas MacDowell (Rijack, z rasy Torsack), velitel USS Horatio Nelson NCC 2910
podplukovník Dr. William Omar Bradley, 1. důstojník USS Horatio Nelson NCC 2910
major Eniac (z rasy Torsack), 2. důstojník USS Horatio Nelson NCC 2910
major MUDr. Erwin Rönig, hlavní lékař USS Horatio Nelson NCC 2910
kapitán ing. Jeremy Lightoller, šéfinženýr USS Horatio Nelson NCC 2910
kapitán Ludmila Kirijenko, velitelka bezpečnosti USS Horatio Nelson NCC 2910
admirál Michael Jackson, velitel The Cheyenne Mountain Complex (Operační středisko CINC - Commander in Chief (Vrchního velitelství), NORAD (North American Air Defence Command - zastoupení Velitelství severoamerické protivzdušné obrany a řízení části Star Force)
admirál Michael Jordan, velitel hvězdné základny Tranquillity
(agent Keysianské unie)
Sorjack z rasy Torsack
hlavní představitelé Seyakvajské soustavy
hlavní představitelé Guladské soustavy
plukovník Daniel O´Neill, velitel jednotky zvláštního určení (Cheyenne Mountain)
Keytorové

Osoby vystupující v 2. části děje:
podplukovník Dr. William Omar Bradley
admirál Michael Jackson
admirál Dr. George Dulles, velitel JAGu (Judge Advocate General, vojenská prokuratura Hvězdné flotily)
podplukovník Dr. Harmon Kennedy
podplukovník Dr. Samatha Stone
Dr. Herbert Oppenberger, šéfkonstruktér výzkumných laboratořích Hvězdné flotily v Los Alamos
ing. Richard Werner Braun, pracovník laboratoří v Los Alamos
plukovník Daniel O´Neill, velitel jednotky zvláštního určení ( The Cheyenne Mountain Complex)
představitelé Guladské soustavy
představitelé Keysianské unie
Keytorové


     1.

     USS Horatio Nelson NCC 2910, lodní doky na oběžné dráze planety Země, palubní čas 6. června, 2944, 7:00

     "Naším rozkazem je najít sondu, která zmizela před pěti lety v nejvzdálenějších končinách X kvadrantu. I když byla vytvořena nejmodernější technologií, nepodařilo se žádné misi, která byla během pěti let vyslána, sondu najít. Neúplná stopa emisí z warpového jádra ukazuje, že sonda pravděpodobně zmizela v okruhu 50 světelných let. V pátrání se však dospělo k tak slabým výsledkům, že si nejsme jisti, jestli je toto stopové určení správné. Kromě tohoto úkolu nás čeká další. Diplomatický. Máme znovu obnovit kontakty se Seyakvany, kteří se podíleli na rozšíření území Federace před deseti let. Během této mise nás mohou potkat nejrůznější situace, proto povoluji každému, kdo není schopen přijmout skutečnost, že nejsme schopni stanovit přesný návrat, odejít. Od této chvíle začíná předstartovní odpočítávání, čas T -20 minut."
     Plukovník skončil. V mysli většiny členů posádky doznívala jeho poslední slova. Nejsme schopni stanovit přesný návrat. Můžeme dopadnout jako USS Voyager, který zůstal uvězněn v Delta kvadrantu 23 let, než našel cestu domů. I když takto uvažovali, neodešel nikdo.
     I když je USS Horatio Nelson průzkumnou lodí, má dostatek obranných systémů, které ji dokáží ubránit při napadení několika hvězdných plavidel. Jsou zde vybudována tři stanoviště fotonových torpéd, která však slouží pouze jako náhradní zdroj obrany, protože jsou zde systémy na základně transfázových zbraní. Dále jsou zde čtyři stanoviště palubních phaserů po dvou jednotkách. Také je zdokonalen warp pohon, jenž dokáže zrychlit na 25 násobnou rychlost světla během 10 minut. Loď samozřejmě dokáže letět i vyššími rychlostmi, ale výše uvedená je maximální bezpečná. Řízení je zdokonaleno i přídavným pohonem, který je vytvořen na bázi anihilace, což je jaderná reakce, ke které dochází štěpením pohonného prvku 115. Ten je vytvářen v urychlovači částic, které jsou bombardovány protony. Pak dojde k jeho vzniku. Toto průzkumné plavidlo může využít i gravitačních zesilovačů pro zkrácení vzdálenosti, pokud jsou zaneprázdněny programy ovládání warpu. Tyto zesilovače využívají gravitačních A vln (ty se pohybují stejným způsobem jako mikrovlny), které využívají zakřivení časoprostoru a gravitace vůči lodi. Loď zvládá i antigravitační štít a je vybavena ochrannými štíty ze strategického materiálu, který ji dokáže uchránit i před výbuchem transfázových bomb, ale v určité vzdálenosti od epicentra. Ale protože do mezihvězdného prostoru vylétá jako prototyp, nebylo tvrzení vědců o štítu ještě potvrzeno.
     "Hlášení," přikázal plukovník MacDowell vědeckému důstojníku, kapitánu Donnerové.
     "Velitel doku hlásí, že technici jsou připraveni."
     "Pane Revicku ," obrátil se plukovník k navigátorovi.
     "Právě probíhá překonfigurování a nastavení gravitačních zesilovačů a kontrola komunikace. Za pět minut budou systémy připraveny."
     Přípravy již dosáhly posledního stadia. Loď se nyní vznášela uprostřed doku, protože silné kabely, kterými byla připoutána, byly odpojeny. Plukovník MacDowell viděl, jak se postupně zasunovaly do krytů umístěných mezi pevnými, kovovými stěnami doku. Před jeho křeslem sedí kormidelník nadporučík Jason Lee a navigátor poručík Revick. Na vyvýšené ploše stojí přístroje vědeckého důstojníka a ovládací panely pro udržování umělé gravitace a životního prostředí. "Připravit impulsní pohon," zazněl z plukovníkových úst příkaz pro kormidelníka.
     "Provedu, pane."
     Nyní se Horatio Nelson otáčel k otevřeným vratům. Pomalu jimi prolétal. Po chvíli vylétl nad dok.
     "Dráha k Jupiteru je volná," ozval se hlavní operátor ze řídícího střediska na Zemi.
     Nelson se rozlétl vpřed. Po chvíli jej lidé na v kosmickém středisku v Houstonu viděli jako malou zářící hvězdičku mezi ostatními. Téměř okamžitě přešel na nadsvětelnou rychlost a objevil se v relativistickém tunelu. Po dvou vteřinách přešel do hyperprostoru.

     Hvězdná základna TRANQULLITY, hraniční území Alfa a Delta kvadrantu, palubní čas 6. června 14:00
     "Plukovníku MacDowelli, dostal jsem příkaz z admirality, abych vás tu hodinu zdržel. Došlo k výměně prvních důstojníků," oznámil plukovníku MacDowellovi admirál Jordan, když se sešli v jeho kanceláři.
     "Abych řekl pravdu, jsem rád, že zastupujícím velitelem nebude major Donovan. I když není obvyklé, že vedení se rozhodlo na poslední chvíli."
     "Máte pravdu. Ale se pokud se rozhodli nahradit ho osobou takového formátu, jako je podplukovník Bradley, pak proti tomu jistě nebudete mít výhrady."
     "Pokud se nepletu, má se účastnit jednání několika planetárních systémů o vstupu k Federaci."
     "To ano. Ale kromě něho je tam několik dalších vyjednavačů. Jde i o integraci do Federace, ale prvořadým je v této diplomatické misi jednání se zástupci nezávislých území, které ohrožují Keysiané. I když se v této bývalé rizikové oblasti pohybuje obchodní loďstvo, které chrání doprovodné ochranné konvoje, několikrát se staly terčem keysianských útoků. Proto jsou vedena tato složitá jednání. Keysianům je stále proti srsti, že si nepodmanili nezávislé území při hranicích Federace. Proto jsou na těchto planetách se souhlasem jejich obyvatel rozmístěny jednotky pro zachování bezpečnosti. Po válce měl Bradley funkci hlavního vyjednavače. Ale vedení rozhodlo, že potřebnější bude na Horatiu Nelsonovi a to kvůli jeho výborným vyjednávacím schopnostem. Kromě sondy se jedná i o diplomacii a v tomto oboru zkušenosti major Donovan nemá."
     "Podplukovník Bradley nám se svými zkušenostmi jen prospěje. Mám však obavy, že mladší členové posádky ho budou považovat za kancelářskou krysu, která ve vesmíru nebyla několik let, ne-li vůbec. I když oba víme, že má také jisté zkušenosti z oblasti warpové technologie a jiných. Omluvte mě, oznámím posádce to hodinové zdržení."
     "Najdete mě v řídícím centru, plukovníku."
     "MacDowell majoru Eniacovi. Na příkaz velitelství se tu musíme hodinu zdržet. Admiralita posílá náhradníka za majora Donovana. Povoluji opustit loď. MacDowell, konec."
     Když MacDowell skončil, major Eniac předal zprávu ostatním členům posádky.
     Ve chvíli, kdy většina lidí opustila Nelson, z doku odkud vylétl, vyplul malý přepravní modul. Postupně zvyšoval rychlost. Kopíroval letovou dráhu Nelsonu. Když se dostal za hranice Sluneční soustavy, vlétl do prostorového tunelu, který se náhle otevřel. Jakoby byl vytvořen záměrně ke zkrácení vzdálenosti. V této chvíli se začala postupně měnit struktura lodních stěn Nelsonu. Nejdříve však v prostorách strojovny. Přilehlé hlavní chodby pro rozvod energie postupně zaplňoval bílý plyn, který se přibližoval také k přenosové palubě. Narušitel také zablokoval databázi hlavního pohonného systému.

     Hvězdná základna TRANQULLITY 6. června, 2944, palubní čas 15:00
     "Dok uvolněn," ohlásil vědecký důstojník zprávu, která byla určena modulu vyslaného velitelskou lodí ze základny pro diplomatická jednání. Admirál Jordan pozoroval, jak se modul přibližuje k otevřenému doku. Když se zastavil a jeho pasažéři přešli přechodovou komorou do vnější chodby, Horatio Nelson se pomalu začal natáčet k základně. Okolo lodě kroužil přepravní modul, který však nebyl  z lodě ani ze základny viděn. Je vybaven maskovací technologií. Narušitel, který zatím pobýval v modulu, řídil ovládání přístrojů ve strojovně přes přenosný počítač. Loď se otočila přídí přímo k základně a sotva znatelně se k ní přibližovala. Narušitel zadal několik příkazů, jimiž nepatrně zvýšil impulsní rychlost. Všechny hlavní databáze a řídící podprogramy si převedl do svého počítače. Tímto způsobem ovládal také malé nálože, umístěné v nejcitlivějších částech lodě. Ty byly položeny již v doku na oběžné dráze Země.


     2.

     Plukovník MacDowell a lodní šéflékař MUDr. Erwin Rönig očekávali prvního důstojníka v prostorách základny, kde se nepohybovalo takové množství lidí, jako na hlavní promenádě. Čekali v klubovně určené pro porady velitele základny a jeho podřízených.
     "Nevím, co si mám o té náhlé výměně tak důležité osoby jako je první důstojník, myslet. Slyšel jsem reakce některých členů posádky."
     "To předpokládám, Erwine. Myslíš si totéž. Tvůj úsudek se jistě změní až podplukovníka Bradleyho lépe poznáš a dokážeš ocenit jeho schopnosti."
     "Nemáš tak docela pravdu. Uznávám jeho vyjednávací schopnosti, ale bude dlouho trvat, než se smířím s tím, že ve tvé nepřítomnosti bude řídit loď. Myslím, že diplomat nemá ve funkci prvního důstojníka šanci. Proč právě on? Je vojenský právník, v prokuratuře považován za jednoho z nejlepších. I když byl ve Sluneční bouři, nemůže, jak už jsem řekl, za tvé nepřítomnosti řídit loď. Raději měl zůstat v JAGu (Judge Advocate General - Vojenská prokuratura), tam by byl užitečnější."
     "O tom nerozhoduje podplukovník, ale Vrchní velitelství. A kromě toho, naše mise je nejen průzkumná, ale i diplomatická. A Bradley nepracuje v JAGu už pět let."

     USS Horatio Nelson, palubní čas 15:00
     Ve strojovně zůstalo pět techniků, kteří kontrolovali průtok warp částic a připravovali loď k pozdějšímu odletu. Technik sedící u počítačových sestav pro warp jádro si začal protírat oči.
     "To máš určitě z nevyspání," řekl mu kolega, "počkej, podívám se na stav částic."
     Když nahlédl na pomocné obrazovky, okamžitě začal přerušovat jejich proudění.
     "Proč to děláš?"
     "Musím to přerušit. Nechápu jak, ale proudění se urychluje na kritický bod. Něco se děje také s impulsem. Musím to zastavit."
     Kolega už ho však neposlouchal. Spadl na přístrojovou desku a omdlel. Podobné příznaky začali pociťovat také ostatní technici. Po lodi se rozezvučely signály nejvyššího poplachu. Také na můstku zůstali dva lidé. Druhý důstojník, major Eniac a velitelka bezpečnosti, kapitán Kirijenková.
     "Struktura programu je narušena tak, že nemohu určit příčinu vyvolání poplachu," ohlásila majoru Eniacovi. Když se podívala na hlavní obrazovku, viděla, že loď se pohybuje a nebezpečně přibližuje k základně.
     "Vyřadím impulsní pohon," řekl Eniac. Snažil se vyvolat všechny bezpečnostní programy, ale byly neovladatelné.
     Narušitel se dostal do zbývajících databází a podprogramů. Teď ovládal celou loď.

     Hvězdná základna TRANQULLITY
     Také po základně se rozezvučely poplachové sirény. "Proč ten poplach?" zeptal se doktor. Když pohlédli prosklenou částí stěny, která obklopovala promenádu, spatřili vzdalující se Nelson. Slyšeli stupňující se praskání, jak se uvolňovaly schody na opačném konci promenády. Obrátili se zpátky, aby se dostali k řídícímu centru jinou cestou.
     "Někdo nám nabourává centrální databázi, admirále," ohlásil bezpečnostní důstojník, "taktická data o záchranné misi."
     "Síť je zabezpečena, jak je možné, že se tam někdo dostal? Dokážete zjistit signál?"
     "Je z Nelsonu, pane. Snažím se jej blokovat, ale je to neúčinné."
     "Plukovníku MacDowelli, jaké pro to máte vysvětlení?" obrátil se admirál Jordan k MacDowellovi. On a šéflékař se mezitím dostali do centra. Zároveň s nimi přišel i podplukovník Bradley.
     "Nejdříve se vaše loď řítí na základnu jak kamikadze, poškodí ji a teď se zase někdo z vaší posádky nabourá do zabezpečené databáze. Mám takový pocit, že všechny tyto události jsou naplánované. Jak víte, mohu vaše nezodpovědné chování hlásit Vrchnímu velitelství. Měl jsem o vás lepší mínění. Jsme na bývalém keysianském území, není to jen náhoda, že právě vy jste měl převzít instrukce tady,
     na Tranqulity?"Když admirál hovořil, bezpečnostní důstojník přivolal tři své muže. "Zavřete je do cely a pak shromážděte jejich posádku do skladového prostoru. Ostatní obyvatelstvo evakuujte. Tato akce byla předem naplánována. Je bezpečně zjištěno, že tito lidé spolupracují s Keysiany."
     Doktor Rönig zíral na admirála a neměl se k tomu, aby se dobrovolně připojil k MacDowellovi a Bradleymu.
     "Pro vás to platí také, doktore. Patříte k posádce Nelsonu nebo ne? Jak známo z informací zpravodajských služeb, většina lidí, která se shromáždila kolem těchto odpadlických zrádců, s nimi kolaboruje."
     Jeden muž z bezpečnosti ze skupiny vystoupil a hrubě do doktora strčil hlavní phaseru. Vytlačili je z řídícího centra a vedli je po schodech dolů. Doktor uvažoval, proč mají právě taktické zbraně s dlouhou hlavní, určené pro okamžité zahájení akce, a ne phasery standardního typu. V hlavní části základny bylo stále přítmí, protože při nárazu byl přerušen přívod elektrického proudu. Nikde nikdo. Že by už vyhlásili evakuaci? Hodně otázek, ale neměl na ně žádné odpovědi.
     "Co je to za způsoby? Tak se chová admirál Flotily?" rozzuřil se doktor a chodil po cele. Všechny tři nahnali do jedné. Když bylo aktivováno ochranné silové pole, ocitli se v naprosté, téměř neproniknutelné tmě. Doktor se orientoval pouze podle sem tam probleskujících energetických výbojů v ochranném poli. "Také bych rád slyšel vysvětlení, plukovníku, Tome. Necháme se zavřít, aniž bychom využili vyjednávání. Obrana by v našem případě nepřicházela v úvahu, byli v přesile, ale proč, nebo jsou snad pravdivá slova admirála?"
     "Buď zticha, doktore. S Keysiany nespolupracuji já, ani nikdo jiný. Zachytil jste signál, podplukovníku?" řekl plukovník MacDowell.
     "Nevychází z Nelsonu, ale z plavidla poblíž. Taktická data, jak řekl admirál. O naší misi. Nejen o ní. Zrušil jsem veškeré rádiové vysílání vycházející odtud. To je smluvený signál Operačnímu centru Flotily."
     "Teď už tomu vůbec nerozumím," spustil znovu doktor.
     "Vysvětlíme vám to, doktore. Ale teď na to není nejvhodnější doba. Dobře. Stručně. Zjistili jsme, že Keysiané mají na některé ze základem spolupracovníka. Dlouho trvalo, než jsme si byli jisti, že to je admirál Jordan. Je to Keysian. Vyvinuli novou technologii. Změnili mu identitu, naučil se lidskému chování a způsobům a získal tím mnoho cenných údajů."
     Cela se zatřásla, jak do základny znovu narazila loď.
     "Nepočítali jsme však s tím, že situace se vyvine takhle."
     "Pracujete pro zpravodajce, podplukovníku?"
     "Řeknu vám jen tolik. Byli jsme pověřeni Radou bezpečnosti, abychom vetřelce odhalili v akci. Netušil jsem však, že bude mít spojence tak blízko."
     "Naše lidi odvedli do skladového prostoru. Největší intenzita otřesů vychází odtamtud," řekl plukovník MacDowell, když nahlédl do Bradleyho analyzátoru, "Wille, ty se co nejrychleji přeprav na Phoenix. Erwine, půjdeš s ním."
     "Ale ty otřesy, chce je zabít. Jak jim chcete zabránit,"
     "Vidíte těchto pět bodů? To jsou záchranné čluny operační jednotky. Pojďte, doktore."
     Než doktor stačil reagovat, probleskl setmělou celou přenosový transportér a doktor i podplukovník byli přeneseni do hlavního člunu operační jednotky s názvem Phoenix.
     Rádiový klid, který Operační centrum zjistilo, ihned vyslalo pětici záchranných člunů, kam budou evakuovat členy posádky základny. Kromě toho posádku člunů tvořila zásahová jednotka, která měla odstranit vetřelce.


     3.

     "V hlavních energetických chodbách došlo k překřížení kabelů. Hroutí se systémy jednotek životní podpory a je hlášen únik vzduchu ze skladového prostoru."
     "Jestliže se jen pokusíte přivolat pomoc, základna se rozpadne na kousky a hvězdná loď Spojené Federace planet také."
     To řekl admirál Jordan, který stál uprostřed řídícího centra a v dlani svíral nejnovější model keysianské nálože, která se mohla v případě potřeby odpálit dálkovým zařízením. Využil momentu překvapení a jeho bývalá posádka byla tak zmatená, že se nikdo z nich nezachoval jinak, než Keysian očekával. Když se člun, do kterého byli transportováni podplukovník Bradley a MUDr. Rönig vzdálil, plukovník MacDowell se ocitl znovu v naprosté temnotě. I ochranné pole, kterým byla cela chráněna a kterým ještě před pěti minutami probleskovaly částečky energie, bylo nyní temné. Uvažoval, jak by se co nejrychleji dostal do řídícího centra. Vzal si na pomoc analyzátor, v jehož programu si vyvolal přesné uspořádání hlavních částí základny a také jejích spojovacích chodeb. Když se malá obrazovka rozsvítila, postupně se ve tmě zorientoval a zjistil, že ve stropní části cely je průchod do šachty pro rozvod energie. Obdoba Jeffriesova servisního průlezu na hvězdných lodích 24. století, ale navíc s rozvody pro hlavní energetické zdroje na základně. To však nebyla nejkratší cesta, ale je mnohem bezpečnější. Pokud by přerušil ochranné pole a prošel ven, musel by ještě nějakým způsobem oklamat systémy určující pohyb mimo celu. V mapce zjistil, že nouzový východ vede na vnější promenádu. Tudy se do řídícího centra dostane během deseti minut. Zvolil však bezpečnější alternativu. I v tomto případě však využil nových vlastností analyzátoru a vytvořil klamavou podobu sebe samého, prvního důstojníka a doktora pro monitorovací zařízení v řídícím centru. Odstranit uzávěr šachty mu nedělalo potíže. Stavitelé zřejmě nepočítali s tím, že by někdo utíkal a i kdyby se to případným vězňům přece jen podařilo, daleko by se nedostali. Po 15 minutách se dostal na konec chodby. Ta se nyní rozdvojovala. Pokud by postoupil po žebříku dolů, prošel by do skladového prostoru, kde jsou zadržováni jeho lidé. Řídící centrum je o dvě patra výš.
     Mezitím se keysianský voják v podobě admirála Jordana začal po centru procházet. Postupně se zastavil u každého operačního stanoviště. Oči všech pozorovaly nálož v jeho ruce. On se zatím znovu zastavil u každého z nich a jeho oči se vpíjely do tváří, které vídal několik měsíců. Teď nadešel čas, kdy celé tohle prokleté místo zmizí. I nenáviděné osoby, kterými jsou plukovník MacDowell a podplukovník Bradley. Dlouhodobí přátelé. Ví však o sobě všechno? O Bradleym toho ví víc, než MacDowell. Musí zemřít! Nyní se zastavil u vulkánského důstojníka. On ani Vulkán nevnímali nikoho dalšího. Vzájemně se pozorovali. Vulkán se snažil využít svého vycvičeného mozku ke splynutí myslí, aby Keysiana přiměl k vyjednávání.
     Plukovník MacDowell se vyšplhal téměř k průchodu do centra, který byl ale kryt přístroji životní podpory a gravitace. Najednou ze tmy vystřelila něčí paže, ovinula se mu kolem pasu a přitáhla ho do bočního průchodu pod tím, kterým se chtěl dostat do centra.
     "Přibližujeme se k vetřelci, pane. Za deset minut kontakt," ohlásil podplukovníku Bradleymu zástupce plukovníka O´Neilla.
     "Paprsek zaměřen," ohlásil někdo.
     "Přenos přesměrován! Nemůžu paprsek zadržet. Příkazy jsou zadávány zvenčí!"
     Když tuto skutečnost hlásil poručík u ovládání transportéru, spatřili náznak přenosu, ale pouze na několik vteřin. Na místo byla zaměřena kamera, která zaznamenávala současnou situaci a také předchozí události.
     "Odkud? Ze základny?"
     "Ne, pane. Nedokáži zjistit souřadnice, ale způsob technologie přenosu je neznámý. Přepravní modul je prázdný."
     "Plukovníku O´Neille, právě včas. Kolik je vás?"
     "Deset. Podařilo se nám dostat pod podlahu termokameru. Už po druhé obešel hlavní část řídícího centra a zastavuje se na několik vteřin u všech členů posádky. Ale u vědeckého důstojníka stojí už dvě minuty."
     "Co navrhujete?"
     Podle mého názoru vyjednávání nepomůže. Jsme připraveni ho překvapit, až se dostane mezi panely životní podpory a gravitace."
     "Dobře. Myslím, že by stačili dva muži. Pokud tam vtrhne víc lidí, nastane chaos. Je schopen tu bombu odpálit."
     Plukovník O´Neill se protáhl kolem MacDowella. Přitáhl se na žebřík. K poklopu zbývaly čtyři stupně. I když se mohl jednoduše zasunout pod povrch, nyní musel k odstranění použít laserového paprsku. Opatrně vytáhl z opasku malou, speciální pilku, upravenou tak, aby nebyla slyšitelná. Plukovník MacDowell teď sledoval úzký žlutý paprsek směřující vzhůru. Na místo vedle něj se zatím přesunul jiný voják, který kontroloval počítač, na který byla připojena malá termokamera pohybující se těsně pod povrchem, mezi vnitřními stěnami. Po pěti minutách se mohou poklopem protáhnout. O´Neill podal MacDowellovi odstraněné mříže, ten je pak předal dál. O´Neill se kočičími pohyby posouval po příčkách. Jakmile jeho boty zmizeli v temnotě, na žebřík se posunul MacDowell. Když se vyšplhal nahoru, O´Neill se ukrýval za panely pro udržování gravitace. MacDowell se posunoval na druhou stranu. Keysian se pořád zdržuje u Vulkána. O´Neill i MacDowell si začali uvědomovat, že intenzita světla postupně slábne. MacDowell ze svého místa lépe viděl. Vyznal se ve vulkánských zvycích, proto správně odhadl, že důstojník se snaží o splynutí myslí. Světlo neustále sláblo. Chtěl ovlivnit Keysianovo chování a proto se snažil využít svých telepatických schopností, které získal podobným cvičením jako Vulkáni. Keysian se obrátil k místu, kde se skrýval MacDowell. V dlani dál svíral nálož. Začal si s ní netrpělivě pohazovat. Teď MacDowell naplno využil svých schopností. Zaměřil svou pozornost pouze na Keysiana. Snažil se ho přinutit, aby s náloží přestal pohazovat a položil ji na pracovní panely, za kterými se skrýval. Keysian postoupil téměř tam, kam ho MacDowell nasměroval. Vycítil, že zvedá paži, aby nálož uložil na určené místo. Sáhl za opasek pro phaser. Když ho chtěl aktivovat, aby nepřátelského agenta uspal, zjistil, že došla energie.
     Mezitím se podplukovník Bradley nechal přenést na Nelson, přesněji na můstek. Věděl už, že část lodi zamořil nějaký druh uspávacího prostředku v plynném skupenství. Proto si nasadil ochrannou masku. "Majore Eniacu?" zavolal a rozhlédl se po můstku. Bylo tu však prázdno. Uvědomil si, že kromě Eniaca by tu také měla být velitelka ostrahy. Zahlédl ji ležící u vědeckých panelů. Plyn se dostal i sem. Zvedl vědecký analyzátor, aby zjistil složení vzduchu. Viděl, že množství vzduchu odpovídá standardní normě. Takže to, co ji uspalo, nebyl plyn. Kde je Eniac? Ve chvíli, kdy pohlédl k nezajištěnému vstupu do hlavního průlezu k warp jádru, který se nacházel pod vyvýšenou plošinou na úrovni velitelských křesel, se odtud ozvala neočekávaná detonace. Eniac se vypravil odstranit nálože. Bradley si znovu nasadil masku a vlezl do průlezu. Když se po třiceti metrech dostal k prvnímu, hermeticky uzavřenému úseku, ukázalo se, že posuvné panely výbuch nevydržely. Valil se k němu hustý dým. Opatrně částečně otevřené posuvné panely rozevřel. Když se posunul dopředu, uviděl proděravělou část podlahy. Tady byla položena poslední nálož. Ve chvíli, kdy následoval další výbuch, ale menší intenzity, se Bradley pokoušel překročit díru v podlaze. Tlaková vlna ho odhodila na její okraj, ale včas se mu podařilo zachytit se její pevnější části. Začal kašlat, protože mu spadla maska. Vytáhl se zpátky a masku nahmatal. Znovu si ji nasadil. Opatrně se posouval dopředu. Když se přitáhl k poklopu nad jádrem a odsunul ho, uviděl majora Eniaca. Androidovi se podařilo dostat až sem, deaktivovat tři nálože, ale se zbylými dvěma si zřejmě nedokázal poradit. Visel pod poklopem. Vypadal tak špatně, že se snad ani šéfinženýrovi nepodaří jej opravit a plukovník MacDowell bude muset požádat velitelství o náhradu za druhého důstojníka. Bradley se spustil k jádru. Ve chvíli, kdy se dotkl povrchu, byla aktivována ovladačem zvenčí jedna ze zbylých dvou náloží.
     Plukovník MacDowell se pokoušel energii ve své zbrani obnovit, ale nedařilo se to. V průlezu, kterým se sem dostali, se ukázal O´Neillův zástupce. Za přístrojovými panely, kde se oba skrývali, se ztěží vešel ještě jeden dospělý člověk. Ve chvíli, kdy se keysianský agent obracel, ho zasáhl smrtící paprsek. Problémy však neskončily. Zdroje energie na základně byly obnoveny, ale řítil se na ni Nelson.
     Podplukovník Bradley se plazil k aktivované náloži. Posunoval se k nim po zemi, protože jádro se už dostalo na poloviční stupeň předběžného urychlování warp částic. Za této situace z krystalů proudilo neviditelné nebezpečné záření, které jádro chránilo před přehřátím. Proti tomuto záření existoval ochranný štít, ale lodní databáze byly vyřazeny, proto nebyl aktivován. Magnetická nálož nereagovala na pětimístný číselný kód, který Bradley zadal pomocí malé vysunovací klávesničky, běžné výbavy keysianských bomb. Když se nic nestalo, zadal kód nejvyšší nouze, který vyvinuli vědci Spojené Federace planet. I když existovalo velké množství jeho kombinací, bylo sestaveno padesát, mezi které patřily i ty, které nyní zadával Bradley. Žárovičky postupně měnily barvu z červené na žlutou, až přešla k bílé. Nálož byla deaktivována. Také stav jádra se změnil. Zastavila se předběžná kontrola. Bradleymu se ulevilo. Stejným způsobem vyřadil i druhou bombu. Vzal obě bomby, ale uvědomil si, že na můstek musí dostat i majora Eniaca. Vytáhl se do průlezu, bomby položil na okraj chodby a pak se pro něho vrátil. Pokoušel se s ním dostat do průlezu, ale šlo to ztěžka. Protože byl značně poškozen, rozhodl, že ho ještě nechá ve strojovně. Z jádra teď už nevycházelo bezpečnostní záření, a i kdyby, nemůže Eniacovi ublížit. Když se Bradley stejnou cestou vrátil na můstek, velitelka ostrahy už stála u panelů a snažila se ručním řízením loď dostat na standardní oběžnou dráhu okolo základny. "Pokoušela jsem se obnovit a vyvolat navigační systém, všechno je však blokováno, pane." Když hlásila tyto informace, Nelson se opět nebezpečně přibližoval k základně.
     "Zkusím obnovu pomocí osmičkové soustavy," řekl Bradley už u přístrojů, "udělejte totéž u navigace."
     Kapitán Kirijenková Bradleyho poslechla, i když nevěděla o takovémto způsobu obnovy dat a řídících systémů. Vyzkoušela mnoho nejrůznějších kombinací, také vyvolání záložního programu, ale přístroje na nic nereagovaly. K jejímu údivu se však nyní na malých obrazovkách objevila základní struktura navigačního programu.
     "Je to sice nezvyklý, ještě málo používaný postup, ale nejefektivnější. Zadejte nouzový úhybný manévr Gama 10," nařídil Bradley.
     "Ano, pane."
     Loď se už přiblížila a nyní vyrovnávala na kolizní dráhu. Když Kirijenková splnila příkaz, postavení Nelsonu se změnilo. Prudký manévr naklonil loď téměř na bok, ale vyhnula se základně právě včas. Po deseti vteřinách Kirijenková vyrovnala sklon a snažila se postavení vrátit na standard.
     "Teď pokračujte v běžném pokusu obnovování podprogramů a základních funkcí ostatních databází. Musím odfiltrovat ten plyn. Jeho postup se zastavil ve strojovně.
     "Už je odfiltrován, pane. Zřejmě jste vyvolal příslušný program pomocí osmičkové soustavy."
     Teď se ozvalo vysílání ze strojovny. Bradley i Kirijenková se snažili porozumět jeho obsahu, ale v interkomu bylo slyšet překřikování techniků.
     "Jeden po druhém, pánové. Nejdříve ze všeho musíme přepravit velitele Eniaca na ošetřovnu. Je však silně poškozen."
     "Možná bychom se mohli pokusit ho přenést," navrhl jeden z techniků.
     "Dobře. Až to uděláte, převeďte všechna data do velitelského deníku k analýze. Pak bude třeba opravit část průlezu a průchody hermeticky uzavírající části chodby."
     "Jistě, pane."
     "Mimochodem, co se stalo mezi vámi a Eniacem? Myslel jsem, že jste se nadýchala toho plynu," obrátil se Bradley ke Kirijenkové.
     "Částečně ano, ale dopomohl mi k tomu i major. Věděl, že jako velitelka ostrahy mu budu bránit v jeho jednání. Ale až teď jsem si uvědomila, že nic jiného se nedalo dělat."
     Horatio Nelson už plynule v předepsané rychlosti oblétával základnu.
     "Blahopřeji, podplukovníku Bradley," ozvalo se z hlavní obrazovky, kde se ukázal plukovník MacDowell. "Nedopadlo to sice, tak jak bylo naplánováno. Nepřátelský agent je mrtvý, narušitele se nepodařilo zajistit. Jakmile se přenesu na palubu, vyslechnu vaše hlášení."
     Když MacDowell domluvil, na obrazovce se znovu ukázala základna. Energie zde byla obnovena a také jednotka zvláštního určení se připravovala k odletu. Posádka základny se postupně vzpamatovávala ze šoku, že jejich velitelem byl několik měsíců keysianský agent. Záchranné čluny se postupně ve formacích vracely zpátky. Plukovník MacDowell dostal příkaz z Vrchního velitelství, aby vyčkal na přílet admirála Jacksona. Tyto události zdržely odlet hvězdné lodě USS Horatio Nelson o dva měsíce. Během tohoto období došlo k přešetřování těchto událostí. S admirálem totiž přiletěli také lidé z vyšetřovací komise Bezpečnostního výboru. Když šetření skončilo, Keysianovo tělo bylo převezeno s ostatními předměty souvisejících s případem na Zemi.


     4.

     USS Horatio Nelson NCC 2910
     I když byl Horatio Nelson připraven k odletu do X kvadrantu, plukovník MacDowell rozhodl, že ještě 14 dní setrvají u základny a pokusí se navázat kontakt ze Seyakvany. Seyakvané byli velmi vyspělou civilizací, jejichž místo působení bylo pro Federaci stále ještě neznámé. Když mělo dojít k setkání, ohlásili se pouze smluveným signálem z dob prvního kontaktu, ke kterému došlo počátkem 28. století v odlehlé části vesmíru při hranicích Federace. Mohli si, jako nezávislá civilizace s velmi vyspělou technologií klást podmínky. K prvnímu kontaktu došlo zcela náhodou. Archeologové našli na planetě v této části vesmíru neobvyklý artefakt, vysoký 2,5 m, nepravidelného tvaru. Jeho okraje byly vytvořeny ze zvláštního kovu, který pozemští ani vědci ostatních systémů patřících k Federaci neznali. Vědci postupně zjistili, že tento artefakt je komunikačním systémem vysoce vyspělé civilizace, existující pravděpodobně tisíce let, protože přesné číslo se jim nepodařilo určit a ani sami Seyakvané to neprozradili.
     "Seyakvané se hlásí červeným kódem, pane," ohlásil navigátor, na jehož obrazovce se postupně seřadily čtyři symboly, známé z artefaktu. Když se ukázal čtvrtý symbol, na obrazovce se objevila seykvajská loď, která však byla viditelná pouze pro ty, kteří přijali její kód. Jestliže šlo o čtyři červené symboly, jednalo se o naléhavou záležitost. "Přenosové zařízení aktivováno," ohlásila poté velitelka teleportační paluby.
     Podplukovník Bradley jako zástupce velitele tu už čekal. "Vítejte na hvězdné lodi Spojené Federace planet USS Horatio Nelson. Jsem podplukovník William Bradley."
     Tři zástupci Seyakvanů opětovali podplukovníkovo přivítání v pozdravném gestu. Will je uvedl do zasedací místnosti. Když se usadili, přišel sem plukovník MacDowell.
     "Byl jste pověřen Radou bezpečnosti vaší Federace, abyste obnovil dohody o spolupráci s námi. Jako nezávislá rasa však nemůžeme souhlasit se sepsáním dohod. Nikdy jsme to také neudělali. Máme pro vás však jiné, možná cennější zprávy. Účastnili jsme se sice jednání s jednotlivými členy Spojené Federace planet, ale jak už jsem řekl, nepřistoupíme na všechny podmínky. Nechceme se prozatím stát členy Federace." Promluvil jeden ze Seyakvanů.
     "Zřejmě jste obeznámeni s cílem této mise. Hledáme průzkumnou sondu, která přestala vysílat z tohoto území, které patří do X kvadrantu," řekl plukovník MacDowell..
     "Ano, plukovníku. O tu jde. Naše přístroje zachytily federační signál poblíž našeho území. Proto jsme vás nyní kontaktovali. Sonda byla pravděpodobně poškozena neznámou zbraní. Snažili jsme se ji nalézt, ale zmizela v části galaxie, která je Federací označována jako X kvadrant. Tam vládne velmi agresivní rasa. I když vlastníme vyspělou technologii, nepodařilo se nám o nich zjistit žádné základní informace. Víme pouze, že sonda se dostala do neznámého planetárního systému a byla pravděpodobně sestřelena. Známe však planetu a místo dopadu." Mimozemšťan domluvil a podal MacDowellovi kulatý disk ze zvláštní hmoty. Když se do něj podíval, jeho povrch se začal měnit. Nejprve se tu ukázaly poblikávající hvězdy. Pak se obraz změnil znovu a povrch disku zaplnil temný prostor mezi hvězdami. "Tvrdíte, že na tomto temném území, kde podle našich vědců nemůže vzniknout planetární systém, je sonda Federace?"
     "Ano, plukovníku. Jde o to, že území, na kterém se sonda nachází, je za časoprostorovou transdimenzionální bránou. Sonda nejdříve proletěla temným prostorem, a pak se dostala do tohoto systému. Naše senzory prošly přes temný prostor, dokázaly ještě zachytit signál sondy, ale nepodařilo se nám ji přitáhnout gravitačními zesilovači sestavenými z posilujících částic transwarp prvků."
     "Vaše senzory tedy zjistily kód naší sondy. Za to jsme vám zavázáni, protože nese pro nás velmi důležitá data. Je však možné proniknout přes temné území hvězdnou lodí? Umíme využívat k průletu do různých míst transwarp tunely, ale zdaleka nevíme o existenci takových, jako je časoprostorová transwarp brána. Našim vědcům se ještě nepodařilo najít způsob průniku přes temný prostor. Náš inženýr je schopen dráhu propočítat s přesností na 98 procent, ale nemůžeme říci, zda je loď třídy Rangers, do které Horatio Nelson patří, toho schopna. Proto bychom ocenili vaše znalosti o cestování tímto prostorem," vložil se do hovoru podplukovník Bradley.
     "Jsme ochotni vám poskytnout pomoc a případně přistoupit na některá omezení ze strany Federace. Mluvím však pouze o omezeních, ne o dohodách, pane Bradley. Řekl jste, že váš inženýr je schopen provést 98 procentní výpočet. A co zbývající dvě procenta? Počítáte i s jinými alternativami?"
     "USS Horatio Nelson patří k nejmodernějším lodím Flotily. I když je vybaven technologií, kterou jsme vyvíjeli, aby se přizpůsobila nejnáročnějším podmínkám vesmírného cestování, nejsme schopni předvídat události, které se mohou stát během extrémních situací. Několikrát jsme se pokoušeli poslat skrz temný prostor experimentální moduly dálkově řízené, ale nikdy jsme je nedokázali dostat zpět. Dráhy byly propočítány, ale jak už jsem řekl, nepodařilo se najít způsob, jak se dostat do míst za prostorem bez ztrát."
     "Máme prostředky, kterými lze chránit štíty a lodní plášť. Jde o prvky, které se slučováním přidají do pevné struktury lodních stěn a ty se poté přizpůsobí nestandardnímu prostředí. V rámci dlouholeté spolupráce jsme ochotni vám tento materiál poskytnout."
     "Rádi tuto pomoc přijmeme a budeme nadále spolupracovat."
     Po jednání zástupci Seyakvanů odlétli na své území a po dvou dnech se vrátili, aby předali materiál potřebný k přizpůsobení lodních štítů a pláště k průletu temným územím. Dodávka tohoto dosud neznámého prvku však byla omezena pouze pro úpravu hvězdné lodě USS Horatio Nelson. Seyakvané nepovolili více materiálu, proto s podplukovníkem Bradleym dohodli další diplomatickou schůzku, která se uskuteční i s ostatními zástupci Federace. Termín jednání však ještě nebyl pevně stanoven.


     5.

     Zpevňování lodního trupu a štítů přídavnými prvky probíhalo dva dny. Kromě toho Seyakvané předali i instrukce manévrů pro průlet transdimenzionální časovou bránou. Po přidání dvou sloučených prvků se mírně změnila barva lodních stěn a pak se také zdálo, že jsou plastové. Proto byla loď schopna překročit i vyšší nadsvětelné rychlosti. Po dvou dnech se USS Horatio Nelson vypravil do míst, kde zmizela sonda. Jakmile se loď dostala k bráně a začala první fáze manévrů k průletu, na obloženích stěn byly už více znatelné změny strukturální integrity trupu po zpevnění. Měnila se nejen struktura trupu, ale také se novým podmínkám přizpůsobovaly i přístroje. Protože plukovník MacDowell měl vyvinutý stupeň mimosmyslového vnímání, dokázal reagovat na změny zvenčí lépe než ostatní členové posádky. Když se Horatio Nelson přibližoval z okraje brány ke středu, pozoroval, jak prolétají zhuštěným prostorem, jehož nejbližší hvězdy se smršťovaly a okolo lodě vytvářely brázdu tak jako rozráží vodu v oceánu lodní šroub. Když se prostor po několika vteřinách vrátil do normálu, kontrovala nadporučík Donnerová údaje o průletu a první senzorické průzkumy blízkého planetárního systému. Odtud byly také zjištěny signály ze sondy. Horatio Nelson měl zvednuté všechny stínící štíty a také chráněnou komunikaci na všech frekvenčních stupních. Ze základních senzorických údajů se dověděli, že systém tvoří 8 planet, obíhajících okolo hvězdy spektrální třídy M, takže je možné, že na některém z těles může existovat život. Seyakvané se zmínili o útočné rase. Když nadporučík Donnerová oznámila tyto informace, zazněl z jejích přístrojů poplašný signál, oznamující neoprávněné vniknutí. Poté se ale poplach rychle odmlčel, protože ze sestav slyšeli známý zvuk kódů Spojené Federace planet.
     "Program nahrává data ze sondy. Kromě těch, která zaznamenala, sem přichází další množství informací. Senzory lokalizovaly signál z povrchu čtvrté planety. Zdá se ,že jde o mluvený záznam. Kromě toho je tu ještě šifrovaná zpráva," ohlásila vědecký důstojník. Když domluvila, můstkem znovu zazněla zvuková signalizace nejvyššího poplachu. Tentokrát šlo o vniknutí na přenosovou palubu. MacDowell vběhl do výtahu. Po necelých dvou minutách stál u ovládání transportérů. Kromě něho tu byli připraveni i členové bezpečnostního oddílu. Přenosové zařízení právě zhmotňovalo vetřelce. Byl v bezvědomí, ale jeden ze čtyř členů ostrahy k němu přistoupil, aby mohl zabránit případnému napadení. Ve chvíli, kdy němu přistoupil, otevřel oči.
     "Neublížím vám," začal namáhavě mluvit.
     MacDowell pokynem ruky strážníka odvolal. Teď u mimozemšťana stál MUDr. Rönig. Když lékař kontroloval standardní údaje o jeho zdravotním stavu, zděšeně těkal očima ze strany na stranu. "Je v šoku, plukovníku."
     "Odneste ho na ošetřovnu."
     Když se MacDowell vrátil na můstek, přikázal sledovat čtvrtou planetu. Mimozemšťan pravděpodobně patřil k rase Gulad, kterou Seyakvané označili za agresivní. Lékař základním vyšetřením zjistil, že jeho tělo je téměř totožné s lidskou anatomií, ale jeho mozek a funkce mnohonásobně převyšovaly znalosti, kterými oplývaly rasy patřící k Federaci.
     "Shrňme si základní údaje." Tak začal plukovník MacDowell poradu. "Ten mimozemšťan pochází z rasy Gulad. Alespoň to tvrdí na záznamu. Další informace jsou však nejasné. Není tu například vysvětlení, proč se on a skupina, která se nachází na čtvrté planetě, oddělila. Jsou tu ještě další otazníky. Jak se dokázali pouze za použití jednoduché technologie, pro ně neznámé, dostat do naší databáze, i když jsme byli skryti za stínícími štíty?"
     "Zřejmě mají technologii, která dokáže nalézt požadovanou loď, nebo vlastní rušiče subprostorového stínění," řekla nadporučík Donnerová.
     "Ten zvukový signál. Všichni jsme slyšeli volací kód Hvězdné flotily. Máme přesné informace od Seyakvanů, že sonda dopadla na povrch planety, ale jde opravdu o pravý signál?"
     "Ano. Dokazuje to simulace, kterou jsem provedla ihned po přenosu dat," odvětila nadporučík Donnerová.
     "Nerad bych se zamíchal do konfliktu cizí rasy, kterou neznáme a ani oni zřejmě nemají žádné informace o Federaci."
     "Možná nám prozradí další věci sám."
     "Uzdravuje se rychle, plukovníku. Je to neobvyklé, ale nejdříve se zdálo, že zemře. Pokud by to byl člověk nebo kdokoliv jiný, rasy, které známe, ani jeden by nepřežil. Raději bych počkal, až promluví a přiblíží nám situaci."
     "Nedovoluje to čas. Musíme zachránit sondu. Jak jsem už řekl, chci se vyhnout konfliktu s neznámou rasou."
     "Jak se cítíte?" zeptal Dr. Lightoller, když mimozemšťan otevřel oči. Uplynuly tři dny. U lůžka stál i plukovník MacDowell.
     "Přiletěli jste pro sondu," oslovil MacDowella.
     Oba udivilo, že ovládá předepsaný jazyk Federace, takže nepotřebovali překladový analyzátor.
     "Nejsme nepřátelé. Ano, máte pravdu. Přiletěli jsme pro sondu, po které jsme dlouho pátrali. Na vaše území jsme pronikli s mírovými úmysly. Jmenuji se Thomas MacDowell , velím hvězdné lodi USS Horatio Nelson."
     "Jsem Keytor. To není jméno. Je to rasa, ke které patřím. Patříte ke Spojené Federaci planet."
     "Nerad bych se zapletl do konfliktu na cizím území," řekl znovu MacDowell, aniž by dal najevo, že ho překvapilo, tak jako hlavního lékaře, odkud ví, že patří k určitému seskupení galaxií.
     "Poslali jste nám jisté informace. Podle nich však patříte k rase Gulad. Keytorové jsou tedy její součástí? Kromě toho máte naši sondu a znáte volací kódy Federace. To pro vás však nebylo těžké. Zjistili jste je ze softwaru sondy. Dostal jste se sem, i když loď je pod neustálou ochrannou bariérou, aniž byste znal naši technologii. Můžete nám říci, co tím sledujete? Jak už jsem řekl, přicházíme s mírovými úmysly. Nechceme napadnout tuto část vesmíru. Chtěli jsme požádat místní obyvatelstvo o spolupráci."
     "Zadržte, plukovníku. Víme, proč tu jste. Chceme vám pomoci. Uvažujete o zprávách se sondy. Transdimenzionální brána je opravdu uměle vytvořena. Vytvořena vládci této soustavy, aby se snadněji dostali do vzdálených míst a napadli je. Musíte sondu co nejdříve dostat na loď a vrátit se. Na třetí planetě má během několika dnů dojít k jednání mezi vládci o vytvoření další brány pro průnik k Orionu, centrálnímu místu vaší Federace. Proto jsem se přenesl na vaši loď."
     Cizinec domluvil. Bylo zřejmé, že si potřebuje odpočinout.
     "Jestliže se sem blíží vládcové soustavy, jak říkáte, máme možnost s nimi vyjednávat?" zeptal se MacDowell.
     "Není to možné. Promiňte, já." Keytor zavřel oči.


     6.

     V jeskyní se vytvořilo pět štítů, které označovaly teleportační paprsek. Postupně se proměnily v pět postav. Výsadek, vedený plukovníkem MacDowellem. Po 24 hodinách Keytor otevřel oči znovu a tlumočil všechny informace, které zaslali a také šifrovanou zprávu. Šlo o přesné uspořádání povrchu. Ten byl podle analýzy kopcovitý, členitý a dosahoval značného převýšení, z 70 procent pokryt džunglí. Sonda byla ukryta v jeskynním komplexu uprostřed džungle. Tam se také skrývali společníci mimozemšťana. Každý výsadkový tým byl vybaven speciálními obleky z materiálu, který byl vytvořen tak, že se dokázal přizpůsobit zabarvení terénu. K prvnímu výsadku se připojil i Keytor – KeyRac. MUDr. Lightoller trval na tom, aby na ošetřovně zůstal alespoň 24 hodin, ale KeyRac si prosadil svou. Tvrdil, že je zcela zdráv.
     Když přenos ustal, vypravili se do prostornější části jeskyně k železnému točitému schodišti. Kromě plukovníka jako velitele týmu, sem byli ještě zařazeni dva pracovníci z vědeckého oddělení – jeden archeolog a lingvista a druhý odborník na technologii a zbraňové systémy. Posledním byl biolog. Skupina se přibližovala ke schodišti. MacDowell svými vycvičenými smysli vnímal čtyři bytosti, pohybující se někde v jeskyni. Archeolog si chtěl posvítit na stěny, ale ve chvíli, kdy ho MacDowell zadržel, najednou jeskyní prolétly tři světelné sloupy, v nichž zmizeli členové vědeckého oddělení. Keytor, tak jako plukovník uměl využívat telepatii. "Správný odhad, plukovníku. Je to výsadek vládců. Vaši lidé byli transportování do bezpečí."
     "Předpokládám, že transport nebyl zachycen."
     "Naše technologie je na vyšší úrovni, než má Federace."
     "Řekl jste, že vládcové přiletí za několik dnů."

     "Kde to jsme?" zeptal se archeolog poté, co byli transportování do nitra jeskyně.
     Nadporučík Jacouex Couché kontroloval, zda analyzátor signalizoval změnu prostředí. Přístroj nefungoval.
     "Pro bezpečný přenos jsme deaktivovali všechny vaše přístroje. KeyRac s vaším velitelem tu budou za chvíli. Jsem KeyThriac," oznámil Keytor, který se znenadání vynořil ze tmy. "Sonda, která zabloudila do této části vesmíru je poblíž transportního zařízení."
     Při zmínce o teleportačním zařízení se začali rozhlížet. Hledali nějaké ovládací panely. Prostor je však prázdný. Všimli si pouze, že podlaha je vyrobena z jakéhosi zesklovatělého, hrubého materiálu. Vypadalo to, jakoby plochu, na které stáli, pokrývaly kamínky o velikosti špendlíkové hlavičky, přes kterou probleskovaly namodralé světelné paprsky. Přenosová plošina, jak později zjistili, měla čtvercový tvar o velikosti 15 m. Když odtud vyšli, plošina změnila strukturu a splynula s okolím.
     "Včas jsme lokalizovali nepřátelské hlídky. Proto jsme vás transportovali sem."
     "Kde je plukovník MacDowell?"
     "Zůstal nahoře s KeyRacem. Nemusíte se obávat. Dovedeme vás k sondě. Když jsme analyzovali její zvukový kód, považovali jsme ji za nástrahu vládců. Proto jsme ji poté, když se sem přiblížila, přitáhli do atmosféry a transportovali."
     "Dokážete přiblížit uměle vytvořené těleso do atmosféry? Takovou technologii neznáme. Podle našich zdrojů byla sestřelena."
     "Naše zařízení dokáže napodobit různé technologie. Je to bezpečnostní opatření. Tady je."
     Prostor prozářilo světlo. Sonda stála uprostřed čtvercové místnosti. Její stěny byly dokonale vyhlazené, zdálo, že snad ani nejsou v jeskyni. Když si archeolog pozorně stěny prohlédl, začaly postupně měnit strukturu a objevovaly se zde znaky nebo symboly podobné písmu.
     "Dovolíte?" požádal. Postoupil blíž, aby si znaky prohlédl.
     "Prosím. Je to vaše profese, pokud se nemýlím."
     "Ano, KeyThriacu."
     "Máme tu ještě další problém. Zachytili jsme volací kódy jisté lodi. Nejsme si jisti, zda jde o kód vaší Hvězdné flotily."
     "Při vší technologii, jakou jste nám dosud předvedli, je podivné, že si nedokážete poradit s rozlišením kódu. Podíváme se na to. Když jsme vstupovali do této soustavy, nebyla v dosahu žádná jiná loď Federace," řekl nadporučík Couché.
     "Jde i o to, že zpráva, zdá se, že je to druh nějaké informace, začíná volacím kódem a pak pokračuje těmito znaky."
     KeyThriac domluvil a na stěně za sondou se zablesklo. Nejdříve zazněl kód. Poté se ukázalo 8 řádků, stejně dlouhých, ale každé dva sloupce byly odděleny.
     "Je to stejné, jako ty symboly tady v jeskyni."
     "Nenechte se zmást, našemu písmu jsou pouze podobné. Tu symboliku používají Guladové. Znáte ty kódy?"
     "Nejsem si jist. Jestliže to opravdu jsou kódy Federace, musí být dost staré. Jestli dovolíte, použil bych k identifikaci analyzátor."
     "Domníváte se, že by Guladové mohli vlastnit něco z federační technologie? Co jsou zač?" zeptal se archeolog, když nadporučík Couché aktivoval analyzátor a přešel blíž.
     "Můžete to přehrát ještě jednou?"
     Prostorem se znovu rozezvučel volací kód.
     "Ten kód je starý více než padesát let. Musím projít databázi, abych zjistil, kam jej zařadit," sdělil nadporučík Couché.
     "Mohl byste vysvětlit, co má společného federační kód s těmi symboly?" zeptala se bioložka, kapitán Jamesová.
     "Zpráva je vysílána z guladských databází jednoho vládce. Máme u nich špeha. Guladové jsou na tom technologicky lépe. Používáme však kumulované technologie."
     "Takže ten váš agent o nás ví? Jestliže ví o nás, pak by to určitě zjistili i Guladové."
     "Jak jsem řekl, guladská technologie je vysoce vyspělá, vědí o Spojené Federaci planet, ale netuší, že jste ve vývoji tak pokročili. Jste schopni dostat se na jejich území a to už je varování. Vaše loď a veškerá komunikace je chráněna našimi stínícím štíty. Plánují průnik na území Federace."
     "Myslím, že jsem nucen vám uvěřit. Když jsme se tu objevili poprvé, byli jsme chráněni naší stínící technologií a přesto jste dokázali proniknout do naší počítačové sítě."
     "Stále ještě hledám zařazení toho kódu. Teď, už to je," ozval se nadporučík Couché. "To snad ne. Ale program je v pořádku," kroutil hlavou.
     "Co se děje?"
     "Zdá se, že už zjistili, že se tu skrýváte," domlouval se telepaticky plukovník MacDowell s KeyRacem. Stáli ukryti za ohybem vedle schodů a pozorovali guladské stráže.
     "S větší pravděpodobností nejde o nás, ale o vaši sondu. Dovolili jsme si chránit vaši loď naší stínící technologií. Vaši lidé jsou doufám rozumní a nenapadne je, aby se zapojili do komunikace s Gulady."
     "Mám spolehlivého zástupce. Bylo by vhodné, abych ho upozornil."
     "To nebude třeba, plukovníku. Jistě se vám zdá, že plně využívám vašich kompetencí, ale teď by už bylo pozdě na zaslání vzkazu."
     "Dají se s nimi vést diplomatické rozhovory?"
     "Jakýsi diplomatický kodex uznávají, ale většinou používají pravidla silnější vyhrává. Vrátíme se. Chystají transportovat na loď. Musíte co nejdříve sondu dostat nahoru."
     "To je neuvěřitelné, ale ten kód pochází z 27. století. Z 90 procentní přesností se jedná o hvězdnou loď USS Saturn V," hlásil nadporučík Couché, když se sem přenesli plukovník MacDowell a KeyRac.
     "Co se přihodilo?"
     "Náš agent vysílá z guladské lodi."
     "USS Saturn V? Myslím, že tato loď se náhle ztratila koncem 27. století v časoprostorové anomálii. Ta se údajně vytvořila v hraničních oblastech Delta kvadrantu. Federace přerušila pátrání po 50 letech, ale stále ještě neztrácíme naději. Čekáme na vývoj nových technologií, které by usnadnily detekci komunikačních signálů, a kromě toho též usnadnila průnik takovým prostorem, jako je transdimenzionální brána, kterou jsme se sem dostali."
     "Ano. Přesně tak, pane. Právě analyzuji tytéž informace."
     "Takže, co chce ten agent?"
     Po stěně se posouval text složený z těch zvláštních symbolů vládců Guladů. Když skončil, objevila se další krátká věta.
     "Zdá se, že na palubě je někdo, kdo by vás mohl zajímat. Guladové ho vyslýchali. Snažili se z něho dostat základní údaje o uspořádání území Spojené Federace planet."
     "To je pravděpodobně jiný dialekt," ozval se archeolog, Dr. Carter.
     "Ano. Ty symboly mají jiný sklon."
     "Pokouším se to číst, ale dlouho to trvá," řekl znovu Dr. Carter.
     "Poručík Vladimir Vladimirovič Ivanov, služební číslo 888-007."
     "Pravděpodobně patří k posádce Saturnu. Prověřte to, nadporučíku."
     "K posádce opravdu patřil poručík Vladimir Vladimirovič Ivanov. Služební číslo souhlasí. Dokonce je tu i fotografie. Je však zrnitá."
     "Jestliže jde opravdu o totožnou osobu, pak ho musíme přivést z lodi Guladů. Tvrdíte, že diplomatická vyjednávání by byla zbytečná a uškodila jak vám, tak i Federaci?"
     "Ano, plukovníku. Máme informace, že chtějí napadnout Federaci."
     "Pak bychom s vaším svolením, byli nuceni poslat tyto informace do naší databáze a lépe je prověřit. To se týká údajů o Saturnu a jeho osudu. Nezabere to zase tolik času. Jsme vám vděčni, že jste zachránili naši sondu a na určitou dobu nám poskytli ochranu. Teď se však musíme přesunout na loď."
     "Vzkaz našeho agenta se již nahrává. Pomůžeme vám také s přenosem sondy."


     7.

     "Takže ten poručík Ivanov se má podle informací agenta Keytorů nacházet na lodi vládce guladské soustavy? Můžeme jim věřit?" zeptal se podplukovník Bradley poté, co plukovník MacDowell svolal poradu.
     "Mohly selhat analyzátory, v hlášení je zaznamenáno, že během transportu byly vypnuty. Nebo může jít o léčku, aby nás dostali do pasti a zjistili co nejvíce informací o Federaci. V jejich počínání může být spousta jiných věcí. Tytéž údaje však analyzoval i dr. Carter. A navíc, je tu sonda."
     "Kdybychom nebyli chráněni jejich štíty, Guladové by nás údajně zcela jistě odhalili," ozval se šéfinženýr Lightoller.
     "Takže zahájíme záchrannou misi?"
     "Ano. Je to naší povinností. I když bych raději použil zaběhnutá vyjednávací pravidla. Na začátku jsem řekl, že se nechci zaplést do konfliktu dvou civilizací. Nezbývá nám nic jiného, než poručíka Ivanova zachránit."
     "Pak se také můžeme dovědět, co se přihodilo Saturnu."
     "Možná, že ještě někde bloudí a poručík Ivanov zná jeho polohu," přidal se do hovoru major Eniac.
     "Nezapomínejte, že byl vystaven výslechům a snad krutému zacházení. To ale zjistíme později. Dohodneme plán operace. Takže, známe souřadnice guladské lodě." Plukovník MacDowell stiskl tlačítko pod stolem a na speciálním obložení stěn, navrženém pro promítací účely, se ukázal keytorský souřadnicový systém. V prostředním čtverci, označeném keytorským symbolem, se postupně začala zvětšovat malá tečka. Obraz se změnil a nabýval tvaru vládcovy lodě. Její základna a strop tvoří rovnostranný trojúhelník. Boční stěny byly vytvořeny z tmavé hmoty, kterou probleskovaly oranžovobílé krystalické výboje. Nebyly vyrobeny z jednoho kusu, ale z velkých plástev. Výboje jsou formou jakéhosi ochranného statického pole, které plní zároveň funkci antigravitačního zařízení.
     "Podobné guladské vesmírné prostředky jsou údajně využívány pro stavbu transdimenzionálních bran. Proto základny mají ten trojúhelníkový tvar. Hlavní můstek vládce se nachází přesně uprostřed." Obraz se znovu začal měnit. "I když sama loď je chráněna štíty, prostor, v němž se pohybuje vládce, je chráněn i uvnitř. Proto má také tvar rovnostranného trojúhelníka. V případě nejvyššího ohrožení nebo autodestrukce je tato část schopna pojmout určitý počet nepostradatelných členů posádky a katapultovat se do prostoru. Výsadkový tým se bude transportovat do míst třetí úrovně pod můstkem. Proto musíme počítat s největším počtem strážců. Dohromady je tu 100 vojáků a přímo na můstku dalších 10. Někdy však vládce řídí loď sám."
     "Takže nikdo neví, kolik vlastně členů posádky bude u vládce?" zeptal se major Eniac.
     "Ne. Ale na hlavní můstek tým nepůjde. Poručík Ivanov přebývá v jakési cele, která je umístěna právě na třetí úrovni. Může se údajně pohybovat po lodi, ne však ve všech částech. Nejčastěji ze zdržuje v cele, nebo ve výslechové místnosti."
     "Jak zjistíme, kde se nachází?"
     "Na místě, kam se přeneseme, nás bude čekat keytorský agent."
     "Je tu ale ještě jeden problém. Guladové mají vyvinutý dokonalý systém detekce všech osob zařazených k posádce. Proto bych raději doporučoval druhou variantu výsadku, jak doporučil KeyRac. Přestrojit se strážce. V jejich uniformách je zabudován ten detekční přístroj. Tak bychom se i snadněji dostali k poručíku Ivanovi. I když u této varianty je snadnější odhalení, protože vládce zcela jistě zná a uchovává přesný seznam vojáků a snadno by odhalil o čtyři víc," ozval se znovu major Eniac.
     "Přikláním se raději k první variantě. Pracovat v utajení. Budeme mít přístroj, který odráží a stíní jejich detekční systém."
     "Takže výsadek pro ně bude prakticky neviditelný."
     "Přesně tak, pane Bradley. Vraťme se však ještě ke způsobu pohonu a zbraním. Mají samozřejmě warpový pohon, avšak na technologicky dokonalejší úrovni. Způsob směšování pohonných látek v komorách je nám podle KeyRacova popisu zatím neznámý. Inženýr Lightoller podá základní údaje."
     "Jejich pohon funguje podle popisu Keytorů shodně jako federační. To znamená, že za lodí je časoprostor expandován a před ní kompresován. Tak vznikne jakýsi ostrůvek, který se v časoprostoru pohybuje a jeho rychlost je neomezená. To znamená, že na loď, tak jak je tomu i v našem případě, nemá vliv diletace času, při akceleraci nebo decelaraci nedochází k žádnému přetížení a neexistuje zde žádná setrvačnost. K tomuto způsobu však existuje také ekvivalent. Warpové rovnice Guladové umí údajně přeměnit na jiné, také pro nás zatím neznámé. Kromě toho, mají i náhradní pohon na částice podobné fotonům. Nedokázal jsem však určit jeho podstatu, proto musíme vycházet z těchto základních údajů. Samozřejmostí je i podsvětelný způsob pohybu. Ještě připomínka k warpu. Je uložen v tomtéž materiálu jako vnější plástve pláště. Zbraňové systémy tvoří iontová a fotonová torpéda, dále děla, jejichž funkce je založena na transfázovém štěpení, gama zářiče a oslepující paprsky z několika druhů záření. K osobním zbraním strážců patří kromě krátkých ručních transfázových phaserů také šokové granáty. To je vše."
     "Děkuji, kapitáne. Přejděme ke složení výsadku. Kromě mě jako velitele sem budou přiděleni čtyři lidé. Tři patří k zásahové jednotce, určené k těmto úkolům. Posledním bude dr. Carter. Potřebujeme specialistu na civilizace a kulturu. Výsadek bude připraven za 30 minut."
     Když po 30 minutách výsadek opustil loď, velení převzal podplukovník Bradley. Na USS Horatio Nelsonu byla udržována nejvyšší pohotovost. Jestliže vše půjde hladce, výsadek se vrátí za 45 minut, nejpozději za hodinu. Will Bradley přemýšlel o Keytorech. Nezdáli se mu. Nelíbil se mu jejich přístup. Byli až příliš ochotní. Chránili je jejich štíty a málem by jim vyzradili i ostatní, pro většinu posádky technologické zázraky. Will však znal a viděl i jiné, mimo protokoly Federace. Každá civilizace se reprezentuje jinak, ale velká většina, s jejímiž zástupci jako pracovník diplomacie jednal, většinou úzkostlivě tajila téměř všechny údaje nejen o technologiích. Pokusí se o tom promluvit s plukovníkem až se vrátí a pokud na to bude čas.
     Když se výsadek zhmotnil na třetí úrovni, jak bylo naplánováno, setkali se s agentem. Ohlásili se smluveným heslem. Teď je vedl chodbou k cele, kterou obýval poručík Ivanov. Výsadek měl oblečený zvláštního oblek, určený pro zvláštní jednotky. Ten se také dokázal přizpůsobit různým druhům terénu, jak přírodnímu, tak i umělým prostorám, což se týkalo především vesmírných plavidel. Teď měl tmavě zelenohnědou barvu, přizpůsobil se okolí. V chodbě svítilo nahnědlé světle, zbytek je tmavý. Agent předal plukovníku MacDowellovi jednu ruční zbraň. Vedl je chodbou vpřed. Často se museli zastavovat a skrýt se v bočních výklencích, aby je nezastavili strážci. Chodba totiž byla spojena s hlavní, ve které se to vojáky hemžilo. Kousek odtud se podle informací agenta nacházely soukromé prostory vládce.
     "Pozor!" křikl agent. Ze zatáčející se chodby se vynořil první strážce. Uskočili do výklenku. Bylo však pozdě. Spatřil dr. Cartera, kterého ostatní členové výsadku táhli dovnitř. Strážce sáhl za opasek, ale plukovník MacDowell byl rychlejší. Vhodil k nim uspávací granát, který patřil k arzenálu zvláštních jednotek. Ten byl ještě naplněný kouřem. Jestliže by uspávací prostředek neúčinkoval, je tu možnost zdržení.
     "Boční chodby, honem!" sykl agent. Jakési neviditelné zařízení spustilo panel, který se pomalu posunoval přes otevřený výklenek. Do chodby zahalené závojem kouře přibíhali další vojáci. Agent se přesunul k MacDowellovi. Prostrčil zavírajícím se panelem guladský phaser. Vystřelil jednou. Pak se ocitli ve tmě. Několik vteřin i v tichu. Vojáci však stále stříleli. Tmou problesklo oslnivé oranžové světlo, které vytvořilo pětici rovnostranných trojúhelníků a prošlo skrz prostor.
     "Guladské zbraně,"
     Zbytek toho, co chtěl agent říci nikdo z výsadku neslyšel. V záblesku spatřili pouze otevírající se ústa. Pak se znovu ponořili do tmy.
     Plukovník MacDowell si neuvědomoval, jak dlouho jsou zadržování v úzkém prostoru. Tušil, že ostatní členové výsadku jsou vzdáleni. Snad už začíná slyšet. Pravděpodobně použili paralyzující ultrazvukové paprsky. Ale co ty světelné trojúhelníky? Uvažoval, kam se poděli jeho lidé. Pokoušel se použít telepatii, aby se spojil s KeyBretamem, agentem. Jeho telepatické vysílání však nezachytil on, ale někdo jiný.


     8.

     Nejvyšší vládce Guladů odešel z můstku. Přecházel po místnosti. Uprostřed se zastavil. Chtěl být na chvíli sám. "KeyBretam." To jméno právě teď zaznamenal jeho mozek. Jedině on tu umí používat takový způsob komunikace. Kromě příjmu informací dokáží také zachytit jinou vedenou telepaticky. Kdo? Nemůže to být nikdo z vojáků kolem něho. Před časem rozvědka zjistila poruchu v jednom z tunelů. Transwarp detektor zjistil, že signatura pohonných emisí pochází z cizí lodě. Pohon by odpovídal technologii, kterou se po vesmíru pohybuje většina lodí. A co Spojená Federace planet? Je možné, aby se dostali až sem? Mají sice jakýsi druh warp pohonu, ale na mnohem slabší úrovni. Chystáme útok. Rasick se znovu zastavil. Jeho další schopnosti mu umožnily, aby znovu zachytil telepatické vlny. Ten, kdo vysílá, není daleko. Třetí úroveň pod můstkem. Jeho tmavé oči se vpíjely do stěn, které byly obloženy neznámou, poloprůhlednou modrobílou stříbrně zářící hmotou, která vypadala jako kov. Zdobily je od shora dolů symboly, které spatřily členové posádky Nelsonu. Na okamžik ho zalila posvátná úcta. To nemůže být. Zakladatelé dávno neexistují. I když nikdo to neví jistě. Torsackové byly rasou, která zanikla na nejvyšším stupni vývoje před lety, které se už nedají spočítat. Jejich technologie byla nepochopitelná i pro Gulady, kteří jsou nyní nejobávanější rasou ve většině míst obydleného vesmíru, kam se dá dopravit přes transwarp brány. Naše dobyvatelské plány jsou jasné. Nikdo nás nezastaví! Nikdo! Torsackové nejsou. Snad přežily jejich myšlenky, které putují vesmírem a prodírají se dimenzemi a realitami bytí. A jejich obyvatelé s podobně vyvinutými schopnostmi je náhle občas zachytí, tak jako nyní Rasick. Ale teď se nemůže mýlit. Jen několik vyvolených Guladů může přesně určit techniku přenosu myšlenek, kterou kdysi tato rasa ovládala. Tento telepatický proud. Jsem si zcela jist. Díky svým schopnostem Rasick uvedl z klidové funkce do detekční pár nervových vláken, které zaregistrovaly telepatické vlny. V guladském mozku se vyvinuly dva páry nervových vláken, jejichž detekční vlnění bylo založeno na prouděný určitých částic, které byly schopny vyhledat a analyzovat cíl prakticky v rozsáhlém prostoru. Především je využívali v podrobených galaxiích. Rasick se musel vší silou soustředit, aby se zaměřil na místo, odkud vycítil nebezpečí. Nebezpečí? Jak dlouho už neslyšel tento výraz? Telepatické vlny, které zachytil, patří někomu, kdo je na jeho lodi. Nemůže to být Torsack. Musím se mýlit. Guladové o sobě nikdy nepochybují! Znovu se soustředil jen na neznámý cíl. Detekce začíná účinkovat. Před očima se mu mihla jakási hvězdná loď z neznáma. Ten tvar. Spojená Federace planet a její Hvězdná flotila. Tak přece. Hledal název lodi. USS Horatio Nelson. Rasicka to docela překvapilo. Guladové nepředpokládali, že se dostanou až na jejich území. Nejvíce Rasicka však zajímá ten, kdo vysílá telepatickou zprávu. S největší pravděpodobností patří k posádce té lodi. Ale právě teď je na mé. Jeho je chráněna štíty. Ale! Keytorové! Dvojnásobný úspěch. Podařilo se mu detekovat cizí loď v jejich prostoru, spolupracující s nepřítelem. Proto i Federace je naším nepřítelem. Federace vždy kladla důraz na diplomacii a podmínky osamocené galaktické soustavy. Porušují teď jejich kodex nevměšování. Konečně máme důvod zaútočit. I když Guladové dávno plánují tuto planetární Federaci napadnout a zařadit ke svým satelitům. Velká rada vládců se sejde zítra. On sám jí předsedá. Riskantní by však bylo zaútočit okamžitě. Rozpětí území Federace je několik světelných let. Bylo zjištěno, že některé z hlavních politických, vojenských a vědeckých kapacit jsou soustředěny na několika místech v souhvězdí Orion. Do těchto struktur patří i planeta Země – guladsky nazývaná Ketrat-Am. Ale co je tu špatně? Ten telepat je zcela jistě Torsack. Rijack. Rijack. Rijack. Znělo mu neustále v hlavě.
     Plukovník MacDowell se snažil osvobodit se z proudu vládcových myšlenek. Netrvalo to dlouho. Měl stejné schopnosti jako on. Jeho duch proudil lodí a pátral po ztracených pozemšťanech a Keytorovi KeyBretamovi. Pronikl do míst hluboko pod ním. Tam, do temných kobek, zatím přiváděli čtyři vetřelce a KeyBretama. Lidi z výsadku strčili do kobky uprostřed a Keytora odváděli pryč. Na příkaz vládce nemělo být zajatcům ubližováno. Jinak ale dopadl KeyBretam. Provedli ho kobkami a mířili k vládci. Neví, že patří ke Keytorům, ale zjistí to. Jeho schopnosti a moc jsou obrovské. Nejvyšší vládce Rasick.
     "Tak. A to jsme si mysleli, že nás nechytnou."
     "Uklidněte se, pánové," řekl dr. Carter.
     "Musíme zjistit, kde jsme a případně se pokusit vyjednávat a alespoň se dostat do blízkosti plukovníka."
     "Keytorové tvrdí, že s nimi," řekl major Amit a ukázal do tmy, "se jednat nedá."
     "Nevím. Abych řekl pravdu, to se mi nezdá. Většina civilizací uznává jakousi diplomatickou etiketu."
     "Nejste voják. Někteří prostě diplomacii neuznávají."
     "Ne. To nejsem. Jsem archeolog. Možná byste se divil, ale znám zástupce z různých koutů území Federace."
     "Tady není Federace. Proberte se, Cartere. Jestli těmi civilizacemi myslíte ty, které v dávných dobách zanikly a zůstaly po nich jen sutiny, pak asi nejste ten pravý vyjednavač pro tyto,"
     Z chodby se ozvaly těžké kroky. Okolo prošli dva strážci bez hlubšího zájmu o vězně.
     "zástupce civilizace," dopověděl major Amit.
     "Toho Keytora odvedli někam pryč. Ale kde je plukovník MacDowell?"
     Popošli blíž k sobě.
     "Zdá se, že o něm zřejmě nic neví."
     "Je to možné. Ale raději bych se o něm dál nezmiňoval. Nevíte, kdo nás může poslouchat."
     "Máte pravdu. Musíme vymyslet způsob, jak se odtud dostat. Vzali nám zbraně."
     "Ne tak docela," přerušil majora Amita dr. Carter a vytáhl z rukávu guladský phaser.
     "Jak jste se k němu dostal? Neměl jste ho u sebe."
     "Když jste mě vtahovali do toho výklenku, tak mi ho podali. Těsně před tím než se zavřel."
     "Ta cela musí být chráněna nějakým druhem silového pole. I když, možná ani není nijak chráněna."
     "Proč by ji také chránili? Vězeň stejně nemá kam utéct, kapitáne Orteiro," opáčil major Amit.
     "V našem případě jsou jakési možnosti. Jestliže Keytorové mají další agenty, pak by,"
     "Co? Nedokážeme to zjistit."
     "KeyThriac řekl, že je tu jenom jeden. Je tu stovka Guladů. My jsme čtyři. Vlastně tři. Plukovník je kdoví kde."
     Ten se už dokázal vyprostit ze zajetí Rasickových myšlenek Jsou tu prostory pro věznění, takže jeho lidé jsou tam, pokud je neodvedli k vládci. U něho je KeyBretam.
     Rasick se zamračil. Kdo si ho opovažuje rušit? Dovnitř vstoupila čtyřčlenná skupina strážců, uprostřed s KeyBretamem. Rasick se pomalu obrátil. Strážci sklonili hlavy a odešli. Celé dlouhé dvě minuty se Rasickovy černé oči vpíjely do KeyBretamových. Vládce se zdál být klidný, ale snažil se upustit od zuřivosti, která se v něm hromadila. Prudce svíral pravou ruku.
     "Ano. Jsem zrádce. Jsem agent, vyslaný Keytory."
     "Nejsi první ani poslední, kdo se okamžitě přiznal, aby ušel mučení. To však nepoužijeme. Jsou tu však jiné prostředky, jaký bychom na tobě mohli použít. Prostředky kontroly vědomí, případně vymazání části paměti."
     Rasickovy oči se neustále vpíjely do KeyBretamových. Ten se ještě snažil přivést svůj mozek pod kontrolu. Uvažoval, jestli vládce ví, že výsadek je čtyřčlenný, a zdali by, pokud by před tohoto Gulada předstoupili, vydrželi jenom jeho pouhý pohled. Postupně se však úvahy rozplynuly a KeyBretam vnímal pouze ty černé oči. Teď se však do Rasickových myšlenek zatoulalo znovu to jméno. Rijack. Ten Torsack. Teď také KeyBretam rozpoznal, že Rasick ztrácí sílu. Guladové jsou rasa, která se vyvíjela mnoho tisíciletí, než dospěla k současnému stylu života. Postupem doby dokázali potlačit veškeré své kladné úmysly a pocity až zvítězil ten negativní, dobyvatelský. Na tomto základě postupně získali rozsáhlé území, a některé, ještě nevyvinuté skupiny obyvatel se k nim připojily dobrovolně, takže několik planetárních systémů získali bez boje. Tyto systémy získaly zásluhou Rasickových diplomatických manévrů a především propagandy proti nepřátelům Guladů. Existoval však i jiný druh. Torsackové. Patřili do stejné vývojové skupiny jako Guladové, kdysi dokonce tvořili jakousi galaktickou koalici. Protože oba galaktické národy patřili k nejvyspělejším, Torsackové za souhlasu tehdejší Galaktické rady byli stanoveni dohlížiteli nad vznikajícími planetárními systémy. Jejich úkolem bylo posuzovat, hodnotit a analyzovat vývoj, případně odvrátit zřejmou genetickou nesouměrnost vyvíjevších se budoucích obyvatel planet, ale také rozšířit a naučit tyto lidi duchovní podstatě života a vesmíru. Částečně se jim věci podařily. Guladové před Galaktickou radou skrývali své dobyvatelské touhy. Chtěli si podrobit kromě jiných systémů i ten, který vznikl poblíž souhvězdí Orion. Tvořilo jej devět planet, ale pouze jedna byla obydlena. Torsackové však jejich úmysly odhalili a překazili je. Ta planeta, třetí od slunce, byla zařazena ke chráněným planetám. Znamenalo to, že jednou bude zařazena k těm, které tvoří Galaktické jádro v čele s Galaktickou radou. Ta však zůstávala pro většinu míst v galaxiích utajena, dokud se nerozhodlo, že její obyvatelé jsou náležitě připraveni. O Galaktickém jádru nebylo nic známo ani na území, které existovalo několik století, a v současné době je označováno jako Spojená Federace planet. Guladové proto hledali příležitost, aby jakýmkoliv způsobem a všemi prostředky ublížili Torsackům. Plány Guladů byly později odhaleny a po šetření byli vykázáni z Rady a vyškrtnuta jejich účast a privilegia členů Jádra. Guladové se stáhli. Zdálo se, že společenství, kam patřili je už nezajímá. Bylo to opravdu pouhé zdání. Galaktická rada postupně přestala Gulady kontrolovat a neuvědomila si, že nejsou pouze primitivními žoldáky s dobyvatelskými choutkami, ale výborní stratégové. Kromě toho vytvořili dokonalou rozvědku, jejíž členové postupně infiltrovali do důležitých míst. Torsackové nadále kontrolovali galaktické oblasti spadající pod jejich ochranu. Postupně se více přikláněli k procvičování ducha a mysli. Osvojili si telepatii a stále více ji používali ke komunikaci. Kromě toho dokázali proniknout do jiných úrovní vesmíru, prostoru rozloženého do více rozměrů, aniž by jim to nějak ublížilo. Dlouhodobým vývinem praktik proniknutí do dimenzí dokázali ovládnout prostor a čas. I když tyto duchovní dovednosti demonstrují spíše nábožensky založenou rasu, rozhodně to nebyli pacifisté. Když Guladové rozehráli svou dobyvatelskou roli, také Torsackové se ukázali jako zdatní stratégové a vyjednavači. A právě tehdy je Guladové s největší pravděpodobností podcenili. I když se z Torsacků postupně staly jakési energetické bytosti, stále ještě byli schopni dokázat se vžít do myšlení Guladů. Avšak se ukázalo, že civilizace na straně Dobra musela ustoupit od té, která bojovala za Zlo. Jak už bylo řečeno, z Torsacků se staly energetické bytosti. Dokázali sice zachovat podobu původního těla, ale díky svým schopnostem také uměli vytvořit jeho jinou verzi, v níž se ukrývala vysoce inteligentní bytost. I když žili neomezeně dlouhou dobu, nebyli nesmrtelní. Toho využili Guladové, kteří téměř celou rasu vyhubili. Konflikt došel tak daleko, že Jádro si tvrdě hájilo své území proti jejich výpadům. Do boje se zapojili i Torsackové. Jejich lodě se však z posledního útoku nevrátili. Guladové získali nové technologie na výrobu částicových zbraní. Zaútočili, došlo ke sloučení látek s opačnými energetickými hodnotami a tak bylo 90 % civilizace zničeno. Muž, jehož jméno se nyní vracelo Rasickovi, Rijack, katastrofu přežil. Navíc byl kdysi vyslanec Galaktického jádra. Jeho tělesná schránka měla podobu plukovníka MacDowella.


     9.

     Rijack – plukovník MacDowell byl stále ve výklenku. Cela, ve které jsou uvězněni lidé z výsadku, určitě chrání silové pole. Ještě tu je však poručík Ivanov. Strážci se z chodby vrátili do hlavní, ale hlídali tu, ve které byli objeveni cizinci. Byly zesíleny hlídky, protože vládce přikázal, aby pátrali ještě po čtvrtém. Ten byl velitelem výsadku. Jejich zbraně ho nedokázaly oslabit a ani pátrací senzory, které proskenovaly celou loď, ho nenašly. Procházeli jednu úroveň po druhé, rozděleni do tříčlenných skupin, které dohromady tvořilo 70 strážců. Vládce přikázal hledat, i když skenovací paprsek vetřelce neobjevil. Toho si byl Rijack vědom.
     Kapitán Orteiro se podíval ven, do chodby, kterou je sem dovedli. Odradilo ho však zapraskání silového pole, jehož oranžové výboje pronikly tmou.
     "Doktore, půjčte mi tu guladskou pistoli. Možná bychom se mohli pokusit to pole přerušit a dostat se ven," řekl major Amit.
     "Ten Keytor řekl, že pistole funguje na iontové bázi. Pokud by se iontový výboj nastavený na nejmírnější stupeň setkal s tímto, s největší pravděpodobností, elektromagnetickým polem, vznikla by na nějakou dobu trhlina, kterou bychom mohli projít. Možná tak na deset minut."
     "Přesně tak, kapitáne Orteiro. Nemáme však analyzátor, abychom určili přesné složení pole. Nevíme, jakou reakci by tento zákrok způsobil. A pravděpodobně by se to projevilo v jejich počítačích. I když," major Amit se odmlčel, zvedl hlavu, a protože pole ještě chvíli probleskovalo, snažil se na stropě zahlédnout něco, co by se podobalo kabelům monitorovacího zařízení, "ten výboj. Nejdřív nahoru. Vidíte ty kabely?"
     "Jak si můžete být tak jistý?"
     "Ty nahoře určitě nejsou od odposlechu nebo kamer."
     Rijack díky svým schopnostem průchodu pevným hmotným skupenstvím prošel přes uzavřený výklenek. Dostal se do hlavní chodby a následoval některé členy posádky vládcovi lodi. Nikdo ho neviděl. Vzal na sebe svou energetickou podobu a jako neviditelný procházel kolem strážců, kteří ho přivedli do ubytovacích prostor, o nichž se zmínil KeyBretam. Vycítil přítomnost člověka. Hned za prvními dveřmi. Znovu prošel stěnou a ocitl se uprostřed pokoje. Rus ležel na polním lůžku s rukama pod hlavou. Nespal. Zíral do stropu. Rijack ho pozoroval a snažil se vniknout do jeho mysli. Poručíku Ivanovovi se občas vybavila vzpomínka na cosi z minulosti. Měl však v mozku implantován prostředek pro kontrolu vědomí. Ivanov se však najednou posadil. "Plukovník Shikozuki?!" vyhrkl.
     Toho Rijack využil a ukázal se mu. Opět jako plukovník MacDowell.
     "Jsem plukovník MacDowell," promluvil k němu pomalu a opatrně, "znám vašeho velitele."
     "Vy, vy," koktal Ivanov. Nemluvil předepsaným jazykem Federace, ale rusky.
     "Já, nerozumím. Jak jste sem přišel?"
     "Jsem," Rijack přešel na ruštinu, aby to pro Ivanova bylo snadnější. "Jsem z hvězdné lodi Spojené Federace planet. Vzpomínáte si?" snažil se Rijack potlačit kontrolu implantátu.
     "Začíná se mi něco vybavovat. Musím odsud," zvedl se Ivanov a popošel ke dveřím.
     "Dobře. Ne tak rychle. Pomůžu vám. Pojďte."
     Rijack vytáhl z rukávu malou zbraň, vytvořenou z několika různých technologií, také torsacké. Čirý bílý paprsek vystřelil nad postel. Vytvořil okolo jakousi energetickou kapsu, aby zdánlivě vypadalo, že se tu vyskytuje forma života, která má v této místnosti být. Pak vzal Ivanova pod paži.
     "Ne. Tudy ne," řekl Ivanov.
     "Nebojte se. Můžeme jít stejnou cestou, jakou jsem přišel."
     "Ale jak, vy," zmatený Ivanov se díval na Rijacka, nyní oděného jako strážce.
     "Něco se mi zdálo. Nevím, kdo je plukovník Shikozuki ani ten druhý. Můj pán poroučí," koktal znovu Ivanov, teď už pro změnu dokonalou guladštinou.
     "Mlčte už!" poručil Rijack, "jdeme."
     Dobře si promyslel postup útěku. Vedl Ivanova stejnou trasou, kterou sem přišel. Měl v plánu dostat se do vězeňských prostor a pak se transportovat z cely, kde drželi majora Amita, kapitána Orteira a dr. Cartera, na loď. Dokáží pozemšťané krýt paprsek tak, aby ho nezachytily guladské skenery? Při prvním transportu o výsadku nevěděli. Rijack vedl Ivanova chodbou, kterou se shodou okolností šlo na můstek. Ivanov byl stále přesvědčen, že je veden k vládci. Když se přibližovali k hlavnímu ochozu kolem můstku, který hlídalo šest stráží, zahnuli za roh, do temnější chodby. Cestou potkali další tři strážce, kteří patřili ke sledovacímu komandu. Za rohem začínalo schodiště. Po sestoupání tří úrovní se dostali do vězeňských prostor. Tady se střetli s dalším komandem. Probleskovala tu sem tam jen stropní světla. Když se přibližovali k cele, kde byli členové výsadku, najednou je oslepil prudký výboj. Kapitán Orteiro prorazil silové pole.
     "Někdo jde!" slyšel dr. Cartera.
     "Zadržte! Nestřílejte!" ozval se Rijack.
     "Plukovníku? Jste to vy?"
     "Jsem."
     "Poručík Ivanov, předpokládám," řekl tišeji major Amit.
     "Transportovat se na Nelsona nebude snadné. A navíc, vzali nám naše zbraně a analyzátory."
     "Přesto se můžeme zkusit s Nelsonem spojit. Co vysílače? Ty přece máme," řekl Rijack.
     "O to jsme se už pokoušeli, pane. Mají rušící skenery, ale myslím, že nás snad neobjevili."
     "Pokusíme se zapojit všechny vysílače najednou. Navíc, mám něco z výbavy stráží. Jejich vysílač přes ty štíty určitě pronikne. Musíme však začít volacím kódem."
     Rijack stiskl několik tlačítek na náramku na pravé ruce. "Začněte vysílat. 1, 2, 3, teď!"
     Když začali vysílat, podplukovník Bradley seděl ve velitelském křesle a pozoroval obrazovku. Sledoval guladskou loď, kde se zdánlivě nic nedělo. Jsou to už dvě hodiny, co …
     "Volací kód Flotily, velitelský plukovníka MacDowella. Naléhavé! Žádost o transport – pět lidí!" přerušil ho z úvah navigátor.
     "Transportujte!" přikázal Bradley. Odešel k teleportačním plošinám. Tam už začínal přenos. Ve čtyřech boxech se postupně zhmotňovali přenášení. Pátý zůstal prázdný.
     "Kromě federačních komunikátorů zaznamenávám doprovodný, zřejmě guladský." Hlásil velitel přenosové paluby.
     Pro jistotu sem byla přivolána šestičlenná skupina z ostrahy.
     "Pátý transport je přesměrován, nezdařil se, ztrácím signál a signaturu," hlásil znovu.
     Z boxů mezitím vyběhli major Amit, kapitán Orteiro a dr. Carter. Poručík Ivanov zůstal chvíli stát, pak váhavě sestoupil. Popošel k podplukovníkovi Bradleymu a omdlel. "Lékař k transportu!" křikl Will do komunikátoru, "pokuste se ho zadržet!"
     Transportní signál se však stále vracel na guladskou loď.
     "Co se tam přihodilo?" obrátil se Bradley k majoru Amitovi.
     "Objevili nás. Díky plukovníku MacDowellovi jsme zpátky."
     Když se Rijack pokoušel znovu použít guladský vysílač, zaslechl, že do vězení se blíží stráže. Rasick stále zpracovával KeyBretama. Vycítil Rijackovu přítomnost. Pozemšťané se dostali ven, jemu se to však nepodaří. Nikdy! O to se postará. Poslal stráže do vězení. "Přivést!" přikázal.
     KeyBretam už nevydržel dále kontrolovat příliv telepatických vln. Skácel se Rasickovi k nohám. Omdlel.
     I Rijack cítil, že začíná ztrácet některé schopnosti energetické bytosti. Postupně se z něho stával pozemšťan. Navíc ho uspali. Nespal však úplně. Zbytky energie v něm zůstaly a tak prostor a bytosti okolo vnímal jako v mlze, ve zpomaleném záběru. "Odveďte ho k tomu zrádci!" slyšel jako z velké dálky Rasicka. Ten se mu rozplynul před očima. Stráže ho hodili do zvláštní cely, která byla umístěna vedle vládcových soukromých pokojů. Sdílel ji s KeyBretamem. Pokoušel se obnovit schopnosti energetické bytosti. Zkusil se pohnout, ale tělo pozemšťana bylo stále slabé. Zlo a Temnota jsou tak nepředvídatelné a mocné, že je dokáže přemoci jen Stvořitelova síla a moudrost. Cítil, jak do něj začínají proudit částice životní síly. Otevřel oči.
     "Vaše vyspělá civilizace nedokáže zabránit Zlu, aby se šířilo," jeho mozek opět zachytil čísi myšlenky. Rasick? Ne. KeyBretam se začíná probírat. Snažil se nadzvednout, ale byl také ještě zesláblý. Rijack soustředil všechny své myšlenky na obnovu tělesné schránky. Zavřel oči a začal pohybovat konečky prstů na nohou. Totéž s rukama. Se zavřenýma očima opakoval tento postup půl hodiny. Pak se mu podařilo posadit. "KeyBretame, proberte se, no tak," promlouval k ležícímu Keytorovi. Ten zachytil jeho myšlenky.
     "Vy se odtud možná dostanete, ale já jsem svůj boj prohrál. Dokončí ho mí druhové."
     "Ovlivňuje vás Rasick. Proberte se. Odpuďte Zlo, které se šíří z jeho mysli. Musíte se obrátit na stranu Dobra."
     "Já … zůstanu. Musím tu zůstat. Nemám … už … sílu," teď už KeyBretam mluvil s Rijackem jeho jazykem.
     "Kdybyste nebyl vázán na loď Spojené Federace planet, bylo by pro vás snadnější se odtud dostat. Musíte se tam však vrátit. Jako její …" KeyBretam si na chvíli odpočinul, "velitel. Rasick soustřeďuje svou flotilu do útočných pozic. Musíte se … co nejdříve dostat ven." Znovu zavřel oči.
     Rijack vstal. Útočné letouny. Dolní paluba pod vězeňskou. Dvojmístné. Klekl si ke KeyBretamovi, zatřásl jím. "Poslouchejte. Jdeme ven. Oba. I když je vaše síla oslabena, odejde se mnou."
     "Projdete šachtou, která je vybudována okolo můstku. Já však musím, nejde to," KeyBretam se znovu odmlčel.
     "Jdeme oba."
     "Tudy se dá dostat k další, kolmé, kterou se může projít k hangáru. Ale není bezpečná. Když se můstek oddělí od zbytku lodi, přebytečné palivo vnikne do této šachty."
     "Vstaňte. Musíte. Nenechám vás tu."
     Tak jako další cela, i tato byla chráněna silovým polem. Rijack vytáhl z rukávu miniaturní phaser, který ho odstranil. KeyBretam se postavil a pokusil se udělat několik kroků. Vešli do chodby. KeyBretam se o Rijacka opíral, ale postupně se mu vracela rovnováha. Nepozorovaně se dostali k šachtě. Rijack vklouzl dovnitř. Pak pomohl KeyBretamovi. Když byli uvnitř, Rijack znovu nasadil na otvor kryt. Šachta byla tak úzká, že se museli plazit po kolenou za sebou a v některých místech dokonce po břiše. Před posledním záhybem musel KeyBretam odpočívat.
     "Co je to?" zeptal se Rijack, když z povzdálí zaslechl zvuk podobný alarmu.
     "Zjistili, že jsme utekli. Za deset minut jsme ve druhé šachtě."
     Plížili se k únikovému průlezu.
     "Stráže tu ještě nejsou," sykl KeyBretam.
     "Pozor!" odstrčil ho Rijack.
     Teď zase leželi vedle sebe. Přes průlez uviděli záblesky ze zbraní stráží.
     "Nedostaneme se odtud."
     "Nevzdávejte to." Rijack vytáhl phaser a vystřelil do míst, odkud vycházel záblesk.Na chvíli byl klid.
     "Jdeme!"
     Když prolezli přes průlez, lodí zněl pořád poplach. Teď už ho slyšeli zřetelněji.

     USS Horatio Nelson NCC 2910
     "Mohli bychom se pokusit vyjednávat, i když Keytorové říkají, že to není možné. Alespoň se pokusit navázat kontakt, i když by nás jistě obvinili z neoprávněného průniku na jejich území. A navíc, porušujeme kodex nevměšování," řekl major Eniac. Seděl na můstku v křesle vedle podplukovníka Bradleyho. Ten vyhlásil nejvyšší pohotovost, to znamenalo kód 2. Kód 1, červený, znamenal zahájení útoku, někdy i bez schválení Valného shromáždění Rady bezpečnosti. Pokoušeli se proskenovat guladskou loď, ale ani silný paprsek, posílený keytorskou technologií nedokázal plukovníka MacDowella nalézt.
     "Myslíte, že jsem o tom neuvažoval? Zvažuji všechny dostupné kroky, ale brání nám v tom čas. Plukovník se musí vrátit. Jinak nám asi nezbude nic jiného, než vyhlásit kód 1. I kdybychom vyjednávali, Guladové by nám s největší pravděpodobností nedali možnosti na výběr. A jak říkáte, mají právo obvinit nás z nedovoleného vniknutí na jejich území a také z porušování kodexu nevměšování. Jsou to dva z několika základních pilířů, na nichž byla postavena Federace."
     "Je tu však i jiná věc. Součástí směrnic Federace je také zabránit jiným rasám v pronikání a obsazování nezávislých území ve vesmíru."
     "A to je založeno na vyjednávání. Někdy to ale není pravidlem. Jak víte, diplomacie v několika případech selhala. A ne vinou Federace."
     "Jistě. Pokud by však Rada bezpečnosti schválila určité postupy, pak bychom možná byli ze strany Guladů nenapadnutelní."
     "I když je možné takto postupovat, celý schvalovací proces trvá několik dnů. To nepřichází v úvahu. Ztracený čas navíc."
     "Co tedy navrhujete?"
     "Zatím udržovat Status Quo. I když tak se to ani nazvat nedá. Jsme na cizím území, ale zatím můžeme říct, že respektujeme jeho suverenitu. "
     "Zachytil jsem signál vycházející z lodi," ohlásil navigátor. "Ne, není z lodi. Je to, vypadá to jako stíhačka. Míří k nám."
     "Zbraňové systémy, připravit k palbě!"
     Na obrazovce viděli, jak se k nim přibližuje jakýsi útočný letoun. Zdálo se, že složitě manévruje a snaží se co nejkratší cestou dostat k lodi. Za ním vyrazily další dva.
     "Co má zase tohle znamenat?" pomyslel si Will Bradley.
     Rijackovi a KeyBretamovi se podařilo dostat se do hangáru. "Takže, iontové kanóny zaměřit," stiskl klávesu po pravici. Z letouny vylétly střely na druhý, který ho pomalu doháněl. "KeyBretame, zapněte volný kanál," křikl ke Keytorovi.
     KeyBretam s posledním vypětím sil stiskl tlačítko. Pak se opřel a zavřel oči. Hlava mu sklouzla na bok.
     "Tak. Pojď blíž," Rijack k sobě přivolával druhý letoun. Obratně se vyhnul střelám vycházejích z prvního. Rijack se položil na křídlo a obrátil stíhačku proti nepříteli. Zaměřil a vypálil. Rozpadla.
     "USS Horatio Nelson. Tady plukovník MacDowell."
     Přitom znovu uhýbal před dalšími raketami. Vysílání slyšeli na můstku. Když odeznělo, Rijackova vysílačka vypadla.
     "Nestřílet!" přikázal podplukovník Bradley.
     Plukovník MacDowell-Rijack se přibližoval k lodi.
     "Přitáhněte ho k hangárově palubě. Horatio Nelson byl odstíněn, aby se letoun mohl dostat na jeho hangárovou palubu. Tam byla čtveřice průzkumných letounů Hvězdné flotily. Posuvná vrata se pomalu otevírala. Z guladské lodi vylétlo oranžové světlo, značící transfázový výboj. Také se připravovala děla na bázi gama záření.
     "Dělej!" povzbuzoval Bradley v duchu zoufale pomalu otevírající se vrata. Ve chvíli, kdy ukořistěný guladský letoun vklouzl do hangáru, se pohyb transfázového torpéda zrychlil, a když bylo téměř u Nelsona, zmizel v hyperprostoru.


     10.

     Poručík Revick překonal starý rekord v přechodu na warp.
     "Je zraněný, pomozte mi s ním!" zavolal Rijack, když vylézal z guladského letounu. Přiběhli sem lidé s nemocnice s nosítky, s nimi šéflékař. "Co ten Rus? Bude v pořádku?" zeptal se Rijack.
     "Možná," dr. Lightoller přejížděl okolo KeyBretama analyzátorem, "je stále v bezvědomí. Ale to vám povím až na ošetřovně, plukovníku."
     Když se Horatio Nelson dostal do jiné části vesmíru, 30.000 světelných let od území Guladů, Rijack přikázal, aby byl udržován warp faktor 5 a loď letěla s visutými ochrannými štíty a aktivním stínícím zařízením. Navigátor měl odposlouchávat veškeré dostupné frekvence. Rijack pak odešel na ošetřovnu. Po standardní prohlídce ho lékař informoval o stavu poručíka Ivanova a KeyBretama. "Poručík Ivanov je stále v bezvědomí. Má však v mozku implantován jakýsi přístroj. Budu ho moci vyjmout, ale nejdříve musím zjistit, jestli nemůže dojít k poškození mozku."
     " Domnívám se, že jde o přístroj pro kontrolu vědomí. Je to pravděpodobně jakýsi paralyzátor, který postiženému brání ve volném průběhu vzpomínek a identifikace osobnosti."
     "Myslíš postup podobný asimilici? Nebo to může být něco podobného, co zkoušeli Keysiané na zajatcích za války?"
     "To nevím. Jakmile bude možná operace, dej mi vědět. Ten přístroj, nebo co to vlastně je, prozkoumá Divize cizích technologií. Analytikům jsem zadal, aby se pokusili najít o Guladech alespoň základní informace. Pokusím se spojit s velitelstvím. Sondu máme. Díky Keytorům. Ale Guladové jsou pro Federaci hrozbou. Důležité také je, zjistit, co se vlastně stalo Saturnu."
     "Poručík Ivanov by mohl, až se probere, na něco si vzpomenout."
     "Možná. Jediné, co zatím víme, je že Saturn se v 27. století vypravil na průzkumnou misi. Nějaká pátrací akce se uskutečnily, ale, bohužel. Zmizel. Musíme se pokusit je najít. Pokud ještě žijí."
     "Zůstali …, oni …"
     KeyBretam začal namáhavě mluvit.
     "Uklidněte se. Jste v bezpečí. Budete v pořádku," přistoupil Rijack k lůžku.
     "Plukovníku," řekl znovu pomalu KeyBretam.
     "Budete v pořádku. Vaši lidé také."
     KeyBretam znovu zavřel oči.
     "Máme další problém. Jeho společníci. Zůstali na té planetě."
     Rijack se chystal odejít, ale lékař ho zadržel. "Na můstku je Bradley. Měl by sis dát pauzu, i když, za této situace."
     "Jistě, mám zástupce, ale nejdřív musím zajistit spojení s velitelstvím a pak vyřešit ostatní problémy. Navrhuješ mi několikahodinový odpočinek, ale to nepřipadá v úvahu."
     "Dobře, plukovníku. Nechám to na tobě."
     "Podplukovníku Bradley, přijďte do zasedačky. Majore Eniacu, přebíráte velení."
     "Provedu, pane."
     Potvrzení rozkazu majorem Eniacem slyšel i lékař.
     "Díky, doktore," řekl Rijack ve dveřích.
     Konferenční místnost byla umístěna na palubě důstojníků.
     "Pokouším se spojit s velitelstvím," oznámil podplukovník Bradley, když se Rijack dostavil do zasedačky.
     "Spojení je ale slabé. Je tu silné rušení."
     Podplukovník Bradley ťukal do klávesnice přenosného počítače a snažil se vytvořit připojení k transdimenzionální síti Federace.
     "Možná bude připojení k síti velitelství snadnější, když si zapneš centrální molekulární stavitelný procesor. To rušení pravděpodobně způsobují transdimenzionální brány Guladů."
     "To by ale neměly. Síť je přece vytvořena na téměř totožném principu jako ty brány."
     "To ještě není tak jisté."
     Zrnění na obrazovce zvolna pohasínalo a začínal se vytvářet znak Federace. Poté naskočila kódová zadávací tabulka pro připojení k síti.

     Username: thomas*macdowell
     Passcode: <...................>
     Guest: <CINC>

     <GO>


     Po zadání všech parametrů stiskl příkaz <GO>. Hostitelský počítač, ke kterému, jak se zdálo, se nyní podařilo připojit, ověřoval autorizaci přihlašovacího jména a hesla. Tabulka zmizela. Po deseti vteřinách se ale na obrazovce ukázala další:

     GUEST: CINC_NOT_FIND_

     "Hostitelský počítač nenalezen. Signál zřejmě neprošel přes síťové rozhraní."
     A co hyperprostorové vysílání?"
     "Myslíš, že to bude fungovat? I když zkusit se to může."
     "Na té planetě zůstali přátelé KeyBretama. Když nás Guladové našli, určitě zjistí další vetřelce na jejich území."
     "Abych řekl pravdu, ti Keytorové se mi nelíbí. Nevím, co si o nich mám myslet. Připadalo mi, jako by nám vnucovali technologii a jiné poznatky. Tím nechci říct, že je mi jedno, co se s nimi stane. Ale, všechno šlo až příliš hladce do té doby, než se zvrtla záchranná mise. Není to podezřelé?"
     " Nevím. Neměl jsem čas o tom přemýšlet, i když, všechno je možné. Jenomže Keytorové jsou technologicky daleko před námi. Kdyby nebylo jejich pomoci, jsme zajatci Guladů."
     "Jen mě zaráží, když mají tak vyspělou technologii, proč se nebrání."
     "Pane Revicku, nějaké signály Federace?" zeptal se Rijack navigátora.
     "Zatím žádné, pane."
     "Zkuste vyhledávání na hyperprostorové bázi."
     "Provedu, pane."
     "Podívej, reaguje na hyperprostor!" řekl podplukovník Bradley, "tak a je to! Signál z 27. století."
     "Dostávám šifrovanou zprávu v kódovém označení hvězdné lodě USS Saturn 5 NCC 8695 Falcon. Ověřuji autorizaci signálu."
     "Dostali jsme se do prostorové anomálie!" slyšeli hlášení majora Eniaca. Rijack vyběhl ze zasedačky.
     "Anomálie má charakter singularity."
     Můstkem zněly rozkazy pro přizpůsobení se situaci. Loď se dostala do časoprostorové anomálie, která má neobvyklé vlastnosti. To stanovila analýza vědeckého důstojníka. Existuje zde singularita, bod anomální fyzikální veličiny. A tak se může stát, že loď poletí ke vzdálené hvězdě podsvětelnou rychlostí místo nadsvětelné. Přesto sem přiletí dříve, než kdyby Horatio Nelson využil svého warpového pohonu a překročil rychlost světla. Prostor se díky gravitačnímu působení, které loď vhodně využije změní tak, že se pro ni hvězda přiblíží. Totéž platilo i pro hledanou loď z 27. století. Anomálie měla totiž kromě neobvyklých vlastností tvar pruhu o délce několika miliard kilometrů. Dokázala také zvláštním způsobem své postavení měnit. A to tak, že se pruh anomálii stočil v prstenec. Prstenec, který takto vznikl, má jenom jedinou stranu, která je zároveň rubem i lícem a má jedinou hranu. Proto Rijack přikázal otočit loď o 180 stupňů. Při postupném snižování rychlosti a použitím gravitačních zesilovačů se Horatio Nelson postupně dostane k Saturnu. Rijack znovu předal velení majoru Eniacovi. Příkazy zněly jasně: analyzovat vysílání a další informace o Saturnu zaslat do jeho počítače. Také seznam posádky. Stačili ti, kteří sloužili na můstku.
     "Singulární anomálie. To znamená, že nemůžeme přijímat ani odesílat zprávy od Flotily."
     "Ani žádné jiné. Pouze z vysílačů v anomálii. Máme však velkou naději, že Saturn bude nalezen. Navigátor zachytil část jeho autorizačního kódu. Kromě seznamu členů posádky by mi analytici měli poslat jeho přesné znění. Jakmile se dostaneme ven, spojím se s velitelstvím. Pak budeme řešit Keytory. Kdyby se něco dělo, jsem u sebe."
     Podplukovník Bradley stál u stolu a díval se za odcházejícím Rijackem. Přemýšlel. Singulární anomálie. Nejdříve se zdálo, že jsou v situaci, kdy nelze najít žádné východisko. Teď našli loď, ztracenou tři století. Ztracenou. Co když se stane totéž i jim a zůstanou tu uvězněni?


     11.

     Rijack seděl v křesle, na kolenou přenosný počítač. Začínaly přicházet zprávy. Stručný přehled mise USS Saturn, pak seznam posádky. Na obrazovce se ukázala hlavní stránka USS Saturnu 5 NCC 8695 Falcon, pak seznam posádky, počínaje stručnými informacemi o veliteli, plukovníku Shikozukim. Rijack zíral do počítače. Řádky se mu rozplývaly před očima. Únava? Možná. Postupné vyrovnávání se se zátěžovou situací předešlých hodin a především, setkání s Rasickem. Pokusil se tedy odpočívat. Zavřel oči. Uvolnil se. Čtvrt hodinovu meditaci cosi přerušilo. Kontakt. Náhle, zcela nečekaně. Rijack prudce otevřel oči. Kdo? Kdo dokáže telepaticky komunikovat? Snažil se rozumět obsahu zprávy, ale ta postupně ustávala. Znovu zavřel oči a více se soustředil. Jeho tělesná schránka spočívala zde, ale duše plula jinými částmi světa. Proplouvá jeho světem jako peříčko, jež letí vzduchem, dokud se nesnese k zemi. Před očima se mu promítl celý život. Řítil se kaskádami různých světů. Proplouval nejrůznějšími galaxiemi, které byly spjaty s rasou Torsacků. Nejdéle se zdržel v té, které pozemšťané říkají Mléčná dráha. Znovu se ocitl v dobách, kdy jejich hvězdná plavidla dosáhla oběžné dráhy planety Země. Dostali se na povrch planety. Nejdříve zde působili jako Pozorovatelé. Dohlíželi na vývoj života. Věděli, že z primitivního živočišného druhu, který se částečně pohyboval pomocí paží, se vyvine vyspělá technická civilizace, která však nedokáže správně využít objevů, které způsobí vývoj zbraní hromadného ničení. Věděli také, že tento druh sám sebe téměř smete s povrchu své planety díky nesprávnému použití technologie. Teprve poté obyvatelstvo pochopí, jak správně využít nových objevů a technologie, staré několik století, díky nimž vylétnou mimo svou planetární soustavu. Proč tedy nezakročili a neodvrátili hrozbu? Torsackové jako vyspělejší rasa nemohou zasahovat do vývoje, kterým se vyvíjejí jejich chráněnci. Torsackové sice dokáží procházet přes časoprostorové dimenze, pohybovat se v čase v minulosti i v budoucnosti, ale vždy jsou pouze pasivními pozorovateli různých dějinných událostí a zvratů, do kterých nikdy nezasáhli. Alespoň to tvrdí. I když, existuje určitá skupina, která se také dokáže pohybovat v čase a zasahuje do událostí. Ale to zatím nebylo potvrzeno ani vyvráceno. Jde o únik přísně tajných informací z jedné agentury, jejíž sídlo se nachází na Zemi. Její pobočky jsou rozmístěny i v jistých částech Spojené Federace planet.
     Nyní se Rijackovi před očima znovu promítly vzdálené galaktické systémy. Cítil, že na pouti galaxiemi jej někdo doprovázel. Jeho duše a vědomí během této pouti dosáhly vyšších dimenzí, odkud také pocházel. Dochází zde k poznání, splynutí vědomí a ducha s vesmírem. Skončil meditaci. Otevřel oči. Jeho zrak přitáhlo další jméno ze seznamu. Podplukovník Tyrhack. Vulkánec. Ti přece umí používat telepatii. Možná, že odesílatelem zprávy je on. V dolní části obrazovky blikla malá ikonka obálky. Rijack ji tedy otevřel, aby si přečetl poštu. Autorizační kód Saturnu.
     "Zachytil jsem autorizační kód USS Saturnu. Ověřuji," hlásil navigátor.
     Rijack vzal počítač a vrátil se na můstek. Byl tu i podplukovník Bradley.
     "USS Saturn V 8695, SFXWILSON LX978 LTX 39_60."
     Na obrazovce Rijackova počítače se v menší tabulce postupně vyplňovala obdélníková políčka, což znamenalo, že autorizace je shodná a oprávněná.
     "Vysílejte mírové poselství v hlavním jazyce Federace."
     "Provedu, pane."

     USS Saturn V NCC 8695 Falcon
     "Zdá se, že jde o federační vysílání. Nemohu ho zaměřit," hlásila kapitán Tylerová, "ale, to je, zachycuji mírové poselství Spojené Federace planet!"
     Kapitán Tylerová tlumočila plukovníku Shikozukimu část zprávy, vysílané z Horatio Nelsona. Přestala hovořit. Teď se dívali na hvězdnou loď Spojené Federace planet. Jak dlouho to je, co se jim podařilo pouze na několik minut zachytit federační vysílání, než se ztratili v anomálii? Jak dlouho brázdí tuto část vesmíru? To nedokázali určit. Pokoušeli se o to různými způsoby, ale analytické senzory nedokázaly přes anomálii proniknout. Plukovník Shikozuki stále pozoroval hvězdné plavidlo, které se tu tak nečekaně objevilo. "Pane Tyrhacku, dokážete v programovém vybavení nalézt informace o té lodi?"
     Tyrhack, který se do této chvíle zabýval energií, stiskl tlačítko na jiném panelu. "Lituji, plukovníku, tato loď není v záznamech."
     To není možné. Jedině, že by to byl nový typ lodí, které ještě nebyly zařazeny do databází, když Saturn odlétal. Loď zmizela a ukázala se tvář muže v uniformě. Je jiná. Pravděpodobně to je velitel.
     "Jsem plukovník Thomas MacDowell. Velitel USS Horatio Nelson."
     "Plukovník Shikozuki. Přece jste nás našli!" řekl Shikozuki. Hleděl na velitele Horatia Nelsona. Mluvit s pozemšťanem mu dělalo potíže. Netušil, že to bude tak těžké, třebaže se stejnými lidmi žil na své lodi.
     "Přivítáme vás a vašeho prvního důstojníka na palubě Nelsona."
     "Děkuji, plukovníku. Budeme připraveni za půl hodiny."
     Plukovník Shikozuki se rozhodl svolat poradu. Proto plukovníka MacDowella požádal o půl hodinovu přípravu. V zasedačce se sešli podplukovník Tyrhack, šéfinženýr kapitán John Smith a hlavní lékař major Robert Menzel.
     "Pravděpodobně stále ještě nevěříte, že nás našli."
     "Divím se, že to říkáte právě, vy, podplukovníku Tyrhacku. Máte pravdu. Musíme být opatrní. Tak dlouhou dobu jsme se pokoušeli z tohoto místa uniknout a najednou se tu znenadání objeví hvězdná loď. Kromě toho, není ani v databázi."
     "Nevíme ale, jak dlouho tu jsme uvězněni. Ten plukovník, velitel, nemohu si vzpomenout na jméno, měl jinou uniformu. Ale já mu věřím."
     "Neomylný vulkánský šestý smysl?" řekl ironicky Dr. Menzel.
     "Doktore! Nestrpím posměšky! Po setkání s tou rasou, na kterou jsme na posledním průzkumu narazili, jsem nedůvěřivý. Může to být past. A s takovou technologií, jakou jsme viděli, to pro ně nebude žádný problém. Ta prostorová anomálie nás před nimi dokonale ukryla."
     "To je nelogické, plukovníku. Proč by to dělali?"
     "Myslíte tedy, že bychom tam měli jít?"
     "Jistě. Bylo by to nezdvořilé a komunikovat přes vysílač se mi zdá primitivní."
     "Co myslíte, doktore?"
     "Nezbývá nám nic jiného, než se domnívat, že jsou opravdu vysláni Federací. Jedno mi tu nesedí. Z anomálie se nelze dostat. To už je Federace na takové technologické úrovni, že dokáže neproveditelné? Co když vysílají skrz anomálii?"
     "Nemohou. Přes ni nepronikne nic zvenčí. Můžeme přijímat a vysílat pouze signály uvnitř," promluvil šéfinženýr. "I kdyby existoval jiný způsob warpového letu a analytického skenování, podle mě to prostě není možné. Jedině, že došlo k chybě ve výpočtu a snad vychýlení hardwaru a softwaru. Ale to je nepravděpodobné."
     "A co když ne?"
     Všichni se obrátili k podplukovníku Tyrhackovi.
     "Co tím myslíte?"
     "V tomto prostoru mohou, ale i nemusí, existovat jiné zákonitosti pro plavidla našeho typu. Zpochybňují gravitační teorii, o kterou jsme se dosud opírali. Mluvím především o opačném působení gravitačních vln a pohybu částic. A jestliže je tu změněno gravitační působení, pak pravděpodobně také zde existuje opačný efekt pohybu světla."
     "Zvážili jsme všechny možnosti už po průniku do anomálie. Nevěřím, že naše přístroje by takou chybu neodhalily. To by znamenalo, že pro návrat bychom použili místo nadsvětelné rychlosti podsvětelnou vzhledem k opačnému gravitačnímu působení."
     "Ano, inženýre."
     "Moc času už nezbývá a možnost je jen jedna. Poznat skutečnost. A tu uvidíme na té lodi."


     12.

     Dr. Jordan Lightoller běžel nemocniční chodbou k pokojům, kam po operaci uložili poručíka Ivanova. Oznámili mu, že poručík Ivanov se probudil a jeho životní funkce jsou v pořádku. Doktor vešel do pokoje.
     "Snažili jsme se mu vysvětlit, kde je. Nevzpomíná si téměř na nic," oznámila mu ošetřovatelka, která stála u Ivanovova lůžka. Poručík otevřel oči a prohlížel si hlavního lékaře a ošetřovatelku.
     "Pane Ivanove," uslyšel doktora.
     "Promiňte, já, kdo jste?" promluvil k neznámému muži.
     "Jsem doktor Lightoller. Budete v pořádku."
     "Začínám si vzpomínat, že jsem byl na jakési lodi," mluvil pomalu Ivanov. "Plukovník, nevím, nevzpomínám si. Ale,"
     "To se spraví. Jste na hvězdné lodi Spojené Federace planet. Odpočiňte si. Nebojte se, nikdo vám neublíží."
     Ivanov zavřel oči. Hlavou se mu honily vzpomínky. Spojená Federace planet. Zní to povědomě. Je to můj domov? Nevěděl. A ti lidé tady. Nejsou to ti, s kterými se setkal.
     Doktor Lightoller zatím kontroloval údaje v analyzátoru. Jeho stav je stabilizovaný. Výpadek paměti způsobila nejen operace – vyjmutí guladského implantátu, který byl ihned odeslán do laboratoře cizích technologií, tak jak přikázal plukovník MacDowell, ale také psychický tlak a faktory související s nastalou zátěžovou situací.
     U ovládání transportéru stál plukovník MacDowell a první důstojník, podplukovník Bradley. Pozorovali dva boxy, v niž se začínali zhmotňovat důstojníci ze Saturnu. Postavy plukovníka Shikozukiho a podplukovníka Tyrhacka se už formovaly. Když přenos ustal, plukovník Shikozuki se rozhlédl. Pak z plošiny sestoupil. Za ním podplukovník Tyrhack.
     "Jsem plukovník MacDowell." Přistoupil k Shikozukimu Rijack.
     "Těší mě."
     Pak se Rijack vyměnil s Bradleym. Když Tyrhack podával Rijackovi ruku, pohlédl do jeho očí. Díval se do vlídných očí barvy moře, které působily uklidňujícím dojmem. Prohlížel si plukovníkův krátký účes z černých vlnitých vlasů, který se vůbec nepodobal tomu, který Tyrhack viděl u většiny důstojníků Flotily. Ten pozemšťan, jako by jeho tělo vyzařovalo do nejbližšího okolí svou vnitřní energii. U lidí se s takovým jevem nikdy nesetkal, ale slyšel, že i pozemšťané toho mohou docílit při studiu a cvičeních, pocházejících z východní části Země. Šlo o bojové sporty jako jsou aikido, kung-fu, karate a jim podobné, které vznikly v Číně, Japonsku, Korei a v ostatních částech, spadajících do této oblasti. Neustále vnímal jakousi podivnou energii, s níž je plukovník spjat. Jako by ani nedržel ruku pozemšťana, ale cizí bytosti.
     "Prosím, následujte mě," řekl Rijack a vedl je k zasedačce.
     "Snažili jsme se odtud dostat, ale jakékoliv manévry pro průnik jsme použili, vždy jsme se díky vysokému stupni gravitace dostali na stejné místo, odkud jsme přilétli. Federace zřejmě vyvinula novou technologii," začal hovořit plukovník Shikozuki.
     "To také, plukovníku. Rádi bychom se dostali co nejdříve na území Federace. Proto jsme rozhodnuti posílit důležité programy pro provedení manévru, který použijeme pro průnik anomálií. Proto bychom chtěli vaši posádku seznámit se změnami, které postupně vznikly při vývoji nejen lodního softwaru. Nejdůležitější však, abyste se seznámili s časovou mezerou, obdobím, které jste zde strávili."
     "Na počátku, když jsme se sem dostali, jsme se snažili zaznamenávat uplynulý čas. Nejsme si však do dnešních dnů jisti, zda šlo o přetížení paměti nebo na přístroje působily odlišné zákony této anomálie. Prostě čas se přestal zaznamenávat. Rádi bychom věděli, jak dlouho zde jsme uvězněni? Jste první pozemšťan, důstojník hvězdné Flotily, se kterým po tak dlouhé době mluvím. Tedy, kromě mé posádky. Povězte mi o všem. Jsem připraven na cokoliv, i když se to mně a mým lidem bude zdát nemožné. Podle vašich uniforem soudím," jeho oči se na okamžik střetly s Bradleyovými, "že uplynulo několik let. Plukovníku MacDowelli, prosím. Řekněte, jak dlouho tu jsme?"
     Hovor přerušil oznamovací tón Rijackova komunikačního odznaku. Nikdo ho neměl rušit, pouze při naléhavé zprávě. "Dr. Rönig plukovníku MacDowellovi. Stav poručíka Ivanova je stabilizován. Má však neustálé výpadky paměti. KeyBretam je však stále ještě v bezvědomí."
     "Děkuji, doktore."
     "Promiňte, poručík Ivanov? K mé posádce patřil také člověk se stejnou hodností a příjmením. Ale ztratili jsme ho. Pravděpodobně je to pouze shoda."
     "Ne, není, plukovníku Shikozuki. Patří k vám. Je to poručík Vladimir Vladimirovič Ivanov."
     "Jak, on žije? Unesli ho nějací mimozemšťané. Už si ani nevzpomínám, jak se stal jejich zajatcem. To setkání tehdy, bylo to pro nás naprostý šok. I když jsme vycvičeni, abychom zvládali složitě bojové situace, nikdo neočekával rasu s tak vyspělou technologií. A to všechno."
     Plukovník Shikozuki přestal mluvit. Pohlédl na podplukovníka Tyrhacka.
     "Plukovníku MacDowelli, jak dlouho tu jsme uvězněni?" převzal iniciativu Tyrhack, když viděl, že plukovníkovi Shikozukimu zřejmě činí další hovor potíže.
     "Několik let?" vzpamatoval se Shikozuki.
     "Nejsou to léta."
     "Jak už jsem řekl, jsem připraven na jakoukoliv informaci."
     Tyrhack znovu pohlédl do tváře Shikozukiho.
     "Jsou to," Rijack se odmlčel. Podplukovník Bradley pohlédl na Tyrhacka a pak na Shikozukiho.
     "tři století."
     I když byl plukovník Shikozuki, jak řekl, připraven na informace různého druhu, zaskočilo ho to. Zpočátku si nebyl ochoten připustit, že by uplynulo více než 50 let. Ale během porady svůj postoj rychle
     přehodnotil. I když jakési pochybnosti v něm stále zůstávaly. Hleděl na oba důstojníky. Trvalo mu dvě minuty, než se vzpamatoval.
     "Promiňte, pánové, já …" vykoktal.
     "Podplukovníku Tyrhacku, můžete na chvíli?" otázal se podplukovník Bradley.
     "Jistě."
     Bradley odvedl Tyrhacka mimo zasedačku. "Necháme vás tu hodinu. Pak by bylo vhodné sdělit to šetrným způsobem vaší posádce. Když však vidím, jak to zapůsobilo na plukovníka Shikozukiho."
     "Bude v pořádku. Nebude mi dělat potíže vyrovnat se s tak dlouhým obdobím. Jsem Vulkán. Jak víte, u nás se čas počítá jiným způsobem. Jak jste objevili poručíka Ivanova?"
     "Máme pro vás hodně informací, ale také my bychom rádi získali určité od vás. Poručík Ivanov byl zajatcem jisté rasy. Pravděpodobně jde o tutéž, o níž mluvil plukovník Shikozuki. Dostal se na loď vládce. Tam jsme ho našli. Guladové jsou pro Federaci hrozbou. Rádi bychom s vaší pomocí, zjistili, jak se jim podařilo nepozorovaně přiblížit k území Federace. Pomohou nám všechna data, uložená ve vašich databázích. Tak bychom zajistili dostatečnou obranu Federace. Předám vám náš vysílač. Kdybyste něco potřebovali, stačí stisknout."
     "Děkuji, podplukovníku Bradley.
     Will Bradley se už do zasedačky nevrátil. Směřoval na můstek.
     "Děkuji vám, plukovníku."
     "Pomohu vám já nebo můj zástupce oznámit tutéž zprávu i vaší posádce. Samozřejmě, s vaším svolením."
     "Jistě. Budu rád, když mě vy nebo váš zástupce doprovodíte na mou loď."
     "Teď se musím vrátit na můstek. Pošlu sem však druhého důstojníka, majora Eniaca."
     Ve dveřích se setkal s Tyrhackem. Ten se posadil na místo, kde seděl podplukovník Bradley. Pohlédl na svého nadřízeného.
     Když se Rijack ukázal na můstku, Bradley ohlásil, že informoval posádku Saturnu, že jejich velitel se u nich zdrží hodina a půl.
     "Nejdřív přeneseme na Saturn tým techniků, kteří provedou diagnostiku počítačové sítě, a kromě toho i skupinu, která se postará o warp a ostatní pohonné jednotky. Samozřejmě, poté až posádce bude sdělena pravda o skutečnosti, že uplynuly tři století. Po úpravách a kontrole převezme řízení a navigaci Saturnu některý z našich kormidelníků. Chci se odtud dostat co nejrychleji."
     "Jak se cítíte?" promluvil podplukovník Tyrhack po uplynulých pěti minutách k plukovníkovi Shikozukimu.
     "Budu v pořádku. Jen, prostě něco mě odrazuje, abych tomu všemu věřil. Přemýšlím o všech rozhodnutích, která jsem učinil poté, co jsme tu zůstali. Nastínil jste jistou teorii. Domnívám se, že vaše úvahy jsou správné. Změna gravitačního působení a pohybu světla."
     "Bojíte se vyslovit ještě jednu myšlenku. Jde o návrat do našeho času. O tom jsem také uvažoval, ale zamítán to. Nevíme, jaká je geometrie tohoto prostoru. Vědecké přístroje selhaly."
     "Máte pravdu, pane Tyrhacku. Možná," plukovník Shikozuki se odmlčel. "Necháme toho. Jak přijme pravdu posádka, to si netroufám ani odhadovat. Moje rodina. Už nikdy, nikdy je neuvidím. Ale pravdu musíme přijmout. Takovou, jaká je."
     "Možná bude snadnější, když nás doprovodí plukovník MacDowell."
     Když podplukovník Tyrhack domluvil, vešel major Eniac. Přinesl přenosný počítač, kde si mohou přečíst historické a nejnovější události spjaté s Federací. Informoval je také o připravovaných plánech pro únik z anomálie. Pak plukovník Shikozuki požádal Rijacka, aby je doprovodil na Saturn.


     13.

     Doktor Rönig si prohlížel obrazovku diagnostického panelu, pod nímž ležel KeyBretam. Zkontroloval znovu údaje na malé obrazovce. Znepokojily ho informace, které vykazoval. Měl by informovat plukovníka MacDowella. Uvědomil si však, že se transportoval na Saturn. Od té doby uplynuly dvě hodiny. KeyBretam náhle otevřel oči. Jakmile je otevřel, nesrovnalosti na obrazovce zmizely. "Kde to jsem?" řekl namáhavě.
     "Jste na hvězdné lodi Spojené Federace planet Horatio Nelson. Jsem doktor Rönig."
     "Rijack" řekl potichu KeyBretam.
     "Byl jsem na lodi vládce, jak jsem se dostal sem?" zeptal se. Mluvil stále namáhavě.
     "Budete v pořádku. Nejsme nepřátelé. Uklidněte se," odvětil lékař a položil KeyBretamovi ruku na rameno. Když se probudil poprvé, neměl žádné výpadky paměti. Teď však, jak se zdá, si vzpomíná pouze na guladskou loď a někoho, kdo se jmenuje Rijack. Snad to je některý z jeho společníků. Přemýšlel lékař.
     Rijack mezitím společně s plukovníkem Shikozukim šetrně sdělil skutečnost ostatním členům posádky Saturnu. Poté odešli na můstek, aby viděl, jaké softwarové vybavení loď má a jaké ovladače používají na pracovištích.
     "Major Eniac vám zřejmě nastínil, jak se situace bude dále vyvíjet. Chtěl bych sem co nejdříve vyslat několikačlenný tým s šéfinženýrem."
     "Děkuji vám, plukovníku MacDowelli. Chtěl bych být chvíli sám."
     "Jistě. Pokud budete něco potřebovat, máte komunikační vysílač."
     Když se Rijack přenesl zpátky na svou loď, plukovník Shikozuki znovu krátce promluvil ke směně na můstku. Pak se sám vypravil na všechna důležitá stanoviště, aby také krátce pohovořil s jejich pracovníky. Pak zavítal na ošetřovnu.
     "Jak se cítíte, doktore?"
     "Jde to. Zatím, pane. Nejsem si jist, jak budu reagovat, až uvidím Zemi. A co ostatní členové posádky, o tom raději moc nepřemýšlím. Nejlépe všechno nese asi Tyrhack. Počítám s psychickými projevy a šokem za několik dnů. Ovšem, u každého člena posádky nastane v jinou dobu. A v okamžiku, kdy se to přihodí, musíme počítat se vším." Lékař se odmlčel. Oba pomysleli na nejhorší následky uplynulých událostí.
     "I když, i u Tyrhacka se může projevit nějaký druh traumatu. Ale vzhledem k tomu, že je Vulkánec, a dokáže se ovládat, snese psychický šok a stres lépe než ostatní. A co vy, plukovníku?"
     "Jsem snad v pořádku? Nevím, nemůže to říct určitě, vzpamatovávám se. Děkuju, doktore."
     Po hodině se na Saturn přenesly týmy, které určil Rijack. Když po 24 hodinách proběhla diagnostika počítačové sítě a hlavních softwarů a jejich subsystémů a lodní komunikační sítě, připravoval šéfinženýr warp pohon a ostatní jednotky k manévru anomálií. To bylo provedeno za dalších 20 hodin. Jakmile byli členové směn připraveni na svých místech, Rijack jim znovu vysvětlil způsob průletu přes anomálii. Teď byl Saturn připraven k odletu.
     Lodě letěly za sebou, v čele s Horatio Nelsonem. Jak už bylo řečeno, v anomálii působily opačné gravitační síly, proto letěly podsvětelnou rychlostí. Postupně se blížili k okraji anomálie. Manévr byl přizpůsoben prostorovému tunelu, který zjistila jedna z průzkumných sond, které byly vypuštěny po nalezení Saturnu. Tunel byl zjistitelný pouze z anomálie, proto se sem dostali nekontrolovaně a včas nezjistili, o jakou poruchu časoprostoru se jedná. Šlo o obdobu transdimenzionálních tunelů, které využívala Federace, ale tento byl pravděpodobně postaven nějakou neznámou rasou. Když se blížili k okraji tunelu, loď se najednou prudce otřásla. Na můstku zhasla světla. "Pane Revicku, vyhlaste nejvyšší poplach. Opravárenské čety, hlášení o škodách."
     "Narazila do nás část velkého asteroidu. Poškodil trup."
     "Srážka za dvacet minut!"
     Světla na můstku se znovu rozsvítila. Na hlavní obrazovce se ukázala boční část velkého asteroidu, který se k nim nebezpečně přibližoval. Hvězdná loď, obrácená k němu boční částí, složitě manévrovala, aby se vyhnula kolizi. Horatio Nelson se pravobokem začínal otírat o jeho okraj. Letící kámen narazil do střední části, v níž se vytvořila trhlina. Zasaženy byly paluby 17, 18 a 19. Některým členům posádky se podařilo uniknout, ale několik jich zůstalo a hledali únikové průchody, protože zasažené paluby byly hermeticky odděleny ochrannými přepážkami. Rijack si uvědomoval, že Horatio Nelson zásah vydrží, ale co Saturn?
     "Okamžitý hromadný přenos!" křikl příkaz do komunikátoru, určený pro velitele transportu. Když ohlásil přenos 50 lidí ze Saturnu, asteroid se od Horatio Nelsona vzdaloval a mířil k Saturnu. Horatio Nelson sebou znovu škubl. Kormidelník se vyhýbal úlomkům, které asteroid doprovázely. Jejich pás postupně mizel. Když vylétali z tunelu, zasáhla je tlaková vlna. Asteroid narazil do Saturnu. Jeho trosky se pomíchaly s pásem úlomků asteroidu, který dál pokračoval ve své pouti.
     Když na ošetřovně zhasla světla a místnost ozařoval jen svítící diagnostický panel, KeyBretam znovu otevřel oči. Prudce rozrazil desku panelu, která odletěla na opačnou stranu místnosti. V té chvíli se světla znovu rozsvítila. Doktor Kyle, který byl k němu otočený zády a kontroloval stav poručíka Ivanova, se zhroutil na podlahu. Loď se znovu otřásala. KeyBretam procházel potemnělými chodbami, které přiléhaly k nemocniční části. V ruce svíral phaser. Hledal výtah, který by ho dopravil na můstek. V hlavě mu utkvěla jediná myšlenka. Zabít. Spleť nemocničních chodeb ho zmátla natolik, že výtahovou šachtu nenašel hned, ale až po deseti minutách. Posuvné dveře se před ním rozevřely. V tom okamžiku však zůstal stát a zíral dovnitř. Něco není v pořádku? Co tu dělám?
     "Jsem vládce Zla, Temnoty a Prázdnoty. Ovládám a poroučím těmto třem Silám. Ptáš se, odkud pocházím? Já a mé tři Síly pocházíme ze samého počátku. Narušili jste náš prostor. Ne. Nejsem Rasick. Ten je pouhou loutkou v mých rukou, tak jako ty sloužíš vyšším zájmům. Musíte být potrestáni. Na vlastní oči spatříte Zlo, Temnotu a Prázdnotu. Pak vás zničím. Ty sprovodíš ze světa toho, jenž vzešel z jedinečnosti."
     Telepatické spojení ustalo. Vešel do výtahu, zadal místo, kam se chtěl převést a zhroutil se na podlahu. Světla opět zhasla. USS Horatio Nelson se dostal z anomálie. Vylétl na stejném místě, kudy byli vtaženi dovnitř. Jakmile překonaly gravitační pás, přikázal Rijack zvýšit na warp 1. Na zasažených palubách pracovali opravárenské čety a technici opravovali dva zhroucené štíty. Letěli okrajovou částí guladské soustavy. Po lodích vládců tu však nebylo ani památky.
     Doktor Rönig vešel na ošetřovnu. U Ivanovova lůžka našel svého asistenta, doktora Petera Kyla. Měl sledovat jak Ivanova, tak KeyBretama. Ten však na ošetřovně není. Nemohl přece jen tak zmizet. Major Rönig přivolal ošetřovatelky, aby dr. Kyla přepravily na operační sál. Při převozu vykonával oživovací pokusy.
     "Raz, dva, tři!" Dr. Kyla přenesli na operační stůl. Začínal vnímat. Cítil, jak mu někdo prudce buší do hrudníku. Pomalu otevíral oči. Nad sebou spatřil svého nadřízeného, dr. Röniga. "No tak, prober se!" slyšel. U jeho hlavy stál jiný lékař s analyzátorem a hlásil stav tlaku a srdečního rytmu. Poté mu dr. Rönig přejel analyzátorem přes hrudník. Když znovu otevřel oči, dr. Rönig tu už nebyl. Major Rönig po těchto událostech přikázal zvýšit ostrahu v nemocnici a hledat KeyBretama. Pak se vypravil na můstek. Chtěl si o tom promluvit s Tomem MacDowellem. Mezitím se na můstku otevřely výtahové dveře. Nikdo však nevycházel. Na můstku si nikdo nevšiml, že jsou dveře otevřené. Z výtahu naproti vystoupil dr. Rönig. Nikdo ho nevnímal. První důstojník stál u přístrojových panelů vědeckého. Doktor náhodou pohlédl k otevřenému výtahu naproti. KeyBretam se probral. Vstával, opírajíce se o stěnu. Dr. Rönig vytáhl phaser a vystřelil. Seběhl ze schůdků, kterými se šlo ke křeslům velitele a prvního důstojníka.
     "Co se děje? Kdo to střílel? To je ten mimozemšťan!" ozývalo z několika pracovišť. Někdo mezitím přivolal dva strážníky z ostrahy. Ti zadrželi dr. Röniga.
     "Pohotovost, na můstek! Můžete mi, majore, vysvětlit, co se děje?" obrátil se k Rönigovi Rijack.
     "Kvůli tomu jsem přišel," řekl, "nejdřív se probere z bezvědomí, a když se probudí znovu, pak si na nic nevzpomíná. Nechápu to. Teď ještě málem zabil dr. Kyla." Dr. Rönig křičel. Odmlčel se, vytrhl se strážcům a přeběhl kolem Rijacka k nosítkám, kam jeho podřízení uložili KeyBretama. Doktor nastavil phaser pouze na omráčení. Nechtěl ho zabít. Když viděl výraz v jeho očích, uvědomil si, že ten mimozemšťan má jediný cíl. Někoho zabít. Byl to Tom MacDowell? Klečel u nosítek. V třesoucí se ruce svíral phaser.
     "Běžte." Výtah se za lidmi s nosítky zavřel.
     Rijack si klekl k doktorovi. Přišli sem i strážci. Pokynem ruky jim přikázal, aby ustoupili. "To bude dobré," uklidňoval ho.
     "Poručíku Lee, udržujte současný kurz!"
     Lékař zaslechl podplukovníka Bradleyho, když něco přikazoval kormidelníkovi. Výtahové dveře se zavřely. Opřel se o stěnu. Očima těkal po podlaze. Snažil se vyhnout zkoumavému pohledu svého přítele Toma MacDowella. Odvolá ho ze služby? Beze slov přešli na ošetřovnu. Pak se Rijack vydal na rekreační palubu, kam byli přeneseni lidé ze Saturnu.
     "Děkuji vám, plukovníku MacDowelli. Ten asteroid."
     "Jsme venku, plukovníku. Směřujeme na území Spojené Federace planet. Vydržte ještě nějakou dobu zde, na rekreační palubě. Budeme se snažit uvolnit pro vaše podřízené některé kajuty. Teď se už ale musím vrátit."
     "Plukovníku MacDowelli."
     "Prosím?" obrátil se Rijack k plukovníku Shikozukimu, když z rekreační paluby vycházel.
     "Děkuji vám. Dostal jste nás z té časoprostorové anomálie. Jménem celé posádky, děkuji vám."
     "Tome!" zavolal na něho doktor, když procházel kolem ošetřovny.
     "Tady jsou údaje o zdravotním stavu KeyBretama. Není v bezvědomí. Spí. Uložili jsme ho do jednolůžkového pokoje s ostrahou. Mysli si o mně co chceš, ale nelíbí se mi. Jak se mohl tak rychle zotavit a kde získal sílu?"
     "Až bude čas, projdu to. Pokud je připoután a pod sedativy, tak se nemůže nic stát. Kdyby šlo jenom o mě, nevyžadoval bych vysvětlení, Erwine. Ale to, co se stalo, musím dát do hlášení. Rozmysli si , co mi řekneš. Pak přijď ke mně do kanceláře."
     Rijack seděl znovu ve velitelském křesle. Horatio Nelson letěl stále warpem 1, protože nárazem asteroidu byl poškozen vnější plášť. Will Bradley mezitím na Rijackův příkaz kontaktoval Vrchní velitelství a zaslal podrobnou zprávu admirálu Jacksonovi. Věděli už, že na hraničních územích Federace se seskupují stíhačky na ochranu vnějších částí. Také byla vyhlášena pohotovost obranných systémů jednotlivých planet, kdyby došlo ke vpádu Guladů. Vojenské posádky čekaly na kód 1, červený.


     14.

     Do ticha se ozval signál nejvyššího poplachu.
     "Navigátore?"
     "Blíží se k nám neidentifikovatelný objekt. Letí přímo na nás."
     "Kormidelníku, úhybný manévr. Kapitáne Donnerová, dejte ho na obrazovku, s maximálním zvětšením."
     Na obrazovce spatřili malý objekt, který vypadal jako výzkumná družice.
     "Uvnitř objektu analyzuji neznámý druh výbušniny."
     Když vědecký důstojník kapitán Donnerová ohlásila analýzu senzorů, objekt se ztratil. Ve chvíli, kdy cizí objekt zmizel z obrazovky, se loď náhle zachvěla.
     "Něco brzdí naše motory," ozval se v Rijackově komunikátoru šéfinženýr," vypadá to, jako by se to pod ně připláclo a odsávalo energii."
     Když šéfinženýr zprávu ohlásil, na obrazovce se ukázal nový záznam.
     "Vytváří to jakousi energii a ta se šíří okolo lodního trupu. Zdá se, že je to těleso na výrobu silového pole," ozvala se vědecký důstojník.
     "Veliteli Eniacu, zajistěte raketoplán. Jdu se na to podívat zblízka. Pane Bradley, přebíráte velení."
     Rijack vyběhl z můstku. Během pěti vteřin stál u průchodu na hangárovou palubu. Tady byly uloženy obleky pro případ, že by někdo musel vyjít do kosmického prostoru. Tady už čekal Eniac.
     "Je to nutné?"
     "I kdybychom se pokoušeli tu družici zničit, prostředky Federace to nedokážeme. Guladové, zdá se, ztrácejí svou moc, ale ne úplně." Když se za Rijackem zavřely posuvné dveře, přepravní modul vyplul do hluboké černi vesmíru. Oblétával můstek ve vzdálenosti 20 metrů. Pohonné jednotky byly zapnuty na minimum. Proč si vlastně bral ten nepohodlný oblek? Nepotřebuje ho. Kvůli pozemšťanům. Počítal s tím, že vyjde ven. Když oblétl můstek, klesl níž. Teď proplouval okolo středu lodě. Na stejné výškové úrovni, jako oddělené motorové konzoly. Přibližoval se k okraji konzol. Mezitím vydal rozkaz, určený šéfinženýrovi, aby snížil rychlost na standardní podsvětelnou. Manévroval s modulem tak, aby se dostal ke konzolám co nejblíže. Pravděpodobně ho lidé na můstku sledují. Družice spočívala mezi konzolami. Musí přeletět přes konzoly a dostat se k ní shora. Sem se už modul nedostane. Nasadil si tedy helmu a vyšel ven. Postupně se dostal k levé konzole a zamířil k družici. Iontový motor, kterým byl oblek poháněn, měl zapnut na střední rychlost. Družici obklopuje silové pole. K jeho zrušení použije phaser. Černotou prolétlo červené laserové světlo. V této chvíli obrazovka na můstku zhasla. Byly přerušeny obvody. Když výboj osvítil místo pod družicí, uviděl Rijack blikající zařízení. Je to nepatrná nálož, která díky silné trhavině dokáže zničit celou loď. Přilétl přímo pod družici k náloži. Pomocí nejslabšího stupně phaserové energie se mu podařilo přerušit částicové obvody nálože, ale spouštěcí mechanismus přesto ještě fungoval. Musí ho uvolnit a dostat mimo loď. Nálož byla přichycena pomocí magnetického zařízení, obohaceného fotonovým energetickým polem, založeným na podobném principu jako zbraně, které zničily Torsackou flotilu. Několik vědců z planet patřících ke Galaktickému jádru však dokázaly vytvořit zbraň, která byla schopna toto zařízení zničit. Aliance se po útoku rozhodla lépe chránit své území. Pomocí této nové technologie se mu podařilo fotonové pole přerušit. Zbývaly dvě minuty k výbuchu. Oběma rukama družici uchopil, dostal ji do svislé polohy, aby nálož snadněji uvolnil. Vylétl s družicí do prostoru. Když se dostal dostatečně daleko, aby výbuch neohrozil loď, podařilo se mu nálož uvolnit. Družice odlétla mimo. Znovu použil nejslabší energii, aby nálož zničil. Paprsek se však k náloži nedostal. Cítil, že nějaká síla jej od ní odrazila. Teď jím něco prudce hodilo. Vykoplo mu to phaser z ruky. Natáhl obě ruce. Z jeho rozevřených prstů sršely modré záblesky. Dostaly se k náloži, která mířila zpět k lodi. Modré energetické záblesky odnesly nálož tak daleko, aby výbuch neohrozil loď.
     "Senzory zaznamenaly výbuch 50 km od nás," ohlásila vědecký důstojník. Obrazovka fungovala díky záložním zdrojům energie.
     "Pátrejte po plukovníkovi, navigátore. Obraťte kameru k motorům."
     Obrazovku zaplnily motorové konzoly. Nikde však neviděli plukovníka. Kolem konzol propluly trosky
     přepravního modulu. Will Bradley trosky pozoroval. Nemohl uvěřit, že Tom MacDowell možná zemřel. Ať se přihodí cokoliv, odlétněte. Najděte co nejrychlejší únikovou cestu. Nečekejte ani
     vteřinu.
     "Obraťte loď."
     "Provedu, pane," potvrdil Willův příkaz kormidelník.
     "Kapitáne Donnerová?"
     "Senzory nezjistily žádnou formu života."
     Doktor Rönig KeyBretama uložil do vězeňské cely, kterou hlídali dva strážníci z bezpečnostního oddílu. Když se KeyBretam probral, nevzpomínal si, co se přihodilo. Rozhlédl se po místnosti. To není nemocnice. Vypadá to jako vězení. Proč? Ptal se KeyBretam sám sebe. Posadil se na posteli a prohlížel si prostor před sebou. Byl ozářen jen slabým zdrojem světla z rohových zářivek umístěných v horní části stropu. Když se přiblížil k otevřené stěně, spatřil, že je střežen dvěma strážníky. Když se přiblížil k otevřenému prostoru na dva kroky, ozvalo se výhružné zasyčení energetického výboje silového pole. Energie ho odhodila doprostřed cely. Proč ho tu drží? Najednou ucítil, že ho opět někdo kontaktoval. Bránil se příjmu zpráv. Teď nesmí poslechnout. Nedokáže ovládnout velký příval myšlenek, které k němu zvenčí přicházejí. Někdo ho dokáže dokonale ovládat, tak aby uposlechl všechny příkazy. Bytost nebo společenství bytostí, které telepatické impulsy přenášejí, mají vynikající inteligenci. Nejsou to ale Guladové. Je to někdo, kdo má nad nimi moc. KeyBretam nyní vycítil, že věc, která impulsy předává, je živá bytost. Je to živoucí entita, vytvořená z čiré energie a pravděpodobně také z jakési zvláštní látky, která jí zajišťuje pohyb vesmírem bez pomoci hvězdných plavidel. Dokáže též bez potíží přestupovat mezi několika úrovněmi prostorů a umí se přizpůsobit jakýmkoliv okolnostem v nejrůznějších končinách vesmíru. Uvědomoval si, že tato čirá energie vysílá své příkazy na bázi dokonalé logiky, která by byla pro většinu posádky na této lodi nepochopitelná. Snad jen ti členové Federace, kteří si říkají Vulkánci, by byli schopni jí porozumět. A je tu ještě někdo. Plukovník MacDowell. Proč? Je to přece pozemšťan.Úkolem této bytosti je rozsévat v místech, kde se objeví, Zlo, Temnotu a Prázdnotu. Ale je tu někdo, kdo ji dokáže zastavit. Jiná živoucí bytost, též vytvořena z čiré energie. Ta však tvůrce těchto tří Sil odstraní. KeyBretam se zarazil. Nesmí dopustit, aby se něco stalo členům posádky této lodi. Musí zastavit příval příkazů. Další silný telepatický kontakt. Něco přerušilo příval negativních příkazů, něco snažící se odradit nebo odstranit kontakt tvůrce Zla, Temnoty a Prázdnoty. Avšak přerušení ustalo. KeyBretama znovu ovládala bytost s ničitelskými úmysly. Choval se jako stroj. Prošel silovým polem. Když vstoupil do chodby, vypálili po něm strážníci. Energie se však odrazila o KeyBretamovo tělo a zamířila zpět. Strážníkům se podařilo uskočit. Náboj s phaserů se srazil s energií silového pole, což způsobilo výpadek elektrické energie. KeyBretam se bez potíží dostal k východu z vězeňské paluby. Tady se setkal s dalším členem bezpečnosti. Přiblížil se k němu zezadu a použil podobný paralytický stisk, který ovládají Vulkáni. Strážník spadl na podlahu. Na můstku zaznamenal výpadek elektrického proudu podporučík, udržující životní prostředí a gravitaci. "Vězeňská paluba hlásí přerušení elektrické energie způsobené výpadkem silové ochrany v cele 22."
     Ve chvíli, kdy to podporučík Roberts ohlásil, rozsvítila se signální světla, informující o úniku vězněné osoby, oznámila také kapitán Donnerová formu živé hmoty v přechodové komoře na hangárové palubě. Will Bradley, který se tam chystal, se u výtahu setkal s Rijackem. Ten přikázal velitelce bezpečnosti, aby zvýšila hlídky na všech palubách a sám se vypravil s tříčlennou skupinou pátrat po KeyBretamovi. Rijack vedl skupinu k vězeňské palubě. Vstoupili do temného prostředí věznice. Elektrický proud ještě nebyl obnoven. Když vešli ke kontrolním panelům, u kterých ležel praporčík, který je obsluhoval, rozsvítily se boční zářivky. Praporčík se probral a snažil se posadit.
     "Co se tu stalo?" zeptal se Rijack.
     "Nevím, pane. Nedokážu si vzpomenout. Pamatuji si jen, že došlo k výpadku proudu."
     "Hlaste se v nemocnici."
     "Došlo ke střetu energií, proto ten výpadek," ohlásil jeden z členů ostrahy.
     "Běžte zajistit okolí vězeňské paluby. Pokusím se najít KeyBretama sám."
     Když Rijack vešel dál, do potemnělé chodby, znovu se mu vrátily vzpomínky. Tam venku ucítil znovu telepatický kontakt. Mohl by to být někdo z jeho rasy? Zahalila ho vlna pochybností. Jenom jemu se podařilo vrátit se na území Galaktického jádra. V mysli se mu ukázala jeho dimenze, prostor, který obýval. Jeho domov. Vybavil si okamžik, kdy prolétal touto soustavou s mistrem Sorjackem. Zasvěcoval jej do Učení mistrů. V jeho vzpomínkách se vytvořila dokonalá iluze, tak jak by řekl mistr Sorjack, chrámu. Seděli na podlaze, vysypané pískem při světle svíček. Věnovali se meditaci. Po jejím skončení prováděl sérii cvičení určenou k obraně. To se odehrálo v dobách, kdy se z jeho rasy postupně stávaly energetické bytosti. Postupně přestupovali do vyšší formy bytí. Rijack vešel dovnitř. Ve světle svíčky uviděl na zemi složený vrchní díl obleku, který se používal k dechovým cvičením.
     "Co vidíš?" zeptal se Sorjack
     Rijack se na vrchní část obleku pozorně podíval. Řeklo by se, že byl složený běžným způsobem. Jen konce obou rukávů byly přeloženy křížem přes sebe. "Vidím znamení."
     Sorjack odkryl vrchní díl oblečení a Rijack spatřil symbol, který je na Zemi znám jako jin/jang.
     Tento symbol se stal pojmem starověké čínské kosmologie a filozofie. Dvě navzájem protikladné složky či síly, z nichž se skládá původní substance bytí – čchi. Jin-jang vzniká z tao. Tao je pojem čínské filozofie, důležitý především v taoismu. V původním významu cesta, později též – nepostřehnutelného prazdroje bytí, je jeho polárním projevem. Jang představuje mužský princip vesmíru, je neviditelnou hybnou silou a funkcí věcí, energetickou složkou čchi. K jeho vlastnostem patří aktivita, pohyb lehkost, sucho, teplo, světlo, beztvarovost, odstředivý a stoupavý směr pohybu. Typickým zástupcem jangu je oheň. Jin je ženský princip světa, dává věcem viditelnou formu, je hmotnou složkou čchi. Jeho vlastnosti jsou pasivita, klid, tíha, vlhko. Typickým představitelem jin je voda. Pro jin-jang je příznačné, že každá z jeho dvou složek obsahuje v sobě zárodek svého protějšku a je s ním proto nerozlučně spjata. Spjatost vlastností protichůdných sil způsobuje ustavičné změny a pohyb čchi, jež jsou princem procesu vznikání a zanikání všech věcí a jevů. Tento proces má cyklický charakter, jelikož po dosažení svého extrému se jin mění v jang a naopak.
     "Dívej se na svého nepřítele také z té dobré stránky. Jeho duše se snaží zlo vytlačit ven. Tam, kde je pohromadě více dobra, zlo ustoupí."
     Tady ho nenajdu. Rekreační paluba. Tam přenesli posádku USS Saturnu V, 50 lidí. Vběhl do výtahu a po chvíli se ukázal na čtvrté palubě. Bylo tu už několik lidí z ostrahy.
     "Zjistili jste už, kde je?" zeptal se Rijack velitelky.
     "Přímo tady ale není. Pokoušíme se ho najít všemi možnostmi, máme i termokameru, ale, bohužel, přístroje jsou nefunkční. Teď už funguje jen termokamera. Jakoby kolem sebe vytvořil nějaké stínící pole. Zřejmě je v přilehlých prostorách. Mí lidé je prohledávají."
     "Odvolejte je. Vyřídím to sám."
     Rijack se vypravil k místu, kde předpokládal, že bude KeyBretam. Místo určené k meditaci. Procházel okolo hloučků vytvořených z posádky Saturnu. Přicházel k meditační místnosti. Nebyla osvětlená. Jediným zdrojem světla byly slabé odrazy hvězd v průhledné stěně. Nyní si uvědomil, že ten, kdo s ním telepaticky komunikoval, byl mistr Sorjack. Před ním se najednou v černotě začala vytvářet postava vytvořená z čiré energie. Obyvatel jiné úrovně, z též, ze které pochází Rijack. Mistr Sorjack. Rijack si nyní uvědomil, že KeyBretam není v této části rekreační paluby, ale míří na můstek. Obrátil se tedy a vyrazil k nejbližším výtahům. Mohl využít své schopnosti průchodu pevným hmotným skupenstvím, tak jak to udělal i Sorjack, ale nevyužil toho. Sledovali ho bezpečnostní jednotky, i když přikázal, aby je velitelka odvolala.
     Výtahové dveře se rozevřely a KeyBretam vyšel do chodby. Šel jako omámený. "Vzpomínáte si, kdo jste?" ozvalo se v jeho mysli.
     KeyBretam zamrkal. "Kde to jsem? A kdo vůbec jsem?" ptal se sám sebe.
     "Musíš splnit svůj úkol," ozvalo se znovu v jeho mysli. Zmatený KeyBretam nevěděl, koho má poslechnout. Hovoří k němu bytosti vytvořené z čiré energie, obě ze stejného světa. Avšak protikladné. Jedna život chrání, druhá jej ničí. Ničitel. Tvůrce Zla, Temnoty a Prázdnoty.
     Když Rijack vstoupil na můstek, zhasla najednou světla. Ocitli se v úplné tmě. Horatio Nelson se rázem prudce zachvěl.
     "Co se děje?" ptali se všichni na můstku.
     "Autodestrukční program nastaven. Loď bude zničena za dvacet minut!" ozval se z navigačních přístrojových panelů počítačový hlas. " . . . dvacet minut!" počítač se na chvíli odmlčel.
     "Navigátore, zrušte to!" křikl Will Bradley.
     "Program je neovladatelný!"
     "Cet, cet, cet," ozvalo se po chvíli. Počítač skončil. Veškeré lodní přístroje přestaly fungovat. Právě teď vešel na můstek KeyBretam. V mysli někoho hledal.
     Loď se znovu zachvěla. Přilétali k hranicím Federace, chybělo jim jen 200 m. Někdo na ně útočil. Guladové? Nebylo to vyloučené.
     "Jmenujete se KeyBretam. Patříte k rase Keytor. Za chvíli jsem u vás. No tak. Zažeňte Zlo a vraťte se do vašeho světa." Už po druhé, stejná telepatická zpráva. Rijack. Najednou se mu znovu vybavilo to jméno, tak jako poprvé, na ošetřovně. Kdo jsi? Plukovník MacDowell nebo Rijack? Ty nejsi ze Země!
     Ve chvíli, kdy se rozsvítila všechna světla, se Rijack rozplynul. Na můstku, v blízkosti křesla prvního důstojníka se rozplývala jakási energie, která naznačovala, podle domněnky Willa Bradleyho transportní paprsek. Vědecký důstojník, kapitán Donnerová se marně pokoušela únik energie zadržet a zaznamenat její složení.
     "Kde je plukovník MacDowell?"
     Will Bradley pohlédl směrem k Donnerové, která udiveně zírala k jeho křeslu. Obrátil se a těsně vedle sebe spatřil náznak něčeho, co se podobalo transportnímu paprsku. Tam spatřil, jak se uvnitř vytváří postava člověka. Tom MacDowell. Pak se struktura hmoty změnila a celá ta věc, jiný výraz pro úkaz nikdo nenašel, zmizela.
     "Zadržet!" vykřikl nesmyslný příkaz, určený veliteli transportu.
     "Co máme zadržet, podplukovníku? I kdyby venku něco bylo, nemůžeme. Transportér nedokáže zachytit cizí signaturu. Není tu ani náznak nějaké stopové energie."
     "Velitel Eniac!" rozlehlo se po můstku.
     Zbytek lidí na můstku se rozhlédl. Po majoru Eniacovi jakoby se slehla zem.
     "Viděla jsem," koktala dívka v hodnosti poručíka z pracoviště podpory životního prostředí," přestala mluvit.
     "Co jste, viděla?"
     "Rozplynul se nám před očima jako duch. Major Eniac."
     "Tady strážní družice Skarabeus!" ozvalo se najednou ve vysílači, umístěném u navigačních pracovních panelů.
     Will Bradley pohlédl na obrazovku, která už jako, i všechny přístroje fungovala, rozradostnělou tvář jejího velitele.
     KeyBretam seděl na schůdcích, kterými se vcházelo na můstek a nedokázal si vzpomenout, co tu vlastně dělá. V mysli mu utkvělo pouze jedno jméno. Rijack.
     Loď nyní přilétala do středu Orionu.
     "Jak jste to tak rychle zvládli?" ptal se velitel strážního člunu.
     "Co?" odpověděl mu Will Bradley otázkou.
     "Někdo na vás útočil. Máme nějaké záznamy, ty teď vyhodnocují analytici. Ale tak rychle je odrazit a ještě rychleji proletět z okraje málem ke středu území Federace, to jsem ještě neviděl. Povoluji warp deset. Za deset minut jste na oběžné dráze kolem Země. "
     Poručík Lee stiskl tlačítko na svém ovládacím panelu. USS Horatio Nelson NCC 2910 se rozlétl ke Sluneční soustavě.
     Will Bradley sledoval obrazovku a přemýšlel. Proč Tom MacDowell zmizel? To on nás vlastně zachránil. Někdo na nás útočil. Proč? Nebo Tom MacDowell není Tom MacDowell? Jeho nejlepší přítel a mistr v aikidu, který byl také jeho učitelem, zmizel. Proč?
     Na můstek vešel plukovník Shikozuki. "Kde je plukovník MacDowell?" zeptal se, když zjistil, že Tom MacDowell-Rijack tu není.
     "Plukovníku, pokusím se vám to vysvětlit. Posaďte se," řekl Will.
     "Nevím, co se s ním stalo. Prostě zmizel. Máme záznamy, ve velitelském deníku zřejmě najdeme vysvětlení, proč se rozhodl opustit Hvězdnou flotilu. A do vyšetřování se zcela jistě zapojí i Vojenská prokuratura."
     Will Bradley se odmlčel a znovu pohlédl na obrazovku. Shikozuki se k ní obrátil také. Prolétali okolo Marsu. Nyní spatřili Zemi.


     2. část

     15.

     USA, stát Texas, Houston, Hlavní řídící středisko Spojené Federace planet, kancelář admirála Jacksona, 6. června 2945 12:30
     Když se USS Horatio Nelson vrátil, byl plukovník Tom MacDowell předvolán k admirálu Jacksonovi. Admirál Michael Jackson seděl u pracovního stolu a očekával ho. Když se ozval oznamovací signál ode dveří, stiskl tlačítko. Do kanceláře vstoupil první důstojník, podplukovník William Bradley.
     "Podplukovníku Bradley, příkaz dostal plukovník MacDowell, ne vy. Můžete mi to vysvětlit? Analytické zpracování sice ještě nepřišlo, ale odmítám věřit těm zprávám, které kolují po středisku. Vím, upozornil jste mě, že plukovník na lodi není. Ale jak si to představuje, zastavili jste snad na nějaké základně a odešel si bez ohlášení? "
     "Promiňte, admirále, ale plukovník MacDowell na Nelsonu opravdu není. Prostě zmizel. Nechápu, jak se to stalo."
     "Takže ta zpráva je pravdivá?"
     "Ano, pane."
     "Plukovník MacDowell se tedy rozhodl opustit Hvězdnou flotilu? Jak si to vysvětlujete?"
     "Nemám pro to žádné vysvětlení, pane. On, prostě zmizel."
     "Nikdo nemůže jen tak zmizet. Právníci Vojenské prokuratury vysvětlení jistě najdou. Vidíte ten papír?" řekl admirál a ukázal na hustě popsaný papír ležící na levém okraji stolu. Návrh na povýšení. Místo povýšení se dostane k vojenskému soudu. Pokud se dostaví včas k hlavnímu přelíčení, nebude jeho případ zřejmě považován za dezerci, ale jen za kázeňský přestupek. Opravdu s tím nemáte nic společného, podplukovníku Bradley?"
     "Ne, pane. Ty události, spojené se zmizením plukovníka MacDowella zaznamenávaly kamery. Předpokládal jsem, že to bude zajímat jisté vlivné lidi."
     "To máte pravdu, podplukovníku. Okamžitě mi ten záznam přineste. Kromě filmových nahrávek musíte odevzdat také záložní kopie velitelských a lékařských záznamů."
     "Pane, je tu ještě jeden problém," přerušil Will Bradley admirála. V tu chvíli také zazněl oznamovací tón admirálova komunikačního odznaku.
     "Jackson. Dobrý den, admirále. Právě jsem vám to chtěl oznámit, ale vidím, že jste se o případu dověděl z jiného zdroje. Do půlhodiny? Ano, admirále. Nejvyšší důstojník po plukovníku MacDowellovi je podplukovník Bradley. Ano. Jistě. Někteří členové posádky jsou zřejmě ještě na lodi. Na shledanou. Vraťte se na Nelsona, podplukovníku. Na velitelství prokuratury o případu už ví. Za půlhodiny se ohlásí dva právníci, kteří povedou vyšetřování."
     "Ano, pane."
     "Chtěl jste ještě něco?"
     " Nerad vám to říkám. Nezmizel jen plukovník MacDowell. Také druhý důstojník, major Eniac."
     "Cože? Android Eniac také? Takže kromě dezerce ještě krádež majetku Flotily. Vyvinuli ho konstruktéři v laboratořích v Los Alamos. Navíc zde byla využita nová kumulovaná technologie. Vraťte se na loď."
     "Říkáte Vojenská prokuratura?" zeptal se Willa Bradleyho navigátor.
     "Ano, pane Revicku. Všichni, kteří sloužili na můstku, musí zřejmě zůstat na palubě. Proto raději neopouštějte loď. Pane Revicku, oznamte to ostatním."
     "Ano, pane."
     "Kdo povede vyšetřování?" zeptal se šéfinženýr.
     "Nemám tušení. To určí hlavní prokurátor. Admirál Jackson s ním už mluvil."
     "Zpráva z velitelství. Kromě členů posádky, kteří sloužili na můstku, musí také vypovídat šéfinženýr Lightoller a doktor Rönig. Prokuraturu zastupují podplukovník Harmon Kennedy a podplukovník Samatha Stoneová. Žádají o vstup na palubu."
     "Vstup povolen," řekl Will a vešel do kanceláře plukovníka MacDowella, aby si vzal záložní disky se záznamy velitelských a lékařských deníků. A také videonahrávky. Poté sjel výtahem na přenosovou palubu. Když přešel k nejbližší přenosové plošině, přenos už začal. Po pěti vteřinách se na plošině objevili muž a žena v uniformách, které nosili zaměstnanci Vojenské prokuratury. Podplukovník Harmon Kennedy a podplukovník Samatha Stoneová.
     "Podplukovník William Bradley," představil se Will, když oba právníci sestoupili z plošiny.
     "Podplukovník Harmon Kennedy. To je podplukovník Samatha Stoneová. Dobrý den. Máme příkaz vyslechnout všechny, kteří sloužili na můstku během mise. Hlavně ty, kteří vykonávali své služební povinnosti na můstku během návratu na území Federace."
     "Pojďte se mnou," řekl Will.
     "Kde budeme moci vyslechnout ty členy posádky, kterých se to týká?" zeptala se podplukovník Stoneová, když vešli do výtahu.
     "V mé kanceláři," odvětil Will, když vstoupili na palubu číslo jedna.
     "K vyšetřování budeme potřebovat také záznamy z velitelských deníků, lékařské výkazy a pokud existují nějaké videozáznamy, ty také," obrátil se k Willovi podplukovník Kennedy.
     "Ty jsou zde," Will položil všechny potřebné diskety a videokazety do krabice. Ta ležela na jeho pracovním stole. "Mohu vědět, v jakém pořadí budou výslechy probíhat?"
     "Máme připravený předběžný seznam. Začneme lidmi, kteří sloužili na můstku. První přijde k výslechu kapitán Donnerová, pak poručík Revick a poručík Lee." Podplukovník Kennedy postupně vyjmenoval devět lidí, kteří byli v těsné blízkosti plukovníka MacDowella, dokud nezmizel. Willa Bradleyho si nechali až nakonec. Odešel proto do své kajuty. Když vešel do chodby, setkal se s prvním důstojníkem ze Saturnu, podplukovníkem Tyrhackem.
     "Podplukovníku Bradley, co se děje? Na velitelství se šíří pověsti o dezerci plukovníka MacDowella a majora Eniaca."
     "Co tu děláte, pane Tyrhacku? Myslel jsem, že budete dávno na Vulkánu. Dostal jste povolení opustit loď. Vás se případ plukovníka MacDowella netýká. Zabývá se jím Vojenská prokuratura."
     "Vrátil jsem se, protože o tom chci vědět víc."
     "To bych já chtěl také. Nedokáži rozumným způsobem vysvětlit, co se s nimi stalo. Transportér jsme zadržet nedokázali. Ani jeho souřadnice. Prostě to nechápu. Nemůže to být dezerce."
     "Pokud bude nutné, jsem připraven vypovídat," řekl Tyrhack.
     "Co si o tom myslíte?"
     "Nevěřím těm informacím o dezerci. Nevěřím, že plukovník MacDowell by byl schopen něčeho takového."
     "Totéž tvrdím i já. Tom byl můj přítel. Stále ještě jím je. Vím, že je pro vás těžké, říci něco o člověku, kterého jste znal jen rok. A kromě toho, dělí nás tři století. Důstojník z 27. století těžce dokáže hodnotit a soudit chování vojáka ze století 30. Vím, co chcete říci. Jste Vulkán, ale,"
     "Promiňte, že vás přerušuji. Jistě víte, že 100 let u pozemšťanů se rovná 45 roku Vulkánů. Nejdříve jsem nedokázal přijmout skutečnost, že uplynula tak dlouhá doba. Když jsem si však později uvědomil, že naše časové značení je jiné, než pozemské, postupně jsem se s tím smířil. Tři století neznamenají pro vulkánskou historii žádné výrazné změny. Jsem schopen vstoupit znovu do služby. Obávám se však o plukovníka Shikozukiho a ostatní. Když se vaše loď ukázala na naší obrazovce, zaznamenal jsem v myšlenkách těch členů posádky, kteří sloužili na můstku, jakýsi chaos. Nedokázali pochopit, že je možné dostat se ven. A před tím, to setkání s těmi mimozemšťany, kteří unesli poručíka Ivanova. Pro ně bude těžké smířit se s tím, že uplynuly již tři století. Nejraději bych zde zůstal, ale mám určité povinnosti vůči své rodině. Očekává mě také velvyslankyně. Máte pravdu, nedokáži přesněji posoudit chování a jednání plukovníka MacDowella. Poznal jsem ho krátce. Vděčím mu za život. Nejen jemu. Nejen já. Také všichni členové naší posádky. Pokud to bude možné, vrátím se. Rád vám pomohu. Žijte dlouho a blaze," řekl Tyrhack, když zvedl pravou ruku k vulkánskému pozdravu.


     16.

     USA, Judge Advocate General (JAG) – Velitelství vojenské prokuratury Hvězdné flotily, Falls Church, stát Virginia, 6. června, 2945 18:00
     "Co si o tom myslíte?" zeptala se podplukovník Stoneová, když vešla do kanceláře podplukovníka Kennedyho. Harmon Kennedy seděl v křesle obráceném ke dveřím a sledoval videozáznam s událostmi, které se staly těsně před přistáním USS Horatio Nelson NCC 2910. Podplukovník Stoneová pohlédla na obrazovku. Uviděla můstek Nelsona. Okolo velitelského křesla se míhalo něco, co vypadalo jako záznam přenosu.
     "Co to je?"
     "To má údajně být plukovník MacDowell. Všechny pokusy o zajištění signálu a stop po tom transportéru selhaly. Jen tento videozáznam naznačuje, že MacDowell skutečně zmizel."
     "Jako pára nad hrncem."
     "Zjišťoval jsem si o něm nějaké údaje. Nepátral jsem jen v databázích Flotily, ale mluvil jsem také s jedním známým z SFOSI (Star Forse Office of Special Investigations)."
     "A co jste zjistil?"
     "Úřad hvězdných sil pro zvláštní vyšetřování za pomoci SETI (Space Detection and Tracking System) zajistil něco, co by mohlo naznačovat stopu toho, co je viděno u velitelského křesla."
     "Co je SETI?"
     "Systém detekce a prověřování kosmického prostoru. To, na co se díváte, má být podle vědců z SFOSI forma živé hmoty."
     "To vám mám věřit?"
     "Podívejte se na tohle."
     Podplukovník Kennedy se obrátil ke svému počítači. Když stiskl tlačítko, na obrazovce se ukázala hraniční oblast Federace. Zdánlivě se mezi poblikávajícími hvězdami pohyboval Horatio Nelson, ale po několika vteřinách spatřili útvar podobný tunelu. "Vědci z SFOSI tvrdí, že takový útvar byl zjištěn i před několika lety v oblasti Sluneční soustavy."
     "Chcete říci, že plukovník MacDowell se vypařil, stalo se z něho to, ten útvar a ještě pomohl, aby se Horatio Nelson dostal rychleji domů? Nevyprávějte mi pohádky."
     "Všechno je možné. Neobjevilo se to tam jistě náhodně. Plukovník MacDowell nemusí být ten, za koho se vydává."
     "Takto chcete vysvětlit jeho dezerci při procesu? Vyhodí vás ze soudní síně.  Zatím jsme vyslechli pět členů posádky, kteří plukovníka MacDowella denně viděli a měli možnost hovořit s ním. Všichni vypovídají téměř shodně. Také v záznamech velitelství je charakterizován jako důstojník s výbornými velitelskými schopnostmi. Vynikal též výborně v bojové strategii a mezi důstojníky, kteří velí hvězdným lodím se zdá být nejlepším. Ale i nejlepší vojáci přejdou na druhou stranu."
     "Kdyby chtěl dezertovat, proč to neudělal už dávno?"
     "Ale vše tomu nasvědčuje. Možná na něho někdo čekal. A kromě toho jsme na počátku vyšetřování. Co jste o něm vlastně zjistil? Výslech velitele Bradleyho jste nechal až nakonec. Mohu vědět proč?"
     "Chci o něm vědět víc. Něco se mi nezdá.Bradleyho záznam. Jsou tu nedostačující údaje, zřejmě vynechané. Ale proč? Když půjdeme popořadě," podplukovník Kennedy se přepnul do jiné databáze, "v roce 2901 skončil Akademii. Právo a diplomacii. A pak vystudoval Obranné systémy a mimofederační technologii. Mám takový pocit, že tento obor je napojen na elektronickou rozvědku. Teď ještě zjistit, kde vykonával praxi. Tak a je to!" řekl vítězoslavně podplukovník Kennedy. "Těch dalších pět let studoval dálkově. Moment. Roky nesedí. Jak známo, dálkový systém se studuje o jeden rok víc. Proč tu chybí?"
     "Nechybí. Podívejte se sem," ukázala podplukovník Stoneová na další řádek. "Proč je pro vás ten Bradley tak záhadný? Vystudoval práva a pak i techniku. No a co. Hodí se mu to. A kromě toho, žádný rok nechybí. V letech 2904-7 pracoval tady u nás, v JAGu."
     "Něco mi tu ale nesedí. Jeho jméno si spojuji s něčím, nevím. Jako by mi bylo povědomé z operací Sluneční bouře a Sluneční štít. Nejsem si jist, ale mám dojem, že má něco společného s Radou bezpečnosti."
     "Sluneční bouře. Ano. Plukovník MacDowell velel křižníku USS Pearl Harbor. Spletl jste si je. Bradley je vyjednavač."
     "Vrtají mi hlavou ty dvě operace. Jsou to dva roky, ale pořád je mnoho událostí nejasných a pokud se dostane něco ven, jsou to cílené dezinformace. Ale budu pátrat dál. Ještě je tu major Eniac, který zmizel zároveň s plukovníkem MacDowellem."
     "Ve vojenských laboratořích v Los Alamos byli vytvářeni velitelé hvězdných lodí, vyrábění na bázi nějaké nové technologie, která podléhá statusu přísně tajný, stupeň číslo jedna. Tam byl vytvořen také major Eniac. Něco mě napadlo. Ten Bradley." Kennedy se odmlčel a zadumaně se zadíval na obrazovku.
     "Chcete říci, že podplukovník Bradley v tom jede také?"
     "Možná. Pokud v jeho záznamech něco chybí, a kdyby ty údaje byly správné, může pracovat pro kohokoliv. Možná se dověděl o androidovi, který má během několika let sloužit na lodi. Proto se znovu vrátil do činné služby. Jak víme, několik let pracoval pro JAG. Co když plukovníka MacDowella zabil a androida prodal, třeba nějaké teroristické organizaci?"
     "Kdyby chtěl Eniaca prodat, proč by se vracel zpátky na Zemi? Nedává to smysl. Jsou to pouhé spekulace."

     USS Horatio Nelson NCC 2910, kajuta prvního důstojníka
     Will Bradley seděl za svým pracovním stolem. Zíral na svítící počítačovou obrazovku. Snažil se vnímat velitelský deník a ze zápisu rozluštit něco, co by nějakým způsobem naznačovalo, proč Tom zmizel. Nemohl se však soustředit. Přisunul si přenosný počítač blíž k sobě a vrátil deník na začátek. Znovu se pustil do čtení. Dával přednost čtecí verzi, než mluvené.

     Lodní deník, zápis plukovníka MacDowella, palubní čas 10. června, 2944 0:05
     Poté, když jsme se přes transwarp tunel, pravděpodobně vytvořený Gulady, dostali z časoprostorové anomálie, kterou výzkumné satelity Spojené Federace planet dosud nezjistily, jsme díky hyperprostorovému vysílači zachytili volací kód. Jde o signály, staré několik století, které byly identifikovány jako kódy USS Saturnu V. Ten odlétl ze Země v roce 2620 na záchrannou misi ke kolonistům planety Eridian XP4 mimo území Federace. Napadli je však Guladové, pro Federaci dosud neznámá rasa. Do této anomálie se dostali náhodně, tak jako i my, když jsme unikali Guladům. Když jsem procházel informace o misi Saturnu, obklopily mě pocity, které nedokáži vysvětlit. (Zpráva předána lodnímu šéflékaři Mudr. Rönigovi).

     Will se snažil číst další údaje, kde se mluvilo o zajištění sondy, po níž Horatio Nelson pátral a také tu bylo několik poznámek o Keytorech. O nich Will ještě před příletem informoval velitelství. Žádost o vypravení člunu pro skupinu KeyBretamových přátel však byla odložena vzhledem k napjaté situaci v očekávaném útoku Guladů. Zde záznam končil.

     USA, stát Nové Mexiko, Laboratoře Los Alamos, kancelář šéfkonstruktéra dr. Oppenbergera, 7. června 2945 16:00
     "Myslíte si tedy, že plukovník je android? Jsem tvůrce Eniaca, ale o androidovi, který by byl vyroben podle přesné kopie mimozemšťana, který zemřel, nic nevím. Rád bych vám pomohl, ale bohužel, v tomto nemohu sloužit. V období keysianské války jsme tu však takové androidy vyráběly. Nemám teď čas hledat v našich databázích, ale mohl by vám poradit někdo z mé pracovní skupiny. Ale pochybuji, že něco zjistíte."
     "Děkuji, doktore Oppenbergere."
     "Pokud bych snad přece jen něco našel, dám vědět. Na shledanou, podplukovníku Stoneová."
     "Na shledanou."
     "Dozvěděla ses něco?" zeptal se Stoneové její přítel, ing. Richard Braun, který se specializuje na nově objevené technologie při výrobě androidů, které velitelství Flotily vysílá na průzkumy nebezpečných nepřátelských území nebo jsou využíváni ve válečných konfliktech jako vojáci první linie. Jeho hlavním oborem jsou konstrukce lodních pohonů a údržba protiradarových systémů.
     "Bohužel. Zdá se, že o tom nic neví. Řekl, že nám dá vědět, pokud něco zjistí."
     "Hledali jste už v zabezpečených databázích Rady bezpečnosti? Pokud tedy máte povolení."
     "Ano. Ale nemohla jsem se dostat k souborů, které potřebujeme. Jako by přístup k nim byl záměrně blokován. Stalo se to, když jsme zjišťovali informace o podplukovníku Bradleym."
     "Nejsem sice programátor, ale pokusím se do těch souborů dostat. Půjdeme ke mně."

     USS Horatio Nelson NCC 2910, kajuta prvního důstojníka palubní čas 8. června, 2945 6:15
     Will Bradley stále pročítal velitelský deník a hledal nějaké souvislosti, které by rozumným způsobem vysvětlovaly náhlé zmizení Toma MacDowella. Listoval v deníku už několikrát. Pokaždé ho zaujala zpráva, v níž Tom popisoval objev Saturnu. Nyní vstal a procházel kajutou. Když ji obešel po třetí, posadil se znovu k psacímu stolu a snažil se opět začíst do deníku. Po chvíli toho však nechal. Přesunul se na pohovku. Ve chvíli, kdy usnul, na velitelství vojenské prokuratury ve Falc Church procházel pracovnou podplukovník Kennedy. Přecházel po místnosti a přemýšlel o Bradleym. Proč jsou jeho záznamy neúplné? Ještě k tomu blokovány. Posadil se k psacímu stolu a znovu se jimi pokusil listovat. Podplukovník Bradley vystudoval práva. Podplukovník Kennedy stiskl tlačítko a otevřel si stránky Rady bezpečnosti Spojené Federace planet. Záznam je blokován a určitě ne ze strany Rady. Udělám to tedy jinak. Pomyslel si. Listoval seznamem vyjednavačů, do kterého měly přístup pouze určití lidé v úřadech Rady bezpečnosti. Kennedy si však zjistil přístupové kódy a ještě předtím informoval skupinu, provozující ochranu sítě Rady, že informace se vztahují k případu zmizelého plukovníka MacDowella. "A sakra!" Prudce vstal, a když otvíral dveře své kanceláře, málem vyletěly z pantů.
     "Co blázníte, málem jsem si vyrazil zuby!" ozval se od jednoho z pěti stolů ve vedlejší místnosti muž v uniformě majora, který se chtěl napít ranní kávy.
     Podplukovník Kennedy mířil k admirálu Dullesovi.

     USS Horatio Nelson, kajuta prvního důstojníka, palubní čas 8. června, 2945 6:25
     Hvězdné lodě Federace v čele s USS Pearl Harbor čekají na okamžik útoku. Je to jako klid před bouří. Na hraničním území Federace, jež tato flotila brání, jsou seřazeny v palebném postavení. Plánují sevřít keysianskou flotilu do kotle. Zástupce velitele, major William Omar Bradley odpočítává poslední minuty. Všichni na můstku v plné pohotovosti jsou připraveni odrazit útoky keysianské flotily. Sledují ztemnělou hlavní obrazovku, na níž občas poblikávají vzdálené hvězdy. Pokud jsou zde ještě nějaké obydlené planety, nebyly pravděpodobně zasaženy keysianskými zbraněmi hromadného ničení. "Přibližuje se deset útočných lodí v úderné formaci." Ve chvíli, kdy tuto větu navigátor vyslovil, temný vesmír rozzářila barevná světla iontových kanónů a transfázových zbraní. Loď se otřásala, když uhýbala řízeným střelám. Útok netrval ani deset minut. Keysiané zvolili novou bojovou strategii, se kterou se nepočítalo. Lodě se neuvěřitelně rychle stáhly. Federační plavidla znovu čekala. Celé hodiny se nic nedělo. Předcházející úder byl pouhou předehrou. Flotila federačních lodí už byla sestavena tak, aby se keysianským nepodařilo přes ni proniknout. Kotel. Když se do hrůzného válečného ticha ozvaly signály oznamující chemický poplach, rozpoutalo se v této části vesmíru peklo mezigalaktického konfliktu. Než si členové posádek nasadili ochranné masky, vesmírnou čerň roztrhla oranžová záře. Lodě se znovu otřásaly. "Nejvyšší stupeň ohrožení, smrtelná dávka!" hlásil navigátor během úhybných manévrů. Sirény neustále řvaly a můstek ozařovaly oranžové energetické výboje.
     Will Bradley sebou ve spánku neklidně škubl. Zděšeně otevřel oči. Jsou to jen pouhé, strašlivé vzpomínky. Znovu se vrací. Zážitky z války ho pronásledovaly celý rok po skončení. Teď to začalo znovu. Posadil se a utřel si dlaní zpocené čelo. Přešel kajutou do koupelny. Umyl si obličej. Asi 10 minut zíral do zrcadla. Krůpěje vody mu stékaly po obličeji. Znovu, pořád dokola slyšel ten odporný zvuk chemického poplachu: "Smrtelná dávka, smrtelná dávka, smrtelná dávka!"

     USA, stát Nové Mexiko, Los Alamos, dům ing. Richarda Brauna, 8. června, 2945 14:30
     Ing. Braunovi trvalo skoro hodinu odblokování zapečetěných informačních souborů Vrchního velitelství. Nyní už listoval stránkou, která obsahovala informace o hvězdné lodi USS Horatio Nelson NCC 2910. Mimo členů posádky je zde také technický plán tohoto průzkumného plavidla, rozmístění zbraní, technické nákresy navigačního systému a komunikace, warp jádra, antigravitačního zařízení, gravitačních zesilovačů a veškerých ochranných štítů. Některé řádky jsou však černě zabarveny i přesto, že tyto soubory jsou zapečetěné a určeny pouze vybraným důstojníkům Flotily. Černě zabarvené řádky spadají pod informace technické rozvědky, přesněji řečeno STIC (Star Technological Intelligence Center) – Technického střediska zpravodajské služby Hvězdné flotily.
     "Tomu nerozumím. Proč jsou všechny ty informace uloženy pod složkou STIC?"
     "STIC spadá pod CINC a kromě toho je Horatio Nelson prototyp a nese několik technických novinek. Ale proč právě u podplukovníka Bradleyho chybí základní údaje? Tak se mi zdá, že celý jeho životopis je zfalšovaný," řekl ing. Braun a podíval se na příslušnou stránku.
     "A o plukovníku MacDowellovi ani řádka. Jen jméno se služebním číslem."


     17.

     USA, Velitelství vojenské prokuratury Hvězdné flotily, Falls Church, stát Virginia, 8. června, 2945 6:35
     "Chci mluvit s Bradleym, hned!" přikázal admirál Dulles podplukovníku Kennedymu.
     "Ano, pane."
     Když podplukovník Kennedy vyšel z kanceláře, admirál Dulles nervózně přecházel po své pracovně. Vyrušilo ho zaklepání. Do kanceláře vešel seržant a chtěl něco říci, ale admirál Dulles ho nepustil ke slovu. "Vypadněte! Čekám návštěvu!"
     "Pane, já,"
     "S dovolením seržante," poklepal Will Bradley vojákovi na rameno, "rád bych prošel."
     "Podplukovníku Bradley?"
     "Chci si s vámi promluvit, admirále."
     "Já s vámi také, podplukovníku."
     "Nečekal jsem vás tak brzy. Podplukovník Kennedy vám už tedy oznámil,"
     "Promiňte, že vám skáču do řeči, ale co mi měl oznámit? Jen chci vědět, jak pokračuje vyšetřování."
     "Co tu ještě děláte? Nemáte co na práci, seržante?" obrátil se admirál Dulles k seržantovi, který stále ještě stál ve dveřích."
     Beze slova odešel. Podplukovník Bradley za ním zavřel dveře.
     Admirál Dulles se vrátil ke svému stolu. Když Willu Bradleymu nabídl židli, zůstal stát. Asi deset vteřin mlčeli.
     "Můžete mi říci, proč jste tak nervózní?" otázal se Will.
     "To byste měl vědět vy, podplukovníku."
     "Pravděpodobně vám v hlavě leží moje minulost. Dobře. Jsem vyjednavač pro integraci. Co má být?"
     "Nejen to. Většině lidí to není neznámé. Podplukovník Kennedy si vás pořád dával do souvislosti s operacemi Sluneční bouře a Sluneční štít."
     "Aha."
     "Vaše záznamy jsou neúplné. Mělo by v nich být i o vaší roli ve válce. Působil jste jako strategický poradce a plánovač. Něco kryjete? Podívejte se sem. Máme váš životopis, ale většina údajů je začerněna. Může vám to přitížit."
     "Netajím, že jsem byl plánovač.
     "Možná, že jsou i jiné věci. Měl byste všechno říct vyšetřovatelům. Děláte to příliš složité."
     "Sám víte, že všechno říct nelze."
     "To máte pravdu. Ale podplukovníci Kennedy a Stoneová by měli vědět alespoň standardní údaje, které má ve své složce každý důstojník Flotily. Kromě toho, můžete být obviněn z maření vyšetřování. Zatajujete důležitá fakta."
     "A napadlo vás už, že ty začerněné údaje v databázi jsem nezpůsobil já, ale někdo jiný?"
     "Možná."
     "Rád ty údaje, které jsou neúplné, oběma právníkům objasním. A sám."
     "Dobře. Dám vám 24 hodinovou lhůtu. Podplukovníku Kennedy," stiskl admirál Dulles interkom na svém psacím stole.
     Podplukovník Kennedy téměř okamžitě vešel do kanceláře. "Pane?"
     "Podplukovník Bradley by vám chtěl něco vysvětlit. Já u toho být nemusím." Admirál Dulles vstal a chystal se odejít.
     "Ještě něco, admirále. Mám povoleno účastnit se vyšetřování jako zástupce Rady bezpečnosti. Tady je potvrzený dekret," řekl Will.
     Admirál Dulles vzal složku, v níž byl uložen dekret potvrzen Radou.
     "Jednáte rychle, podplukovníku. Máte povoleno účastnit se vyšetřování. Ale skutečnost, že máte právo pomoci vyšetřujícím právníkům, neznamená, že jste se zbavil nařčení z obvinění trestného činu napomáhání k dezerci. U tohoto výslechu být nemusím. V roli vyšetřovatele tu je podplukovník Kennedy," řekl admirál Dulles a odešel.
     "Vše nasvědčuje tomu, co řekl admirál Dulles, podplukovníku Bradley. Mohu se na něco zeptat?"
     "Prosím. Ptejte se."
     "Pátral jsem po vaší minulosti. Jistě víte, že vaše záznamy jsou neúplné."
     "Proto jsem také přišel. Stejně je podivné, že jsou neúplné a ještě k tomu začerněné."
     "Něco jsem už zjistil. Nejdříve jste studoval práva a diplomacii. Poté techniku."
     "Správně, podplukovníku Kennedy. Přesněji obranné systémy a systémy včasného varování a mimofederační technologie. Jak jistě víte, účastnil jsem se jako vedoucí vyjednávací skupiny s Keysianskou unií a také s Kardasií a mnoha jinými vyspělými civilizacemi."
     "Ano. Ale ten obor jste vystudoval dálkově. Chybí vám tu jeden rok."
     Will nahlédl do kopie životopisu. "To není možné. O tom já nic nevím."
     "Myslíte, že někdo ty údaje záměrně opravil?"
     "Je to možné."
     "Dobře. A co ty ostatní informace?"
     "Skončil jsem u jednání s Keysiany. K ničemu nevedlo. Došlo k další válce. Odmítli, jak jistě víte, splnit některé požadavky a rezoluce Rady bezpečnosti. A zaútočili první. Federace chrání svá území. Kromě diplomacie jsem se stal členem Rady."
     "Do Rady jste byl zvolen v roce 2939. Je tu zaznamenána funkce bezpečnostního poradce. Ne však strategického plánovače."
     "Můžu vám říci, proč mi chybí ten rok. Raději bych se šel projít."
     "Týká se to války s Keysiany, přesněji operací Sluneční bouře a Sluneční štít?"
     "Možná."

     Vesmír, 20000 km před Jupiterem
     Ve chvíli, kdy podplukovník Bradley domluvil, hlasové grafy na počítačových obrazovkách zmizely. "Identifikace pro pozdější asimilaci uložena!" ozvalo se ve velitelské kabině.
     Ve výklenku, do kterého se vešly bytosti, vysoké 2 m, se najednou rozzářilo oranžové světlo. Robot uvnitř otevřel obě oči současně. Paže, jež mu visely podél těla, které se až moc podobalo lidskému, se uvolnily. Robot postupně narovnal všech pět prstů. Když se uvolnily a narovnaly, začaly do jeho dlouhých prstů a dále do dlaní proudit částečky nanosond, které obnovily činnost buněk. Ty na něho pršely z přístroje, umístěného ve stropní části výklenku. Totéž začalo i v ostatních dvaceti boxech. Keysianská armáda vytvořená ze zajatců, asimilovaných a přizpůsobených tak, aby se podobali robotům. Postup, téměř totožný s asimilačními praktikami rasy Borgů.

     USA, stát Nové Mexiko, Los Alamos, dům ing. Richarda Brauna, 8. června, 2945 18:00
     Když se ing. Richard Werner Braun a podplukovník Stoneová skláněli nad obrazovkou počítače a pokoušeli se pomocí nejrůznějších odkazů dostat k údajům o plukovníku MacDowellovi, ozval se v pokoji jakýsi pískavý tón.
     "Co to je za odporný zvuk?"
     "To je pager. Musím do laboratoře. Nejvyšší poplach. Pokud se zdržím přes noc, neopouštěj dům. Zůstaň do rána," křikl Braun už ve dveřích. Když odešel, zdálky se ozval hluk. Poblíž byla vybudována základna (SFB – Star Force Base) pro strategické letectvo, jehož operační stroje byly schopny dostat se k hraničním územím Sluneční soustavy. Jsou zařazovány k letounům středního doletu. Buď na základně probíhalo cvičení nebo se jedná o poplach. Zdá se, že letouny jsou plně naložené výzbrojí.
     Letouny jsou vybaveny zcela novou technologií, kterou vědci také připravují pro novou mezigalaktickou hvězdnou loď třídy Blackbird.
     "Nějak vám to trvalo, Richarde," přivítal Brauna dr. Oppenberger.
     "Co se děje?"
     "Keysiané překročili území Federace a blíží se k Zemi. Přiblížili se na 200,000 km od místa vstupu do Sluneční soustavy."
     "To je u Jupitera. Varovali jste už lodě v blízkém okolí?"
     "To ano. Ale několik lodí bylo bohužel odkloněno od původního směru a posádky byly zajaty."
     "Jak se jim, k čertu, podařilo prorazit vnější ochranu?"
     "Mají spojence."
     "Koho? Podle toho, co říkáte, se zdá, že získali novou technologii."
     "Tím spojencem je jeden z nás."


     18.

     USA, Washington D. C., 8. června, 2945 7:00
     "Jak to souvisí s válkou?" zeptal se znovu podplukovník Kennedy, když se přenesli z blízkého Falls Church do bývalého hlavního města Spojených států. Historická část města se od počátku 21. století nezměnila. Obyvatelé chtěli co nejvíce zachovat jeho původní podobu. Šli podél Potomacu a směřovali k arlingtonskému hřbitovu.
     "Pearl Harbor byl velitelskou lodí při posledním útoku Keysianů."
     "Tehdy jsem průběh války pečlivě sledoval. To asi všichni. Byl to jeden z nejhorších manévrů jejich flotily."
     "To byl. Keysiané použili novou bojovou strategii. Začali do nás pálit. Viděl jsem umírat své podřízené, slyšel jsem volání o pomoc z ostatních lodí."
     "Rád bych věděl, co stalo. Vrchní velení tvrdilo, že se nedalo nic dělat."
     "Zatajili hodně věcí."
     "Co tím myslíte?"
     "Při posledním útoku použili nervový plyn. A na vrchním velení o tom věděli. Použili jsme ochranné masky, ale většina vojáků cestou zpět zemřela nebo skončila v ústavech pro veterány. Nebyl to jen nervový plyn. Společně s biologickými zárodky virových přenosných nemocí s krátkou inkubační dobou, použili i antrax. Nejen to. Vyvinuli něco, co způsobilo rychlý proces stárnutí a odumírání kloubů."
     "Jak se mohlo stát, že chemické a biologické látky Keysianů pronikly přes posílené lodní štíty a pláště? A, vrchní velení, jak mohli vědět o tom všem?"
     "Ano, podplukovníku Kennedy. Viděl jsem, jak mi před očima umírali mí lidé. Před posledním úderem byla vyvinuta zvláštní loď k průzkumu zamořeného území. Ty viry se dostaly také na blízké planety. Chemická jednotka zde zjistila, že Keysiané mají tyto viry připraveny. Oznámili to vrchnímu velení, ti však nebyli schopni varovat útočné lodě. Někdo z velení záměrně blokoval vysílání. Já jako člen vyšetřovací skupiny pověřené Radou bezpečnosti jsem měl vyslechnout svědky, kteří toho člověka přistihli."
     "Mohu vědět o koho se jedná?"
     "Admirál Dulles."
     Najednou se do ticha ozval burácející zvuk letících strategických letounů, stejných, jako ty, které odstartovaly ze základny v Los Alamos.
     "Obviňujete admirála Dullese, že se dopustil takového činu? To ale odporuje právní logice. Jak může někdo dál vykonávat tak vysokou funkci?"
     Co ty ještě nevíš. Jsou i jiné věci, které odporují nejen logice. Pomyslel si Will.
     "Ano. Ale ze zkušenosti vím, že takových případů je hodně. Prostě to smetli ze stolu a obsadili funkci velitele JAGu. Raději bychom se měli vrátit na velitelství. Něco se stalo. Jsou plně vyzbrojení," řekl Will, když nad nimi proletěly letouny.
     "Dobře. Proto jsou tato fakta zatajována nebo je toho víc?"
     "Ano. Proto chybí ten jeden rok."
     "Moment. Nejdříve jste řekl, že nevíte nic o tom chybějícím roku. Tomu nerozumím."
     "Keysiané se chystají k útoku na Zemi," informoval je zástupce admirála Dullese, když se vrátili na velitelství prokuratury.

     Sluneční soustava, pás planetek (mezi Jupiterem a Marsem)
     Poslední strážní člun se marně snažil vymanit se z tažného paprsku keysianského válečného plavidla, které se už dostalo až sem. Po pěti vteřinách vplul do obrovského prostoru v útrobách lodi. Člun se zastavil. Major Nielsen ani plukovník O‘Neill nedokázali odhadnout, jak dlouho tu stojí. Okolo nich je tma a světla hlavního řídícího panelu pomalu zhasínají. Plukovník O‘Neill dopadl na podlahu.
     "Kde to jsme?" uslyšel odněkud zblízka kolegu.
     Právě teď rozsáhlou halu prozářilo světlo.

     USA, stát Virginia, Falls Church Velitelství vojenské prokuratury, 8. června 8:00, 2945
     "Kde je admirál Dulles?" zeptal se Will Bradley.
     "To bohužel nevím, podplukovníku Bradley. Mám však příkaz zadržet vás tu. Zakazuji vám vycházet z budovy. Eskortujeme vás do přidělené cely."
     "Do cely?"
     "Ano, podplukovníku Kennedy. Vy ho doprovodíte. Dekret Rady bezpečnosti je vám v tom případě na nic."
     "Co to má znamenat?" protestoval podplukovník Kennedy.
     "Znamená to, že výslech bude probíhat v cele. Prosím."
     Když vstoupili do cely, bylo aktivováno ochranné silové pole.
     "Proč nás sem zavřeli?"
     "O někom jsme před chvílí mluvili."
     "Někdo jim musel dát informace o zajištění vnějších a vnitřních planet a také bezpečnostní ochraně Země. Myslíte, že admirál Dulles je něčeho takového schopen? Možná proto nás sem odvedli."
     "Je to pravděpodobné."
     "Proč jste mi to neřekl v jeho pracovně? Teď si uvědomuji, že jste to udělal záměrně."
     "Máte pravdu. V té pracovně je instalován odposlech od té doby, co byly admirálem Dullesem zatajeny události v keysianském konfliktu. Bezpečnostní výbor mu nevěří. Jsme ochotni uvěřit i tomu, že je schopen spolupracovat s nepřáteli Federace. Zatím však nebyly zjištěny žádné důkazy o spolupráci."
     "Já však těmto informacím nevěřím. Myslíte si, že jsem se dověděl věci, které považuji za důležité, ale to ostatní si stále necháváte pro sebe. To, co jste mi řekl, zní tak nepravděpodobně a nepřesvědčivě a je v tom hodně temných míst. Předpokládám, že existují přísně tajné věci a události s nimi spojené, přesněji se snad mohou označovat jako supertajné. Někdy se sice dostane něco ven, ale většinou z toho vycházejí takové slátaniny, že lidé to pustí k ledu. Vzpomeňte si na 20. století a události spojené s Roswellem a později i jiné. Pořád máme sklon zatajovat věci, které zdaleka nejsou tak důležité. "
     "Zadržte. Mluvíte o údajných tajných základnách hluboko v poušti Nevady, Nového Mexika, Colorada. Nejznámější je asi Oblast 51, nemám pravdu? Kromě toho, na 20. století si nevzpomínám," řekl ironicky Will.
     "Dobře. Nechám toho. Teď vážně. Mluvíte s právníkem, podplukovníku Bradley. Případ ještě není u konce."
     "Ale ještě pořádně nezačal a už mě chcete obviňovat z napomáhání k dezerci. Nejdříve se odtud musíme dostat a pak budete moci pokračovat ve výslechu. Máte pravdu. Řekl jsem vám jenom to, co považuji za nejdůležitější. Vím toho hodně, ale po tom vám nic není."
     "Můžete mi říci, jak se odtud chcete dostat?"
     Will na Kennedyho otázku neodpověděl, ale aktivoval přístroj, který uváděl v činnost přenosový transportér na jiném místě USA.

     Pás planetek, keysianská bitevní loď
     Když se rozsvítila světla, která ozářila celý obrovský prostor, oba vojáci, kteří ještě před několika vteřinami byli ukryti ve strážním člunu, pocítili, jak je někdo telepaticky kontaktoval. Začali ztrácet kontrolu nejen nad svým tělem, ale také postupně nedokázali svobodně uvažovat a rozhodovat. Oba se současně obrátili a vstoupili do výklenků, jež byly připraveny k asimilaci nových vojáků. Plukovník O‘Neill však po chvíli dokázal zabránit tomu, aby jeho mozek poslouchal příkazy vedení z můstku. Jeho kolega byl však již plně ovládán. Do prostoru, v němž stály boxy, vešli čtyři keysianští vojáci. Plukovník O‘Neill všechny události pozoroval. Nikdo, ani jeho kolega, netušil, že posílá zprávu na Zemi. V mozku měl totiž implantován mikročip, který plnil několik funkcí a sloužil také jako vysílač a zároveň přenašeč obrazového signálu. Opatrně natočil hlavu směrem, odkud přicházela skupina vojáků. Přicházeli sem ještě další keysianští válečníci a uprostřed někdo, kdo je ukryt pod jakousi schránkou, takže mu není vidět obličej. Ta je zřejmě vytvořena ze zvláštní hmoty, podobné kovu.

     USA, stát Colorado, The Cheyenne Mountain Complex, 9. června, 2945 9:00
     Will Bradley společně s admirálem Jacksonem, který se z velitelství řídícího střediska v Houstonu přesunul sem, na základnu nejen NORAD (Severoamerická protivzdušná obrana), sledovali záznam vysílaný z keysianské lodě. Když se tříčlenná skupina přiblížila na 1 m k plukovníku O‘Neillovi, obraz se postupně vytrácel. Po chvíli se na obrazovce ukázalo pouze zrnění.
     "Pořád ještě nevím, kde to jsem a co tu dělám, podplukovníku Bradley."
     "Pokud si vzpomínáte, podplukovníku Kennedy, byli jste s podplukovníkem Bradleym uvězněni na velitelství prokuratury," řekl admirál Jackson.
     "Admirále, můžeme si promluvit?"
     "Jistě, podplukovníku Bradley."
     Když admirál Jackson a podplukovník Bradley odešli, zmatený podplukovník Kennedy si prohlížel velký prostor, v němž se tak náhle ocitl. Nikde neviděl okna. Vše ozařovalo ostré, nepřirozené světlo. Obličeje lidí, kteří zde pracovali, vypadaly souhrou stínů jako tváře duchů. Nevzpomínal si, jak se sem dostal. Vysoký strop je pokryt jakousi pevnou hmotou. Nebylo možné odhadnout, z jakého materiálu je vytvořen. Nepravidelné stěny se zdají být žulové, ale v nižších polohách jsou z nich vytesány nepravidelné tvary, které září jako křišťál. Stál na vyvýšené plošině. Pod sebou spatřil několik počítačových sestav a velkou elektronickou mapu Spojené Federace planet a Spojených států a světa. A jsou tu ještě další zařízení, o kterých netuší, k čemu slouží.
     "Můžete mi podat tamten analyzátor?" požádal Kennedyho jeden ze čtyř lidí, kteří pracovali na plošině, kde stál.
     Kennedy se natáhl pro analyzátor na vedlejším stole. Velká plocha, nepravidelně tvořené části stěn a velmi vysoký strop v něm vyvolaly dojem, že to je jeskyně.


     19.

     Pás planetek, keysianské válečné plavidlo
     Když skupina dorazila k O‘Neillovi, teď už správně usoudil, že ti čtyři patří k osobním strážcům bytosti uprostřed. Nyní se zastavila metr před ním. Kovový tvor značně převyšoval strážce vedle sebe. Neznámý materiál se nyní postupně začal vytrácet a před O‘Neillem se postupně vytvářel pravý obraz mimozemšťana. Nejdříve zmizel kov, který kryl články prstů, ruce a paže. O‘Neill si všiml, že postava není pokryta celoplošně, ale malými, asi 2x2 cm velkými kosočtverci, které se zakládaly do sebe a pak mizely v prostoru. Doslova se mu ztrácely před očima. Když došlo k odkrytí lebky, postavu zakryl strážce po pravé straně. Plukovník O‘Neill neustále strážce sledoval. Část událostí, které se staly, byly již odvysílány do Colorada. Když však strážce odstoupil, aby odkryl, kdo se skrývá za podivnou maskou, vysílání bylo přerušeno. Postava přímo proti němu postupně stahovala další články z neznámého materiálu, jež jí kryly lebku. Když se kosočtverce postupně složily a zmizely v prostoru, zdálo se, jakoby prošly postavou. O‘Neill se díval do tváře admirála Dullese, současného velitele Vojenské prokuratury Hvězdné flotily. Zamrkal. To není možné! Ten je přece na Zemi! Pozoroval ho a uvažoval, jestli to opravdu je admirál Dulles. Postava je stejné výšky a také obličej odpovídá skutečnému. Nyní se však Dullesova tvář začala měnit. Během minuty dosáhla zvláštního výrazu a dokonce se začala jakoby vlnit a přecházet v průhlednou hmotu. Neustále to však byl admirál Dulles. Pak se stalo něco, co O‘Neill vůbec nečekal. Admirál Dulles, nebo kdo to vlastně je, mu předával telepaticky jakousi zprávu. Nedokázal odhadnout, jak dlouho všechno trvalo. Nyní však u něho nikdo nestál. Nestál ani ve výklenku, v němž docházelo k asimilaci. Zdálo se, že proplouvá jakousi zvláštní dimenzí, v níž kromě bílého světla nerozeznal pojem času a uspořádání prostoru.

     USA, stát Colorado, The Cheyenne Mountain Complex, 10. června, 2945 17:43
     Ve chvíli, kdy podplukovník Kennedy postával na vyvýšené plošině a sledoval dění okolo sebe, se náhle ozvaly signály nejvyššího poplachu. Admirál Jackson a podplukovník Will Bradley vyběhli z kanceláře a zamířili k posuvným dveřím, kterými se vcházelo do jiného prostoru v jeskyni.
     "Hlavní přenosové zařízení aktivováno," ohlásila operátorka.
     "Souřadnice?" štěkl admirál Jackson na velitele směny a přitom nahlížel na počítačovou obrazovku.
     "Sektor Alfa."
     "To je místo, kde je soustředěna keysianská flotila," řekl Will.
     Admirál Jackson přešel k ochrannému zařízení, které aktivovalo gravitační a silové pole okolo hlavního teleportačního zařízení, v němž nyní začínal přenos. Právě teď sem také vběhla pětičlenná skupina ostrahy s odjištěnými zbraněmi, ne nepodobných MP5, které používaly zvláštní jednotky na přelomu 20. a 21. století. Rozestavili se v obranné pozici okolo teleportační plošiny. Will Bradley přistoupil ke kontrolním obrazovkám, aby zjistil, zdali je keysianská loď ještě na stejném místě. Uviděl útvar podobný bílému tunelu, který se smršťoval a po chvíli zmizel úplně. "Vyjeďte mi veškeré údaje o tom útvaru z doby před deseti lety až do současnosti," obrátil se Will k veliteli směny.
     "Ano, pane."
     Admirál zatím pozoroval skládající se části postavy, která sem neoprávněně vnikla. Nyní již vše nasvědčovalo tomu, že postava byla přenesena Keysiany.
     Will Bradley vyšel z operačního střediska do prostoru, v němž nechal podplukovníka Kennedyho.
     "Co má znamenat ten poplach?" zeptal se Kennedy.
     "Neoprávněné vniknutí, podplukovníku Kennedy. Zřejmě ho poslali Keysiané."
     "Keysiané? Ti ale nikdy nevracejí zajatce."
     "Máte pravdu. Je to zvláštní, ale ten, koho přenesli, je zřejmě pozemšťan."
     "Myslíte, že to je někdo z jednotky zvláštního určení, která byla vyslána do krizové oblasti?"
     "Možná. Ale bohužel jsme zjistili, že všichni byli asimilováni. Pokud změnili strategii, těžko jim budeme moci zabránit v asimilaci dalších."
     "Země má přece dostatečnou obranu."
     "Obranná zařízení jsou již zřejmě zničena. Buď budeme vyjednávat nebo použijeme sílu."
     "Keysiané jsou ochotni vyjednávat? O tom pochybuji."
     "Promiňte, že vás přerušuji, ale tohle opravdu není vaše věc. Vůbec se tím nemusíte zabývat. Ještě jsem vám nevysvětlil, kde jste."
     "To je v pořádku. Ale možná tuším. Že by to byl ten různými pověstmi opředený The Cheyenne Mountain Complex v coloradských horách? Zabývám se však případem plukovníka MacDowella, ale i kdybych vás teď měl vyslechnout, neudělám to. Situace se změnila. Zemi hrozí nebezpečí. Dělejte to, co je nutné. Oznámím admirálu Dullesovi, že případ se prozatím odkládá. Vyšetřování začne, až se situace uklidní. To je běžný postup."
     "To zdržení v cele na Velitelství prokuratury bylo záměrné. A věřte, že Dulles má se vším, co se děje, hodně společného. To už jsem vám jednou naznačil. Chci vědět a také zjistím, proč Tom MacDowell zmizel. Budu dělat vše pro to, abych nebyl obviněn z napomáhání k dezerci, protože vím, že tak to není. Prozatím však nebyla zřejmě nalezena žádná stopa ani informace, proč k tomu došlo."
     "Máte pravdu, podplukovníku Bradley. Teď vás však nechám dělat vaši práci a také vám dovolím, abyste se podílel na vyšetřování. I když těžko mohu uvěřit tomu, co mi vykládáte. Ale zřejmě vás chce někdo odstranit a hodit na vás všechnu tu špínu. A také to děláte kvůli plukovníkovi. Byl to váš přítel, že?"
     "Pořád ještě je. Teď pojďte se mnou. Ukážu vám místo, kde budete prozatím ubytován. Upozorňuji vás však, že to není hotelové apartmá. Jen to nejnutnější vybavení, které člověk potřebuje."
     Podplukovník Kennedy se ocitl v miniaturní místnosti, se dvěma polními lůžky nad sebou. Naproti se skříní a uprostřed se stolem a malou lampičkou.
     Will Bradley odešel k hlavnímu přenosovému zařízení. Admirál Jackson tu už nebyl. Odešel do nemocnice, kam ihned přenesenou osobu odnesli. Když Will vběhl do nemocnice, uviděl admirála Jacksona na chodbě.
     "Kdo je to?"
     "Plukovník O‘Neill."
     "Je v pořádku?"
     "Není. Když ho převezli na jednotku intenzivní péče, omdlel. Snažili jsme se komunikovat. Vůbec nevnímal. Zřejmě se to stalo poté, když bylo přerušeno vysílání."

     USA, stát Nové Mexiko, Laboratoře Los Alamos, 10. června, 2945 19:00
     "Vidíte ten útvar? Dlouho se neukázal," ukazoval dr. Oppenberger na obrazovku. Informace zaslalo hlavní Středisko bezpečnosti v Coloradu.
     "Zdá se, jakoby to patřilo k nové keysianské technologii. Ale to odporuje všemu, co o něm zatím víme. Keysiané, podle mého názoru, nejsou tak dokonalí, aby vyvinuli tak složitou technologii. Kdo z jednotek zvláštního určení odvysílal informace z té lodi?"
     "Plukovník O‘Neill. Máte pravdu v tom, že pokročili v technologii," řekl dr. Oppenberger ing. Braunovi, "víme však něco o tom útvaru. Je to nějaká forma teleportace. Avšak účinnější a rychlejší, než běžná zařízení tohoto typu, která používá Federace."
     "Vidím, že máme kontaktovat podplukovníka Bradleyho. Ten je v Colaradu," řekl Braun, když znovu nahlédl do počítače.
     "Co to máte za disketu?" zeptal se najednou dr. Oppenberger, když zahlédl v Braunově ruce disketu, na které byly nahrány údaje, které hledal s podplukovníkem Stoneovou. "Pomáháte podplukovníku Stoneové?"
     "Víte něco o informacích, které jsou v těchto materiálech?" zeptal se Braun a zamával disketou, "jsou to údaje o všech členech posádky Horatio Nelsona."
     "Domnívám se, že o MacDowellovi tam toho mnoho není. Měl bych vám to vaše pátrání znemožnit. Ale neudělám to. Řeknu vám pravdu. Měl byste si na to raději sednout."
     "Takže ty údaje o Keysianech,"
     "Dostali jste se tak daleko? Pak zajisté víte i o událostech spojených s operacemi Sluneční bouře a Sluneční štít."
     "Tomu o Keysianech nevěřím. Píše se tu, že armáda vlastní dva válečníky. Ty jsou uloženi ve výklencích v tajné podzemní laboratoři v Los Alamos. Pak, na konci stránky, je nějaká zkratka."
     "To by mohl znát podplukovník Bradley."
     Braun kroutil hlavou. "Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel. Ani o té laboratoři."
     "A víte, proč tu jsou ti válečníci? Znají bezpečnostní ochranu Sluneční soustavy a Země. Proto se Keysianům tak lehce podařilo ji prolomit."
     "Můžete to dokázat?"
     "Mohu. Mohu vám ukázat celou laboratoř i vojáky."
     Dr. Oppenberger vedl ing. Brauna podzemní chodbou k jedné z tajných laboratoří, o kterých on ani většina pracovníků a vědců nic nevěděla. Když magnetickou kartou otevřel posuvnou bránu, zároveň se rozsvítila stropní světla. Vešli dovnitř. Procházeli okolo jakýchsi výklenků, vytvořených z materiálu, který Braun nedokázal určit. Jakoby uvnitř byly zahaleny mlhou. Dr. Oppenberger vedl Brauna stále někam dozadu. Jejich kroky se rozléhaly, protože podlaha byla vytvořena z kovu. Dr. Oppenberger se zastavil u jednoho z výklenků. Stiskl tlačítko. Víko vylétlo vzhůru. Mlha se postupně rozpouštěla. Stropní světla začala slábnout. Ta v přední části rozsáhlé haly už zhasla úplně.
     "Tady jsou," řekl dr. Oppenberger.
     "Můžete mi to vysvětlit? Mám takový pocit, jakoby by ty výklenky byly plné všechny. Ne jen dva, jak říkáte."
     "Máte pravdu."
     Ing. Braun se nestačil ohlédnout. Zasáhl ho uspávací paprsek. Dr. Oppenberger ho strčil do otevřeného, prázdného protějšího výklenku. Halu zahalila tma.

     USA, stát Colorado, The Cheyenne Mountain Complex, 10. června, 2945 23:00
     Will Bradley a admirál Jackson stáli na ošetřovně, kam byl z JIP převezen plukovník O‘Neill.
     "Jak se cítíte, Danieli?"
     "Jsem zmatený. Na nic si nevzpomínám. Pamatuji si jen, jak jsme přiletěli k té lodi. To je vše. Co se stalo? A vysílač, je v pořádku?"
     "Signál byl bohužel přerušen, ale nějaké informace jsme přece dostali. Mikročip však musíme odstranit a pokusit se ty informace, které v něm pravděpodobně ještě jsou uloženy, analyzovat."
     "Kdy dojde k operaci?" zeptal se admirála plukovník O‘Neill.
     "Až vám bude lépe," řekla lékařka, major Janet Changová.
     "Ale nemůžete čekat, až se úplně uzdravím. Chci, aby se uskutečnila co nejdříve. Mám pro vás cenné zprávy, ale bohužel si na ně nemohu vzpomenout."
     "Dobře. Pokud budete souhlasit s co nejbližším termínem operace," odvětil admirál a pohlédl na lékařku.
     "Vím, že používáte také regresivní hypnózu. Jsem ochoten podrobit se jí."


     20.

     USA, stát Colorado, The Cheyenne Mountain Complex, 11. června, 2945 16:44
     "Vraťte se do doby před dvěma dny, plukovníku O‘Neille. Jako velitel jednotky zvláštního určení jste byl pověřen dostat se do nitra keysianského válečného plavidla. Povězte, co se stalo? Popište všechny události popořádku," promluvil pomalu k plukovníku O‘Neillovi MUDr. Walter Ramsey.
     "Přitahuje nás keysianský vlečný paprsek. Jsme uvnitř. Všude je tma. Svítí jen přístrojové panely našeho letounu. Zmizel."
     "Kde jste teď?"
     "Nevím. Zřejmě uvnitř nějaké velmi rozsáhlé haly. Je tma."
     "Pokračujte. Pokuste se vzpomenout si. Tma je stále?"
     "Ne. Teď už ne."
     "Jsou s vámi lidé nebo mimozemšťané?"
     "Někde je můj kolega. Nevidím ho. Stojím ve výklenku. Někdo přichází. Ale uprostřed," plukovník O‘Neill přestal hovořit.
     "Kdo je bytost uprostřed?"
     "Je to člověk. Ukazuje obličej. Admirál Dulles."
     Do místnosti vešel Will Bradley.
     "Víte to jistě?" zeptal se znovu Dr. Ramsey.
     "Zcela jistě. Je to Dulles. Ale jeho obličej. Mění se."
     "Jak se mění?"
     Will Bradley pohlédl na admirála Jacksona, který stál opodál. Vyšli ven. Vešli do sousední místnosti, v níž již analyzovali mikročip, který měl plukovník O‘Neill transplantovaný v mozku.
     "Zdá se, že všechno, co řekl, je pravdivé. Součást záznamu se nám podařilo nahrát na video. Vše odpovídá. Podívejte," oznámil admirálu Jacksonovi inženýr, který vedl analytickou skupinu. Když Dr. Ramsey prováděl regresivní hypnózu, rozhovory se nahrávaly v sousední místnosti, laboratoři analytické skupiny. Během hovoru technici pouštěli záznam z mikročipu a posuzovali hodnoty vykazované detektorem lži. Ten se používal při hypnózách u dlouhodobě sloužících vojáků při hlavním bezpečnostním středisku v Cheyenne. Will a admirál Jackson pozorovali větší obrazovku, na níž se přehrávaly události, které provázely plukovníka O‘Neilla. Nyní viděli postavu zahalenou v něčem, co se podobalo kovu. Tmavá látka, tvořena z menších kosočtverců se vytrácela a mizela v prostoru. "Jakoby to prošlo skrz tu bytost. Zcela jistě to není Keysian," řekl admirál Jackson.
     "Ani nikdo z asimilovaných. Podívejte, dochází k odkrytí lebky. Admirál Dulles!"
     Po chvíli také viděli, jak se Dullesova tvář postupně měnila a zmizela v prostoru, tak jako tmavé kosočtverce, kryjící jeho tělo. Poté byla nahrávka přerušena. Avšak asi po dvou minutách se na obrazovce znovu začínalo cosi dít.

     USA, stát Nové Mexiko, Laboratoře Los Alamos, 11. června 2945 18:54
     Ing. Braun otevřel oči. Kolem je tma. Zamrkal. Snažil se v té hluboké tmě rozpoznat alespoň něco, co by mu pomohlo dostat se k východu z podzemní laboratoře. Pohnul prsty pravé ruky a paži pak opatrně zvedl. Narazil však do přední části výklenku, v němž byl uvězněn. "Auvajs. Sakra," zaklel a vrátil paži zpátky. Po chvíli paže zase zvedl, aby vyzkoušel, jak je výklenek široký a zkusil, jestli je možné jej otevřít zevnitř. Když prsty a dlaněmi ohmatával okraje útvarů, kterými byla přední část výklenku tvořena, znenadání se začala uvolňovat a pomalu otevírat. Když vyšel do uličky mezi výklenky, zachytila ho něčí ruka. "Pomohu vám ven. Sám byste to nezvládl," řekl neznámý hlas. Ing. Braun s neznámým souhlasil. Je tu taková tma, že si nevidí ani na špičku nosu. Nevzpomínal si ani, jestli dr. Oppenberger použil nějaký vypínač nebo se světla zapínají samočinně, když sem někdo vejde.
     "Máte pravdu," řekl znovu neznámý, "zdroje energie reagují na změny zvenčí."
     "Umíte číst myšlenky?"
     "Možná."
     "Jak jste se sem dostal? A,"
     Neznámý ing. Brauna rychle odmlčel. Světla se opět rozsvítila a do obrovského sálu znovu vešel dr. Oppenberger. Blížil se k prázdným výklenkům. Když se ing. Braun podíval na prsty ruky, která mu zakrývala ústa, zděsil se. Uviděl, že jsou pokryty kovovými články. Keysianský voják.
     Asi po třech minutách dr. Oppenberger odešel. Světla znovu zhasla.
     "Mohlo mě to napadnout. Byl jste ve výklenku vedle mě. Jste Keysian. Nepřítel Federace. Proč mi pomáháte? On je také Keysian nebo pro koho vlastně pracuje?"
     "Už stačí. Odpovím vám ve vhodnější chvíli. Pojďte," řekl a vzal ing. Brauna za ruku. Vedl ho asi půl hodiny podzemím. Keysian se náhle otočil k boční stěně, kde se skrývaly dveře. Pak se dostali k železným schodům a tudy vyšli na povrch. Ing. Braun se ještě pořádně nerozkoukal, když ho zasáhl přenosový transportér. Během vteřiny se objevil na hlavní palubě jakési cizí hvězdné lodě.
     "Kde to jsme?"
     "Klid. Budete v pořádku," ozval se něčí hlas. Rozsvítila se světla. Ing. Braun uviděl dalšího Keysiana.
     "A sakra. Jako z bláta do louže. Jsem váš zajatec?"
     "Nechceme vám ublížit."
     "Co tu tedy dělám? Dole je má přítelkyně, já,"
     "Jsem tady. Skutečně nám nechtějí ublížit. Chtějí nám pomoci."

     USA, stát Colorado, The Cheyenne Mountain Complex, 12. června, 2945 14:45
     Když Will Bradley a admirál Jackson sledovali záběry nahrané z mikročipu, do laboratoře přišlo také několik vědců a jiní pracovníci základny.
     "To je admirál Dulles," ozývalo se, když se na obrazovce ukázala známá tvář. Pak se zde vytvořil zápis v hieroglifech. "Ty symboly, to je písmo, které používají Keytorové."
     "Myslíte ty záznamy, které byly zaslány na Nelson se sondy, že, podplukovníku."
     "Ano, admirále. Ale tyto nejsou keytorské. Guladové."
     Pak symboly zmizely a změnily se v hlavní jazyk Federace.
     "Je zřejmé, že Keysiané s největší pravděpodobností spolupracují s Gulady. Vládci kontrolují podrobené části galaxií a planetárních systémů. Každý má svého zástupce. Guladové vytvořili s Keysiany jakousi unii a pomohli jim s vývojem nových prostředků hromadného ničení. Většina vládců však Keysiany nepovažuje za rovnocenné partnery, proto se může stát, že dojde k soupeření o moc. Koalice se může rozpadnout," tlumočil vzkaz Will.
     "Ještě to pokračuje," řekl admirál Jackson. "Vytvořili něco jako odboj. Tu technologii také získali a snaží se tak ochránit další planety, které ještě nebyly zotročeny. Píše se tu, že používají nějaký přístroj, který dokáže ovládat myšlenky všech obyvatel většiny planet, které dosud byly objeveny námi i Gulady. Dostanou se do jakékoliv galaxie díky bílému tunelu, který popisoval plukovník O‘Neill. Myslel si, že je druh teleportace. Není tu však nic o tom, odkud Guladové pocházejí. Tímto způsobem dovedou překonat jakoukoliv vzdálenost. Je tu také poznámka o tom, že ten tunel je možno zničit. Není tu však zmíněno jak. Také to, ty vkládající se kosočtverce z neznámého kovu do sebe, je způsobeno jakýmsi druhem hologramového přenosu. Ta měnící se tvář však," ve chvíli, kdy admirál Jackson dokončoval informaci o hologramu, se rozezněl po celém prostoru jeskyně alarm, hlásící nejvyšší poplach. Do laboratoře vběhla operátorka s disketovým analyzátorem. "Tady jsou informace o tom tunelu, pane."
     "Děkuji," řekl Will a vyběhl k hlavnímu přenosovému zařízení. Zásahová jednotka tu opět čekala s odjištěnými phasery MP5.
     Jackson zůstal v laboratoři a četl dál zprávu zaslanou Dullesem. Zradil Federaci a nyní předává strategické informace Guladů. Po údajích o nové technologii, což bude FDT – Divizi pro cizí technologie, jistě zajímat, se tu také objevilo několik jmen představitelů Spojené Federace planet, mezi nimiž je uvedeno nejvíce pozemšťanů jako těch, kteří spolupracují s keysianskou rozvědkou. Kromě jiných jmen je zde také jedno, kterého si admirál Jackson všiml jako jednoho z prvních. Podplukovník Harmon Kennedy. "Do prdele!" zaklel admirál a stiskl komunikátor. "Ostraha, okamžitě zajistit pokoj podplukovníka Kennedyho a nepouštět ho ven!" Uvědomil si však, že Keysiané se umějí dokonale krýt a ovládat mysl člověka a jiných. Teď zásahová jednotka nic nezmůže. Vyběhl tedy z laboratoře do velké haly k nejbližšímu pracovníkovi u kontrolních obrazovek. "Okamžitě zjistěte pohyb podplukovníka Kennedyho!" přikázal admirál Jackson.
     Kennedy se však uměl výborně krýt, takže seržant bezpečnosti admirálovi oznámil, že se stále nachází tam, kde byl ubytován. Ten však již směřoval k hlavnímu přenosovému zařízení. Will Bradley, kryt vedoucím skupiny zásahové jednotky, pozoroval zhmotňující se postavu. Po několika vteřinách v ní rozpoznal admirála Dullese. Teď okolo něho bylo vytvořeno energetické ochranné pole. Když se jeho postava zhmotnila úplně, jeho oči ve skupině lidí ze základny Cheyenne hledaly podplukovníka Bradleyho. Pokoušel se nadzvednout na lokti, ale nešlo mu to. "Podplukovníku, Kennedy," Dulles větu nedokončil. Do prostoru prošel podplukovník Kennedy a po Dullesovi vystřelil. Will ho však nezaregistroval, protože ho neviděl a neslyšel žádný výstřel. Ve chvíli, kdy neviditelný paprsek prolétl ochrannou bariérou transportéru, se dva členové zásahové jednotky obrátili a uviděli Kennedyho. Will byl stále otočený k transportní plošině. Když uviděl, že Dulles je mrtvý a energetické pole zrušeno, předpokládal, že to všechno způsobili Keysiané. Když se otočil, uviděl podplukovníka Kennedyho. Ten držel v ruce jakousi podivnou zbraň, ze které vystřelil. Will spadl na podlahu.

     Oběžná dráha kolem Země, keysianská loď
     "Jak ses sem dostala?" obrátil se ing. Braun k podplukovníku Stoneové.
     "Nejdřív poslouchej je. To je důležitější."
     "Ne. To určitě není Samantha Stoneová. To není ona."
     "Uklidni se. Jsem to já."
     Keysian se snažil Braunovi vysvětlit skutečnost.
     "Co chcete udělat?"
     "Ke Sluneční soustavě se blíží velká flotila válečných lodí. Chceme jim v tom zabránit, ale také nechceme, aby došlo k nějakému konfliktu."
     "Jak jim v tom zabráníte? Pochybuji, že vaši kolegové budou chtít vyjednávat."
     "To není tak docela pravda. Není to pouze keysianská flotila, která se sem blíží. Jsou to především Guladové, v čele s lodí nejvyššího vládce Rasicka. Potřebovali bychom ale někoho, kdo bude zastupovat Federaci."
     "Kdo by to měl být?"
     "Vzpomeňte na jméno jednoho vyjednavače, o kterém hledá informace tady vaše přítelkyně, podplukovník Stoneová."
     "Podplukovník Bradley? Vlastně ano. Je to vyjednavač pro integraci do Federace."
     "Správně. Zjistila jsem o něm ještě něco jiného."
     "Musím se ještě vrátit na povrch," řekl Keysian z laboratoře.

     USA, stát Colorado, The Cheyenne Mountain Complex, 13. června, 2945 13:35
     Když bylo zjištěno, že podplukovník Kennedy zmizel, přikázal admirál Jackson zvýšit ostrahu ve všech podzemních prostorách hory a pak odešel s několika členy bezpečnosti k hlavnímu transportéru. Tam našli Willa. Ihned ho převezli do nemocnice. Když admirál Jackson vydal další rozkazy, čekal v předsálí JIP. Po půl hodině sem vešla hlavní lékařka, major Changová. "Je mi líto, pane."
     "Mrtev?" zeptal se admirál, stále obrácený k lékařce zády.
     "Ne. Je v kómatu. Musíme čekat."
     Lékařka odešla. Admirál uvažoval, jestli se podaří zachránit život nejlepšímu člověku z osazenstva základny Cheyenne. V ruce držel analyzátor, který Willovi vypadl, když po něm podplukovník Kennedy vystřelil. "Admirále, přijďte ihned do hlavního sálu," ozvalo se v komunikátoru.
     Když se po chvíli dostal do hlavní části hory Cheyenne, spatřil zde ke svému údivu šestičlennou jednotku bezpečnosti s odjištěnými zbraněmi. Mířili na osobu, která vypadal jako keysianský voják, pravděpodobně vysoké hodnosti.
     "Překvapujete mě. Proč jste se rozhodl dobrovolně vydat Federaci?"
     "Nechci vám ublížit. Kdybych to chtěl udělat, už dávno byste byl vy a vaši lidé pohřbeni pod kameny této hory. Přikažte jim, aby složili zbraně."
     Admirál Jackson Keysiana pozoroval. Něco mu říkalo, že má pravdu. Proč se však dal dobrovolně chytit? Nebo to je záměrné?
     "Za chvíli vám oznámí, že ke Sluneční soustavě se blíží flotila guladských lodí, doprovázená našimi. Na oběžné dráze Země se kromě toho nachází jedna z našich. Přiletěli, aby vám pomohli ubránit vaši planetu."
     "Chci tomu věřit, ale nejdříve si ověřím, jestli říkáte pravdu."
     "Nezdržujte se tím, admirále Jacksone. Předpokládám, že máte spojence z jisté galaxie. Možná jich však nebude zapotřebí. Jak Guladové, tak i Keysiané mají vyjednavače a vy máte své."
     On ví o Smlouvě o chráněných planetách! Uvědomil si admirál.
     "Lituji, ale podplukovník Bradley byl vážně zraněn jedním z vás."
     "Vidím, že mi stále nevěříte. Nepatřím k nim. Zaveďte mě k podplukovníku Bradleymu."
     "Jaké schopnosti ještě máte? Nevykládejte mi, že stvoření podobné robotovi dokáže uzdravit vážně zraněného člověka v kómatu."
     "Pusťte mě k němu."
     "Dobrá. Pojďte."
     "Je na tom stále stejně," oznámila lékařka, když s admirálem vešli do nemocnice. Stáli u Bradleyho lůžka. Keysian sem přistoupil také. Když přiložil dlaň k jeho tělu, rozsvítila ji náhle jakási energie. Pomalu sunul dlaň s rozevřenými prsty nad tělem. Částečky energie, které proudily z krystalu uprostřed dlaně, se rozprašovaly po celém těle. Will byl po několika vteřinách zahalen v jakési auře. Namodralá aura po dvou minutách zmizela. Will otevřel oči, když se částice vracely zpět do krystalu.
     "Co se stalo?" zeptal se a podíval se na admirála Jacksona.
     "Podplukovníku. Vítejte zpátky. Víte kde jste?"
     "Ano. Jistě. Jsem na základně Cheyenne. Vy jste admirál Jackson. A vy," pohlédl k lékařce, "major Janet Changová. Je červen roku 2945. Řekl jsem to dobře?"
     "Úplně. Mimochodem, málem jste nám tu zemřel."
     "Podplukovník Kennedy. Naposledy jsem ho viděl u transportéru."
     "Ano. Teď vás ale budeme potřebovat jako vyjednavače. Guladové se společně s Keysiany rozhodli zaútočit na Zemi."
     "Keysiané s Gulady?" Will si teprve teď všiml Keysiana stojícího na levé straně lůžka.
     "Kdo je to? Vypadáte jako Keysian."
     "Pane, Guladové se přiblížili k orbitě. Seskupují se do útočných pozic. Zničili strážní majáky u Marsu a vyřazují také," ozval se v admirálově komunikačním odznaku operátor z Houstonu. Domluvil. Guladové zničili komunikační satelity.
     "Vyřadili transportéry," řekl udýchaný operátor, který vběhl do nemocnice.
     "Upozornil jsem několik našich lodí," řekl Keysian.
     "Odboj?"
     "Ano, podplukovníku. Dostanou nás nahoru."
     Téměř okamžitě se v pokoji ukázal oranžový zásvit, ve kterém zmizel Keysian i Will. Objevili se tu však jiní lidé. Podplukovník Stoneová a ing. Braun.
     "Podplukovníku? A vy,"
     "Ujišťuji vás, admirále Jacksone, že nikomu nechtějí ublížit."
     "To já vím. Co jste vy dva dělali na jejich lodi?"
     "Kdyby nebylo jich, byli bychom už dávno mrtví."
     "Stačí. O tom co se přihodilo, mi řeknete později. Teď jsou na programu důležitější věci. Rád bych ale věděl, kdo vlastně jste."
     "Inženýr Braun z laboratoří Los Alamos. Pane, dovolte," začala ing. Braun.
     "Nedovolím."
     Admirál Jackson odešel do hlavního prostoru jeskyně. "Jak dalece je poškozeno komunikační zařízení?"
     "Není poškozeno natolik, abychom ho nemohli zprovoznit. Ihned po výpadku jsme se pokoušeli zasáhnout a zapojit náhradní zdroje. Ty však bohužel také nelze spustit. Opravy budou trvat nejméně šest hodin."
     Když hlavní inženýr podal informace, hlavní komunikační systémy a také velká obrazovka začala náhle vysílat. Admirál Jackson pohlédl na inženýra. "Nemám pro to vysvětlení, pane."
     Když pozorovali zrnění na velké obrazovce, zaslechl, jak technik říká inženýrovi, že komunikace byla zcela jistě obnovena zásahem zvenčí, takže hlavní satelity pro přenos a komunikace nejsou v provozu. Na obrazovce se teď ukázal Will Bradley.
     "Wille?"
     "Předpokládal jsem, že budete chtít sledovat vyjednávání. Guladové i Keysiané s tím souhlasí."
     "Souhlasili jsme s návrhem, aby zástupci Federace mohli toto jednání sledovat. Ale nepovolíme jakékoli vměšování do rozhovorů. Jednoho zástupce tu máte. Podplukovník Bradley, zastupuje nejen Zemi, ale i Federaci, že podplukovníku?" Hlavní vyjednavač Guladů, který se nečekaně objevil místo Willa, domluvil.
     "Dobrá. Znám vaše požadavky, které jste předložil. Se souhlasem vašich vládců se odesílají Radě bezpečnosti Spojené Federace planet."
     "Na Zemi jsme ještě nezaútočili. Je to jen pouhé varování, aby pozemšťané uvážili, zda není jednodušší vzdát se našim vládcům, než zemřít. Už to, co nyní děláme, je pro nás neobvyklé. Vnikli jste na naše území, vzpomínáte?"
     "To ano. Přiznávám, že jsme porušili část jisté směrnice Federace. Ale šlo o vyzvednutí sondy. Pojďme dál. Uvědomujete si, že vás a všechny ostatní, patřící k vaší galaktické soustavě, ovládají vaši vládcové? Otrok není svobodná bytost. Možná se mi podaří ovlivnit vaše rozhodnutí," řekl Will.
     "Přistoupili jsme na vyjednávání, ale nikomu se nepodaří ovlivnit naše konečné rozhodnutí."
     "Ještě však nejsme u konce jednání."
     "Kdyby bylo po mém, vaše planeta a také veškeré území, patřící ke Spojené Federaci, je dávno podrobeno. Vládcové jsou ochotni přistoupit na dohodu bez konfliktu. Celá léta jsme se dostávali do míst, kde jsme objevili život. Ale na velmi chabé úrovni. Díky nám mají technologii na daleko vyšší úrovni, než je ta vaše. Proto jsou spokojeni, že měli čest být vybráni a sloužit vládcům. Tímto reaguji na vaši poznámku o otroctví."
     "V tom máte pravdu. Nemohu posuzovat jejich charakter a pocity. Podle našeho mínění však jsou otroky. Vzali jste jim právo na svobodný vývoj, který jim byl dán. Každá bytost má právo svobodně myslet a rozvíjet své schopnosti."
     "Ale dokázali jsme je získat a využít v náš prospěch. A to se stane také dnes."
     "Chci zabránit útoku a zničení miliardy životů."
     "Už jsem vám řekl, jak mu zabráníte. Je to jedna z našich podmínek. Chceme rozšířit naše území. Je tu však překážka. Tou je Spojená Federace planet, která byla před několika lety rozšířena díky vám o další galaxie, které se měly dostat pod naši nadvládu. Máme však další variantu, při níž jsme ochotni přistoupit k příměří."
     "Jaké jsou další podmínky?"
     "Nedojde k žádnému konfliktu, pokud nám předáte jisté informace," naklonil se guladský vyjednavač k Willu Bradleymu.
     V této chvíli bylo jednání přerušeno.
     "Sakra," zaklel admirál Jackson, "budu ve své kanceláři," obrátil se ke svému zástupci, "až bude spojení obnoveno, zavolejte mě."
     "Ano, pane."
     Admirál Jackson se posadil k psacímu stolu a zapnul přenosný počítač. Pokusil se spojit s ředitelstvím SDI (Strategic Difence Inniciative) – Strategická obranná iniciativa. Tato organizace skrytě dohlížela na většinu institucí ve Federaci. Byla vytvořena z několika pracovních skupin. Admirál Jackson byl výkonným vedoucím jedné z nich – Group Sign. Sem patřil i Will Bradley. Počítal s ním, že se to nemusí podařit díky vyřazeným komunikačním systémům. Uvědomil si však, že SDI má mnohem dokonalejší technologii. Tato přísně utajená organizace, o které věděli jen zasvěcení lidé a skupina několika mimozemských ras s ní spolupracující, měla technologie, které vývojově přesahovaly federační o dvacet let.
     "Slyšel jsem začátek jednání, admirále Jacksone. Věřím, že Bradley jako diplomat vše zvládne. Co se týká těch přísně tajných údajů, což naznačoval ten Gulad, o to strach nemám. Bradley, i když je členem SDI, nemá takové pravomoci, aby mohl vědět o všech informacích. Ví však o událostech, spojených se vznikem SDI, které ovlivnily historii a budoucnost Země od konce 20. století. Tyto údaje ví všichni členové agentury. "
     "Víme však, že Guladové dokáží ovládat mysl jiných."
     "To je pravda. I kdyby se Guladům podařilo ovlivnit Bradleyho, v záloze čeká flotita z Reticuly. Reticulaňané byli první, s kterými jsme se setkali. Pak jsme uzavřeli Smlouvu o chráněných planetách."
     "Ano, pane. Přesto to ale považuji za neoprávněné narušení jednání, jestliže Reticulaňané zaútočí bez varování. Jestliže Guladové ví o SDI, pak zřejmě ví i o Smlouvě a souvislostech. A je tu také nebezpečí, že se spojí s těmi odpadlíky, kteří patří do stejné vývojové skupiny jako Reticulaňané."
     "Máte pravdu. Spojím se s velitelskou lodí Reticulaňanů. Nám však jde hlavně o to, abychom se nestali terčem útoku guladské flotily."
     "Reticulaňané znají polohu Keysianské lodě. Ví, že jsou nepřáteli Federace. Neví však, že Keysiané, kteří jsou uvnitř, patří k odboji."
     "V této situaci je lepší obětovat život vyjednavače, než zotročit miliardu životů. Nikdy nepřistoupíme na podmínky Guladů. Skončil jsem."


     21.

     Oběžná dráha planety Země, keysianská loď
     "Proč jste přerušil vysílání? Porušujete tak pravidla."
     "Protože pro vás mám návrh, podplukovníku Bradley. Když mi předáte veškeré informace té vaší Strategické obranné iniciativy, která je vám teď stejně k ničemu, i se vší technologií, kterou vlastníte, stanete se naším poradcem a budete mít veškeré priority, shodující se téměř s výsadami vládců. Jak jste řekl, také my uznáváme svobodné tvory. Proto jsme se dohodli na kompromisu. A to je ten, který vám nyní navrhuji. Chci slyšet vaše rozhodnutí."
     "Uvažujete, proč se nedivím, že znáte SDI. Dokážete infiltrovat do lidských myšlenek. Tak vám posloužil admirál Dulles. Cítím, že se snažíte proniknout také do myšlenek mých a snažíte se mě ovlivnit. Nedokážete to však. Zmýlil jste se. Dokáži své myšlení kontrolovat a částečně pozastavit rozhodnutí jiných."
     "Také pro tyto schopnosti si vás starší členové SDI vybrali a zařadili vás právě do Group Sign. Je to tak podplukovníku Bradley?"
     "Máte pravdu."
     "Ale to vám nepomůže, protože jsme použili i jiných prostředků k tomu, abyste na dohodu přistoupili. Jsou určitá místa na Zemi a existují keysianské biologické a chemické zbraně, o kterých toho hodně víte. To jste řekl podplukovníku Kennedymu v domnění, že vám tato skutečnost pomůže zprostit se obvinění z napomáhání k dezerci. Teď záleží na vás, jestli podepíšete nebo ne. Pokud podepíšete, Země zamořena nebude. Když ne, pak nám vaši lidé nebudou nikdy sloužit. Vy jim můžete pomoci. Podepište, že souhlasíte se všemi podmínkami této smlouvy," řekl Gulad a přisunul k Willovi složku, v níž byl ukrytý guladský přenosný záznamník, určený pro takováto vyjednávání. Elektronický záznamník kulatého tvaru, o velikosti CD nosiče z počátku 21. století, se otevřel.

     USA, stát Colorado, The Cheyenne Mountain Complex, 14. června, 2945 15:20
     Admirál Jackson znovu seděl u svého počítače a promlouval s nadřízeným. "Mohu vědět, proč se do toho střetu pletou Reticulaňané? Vím, že jsme zařazeni do Smlouvy o chráněných planetách, ale tento případ bychom si měli vyřešit sami."
     "Jistě, admirále. Narážíte na to, že by tím byla odhalena existence SDI, i když občas se do světa dostanou určité informace, které jsou však zkreslené. A je vám jasné, jak by asi reagovali určití lidé, po zjištění, že hlavní sídlo SDI je v podzemí CINC ve Fort Meade. Také bych se raději přiklonil k tomu, aby se reticulanská flotila konfliktu vyhnula. Průběh situace zatím sledují a analyzují, tak jako i my tady, v hlavním středisku SDI. Pro jistotu jsou v pohotovosti lodě, které mají některé reticulanské technologické prvky."
     "Máte na mysli USS Utah, Omahu, Gold, Juno a Sword."
     "Ano, admirále."

     Oběžná dráha planety Země, keysianská loď
     Will seděl stále u stolu a pozoroval guladského vyjednavače. Uvažoval, co by měl udělat. Nesmí nechat zemřít pozemšťany, ale nemůže také podepsat smlouvu. To by pro lidstvo, ale také pro obyvatelstvo Federace znamenalo totéž. Rozhodl se tedy, že se vyjednavači pokusí navrhnout jinou alternativu.
     "Vidím, že uvažujete o příměří mezi Federací a Gulady, pane Bradley. Je to možná dobrá myšlenka, ale Guladové by na to nepřistoupili. Nedokázali by se přizpůsobit změně."
     "Vy se snad dokážete přizpůsobit životu bez otroků?"
     "Možná."
     "Jak si to mám vysvětlit?"
     "Bylo mi přikázáno, abych, když nepřistoupíte a neuznáte naše podmínky, zničil tuto loď. A aby to vypadalo tak, jako by to způsobila vaše bitevní flotila. Měl to způsobit tento přístroj," řekl Gulad, rozevřel dlaň a položil na stůl malý, oválný předmět, jehož okraje světélkovaly. Nyní se však barva změnila z červené na žlutou. Will pozoroval věc na stole. "To je nálož?"
     "Ano. To je nálož."
     "Mám tomu rozumět tak, že jste ochoten dohodnout příměří?"
     "Nevěříte mi, podplukovníku Bradley. Jsem však ochoten spolupracovat, a bude-li třeba, postavím se proti vládcům. Najdou se totiž i takoví Guladové, kteří nejsou ochotni nadále poslouchat příkazy nejvyššího vládce. Proto admirál Dulles zaslal tu zprávu."
     "Takže Guladové jsou ochotni připojit se k Federaci?"
     "To zrovna ne. Můžete nás však srovnat se Seyakvany. Jsme ochotni s vámi spolupracovat, ale nepřistoupíme na všechny podmínky Federace."
     Will přešel poznámku o Seyakvanech a nechal vyjednavače mluvit dál.
     "V Los Alamos je tajná podzemní laboratoř, k níž má přístup pouze dr. Oppenberger."

     USA, stát Colorado, The Cheyenne Mountain Complex, 14. června, 2945 23:45
     Ve chvíli, kdy zástupce Guladů začal hovořit a naznačovat, že jsou snad ochotni vyjednat příměří, komunikační systémy byly náhle obnoveny. Také transportéry a ostatní důležitá zařízení po celé planetě. Od tohoto návrhu jednání slyšeli nejen na základně v Cheyenne, ale i na dalších důležitých místech Země, včetně vedoucí bitevní lodě USS Utah.
     "Jsou ochotni přidat se k Federaci?"
     "Slyšel jste dobře, pane Braune. Očekával jsem různé události, ale na tuto zprávu zřejmě nikdo z nás nebyl připraven." Admirál Jackson teď stiskl komunikátor. "I když jsme na tuto informaci nebyli připraveni, vyžaduji od všech podřízených nejvyšší pracovní výkonnost a ostraze nařizuji, abyste znovu a ještě důkladněji pátrali po podplukovníku Kennedym. Nezapomínejte, je to Keysian. Využijte i subprostorového vysílače."
     "Vím, co je v té laboratoři, o které mluví," obrátil se k admirálovi ing. Braun. "Jsou tam nějaké sarkofágy, ve kterých jsou zcela jistě Keysiané. Zřejmě čekají, až budou oživeni."
     "Admirále, k hlavnímu počítači byla instalována nálož. Není však keysianská," ohlásil hlavní technik.
     "Sakra. Kennedy patří tedy ke Guladům."
     "Pracujeme na tom, ale okolo počítače je vytvořeno energetické pole. Nedokážeme je odstranit."
     Když admirál přišel k hlavnímu počítači, celá plocha, kde se nacházel, byla přehrazena viditelným energetickým polem. Uvnitř stál podplukovník Kennedy. "Když nepřistoupíte k požadavkům vládců, hora Cheyenne zmizí z povrchu. Tato nálož je nastavena na půl hodiny. Záleží na vás, jaké bude mít vaše rozhodnutí následky, podplukovníku Bradley," řekl Kennedy a pohlédl na obrazovku k Bradleymu.
     Hrobové ticho, které nyní ovládalo hlavní prostor hory, rušily jen elektronické zvuky počítačových a jiných přístrojových sestav.

     Oběžná dráha planety Země, keysianská loď
     "Transportujte mě na základnu Cheyenne," obrátil se Keysian k jednomu ze svých kolegů stojícímu u přístroje s obrazovkou. Přenášel se sem obrazový signál ze základny. "Nemůžete se tam vrátit pomocí transportéru. Zapomněl jste, že Kennedy umí zjistit signaturu transportéru a také identifikovat keysianskou strukturu částic."
     "Vím to a proto jsem ochoten to podstoupit, i když očekávám ztrátu své existence. Kennedy také není pozemšťan, který přestoupil na stranu Keysianů, kteří chtějí napadnout Zemi. Je to jeden z vládců. Dokáží se přeměnit v člověka a získat tak lidské způsoby. Nikdo z pozemšťanů je nedokáže rozpoznat. Proto jsem ochoten obětovat sebe, abych pomohl jiným. Vyjednavač je připraven předat pozemšťanům všechny materiály zahrnující fáze přeměny," řekl Keysian, když vyslechli Kennedyho požadavky.
     Guladský vyjednavač se podíval na Willa. "Co budete dělat?"
     "Nemám tušení. Musí existovat způsob, jak zachránit Zemi. Nebudu tady přece nečinně přihlížet, až Kennedy aktivuje tu nálož."
     "Existuje i jiná forma způsobu přepravy na povrch," řekl guladský vyjednač.
     "Myslíte ten tunel?"
     "Ano."
     "A co jednání?"
     "Podplukovníku Bradley, jednání stále probíhá. Vytvořili jsme hologramový přenos, který vypadá tak věrohodně, že ho nedokáže rozpoznat ani vládce. Porazí je jejich vlastní technologie."
     "Jak může hologramový obraz myslet?"
     "Přenesli jsme váš myšlenkový vzorec do jistého přístroje na palubě této lodi. Díky vašemu hlasovému grafu jsme získali vaši zvukovou skladbu. To je vše. Nyní se dostanete na Zemi pomocí tunelu, který je vašimi vědci už dlouho zkoumán."
     "Ten bílý objekt tedy funguje jako nějaký transportér pro živé bytosti a také pro hvězdná plavidla?"
     "Tak nějak. Na vysvětlování teď není čas. Přejděte do zadní části lodi. Já tu však zůstanu, abych kontroloval hologramové spojení. Běžte," pobídl Willa Gula, " Kalrog půjde s vámi."
     Will s Keysianem přešli do zadní části lodi. Předpokládal, že se dostanou k přechodové komoře, v níž si obléknou obleky pro pobyt v kosmickém prostoru.
     "Nic takového nebudeme potřebovat," řekl Kalrog.
     Will se obrátil a spatřil okolo sebe vesmírnou čerň a svítící hvězdy. Pak prostor zahalila jakási zvláštní, neidentifikovatelná, nejdříve průhledná, pak bílá hmota. Zvenčí teleportační paprsek vypadal jako záblesk rovného, světelného sloupu. Poté hvězdy změnily tvar. Will a Kalrog stáli na Zemi.
     "Kde to jsme?"
     "U základny Cheyenne. Teď se podíváme na přesnější lokalizaci."
     Will Bradley najednou ve tmě spatřil, jak Kalrogovi blesklo v očích a v prostoru visel čtverec, velký jako počítačová obrazovka, který se podobal elektronické mapě. Pravděpodobně byl vytvořený laserovým paprskem.
     "To je okolí základny. Hledáme únikové východy, jen tak se můžeme dostat dovnitř. Nejbližší je 150 m odtud. Tady. Vidíte?"
     Když se prodrali keři na úpatí, objevili se u kulatého krytu, pod kterým se nachází průchod do nitra hory.

     Mezi Zemí a Měsícem, USS Utah NX 000 AWAC 300, palubní čas 14. června 2945, 14:00
     "Vyslán vzkaz z keysianské lodi, pane," ohlásil navigátor admirálu Rayenovi.
     Admirál vyslechl obsah vysílání, které oznamovalo transport jednoho z Keysianů a podplukovníka Bradleyho na povrch a důvod tohoto rozhodnutí. Také zde bylo potvrzeno vytvoření tunelu. Ve chvíli, kdy navigátor spatřil na své obrazovce bílý záblesk, loď se náhle otřásla.
     "Navigátore?"
     "Náraz zcela jistě způsobilo vytvoření toho tunelu. Zdá se, že nás zasáhla jeho částice, protože se nacházíme téměř na okraji jeho počátečního bodu."
     "Něco jako efekt červí díry?"
     "Ne, pane."
     Loď se znovu otřásla. Byla také odhozena na jiné místo. V té chvíli světla na můstku zhasla a ozvaly se poplašné alarmy.
     "Ztratili jsme ochranné štíty a také je poškozeno warp jádro."

     USA, stát Colorado, The Cheyenne Mountain Complex, 15. června 2945, 0:05
     Když Kennedy aktivoval nálož, zmizel. Všichni viděli, jak se okolo postavy v energetickém poli vytvořilo pět trojúhelníků, zřejmě ze stejné látky jako ochranná bariéra. Admirál Jackson nyní nepátral po tom, proč technici nezaznamenali Kennedyho přítomnost v hlavním prostoru hory, ale přikázal všem podřízeným, aby základnu opustili. Ti se však ven nedostali, protože bylo zjištěno, že i jeji ostatní části jsou chráněny stejným energetickým polem jako okolí hlavního počítače. Teď se Will a Kalrog dostali průlezem do vnějších prostor základny. "Musíme použít přípravek proti subprostrovému vyhledávání, kterým je Kennedy vybaven. Použijeme subprostoru, abychom se dostali rychleji do hlavní části hory."
     "Nezbývá mi nic jiného, než vám věřit," řekl Will, když mu Kalrog přiložil ke krku ukazováček, obalený v kovu a vstříkl mu do něj látku, díky níž je Kennedy nemohl lokalizovat. Když se přiblížili k ochranné bariéře, která nyní byla čirá jako voda, zaslechli také alarm, který se ozýval po vnitřních prostorách hory.
     "Ta bariéra chrání celou horu. Nikdo se nedostane dovnitř ani ven. Stejná je vytvořena i okolo hlavního počítače, kam Kennedy uložil nálož."
     "Na jakou dobu je načasovaná?"
     "Na půl hodiny vašeho pozemského času. Vaši technici se tam nedostali ani ve speciálních oblecích. Admirál tam vyslal sondu. Když se však ani mně nepodaří tu nálož deaktivovat, zastavíte ji vy," řekl Kalrog, když procházeli bariérou.
     "Řekl jste, že se tam člověk nedostane."
     "Ano. Nejdříve ale zničím to energetické pole a pak najdu Kennedyho. Cítím, že někde tady je, ale nedokáži ho lokalizovat. Ukážu vám, jak nálož zlikvidujete. Její spouštěcí a deaktivovací mechanismus je založen na stejném principu. Nálož deaktivujete tak, že nejdříve odblokujete hlavní panel. Červeně blikající obraz skrývá několik našich symbolů. Ty značí i čísla. U této nálože je však možná kombinace obou. Nálož patří jednomu z vládců. Nejdříve použijete znaky jako název. Jsou zadávány tak, že prsty přiložíte do černého okraje a postupujete zleva doprava. Pokud neuspějete, použijete systému jedničkové soustavy. Tady budete pokračovat zase opačně. Zprava doleva. Pak musíte celou náloží otočit o 180 stupňů a odstranit ji z desky pracovního stolu. Bude deaktivována. Musíte to zvládnout do deseti minut."
     Teď prošli bariérou a po 15 minutách se dostali do hlavní části základny. Kalrog spatřil Kennedyho v blízkosti admirála Jacksona.
     "Běžte."
     Will postupoval k hlavnímu počítači. Kalrog se vydal opačným směrem. Ostatní sledovali sondu, která zmizela za energetickým polem. Když se však ukázala v ochranné prostoru, zmizela stejně jako Kennedy. Will pomalu postupoval bariérou k náloži. Kalrog přišel až k admirálu Jacksonovi, protože u něho uviděl Kennedyho. Kalrog vyřadil zařízení pro pohyb v subprostoru. Pomocí nejnovější keysianské technologie vytvořil okolo admirála ochranné silové pole, protože Kennedy byl připraven ho zabít.
     "RatEfe!" zvolal Kalrog. RatEf bylo pravé jméno jednoho z guladských vládců, který se vydával za podplukovníka Harmona Kennedyho. RatEf se prudce obrátil.
     "Jsem zde, abych zabránil tvému počínání. Nedovolím, abys pozemšťany zničil. Raději zabij mě, ale zakazuji ti, abys ublížil komukoliv na této planetě."
     "Čekal jsem odboj, ale ne tebe. Vyslance a vyjednavače keysianské vládce, který byl vždy loajální k vládcům a dokonce se stal jejich poradcem. Všichni zemřete."
     Will právě odblokoval hlavní panel. Zadával poslední symbol, když na opačném konci hlavního prostoru zahlédl záblesk. Po chvíli se na několik vteřin ukázali Kalrog a RatEf. Pak se náhle ztratili. Admirál Jackson vstával ze země.
     "Silové pole zrušeno, veškeré energetické zdroje obnoveny," hlásil technik do řvoucího alarmu.
     V okamžiku, kdy bylo energetické pole zlikvidováno, do prostoru hlavního počítače se vřítila pětičlenná skupina ostrahy. Tři její členové zajistili Willa a ostatní se přesunuli k náloži.
     "Sakra, Bradley, co tu děláte?"
     "Snažím se to deaktivovat."
     "Pusťte ho!"
     Vojáci ustoupili a Will se vrátil k poslednímu políčku v půlkruhu. Podíval se na časový displej:
     0:27.


     22.

     Okolí planety Země, USS Utah NX 000 AWAC 300, palubní čas 15. června 2945, 0:10
     Situaci Utahu sledovali službu konající lidé v řídícím středisku v Houstonu.
     "Neznámý a pro nás neviditelný proud částic zřejmě zasáhl ochranné štíty a warp jádro, vracíme se na oběžnou dráhu," hlásil Houstonu velitel Utahu.
     "Havarijní předpisy znáte. Doufám, že poškození není vážné. Hlaste rozsah škod," přikázal velitel směny v Houstonu.
     "Technici nemohou vytvořit ochranný obal okolo jádra. Poškození vyvolalo vznik škodlivého záření. Nedostanou se tam a,"
     Na velké obrazovce se teď objevilo jen zrnění, které překrývalo tvář velitele lodi. Kromě toho, tým odborníků zaslechl také velkou ránu.
     "Co to, sakra, je? Zaznamenali jste náznak poplašného signálu?" obrátil se vedoucí k jednomu z operatérů.
     "Ne, pane. Poplach nezaznamenán."
     "Houston volá SS Utah, ozvěte se," řekl vedoucí směny do komunikátoru.
     "Ztratili jsme program pro ovládání vnitřní gravitace a také došlo k úniku kyslíku. Podle havarijního plánu byl poškozen software pro ovládání gravitace. Nelze ani spustit záložní. Musíme proto šetřit energií. Takže zhasínáme všechna světla a snižujeme teplotu o 60%. Hlášení budu podávat co nejstručněji."
     "Napojte se na vnitřní okruhy Utahu a kontrolujte úbytek kyslíku!" štěkal vedoucí příkazy na jinou skupinu operátorů.
     "Potřebují získat určitou minimální dávku spotřeby energie k tomu, aby se vrátili na Zemi," oznámil teď hlavní inženýr vedoucímu.
     "Tato loď nemůže přistát v docích na oběžné dráze. Jejich zásoby kyslíku jsou na 38 hodin, potřebují jej však na 70 hodin, pokud poletí pomocí impulsních pohonů. Gravitační zesilovače nepřichází za této situace v úvahu. A navíc, aby ušetřili energii, musí úplně vypnout všechny elektronické systémy a přejít na ruční řízení."
     "Pokud vypnou všechny systémy a v provozu zůstane jen hlavní navigační software, mají šanci k návratu?"
     "Hlavní navigační software spotřebovává polovinu výkonu hlavních energetických obvodů. Graf v mém programu mi naznačuje, že sekundární obvody jsou z 95% nefunkční. V této situaci nelze dělat nic jiného, než vypnout vše, co jen je možné, aby se, když se dostanou na nízkou oběžnou dráhu, vrátili na Zemi. To ale není vše."
     "Odpojili jsme všechny elektronické zdroje, ale navigační software je stále funkční. Pokračujeme podle havarijního plánu a vyřazujeme všechny systémy k postupu na nízkou orbitu," hlásil admirál Rayen.
     "Musíte vypnout i hlavní navigační software a odpojit energetické obvody pro výkon warp pohonu, abyste mohli snadněji manévrovat v atmosféře."
     "Rozumím, Houstone. Klesáme na hlavní orbitu. Jádro odpojeno. Přečerpáváme zásoby kyslíku z paluby gravitačních zesilovačů na můstek a přidružených palub. Loď klesá."
     "Existuje možnost, že bychom je mohli stáhnout pomocí gravitačních zesilovačů na povrch?"
     "Pravděpodobně by to šlo. Ale jedině v případě proniknutí atmosférou. Mají poškozené štíty."
     Nad stejnou variantou návratu přemýšlel i admirál Rayen, ale tento nápad ihned zavrhl. Poškození štítů bylo tak vysoké, že gravitaci nebylo možno použít. Na můstku navíc stále klesala teplota.
     "Gravitační zesilovače vyřazeny, stále klesáme, spojení bude přerušeno za dvacet minut."
     "Houstone, máme další problém. Tepelné štíty,"
     To byla poslední slova, která v Houstonu slyšeli z Utahu.

     USA, stát Colorado, The Cheyenne Mountain Complex, 15. června 2945, 0:25
     Will vyťukával číselné kódy. Ve chvíli, kdy otočil náloží o 180 stupňů, na displeji zhasl časový spínač na 00:01. Deaktivovanou nálož předal hlavnímu inženýrovi, který ji odnesl do laboratoře.
     "Děkuji vám, Wille."
     "Mně neděkujte, admirále. Kde je?" zeptal se Will.
     "Kdo?"
     "Kalrog. Ten Keysian. Přišli jsme spolu."
     "Admirále, guladské lodě se seskupují do jakési podivné formace," ohlásil operátor.
     "Strategická místa hlásí aktivaci guladských náloží za deset minut, ztrácím signál," ozvalo se ze sousedního stanoviště.
     Velkou obrazovku rozzářil žlutooranžový výboj. Několik lidí si muselo před velkým zářením zakrýt oči. Totéž pozorovali i bitevní lodě, připravené odrazit případný útok guladské flotily. Posádky lodí viděli, jak se mohutný proud energie rozlévá okolo Země a pak z něho vystřelily ještě další paprsky, které mířily k místům, kde byly umístěny nálože. Oddělil se však i jiný paprsek, který směřoval k Utahu, který už se dostal okrajově do atmosféry. Proto bylo zrušeno spojení se Zemí. Tepelné štíty byly totiž částečně poškozeny, a když se loď dostala do atmosféry, jeden z nich se nepodařilo vysunout. USS Utah zachránil energetický paprsek.
     "Strategické základny hlásí deaktivaci náloží. Totéž i ostatní ohrožené oblasti," ohlásil operátor po obnovení spojení.
     "Sledujte dál situaci a pokud by se stalo něco důležitého, okamžitě mě informujte."
     "Ano, pane."
     "Podplukovníku Bradley, pojďte ke mně do pracovny. Můžete mi vysvětlit váš náhlý příchod?"
     "Odešel jsem uprostřed jednání, když Keysiané zjistili, že základna je ohrožena. Žádám proto o povolení přenést se zpátky," ukončil Will své vyprávění.
     "Jednání skončilo, pánové," řekl guladský vyjednavač, který se znenadání objevil v admirálově pracovně, " a někteří z Guladů jsou připraveni spolupracovat s Federací. Jsme ochotni poskytnout vám naše znalosti."
     "Guladská flotila odlétla, admirále," hlásil operátor.
     Guladský vyjednavač totéž oznámil i Radě bezpečnosti. Po uplynulých událostech Rada bezpečnosti uspořádal slyšení a vyjednávání se skupinou Guladů, kterou vedl vyjednavač z keysianské lodě. Pak se konalo jiné, které se týkalo nedořešeného případu údajné dezerce plukovníka MacDowella a majora Eniaca.

     USA, stát Virginia, Falls Church, JAG, 17. června 2945 10:00
     "Skutečně to je dezerce, pánové? Nikdy nebylo zjištěno, za jakým účelem zmizeli plukovník MacDowell a major Eniac. Proto stahuji obvinění z napomáhání k dezerci vůči osobě podplukovníka Bradleyho a prohlašuji plukovníku MacDowella a majora Eniaca za nezvěstné až do uplynutí lhůty. Slyšení končí. Chtěl by někdo ještě něco dodat?"
     "Ano. Já, pane," promluvil admirál Jackson, který u slyšení vypovídal jako Willův nadřízený.
     "Pokud ovšem vaši námitku podplukovník Bradley přijme."
     "Podplukovníku Bradley, dovoluji si vám oznámit, že jste byl na základě rozhodnutí vyšších činitelů povýšen. Od dnešního dne vám Vrchní velitelství Hvězdné flotily propůjčuje hodnost plukovníka.
     Poté Guladové společně s Keysiany, kteří patřili k odboji, předali pozemšťanům znalosti o jejich technologii, pomocí které kromě jiných věcí, zjistili, že Kalrog a podplukovník Kennedy-RatEf, zničili sami sebe navzájem. I když Guladové předali téměř všechny informace o technologii, některé údaje byly pro vědce Spojené Federace planet tak složité, že je nedokázali pochopit. Tunel, kterým se Will dostal na Zemi, Guladové využívali jako způsob přepravy a přenosu ve vesmíru. I oni sami však nebyli schopni vysvětlit jeho ostatní funkce a složení hmoty. Lidé se také dověděli, že Keysiané připraveni v sarkofázích v podzemní laboratoři v Los Alamos byli původně zajištěni k invazi, ale nakonec sem admirál Dulles poslal přívržence odboje, aby jim odstranili implantát, zabudovaný v mozku. Sloužil jako přijímač signálu od vládců Guladů a také příkazů keysianského vedení. Několik významných členů zpravodajských složek a armády bylo náležitě potrestáno, s nimi také dr. Oppenberger. Kromě toho, že sloužili nepřátelům Federace, se podílely také na nedostatečném zajištění operací Sluneční bouře a Sluneční štít.
     Také byl vytvořen nový program mezigalaktických letů, v němž tyla použita nově získaná technologie. První let byl naplánován na rok 2955.



STAR TREK DÍL 2. POUTNÍK


Osoby:

plukovník William Omar Bradley
podplukovník Jordan Lee Solano (1.důstojník)
podplukovník Selim Chabir (velitel bezpečnosti, 2.důstojník)
podplukovník Tyrhack (lodní poradce)
major ing. Mahmúd Shatti (vědecký důstojník)
major ing. Alexej Alexejevič Koroljov (hlavní inženýr)
kapitán ing. Samatha Parker (zástupce vědeckého důstojníka)
kapitán Thomas Beck (hlavní lékař)
nadporučík Dr. Daniella Jackson
poručík Jonathan Thomas Loenghard (velitel přenosové paluby)
poručík Saul Peres (kormidelník)
praporčík Sorack, praporčík K‘ Ellana (životní prostředí, gravitace)
admirál Michael Jackson
Ksaa, velmistryně Vulkánu
Tuvok, asistent velmistryně
Rijack, Sorjack (z rasy Torsack)


     1.

     Vesmír, USS Phantom NX 5555 Blackbird, palubní čas 22. listopadu, 2955 20:00
     Už mnohokrát se mu vracela stejná vzpomínka, v mysli se promítaly události, které se staly těsně před příletem hvězdné lodě USS Horatio Nelson NCC 2910 k Zemi. Co se vlastně stalo s plukovníkem MacDowellem? Tehdy William Bradley spatřil svého přítele, jak mizí v přenosovém transportéru někam pryč. Totéž se stalo i s druhým důstojníkem, podplukovníkem Eniacem. William Bradley jako první důstojník převzal velení na Nelsonu. To se stalo před deseti lety. William Francis Bradley, nyní velící důstojník v hodnosti plukovníka hvězdné lodě USS Phantom NX 5555 Blackbird, seděl ve velitelském křesle a pozoroval obrazovku zaplněnou hvězdným polem. Před pěti minutami opustili Sluneční soustavu a mířili na území za hranice X kvadrantu. Phantom míří k neprozkoumané části tohoto území, ve které má být galaxie s alespoň dvěma planetárními systému. Úkolem mise je tyto planety prozkoumat a zjistit případné prostředí k vývoji života. Kromě Phantomu se v Galaxii, na území Federace a také mimo území Federace pohybuje ještě dvacet nových průzkumných lodí. Ty mají zdokonalené warp jádro. Také jejich tvar je přizpůsoben, aby se pohybovaly snadněji v kosmickém prostoru a lépe dosáhly nadsvětelných rychlostí.

     Planetární soustava Eridani 40, Vulkán
     Tichý a nekonečný vesmír. Sem tam blikne světlo vzdálené hvězdy. Neprolétne tudy ani kosmická loď, což je v jiných částech vesmíru obvyklé. Snad jen částečky rozpadajících se asteroidů. Někde v dálce se ukáže část spirálovité mlhoviny, ve které se možná tvoří základy pro nové planetární systémy. Něco však přece nezapadá do vesmírného pořádku. Co se děje? V mlhovině se vytváří trhlina, snad časoprostorová. Ale zvětšuje se a postupně narůstá. Její velikost se stabilizuje. Otvor v prostoru se postupně uklidňuje, ale po chvíli se v něm opět něco děje. Bílý prostor uvnitř otvoru postupně zaplňuje nějaké těleso. Jak se přibližuje k okraji pravidelného kruhu, je stále jasnější, že jde o kosmickou loď neobvyklých tvarů. Otáčí kolem své osy. Zřejmě pro zachování gravitace a biologického prostředí. Loď jako by stála na místě. Pak najednou provede prudký manévr, vylétne z kruhu a zmizí. Ona i kruh.
     Tyrhack sebou ve spánku náhle prudce trhl. Probudil se. Posadil se na posteli a chvíli zíral do prázdna. Kontaktoval ho snad ve spánku někdo? Zdálo se, jakoby mu někdo předával telepatickou zprávu. Co kdo chce po vulkánském velvyslanci? Ve Hvězdné flotile nesloužil deset let. Před deseti lety se po sto letech vrátil jako člen posádky hvězdné lodě USS Saturn, kterou objevil USS Horatio Nelson. Ten se také shodou okolností dostal do stejné časoprostorové anomálie jako jeho loď. Po návratu se stal velvyslancem své planety. Až teď jako by ho něco pobízelo, aby se zajímal o jistou výpravu, která právě před chvílí opustila Sluneční soustavu.


     2.

     Vesmír, USS Phantom NX 5555 Blackbird, palubní čas 22. listopadu, 2955 21:00
     Plukovník William Bradley neustále pozoroval obrazovku vyplněnou hvězdným polem. Každou chvíli přistanou na hvězdné stanici Tranqullity, kde se nalodí první důstojník. Shodou okolností se na této základně on sám nalodil na Horatio Nelsona před deseti lety ve stejné funkci.
     "Pane, velící důstojník z Tranqullity oznamuje, že máme 15 minut zůstat na oběžné dráze, dokud se neuvolní dok."
     "Děkuji vám, pane Hogene. Pane Peresi," nyní Will mluvil ke kormidelníkovi, "snižte rychlost na impulsní a přibližte se ke stanici po vnější oběžné dráze."
     "Provedu, pane," potvrdil jeho rozkaz kormidelník a zároveň zadal souřadnice k provedení manévru. Po chvíli se v pravém rohu obrazovky ukázala část stanice. Will pozoroval své lidi na můstku. Kromě navigátora poručíka Thomase Hogena a izraelského kormidelníka, které měl Will před sebou, tu bylo ještě šest členů posádky. Přímo za ním obsluhovali stanici udržující životní prostředí a gravitaci Vulkán, praporčík Sorack a Klingonka, praporčík K´Ellana. Vrchní část můstku se spoustou přístrojů a počítačových panelů zabírala pravou i levou část kruhových stěn. Sem patřily i pracovní panely obou praporčíků. Vedle stál obrovský panel s přístrojovou deskou pro vědeckého důstojníka. Tím je na Phantomu major ing. Mahmúd Shatti. Vedle jeho panelů je připraveno pracoviště bezpečnostního důstojníka, podplukovníka Selima Chabira. Zatímco na Phantomu čekali na uvolnění doku, u obrovského okna na hvězdné základně Tranqullity stála podplukovník Jordan Lee Solanová a velitel této stanice, plukovník Robert King. Jordan Lee Solanová za chvíli přestoupí na Phantom jako první důstojník. "Přemýšlím o tom, jestli je Phantom tak dobrý, jak se o něm mluví," řekl plukovník King, který pozoroval blikající světla hvězdné lodě. "Je konstruován jako průzkumná loď. Tomu je přizpůsoben její tvar. Skvělé krycí a manévrovací schopnosti. Také nemůže být zachycena sledovacími senzory a radarovými signály. Samozřejmě to všechno se zjistí až v praxi, během mise. Je to také experimentální loď."
     Nyní už se Phantom přibližoval po vnější oběžné dráze k uvolněnému doku.
     "Impulsní motory připraveny," hlásil kormidelník Willovi. "Proveďte půlobrat vlevo. Přibližte se na čtyři metry k doku a vyčkejte na signál ze základny k vypnutí motorů."
     "Ano, pane."
     Po pěti minutách na Phantomu očekávali signál ze základny. Nyní poručík Hogen prováděl příkaz ze základny. Phantom měl teď všechny motory vypnuty. K doku ho přitahoval tažný paprsek. Po pěti minutách byl Phantom přitažen k doku. Will stiskl komunikační odznak umístěný v horní části uniformy. "Pane Koroljove, máte hodinu na kontrolu motorů a zásob pohonných hmot." Will mluvil s šéfinženýrem majorem Alexejem Koroljovem.
     "Provedu, pane."
     "Praporčíku Ke´llano, praporčíku Soracku, provedete kontrolu a zajištění gravitace, magnetického pole a biologického prostředí."
     "Ano, pane."
     "Pane Chabire," nyní se Will obrátil k bezpečnostnímu důstojníkovi, "od vás očekávám kontrolu a zajištění hlavních i vedlejších palub na lodi."
     "Provedu, pane."
     Plukovník Bradley tak splnil všechny podmínky nařízení Hvězdné flotily, které se prováděly před každým delším letem. Nyní odešel z můstku k přenosové palubě, kde chtěl přivítat prvního důstojníka. Očekával Vulkána. Právě teď si vzpomněl na bývalého důstojníka ze Saturnu, kapitána Tyrhacka.
     "Phantom je už v doku. Měla byste už jít," upozornil plukovník King podplukovníka Solanovou, která pozorovala blikající hvězdy.
     "Už půjdu."
     Solanová se obrátila od obrovské prosklené stěny a vypravila se k doku číslo 8, kde ji očekává průzkumná hvězdná loď USS Phantom NX 5555 Blackbird.


     3.

     Planetární soustava Eridani 40, Vulkán
     Tyrhack neklidně přecházel po pokoji sem tam. Nevěděl, co znamená ten sen, ale byl až příliš živý. Jako by ho někdo na něco upozorňoval. Co se děje? Uvažoval, jestli by neměl zajít za velmistryní Ksaou. Ta loď ve snu přilétala odněkud zdaleka. Snad z částí vesmíru, o kterých nemají pozemšťané a obyvatelé planetárních systémů patřících k Federaci ani tušení. Kdo jsou ti co loď řídí? Zdálo se mu, že někoho tam uvnitř zná. Nevěděl, co si počít. Jít za velmistryní Ksaou nebo za jejím zástupcem Tuvok příbuzným nadporučíka Tuvoka, který sloužil na hvězdné lodi USS Voyager? Tato loď se koncem 24. století ztratila v Delta kvadrantu a bloudila jím 23 let, než našla cestu domů přes transwarp tunely, které střežili Borgové. Jakoby se Phantom řítil do stejné pasti. Tyrhack vyšel ze svého domu do horkého vulkánského odpoledne. Ušel několik metrů, když potkal Tuvoka. Tyrhack chtěl začít mluvit, když se najednou planeta začala otřásat. Stáli na okraji prudkého srázu. Půda se začínala rozestupovat. Tyrhackovi uklouzla noha. Tuvok k němu přiskočil a včas ho zachytil. "Co se to děje?"
     "Zemětřesení."
     "To není možné. Tady? Kdybychom byli na odvrácené straně planety, neudivilo by mě to. Tady však nikdy žádné nebylo. Děkuji vám, pane Tuvoku."
     Asi 300 m od nich stála malá meditační svatyně. Když k ní přišli, otřesy postupně ustávaly. Posadili se na kamenné schody.
     "Jste v pořádku, pane Tyrhacku?"
     "Ano. Nic mi není, jen ty otřesy mě překvapily. Vlastně jsem šel za velmistryní."
     "Ksaa tu teď není. Odlétla na Zemi. Co jste po ní chtěl?" zeptal se Tuvok.
     "Já, nevím, jak bych to řekl."
     "Na co myslíte?" Tuvok pozoroval Tyrhackovu tvář. Byl nějaký zmatený. Snad se mu znovu vrátily vzpomínky.
     "Nejde tu o vzpomínky. Jde o něco jiného. Nevím, jak to popsat. Každému se občas zdají sny, ale můj," Tyrhack v půli věty přestal mluvit. Nevěděl, jak pokračovat. "Která hvězdná loď v poslední době odlétla mimo Galaxii?" Tyrhack úplně odbočil.
     "Proč? "
     "Je to USS Phantom. Experimentální průzkumná loď."
     "Kdo jí velí?"
     "Plukovník William Bradley."
     "Plukovník William Bradley?"
     "Ano, pane Tyrhacku. Proč vás to tak zaskočilo?"
     Tyrhack najednou znovu prožíval poslední okamžiky před přistáním Horatio Nelsona. Před očima se mu promítaly tváře všech hlavních důstojníků. Plukovník Thomas MacDowell, druhý důstojník major Eniac, šéfinženýr Lightoller, velitelka ostrahy Nina Kirijenková, první důstojník William Bradley. Tehdy podplukovník, nyní plukovník. Při vzpomínce na Toma MacDowella se mu před očima mihl pravidelný kruh, otevřený v prostoru, který viděl ve snu. Najednou se mu zatočila hlava. "Pane Tyrhacku, co je vám?" Kdyby ho Tuvok nezachytil, jistě by upadl.
     "Já nevím." Namáhavě mluvil Tyrhack. Znovu se mu zatočila hlava. Jakoby pocítil MacDowellovu přítomnost.
     "Pane Tyrhacku, no tak, řekněte mi, co se přihodilo," promlouval Tuvok k Tyrhackovi.
     "Já," Tyrhack se znovu odmlčel, "nevím."
     "Dobře. Pokusím se vám pomoci." Tuvok přiložil obě ruce na Tyrhackovy spánky. "Otevřete mi své myšlenky. Nebojte se. Co je vám?"
     Tuvok nyní prožíval totéž, co Tyrhack. Viděl tváře lidí z lodi Horatio Nelson, Tyrhackův sen. A také něco víc. Něco, co se skrývalo hluboko v Tyrhackově vědomí, něco, co překvapilo i mistra.


     4.

     Hvězdná základna Tranquillity, palubní čas 22. listopadu, 2955 21:30
     Podplukovník Solanová se po pěti minutách dostala k doku číslo 8. Z lodi vyšlo několik členů posádky. Solanová předložila strážníkovi důstojnický průkaz. "Podplukovník Solanová, první důstojník. Žádám o vstup na palubu."
     Strážník si prohlédl průkaz. "Vstup povolen."
     Prosklené dveře průchodu se rozevřely. Podplukovník Solanová teď už skutečně stála na palubě hvězdné lodě USS Phantom. Podle informací by ji plukovník Bradley měl očekávat na přenosové palubě. Ve chvíli, kdy podplukovník Solanová přicházela na přenosovou palubu, se loď náhle prudce otřásla. Ze základny sem zazníval signál nejvyššího ohrožení. "Hvězdné lodě, které mohou odlétnout, ať okamžitě opustí základnu. Senzory zjistily, že se k nám blíží velký meteorit. Opusťte ihned základnu."
     Will Bradley, který právě přišel na přenosovou palubu, stiskl komunikátor. "Plukovník kormidelníkovi. Opustit okamžitě dok."
     "Provedu, pane. Odpojuji Phantom."
     Šest členů posádky, které podplukovník Solanová potkala, se stačilo vrátit na palubu. Ještě než Will vešel do výtahu, křikl rozkaz na poručíka Loengharda. "Poručíku, pokuste přenést co nejvíce lidí ze základny."
     "Podplukovník Solanová, první důstojník," řekla podplukovník Solanová, když vběhla za Willem do výtahu.
     Phantom opouštěl dok. Poručík Peres právě zapínal impulsní motory.
     "Pane Peresi, nejvyšší impulsní rychlost. Pokud to půjde, přejděte co nejrychleji na warp."
     Will s podplukovníkem Solanovou dosedli na svá křesla. Otřesy neustávaly. Do nich se ozval Willův komunikátor. "Pane, paprsek nemohu použít. Otřesy jsou příliš silné. Transportér dovnitř nepronikne."
     Nyní se k Willovi obrátil navigátor. "Zachytil jsem slaboučké signály ze Země. Zatím je nemohu identifikovat."
     "Pokuste se je rozluštit."
     "Meteorit se přiblížil na 200 km."
     "Warp jedna připraven, pane."
     "Nasměrujte loď co nejdál od možného nebezpečí. Buďte připraveni na můj povel použít tunel."
     Na obrazovce se rozvinula hvězdná duha. Otřesy nyní přestaly.
     "Pane Hogene, máte už nějaké zprávy?"
     "Ano, pane. Mám i obrazový signál."
     "Všichni, kdo slyšíte a kteří jste přežili. Mluví k vám admirál Jackson. Kromě zničené hvězdné základny Tranquillity, která se nevyhnula srážce s meteoritem, máme problém i na planetě Federace, Vulkánu. Výbuch blízko hvězdy způsobil, že asteroid, pohybující se v soustavě Eridani 40, vybočil z dráhy a zamířil k Vulkánu. Planetou nyní otřásá zemětřesení, způsobené nárazy úlomků asteroidu, který letí za nimi. Prosím ... " Admirálova ústa se pohybovala, ale nikdo neslyšel slova. Pak už obraz zmizel úplně.
     "Pane Hogene, pokuste se zajistit signály základny. Pokusíme se zachránit alespoň několik členů posádky."
     "Ano, pane."
     Všichni nadějně sledovali obrazovku. Na místě, kde dříve stávala stanice, teď pluly trosky a její zbytky. Nikdo tomuto obrazu nevěřil. Očekávali nějaký zázrak, snad se po chvíli ukáže základna, taková jaká byla ještě před půlhodinou, nárazem meteoritu poškozena jen částečně. Ještě než se meteorit přiblížil, byla základna bombardována deštěm jeho úlomků, které způsobily otřesy.
     "Souřadnice jsou správné. Vracejí se také informace ze Země."
     Na obrazovce se opět ukázala tvář admirála Jacksona. "Prosím všechny hvězdné lodě, aby se pokusily zachránit obyvatele Vulkánu. Máme zprávy, že několika se podařilo odlétnout. Nemáme však informace o asistentovi velmistryně Ksae, panu Tuvokovi a velvyslanci, panu Tyrhackovi. Pokuste se dostat co nejdříve i na odvrácenou stranu planety. Přeji vám hodně štěstí."
     Will uvažoval, jestli má Phantom obrátil k Vulkánu nebo letět ke galaxii v Kvadrantu X. Stiskl vysílač. "Pane Koroljove, jak jsme na tom se zásobami pohonných hmot?"
     "Dobrou zprávou je, že máme dostatek pohonných hmot na cestu do X Kvadrantu a k průzkumu planetárních systémů. Nemáme však pohonné hmoty na cestu zpátky. Nestačili jsme doplnit zásoby warp částic. Gravitační zesilovače však za těchto okolností nemůžeme použít."
     "Děkuji." Will uvažoval, co má udělat. Pokud zamíří k průzkumu planetárních systémů, budou muset někde v Kvadrantu X nalézt warp částice a doplnit je. Podle směrnice admirality se průzkumné lodě měly vypravit ke svým cílů i v situaci, která se stala teď. Will se ale už rozhodl. Zamíří k Vulkánu. Jako právník věděl, že je to neuposlechnutí rozkazu, za což půjde před disciplinární komisi nebo v nejhorším případě před vojenský soud. "Pane Peresi, obraťte Phantom k Vulkánu."
     "Provedu, pane."


     5.

     Planetární soustava Eridani 40, Vulkán
     Tyrhack s Tuvokem ještě pořád seděli na schodech u svatyně. Tuvok, který měl ruce stále přiložené na Tyrhackových spáncích, teď zamrkal. Když pohlédl na oblohu, uviděl, jak se k povrchu blíží úlomky asteroidu. "Pane Tyrhacku."
     "Co se děje?"
     "Nárazy těch úlomků jistě způsobily pootočení planetární osy o několik stupňů a tak vzniklo zemětřesení. Pojďte, musíme se odtud co nejrychleji dostat. V přístavišti přepravních modulů nastoupili do posledního.

     USS Phantom NX 5555 Blackbird, palubní čas 22. listopadu, 2023 21:10
     "Pane, Phantom dosáhne oběžné dráhy Vulkánu do deseti minut."
     "Pane Hogene, zvedněte ochranné štíty. Pane Peresi, snižte rychlost na impulsní."
     Phantom míjely poslední vulkánské přepravní moduly. Teď dosáhl oběžné dráhy.
     "Zaměřte senzory na povrch pokuste se identifikovat, jestli tam ještě někdo nezůstal."
     Na obrazovce už zahlédli okraje blížícího se asteroidu.
     "Tyto přepravní moduly byly opravdu poslední. Senzory na povrchu nezjistily ničí přítomnost," oznámil navigátor.
     Asteroid se rychle blížil. Loď už ohrožovaly úlomky.
     "Pane Peresi, obraťte Phantom."
     "Provedu, pane."
     "Warp jedna."
     Navigátor pozorně sledoval své přístroje. "Blíží se k nám nějaký modul. Senzory nereagovaly, protože právě opouštěl atmosféru. Přilétá od odvrácené strany. Zdá, že mají potíže s pohonem." Modul se přiblížil na 20 m.
     "Pane Loengharde, přenést všechny pasažéry v modulu!" křikl Will Bradley do komunikátoru.
     Pozorovali blížící se modul. Najednou změnil polohu.
     "Narazil do něj menší úlomek. Přišli o část pohonu."
     "Pane, podařilo se přenést jednoho Vulkance. Přístroje zaznamenaly jen jednu osobu uvnitř, ale on tvrdí, že na palubě byli dva."
     "Pane Peresi, nastavte kurs k Zemi. Warp pět. Podplukovníku Solanová, přebíráte velení."
     Plukovník Bradley opustil můstek a přepravil se na přenosovou palubu. Když se ukázal u boxů, oznámil mu poručík Loenghard, velitel této paluby, že Vulkán omdlel. Byl na ošetřovně.
     "Kdo je to?"
     "Velvyslanec Tyrhack."
     "O čem mluvil?"
     "Tvrdil, že na palubě s ním byl i asistent velmistryně Ksae, pan Tuvok. Ale přenosové senzory nic nezaznamenaly."
     "Díky. Podívám se na ošetřovnu."
     Will procházel dlouhou chodbou. Tyrhack byl stále ještě v bezvědomí. Lodní šéflékař kapitán Thomas Beck právě kontroloval nějaké údaje na kontrolní obrazovce u lůžka, v němž Tyrhack ležel.
     "Jak se mu daří?" zeptal se Will.
     "Vyčerpání a šok. Proto omdlel. Ale jistě bude v pořádku. Ještě než jsme ho sem přepravili, neustále vykládal, že s ním ještě někdo byl. Zavolám vás, až se probere."
     "Hlášení," obrátil se Will k podplukovníku Solanové, když se vrátil na můstek.
     "K oběžné dráze Země se dostaneme za hodinu. Sledujeme hlášení na všech frekvencích."
     "Pane Hogene?"
     "Zatím se nic neozývá."
     "Zkoušejte to dál. Pokuste se spojit s hlavním řídícím střediskem."
     "Provedu, pane," potvrdil navigátor Willův příkaz.
     "Pane Peresi, snižte na warp jedna."
     "Ano, pane."
     Will se zamyšleně posadil do svého křesla. Proč se Mercuria, hvězda vzdálená čtyři světelné roky od Eridani 40, do jejíž soustavy patřil i Vulkán, zhroutila? Její hmotnost byla sice trojnásobná než hmotnost Slunce, to znamenalo postupné zhroucení, zánik. Ale proč tak časně? Černá díra, kterou teď už určitě identifikovaly přístroje vědeckého důstojníka, je pozůstatkem této vybuchlé hvězdy. Jako obrovský vesmírný vysavač stahuje mohutná gravitace do jejího středu vše, co se k ní přiblíží. Mezihvězdný plyn, prach, komety. Tak dopadly zcela jistě i pozůstatky planety Vulkán po srážce s asteroidem, který změnil polohu své dráhy při výbuchu Mercurie. Z gravitačního pole černé díry neunikne ani světelný paprsek. Záleží však na tom, jak blízko k jejímu středu se přitahované pozůstatky planet, hvězd a někdy i kosmických lodí dostanou. Pokud by se tyto předměty dostaly do tzv. Schwarzschildovy sféry, nemají šanci odtud uniknout. Gravitační pole v okolí černých děr vytváří takové zakřivení času a prostoru, že děje probíhající v jejich blízkosti mohou plynout jiným způsobem.
     Je to prostor a čas zcela oddělený od ostatního vesmíru. Zjednodušeně řečeno, dochází k rozdílnému plynutí času, než například na Zemi nebo na hvězdné lodi.
     "Doktor Beck. Pan Tyrhack se právě probral," ohlásil šéflékař.
     Will vešel na ošetřovnu. Tyrhack seděl na lůžku.
     "Dobrý den, pane Tyrhacku. Jak se vám daří?" zeptal se.
     "Jak jsem se sem dostal, pane?" Tyrhack se na chvíli odmlčel. Nemohl si vzpomenou, jak se jmenuje důstojník stojící před ním.
     "Jsem plukovník William Bradley, velitel této hvězdné lodě."
     "Promiňte, už si vzpomínám. Seznámili jsme se před deseti lety, když jste sloužil na jiné lodi, ale, promiňte, plukovníku, co se přihodilo?"
     "Obávám se, že vaši planetu zničil asteroid, který změnil svou dráhu. To způsobilo zhroucení Mercurie."
     Tyrhack chvíli nereagoval. najednou si uvědomil, že na palubě přepravního modulu s ním byl i asistent velmistryně Ksae, Tuvok. "Tuvok, co se s ním stalo?"
     "Nejdříve mi řekněte, co se přihodilo."
     Tyrhack Willovi postupně popsal události ještě před tím, než se přepravní modul dostal na oběžnou dráhu."Když do přepravního modulu udeřila část asteroidu, vypověděl nám pohon. Tuvok se snažil vyhýbat se těm padajícím kusům a přibližoval se k vaší lodi. Pak jste nás sem přenesli. Víc si nepamatuji."
     "Ale pan Tuvok se na palubě není," řek doktor Beck.
     "Ale přece jste nás oba přenášeli. Viděl jsem transportér."
     "Doktor Beck má pravdu, pane Tyrhacku. Pan Tuvok tu opravdu není. Nebyli jsme to mi, kdo zaměřil transportér. Pravděpodobně tu byla ještě jiná loď."
     "Dosáhly jsme oběžné dráhy Země. Za deset minut přistaneme v orbitálním doku. Ihned po přistání s vámi chce mluvit admirál Jackson. Žádá, abyste sebou vzal pana Tyrhacka."
     "Děkuji, podplukovníku Solanová," řekl Will. "Pane Tyrhacku, pokud můžete, byl bych rád, kdybyste se mnou šel na můstek."
     "Ale co se stalo s Tuvokem? Musí přece někde být."
     "Jistě se to dozvíme od admirála."


     6.

     Vesmír
     Když se Tuvok probral, oslepilo ho zvláštní bílé světlo. Připadal si, jako by byl v mlze. Vzpomněl si, že v přepravním modulu s ním byl velvyslanec Tyrhack. Měl by tu někde být. Pokusil se posadit a porozhlédnout se, kde se to vlastně ocitl. Předpokládal, že ho zachránilo plavidlo Federace. Když se posadil, uvědomil si, že lůžko, na kterém ležel, se přizpůsobilo jeho změněné poloze. Pomalu se začal rozhlížet. Místnost byla stále zaplavena bělavým světlem. Tuvok však marně pátral po jeho zdroji. Před sebou ale spatřil dvě postavy. Jsou to lidé. Zachránili ho pozemšťané. Ulehčeně si oddechl. Možná, že loď, ve které letí, je nový prototyp. Proto je tak překvapený. Teď se Tuvok soustředil na lidi před sebou. Chvíli je pozoroval. Znejistěl. Byl přesvědčený, že to jsou pozemšťané. Až nyní viděl, že se mýlil. Teprve teď si uvědomil, že nejsou oblečeni do uniforem Hvězdné flotily, ale místo nich mají přiléhavý stříbřitý oděv. Je to vůbec oděv? Napadlo Tuvoka. Stále mimozemšťany pozoroval. Jsou vyšší než pozemšťané. Něco přes dva metry. Vypadají vzhledově stejně jako lidé. Pět prstů na rukou, ale neobvykle dlouhých a štíhlých. Nedá se říci, jestli jsou ukončeny nehty. Také na nohou mají pět prstů. Jen jejich stříbřité tělo je rozdílné. Dokonce se mu zdá, že v něm chvíli probleskne slabě nádech modré. Co je to? Něco jako metabolismus? To Tuvok nedokázal odhadnout. Uvědomoval si také, že mimozemšťané dosud nepromluvili jediného slova. Jako by tu ani nebyl. Ale v tom se mýlil. Využívají místo řeči telepatii. Hovořit však dokáží také. Zaznamenaly všechny Tuvokovy myšlenky. Ten teď pozoroval zařízení v lodi. Rozhlédl se. Zíral po místnosti a nechápal, jakým způsobem je loď ovládaná, když zde nejsou žádné přístroje, žádné rozsvícené a pípající panely. Zamrkal, aby se přesvědčil, zda se mu to nezdá. Pohlédl k mimozemšťanům. Ti stáli u dlouhého průhledného okna, přes které do místnosti proudil svit hvězd. Tuvok se zadíval ven. Domníval se, že uvidí obvyklou relativistickou duhu, která se vytváří při nadsvětelných rychlostech, ale loď letěla v jakémsi neobvyklém tunelu. Zřejmě musí letět rychlostí vyšší, než jiné lodě. Znovu pozoroval chování mimozemšťanů. Jeden stál skloněný nad nějakým panelem bez klávesnice a obrazovky. Soustředěně přikládal ruce na nějaké značky nebo symboly různě rozmístěné po panelu. Jako by loď ovládal pouze pomocí své vůle. Tuvok se snažil promluvit.
     Nešlo to. Nemohl pohnout rty. Když po chvíli zkusil hovořit telepaticky, mimozemšťané se ozvali první.
     "Nebojte se, pane Tuvoku, neublížíme vám," ozvalo se v jeho mysli.
     "Proč jsem tady?" zeptal se.
     "Váš přepravní modul zničily úlomky asteroidu. Přenosový paprsek vyslaný z lodi Phantom zaměřil jen pan Tyrhacka. Proto jste tady.
     "Tyrhack je tedy na Phantomu?" zasypával Tuvok otázkami mimozemšťany.
     "Při kolapsu hvězdy byly poškozeny přenosové senzory. Šéfinženýr proto použil záložní zdroje. Proto se podařilo přenést jen pana Tyrhacka."
     "Kdybyste tudy náhodou neprolétali, byl bych už mrtev. Děkuji vám. Nebo to nebylo náhodně? Na čí příkaz?"
     "My nepřijímáme rozkazy," řekl mimozemšťan.
     "Kolik času vlastně uplynulo od té doby? Jak dlouho tady jsem?"
     "Měříme čas jiným způsobem než vy. U nás plyne jinak."
     Tuvok se víc nevyptával. Místnost znovu zalilo bílé světlo. Nic neviděl. Oči se mu začaly zavírat. Umí snad ovládat čas a prostor? To byla jeho poslední myšlenka. Marně se snažil zavírající se víčka odtrhnout, ale nešlo to. Ponořil se do hlubokého spánku.


     7.

     Hlavní řídící středisko Spojené Federace planet, Houston, 22. listopadu, 2955 0:00
     Když Phantom přistál v orbitálním doku, plukovník Bradley a velvyslanec Tyrhack se nechali přenést do Houstonu, kde je v hlavním řídícím středisku kosmických letů očekával admirál Jackson.
     "Pane Tyrhacku," zastavilo je něčí zavolání, když kráčeli hlavní chodbou k admirálově kanceláři. Tyrhack se ohlédl po hlase. Velmistryně Ksaa. "Pane Tyrhacku, admirál Jackson vás omluvil. Potřebuji s vámi mluvit."
     "Jistě. Děkuji vám, plukovníku Bradley. Kdyby nebylo vás, nebyl bych teď mezi živými. Snad se ještě uvidíme." Tyrhack zvedl pravou ruku k vulkánskému pozdravu. "Žijte dlouho a blaze."
     "Žijte dlouho a blaze." Totéž zopakoval i Will. Před admirálovou kanceláří se zastavil a několik vteřin se díval na nápis na dveřích:

     admirál Michael Jackson
     pověřený dočasným řízením základny Spojené Federace planet, Houston

     Pak se nadechl a vešel dovnitř.
     "Uvědomujete si, že jste porušil nařízení Hvězdné Flotily, plukovníku Bradley?" řekl admirál Jackson, aniž zvedl hlavu od přenosného počítače. Will to věděl. Věděl, že porušil důležité směrnice admirality. Průzkumné lodě jako je Phantom, se mají, i když se stane něco takového jako dnes, vypravit ke svým cílům. Will však příkazu neuposlechl. Jako by ho něco přitahovalo k Vulkánu, jako by sám velvyslanec Tyrhack chtěl, aby se setkali. Ale proč? Jak to admirálovi vysvětlí?
     "Co s tím uděláme, plukovníku? Vzhledem k tomu, že toto je váš první přestupek, nechám to asi být. Možná si myslíte, že tak činím kvůli vašemu významnému postavení jak v Radě bezpečnosti, tak v SDI. Ale tak tomu není. Jste vynikající důstojník a ještě lepší vyjednavač. Kdybyste si měl navrhnout trest, jaký by to byl?"
     Tak to Will nečekal.
     "Asi bych vás poslal jako instruktora pro výcvik nováčků v SDI. Jak ale říkám, neudělám to. Kdo by velel Phantomu?"
     "Je plno skvělých důstojníků, pane. Porušil jsem pět směrnic, pane. Proto jsem připraven opustit Phantom a odlétnout na základnu Cheyenne."
     "Skromnost se nevyplácí, plukovníku. Především ve zpravodajské službě. Chyběl byste tu. Vraťte se rychle na loď, než si to rozmyslím. Odvedl jste dobrou práci, Wille."
     "Děkuji vám, pane."
     "Já děkuji vám, plukovníku."
     Když Will vyšel z admirálovy pracovny, rozhlédl se po chodbě. Hledal Tyrhacka a velmistryni Ksau. Nikde je však neviděl. Možná jsou v některé ze společenských místností. Rozhodl se tam podívat. "Plukovníku Bradley." Will se ohlédl. Byla to velmistryně. "Pojďte prosím se mnou, plukovníku Bradley."
     "Chci vám poděkovat. Poděkovat za to, co jste udělal. Přiletěl jste na Vulkán, i když jste tím porušil směrnice admirality. A nemusel jste se vrátit. Děkuji vám." Hovor přerušil oznamovací tón Willova komunikačního odznaku. "Plukovníku Bradley, přijďte ihned k hlavnímu orbitálnímu přenosovému zařízení. Někdo by s vámi rád mluvil."
     "Ano, pane."
     Když Will s velmistryní Ksaou přišli k hlavnímu přenosovému zařízení, bylo tu shromážděno několik lidí.
     "Co se stalo?" zeptal se Will admirála, když se k němu dostal přes dav.
     "V pátém boxu začal přenos. Tuvok se vrací."
     K admirálovi přišel velitel bezpečnosti. "Odsuňte ten dav, veliteli."
     "Ano, pane."
     "Kdo se mnou chtěl mluvit?"
     "Velvyslanec Tyrhack. Kam se vůbec poděl?"
     V boxu se znovu sypaly stříbřité vločky transportéru. Uvnitř se už materializovala Tuvokova postava.
     "Plukovníku, pan Tuvok se rozhodl, že opustí Phantom? Mám takový dojem, že měl namířeno na některou ze základen."
     "Pan Tuvok ale nebyl na Phantomu."
     Admirál se obrátil k Willovi. "Co prosím?"
     "Říkám, že pan Tuvok na Phantomu nebyl."
     "Kde tedy byl? Proč jste mi o tom neřekl?"
     "Admirále Jacksone,"
     "Co je? Promiňte, pane Tuvoku. Jste v pořádku?"
     "Jistě, pane."
     "Můžete mi to vysvětlit, plukovníku?" otočil se admirál zpátky k Willovi.
     "Vysvětlím to já, pane. Plukovník Bradley za nic nemůže. Na Phantomu jsem opravdu nebyl. Nepodařilo se obnovit zpětný přenos, transportér z lodi selhal. Zachránili mě cizí bytosti."
     "Dobrá. Jestli se cítíte dobře, pojďte do mé kanceláře. A, plukovníku, vraťte se na Phantom. Nechte zkontrolovat všechna zařízení a co nejdříve odleťte do Cystra G."
     "To už jsem udělal, pane. Zbývá jen údržba přenosových senzorů."
     Když admirál s Tuvokem a velmistryní Ksaou odešli, Willa už v Houstonu nic nedrželo. Když vstupoval do přenosového boxu, spatřil, jak do vedlejšího vbíhá Tyrhack. "Pane Tyrhacku," začal Will. Nedořekl však větu, protože přenos právě začal. Když Will vyskočil z boxu na přenosové palubě Phantomu, stiskl komunikátor. "Pane Koroljove, do osmi hodin připravte loď k odletu. Předpokládám, že zásoby pohonných hmot jsou už doplněny."
     "Ano, pane. Do osmi hodin bude loď připravena."
     "Pane Loengharde, jak jsme na tom s přenosovými senzory?"
     "Přenosové zařízení funguje. Provedli jsme simulaci posledního záznamu a zjistili jsme, že dráha transportéru byla odkloněna díky srážce s úlomkem asteroidu."
     "Plukovníku Bradley," promluvil Tyrhack.
     "Chtěl jste se mnou mluvit. Proč jste to neudělal dole? Poručíku, za hodinu chci mít v počítači zprávu o poruše senzorů a záznam a vyhodnocení simulace a oprav."
     "Provedu, pane," řekl velitel přenosové paluby a odběhl.
     "Podplukovníku Solanová, velení vám ještě přenechám. Připravte hlášení do velitelského deníku."
     "Provedu, pane."
     "Pane Tyrhacku, pojďte."
     Vešli do výtahu. Po chvíli se objevili ve Willově kanceláři. "Co vás sem přivádí, pane Tyrhacku?"
     "Nejdřív jsem chtěl mluvit s velmistryní, ale rozmyslel jsem si to."
     "Myslíte si, že vám lépe porozumím?"
     "Možná. Vím, že ve volném čase cvičíte aikido a velmi dobře ovládáte buddhismus, ale aktivní buddhista nejste."
     "To máte pravdu. Nejsem. Ale při aikidu si nejlépe odpočinu od toho všeho zmatku a náročnosti mého povolání. Dobře. Ale zdaleka se nevyrovnám vašim mistrům a učencům, jako jsou Ksaa a Tuvok. Promiňte, ale dost dobře nechápu, co po mně chcete."
     "Když jsem vás poprvé uviděl na Nelsonu, cítil jsem vaši vnitřní energii. Cítil jsem hluboké přátelství mezi vámi a plukovníkem MacDowellem, i když tu už není. Možná právě proto jsem za vámi přišel. Jsem zmatený. Ještě nikdy jsem nezažil takový telepatický kontakt, snad s neznámými bytostmi odněkud z hloubi vesmíru, kde …"
     "Pane Tyrhacku? Co se stalo? Nejsem Vulkán, ale pokud vám to pomůže, pak, promiňte," Willa přerušil oznamovací signál jeho počítače. Přišla zpráva od velitele přenosové paluby. V předstihu.
     "Myslím, že půjdu. Okrádám vás o čas, pro vás tak drahocenný." Řekl Tyrhack a vstal. Obrátil se ke dveřím.
     "Zastavte se, pane Tyrhacku. Dobrá, vyslechnu vás a pokud to půjde, budu se snažit vám pomoci. Mluvte."
     Tyrhack začal vyprávět. Pověděl Willovi o opakujícím se snu a také telepatickém kontaktu.
     "Nikdy jsem neviděl takové hvězdné plavidlo. Vypadá to absurdně, ale jsem si jist, že mezi těmi bytostmi byl i plukovník MacDowell. Cítil jsem jeho osobnost. Když jsem se probudil, myslel jsem, že jsem v těch částech vesmíru opravdu byl. Nedokázal jsem rozeznat, co je skutečnost. Jako by mé myšlenky, můj duch prolétal tou galaxií, jako by byl součástí vesmíru. Součástí všeho. Jako by neexistoval čas v takovém smyslu, v jakém ho známe my. Jeho plynutí, nezbytné spojení s prostorem a jeho rozměry, jako by je ty bytosti dokázali ovládat a manipulovat s nimi. Když jsem se probudil, cítil jsem se jako znovuzrozený. Ne Já jako hmota, ale jako nové, čiré vědomí."
     Tyrhack se odmlčel.
     "Pokračujte," vybídl Tyrhacka Will. Vyprávění ho zaujalo, i když, jak řekl Tyrhack, tížil ho čas. Měl být dávno na můstku a umožnit podplukovníku Solanové, aby si vybalila věci, což nestihla.
     "Možná vám pomůže, když vám povím příběh prince Siddhárty Gautami. Je to základní myšlenka buddhismu. Nechte volně proudit své myšlenky a soustřeďte se na ten příběh. Možná bude mít něco společného s vaším zážitkem a pomůže vám lépe se soustředit.
     Siddhártův otec vládl jednomu z malých království, z nichž se tehdy Indie skládala. Když se narodil, jeho otec si nechal předvolat skupinu astrologů, aby předpověděli jeho budoucnost. Všichni se shodli v tom, že není obyčejné dítě, ale jeho životní cesta se rozbíhá do dvou směrů. Když převezme trůn po svém otci, sjednotí Indii, stane se dobyvatelem světa. Když se však světa zřekne, stane se jeho vykupitelem. Jeho otec si přál první osud a tak se snažil syna držet v paláci. Byl vydán rozkaz, že se v paláci a v okolí nesmí objevit nic nepříjemného. Do svých dvaceti let žil Siddhárta poklidným životem, v přepychu a nevědomosti. Jednoho dne se rozhodl opustit palác a vypravit se do města. Když se o tom dověděl otec, vyslal do města několik vojáků, aby vyčistili ulice od starých a nemocných a odstranili mrtvoly. Druhého dne se princ vypravil za zdi paláce. Stalo se tak, jak jeho otec nařídil. Přesto ale Siddhárta v jedné zastrčené ulici na okraji města zahlédl starého vyzáblého muže opírajícího se o hůl. Rozhodl se, že se do ulice podívá. Když tam vešel, spatřil naříkající lidi, trpící nemocí, mezi nimi i mrtvé. Vrátil se do paláce. Celou noc prochodil a přemýšlel nad pravdou, kterou objevil. Proč mu nikdy dřív neukázali skutečnost? Jednu noc, přesně po devíti letech, se rozhodl, že z paláce odejde. Během noci se rozloučil se svou nic netušící ženou a dítětem, aniž by je budil, sedl na svého koně a z města odjel. Po zbytek svého života se rozhodl hledat pravdu. Hledání bylo nesnadné a odehrálo se ve třech fázích. Na začátku vyhledal dva známé hinduistické mnichy. Z jejich učení si zapamatoval, co mohl. Pak se připojil ke skupině asketů a zkusil jejich cestu. Brzy však zjistil, že takový život k ničemu nevede. Poslední fázi svého hledání zasvětil Siddhárta veškerou svou energii čirému myšlení. Když později ucítil, že blíží jakási změna v jeho proudící mysli, usadil se pod strom, který se stal známý jako strom Bo (zkratka pro bodhi čili probuzení), zařekl se, že nevstane, dokud nedosáhne cíle. Ve snaze přerušit Siddhártovo soustředění, jej zlý duch Mára nejprve lákal skupinkou tří nádherných žen. K tomu použil své tři dcery. Když však neuspěly, Mára se rozlítil, dcery zničil a na budoucího Buddhu zaútočil přívaly hořících šípů, které vystřelovalo jeho početné vojsko. Ty se však, když k němu pronikly, proměnily v okvětní lístky. Nato se tehdy v noci, za měsíčního úplňku, zatímco strom Bo ronil červené květy, Siddhártova meditace postupně prohloubila. Jeho duch pronikl do prostoru, osvobodil se od pevné tělesné schránky, kde byl zavřený jako pták v kleci. Siddhárta poznal pravdu. Nastalo velké probuzení. Siddhárta zmizel. Na jeho místě byl Buddha. Tu jej Mára očekával s posledním pokušením. Jak by se Buddha mohl domnívat, že lidé pochopí pravdu tak hlubokou, jakou odhalil? Proč si neumýt ruce nad vší vřavou světa, nedat sbohem tělu a nevklouznout vždy do věčné nirvány? Důvod byl přesvědčivý, ale Buddha ihned odpověděl: "Někteří pochopí," a Mára byl navždy poražen."


     8.

     USS Phantom NX 5555 Blackbird, palubní čas 23. listopadu 2955, 01:00
     Když Tyrhack po hodině opustil loď, Will se posadil ke svému počítači. Než začal pracovat, stiskl komunikační odznak. "Podplukovníku Solanová, chtěl bych s vámi mluvit."
     "Pane?" Solanová vešla do kanceláře. "Vezměte si na hodinu volno. Nestačila jste se ještě pořádně ubytovat."
     "Hlášení je zaznamenáno ve velitelském deníku, tak jak jste chtěl."
     "Díky. Důstojnické kajuty jsou na palubě tři."
     Když podplukovník Solanová odešla, stiskl Will znovu komunikátor. "Pane Chabire, přebíráte velení na můstku."
     "Provedu, pane."
     Will se na můstku ukázal po sedmi hodinách.
     "Dok odpojen." Poručík Hogen zamanévroval k otevřenému doku.
     "Pane Hogene, připravte impulsní motory. Nejvyšší rychlost."
     "Rychlost připravena."
     Phantom z doku vyplul.
     "Dráha k Jupiteru je volná. Mezi Marsem a Jupiterem se setkáte s menším obchodním plavidlem s identifikačními znaky vulkánského loďstva. Při úhybném manévru překříží vaši dráhu. Při průletu warpem 1 bude jejich vzdálenost od vás 500 m," oznámil někdo z Houstonu. "Šťastnou cestu."
     "Warp jedna."
     "Provedu, pane."
     Hvězdná loď USS Phantom se rozlétla ke svému cíli. Let probíhal běžným způsobem až k Jupiteru. Když se Will chystal vyslovit rozkaz k opuštění Sluneční soustavy po povelení ze Země, zdržel ho navigátor, poručík Peres. "Blíží se k nám nějaký přepravní modul. Na volací frekvenci neodpovídá."
     "Dejte ho na obrazovku."
     Will pozoroval přibližující se modul. Pilot elegantně provedl půlobrat vlevo a zamířil k hangárové palubě, umístěné jednu palubu pod můstkem. Usoudil, že uvnitř musí sedět zkušený pilot. Ještě než jim přepravní modul zmizel z očí, snažil se vypozorovat nějaké identifikační znaky nebo symboly, ale toto plavidlo je bez označení. Pilot vedl modul lehce a velmi přesně. Když se přiblížil na 100 m, zpomalil. Po chvíli zastavil úplně.
     "Pokouším se pomocí zbytkové stopy po palivu určit směr a jeho souřadnice. Nemohu však směr určit."
     "Nevím, jak se mu to podařilo, ale zapnul náš tažný paprsek," doplnil navigátorovy informace kormidelník.
     "Kolik osob je uvnitř?"
     "Senzory zjistily jednoho pasažéra."
     Will uvažoval, kdo by to mohl být. Nic ho však nenapadlo. Organizace to zcela jistě není. Její krytí je tak tajné, že by si nikdo nedovolil udělat takovou chybu a na poslední chvíli vyslat někoho z jejích členů na Phantom. Will pohlédl na prázdné křeslo vedle sebe. Chybí tu lodní poradce. Že by vedení někoho přece jen poslalo? Uvědomil si však, že v seznamu členů posádky není o poradci ani slovo. Kdo dokáže ovládat lodní senzory z cizího plavidla?"
     "Modul se vrací," přerušil Willa z uvažování navigátor.
     Teď se ozval známý zvuk otevírajících se dveří. Will s podplukovníkem Solanovou se ohlédli, aby zjistili, kdo vstoupil na můstek bez ohlášení. Stál tu Tyrhack.


     9.

     "Od velitelství mám povoleno zúčastnit se vaší mise jako lodní poradce."
     "Podplukovníku Solanová, zaznamenejte do velitelského deníku, že pan Tyrhack je přijat jako člen posádky USS Phantom s navrácením hodnosti podplukovník. S okamžitou platností."
     "Ano, pane."
     "Pane Tyrhacku," Will ukázal na prázdné křeslo po levé straně.
     Tyrhack se beze slova posadil. "Vítám vás na palubě, pane Tyrhacku. Pane Hogene, warp pět."
     "Provedu, pane."
     Phantom vylétl ze Sluneční soustavy. Mířil k transwarp tunelu, kterým se dostanou do X Kvadrantu. Transwarp tunely jsou trhliny v časoprostoru, které ovlivní způsob cestování do velmi vzdálených galaxií. Samozřejmě existují i takové časoprostorové trhliny, jejichž charakter dokáže ovlivnit plynutí času na jejich opačné straně, ale transwarp tunely jsou využívány pouze k rychlejšímu a efektivnějšímu cestování mezi galaxiemi a dimenzemi, a jsou k tomuto účelu stabilnější než červí díry.
     "Během deseti minut se přiblížíme do čtverce alfa, v němž se otevře nejbližší tunel," oznámil po hodině letu navigátor.
     "Pane Hogene, nasměrujte Phantom do jeho středu. Přiblížení proveďte po vnějším okraji ke středu tunelu."
     "Pane Peresi, zvedněte ochranné štíty."
     Phantom se přibližoval k místu, kde se měl každou chvíli otevřít tunel. Otevřel se přesně po deseti minutách.
     "Transwarpový manévr beta," přikázal Will.
     Phantom se přibližoval po vnějším okraji tunelu ke středu.
     " Warp dva."
     "Provedu, pane."
     Když Phantom prolétal tunelem sníženou rychlostí, uviděli na obrazovce, jak hvězdy okolo mění tvar a pak se kolem trupu začaly vytvářet šňůry pravidelných obrazců, přes které se míhaly pozměněné souhvězdí. Po dalších deseti minutách se loď vynořila v jiném vesmíru.
     "Pane Peresi, stáhnout štíty."
     "Ano, pane."
     "Pane Hogene, zvýšit na warp pět."
     "Provedu, pane."
     Nyní se Phantom pohyboval 60,000 světelných let od Země.
     "Nadporučíku Shatti?"
     "Pohybujeme se v supergalaxii, jejíž rozpětí je 1,000,000 světelných let. Nejbližší hvězda s planetárním systémem je odtud sto světelných let," oznámil vědecký důstojník.
     "Pane Hogene, uveďte v činnost gravitační zesilovače. Pane Shatti, pokuste se už teď zjistit informace o hvězdě."
     "Ano, pane."
     Uběhlo 15 minut, než vědecký důstojník Willovi oznámil standardní údaje o hvězdě planetárního systému, ke kterému se přibližovali.
     "Senzory zjistily žlutou hvězdu třídy G o průměru 1,4x106 km, hustotě 1,4 g 1 cm3, hmotě 2x103 kg. Kolem své osy se otočí za 25,4 dne. Teplota na povrchu 6,000 stupňů. Kromě těchto údajů je tu ještě vzdálenost planetární soustavy od středu galaxie 55,000 světelných let."
     Will pozoroval obrazovku a uvažoval, jestli jsou informace z dálkových senzorů správné. Je možné, aby jinde ve vesmíru vznikla hvězda stejného průměru, hustoty, hmotnosti a povrchové teploty, jakou má Slunce? Will se nejdříve rozhodl, že planety prozkoumá pomocí průzkumných satelitů. Pak ale tento rozkaz odvolal. Phantom se nyní přibližoval k poslední, deváté planetě. Když ji po střední orbitě ve výši 300 km nad povrchem oblétli, tlumočil vědecký důstojník zaznamenané senzorické zprávy. "Toto těleso se pohybuje vysoko nad dráhou osmé planety. Vzdálenost od hvězdy:
     • střední 5,900 mil. km
     • nejmenší 4,425 mil. km
     • největší 7,375 mil. km
     doba oběhu – siderická 248,43 roku
     • sydonická 366,7 roku
     Střední oběžná rychlost: 4,74 km/s
     Otočka kolem osy: 6 dní, 9.298 hodiny
     Sklon rotační osy: 50 stupňů
     Průměr: 2,200 – 2,400 km
     Hmotnost: 1,4 x 1012 kg
     Hustota: 1,800 – 2,100 kg/m3
     Povrchová teplota: (-230oC)
     Počet měsíců: jeden."
     Stejným způsobem pokračoval průzkum zbývajících osmi planet. Kromě tohoto měření navigátor zjistil, že rozmístění devíti planet v prostoru odpovídá rozmístění těles v naší planetární soustavě. Phantom také prolétl nezvykle volným prostorem mezi čtvrtou a pátou planetou. Něco jak je v naší Sluneční soustavě pás planetek. Naměřené údaje odpovídaly průměrem, hustotou, hmotností, dobou oběhu, vzdálenostmi od hlavní hvězdy a složením atmosféry, dokonce i počtem měsíců planetám, které známe pod jmény Pluto, Neptun, Uran, Saturn, Jupiter, Mars. K průzkumu zbývají ještě tři.
     "Pane Hogene, přibližte se co nejblíže k vnější oběžné dráze. Pane Peresi, zvedněte ochranné štíty a uveďte do provozu systémy protiradarové ochrany."
     "Provedu, pane."
     Phantom se podsvětelnou rychlostí přibližoval k vnější oběžné dráze. Na obrazovce se postupně ukazovaly známé obrysy světadílů. Dívali se na dvojče Země. Will už nepochyboval, že její hmotnost, průměr, hustota, doba oběhu budou stejné. A co složení atmosféry?
     "Stejné procentuální zastoupení kyslíku, dusíku, argonu, oxidu uhličitého jaké má Země," oznámil vědecký důstojník.
     "Vzdálenosti od hvězdy:
     • střední: 149,6 mil. km
     • nejmenší: 147,0 mil. km
     • největší: 152,0 mil. km
     Siderická doba oběhu: 365.250 dne
     Sklon dráhy: 0 stupňů
     Otočka kolem osy: 23 h. 36 min. 4 s.
     Sklon rotační osy: 23,45 stupňů
     Délka slunečního dne: 24 hodin
     Průměr polární: 12,714 km
     Rovníkový: 12,756 km
     Hmotnost: 5976x1024 kg
     Hustota: 5520 kg/m3
     Průměrná povrchová teplota: 23 stupňů
     Počet měsíců: jeden."
     "Pane Hogene, udržujte současný kurz. Pane Peresi, kontrolujte veškeré vysílání z povrchu planety. Vypněte zesilovače a stále udržujte loď v zastínění."
     "Rozkaz, pane."
     Phantom měl kromě tzv. "neviditelných" systémů i senzory stínící lodní komunikační systémy, takže loď nemohl nikdo zachytit na radaru ani zjistit její komunikaci a vysílací frekvence. Will pozoroval obrazovku a uvažoval, co udělá dál.


     10.

     Na Willův rozkaz se v konferenční místnosti sešli všichni nejvyšší důstojníci k poradě.
     "Co chcete udělat, plukovníku?" zeptal se Tyrhack.
     "Uvažoval jsem o tom, když pan Shatti přijímal zprávy o měsíci. Rozhodl jsem se pro podrobnější průzkum jejího povrchu a prostředí. Jaké máte návrhy?"
     "Neznáme ještě povrchové uspořádání," ozval se poručík Loenghard, velitel přenosové paluby. "Můj tým potřebuji znát přesné údaje kvůli souřadnicovému systému."
     "U mých přístrojů pracuje zástupce. Během půl hodiny bychom tu měli mít vyhodnocení," řekl major Shatti.
     "Také jsem uvažovala o podrobnějším průzkumu. Ale k přepravě na povrch bych použila raději průzkumné moduly."
     ""Nejdříve chci použít transportér. Pokud je na planetě vyspělá civilizace s vynikajícím technickým zařízením schopným zachytit cizí hvězdné plavidlo i ze stíněním, raději bych pro první výsadkovou skupinu využil transportér."
     "Máte pravdu, pane. Pokud mají takovou technologii, mohli by naše průzkumné moduly pokládat za nepřátelské a považovat náš vpád za napadení. Počkal bych, co zjistí poručík Peres."
     Takový názor měl šéfinženýr Koroljov.
     "Musíme také počítat s tím, že poručík Peres nezachytí žádné vysílání," promluvil opět Will.
     "Myslíte, že planeta je neobydlená?" obrátil se k němu Tyrhack.
     "Navigátor plukovníku Bradleymu." Rozhovor přerušil hlas poručíka Perese z Willova komunikátoru. "Prošel jsem všechny frekvence a vlnové délky. Žádné zvuky podobající se signálům, nic, co by naznačovalo komunikační a elektronická zařízení federativního typu."
     "Vyzkoušejte dávné frekvence, používané na Zemi na počátku kosmických letů."
     "Ano, pane."
     "Takže pravděpodobně je neobydlená," řekl poručík Loenghard.
     "Nemusí to být tak docela pravda," ozvala se podplukovník Solanová.
     "Myslíte, že tam žije civilizace srovnatelná s technickou úrovní a myšlením našeho dvacátého století?" zeptal se major Shatti.
     "Možné to je."
     "Co když tam budou úplně stejné," začala podplukovník Solanová. Zarazila se. Nevěděla, jak pokračovat.
     "Máte na mysli stejný druh?" pomohl jí Tyrhack.
     "Ano, pane Tyrhacku."
     "Musíme počítat s každou alternativou. Nikdo z nás neví, co tam na nás čeká. Jako průzkumné výpravě k nám přidělili i antropologa a tým specialistů na archeologii a historii."
     Hovor opět přerušil oznamovací signál komunikátor. "Po kontrole dlouhých a středních vln komunikační systémy nereagují. Totéž krátké a velmi krátké vlny. Nic, co by naznačovalo rozmístění a zvukové signály parabolických antén tehdy používaných. Na oběžných drahách planety jsem nezjistil žádné grafické rozmístění komunikačních satelitů a družic ani jiné dorozumívací sítě. Nic se neozývá."
     "Děkuji, pane Peresi. Vypněte přístroje."
     "Jak jste se rozhodl, pane?" zeptal se šéfinženýr.
     "První výsadkovou skupinu povedu já."
     "Kolik členů posádky?" ozvala se z druhé strany stolu podplukovník Solanová.
     "Počítám se šesti lidmi. Se mnou půjde pan Shatti. Dále požaduji vedoucí archeologického týmu."
     "Jako velitel přenosu žádám o účast ve výsadku," přerušil Willa poručík Loenghard.
     "Povoluji, pane Loengharde. Zbývá bezpečnostní důstojník. Mohou se vyskytnout i nečekané problémy. Pane Koroljove?" obrátil se Will k šéfinženýrovi.
     "Ve strojovně mě zastoupí asistent, major Braun. Jdu také."
     "Kapitán Parkerová. Povrchové uspořádání planety odpovídá rozložení světadílů na Zemi. Poloměr rovníku, osy, zploštění, obvod rovníku, obvod poledníku, celkový povrch je stejný. Také plocha souše a moře."
     "Děkuji, kapitáne."
     "Ještě něco mě napadá," ozval se šéfinženýr.
     "Prosím."
     "Phantom je jako prototyp a jediná hvězdná loď schopna využít své technologie také jako průzkumné podmořské plavidlo. Mohli bychom se ponořit někam do oceánu a odtud prozkoumat dno i povrch tím způsobem, že bychom použili přepravních modulů."
     "Je to dobrý nápad, pane Koroljove, ale nesouhlasím s vámi. Phantom je sice konstruován také jako průzkumné podmořské plavidlo, ale raději budeme opatrní."
     "Možná tam skutečně žije civilizace na takové úrovni, že naše vyhledávací senzory nedokáží zjistit jejich přítomnost. Je možné, že oni už zjistili nás, přestože máme v provozu veškerou stínící technologii."
     "První průzkumný tým může vyrazit hned."
     "Jak dlouho budete na povrchu?" zeptala se podplukovník Solanová.
     "Dvě hodiny. Mezitím připravíte další výsadek a převezmete velení."
     Na můstku si Will prohlédl podrobnější mapu povrchu a rozhodl, že se přenesou na místo podobné egyptské Deltě. To navrhla i šéfová archeologů, Dr. Jacksonová, protože předpokládala, že tam by mohli žít případní obyvatelé této planety. Podplukovník Solanová převzala velení. Vědeckého důstojníka zastoupí kapitán Parkerová, také bezpečnostní důstojník, podplukovník Chabir, na Phantomu druhý důstojník, má na svém pracovišti jednoho ze svých lidí. Zastupující kapitán Parkerová dostala rozkaz vyslat průzkumné družice ke druhé a první planetě. Nyní byl Will připraven s ostatními pěti členy posádky k přenosu.


     11.

     X kvadrant, systém Cystra G
     Nad rozžhavenou pouští se najednou odkudsi seshora začaly vytvářet stříbřité štíty. Uvnitř se postupně formovalo šest postav. Po pěti vteřinách přenos ustal.
     "Kde to jsme?" promluvil první poručík Loenghard. "Zdá se, že souřadnicový systém nefunguje, tak jak by měl," řekl znovu velitel přenosové paluby.
     "Zřejmě máte pravdu, pane Loengharde. Můj analyzátor zaznamenal správné souřadnice. Podle nich bychom měli být někde u řeky."
     "Dokážete určit naši polohu?"
     "Zkusím to. Dostali jsme se o 800 km dál. Podle vyhodnocení analyzátoru je všude kolem nás poušť. Ale asi 200 m odtud leží nějaké údolí."
     "Co uděláme?"
     "Dojdeme tam."
     "Vzhledem k tomu, že stojíme na území podobném s pozemským egyptským, myslím, že jsme se dostali do části, kterou nazýváme Horní Egypt," ozvala se nadporučík Dr. Jacksonová, vedoucí archeologů.
     "Pane Shatti, jak daleko je Delta?"
     "Jak už jsem říkal, odtud 800 km. Analyzátor právě vyvolává bližší informace. Hned to bude."
     "Podplukovník Solanová plukovníku Bradleymu. Zjistili jsme nějaké," podplukovník Solanová se zarazila. "Nevím, jak bychom to popsali. Nejsou to ani hyperprostorové ani žádné známé vysílače. Snad to jsou nějaká pozorovací zařízení."
     "Forma relace?"
     "Zdá se, že ano. Vychází to ze severní části oblasti. Je to v blízkosti Delty."
     "Chci přesné informace," řekl Will do komunikátoru.
     "Pracujeme na tom. Ale vaše analyzátory by to také měly zaznamenat. Zjistili jsme, že … "
     "Podplukovníku!" křikl Will do vysílačky. Komunikační odznak, který měli všichni členové posádky zabudovaný ve vrchním dílu uniformy nereagoval. Spojení s lodí bylo náhle přerušeno.
     "Pane Chabire, funguje váš komunikátor?"
     "Velitel Chabir volá Phantom. Podplukovníku Solanová," promluvil bezpečnostní důstojník do vysílačky. "Nereaguje."
     "Poručíku Loengharde, pane Koroljove, doktorko Jacksonová, majore Shatti?"
     Všichni vyzkoušeli komunikátory, ale žádný nereagoval.
     "Pane, analyzátory přestaly pracovat," ozval se vědecký důstojník.
     "Zdá se, že všechny údaje, které jsme doposud zjistili, byly neznámým způsobem vymazány."

     USS Phantom
     Podplukovník Solanová měla zčásti pravdu. Přerušení komunikačních systémů bylo opravdu způsobeno druhem vysílání. Avšak nebyly to pátrací senzory, tak jak si je lidé na Phantomu představovali. V severní části území, kam se původně měl dostat Will se svými pěti lidmi, se jako rozvíjející se květina začaly rozevírat tři kamenné stavby, podobné nejznámějším egyptským pyramidám. Nebyly však v polorozpadlém stavu, ale vypadaly jakoby byly nedávno postaveny. Postupně se rozložily do podivného obrazce. Ony vytvářely rušení geomagnetického pole. Proto vypověděly analyzátory a komunikační zařízení nefungovalo.
     "Komunikační systémy nereagují," ozval se navigátor.
     "Vyzkoušel jste všechny vlnové délky?"
     "Ano. Také hyperprostor a subprostorové vysílání. Systém nereaguje."
     "Kapitáne Parkerová, dokážete zjistit, odkud rušení pochází?"
     "Lituji, ale mé přístroje také vypověděly."
     "Pane Hogene?"
     "Někdo vyhodil stínění. Navigační programy jsou rušeny. Pokusím se zjistit," Hogen nahlédl k navigátorově přístrojové desce, "bohužel, informace jsou smazány."
     "Podplukovník Solanová volá strojovnu."
     Komunikační odznaky jsou také nefunkční.
     Tyrhack, který do teď jen pozoroval dění na můstku, najednou vstal a přešel k výtahovým dveřím.
     "Pane Tyrhacku?" obrátila se k němu podplukovník Solanová.
     "Kam to jde?" ozval se poručík Hogen.
     Mezitím Tyrhack vyšel z můstku.
     "Mám takový pocit, že chce opustit loď," řekla podplukovník Solanová a vyběhla do výtahu za Tyrhackem. Výtah ale nestihla. "Podplukovník Solanová volá," zastavila se v polovině věty, protože si uvědomila, že systémy nejsou v provozu. Vešla do druhé výtahové šachty. Na přenosovou se dostala pozdě. V boxu spatřila sypání stříbřitých vloček, v nichž se ztrácel Tyrhack.


     12.

     Hlavní řídící středisko Spojené Federace planet, Houston 24. listopadu 2955, 20:00
     V hlavním kosmickém středisku všichni sledovali průběh mise hvězdné lodě USS Phantom. Přicházely neuvěřitelné zprávy. Tato průzkumná výprava objevila stejný planetární systém jako je Sluneční soustava, s totožným počtem těles. Nyní podrobně zkoumají v pořadí planetu třetí, kterou většina operatérů překřtila na Zemi II. Dění kolem Phantomu sledoval i zástupce vulkánské velmistryně, pan Tuvok. Teď ale nebyl v operačním sále, ale procházel se v malém parku poblíž střediska. Snažil se soustředit. V mysli se mu promítaly události posledních dní. V jeho životě se něco změnilo. Možná na to má vliv příběh, který mu vypravoval Tyrhack. Posadil na lavičku a přemýšlel. Co má udělat k tomu, aby tu změnu rozpoznal?
     "Nech své myšlenky volně proudit a pokus se vyjádřit své pocity beze slov," zaslechl Tuvok najednou ve své mysli. Stále zíral do prázdna. Hlavou mu neustále proudily vzpomínky. Snažil se zahnat jejich příval a soustředit se na telepatickou zprávu. Zpočátku to nešlo. Ale později ucítil, že se začíná něco dít.
     Admirál Jackson pozoroval jednu z velkých obrazovek, na které se vytvářela přehledná geografická mapa třetí planety, kterou vytvořil tým vědeckého důstojníka z Phantomu. Obraz byl zaslán přes mezigalaktickou transwarpovou komunikační síť. Blížilo se střídání operátorů. Den proběhl jako vždy, obyčejně. Spojení s USS Phantom je udržováno nepřetržitě. Do zvuků vycházejících z počítačových sestav a jiných přístrojů nečekaně zazněl varovný signál. Admirál pohlédl na další obrazovku, kde jsou vytvořeny graficky hlavní body transwarpové komunikační sítě. Teď tu ale znázornění sítě není. "Co se stalo?" obrátil se k operátorovi.
     "Síť se zhroutila. Ještě jsme stačili zachytit nejnověji odvysílané zprávy. V posledním hlášení je oznámena změna geomagnetického pole."
     "Uveďte do provozu záložní systémy."
     "To už jsme udělali, ale bohužel selhaly."
     "Pokuste se tedy co nejrychleji obnovit spojení."
     Admirál Jackson byl na odchodu. Ještě se však obrátil k operátorovi. "Přeneste nejnovější zprávy do mého počítače."
     "Rozkaz, pane."
     Admirál zamířil do své pracovny. Posadil se k pracovnímu stolu. Zapnul počítač a čekal, až se na obrazovce ukážou obnovená data z Phantomu. Zatím se však nic nedělo. Po hodině stále ještě pozoroval prázdnou obrazovku.
     Tuvok neustále seděl na lavce pod stromem. Množství myšlenek a především vzpomínek se právě začalo vytrácet. Jeho mysl se postupně uvolňovala. Po uplynulých vzpomínkách se v jeho mysli začínal jiný příběh. Někdo nebo něco mu neuvěřitelnou rychlostí předával nějaké informace. Tuvok se snažil kvanta zpráv přerušit otázkou. Podařilo se mu ji položit, ale odpověď nedostal. Telepatické spojení bylo najednou přerušeno. Na oběžné dráze kolem Země se náhle objevilo cizí hvězdné plavidlo. Totéž, ve kterém se Tuvok ocitl, když s Tyrhackem opouštěli Vulkán. Uvnitř stáli dva mimozemšťané. Oba začali přikládat dlaně s dlouhými prsty na zdánlivě hladký panel bez počítačových sestav. Obnovovali zhroucené komunikační systémy. Přes několik základních příkazů k navrácení obnovili pouze hlavní zdroj sítě. S ostatním si už pozemšťané poradí sami. Proto jeden z mimozemšťanů přestal komunikovat s Tuvokem. Rijack, který v přestrojení a pod jménem Thomas MacDowell velel před deseti lety průzkumné lodi USS Horatio Nelson. Časová brána, kterou mimozemšťané vytvořili, otevírající se v pravidelných intervalech, vzdálená od Sluneční soustavy 60,000 světelných let způsobila svou nadměrnou energií poruchu geomagnetického pole třetí planety. Tak se přerušilo vysílání mezi hvězdnou lodí USS Phantom a Zemí. Na povrchu třetího tělesa se nyní nachází šest členů posádky z USS Phantom. Je tu ale ještě jeden. Lodní poradce, podplukovník Tyrhack, který mizí v nitru časové brány.
     "Admirále Jacksone," ozval se v komunikátoru operátorův hlas. Admirál, který ve své pracovně málem usnul za psacím stolem, prudce zvedl hlavu. "Hlavní zdroj je funkční."
     Admirál po chvíli stál u hlavního zdroje. U sestavy seděl hlavní technik s operátorem, který před několika vteřinami oznámil dobrou zprávu, po dvanácti hodinách marného sezení u počítačů.
     "Nechápu, jakým způsobem se to stalo, ale hlavní stavba transwarp komunikace se vrací do sítě," řekl technik. Nyní vyvolal záložní startovací program. Nešlo to však tak hladce, jak očekával. Program nereagoval na žádný ze zadaných příkazů.
     "Kde je hlavní programátor?" zeptal se admirál.
     "Odvolal jste ho na školení. Je na základně Cheyenne, pane."
     Právě teď vešel do operačního sálu Tuvok. "Pozorně sleduji informace o Phantomu. Je pravda, že komunikační systém se zhroutil?"
     "Bohužel ano. Dobrou zprávou je, že hlavní zdroj je v pořádku. Ale záložní program nereaguje na žádný příkaz."


     13.

     X kvadrant, systém Cystra G
     Tyrhack postupně procházel vnitřkem jedné z kamenných hor. Na opasku měl připevněn analyzátor. Měl v úmyslu zaslat zjištěné údaje na loď USS Phantom. Zapjal jej ihned po přenosu. Přístroj uvnitř pyramidy kupodivu fungoval, i když došlo k narušení geomagnetického pole. Tyrhack pohlédl na menší obrazovku. V paměti přístroje už bylo uloženo mnoho údajů. Tyrhackův zrak zajel na údaj stáří. Neurčitelné. Zasvítilo na obrazovce. Tato informace ho ani tak nepřekvapila, ale potom se náhle obrazovkou hrnuly spousty nejrůznějších vzorců, které se týkaly kvantové fyziky a též měly něco společného s vesmírem a hlavně ze třetí planetou v systému, zvaném jejími obyvateli Sluneční soustava. Tyrhack si uvědomil, že pyramidy mají dvojí poslání. Slouží jako časová brána a zároveň jsou využívány jako strážní majáky. Obrazovkou neustále běžela spousta údajů. Tyrhack se nyní blížil ke středu pyramidy, k velkému šestiúhelníkovému obrazci, vyplněnému průhlednou stěnou. Stiskl tlačítko pro určení stavebního materiálu. Neznámé. Pozoroval pohyb, prohýbání stěny do různých stran. Pohyb však po několika vteřinách ustal. Vytušil, že to, na co se dívá, má vlastní vědomí. Je to živá hmota vlastní vědomí. Je to živá hmota. Jako by se to pokoušelo navázat kontakt. Totéž cítil i na palubě Phantomu. Proto porušil pravidla Federace a rozhodl se vstoupit na povrch této planety. Jako by ho něco vyzývalo, aby to udělal. Přibližoval se k průhledné hmotě uvnitř obrazce. Teď stál přímo u ní. Pomalu zvedl pravou ruku. Necítil povrch plochy. Posunul se proto blíž. Jeho ruka se ponořila hlouběji. Vypadalo to, jakoby si ji umýval ve vodě. Analyzátor neustále pracoval. Tyrhack byl najednou připraven přejít průhlednou obrovskou plochu. Pomalu, opatrně postupoval dovnitř. Po chvíli se ocitl na druhé straně. Tyrhack stál snad jen půl vteřiny na místě, když ho náhle něco prudce vtáhlo do prostoru. Zdálo se, že Tyrhack letí. Rychlost, která ho unášela a byla obrovská, ještě více rostla. Z počátku kolem sebe vnímal svit hvězd, které v pravidelných rozestupech vytvářely dokonalý tunel. Cítil také, že kolem jeho tělesné schránky je vytvořen ochranný obal. Teď už nevnímal nic. Dopadl na tvrdý, skalnatý povrch. Udiveně se obrátil zpět. Vířivá bílá hmota, který nyní zakrývala šestiúhelník, mizela v mlžném oparu. Pohlédl na obrazovku analyzátoru. Ten neustále zpracovával informace. Po pěti vteřinách však pracovat přestal. Tyrhack nyní nedokázal pochopit, co se s ním děje. Nedokázal určit časovou souvislost mezi průletem a pobytem zde, na opačné straně brány. Postavil se a rozhlédl. Před jeho očima se vytvářel obraz světa, do kterého se dostal. Nestačil rozpoznat ráz krajiny, protože se mu neustále měnila před očima. Způsobuje snad tyto proměny náhlá změna gravitace? Krajina před ním se neustále měnila. Jako by nazíral do obrovské bubliny, která prohýbá svými průsvitnými stěnami do nejrůznějších směrů a během chvilky mění uspořádání. "Kdo nahlédl, že svět je jako bublina a v podstatě přeludem, ten je mimo zorné pole knížete smrti." (BUDDHA)
     Otevřely se mu oči. Teď se měnící se obrazy kolem něho rozplynuly a vstoupil do mlhavé prázdnoty. Když se pozorněji zadíval přímo před sebe, spatřil v bílé mlze obrysy rozbíhajících se
     cest do dvou směrů. Uvědomil si také, že už nestojí na pevném povrchu, ale spočívá ve vzduchu v bílé prázdnotě, před sebou dva směry. Rozpomněl se na rozhovor s plukovníkem Bradleym. Kráčí Buddhovou cestou. Vykročil k pravé cestě. Bílá prázdnota náhle zmizela. Teprve teď si uvědomil, že prostor, který má kolem sebe, je živoucí bytostí. Hmota s obrovským vědomím. Bytost, jenž pročišťuje jeho mysl, jenž se postupně mění. Uvědomil si, že své tělo, svou tělesnou schránku, nechal daleko za sebou. Je to iluze nebo realita?
     "To, co zde vidíš, je skutečný svět." ozvalo se náhle v jeho mysli.


     14.

     USS Phantom
     "Sakra," neudržela se podplukovník Solanová, když Tyrhack zmizel v přenosovém transportéru. "Sledujte signaturu transportéru," řekla, když se vrátila na můstek.
     "Chod všech systémů je obnoven. Navigační program vyvolává nově uložené informace. Stopa transportéru končí ve středu prostřední pyramidy v Deltě," oznámil navigátor.
     "V centru prostřední pyramidy?"
     "Ano."
     "Program sjíždí neuvěřitelné množství dat velkou rychlostí. Až ukládání přestane, data se musí převést do systému vědeckého důstojníka a teprve pak se provede analýza."
     "Dokážete zjistit, odkud ty zprávy pocházejí?"
     Navigátor nahlédl na jinou obrazovku. "Ani jedna není zatím zaslána z analyzátorů skupiny plukovníka Bradleyho."
     "Odkud tedy?"
     "Ze středu pyramidy. Pokud se pan Tyrhack dostal do jejího nitra, tak, jak to naznačuje stopa transportéru, zprávy pocházejí od něj."
     Podplukovník Solanová přešla od navigačního panelu do svého křesla. Posadila se a přemýšlela. Plukovník Bradley ani nikdo z výsadku se ještě neozval. Proč Tyrhack opustil Phantom a vstoupil do nitra pyramidy? Na tuto otázku nedokázala odpovědět. Byla tu však ještě další možnost. Co když navigační program špatně určil transportní stopu a zamířil jinam? Kdo tedy poslal tu spoustu informací do sestav navigačního programu?
     "Informace jsou uloženy. Nyní jsou převáděny k analýze vědeckému důstojníkovu," přerušil podplukovníka Solanovou z úvah navigátor.
     "Kapitáne Parkerová?" obrátila se podplukovník k zastupujícímu důstojníkovi.
     "Analýza bude provedena během deseti minut."
     Zatímco podplukovník Solanová čekala na vědeckou analýzu, rozžhavenou pouští, kterou kráčelo šest postav z výsadku, se najednou, bez varování, začalo vytvářet šest stříbřitých štítů.
     "Plukovníku Bradley," právě teď chtěl vědecký důstojník, major Shatti oznámit Willovi obnovu analyzátorů, ale větu nedořekl, protože zmizel v přenosovém paprsku. Will s údivem zíral na typické sypání stříbřitých vloček. Nevzpomínal si, že by podplukovník Solanová nebo zastupující důstojník na přenosové palubě před poruchou geomagnetického pole oznámili, že je znovu přemístí na správné místo. Postupně se v poušti vytvořila šestice zářících transportérů směřujících ke třem pyramidám v blízkosti Delty. Nikdo ze šesti lidí uvnitř netušil, že transportní štíty jsou pozorovány mimozemšťany, jejichž hvězdné plavidlo zmizelo v útrobách prostřední, největší pyramidy. Poté se tři kamenné hory uzavřely a tím se podoba geomagnetického pole vrátila do původního stavu. Rijack rychle vyběhl z lodi ke stěně pyramidy, v níž je vytesáno písmo. Jsou to jakési hieroglify, ale ne ty staroegyptské ani žádné jiné. Obě ruce přikládá postupně na místa ve stěně. Jejich druh nezná strach, nedokáže se o nikoho bát. Teď však Rijack cítil něco podobného. Věděl, že Tyrhack se dostal na okraj jeho světa, do něhož málem pronikl. O něho si však starosti nedělal. Lehce se dostane zpátky. Ale nejdříve musí zabránit zpožděnému přenosu šestice lidí z Phantomu. Transportéry se přibližují. Pokusí se snížit obrovskou energii natolik, aby se paprsky nestřetly. Kdyby se to stalo, energie by lidi uvnitř rozmačkala.
     Po deseti minutách tlumočila kapitán Parkerová analýzu shromážděných informací. "Z analýzy vycházejí podivné informace. Zdá se, že analytické senzory zjistily, že uvnitř pyramidy se nachází život. A pokud to není život v takové formě, v jaké ho známe my, pak je to pravděpodobně nějaký technicky složitý energetický zdroj a něco, co by snad mohla být forma organického počítače." Parkerová se odmlčela.
     "Co se stalo?" obrátila se k ní podplukovník Solanová.
     Parkerová promítla grafické znázornění největší kamenné stavby. Všechny oči na můstku pohlédly na obrazovku. Spatřily zde přesnou polohu Velké Cheopsovy pyramidy z egyptské Gízy. Je tu také znázorněné rozložení všech stěn pyramidy. Čísla značí průměr, výšku, šířku a jiné údaje.
     "Výška této pyramidy, násobena miliardou, odpovídá přibližně vzdálenosti třetí planety od hlavní hvězdy, tedy 147,504,000 km, poledník jí probíhající dělí souše a oceány na dvě přesně stejné poloviny. Její základna dělena dvojnásobnou výškou udává Ludolfovo číslo 3,1416. Z rozměrů lze též odvodit i hmotu planety."


     15.

     Tyrhack spočíval na stejném místě, jako před necelou půlhodinou. Uvědomoval si živoucí hmotu kolem sebe. Tušil, že se nachází na hranici dvou prostorů. Rozhodnut přejít do vyšší úrovně bytí, jeho duše kráčela dál. Stále však cítil někde daleko za sebou svou tělesnou schránku a obyvatele předchozího světa. Něco ho táhlo zpátky. Musí se vrátit. Neudělal všechno, co mu bylo uloženo. Až to splní, může se vrátit zpět do vyšší úrovně bytí. Náhle stál opět u brány. Vrátil se zpět do svého těla. Překročil průhlednou stěnu a ocitl se znovu uprostřed pyramidy. Vypravil se zpět ke vchodu. Hlubokou tmou uvnitř kamenné hory prosvítalo jiskřící stříbřité světlo z šestiúhelníkového vchodu do jiného světa. I když zdánlivě v hlavní chodbě nikdo nebyl, Tyrhack cítil přítomnost živých bytostí. Pravděpodobně jsou dvě. Nyní si uvědomil, že někde tady je plukovník MacDowell, velící důstojník z lodi Horatio Nelson. Jako by jedna z bytostí měla dvojí existenci. Tyrhack po pěti minutách zastávky vykročil k východu. Ve chvíli, kdy vycházel a zvykal si na ostré pouštní slunce, se asi 100 m před ním vytvořilo šest stříbřitých štítů přenosového transportéru. Neuvědomil si, že vyšel na opačné straně kamenné hory, než poprvé, kdy jej sem přenesl transportér. Stál u široké rampy, vedoucí k údolnímu chrámu před pyramidou. Tu střežila Sfinga.
     Nejdříve se začala vytvářet postava vědeckého důstojníka majora Mahmúda Shattiho. " … analyzátory jsou funkční," dopověděl to, co chtěl říci. Postupně se zhmotňovali ostatní lidé z výsadku.
     "Máte zaznamenáno přesměrování transportérů?" zeptal se Will, když si nasazoval brýle proti slunci.
     Major Shatti pohlédl na obrazovku svého analyzátoru. "Program právě vyhodnocuje data. Výsledky vám oznámím během pěti minut."
     Will se rozhlédl, kde se to vlastně ocitli. Před sebou spatřil tři pyramidy. Největší střežila obrovská socha – Sfinga. Will však zpozoroval, jak se k nim blíží nějaká postava, kráčící od největší pyramidy. Také šéfinženýr Koroljov si všiml blížící se postavy. Na svém analyzátoru stiskl tlačítko, jímž si vyvolal univerzální překladatelský program. Druhou ruku měl připravenou na opasku, aby mohl při případném napadení zasáhnout phaserem. Z leva se k Willovi postavil šéf bezpečnosti, podplukovník Chabir, ruku připravenou na opasku. Když se postava přiblížila skoro k nim, všichni tři v ní poznali Tyrhacka. "Podplukovník Tyrhack? Co tu dělá?" podivil se šéfinženýr.
     "Pane," obrátil se k Willovi major Shatti, "podle analyzátoru transportéry selhaly díky poruše geomagnetického pole. Proto nás přenesly o 800 km dále. Transportní senzory ihned po úpravě do normálu zaznamenaly špatné souřadnice a přemístily nás na původní." Major Shatti si teprve teď všiml přicházejícího Tyrhacka. "Podplukovník Tyrhack?"
     Will, bezpečnostní důstojník a šéfinženýr vykročili Tyrhackovi naproti. Také major Shatti se k tomu chystal, ale Will ho zadržel. "Zůstaňte tady a zkontrolujte okolí. Pokud něco objevíte, dejte mi okamžitě vědět. Pohybujte se tak, abychom vás viděli."
     "Cítíte to taky?" ozvala se šéfka archeologů, doktorka Jacksonová, když plukovník Bradley, šéfinženýr Koroljov a bezpečnostní důstojník odešli. Právě pozorovala obrazovku svého analyzátoru. "Jde to od severozápadu."
     "Co to má být?" zeptal se major Shatti. Jacksonová a Loenghrad vzhlédli a v dálce před sebou spatřili obrysy jakéhosi skaliska. "Vychází to odtamtud," řekla znovu Jacksonová a vypravila se ke skalám.
     Major Shatti se znovu rozhlédl směrem k pyramidám. Plukovník Bradley s ostatními jsou pořád ještě vidět. Kdyby však přešli tento kousek pouště, který se mírně svažuje, ztratili by se. "Měli bychom počkat na ostatní." Jacksonová s poručíkem Loenghardem se zklamaně vrátili.
     "Pane Tyrhacku, co tu děláte?" byla první otázka šéfinženýra Koroljova.
     "Porušil jste základní směrnice. Jako velící důstojník bych vás měl ihned poslat zpátky na Phantom a zakázat vám ostatní výsadky."
     "Omlouvám se, plukovníku. Musel jsem opustit loď. Nebylo tomu vyhnutí, ale,"
     "Jste v pořádku, pane Tyrhacku?" přerušil ho Will.
     "Ano. Nic mi není."
     Will ještě jednou pohlédl do Tyrhackovi tváře. Zdálo se mu, že se změnil. Měl zvláštní, snad vyrovnanější výraz než dříve. "Nebudu vás posílat na palubu, to vyřešíme později," řekl znovu Will. Obrátili se a při rozhovoru pokračovali na místo, odkud přišli.
     "Musím vám toho hodně říci. Nevím odkud bych měl začít. Asi si o mě budete myslet, že jsem se zbláznil."
     "Nikdo si nic takového myslet nebude," přerušil ho bezpečnostní důstojník.
     Tyrhack začal vyprávět. Příběh začínal telepatickým kontaktem, těsně před tím, než došlo k poruše geomagnetického pole. "Něco mě zkontaktovalo už na palubě Phantomu. Díky poruše geomagnetického pole selhaly všechny přístroje na můstku. Teď už vím, čím to bylo způsobeno."
     "Co jste cítil, když jste se dostal na druhý konec té věci, brány?" zeptal se šéfinženýr.
     Právě teď přišli k ostatním.
     "Pane Tyrhacku."
     "V prostřední pyramidě existuje nějaká, snad časoprostorová brána."
     Znovu ucítili vibrace. Zesílily. "Ty vibrace jsem zaznamenala, když jste odešli. Vychází to od severozápadu. Zdá se, že za těmi skalisky něco je," řekla doktorka Jacksonová.
     Will uvažoval, co udělá nejdřív. Měli by prozkoumat vnitřní prostory největší pyramidy a zjistit, jakou funkci vlastně má útvar, který Tyrhack objevil. Také chtěl ale vědět, co způsobuje vibrace. Rozhodl tedy, že doktorku Jacksonovou, majora Shattiho a poručíka Loengharda pošle za skaliska. On, Tyrhack, šéfinženýr a bezpečnostní důstojník půjdou k pyramidám.
     "Až objevíte věc, která způsobuje vibrace, ozvěte se."


     16.

     USS Phantom
     "Zaznamenal jsem nepatrný pohyb nějakého objektu," přerušil navigátor analýzu kapitána Parkerové.
     "Uveďte do provozu veškerou stínící technologii."
     "Provedu."
     "Sledujte dráhu toho objektu. Až se více přiblíží, zaměřte se na jeho vysílání."
     Objekt se k lodi přibližoval velkou rychlostí. Navigátor pozoroval jednu ze svých obrazovek, na níž má již vyznačeny souřadnice.
     "Odkud přilétl?" zeptala se podplukovník Solanová.
     "Zdá se, že přilétá z opačného konce galaxie. Nemohu to ale určit. Provádí podivnou sérii manévrů s různými sklony. Přibližují se k němu další tři. Pronásledují jej."
     To už podplukovník Solanová nahlížela navigátorovi přes rameno a pozorovala zmatené manévry letícího objektu. Ty tři, které jej sledovaly, letěly ve formaci, v pravidelných rozestupech. Najednou se můstkem nesly zvuky nízkofrekvenčního elektromagnetického vysílače. Navigátor ztlumil zvuk. Když se znovu podíval na obrazovku, viděl zde nejdříve dlouhé dvojité spirály, pak jakési roztřesené přemety a zvraty. Poté soustava nepravidelných čar signalizovala havárii objektu. Po chvíli se na obrazovce znovu ukázaly další tři. Stále letěly ve formaci. Zdálo se, že po čtvrtém stále pátrají. Po chvíli zmizely. Podplukovník Solanová se už chtěla vrátit do svého křesla, ale zdržel ji navigátor.
     "Ten pronásledovaný se vrací."
     Na obrazovce se opět ukázal pronásledovaný objekt. Znovu prováděl nepravidelné manévry. Létal po obrazovce z jednoho konce na druhý, pak se na zlomek vteřiny zastavil, změnil polohu a zmizel.
     "Můžete říci, co jsme vlastně viděli?"
     "Zdá se, že jde o hodně malou loď."
     "Souřadnicový systém zjistil dopad havarovaného objektu. Spadl na třetí planetu," ohlásila kapitán Parkerová.
     "Zjistěte, kam přesně ta loď dopadla. Je to výzvědný modul?" obrátila se podplukovník znovu k navigátorovi.
     "Nemůže být. Nepřilétl z této planetární soustavy, a i kdyby to byl výzvědný modul z jiné části této galaxie, nedokázal by pravděpodobně tak rychle manévrovat a měnit směr."
     "Zachytila jsem vibrace. Vycházejí z území Delty. Nejsilnější jsou severozápadním směrem od tří pyramid. Jsou to zřejmě zbytky havarované kosmické lodě," ohlásila znovu Parkerová.
     Objekt, který navigátor nemohl identifikovat, opravdu havaroval. Už když ho hvězdná loď USS Phantom zaměřila, měl poškozené řízení a reaktor s antihmotovým jádrem. Zřítil se za skaliska, kam právě přicházeli tři lidé z výsadku. Doktorka Jacksonová neustále sledovala směr vibračních otřesů na obrazovce analyzátoru. Když přišli ke skalisku, uslyšeli také nějaký zvuk. Slabounké hučení na hranici slyšitelnosti. Hledali schůdnou pěšinu, kudy by se mohlo nevysoké skalisko přejít. Netušili však, že je pozoruje mimozemšťan, kterému se z havarované lodě podařilo včas uniknout. Po dopadu se totiž polovina lodě rozbila o kameny. Také byl zničen ochranný materiál kolem antihmotového jádra. To zapříčinilo vibrace. Mimozemšťana však nepatrně zasáhla nebezpečná radiace, unikající z nechráněného reaktoru. Mimozemšťan, schovaný mezi kameny, pozoroval tři bytosti pohybující se po dvou končetinách, podobně jako on. I když byl na dohled Jacksonové, nezaznamenala ho. Kameny ho totiž výborně maskovaly. Měřil asi 1,5 m. Jeho zelenohnědé zbarvení umožňovalo skvělé krytí mezi kameny. Dlouhými, štíhlými pažemi se třemi prsty se opíral o balvan. V dlani druhé ruky svíral malinký kulatý mikročip, který ukradl těm nahoře. Proto ho pronásledovali. Snažil se nemyslet, aby se nedověděli, kam se dostal. Konečně se mu podařilo od nich utéci. Možná každou chvíli zjistí, kde je, a že není sám. Bytosti, pohybující se kolem něho o něm sice neví, ale oni o nich vědět budou. Vetřelci, kteří ho pronásledovali, totiž chirurgicky implantovali do jeho lebky prostředky kontroly vědomí. Věděli, kde je a s kým je. Stalo se to, když ho unesli i se strážním člunem, když hlídkoval na hranicích své planetární soustavy, která nebyla ještě napadena, tak jako ostatní v této galaxii.
     Doktorka Jacksonová už stála přímo nad vrakem zřícené lodě. Chystali se sejít dolů, ale zadržel ji poručík Loenghard. "Nechoďte blíž. Zjistil jsem aktivní reaktor s nepatrným radioaktivním zářením. Vidíte to?" ukázal na část pod velkým balvanem. "Zřejmě to je antihmotové jádro, ze kterého se oddělila nějaká ochranná fólie. Pokud budeme chtít jít dovnitř, musíme si obléci ochranný oděv."
     "Co kdybychom se přesunuli na druhou stranu? Chtěla bych prozkoumat ty trosky."
     "Nejdříve zjistíme, jestli nejsou také radioaktivní," řekl poručík Loenghard. Přešel kolem balvanu, za nímž se skrýval mimozemšťan a přesunul se nad trosky. Žádná radiace odtud nevyzařovala. Major Shatti ještě kontroloval, jak daleko dosahuje záření z reaktoru a přesunul se také nad trosky. Doktorka Jacksonová se obrátila, levou ruku otočenou směrem k reaktoru. Měla v ní analyzátor. Ten jí nečekaně vylétl z ruky. Jacksonová vykřikla a otočila se k reaktoru. Je magnetický. Analyzátor je připlácnutý přímo uprostřed. Poručík Loenghard a major Shatti uslyšeli její výkřik. "Co se děje?"
     "Ten reaktor je magnetický. Analyzátor," ukazovala.
     Právě v tu chvíli, když se poručík Loenghard obracel k Jacksonové, zaslechl za sebou zvuk, který mu sem nějak nezapadal. Jako by se uvolňoval velký balvan, u kterého stála doktorka Jacksonová. K nohám mu sklouzlo pár menších kamenů. Otočil hlavu směrem, odkud kameny padaly, ale k Jacksonové se už nedostal. Řítilo se na něho hnědozelené klubko, z kterého trčely štíhlé ruce se třemi dlouhými prsty. Když mimozemšťan pozoroval dění kolem vraku, uklouzla mu noha. Snažil se udržet, ale nepodařilo se. Zřítil se přímo na poručíka Loengharda. Oba sjeli dolů k vraku. Zezdola se ozývaly Loenghardovy nadávky. Jacksonová zatím přešla k majoru Shattimu a oba pozorovali scénu pod sebou.
     "Pojďte mě, sakra, odtrhnout od toho stvoření," ozýval se zezdola poručík Loenghard. Major Shatti se chystal zasáhnout phaserem, ale mimozemšťan se vymotal, postavil se a snažil se utéci. Udělal několik kroků a znovu upadl. Zasáhla ho zbraň majora Shattiho.
     "Co to, sakra, je?" řekl Shatti, když sestupovali dolů.
     "Je stejný, jako ty bytosti z Roswellu," řekla Jacksonová, když přešla k mimozemšťanovi. Přiklekla a sáhla na opasek, aby si vzala analyzátor. Uvědomila si však, že visí na reaktoru.
     "Použil jsem uspávací náboj. Doufám, že mu nic není. Věříte těm roswellským žvástům? Je to několik století a lidé se tím stále ještě zabývají. Hrozně jsem se lekl. Jestli je to ale pravda, pak se jim podobá."
     "Měli bychom zavolat Bradleymu a přenést ho na loď," řekl major Shatti.
     Tak se také stalo. Will už o havarované lodi věděl od podplukovníka Solanové, ale netušil, že zřítila tak blízko. Vibrace tedy pocházely od ní. Doktorka Jacksonová, major Shatti a poručík Loenghard nechali přenést omráčeného mimozemšťana na Phantom. Když se Will informoval o jeho podobě, sdělili mu, že se nejvíc podobá mimozemšťanům, kteří údajně ztroskotali na území Nového Mexika v polovině dvacátého stolení, v červenci 1947. Chtěli podrobněji prozkoumat vrak, ale Will jim nařídil, aby se přenesli nahoru a absolvovali lékařskou prohlídku. Will s ostatními se dostal téměř do středu pyramidy, když se ozvala podplukovník Solanová a oznámila havárii cizího plavidla. Vrátili se tedy také na Phantom.


     17.

     Mimozemšťanům se podařilo odklonit obrovskou energii, unikající z pyramidy, jenž se přibližovala k transportérům. Nyní odcházejí do svého světa. Jejich hvězdné plavidlo, visící uprostřed sálu náhle zmizí, jako když kouzelník u některého ze svých triků mávne hůlkou. Také oni se jakýmsi podivným způsobem přesunuli k šestiúhelníkovému průchodu, odkud před chvílí vyšel Tyrhack. Lidé říkají, že odcházejí na jinou planetu. Nemůžeme to ale říci o těchto mimozemšťanech. Odebírají se do svého světa. Mají svůj svět ve světe. Rijack proplouval stejnými místy jako Tyrhack. Letěl prostorem jako pták z roztaženými křídli, jenž se vrací domů. Jejich svět je propojen s naším. Chodí kolem nás, ale dělí nás nepředstavitelné vzdálenosti. Do světa, ve kterém žijí, se mohou dostat pouze lidé, kteří je dokáží vnímat i slyšet. Rijack si znovu připomenul události prvních měsíců na třetí planetě hvězdné soustavy, která se vytvořila v galaxii, nazývané lidmi Mléčná dráha.
     Seděl v meditaci ve velké zahradě. Slyšel zpěv ptáků, kteří poletovali okolo větví vysokého stromu, které se pohybovaly ve větru. Něco ho pořád stahovalo k lidem.
     "Nejsi člověk," řekl Sorjack. "Došel jsi dál než ten, kterému lidé říkají Buddha, ale zdá se, že ještě nedokážeš uniknout vzpomínkám a vrátit se z jejich světa, který je pomíjivý a jednou zmizí v prázdnotě. Některým se otevřely oči, jež zakrývala temnota. Procitli tak, jako se malé dítě probudí, ale stále ještě nedokáží docílit Buddhova stavu. Pokud se chceš vrátit na Zemi, můžeš. Ale staneš se člověkem, budeš ten, který uvidí to, co jiní vidět nemohou. Podaří se ti dosáhnout velkého Probuzení, ale nedosáhneš své nynější úrovně. Možná se ti to jednou podaří po mnoha zrozeních, kdy budeš cestovat z jednoho života do druhého, tak jako nyní putuješ přes různé úrovně bytí a dokážeš se dostat mimo čas a prostor. Neexistuje minulost, přítomnost ani budoucnost. Nepřijímáme žádné rozkazy. Činy, které provádíme, vykonáváme z vlastní vůle. Pohybujeme se ve světě, který vnímáme jako jedinou živou bytost. K putování mezi světy potřebujeme i nepotřebujeme hvězdná plavidla. Ta, která používáš, dokážeš přivést k pohybu formou Ohně, Vody, Vzduchu, Země. Co je vlastně čas? Pro nás nic neznamená. Ti, kteří otevřeli oči a dosáhli poznání, by řekli: Zrnko písku, jenž vzdušný proud unáší k zemi a pak se rozplyne."
     Buddha řekl: "Lepší, než vláda nad celým světem nebo i panství nad celým vesmírem je výsledek vstoupení do proudu, jenž směřuje k vykoupení."


     18.

     Will ihned po přenosu doslova vletěl na ošetřovnu, aby zjistil, co si to vlastně přenesli na palubu. Šéflékař právě dokončoval prohlídku tří lidí, kteří mimozemšťana objevili. Ležel na vyšetřovacím stole, stále ještě v bezvědomí.
     "Nezasáhl jsem ho naplno. Použil jsem uspávací náboj," řekl velitel přenosové paluby, poručík Loenghard.
     "Jak se to stalo?"
     "Stál mezi kameny. Zřejmě mu uklouzla noha. Pak se na mě zřítil."
     "Jeho loď funguje na principu primitivního antihmotové pohonu. Při pádu byla zničena ochranná fólie kolem jádra. Zjistili jsme nepatrný únik radiace," oznámil vědecký důstojník.
     Když Will slyšel o radiaci, rozhodl se poslat na povrch druhý výsadek, který zabezpečí okolí vraku a zabrání nežádoucímu úniku radiace. Tento výsadek vede major Albano, který má na starosti zvláštní jednotku, podléhající divizi pro cizí technologie. Ještě než se desetičlenný výsadek transportoval na místo havárie, konal se v konferenční místnosti stručný brífink. Když po lékařské prohlídce poručík Loenghard, major Shatti a doktorka Jacksonová odešli na svá pracoviště, zůstal na ošetřovně jen Will. Čekal na doktorovu zprávu o mimozemšťanovi, který skutečně vypadá jako ti, kteří se zřítili u Roswellu. Asi po deseti minutách se dostavil Tyrhack s šéfinženýrem. "Zjistil jste už něco?"
     Doktor Beck kontroloval údaje na diagnostickém přístroji, pod kterým mimozemšťan ležel. "Zdá se, že má podobnou fyziologii jako lidé. Bezvědomí bylo způsobeno nepatrným únikem radiace. Nedokážu však říci, kdy se probere. A až se probere, jistě bude otřesen z té havárie." Doktor vzal malý diagnostický přístroj a přešel k pacientově hlavě. Ve chvíli, kdy přístroj aktivoval, mimozemšťan náhle otevřel oči a vydal z úst jakousi směsici neidentifikovatelných zvuků. Když zjistil, že se nachází pod diagnostickým panelem, v němž je uvězněn, začal sebou divoce mlátit. Dosud se mu podařilo uchránit mikročip, který celou dobu svíral v dlani. Nyní mu vyklouzl. Doktor, Tyrhack a šéfinženýr se snažili mimozemšťana přimět ke klidu. Will zpozoroval věc, padající z mimozemšťanovi dlaně. Doběhl k lůžku a padající mikročip zachytil těsně před tím, než dopadl na podlahu. Mimozemšťan se pomalu začínal uklidňovat. Zjistil, že není znovu u těch, kterým unikl, ale někde v neznámu. Jakýmsi neznámým způsobem vycítil, že tyto bytosti mu nechtějí ublížit. Proč je tedy uvězněn pod tím obloukem? Nikdo mu neodpověděl. Nebo přece ano? Když Will vstával, jeho vycvičený mozek zachytil mimozemšťanovu telepatickou otázku. Nedokázal se však soustředit na odpověď. Mimozemšťan si také uvědomil, že v mozku má stále ještě implantát, kontrolující stav jeho vědomí. Znovu tedy zavřel oči a snažil se rušit jeho vysílání. Doktor nyní pohlédl na malou obrazovku diagnostického přístroje. Will zpozoroval, jak rychle se změnil výraz jeho tváře. Doktor nepromluvil a jen Willa upozornil, aby nahlédl na obrazovku. "Vidíte to?" ukázal na znázorněný graf. Doktor zjistil cizí těleso v mozku.
     "Pane Tyrhacku, Koroljove, pojďte sem," obrátil se Will k důstojníkům, kteří stáli ještě u mimozemšťanova lůžka.
     "Co se děje?" zeptal se šéfinženýr, když přešli do doktorovi kanceláře před ošetřovnou.
     "Má v mozku implantováno umělé těleso, které pravděpodobně kontroluje stav jeho vědomí a vysílá všechny postřehy a kontakty někam pryč."
     "Musíte ihned provést operaci, dejte mi vědět, až se probere."
     "Ano, pane."
     Will, Tyrhack a Koroljov směřovali na můstek.
     "Nedokážu pochopit, jak někdo může něco takového provést," ozval se Koroljov, když vstupovali do výtahu. "Proč?"
     "Také tomu nemůžu uvěřit. Ale tohle nám možná pomůže," řekl Will a vytáhl z kapsy mikročip . Tyrhack s Koroljovem pohlédli na malou kulatou věc a po bližším vizuálním průzkumu zjistili, že povrch koule je ozubený a okolo vroubků jsou vyryty nějaké znaky.
     "Vypadá to jako nějaká součástka," řekl šéfinženýr, když se výtahové dveře rozevřely a vstoupili na můstek.


     19.

     Šéfinženýr Koroljov pohlédl na hlavní obrazovku, kde spatřil kopii Cheopsovi pyramidy a známá čísla. S údivem hleděl na čísla znázorňující vzdálenost třetí planety od hvězdy, rozdělení souše a oceánů na přesně stejné poloviny. Přesná čísla a grafická znázornění, shodující se s údaji o vzdálenosti Země od Slunce. To zjistila kapitán Parkerová, když byli na povrchu. Jaká je pravděpodobnost, že se někde ve vesmíru vyvine stejná planetární soustava s přesnými čísli o vzdálenosti, průměru, hustotě? Přešel k majoru Shattimu a kapitánu Parkerové. "Nejde o klam?" zeptal se. Parkerová jen pokrčila rameny.
     Will s Tyrhackem právě dosedali na svá křesla. Podplukovník Solanová podávala hlášení, které Will téměř nevnímal. Neudivily ho údaje na obrazovce. Uvažoval, co udělá dál. Mikročip měl stále v kapse. Nepředpokládal, že se stane něco takového. Proto také existoval Plán nepředvídatelných skutečností, o kterém vědělo jen několik důstojníků z Flotily a samozřejmě všichni členové SDI. Lidé kolem něho neměli o tomto Plánu ponětí. Na lodi USS Phantom o něm neví nikdo. Jen Will byl zasvěcen do několika bodů, které vedení Flotily stanovilo. Ale ani Flotila nevěděla o ostatních bodech Plánu, které stanovila SDI. Aby Will mohl zahájit Plán nepředvídatelných skutečností, musí poslat admirálu Jacksonovi zakódované informace o událostech, které se staly. Poté vydá admirál Jackson speciální prováděcí rozkaz. Během přísně tajné operace bude Will dál posílat admirálu kódované zprávy v pevně stanoveném pořadí:
     • postup operace–záznam 1. část
     • postup operace–záznam 2. část
     • předběžná analytická zpráva
     • podrobné a přesné informace o cizím objektu, doprovozeny fotografickým materiálem
     dodatky
     Podplukovník Solanová skončila s hlášením. Posadila se do svého křesla. Tak jako Koroljov pozorovala obrazovku a uvažovala, jestli se nejedná o klam nebo o nějakou kosmickou anomálii, kterou není nikdo schopen vysvětlit. Will držel v pravé ruce disketový analyzátor a probíral zprávy, uložené ve velitelském deníku. Díval se na obrazovku, ale oči mu neustále visely na stejném řádku. Nedokázal se rozhodnout, jestli má použít Plán nepředvídatelných skutečností. Musí admirálu Jacksonovi poslat zprávu o cizí bytosti, která ztroskotala na třetí planetě, a kterou snad zachránili. Teď se usmál. Na Phantomu kolovalo, že mimozemšťan je podobný bytostem, které údajně ztroskotali u Roswellu. Údajně. Je to skutečnost. Skutečnost, jako i jiné, o kterých si většina lidí myslela, že jsou to nesmysly, které někdo prohlásil, aby se udělal zajímavým. 95 procent z těchto údajných případů bylo skutečných, všechny přísně tajné. Každou chvíli očekával informace od desetičlenného týmu divize cizích technologií, které velí major Albano. Také čeká doktorovu zprávu. Snad už se mu podařilo implantát vytáhnout.


     20.

     Doktoru Beckovi se opravdu podařilo implantát vytáhnout. Poslal jej ihned do laboratoře, které podléhala majoru Albanovi. Když po operaci ošetřil lebku, posadil se k počítači a právě pročítal vyvolané informace z diagnostického přístroje. Každou chvíli měnil výraz tváře a udiveně pročítal text. První zprávy se týkaly mimozemšťanova genetického kódu. Nejdříve se na obrazovce zobrazovala pravidelná dvoušroubovice DNA, téměř totožná s lidskou. Postupně se však tento tvar DNA ztrácel a vytvářela se nová, neznámá struktura. Už to nebyla pravotočivá dvoušroubovice, ale jakýsi neurčitý, zkroucený, jako by zdeformovaný tvar této molekuly. Též stavba RNA byla téměř totožná s lidskou. Prošel si postupně také její grafickou strukturu, avšak ta se už neměnila. Někdo musel nějakým způsobem zasáhnout do jeho molekul DNA. Proto jsou zde najednou ty znetvořené molekuly. Jinak si to nedokázal vysvětlit. Pro jistotu prošel údaje o mimozemšťanově genetickém kódu ještě jednou. Nemýlil se. Někdo opravdu hrubě narušil strukturu jeho DNA. Nyní se podíval na složení krve a krevní buňky. Červené krevní barvivo jako u lidí, ale je tu něco navíc. Jakési fosforeskující částice, proudící krví různými směry. Tady nedokázal říci, jestli někdo dovedl přidat do mimozemšťanovi krve něco navíc, nebo to k ní patří. Krevní stavbu postupně srovnával se všemi různými skupinami, jaké kdy byly objeveny. Žádná podoba. Teď přijdou na řadu vnitřní orgány. S údivem zjistil, že zpracování potravy této rasy je odlišné ode všech, se kterými se během praxe setkal. Tento druh dokázal potravu rozmělnit už v ústech do kapalného stavu a její zpracování probíhalo v orgánu, který neměl s lidským žaludkem nic společného. Také vyměšování probíhalo pouze v kapalném stavu. Zjistil také, že k dýchání nepoužívá nosu, ale dvou otvorů v přední části lebky.
     Doktor Beck byl tak zaujat svou prací, že si nevšiml, že mimozemšťan se už probral. Oslepilo ho prudké světlo, na které nebyl zvyklý a velmi vysoká teplota v místnosti. Oči držel asi pět minut přivřené, než si postupně zvykl na velký příliv světla. Pokusil se zvednout a posadit se, ale nešlo to. Stále ještě je uvězněn pod diagnostickým panelem. Pohnul hlavou. Zdálo se mu, že ji má těžší než před časem, kdy otevřel oči poprvé. Také se mu obtížně dýchalo. Místnost je neobvykle prázdná. Chybí tu ty bytosti, které tu byly před časem. Cítil tu však jednu někde poblíž. Pokusil se pootočit hlavu směrem k doktorovu psacímu stolu. Nepovedlo se mu to však. Po chvíli také zjistil, že mu schází mikročip, který měl přichycený v dlani. Jeho kůže měla na dlaních záhybky, které fungovaly jako přísavky, naplněné tekutinou a dokázaly déle udržet menší předměty. Znovu ze sebe vydal směsici zvuků. Doktor Beck se k mimozemšťanovi obrátil. Přešel k lůžku. "Ležte klidně. Na hlavě máte obvaz, proto vám otáčení dělá potíže."
     Mimozemšťan sice cizímu jazyku nerozuměl, ale z výrazu této bytosti dokázal vyčíst, že se ho snaží uklidnit. Pochopil také, že nemá hýbat hlavou. Doktor mezitím pomocí komunikátoru přivolal Willa. Ten přišel téměř okamžitě. Mimozemšťan ihned poznal bytost, která má mikročip. Byl přesvědčen, že mikročip je ve správných rukou. Rozpoznal také, že tato bytost je jaksi odlišná od těch ostatních. Dokáže telepaticky komunikovat. Ale jak jim může sdělit něco o sobě, když má v mozku implantát?
     "Zřejmě mu vadí ostré světlo," poznamenal Will, když vešel na ošetřovnu, "ztlumte to, tak jak si bude přát."
     "Dobře. Teprve teď jsem si všiml jeho očí. Podívejte se na ně."
     "Ty obrovské oči se pravděpodobně dokáží rychle přizpůsobit změně, ale myslím, že potřebuje přítmí," Will přestal na několik vteřin mluvit, "nevím, jak bych to řekl."
     "Myslíte takové světlo jako v létě mezi 21 a 22 hodinou?"
     "Možná. Postupný přechod ze světla na tmu. Zkusíme to."
     Lékař stiskl několik tlačítek na diagnostickém panelu. Ten se zasunul pod lůžko. Mimozemšťan se posadil. Lékař si ho prohlížel. Velká hlava a oči. Malou štěrbinou v dolní části lebky, kterou objevil teprve po chvíli, považoval za ústa. Chyběl však nos. Uvědomil si, že mimozemšťan má dýchací otvory v přední části hlavy. Tu má však v obvazech. "Uvolním mu ty obvazy, aby se mu lépe dýchalo." Když k němu doktor přistoupil, mimozemšťan znovu začal vydávat pískavé zvuky. Jsou to snad signály, aby se k němu nikdo nepřibližoval. "Neublížím vám," řekl doktor.
     "Zkusím to jinak," ozval se Will. Zaměřil veškerou svou energii k mimozemšťanovi. Telepatie fungovala. "Neublížíme vám. Doktor Beck vám jen povolí obvaz, aby se vám lépe dýchalo."
     Mimozemšťan neodpověděl, ale ruce přiložil na hlavu a ohmatal věc, kterou tyto bytosti nazývají obvaz. "Můžete už mluvit. Zjistili jsme pomocí našich přístrojů, že v mozku máte implantát, vysílající impulsy. Doktor Beck ten implantát vyndal. Nemusíte se bát, že vaše myšlenky budou zachyceny. Nebojte se. Neublížíme vám. Můžete mluvit. S věcí, kterou jste měl v ruce, se nic nestalo. Mám ji u sebe." Will sáhl do kapsy a ukázal mikročip. Mimozemšťan pohlédl na doktora a opatrně pohnul hlavou z leva doprava. Povolil, aby mu doktor uvolnil obvaz. Ten opatrně vztáhl ruce k obvazu. Mimozemšťan opět vydal zvuky. "Co je?" ucukl doktor.
     "Říká, že vám neublíží."
     "Jak to děláte? Domluvíte se s ním, aniž byste použil překladový univerzální program."
     "Používají telepatii. Pro jejich rasu je to zřejmě nejvýhodnější způsob dorozumívání."
     "Neuvěřitelné," podivil se doktor, když sundával obvaz, "jizva po operaci je úplně zahojená. Podívejte."
     Will přistoupil blíž. Opravdu. Kůže byla neporušená, jako by ani nebyl proveden žádný zákrok.
     "Studoval jste na Vulkánu?" zeptal se znovu doktor.
     "Ne. Ale na Akademii jsem začal cvičit aikido a procvičování mysli je součástí výcviku."
     Rozhovor přerušil zvukový signál komunikátoru. "Major Albano plukovníku Bradleymu. Zabezpečili jsme antihmotový reaktor. Žádám o povolení přenést ostatní zbytky vraku na loď. Nenašli jsme žádné neznámé látky. Ostatní části nejsou nijak kontaminovány."
     "Povoluji. Ihned po přenosu chci předběžnou zprávu. Musím na můstek. Shromažďujte dál zjištěné údaje a pošlete je do mého počítače. Co nejdříve, jak jen to bude možné."
     "Provedu, pane."
     Will už odcházel z ošetřovny, když mimozemšťan znovu vydal zvláštní zvuk. Dal by se přeložit jako: "Děkuji vám."


     21.

     Will vstoupil na můstek. Vzal ze svého křesla diskový analyzátor, který si před hodinou odložil. Rozhodl se, že admirála Jacksona požádá o provedení Plánu nepředvídatelných skutečností. Odešel proto do své kanceláře, která byla umístěna přímo vedle můstku. Zapnul přenosný počítač a vyvolal si přepojovací program, přes který pošle kódovanou zprávu admirálu Jacksonovi. Podle předpisů stručně popsal události spadající do Plánu nepředvídatelných skutečností. Ty pak poslal přepojovacím programem přes transwarpovou informační síť do kosmického střediska v Houstonu.

     Hlavní řídící středisko Spojené Federace planet, Houston, 25. listopadu 2955, 22:30
     Admirál Jackson nyní stál u hlavního zdroje komunikačních transwarpových sítí. U klávesnice seděl zástupce vulkánské velmistryně Ksae, Tuvok. I když se hlavní stavba informačních kanálů do sítě vrátila, muselo se obnovit několik dalších podprogramů a kromě toho také interdimenzionální kanál. Když program nereagoval na žádný ze zadaných příkazů, náhle se v operačním sále ukázal Tuvok. Ten u počítače proseděl už dvě hodiny. Postupně se však dařilo vracet podprogramy do základní stavby. Nyní již do sítě začaly proudit nové informace.
     "Děkuji vám, pane Tuvoku. Kdybych mohl, přijal bych vás jako programátora. Nevěděl jsem, že se vyznáte v transwarpovém programu."
     "Síť bude úplně obnovena za hodinu, admirále."
     "Nechcete se přece jenom vrátit k Flotile?"
     "Ne, nechci." Tuvok se odmlčel a dál se věnoval počítači.
     Z opačné strany rozsáhlého sálu přiběhla pomocná operátorka s diskem v ruce. "Pane, naléhavá tísňová depeše z Phantomu. Je to kódované. Jen pro vás."
     Admirál vzal disk a vrátil se do své kanceláře. Založil jej do mechaniky. Posadil se do křesla a čekal na zprávu. Na obrazovce se objevil federační znak, což bylo běžné, ale v dolním rohu blikala červená tečka, která začala tančit po obrazovce až se postupně přeměnila ve znak SDI. Po chvíli zmizela. Admirál zpozorněl. Plukovník Bradley žádá o speciální prováděcí rozkaz k provedení Plánu nepředvídatelných skutečností. Co se tam stalo za tu dobu, co nebyli v kontaktu? Admirál stiskl klávesu. "Zde admirál Jackson. Žádám hlasovou identifikaci," řekl, když se ukázal hlasový graf. "Totožnost ověřena. Přijata databáze ," ozvalo se z počítače. "Prozkoumat, dešifrovat a pak vymazat z paměti."
     Admirál zíral na obrazovku a netrpělivě čekal, jakými informacemi ho plukovník Bradley zahrne. Tísňová depeše a ještě k tomu naléhavá. Admirál v duchu pobízel počítač, aby urychlil vyhodnocování. Po dlouhé půl minutě se na obrazovce konečně ukázala depeše:



     DATE, TIME: palubní čas 25. listopadu, 2955 22:00
     FROM: NX 5555, USS PHANTOM BLACKBIRD, plukovník William O. Bradley
     TO: admirál Michael Jackson

     TARGET: průzkum X kvadrantu
     PROBLEM: zachycena tři plavidla, zatím neidentifikována, pravděpodobní NARUŠITELÉ – pronásledován identický objekt, havárie na povrchu třetí planety. Na palubu USS Phantom transportována mimozemská biologická bytost. (V příloze zaslána fotografie)

     Admirál Jackson pozorně četl údaje. Mimozemská biologická bytost. Proto tedy plukovník žádá o speciální prováděcí příkaz. Plukovník také zaslal grafické znázornění neznámých hvězdných plavidel a havarované lodě z navigačního programu. Tímto zpráva končila. Stiskl několik tlačítek, jimiž potvrdil příkaz k provedení Plánu nepředvídatelných zkušeností.
     Protože patřil k vedení SDI, událost okamžitě oznámil ostatním členům a výkonným ředitelům příslušných sekcí.




     22.

     USS Phantom
     Šéfinženýr Koroljov sledoval, jak vědecký důstojník major Shatti vyhodnocuje zaznamenané informace a uvažoval, proč se Will tak nečekaně zvedl, odhodil na křeslo záznam z velitelského deníku a odešel do kanceláře bez jediného slova. Když se za ním zavřely dveře, vyměnil si pohled s majorem Shattim. O stejném problému uvažoval i Tyrhack.
     "Sedí tam už tři hodiny," řekl navigátor.
     Tyrhack jako lodní poradce by měl za Willem zajít a zjistit, co se vlastně děje. Vstal. Když byl v polovině cesty mezi svým křeslem a dveřmi, kterými se vcházelo do Willovi kanceláře, ozval se jeho komunikátor. "Pane Tyrhacku."
     "Ano, pane."
     V té chvíli osazenstvo můstku uvažovalo, jestli mezi podplukovníkemTyrhackem a plukovníkem nefunguje telepatie.
     Tyrhack vešel do kanceláře. "Pane?"
     "Posaďte se, Tyrhacku."
     Will zamyšleně seděl u pracovního stolu, kde stál také přenosný počítač, přes který před třemi hodinami posílal kódovanou zprávu admirálu Jacksonovi. Mlčel. Uvažoval, co udělá, jestliže admirál potvrdí speciální prováděcí příkaz. Právě teď byl potvrzen. Na obrazovce se ukázala zpětná kódovaná zpráva, která byla v rychlosti dešifrována. Po celých deset minut Will s Tyrhackem jen seděli. Will se definitivně rozhodl, že Plán nepředvídatelných skutečností prozradí několika členům posádky, kteří se podílejí na výzkumech vraku a zjišťují další skutečnosti, které by mohly mít něco společného s těmito událostmi. To chtěl udělat bez admirálova schválení. Zcela jistě by to nepovolil. Will však potřebuje, aby práce týmů, které věc vyšetřují byla efektivní a flexibilní a také, aby se tyto skupiny sjednotily a pokud možno pracovaly tak, aby mohl průběžně zasílat výsledky vyšetřování zasílat Jacksonovi. Ten pak informace pošle vedení SDI.
     "Existuje jistý Plán nepředvídatelných skutečností. Ví o něm jen několik velících důstojníků Federace. Právě teď byl admirálem Jacksonem vysloven speciální prováděcí příkaz."
     "Předpokládám, že mezi ty důstojníky patříte i vy, plukovníku. A žádost o provedení Plánu nepředvídatelných skutečností byla vyslána z Phantomu."
     "Předpokládáte správně. Tady, na Phantomu o něm kromě vás zatím nikdo neví. Rozhodl jsem se, že to prozradím nejvyšším důstojníkům z této lodi. Ale stále váhám. Chtěl bych znát váš názor."
     "Pokud chcete riskovat porušení směrnice a nařízení nejen Flotily. Jistě, bylo by vhodné, aby o tom věděli lidé, kteří se zabývají případem toho mimozemšťana. V sázce je vaše kariéra i víc. Kdybych byl na vašem místě, možná bych to udělal. Nenechte se však ovlivnit."
     "To je v pořádku, Tyrhacku. Existují totiž určité skutečnosti, o kterých nemáte ponětí. Nikdo o tom neví. Jen určitá skupina lidí, kteří jsou do těchto skutečností zasvěceni."
     "Mohla by to pravděpodobně být celá organizace, existující po několik století, založena na Zemi?"
     Will kývl. Stále váhal. Tyrhack předpokládal, že mezi osobami, sdruženými v této tajné organizaci existuje určitý řád a případy, kterými se zabývají jsou tak dokonale utajené, že nejen lidstvo by se tyto skutečnosti dozvědělo mnohem později, pokud by to bylo možné. Možná že vědí, proč to všechno skrývají. Zřejmě také čekají, až nastane vhodný okamžik, aby alespoň existence skupiny byla odtajněna a některé případy byly osvětleny. Jestliže něco takového opravdu existuje, pak by s nimi Tyrhack částečně souhlasil, i když to všechno odporuje zásadám Spojené federace planet. Will Tyrhackovi popsal některé události spojené s SDI. Sem patří i jistá Smlouva o chráněných planetách, kam patří i Země. Jestliže by planety sem spadající, byly napadeny neznámou rasou, podle dohod ostatní členové chrání méně technologicky vyvinuté kultury. Země je tedy v určitém zájmu několika mimozemských ras, které se však k Federaci nepřipojily, už několik století.
     "Myslíte si tedy, že ten mimozemšťan patří k bytostem, které se zřítily u Roswellu?"
     "Je tu jistá pravděpodobnost. Poprvé se zřítili u Roswellu a pak nejen během 20. století, ale i v pozdějších dobách."
     Jistě to poznáte, až vám major Albano předá předběžnou analytickou zprávu o vraku toho cizího hvězdného plavidla."
     "Pravděpodobně."
     "Jak jste se rozhodl?"
     "Svolám poradu, která se uskuteční v konferenční místnosti za 15 minut. O této přísně tajné operaci musí vědět především major Albano. Díky jeho týmu z divize cizích technologií budu mít o vraku přesné informace. Také o tom musí vědět doktor Beck."
     "Jak se mimozemšťan cítí po operaci?" přerušil Tyrhack Willa.
     "Zdá se, že je v pořádku. Operační rána se zhojila tak, že nedokážeme rozpoznat její rozmístění."
     "Odpovídá stavba jeho organismu?"
     "Ano. Tatáž výška postavy, délka paží a nohou, také poloha a postavení vnitřních orgánů se shoduje. Ale přece všechno není identické. Doktor Beck při vyhodnocování grafů DNA zjistil totožnou strukturu s lidskou. Dvojitá pravotočivá šroubovice. Ale pak se struktura jeho DNA postupně měnila, až přešla ve zdeformovanou. Také ten implantát nesedí."
     "Jistě to vysvětlí sám. Tuším, že k rozhovorům nepoužíváte univerzální tlumočník, ale telepatii?"
     "Ano. Skončil jsem u doktora Becka. Další, kdo přijde na poradu, bude podplukovník Solanová."
     Will postupně určil ostatní důstojníky, kteří se sejdou v konferenční místnosti. Přijdou sem major Albano, jako šéf divize cizích technologií, doktor Beck, podplukovník Solanová jako první důstojník, šéfinženýr Koroljov, který se bude věnovat principu pohonu cizího plavidla poté, co tým majora Albana prozkoumá antihmotový reaktor a podá předběžnou zprávu. Dále sem přijde šéf bezpečnosti, podplukovník Chabir, vědecký důstojník major Shatti a navigátor poručík Hogen, který kromě své běžné činnosti během služby ještě bude sledovat skryté, přísně tajné frekvence, které otevře na Willův rozkaz ihned po zahájení operace.


     23.

     "Vyzývám vás proto, abyste členům posádky sdělili jen to, že střežíme tento sektor kvůli nečekanému vpádu cizinců, kteří mohou případně ohrozit naši Galaxii a Sluneční soustavu."
     Těmito slovy Will poradu ukončil. Po dvou hodinách vyšlo šest důstojníků z konferenční místnosti. Se smíšenými pocity se vraceli na svá pracoviště. Admirál Jackson potvrdil speciální příkaz k provedení Plánu nepředvídatelných skutečností. Nyní provádějí operaci, který spadá pod nejvyšší stupeň utajení. Will jim pověděl informace, které považoval za nejdůležitější. Neřekl však vše, protože po té by se na lodi rozpoutal možná chaos a zmatek, i když by o tom samozřejmě nevěděli všichni členové posádky. Průběh operace by byl ohrožen. Pro začátek stačí to, co řekl Tyrhackovi. Sotva vešel na můstek, začal chrlit rozkazy: "Pane Peresi, zvednout ochranné štíty, uvést do provozu stínící systémy a senzory k ochraně komunikace."
     "Provedu, pane."
     "Pane Hogene, odposlouchávat všechny frekvence, tykající se kódu 12."
     "Provedu."
     "Majore Shatti, vás budu potřebovat v tým majora Albana."
     Major Shatti jako vědecký důstojník měl být přítomen při podrobném zkoumání trosek cizího plavidla a také měl zjistit, na jakém principu funguje implantát, který měl mimozemšťan v mozku. Ihned odešel na palubu deset, kde jsou umístěny laboratoře divize cizích technologií.
     "Kapitáne Parkerová, sledujte údaje vycházející z pyramidy. Z vašeho zápisu ve velitelském deníku soudím, že pravděpodobně jde o formu živé hmoty."
     "Ano, pane. Pravděpodobně jde o nějaký druh organického počítače nebo," kapitán Parkerová se odmlčela, "moment."
     Na svých přístrojích sledovala nové údaje. Will se s křeslem natočil jejím směrem.
     "Je to podivné, ale kolem prostřední pyramidy se vytváří něco jako energetické pole. Je to silové pole se stoupající intenzitou."
     Ve chvíli, kdy kapitán Parkerová hlásila změnu stavu časové brány, hlavní obrazovka, na níž jsou stále ještě údaje a grafický rozbor, blikla. Obraz zmizel, ale po chvíli se začal znovu vytvářet. Výpadek způsobila zřejmě narůstající síla pole. Will se otočil zpátky. Naklonil se k Tyrhackovi. "Co si o tom myslíte?"
     "Nebudu se ptát, jestli znáte Strážce věčnosti?"
     "Ten pojem mi není neznámý."
     Strážce věčnosti kdysi objevila výsadková skupina z hvězdné lodi Enterprise, vedená admirálem Kirkem, který měl tehdy ve 23. století hodnost kapitána, na planetě Gatewey. Je to útvar, který funguje jako časová brána.
     "Pravděpodobně to funguje na stejném principu. Ale není to jen časová brána," řekl Tyrhack a odmlčel se. Znovu ho někdo kontaktoval. Jeho mysl zasáhla obrovská vlna energie pocházející z prostřední pyramidy. Tentýž kontakt, jako tehdy na Vulkánu. Tyrhack hleděl někam do prázdna a křečovitě svíral opěradla.
     "Co je vám?" zeptal se Will a pohlédl mu do tváře. Několik let studoval meditaci a procvičování mysli. Proto ihned poznal, že Tyrhack je někým telepaticky kontaktován. Kontakt trval jen několik vteřin. Tyrhack postupně uvolňoval dlaně z křečovitého sevření. Will v tu chvíli věděl, že na palubu USS Phantom pronikla tatáž energie, kterou zaznamenala kapitán Parkerová. Nečekal ani, až se ozvou signály, oznamující neoprávněný průnik cizích biologických bytostí na palubu. Tyto bytosti totiž biologické nejsou.
     "Pojďte se mnou do konferenční místnosti."
     Vstali.
     "Podplukovníku Solanová, přebíráte velení."
     "Ano, pane."
     Mezitím doktor Beck dále zaznamenával a vyhodnocoval informace týkající se mimozemšťana. Ten již byl zcela v pořádku. Stál u doktorova pracovního stolu a nahlížel mu přes rameno na obrazovku počítače. Doktor by si s ním rád pohovořil, neměl však u sebe analyzátor s univerzálním tlumočícím programem. Mimozemšťan to však vyřešil jinak. Na stole zahlédl jakýsi bílý útvar. Správně usoudil, že tento útvar bytosti z tohoto hvězdného plavidla používají k dorozumívání. Díval se totiž na bílý papír. Doktor po chvíli náhodou pohlédl na kus papíru, který měl po pravé ruce. "To je o mně?" Stálo na něm. Doktor se udiveně obrátil k mimozemšťanovi. "Ano, to je o vás," řekl a ukázal na údaje na obrazovce. "Můžete mi říci, odkud jste a proč vás pronásledovali?"
     Mimozemšťanovi trvalo celou minutu, než stručně odpověděl. "Přilétl jsme ze Sekagenské soustavy. Nejsem ale odtamtud. Nevím, odkud pocházím."
     Na papíře se znovu ukázaly věty v perfektní angličtině. Doktor odpovědi na své otázky přečetl a chystal se zeptat znovu. Obrátil se k mimozemšťanovi, který se najednou začal třást. Snažil se přidržet desky stolu, ale nešlo to. Najednou se mu zatmělo před očima.
     Will s Tyrhackem doběhli do konferenční místnosti. Zastavili se za dveřmi. "Proč jsme tady?" zeptal se Tyrhack.
     "Někdo se sem dostal, podívejte," Will pohlédl doprostřed místnosti. Tam začínalo zhmotňování nějaké energie. Will pozoroval vytvářející se postavu. Uvažoval, co by v takové situaci udělal Tom MacDowell. I když jako člen SDI byl zvyklý na různé neskutečné události, tato ho docela překvapila. Nebylo to klasické sypání stříbřitých vloček, jako u přenosových transportérů federativního typu. Přenosový transportér to není. Je to zhmotnění energie samé. Po dvou vteřinách stál uprostřed konferenční místnosti Tom MacDowell, v plukovnické uniformě. Tak náhle jako zmizel z velitelského můstku Nelsonu před deseti lety, tak se vytvořil téměř z ničeho, tam, kde ho nikdo ani v nejmenším nečekal.


     24.

     Během předchozích událostí byly již zhotoveny a zaslány údaje a rozbory z průzkumu vraku. V přesně stanovených bodech převedl major Albano zprávy do Willova počítače. Albano seděl ve své kanceláři vedle laboratoří a čekal až se plukovník ozve. Pročítal si přísně tajné dokumenty, které měly být ihned po dešifrování admirálem Jacksonem buďto uloženy a na několik let zmrazeny nebo smazány. Jsou v jednom vyhotovení, určeny pouze k nahlédnutí. Albano pročítal úvodní stranu:



     TOP SECRET
     eyes only - copy one of one
     Breafing document

OPERACE SKRYTÉ SKUTEČNOSTI (Přísně tajná bezpečnostní informace)
Jedná se o dokument spadající pod nejvyšší, třetí stupeň utajení, obsahující údaje důležité pro bezpečnost Spojené Federace planet.

OPERACE SKRYTÉ SKUTEČNOSTI
     Záznam 1. část
     Palubní čas 26. listopadu, 13:54

     Tento dokument je úvodem k celkové operační zprávě. Operace Skryté skutečnosti je přísně tajná výzkumná operace. Vlastní výzkumy jsou prováděny pod dohledem plukovníka Williama O. Bradleyho.
     Na záznamu je dále stručně vyjádřen popis právě probíhající operace. V záznamu číslo jedna je uvedena doba a místo nálezu vraku. Také sem spadají údaje o letových schopnostech plavidla, které údajně přilétlo z planetární soustavy, která ještě patří do X kvadrantu. Je to malá soustava, okolo dvojhvězdy obíhají čtyři planety. Na žádné z nich se však ještě nerozvinula jakákoliv forma života, ani ve stadiu primitivních bakterií. Stav na povrchu odpovídá období, kdy se na Zemi začaly vytvářet podmínky pro bakterie. Tuto skutečnost zjistila průzkumná sonda, která sem byla vyslána. Navigátor to zjistil z letové stopy po antihmotě, kterou zjistil pomocí navigačního programu.
     Letové schopnosti zhruba odpovídaly primitivním lodím z počátku mezihvězdných letů. Stejně jako pozemská plavidla, i toto létalo těsně pod hranicí prvního stupně nadsvětelné rychlosti. Proč tedy využívají ten reaktor? Vědci z divize cizích technologií objevili, že tato rasa se snad ve vývoji mezigalaktických letů dokázala dostat k prvním reaktorů tohoto typu, které by mohly být schopny překročit rychlost světla. Nedokázaly však zřejmě vyrovnat správný poměr mezi hmotu a plazmou. Toto plavidlo patřilo zřejmě mezi prototypy. Kromě toho loď měla instalovány gravitační zesilovače a ovladače pro rušení magnetického pole a systémy, které zajišťovaly, aby ji nespatřily radary.
     Ve druhé části záznamu jsou údaje o mimozemské biologické bytosti, kterou členové posádky USS Phantom přenesli na palubu. Pak následuje předběžná analytická zpráva.

     Podpis:

TOP SECRET Poznámka plukovníka Bradleyhoho: Přístup k těmto dokumentům je vyhrazen pouze pro SIGN GROUP sekce SDI – Strategic Difence Inniciative).



     25.

     Will očekával nějakou cizí bytost, ale tohle ho tak překvapilo, že udiveně zíral na postavu uprostřed místnosti, která se přibližovala. Postava však nekráčela jako obyčejní lidé, ale klouzala vzduchem asi 5 cm nad podlahou. Will zamrkal. Zdá se mu to snad? Stojí před nímTom MacDowell, ale přece to není on. Kdo to tedy je? Jako by ho bytost slyšela, začala se opět měnit. Po pěti vteřinách stál před Willem a Tyrhackem Rijack. Will zpanikařil a chystal se přivolat bezpečnostní službu. Něco mu v tom však zabránilo. Mysl se mu jakýmsi způsobem pročistila a začal svět vnímat jinak. Tak jako Rijackovu mysl občas ovládly vzpomínky, i Will si nyní připomněl jeden příběh z dob, kdy pravidelně procvičoval meditace v zahradách školy aikido společně s Tomem.
     V Buddhově době žila stará žebračka zvaná Spoléhající na radost. Pozorovala krále a knížata a lidi, jak obětují Buddhovi a jeho žákům, a nic tak netoužila dělat jako to, co oni a tak se vypravila na žebrotu. Na konci dne měla jenom jedinou drobnou minci. Šla s ní k olejáři, koupit si trochu oleje. Řekl jí, že za tak málo peněz nekoupí vůbec nic, ale když slyšel, že chce obětovat Buddhovi, slitoval se nad ní a dal jí olej, který chtěla. Vzala jej do kláštera, kde zapálila lampu. Postavila ji před Buddhu a vyslovila toto přání: "Nemám k oběti nic jiného než tuto lampičku. Ale kéž jsem dík této oběti v budoucnu požehnána lampou moudrosti. Kéž osvobodím všechny bytosti od jejich tmy. Kéž odstraním všechnu jejich zmatenost a povedu je k osvícení." Oné noci olej ve všech ostatních lampách dohořel, ale když přišel za svítání Buddhův žák Maudgaljájana všechny posbírat, lampa žebračky ještě hořela. Když viděl, že tato jediná ještě hoří, plná oleje a s novým knotem, pomyslil si: "Není žádného důvodu, proč by měla tato lampa hořet i za denního světla," a pokusil se ji sfouknout. Ale lampa hořela dál. Pokusil se zmáčknout její knot prsty, ale stále hořela dál. Snažil se uhasit ji šatem, ale pořád hořela. Buddha ho celou tu dobu pozoroval a pak řekl: "Maudgaljájano, chtěl bys tu lampu uhasit? To nemůžeš. Nedokážeš s ní ani pohnout, natož ji zhasnout. I kdybys na ni vylél vodu ze všech oceánů, svítila by dál. Voda všech řek a jezer by ji nedokázala uhasit. Proč? Protože tato lampa byla obětována s oddaností a čistotou srdce a mysli a tato motivace jí dodala obrovskou sílu." Když to Buddha řekl, přistoupila k němu žebračka a on jí předpověděl, že se v budoucnu stane dokonalým buddhou zvaným Světlo lampy.
     Tak jako Buddha v tomto příběhu předpověděl budoucnost žebračce, viděl Will svůj osud v očištění mysli. Rijack mu ukázal budoucnost. Pro Rijacka neexistuje minulosti, přítomnost ani budoucnost. Ale těm, kterým se otevřely oči a pomyslná tma zmizela, ji ukázat dokázal. Rijack vyprávěl a Will s Tyrhackem naslouchali.
     "Vaše domovská planeta nikdy nepatřila k Federaci?" zeptal se Will. "Proč?" Will se odmlčel. Nevěděl, jakým způsobem si má s cizincem povídat. Dokonce ví i o Smlouvě o chráněných planetách. Opět se mu vrátily vzpomínky. On a Rijack někde v zahradách školy. Odkud vlastně pochází?
     "Pokud nechceš sejít z cesty, konej v duchu a mysli, jakým ses naučil a ne v duchu pouhé lidské bytosti, která je zaslepena přeludem. Tak jako Buddha jednej s otevřenýma očima a vytříbenou myslí. Proč přicházím? Chceme, aby nikdo nezneužil možností časové brány. Energie, o které ví pan Tyrhack, je časová brána a zároveň vstup do našeho světa, v němž žijeme v dokonalosti a jednotě, dochází zde k transcedenci a transformaci a sjednocení ducha s tím, čemu říkáte vesmír. Všechno kolem sebe vnímáme jako živou, harmonickou entitu. K této transcedenci a transformaci dochází právě teď u mimozemšťana, který je u vás hostem. Je to jiný druh, který trpí proměnou. Jeho molekuly byly zdeformovány, ale v jeho krevním barvivu se vyskytuje jistá fosforeskující látka. Pozůstatek z jeho předchozího života. I jemu se otevřely oči, aby poznal, že kolem něj existují jiné světy, které nebyly nikdy zahaleny oblakem nevědomosti. Mizí před doktorovýma očima jako pomyslné zrnko času. Získal jsi už dost moudrosti, ale než se vydáš po cestě osudu, jednej moudře a s rozmyslem. Údaje v programu vědeckého důstojníka jsou zrušeny. Časová brána nikdy neexistovala. A i kdyby se vám podařilo tyto údaje přece jen získat, nic z toho vám nebude platné, i když používáte technologii, o které lidé jako pan Tyrhack a ostatní tady na lodi a nejen zde nemají tušení," Rijack se znovu odmlčel. Will opět viděl blízkou i vzdálenou budoucnost. V kamenné hrobce budou archeology objeveny čtyři skleněné sarkofágy, v nichž leží vládcové několika hvězdných soustav, s nimiž udržujeme kontakty. Tito lidé ovládali zvláštní technologii, která dokáže probudit k životu buňky v jejich těle a oni pak vytvoří novou generaci galaktické civilizace.
     "Brána nemůže být objevena. Je jen málo jedinců, kteří dosáhli poznání, ale nikdo nevědomý nemá právo zahrávat si s jejím  možnostmi a zneužít ji." Rijack domluvil.
     Will s Tyrhackem opět sledovali měnící se energii. Naposled spatřili vysokou, štíhlou postavu, jejímž průsvitným tělem fosforeskovaly jakési neznámé částice. Rijack se postupně rozplynul tak, jako když praskne průhledná bublina snášející se k zemi.


     26.

     Když přenos energie ustal, ozval se Willův komunikátor. "Doktor Beck plukovníku Bradleymu. Nutně vás potřebuji na ošetřovně. Je to naléhavé."
     "Transcedence," řekl Tyrhack. "O jaké technologii to mluvil?" zeptal se, když vyběhli z konferenční místnosti.
     "Už jdu." Křikl Will do komunikátoru. Zvukový signál zazněl znovu. "Kapitán Parkerová plukovníku Bradleymu. Nevím, jak se to stalo, ale veškeré údaje o pyramidě jsou vymazány. Zmizely také ze záložního disku. Nedokážu je obnovit."
     "Nechte to být. Vyřídím to s admirálem Jacksonem."
     "Ano, pane."
     "Promiňte, pane Tyrhacku. Nemůžu o tom mluvit. Někdy, možná."
     Když vběhli na ošetřovnu, transcedence a transformace ustávala. Mimozemšťan se postupně vytrácel. "Nechápu to, plukovníku. Nedokážu si vysvětlit, jak se to stalo."
     "Někdy to pochopíte. Do deníku nic nezaznamenávejte," řekl Will a vyběhl zpátky do chodby.
     "Co uděláte?" zeptal se Tyrhack.
     "Vystoupím s SDI  a vzdám se hodnosti. Odejdu z činné služby."
     "Obávám se, že vám to jen tak nedovolí."
     "Celková zpráva je hotova," oznámil major Albano, když vešli na můstek. Stál u zábradlí na vyvýšené ploše kolem můstku. "Převedena a zakódována," řekl znovu major Albano.
     "Děkuji, majore Albano. Náš úkol je splněn. Vracíme se domů. Pane Peresi, nastavit kurz k bráně, kapitáne Parkerová, zničte průzkumné sondy vyslané na druhou a třetí planetu a k okraji galaxie."
     "Provedu, pane."
     Will nyní stiskl komunikátor. "Pane Shatti, odvolávám vaše přeřazení k divizi cizích technologií. Majore Albano, ihned zničte trosky havarovaného objektu.
     "Pane?"
     "Ihned. To je rozkaz."
     "Provedu, pane," řekl Albano a odešel z můstku.
     "Pane Koroljove, jak jsme na tom s palivem?"
     "Phantom je schopen dosáhnout nejvyšší rychlosti během deseti minut."
     "Děkuji. Podplukovníku Solanová, přebíráte velení."
     Will opět odešel do kanceláře, aby admirálu Jacksonovi zaslal dokumenty o operaci a výpověď. Když byla zpráva odeslána, mluvil s Willem přes interdimenzionální síť téměř hodinu překvapený admirál.
     "Odcházím z činné služby, pane."
     "Myslíte to vážně?" ptal se admirál rozezleně. "Nedovolíme vám to. Víte toho až příliš, abyste jen tak mohl odejít. I kdybychom vás pustili, což nepřichází v úvahu, co uděláte? Zahodíte jen tak možnosti, jaké jste měl?"
     "Odcházím z činné služby. Vím, co dělám, pane. Úkol byl splněn. Dokumenty jsou zaslány. Končím." Will vypnul počítač. Vešel na můstek.
     "Pane, admirál Jackson žádá, abychom přilétli na oběžnou dráhu kolem Země a abyste se přenesl dolů a podal hlášení osobně," oznámil Willovi navigátor.
     Do neobvyklého ticha se ozývaly jen přístroje. Will věděl, že dole ho čeká uvítací výbor v čele s agenty SDI. Všem členům posádky tady na můstku se honilo hlavou jediné: Proč plukovník nedá povel k odletu a proč nepotvrdí admirálovu žádost?
     "Pane Peresi, oznamte vedení, že žádosti se nevyhovuje."
     Poručík Peres se k Willovi udiveně obrátil. "Pane?"
     "Udělejte to."
     Will stiskl tlačítko komunikátoru, který měl zabudovaný ve svém křesle, aby ho slyšeli všichni členové posádky hvězdné lodě USS Phantom NX 5555 Blackbird.
     "Všem členům posádky. Hovoří plukovník Bradley. Ještě než se dostaneme k blízkosti oběžné dráhy kolem Země, rád bych vám všem poděkoval za práci, kterou jste během této průzkumné výpravy odvedli. Oznamuji vám, že se vzdávám velení a veškerých svých aktivit ve Hvězdné flotile."

     Jak Will řekl, tak se také stalo. Poslední let ho zavedl na souřadnice, odkud přilétli. Nechal se, společně s Tyrhackem přenést na třetí planetu. Zamířili do prostřední pyramidy, která ukrývala průchod do jiného světa. Rijack řekl: "Existují jiné světy, jenž nebyly zahaleny nevědomostí.

     K O N E C (pokračování někdy příště) ;-)


     © Vytvořila Ivana



Věz, že všechny věci jsou takové:
přelud, vzdušný zámek,
sen, zdání,
bez podstaty, ale s vlastnostmi,
již lze vidět.

Věz, že všechny věci jsou takové:
jako měsíc na jasné obloze,
který se zrcadlí v čistém jezeře,
i když se měsíc k jezeru nikdy nepřiblíží.
Věz, že všechny věci jsou takové:
jako ozvěna, kterou vyvolá hudba, zvuky i pláč,
a přece v té ozvěně není melodie.

BUDDHA



Seznam použitých zkratek

CINC Commander in Chief
Vrchní velitelství

FDT Foreign Technology Division
Divize pro cizí technologie

JAG Judge Advokate General
Vojenská prokuratura Hvězdné flotily

NORAD North American Air Defence Command
Severoamerická protivzdušná obrana

OSI Office of Scientific Investigation
Úřad pro vědecký výzkum

SDI Strategic Difense Inniciative
Strategická obranná iniciativa

SETI Space Detection and Tracking System
Systém detekce a prověřování kosmického prostoru

SFB Star Force Base
Základna strategického letectva Hvězdné flotily

SFI Star Force Intelligence
Zpravodajská služba hvězdných sil

STIC Star Technological Intelligence Center
Technické středisko zpravodajské služby HF

1

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries