lcars
logo

Operace Dýka


Autor: AViP
Archivováno dne: 28. 06. 2004
Stav povídky: dokončená
Přístupnost: obecná
Varování: žádné
   
Seriál: TOS
Období: Mezi filmy ST V a ST IV
Hlavní postava(y):
Kategorie: napětí, , chybějící scéna
Spoiler: Star Trek IV
Stručný obsah:
Poznámka autora:
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


Operace Dýka

AViP


     Odehrává se krátce po skončení děje románu/hry Starfleet Academy, zhruba mezi filmy Star Trek V a VI.

     Monitorovací stanoviště Federace poblíž romulanské Neutrální zóny
     "Chceš vidět vesmír zadarmo? Dej se k flotile!;, případně "Flotila, to není zaměstnání, ale dobrodružství!" - nic není heslům náborových plakátů Hvězdné flotily vzdálenější (již tradičně jsou papírové, na tom si dává velení záležet), než služba na monitorovacích stanovištích poblíž Neutrální zóny. Měsíce ospalé nudy, kdy je člověk vděčný za jakékoliv vyrušení z šedé rutiny. A nejhorší jsou noční směny, kdy je všude zachováván povinný klid, to by se potom jeden nudou ukousal.

     Službu konající praporčík se ospale natáhl pro svůj hrnek s kávou. Zašátral levou rukou na ovládacím pultu, aby popaměti nahmatal jeho ouško. Donesl hrnek k ústům a přitom nespouštěl hlavní obrazovku z očí - po mnoha měsících rutinní služby tak činil zcela automaticky. Tiše zaklel. Hrnek byl prázdný. Už zase! Otočil se na křesle o zhruba 90 stupňů a levou rukou nahmatal po paměti konvici s kávou. Vrátil se zpátky do původní polohy a začal kávu nalévat do hrnku. Jen na okamžik střelil pohledem na hrnek - a dobře udělal. Málem polil ovládací pult monitorovacího stanoviště. Opatrně naléval kávu a přitom po očku neustále sledoval obrazovku.
     Chystal se manévr s konvicí zopakovat v obráceném sledu, aby ji opět umístil do jejího stojanu, když jeho pozornost zaujala nenápadná tečka, která se objevila u levého okraje jedné z obrazovek. Tečka na obrazovce znamenala nějaký objekt - a nějaký objekt znamenal vytržení z nudné noční směny. Konvice byla opatrně umístěna na podlahu a pro tento okamžik zapomenuta. Praporčík zkontroloval údaje ze senzorů - ne, onen objekt, ať už to bylo cokoliv, nevydával žádné záření v žádném spektrálním oboru.
     Znechuceně si odfrkl. Starý žert s plechovkou byl oblíbenou kratochvílí posádek zásobovacích lodí - a operátorů samotných. Musel se v duchu usmát, když si vzpomněl, jak se mu před časem podařilo dokonale znemožnit jednoho krajně nepopulárního kolegu, když mu podstrčil ne jenom obyčejnou plechovku, ale rovnou model romulanské lodě. Dotyčný tehdy zburcoval celý sektor, protože si myslel, že jde o romulanský útok.
     Tak hlavně opatrně, aby se mu nepřihodilo to samé! Jeho prsty se rozeběhly po klávesnici ovládacího pultu jako dobře seřízený stroj. Jako první přišel na řadu laserový dálkoměr. To je divné... na obyčejnou plechovku je to trochu moc daleko! Nastavil kameru na maximální zvětšení - a srdce se mu málem zastavilo. Na obrazovce se vznášel romulanský těžký křižník třídy Klolode. "Proč jsem ho, proboha, nezachytil dřív?" blesklo mu hlavou. Rychle odemkl tlačítko pro vyhlášení poplachu, strhnul z něj pečeť ("použít pouze při ohrožení") a položil na něj ruku.
     Na okamžik se zarazil. Ta loď vypadala až příliš mírumilovně, než aby mohla představovat nějakou akutní hrozbu. Sundal ruku z tlačítka a pro jistotu zapnul dálkový scan.
     Ta loď byla ... mrtvá! Bez vzduchu! Bez posádky! Bez energie! Aktivoval komunikátor a škodolibě se usmál při představě, že svého velitele z postele přece jenom vytáhne. A strženou pečeť už nějak vysvětlí...

     Země, San Francisco, byt kapitána J.T.Kirka

     Jim Kirk naboso vyběhl ze dveří svého domu. Rozeběhl se po svěží zelené trávě, která po ránu příjemně chladila. Pár metrů před ním běžela nějaká postava. Náhle zpomalila, zastavila a obrátila se k němu čelem. Překvapeně zastavil. Byl to David Marcus, jeho mrtvý syn.
     "Davide? Ty žiješ?"
     "Vidíš mne snad, nebo ne?" David se vesele smál na celé kolo, jako by vůbec nevěděl, o čem jeho otec mluví a opět se rozeběhl. Kirkovi nezbývalo, než se pustit za ním. Dohnal ho překvapivě snadno.
     "Davide, co se děje?"
     Davidův výraz zvážněl. "Zatím neděje nic. Ale brzy se něco dít začne." Nejistě se usmál. "Už musím jít. Rád jsem tě zas viděl, tati."
     Otočil se a utíkal pryč. Kirk se pustil za ním.
     Krok. Píp. Krok. Píp. Krok. Píp. Píp. Píp. Píp. Píííííp ...

     Kirk se probral ve své posteli.
     "Pííííííp-píííííííp-pííííííp ..."
     Budík pípal, jako kdyby hořelo. Kirk ztěžka natáhl ruku a zarazil ten odporný zvuk.
     Opět se položil do postele. Rozespale mžoural do stropu. Dovolená... to kouzelné slovo dovolená, proč jen si nastavil ten prokletý budík? Enterprise A měla jít za několik týdnů na další celkovou prohlídku do doků Utopia Planitia a do té doby si její posádka mohla užívat dovolenou na Zemi.
     Podíval se na kalendář. Hvězdné datum 9187.8. Kysele se usmál. Po tolika letech už ani nevnímal klasický pozemský kalendář a musel používat hvězdné datum i na Zemi. Co je teď vlastně za měsíc?
     Pomalu vstal z postele a rozhlédl se po svém pokoji. Zabolela ho hlava. Přesto se narovnal a dopotácel se do kuchyňky, aby si nalil vodu a dal vařit kávu.
     Po cestě minul celou baterii načatých lahví s alkoholem - a náhle si bolestivě uvědomil, co asi stálo za jeho snem. Přesněji: Kdo.
     Carol Marcusová. Snažil se ji kontaktovat od toho okamžiku, co Enterprise A zakotvila na oběžné dráze Země.
     "Doktorka Marcusová není právě přítomna. Po zaznění tónu zanechte vzkaz." To byla stereotypní odpověď jejího záznamníku. Po mnoha hodinách se mu konečně podařilo zjistit příčinu, proč se s ní nemůže spojit - Carol musela narychlo odcestovat kvůli své práci. Měla se vrátit až příští měsíc. "Nu co, je dospělá a může si dělat, co chce" pomyslel si zasmušile. "A ty koneckonců také…" I proto se ostatně včera večer rozhodl, že z nedostatku lepší zábavy provede malou ochutnávku ze svého baru.
     Zkontroloval stav tekutin v lahvích. Bylo to dobré, zase tolik toho nevypil, takže opravdu hlavně ochutnával. Při vzpomínce na jednu láhev se v duchu musel zašklebit. No, přišlo mu to hned divné, že by jeho bytná měla romulanské pivo mezi čistícími prostředky. A taky že to romulanské pivo nebylo. Šlo o nějaké čistidlo na okna - i když barva, chuť a intoxikační účinky byly dost podobné. Přišlo mu docela ironické, že kvůli téměř identickému utrejchu jsou lidé ochotni riskovat pokutu nebo vězení za pašování - a přitom se skoro stejná věc vyrábí přímo na Zemi.
     Podle svého zvyku se umyl, oblékl a nasnídal - a pak zjistil, že vlastně neví co teď.
     Bezcílně procházel ve svém počítači databázi kulturních a sportovních akcí, které by ho snad mohly zaujmout... počkat, co je tohle za bláznivinu? Suborbitální parašutismus... dneska si už lidi vymyslí cokoliv, aby do sebe dostali trochu adrenalinu... měli by radši zkusit službu v Hvězdné flotile... ovšem je jasné, že takhle se mohou zabít rychleji.
     Kirkův komunikátor zapípal. Nechal si zprávu přepojit na obrazovku počítače.
     Na obrazovce se rozsvítilo logo velitelství Hvězdné flotily. Po chvilce váhání hovor přijal. Na obrazovce se objevila tvář mladé sekretářky admirála Morrowa.
     "Dobře že jste doma, kapitáne. Admirál by s vámi chtěl odpoledne mluvit. Hlaste se u něj ve 14.00 na velitelství Hvězdné flotily. Cestu, doufám, znáte."
     Věty z ní létaly jak z kulometu. Kirk se zmohl jen na souhlasné přikývnutí - a obrazovka pohasla.
     Podíval se na hodiny. Blížila se jedenáctá. Napadlo, že o dnešní program má vlastně už postaráno.

     Země, San Francisco, velitelství Hvězdné Flotily

     Zatímco šel chodbou a přemýšlel, proč byl tak náhle zavolán, málem vrazil doktora McCoye.
     "Co ty tady, Kostro?" vyjekl překvapeně.
     McCoy se jen ušklíbl. "Admirál Morrow pro mne nechal poslat! Prý nějaké důležité jednání! Myslel jsem napřed, že si někde uhnal nějaký prekérní zdravotní problém, ale když tě tady vidím, tak začínám mít obavu, že půjde o něco většího."
     "Taky mám ten pocit" souhlasil překvapený Kirk. "Myslel jsem napřed, že mi chce zase vynadat za krádež Enterprise. Dělává to dost často."

     Pobočník je uvedl do malé zasedací místnosti vedle pracovny admirála. V místnosti už byla Uhura, Chekov a několik dalších nižších důstojníků a členů posádky.
     "Co se to tady děje?" zeptal spíš sám sebe Kirk.
     "Ja něznáju, kapitáne" odpověděl mu Chekov. "Mne prostě vytáhli z dovolené."
     "Mne také" prohlásila Uhura. "Dokonce pro mne nechali poslat aerotaxi přes půlku světa, chápete to, kapitáne?"
     Kirk jen pokrčil rameny v gestu, které mělo znamenat, že velení pro něj představuje největší záhadu ve známém vesmíru a rozhlédl se kolem sebe. "Kde je vlastně Spock? A kde Scotty? Slyšel o nich někdo něco? Sulu přebírá Excelsior, to je mi jasné, ale ti dva jsou kde?"
     Nikdo nic nevěděl.

     USS Enterprise, Sluneční soustava, mezi drahami Země a Marsu

     Kirk opět seděl v kapitánském křesle na můstku Enterprise A. Na hlavní obrazovce se rychle zvětšoval kotouč planety Mars. Už bylo zcela zřetelně vidět pásy zeleně a vodní plochy podél rovníku.
     Posledních 24 hodin Kirkovi stále připadalo jako nějaký sen, přesně jako byl ten, který měl včera. Jakže to říkal David? "Brzy se něco dít začne." Kirk si uvědomoval čím dál více, že ať už za jeho snem bylo cokoliv, rozhodně byl ten sen prorocký. Na chvíli se v myšlenkách vrátil zpátky ke včerejšku...

     Admirál Morrow vešel do zasedací místnosti přesně ve 14:00. Vypadal úplně stejně jako kdykoliv předtím, snad jen vlasy měl zas o něco málo šedivější. Formálně všechny pozdravil a hned spustil:
     "Ani se tu nějak moc neusazujte, bude to rychlé. V loděnicích Utopia Planitia se neočekávaně uvolnilo místo. Proto se Enterprise bude hlásit v tamním doku do 48 hodin. Dovolená se vám neruší, jen se posouvá. Na Marsu si ji můžete vybrat stejně dobře jako na Zemi - koneckonců, když budete chtít, tak se můžete vrátit nejbližší pravidelnou linkou."
     Než se stačil kdokoliv zeptat na cokoliv, obrátil se a byl pryč. Ve dveřích ještě prohodil: "Doufám, že alespoň tenhle můj rozkaz splníš, Jime."

     Kirk po návratu domů zjistil, že má v počítači nahrané všechny potřebné údaje a dokumenty k letu na Mars.
     Sbalil si své věci a šel zpátky na velitelství. Odtamtud se nechal transportovat na orbitální stanici. Na chvíli zalitoval, že Enterprise je ukotvena uvnitř Vesmírného doku. Tak rád by se k ní nechal dovézt v malém člunu, stejně jako před mnoha lety.
     Enterprise A na něj trpělivě čekala i s posádkou přesně tam, kde kdysi kotvila jeho původní Enterprise. I předtím, než ji musel ukrást, aby zachránil své přátele...
     Ale dnes se Enterprise nechystal ukrást. Dnes s ní měl jen přeletět na Mars.
     Ani se nemusel dívat do hloubi doku, aby uviděl Excelsior, jak se také chystá na svou misi. Pomyslel si, že Sulu a Randová musí mít se svou novou lodí spoustu práce. A mimoděk si vzpomněl, jak on sám kdysi přebíral svou někdejší Enterprise.
     Enterprise si vyměnila s Excelsior formální pozdrav a pak požádala o povolení k odletu. Po chvíli dohadování se s řízením letového provozu bylo povolení uděleno.
     A tak nyní Enterprise směřovala impulsní rychlostí k Marsu a Kirk si v duchu říkal, jestli se jeho sen týkal jen této záležitosti, nebo je-li tato záležitost jen začátkem věcí příštích.

     Mars, oblast Utopia Planitia

     Člun Galileo se řítil vysokou rychlostí průzračnou atmosférou Marsu. Krátce po té, co Enterprise zakotvila v doku, dostali Kirk, McCoy, Chekov a Uhura pozvání k cestě na povrch. No, pozvání... spíš to byl kulantně zabalený rozkaz. Chekov pilotoval a Kirk si vychutnával let nad povrchem.
     McCoy se naklonil ke Kirkovi a potichu se zeptal: "Jime, opravdu nevíš, co se děje?"
     Kirk jen mlčky zavrtěl hlavou. A po chvíli dodal: "Sám bych si přál vědět, o co jde. A také mne mate, že nevíme, kde jsou Spock a Scotty."
     McCoy jen pokýval hlavou na znamení souhlasu.

     Člun měkce přistál. Při otevírání dveří člunu se neozvalo žádné lupnutí přetlaku a Kirk si uvědomil, že Chekov musel už cestou vyrovnávat rozdíl tlaku vzduchu mezi vnitřkem lodi a povrchem Marsu.
     Jako první vystoupila Uhura. Nadechla se a s přehnaným patosem v hlase prohlásila: "Je to malý nádech pro ženu..."
     "...a velký výdech úlevy pro celé lidstvo" doplnil s úsměvem McCoy, který vystoupil hned za ní. "Je to tak, terraforming Marsu byl jednou z největších událostí v moderních dějinách lidstva..." Větu nedokončil a vzápětí se zimomřivě pokusil zachumlat do uniformy a uchovat si co nejvíce tepla. "Teda, dejchat by se tady dalo. Ale s tou teplotou měli taky něco udělat!" Rozhlédl se po přistávací rampě. "Očekával bych tu nějaký uvítací výbor. Napůl jsem dokonce myslel, že tu na nás bude čekat Spock, takovéhle tajnůstkářství by mu bylo podobné."
     Kirk se už také vysoukal ze člunu. Bylo nevlídné studené počasí, jako skoro vždy na Marsu. Zalitoval, že si nevzal teplou bundu (ale kdo by si na to na klimatizované lodi vzpomněl?). Obloha byla v nadhlavníku téměř temně modrá a táhly se po ní jen tenké cirry. Vzdálené Slunce spíš jen osvětlovalo, než aby hřálo.
     "Támhle do hlavní budovy." Zkřehle ukázal rukou na červeným prachem pokrytou nízkou budovu, několik set metrů vzdálenou. "Pojďte. Vsadím se, že nečekali, že dolů poletíme."
     "Tady je to skoro jako u nás na Sibiři", poznamenal Chekov, když vystupoval ze člunu.
     "Skoro? Vždyť tady to je hotová sibérie, Chekove!" zareagoval McCoy lehce podrážděně.
     "Na Sibiři je největší zima ve Sluneční soustavě!" zatvrzele trval na svém Chekov.
     Doktor usoudil, že nemá význam se dál přít s Chekovem, kde je větší zima. Místo toho se obrátil ke Kirkovi. "Jime, už vím proč tu na nás nečekají. Žádný rozumný člověk by totiž v téhle zimě dobrovolně ven nešel!"

     Zmatení úředníci loděnice chvíli nevěděli, co si s nimi mají počít a nakonec je nasměrovali do malého zasedacího sálu v suterénu správní budovy.
     "Už zase zasedací místnost" zabručel McCoy. "To se mi nelíbí. Vůbec se mi to nelíbí. Ještě míň než zdejší teplota na povrchu."
     V místnosti už čekalo několik osob.
     "Spocku! Scotty! Co vy dva tady? A kdo je to tady s vámi?"
     Neznámý muž v uniformě kapitána Hvězdné Flotily jim pokynul na uvítanou a oslovil je: "Prosím, posaďte se, abychom už mohli začít."
     Kirk, zatímco si pomalu sedal, si neznámého důkladně prohlížel. Neznal ho, ani od vidění, takže bylo téměř jisté, že dotyčný nevelí na žádné hvězdné lodi. Jeho uniforma měla zvláštní barvu oddělení - sytě modrou. Modrá barva obecně značila "zvláštní služby", takže šlo nejspíš o příslušníka vojenské rozvědky nebo kontrarozvědky. I jeho vizáž odpovídala - nakrátko ostříhané vlasy, neurčitý věk někde mezi třiceti a padesáti, vysoká atletická postava a ledově chladný výraz v očích.
     "Vítám vás v Utopia Planitia. Nejprve bych se chtěl představit. Jmenuji se Frank Yerdon a jak už jste si asi domysleli, pracuji pro rozvědku Hvězdné flotily."
     Doktor McCoy si pohrdlivě pomyslel "Kdo ví, jestli se tak doopravdy jmenuje..." a podle výrazu ostatních v místnosti evidentně nebyl jediný, kdo si myslel totéž.
     "Teď si určitě říkáte, proč jsem vás sem nechal pozvat a proč tak narychlo." Pokynul rukou a za ním se rozsvítila obrazovka. "Před několika týdny zaměřila naše monitorovací stanice poblíž romulanské Neutrální zóny tuto loď." Na obrazovce se objevil záběr na romulanský těžký křižník. "Jde o vrak romulanské lodi ChR 387 Kaleh. Máme důvod se domnívat, že tato loď převážela dokumenty se stupněm utajení tak vysokým, že nemohly být svěřeny subprostorovému rádiu a ani některé jiné lodi. Domníváme se, že tyto dokumenty jsou stále v záložní paměti hlavního počítače Kaleh. A teď už se dostávám k tomu, proč jste tady. Vzhledem k vašim předchozím zkušenostem s akcemi a loďmi tohoto typu chceme, abyste se vypravili ke Kaleh a ta data pro nás získali."

     Kirk měl chvíli pocit, že se ocitl ve zlém snu.
     "Enterprise přece nemůže jen tak vstoupit do Neutrální zóny, to by znamenalo porušení smlouvy a dost možná dokonce i válku! Sice máme jakési maskovací zařízení, ale to funguje jen při letu na impuls! Při letu na warp nejsme schopni loď účinně zamaskovat. Tohle není, jako když se na území Federace kdysi dostala romulanská loď, kterou jsme si mohli v klidu prohlédnout!" Kirk věděl, že tím sice osudný úkol neodvrátí, ale mohl by snad získat nějaký bonus.
     Yerdon se nicméně připravil důkladně.
     "Máte úplnou pravdu, kapitáne. Proto tam také nepoletí Enterprise. Poletíte na Bounty."
     "Bounty?" vykřikl McCoy. "Vždyť ta rezaví na dně sanfranciského zálivu, kousek od mostu Golden Gate!"
     Zcela nečekaně se do hovoru vložil Spock. "Nikoliv, doktore. Bounty byla již před časem vylovena a prošla kompletní rekonstrukcí, mimochodem dílem za přispění zde přítomného pana Scotta. Právě nyní se nachází na Marsu."
     "Celý vesmír si ovšem myslí, že je stále tam, kde se potopila" dodal s úsměvem Yerdon. "A to nám dává obrovskou výhodu. Máme loď vybavenou nejmodernějším maskovacím zařízením, máme posádku, která má bohaté zkušenosti s jejím provozem a konečně, někteří členové té samé posádky mají neocenitelné zkušenosti i s lodním typem, na jehož palubu bychom se chtěli dostat." Omluvně se na Kirka usmál. "Proto jsme vás potřebovali dostat na Mars tak narychlo. Je vám jistě jasné, že ta loď se sama o sobě setrvačností stále pohybuje. Momentálně se ještě stále nachází v blízkosti naší hranice v Neutrální zóně - ale za několik měsíců vrak opustí Neutrální zónu a vrátí se zpátky na romulanské území." Ukázal na Scotta. "Prosím, komandére Scotte, řekněte nám ještě pár slov k onomu vraku."
     Scotty pomalu vstal ze svého místa. Ukázal na loď na obrazovce.
     "Takhle ta loď vypadá relativně normálně. Ale sonda získala i záběry ze shora a zespoda a to už nevypadá tak dobře." Přepnul obrázek. "Vidíte, že tý lodi chybí levoboční gondola. Můžem' se jen domejšlet, co se vlastně stalo, ale myslíme si, že příčinu známe." Opět přepnul záběr. Nejprve zespoda a pak z druhého boku.
     "Lodi třídy Klolode měly původně ouplně hladkej trup, to aby mohly dosahovat co nejvyšší rychlosti při letu na warp. Ale v sedumdesátejch letech se Klingonum podařilo zdokonalit svuj lodní pohon natolik, že už nemuseli dělat lodě s hladkým trupem. Ostatně, tak vznikla třída K't'inga, opatřená mnohem silnějšími motory a také reaktivnim pancířem. My jsme tehdy reagovali kromě jiného třídou Enterprise a později třídou Constitution refit, takže naše síly zůstaly vyrovnaný. Ale romulani najednou zjistili, že jejich nejlepší lodě jsou přes noc zastaralý. Tak je nechali v osmdesátejch letech opatřit reaktivnim pancířem a silnější výzbrojí, aby aspoň takhle dorovnali náskok ostatních velmocí. Ale motory těch lodí zůstaly pořád stejný." Rozhlédl se po místnosti. "Zkrátka, domněnka je taková, že romulani tu loď hnali moc rychle a že přidaný pancíř narušil warpovou dynamiku trupu a proto došlo k přetížení jednoho motoru a k následný havárii."
     Yerdon si opět vzal slovo. "Víme jaký stupeň bezpečnostního prověření měla Kaleh a její posádka. Ten nejvyšší. To znamená, že její posádka měla prověření na úrovni členů Tal Shiar a v počítači Kaleh mohl být převážen i šifrovací klíč k datům, zašifrovaný sice osobními kódy velících důstojníků, nicméně přece jenom klíč. Podařilo se nám také zjistit, že motory Kaleh byly notoricky poruchové od samotného počátku, a to ještě v době, kdy sloužila v Klingonských obranných silách - proto ji ostatně kdysi klingoni romulanům prodali. Když si spojíte tato fakta, vyjde vám, že Kaleh musela převážet něco velmi významného, něco, co nesneslo odklad. Nemohla to být osoba. Pro přepravu osob stačí podle romulanských předpisů i loď s nižším stupněm prověření. Takže to musely být nějaké informace. Nějaké velmi důležité informace."
     Kirk se přihlásil o slovo.
     "Jestli tomu dobře rozumím, podle vás mám letět se svou posádkou na palubě Bounty do Neutrální zóny?"
     "Přesně tak, kapitáne."
     "A v případě, že něco nevyjde... ?"
     "Popřeme jakoukoliv zodpovědnost." Yerdon se cynicky zasmál. "Jste notoricky pověstný tím, že porušíte jakýkoli předpis, kdykoliv se vám to hodí. Takže nám to dokonce každý uvěří, že jste nám ukradl loď z doku a už zase se vydal na výpravu na vlastní pěst. Ovšem, oficiálně budete po dobu letu ke Kaleh zlézat skály někde na Marsu. Jak jsem pochopil, máte v tom jisté zkušenosti - a proto také nebude nikomu divné, když s vámi po jistou dobu nebude možno navázat spojení. I terraformovaný Mars je dost velký" dodal mnohoznačně.
     "Sulu věděl, kdy má vzít samostatný velení, to teda fakt že jó" zažbrblal polohlasně McCoy. "Měl jsem vzít tu jeho nabídku, když mi ji udělal... ale né, to jsem musel zůstat se svou posádkou" lamentoval dál.
     "Prosím, doktore, nedramatizujte zbytečně celou situaci" odpověděl mu Spock. "Romulané dosud nevědí, kde se Kaleh nachází. Půjde o zcela rutinní extrakci dat z počítače."
     "Jo, rutinní? Tak proč to teda neudělaj nějaký kadeti, když je to podle vás taková rutina, Spocku?"
     "Pro nás to bude rutina, doktore. Pro ně by nebyla."
     Kirk cítil, že by měl zasáhnout.
     "Pánové, prosím, neřešíme tady otázku kdo to udělá, ani jak obtížné to bude. Osobně považuji tento úkol za zvládnutelný, ale..." podíval se na Yerdona, který se tvářil jako profesionální hráč pokeru "...ale způsob, jakým nám byl přidělen, se mi popravdě řečeno vůbec nelíbí."
     Yerdonův výraz zůstal neutrální. "Chápu vás, kapitáne. Ale to je vše, co vám k tomu mohu říci."
     "No bezva, už zase jsme se přihlásili na sebevražednou misi" nedal se odbýt McCoy. "Já mám už jen pár let do důchodu, a zatraceně, rád bych se ho dožil! A kromě toho, kdo vám všem nakukal, že budeme schopný ten romulanskej počítač zvládnout?"
     "Dobrá poznámka, doktore McCoyi" vstoupil mu do řeči Yerdon nečekaně souhlasně. "Skutečně, máte pravdu. Zde je situace ještě zkomplikována tím, že většina vybavení na palubě Kaleh je klingonského původu. Proto s vámi poletí jistí, řekněme, speciální cestující. Z důvodu utajení vyzvednete své cestující na předem určeném místě mimo Sluneční soustavu."
     Yerdon se na všechny upřeně zadíval. "Bounty je vybavena vším, co budete pro přetažení paměti počítače z Kaleh potřebovat. Instalovali jsme dostatečnou paměťovou kapacitu, která by měla stačit na několik počítačů toho typu, jaký má Kaleh. Budete na palubě mít k dispozici jeden z nejsilnějších dekryptovacích procesorů, jaký byl kdy na hvězdné lodi instalován. A také budete mít k dispozici záložní generátor, pro případ, že by se ukázalo, že rozvody na Kaleh jsou neopravitelné." Nezřetelně se usmál. "Teď budete asi chtít vidět Bounty."
     Kirk se náhle přistihl při myšlence, že s ním vlastně souhlasí - opravdu zatoužil Bounty zase uvidět.

     Bounty stála v podzemním hangáru a vypadala jako nová, až to Kirka překvapilo. Yerdon zavolal cosi nezřetelného do svého komunikátoru. Vstupní dveře Bounty se otevřely a z lodi vystoupil - profesor Limetree. Za těch více než deset let, co Kirk profesora viděl naposled, se profesor změnil jen málo. Stále byl rozčepýřený, dlouhé bílé vlasy mu vlály a v očích měl ještě šílenější výraz než kdysi. Když spatřil Kirka, viditelně se rozčílil ještě více, než už rozčilen byl.
     "Vy?!? Co vy tady děláte?!?"
     Kirk mávnul rukou směrem k profesorovi a zmateně se podíval na Scotta. "Pane Scotte, to jste...?"
     Scott se zatvářil nešťastně. "Chtěli sme vám to říct, kapitáne, na mou duši, že chtěli. Ale nějak nám proto nevyšla příležitost. Profesor Limetree vedl náš tým, který rekonstruoval Bounty do letuschopného stavu."
     Profesor se obrátil na Yerdona: "Pane Yerdone, slíbil jste mi, že s Bounty poletí kvalifikovaná posádka. Netušil jsem, že přivedete zrovna tohoto ... člověka." Rozčilením se mu třásl hlas.
     Kirk se pokusil o smířlivé gesto.
     "Profesore, doufám, že jste s rekonstrukcí Bounty neměl příliš práce..."
     Vzápětí si uvědomil, že měl raději mlčet. Profesor přešel ještě o oktávu výš.
     "Jestli jsem prý neměl s rekonstrukcí moc práce? Něco vám povím, Kirku. Nejprve jste do ní napálil dvě torpéda, pak jste s ní bez štítů proletěl oblakem při výbuchu planety Genesis, provedl jste dva time warpy, z toho jeden jste zahájil ještě v atmosféře Země, nakonec jste tu loď utopil a VY se ještě máte odvahu ptát, jestli jsem s rekonstrukcí Bounty neměl příliš práce?!?"
     Kirk s potěšením zaznamenal, že profesorův hysterický výlev vyvedl z konceptu i Yerdona. Ten se marně snažil profesora uklidnit.
     "Profesore, kapitán Kirk je přese všechno, co vám snad kdy udělal, jedním z nejlepších důstojníků flotily..." nestačil ani domluvit.
     "Víte co mi udělal?" zaječel opět profesor. "Víte co udělal? Zničil můj vynález!"
     "Ale to sem snad..."
     "Zneužil prototypy mých torpéd nové generace! Víte, co to dalo práce je zkonstruovat? A on je vystřílel někde pánubohu do oken!"
     "To by stačilo, profesore." Yerdonovy rysy náhle ztvrdly. Profesor si změny v jeho výrazu všiml a okamžitě přestal šílet - patřil k tomu typu lidí, kteří se předvádějí, jen dokud mají jistotu, že z publika něco mohou získat. Jakmile však narazí na odpor, tak se velmi rychle stáhnou.
     "Předáte Bounty panu Scottovi a přestanete do této záležitosti zatahovat vaše domnělé osobní křivdy." Yerdon si evidentně vzpomněl na případ s torpédy "nové generace", ke kterému před mnoha lety došlo a nehodlal si ho nechat přerůst přes hlavu.

     Kirk vstoupil na můstek Bounty jako první.
     Rozhlédl se, posadil se do kapitánského křesla a prohlásil zasněně:
     "Asymetricky uspořádaný můstek lodí třídy Bird of Prey ... to je něco, na co jsem si nikdy nezvykl."
     Doktor McCoy, který vstoupil na můstek Bounty jako druhý, okamžitě zareagoval: "No, jestli ti vadí jenom to, že má tenhle pekáč asymetrickej můstek, tak to seš opravdu štastnej člověk, Jime. Mně osobně tohlecto vadí ze všeho nejmíň. Daleko víc mi vadí, že už zase lítáme v něčem, co může být potenciálně pěkně nebezpečný. Zatraceně, já jsem doktor a ne rozvědčík!"
     Dveře na můstek s rachotem zapadly. McCoy sebou leknutím škubnul: "K čertu, to těm dveřím nemohli dát při rekonstrukci trochu měkčí chod?"
     V zápětí se dveře s rachotem opět otevřely. Za nimi stál Scotty a udiveně se díval na doktora. "No, trošku to rachtá a bouchá, ale to se časem ochodí..." Doktor byl zřejmě slyšet i přes dveře.
     "Jestli byla rekonstrukce Bounty provedena stejně kvalitně, jako těhle dveří, tak se máme cestou na co těšit" zabručel polohlasně McCoy.
     "Ano, na profesora Limetree je spoleh, že Scotty?" řekl Kirk s pro něj nezvyklou dávkou jízlivosti v hlase. "Koneckonců byl to kdysi on, kdo přišel na tu geniální myšlenku propojit phasery a warp pohon..."
     McCoy pokýval hlavou. "Už chápu, proč se máte s profesorem tak rádi, Jime."

     Bounty odstartovala z povrchu Marsu o 32 hodin později. Jakmile měl Yerdon jistotu, že Bounty je opravdu na cestě, odeslal šifrovaný radiogram na velitelství Hvězdné Flotily. Byl velmi stručný. "Yerdon pro Sekci 31. Operace Dýka zahájena podle plánu."
     Bounty, hluboký vesmír, cca. 5 světelných let od Země

     Zamaskovaná Bounty driftovala uprostřed nicoty. Spock seděl na stanovišti vědeckého důstojníka. Chekov zaujal místo pilota, Uhura spojaře a McCoy seděl před vypnutým pultem zbraňového operátora. Scotty byl ve strojovně. Kirk se nervózně vrtěl ve velitelském křesle.
     "Kapitáne, neměli jsme se už setkat s tou lodí, která k nám má dovézt ty další cestující?" zeptal se Chekov.
     "S člunem, pane Chekove" opravil ho Kirk lehce netrpělivě. "Ale je to tak - už tu měli dávno být. Nevím, co je zdrželo" dodal Kirk po chvíli. "A nejhorší je, že je ani nemůžeme zavolat rádiem... Uhuro, máme něco?"
     "Nic, kapitáne. Zachycuji pouze vzdálenou komunikaci, ale v našem bezprostředním okolí nic není" odpověděla ze svého místa Uhura.
     "No Spocku, doufám, že jste spokojený" ozval se McCoy nerudně. "Dostal jste nás do pěkné bryndy."
     "Jako vždy máte tendenci přehánět, doktore" odpověděl mu Spock klidně. "Především, naši situaci lze jen stěží popsat jako bryndu, když už kvůli ničemu jinému, tak proto, že nacházíme v suchu." Spock nečekal na doktorovu reakci a hned pokračoval. "A kdybyste se obtěžoval aktivovat tu zbraňovou konzoli, před kterou sedíte, zjistil byste, že se k nám poměrně vysokou rychlostí blíží malý člun. Klingonské lodě mají dálkové senzory vyvedené u zbraňového důstojníka a ne u vědeckého, jako lodě naše. Při rekonstrukci Bounty jsme sice tento nedostatek částečně napravili, ale přesto je zbraňová konzole pro použití dálkových senzorů vybavena lépe než vědecká. Člun vstupuje do vizuálního dosahu - teď!"
     "Hoďte to na hlavní obrazovku, Spocku" zavelel Kirk, ale dříve než větu stačil dokončit, Spock už obrazovku aktivoval.
     Objevil se starý mezihvězdný člun s kulatými gondolami pohonu.
     "Kapitáne, volají nás!" Uhura působila rozrušeně. "Myslím, že to je..."
     "Vypněte maskování a pusťte to skrz!"
     Na obrazovce se objevila povědomá tvář.
     "...poručík Saavik!" dokončila větu Uhura.
     "Saavik! Netušil jsem, že uvidím právě vás!" překvapeně řekl Kirk.
     "Vezu vám vaše cestující, kapitáne. A sama se k vám pro tuto misi přidám."
     "Kolik osob celkem?"
     "Tři, kapitáne."
     Kirk aktivoval interkom. "Scotty, je transportér připraven?"
     "Na váš rozkaz, kapitáne."
     "V tom případě, pane Scotte, tři k přenosu."
     "Aye, sir!"
     Obrazovka zhasla a chvíli se nedělo nic. Pak se ozval Scotty z interkomu.
     "Kapitáne, myslím, že byste se měl na ty naše cestující přijít podívat. A pan Spock raději také."

     Veden silou zvyku se Kirk nejprve rozběhl k záložnímu transportéru, takže mezi žádostí pana Scotta a Kirkovým příchodem do transportní místnosti uběhlo několik dlouhých desítek vteřin. Na ploše transportéru stály tři postavy.
     "Poručík Saavik žádá o povolení vstoupit na palubu, pane!"
     "Povolení..." Kirk na okamžik zaváhal s odpovědí. Za Saavik stál klingon Maltz a někdejší romulanská velitelka. "... uděleno."
     Kirk si včas uvědomil, že stejně nemá na výběr.
     "Děkuji, kapitáne. Přivezla jsem vám vaše cestující. Myslím, že oba znáte."
     Kirk němě přikývl. Podíval se na romulanskou velitelku.
     "Nikdy jsem se nedozvěděl vaše jméno, velitelko...?"
     "A ani se ho nedozvíte, kapitáne Kirku" odpověděla chladně.
     "Nakonec jí pozemská rozvědka začala říkat Irena, podle zkomoleniny romulanského slova pro kapitána" doplnila Saavik.
     "Dobrá tedy ... vítejte na palubě, Ireno" rozmrzele odpověděl Kirk. Obrátil se ke klingonovi. "A co vy, Maltzi? Stále se na mne zlobíte, že jsem vás tehdy nezabil? Nebo vás to už přešlo?"
     Maltz zabručel něco nezřetelného.
     "Promiňte, nerozuměl jsem vám...?"
     "Kapitáne Kirku, nechal jste mne žít. Na straně jedné jsem vám vděčen a na straně druhé vás proklínám každým dnem, co žiji, protože jste mi odepřel hrdinskou smrt. Ale už jsem se s tím naučil žít" prohlásil Maltz upjatě. "Stovokor však může počkat a toto je příliš velký vesmír, než aby se v něm nenašla příležitost pro hrdinskou smrt - nebo pro hrdinský život" dodal po chvíli s náznakem uvolnění v hlase.
     Kirk se podíval zpátky na romulanku a pokračoval: "Popravdě řečeno, tak trochu jsem čekal, že tím cestujícím budete vy, Ireno, ale vás jsem tady opravdu nečekal, Maltzi. Proč do toho zatáhli i vás?"
     Místo Maltze odpověděl Spock.
     "Ten důvod je ryze technického charakteru. Kaleh je původně klingonská loď - a stejně tak její počítače. Dá se očekávat, že až je oživíme, budou na nás mluvit ve své rodné klingonštině."
     "Váš důstojník Spock má pravdu, kapitáne. Palubní počítač na mé lodi na nás dost často spustil klingonsky a museli jsme kvůli němu mít na palubě několik odborníků na počítačovou klingonštinu - a to se obvykle nic zvláštního nedělo" poznamenala romulanka. "Stran Kaleh vám mohu poradit se spoustou věcí, ale ne s jejím palubním počítačem."
     Saavik sestoupila z transportní plošiny.
     "Pokud by vám to nevadilo, kapitáne, potřebuji něco zařídit na můstku."
     "Dobře. Spocku, Scotty, ubytujte naše... cestující. Budu na můstku." "A budu mít stále u sebe kapesní phaser", pomyslel si. "Jistota je jistota."

     Saavik vstoupila na můstek.
     "Uhuro, mohu si na okamžik půjčit komunikační konzoli?"
     "Jistě..." zmateně odpověděla Uhura. "Ale proč...?"
     "Hned pochopíte." Saavik otevřela frekvenci na člun kterým přiletěla a zadala nějaký kód do jeho počítače. Člun vybuchl.
     "Co to má znamenat, Saavik?" zeptal se Kirk, který právě dorazil a stačil ještě zahlédnout výbuch člunu.
     "Oficiálně jsem převážela vězně starým člunem, kterému selhaly motory. Pro celý vesmír jsme já i moji cestující až na další mrtví."

     Bounty, romulanská Neutrální zóna, poblíž vraku ChR 387 Kaleh

     Vrak Kaleh se vznášel před přídí Bounty.
     Posádka i cestující sledovali vrak na hlavní obrazovce na můstku.
     McCoy naprázdno polkl a zeptal se:
     "Kolik členů posádky tam bylo?"
     "Standardní stav klingonských lodí je zhruba 450 členů posádky. Je dobré vědět, že tolik romulanů zemřelo!" cynicky poznamenal Maltz.
     "Bylo jich tam trochu méně. Zhruba 350 ... důstojníků i mužstva dohromady ... romulanské lodě mají málokdy plný stav" doplnila Saavik potichu.
     "Všechny záchranné moduly jsou na svých místech" poznamenal Spock. "Dá se očekávat, že posádka je ještě na lodi."
     "Loď duchů..." hlesl McCoy tiše.
     Kirk cítil, že by měl pronést něco povzbuzujícího, ale nic vhodného ho nenapadlo. Tak řekl alespoň: "Máme za sebou polovinu naší cesty. Dejme se do práce, abychom zvládli i tu druhou půlku. Pane Spocku, hlášení o stavu Kaleh?"
     "Kaleh je kompletně bez vzduchu a bez energie, kapitáne. To jsme ostatně očekávali."
     "Máte pravdu, Spocku. Sestavte výsadkovou skupinu, která prozkoumá hlavní počítač Kaleh a přehraje z něj data." Kirk přenesl pohled na McCoye.
     "Kostro?"
     "Ano, Jime?"
     "Rád bych, abys ještě dřív než začne Spock dolovat data, šel na palubu Kaleh a provedl ohledání pozůstatků posádky. Poručík Saavik ti pomůže. Nerad bych k nám na palubu zatáhl nějakou infekci. Sice podobnou komplikaci nepředpokládám, ale jeden nikdy neví."
     "No jasně, Jime... " bez velkého nadšení odpověděl McCoy.
     "Scotty?"
     "Kapitáne?"
     "Rád bych, abyste prozkoumal motory Kaleh a zjistil, co se s nimi vlastně stalo. Mohlo by se nám to někdy hodit."
     "Jistě, kapitáne. S vaším dovolením bych si na to ještě vzal pana Chekova."
     "Uhuro, monitorujte všechny frekvence 24 hodin denně. Nějaká návštěva sice není příliš pravděpodobná, ale pokud by k ní mělo dojít, chci být varován předem." Odmlčel se na okamžik - a pak dodal: "A ještě něco. Bounty bude celou dobu zamaskovaná. Nechci riskovat nějaký náhodný kontakt."

     ChR 721 Aehallh, poblíž romulanské Neutrální zóny

     Viceadmirál Vorbat netrpělivě přecházel v pracovně své vlajkové lodi. Jeho operační svaz obdržel od velení před třemi dny rozkazy, které hovořily o tom, že se podařilo nalézt Kaleh. Rozkazy se nezmiňovaly jakým způsobem byla poloha Kaleh zjištěna a jako zdroj zprávy byla uvedena tajná služba Tal Shiar - a Vorbat rozhodně neměl v úmyslu po původu oné zprávy pátrat. Své hodnosti dosáhl tak, že se na určité věci neptal - a prostě plnil rozkazy.
     Důležité bylo, že se Kaleh podařilo vůbec najít. Vorbat cítil jisté ulehčení. Byl to on, kdo spolu se svým nadřízeným, admirálem Horikem, byl do značné míry zodpovědný za to, co se na Kaleh stalo. A byl to Vorbat, kdo naléhal na porušení bezpečnostních předpisů. Horik sice naznačil v tomto směru jisté přání, ale byl to Vorbat, kdo osudný rozkaz pro kapitána Kaleh podepsal.
     Ozvalo diskrétní cinknutí dveřního zvonku.
     "Dále!"
     Kapitán Lesev, velitel Aehallh, vstoupil do pracovny svého velitele.
     "Ano, Leseve?"
     "Pane, naše dálková sonda úspěšně lokalizovala vrak Kaleh. Zdá se, že s ním nikdo nic nedělal."
     "Děkuji, Leseve. Přesto - nebo snad právě proto, signalizujte 5. křižníkové divizi, aby se od nás oddělila a aby zaujala pozici mezi Kaleh a hranicemi Federace. 6. křižníková divize zůstane s Aehallh a bude nás v případě potřeby krýt. Jsou v oblasti ještě nějaké naše lodě?"
     "Luctas a Flethish, pane!"
     "To je stejná třída, jako byla Kaleh, nemýlím-li se?"
     "Přesně tak, pane."
     "Kontaktujte je. Ať podle možností podpoří 5. křižníkovou divizi při střežení hranice."

     Vrak ChR 387 Kaleh, romulanská Neutrální zóna

     Kapitánův deník, Hvězdné datum 9205.1

     Práce na Kaleh probíhají podle plánu.
     Doktor McCoy provedl improvizovanou pitvu několika mrtvých z Kaleh a u všech konstatoval, že zemřeli buď z nedostatku vzduchu, nebo že zmrzli a že tedy nehrozí žádné nebezpečí infekce.
     Velkou komplikaci pro nás ovšem představuje fakt, že podpora života na Kaleh je totálně zničená, takže je nutno pracovat ve skafandrech.
     Ukázalo se sice, že data v záložní paměti počítače jsou zašifrovaná, ale i s touto eventualitou plán pozemské rozvědky počítal. Pan Spock nechal do paměťových bank Bounty přenést kompletní obsah záložní paměti počítače Kaleh.
     Obsah hlavní paměti je však nenávratně ztracen a s ním i dešifrovací klíč k datům: klingoni neměli v době, kdy počítače pro třídu Klolode konstruovali, k dispozici dostatečně rychlé paměti typu "EPROM" a místo nich použili pro ně dostupnější paměti typu "RAM" - tím se také vysvětluje, proč hlavní počítače lodí třídy Klolode, vzdor romulanské lokalizaci, dost často na své obsluhy spustily klingonsky: stačilo malé zakolísání napájení - a obsah hlavní paměti počítače byl fuč.
     Všechna klíčová data sice byla průběžně zálohována v záložních paměťových modulech, ale ty byly příliš pomalé, než aby šly používat jako hlavní paměť - a hlavně, obnovení ze zálohy vždy vyžadovalo čas - a znalost klingonské počítačové hantýrky.
     Maltz v tomto směru sice nepatří mezi nějaké experty, přesto však o fungování klingonských počítačů ví z běžné praxe víc, než všichni ostatní na palubě Bounty dohromady.
     Inženýr Scott se nejprve snažil zprovoznit rozvod energie na Kaleh, záhy však zjistil, že jde o úkol, který je i nad jeho síly. I proto Bounty veze na palubě univerzální záložní generátor, díky kterému byl nakonec palubní počítač zprovozněn - ale za tu cenu, že není možné aktivovat systém celý a je nutno postupovat po jednotlivých krocích.
     Tak uplynul týden naplněný poměrně monotónní rutinou. Zdá se, že hladkému zakončení naší mise už nic nestojí v cestě.


     Bounty, romulanská Neutrální zóna

     "Víš, že jsem vlastně rád, že jsme do týhle situace spadli?" Inženýr Montgomery Scott se mírně znuděně protáhl v kapitánském křesle. "Chci říct, doma na Zemi máme každej fůru svý práce a vůbec se nestíháme setkat. A na Enterprise je pořád moc lidí..." Scotty se upřeně na Uhuru zadíval.
     Ta se otočila ve svém křesle. "Ty víš, že jsem vždycky měla pro tebe slabost." Usmála se. "Ale přála bych si, abychom už byli doma. Jak to vůbec vypadá s naším úkolem?"
     "No, jsme prakticky hotový a kdyby záleželo na mně, tak už bysme byli v trapu. Ale pan Spock má pořád pocit, že bychom tu loď měli pořádně vytěžit. Teď hledá po celý lodi všelijaký přístroje, materiály a informace. Fakt je, že šance prohlídnout si romulana takhle zevnitř se zase hned tak nenaskytne... je fantastický, co všechno jsme zjistili o tomhle lodním typu za těch pár dní, co tu jsme."
     "Scotty, ty víš, že nejsem pověrčivá, ale z té lodi i z téhle mise mám neustále husí kůži..."
     "Ani se ti nedivím... mimochodem, vím že to asi bude drobet netaktní, ale líbí se mi, že sis začala barvit vlasy... vypadáš mnohem líp..."
     "Ale no tak, inženýre Scotte, tentokrát jste zašel opravdu moc daleko!" rozesmála se. Na jejím panelu něco zapípalo.
     "Ach jo, co je zase tohle..."
     Uhuře uvolněný výraz z tváře náhle zmizel.
     "Proboha, Scotty, blíží se k nám tři - ne, čtyři lodě!"
     "Cože?"
     "Vždyť říkám, čtyři lodě! A podle identifikačních kódů jsou romulanské!"
     Scotty se z kapitánského křesla vymrštil neuvěřitelně rychle. Během chvilky stál nad Uhurou a sledoval údaje ze senzorů.
     Dotkl se ovládání hlavní obrazovky a nechal si na ni promítnout údaje o blížících se lodích.
     Byli to romulané - IFF signatura blížících se lodí neponechávala místo pro spekulace. A jejich kurs byl až příliš jednoznačný, než aby připadala do úvahy myšlenka, že snad jde o nějakou náhodnou patrolu. Divize čtyř romulanských lodí mířila téměř přímo ke Kaleh. Lodě měly zapnuté aktivní senzory, takže bylo jasné, že hledají cíl, který sám o sobě nic nevysílá. To také bylo pro Bounty a její posádku štěstím - citlivé senzory někdejší klingonské lodi dokázaly zachytit vysílání senzorů romulanských lodí na vzdálenost, ze které se signály sice k Bounty a Kaleh dostaly, ale nedokázaly se vrátit zpět. Nešlo ani tak o Bounty, ta byla zamaskovaná dobře, jako o Kaleh. Ta se sice z velké dálky jevila stále jako vrak, ale zblízka bylo možno zaměřit jak termální signatury výsadku, tak energetické signatury vybavení, které výsadek používal.
     Každopádně, bylo nutné dostat výsadek na palubu Bounty dříve, než se romulané přiblíží natolik, aby byli schopni transport detekovat.
     Scotty aktivoval komunikátor.

     Výsadek to stihl jen o chlup. Na odlet však nezbýval čas. Pokud se Bounty nechtěla prozradit signaturou impulsního nebo warpového pohonu, musela zůstat na místě a doufat, že romulany ani nenapadne prohledávat okolí vraku.
     Romulané zaujali kolem Kaleh formaci ve tvaru čtyřstěnu - každá jejich loď tvořila jeden z vrcholů a Kaleh byla zhruba v těžišti.

     Aehallh

     Vorbat s potěšením sledoval hlavní obrazovku na můstku Aehallh. Přímo před Aehallh se vznášel ve vesmíru vrak Kaleh a vypadal netknutě.
     "Leseve?"
     "Ano pane?"
     "Vyšlete průzkumný výsadek na Kaleh. Chci ji důkladně prozkoumat, než se rozhodneme co dál."
     "Rozkaz pane!"

     Bounty

     Celá posádka Bounty sledovala na obrazovkách romulanské lodě. Vlajková loď romulanů připomínala ze všeho nejvíce zvětšenou verzi klasického typu Warbird - pylony gondol byly dvojité a z lodi směrem vpřed trčela nástavba s můstkem a dalšími řídícími centry lodi ve tvaru ptačí hlavy.
     Další tři lodě byly zcela jednoznačně typu Warbird - ale oproti klasickým lodím, které Enterprise kdysi potkala na své nejslavnější pětileté misi, měly moderněji řešený pohon. Podobnost mezi hranatými gondolami lodí třídy Constitution refit a gondolami těchto Warbirdů byla až zarážející. Impulsní pohon byl vyveden samostatně na zádi trupu, ne na konci gondol, jako tomu bylo u starého typu. Bylo jasné, že romulané do výstavby své flotily v posledních dvaceti letech investovali nemalé prostředky.
     "Spocku, co myslíte, mohou nás nějak zaměřit?" zeptal se Kirk. Jen co tuto otázku vyslovil, uvědomil si její zbytečnost.
     "To nelze jednoznačně určit, kapitáne" odpověděl Spock. "Nicméně, lze předpokládat, že kdyby nás romulané schopni zaměřit byli, už by na nás útočili."
     Kirk netrpělivě přikývnul. "Scotty, doufám, že je Bounty dobře utěsněná?"
     "Naprosto skvěle, pane. Ale dělá mi starost něco jinýho."
     "Co je za problém?"
     "Kaleh. Respektive stopy po vaší činnosti na ní. Pokud se na ni romulani podívaj a pokud nebudou ouplně slepí, tak si všimnou, že tam někdo nedavno byl. A od toho bude už jen krůček k tomu, aby po nás začali aktivně pátrat."
     "Pane Chekove...?"
     "Admirale, zaujali jsme poziciju, aby mezi námi a tou jejich vlajkóvou lódí byl vrak Kaleh. To by je mohlo trochu zmást, pokud po nás začnou pátrat."
     "Kapitáne!" zvolala Uhura vzrušeně. "Detekuji probíhající transport mezi romulanskou vlajkovou lodí a Kaleh!"

     Aehallh

     "Pane, na palubě Kaleh někdo byl." Veliteli výsadku bylo špatně rozumět - vysílačka jeho skafandru měla příliš slabý výkon pro kvalitní vysílání z nitra důkladně obrněné lodi. "Našli jsme stopové množství vzduchu původem ze skafandrů a také některé palubní přístroje mají vyšší teplotu, než by měly mít."
     "Které přístroje?" zeptal se Vorbat v předtuše problému.
     Muž ve skafandru na okamžik viditelně zaváhal. "Hlavní počítač a jemu přidružené paměťové podjednotky, pane."
     Vorbat se ovládl, i když to v něm vřelo vzteky. Takže bylo jasné, že k úniku informací došlo ... ale je opravdu vše ztraceno?
     "Leseve, detekujeme v okolí Kaleh nějakou zbytkovou signaturu impulsního nebo warp pohonu?"
     "Negativní pane. Žádné zbytkové signatury jsme při příletu nezaznamenali."
     "A teď už ani nezaznamenáme", pomyslel si Vorbat. "Aehallh a její doprovod důkladně zamořily okolí Kaleh svými zplodinami."
     "Dobrá, poručíku." Vorbat se opět obrátil na velitele výsadku. "Dokážete odhadnout, před jakým časem k manipulaci s počítačem došlo?"
     "Ne více než před dvěma hodinami, pane!" Poručík působil lehce zmateně.
     "Za dvě hodiny se žádná signatura nedokáže rozptýlit natolik, abychom ji nezachytili", pomyslel si Vorbat. "Takže tady ještě někde budou se zamaskovanou lodí... ale kdo? Goridiané? Remané? Jiná frakce ve flotile? Nebo snad Federace? Uvidíme..." a nahlas řekl:
     "Leseve, stáhněte své muže z Kaleh. Jakmile budou zpátky na lodi, nechte vyhlásit červený poplach."
     "Rozkaz pane."
     Po chvíli Lesev hlásil: "Pane, výsadek je zpátky na palubě! Vyhlašuji červený poplach!"
     "Zaměřte na Kaleh plasmová torpéda!"
     "Ale pane...?" Lesev vypadal zmateně. "Proč?"
     "Kaleh je k ničemu. Její konstrukce je narušena natolik, že ji nelze opravit. Nechci ji zde nechávat, aby ji mohl každý vybrakovat." A pro sebe dodal "jakmile bude Kaleh rozstřílená na prach, nikdo mi nikdy nedokáže, že došlo k úniku informací. A navíc, je-li zde v okolí zamaskovaná loď, tak ji výbuch Kaleh prozradí..."
     "Palte!"
     "Rozkaz, pane! Torpéda na cestě! Zásah za 3 - 2 - 1 ..."

     Bounty

     "Z romulanské vlajkové lodě vylétla dvě plasmová torpéda" hlásil Spock nevzrušeně.
     "Zahlédli nás?"
     "Nepravděpodobné, kapitáne. Torpéda směřují přímo ke Kaleh."
     Obě torpéda vrak zasáhla. Okamžitě nastala mohutná sekundární exploze zbytku antihmoty na palubě Kaleh.
     Kirkovi rázem došlo co se děje.
     "Scotty, plný impuls! Chekove, vyveďte nás odsud!"
     Ale bylo pozdě. Bounty obklopil oblak plynů a trosek Kaleh.

     Aehallh

     "Pane, detekujeme anomálii uprostřed oblaku trosek z Kaleh!" Operátorovi senzorů až přeskakoval vzrušením hlas.
     "Zaměřte tu anomálii a palte vším co máme!"
     Bounty

     "Chekove, rychle, zaměřují nás!"
     Vlajková loď se přídí stáčela k Bounty a Kirk věděl, co se děje. Z její přídě se náhle zablesklo a těsně kolem Bounty proletěl výstřel z lodního disruptoru.
     "Úhybné manévry!"
     Ozval se tupý úder a Bounty se lehce otřásla.
     "Zásah do levého křídla. Lehce narušena integrita levoboční warpové gondoly, ale plasma neuniká" oznamoval Spock stoicky.
     "Chekove, přejděte na warp!"
     "Rozkaz!"
     Bounty vyrazila směrem k hranicím Federace.

     Aehallh

     "Pane, ta zamaskovaná loď přešla na warp! Máme ji pronásledovat?"
     "To nebude zapotřebí. Letí přímo do náruče našich křižníků" prohlásil Vorbat. "Informujte velitele 5. divize, že budou mít hosty."

     Bounty

     "Setřásli jsme je, kapitáne, setřásli!" Chekovovo nadšení bylo až nakažlivé.
     "Výborně, pane Chekove, udržujte kurs a zvyšte rychlost. Ať jsme na naší straně hranice co nejdříve." Kirk vypadal, že se mu ulevilo.
     "Kapitáne, před námi se něco děje..." ozvala se Uhura nejistě.
     "Promítněte mi to!" zavelel Kirk. Pohlédl na obrazovku a málem se mu zastavilo srdce. Směrem od hranic s Federací se blížilo dalších pět romulanských lodí.
     "Saavik, můžeme se jim vyhnout?"
     "Nikoliv kapitáne. Zcela jednoznačně o nás vědí. Jsou roztaženi přes příliš velkou plochu, než aby se jim bylo možno snadno vyhnout. Romulané navíc aktivovali dálkové detekční stacionární systémy, takže jim nelze uniknout."
     Kirk uvažoval jen chvíli. "Dobrá, přes hranice to nejde. Chekove, proveďte obrat o 150 stupňů na levobok a zrychlete nás na maximální warp."
     "Ale kapitáne, to nás zavede na romulanské území" Chekov působil zmateně.
     "Přesně tak." Kirk se rozhlédl po můstku. "Oni nevědí kdo jsme. Zatím. Ale jakmile překročíme hranice Federace, tak to budou vědět zcela jistě. Chcete riskovat možný konflikt?" zavrtěl hlavou. "Já ne. Ani oni ne. A nebudou ho riskovat, pokud jim k tomu nedáme záminku. Takže nyní splňte rozkaz, pane Chekove. Hranici přeletíme jinde - a jindy. Až to bude bezpečné jak pro nás, tak pro Federaci."

     Aehallh

     Viceadmirál Vorbat byl zmaten. Neznámý narušitel, o kterém si byl téměř jist, že pochází z Federace, se několika oblouky vyhnul oběma částem jeho flotily a zamířil do hloubi prostoru říše, aniž by se snažil proniknout na území Federace. Vorbat měl nejprve za to, že jde o špeha původem z Federace, který se snaží uniknout a v duchu se už těšil na nový konflikt s Federací.
     Své zklamání si však Vorbat nechal pro sebe. Když se neznámá loď definitivně ztratila ze senzorů Aehallh, nařídil kapitánu Lesevovi:
     "Aehallh poletí do Nové loděnice, mám tam ještě nějaké jednání." Pomyslel si, že admirál Horik nebude moc nadšený, až se dozví, že došlo k úniku informací z Kaleh. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že tu informaci zatají, ale pak se rozhodl, že raději Horikovi všechno řekne. Povzdechl si, protože mu bylo jasné, že jeho kariéra pravděpodobně skončila.
     "Zbytek flotily se vrátí na základnu. Luctas a Flethish mohou pokračovat v plnění svých úkolů."

     Bounty, prostor Romulanské říše poblíž Neutrální zóny

     "Jime, můžu si s tebou promluvit?" hlas doktora McCoye zněl naléhavě. Doktor stál nad Kirkovým křeslem s odhodlaným výrazem ve tváři.
     Kirk po chvíli uvažování přikývnul. "Dobrá. Půjdeme ke mně do kabiny. Můstek je váš, Spocku. Udržujte kurs a rychlost."

     Kirkova kajuta na Bounty byla stísněná, ostatně jako celá loď. Bylo v ní jen nejnutnější vybavení – ve stěně zabudovaná postel s matrací, pracovní stůl, či spíše pult, jedna židle. Na stole byl postaven standardní lodní terminál. Kirk nabídl McCoyovi židli a sám si sedl na postel.
     "Dobrá Kostro, tak spusť."
     "Jime, jsi si jist, že víš co děláš? Mně to tak nepřijde!"
     Kirk pokýval chápavě hlavou. "A co jsem měl podle tebe dělat, Kostro?" Pokrčil rameny.
     "No, rozhodně jsme se měli pustit přímo přes hranici a ne zamířit na opačnou stranu!" vybuchl McCoy a mávl neurčitě rukou ve směru, kde se domníval, že je Federace. "Tahle loď je rychlá a obratná. Co by nám mohli udělat?"
     "Máš pravdu. Nám nic" řekl Kirk tiše. "Ale Federaci ano!"
     "Jime, Federace je přece připravena všechno popřít! Co by z toho mohlo asi tak být? Jen další diplomatický incident, na který by se do roka zapomnělo!"
     Kirk bezradně rozhodil rukama. "Kostro, ty nevíš jak špatná je celková situace. Organianská smlouva je ignorována oběma stranami - neuplyne ani měsíc, aby na našich hranicích s klingony nedošlo k nějakému incidentu. Organianci samotní mlčí - z důvodů, kterým snad rozumí jen oni sami. Vypuklo nové kolo závodů ve zbrojení - koneckonců, viděls, v čem teď létají Romulané. Schyluje k válce mezi Federací a Klingonskou říší a Romulané pečlivě sledují, která ze stran má větší šance na vítězství - k té se přidají a společně s ní rozdrtí stranu třetí. Kvadranty Alfa a Beta připomínají ze všeho nejvíc sud s prachem a já opravdu nechci být tou jiskrou, která ho zažehne." Zatvářil se zoufale. "K čertu, prokázaný nepovolený vstup na palubu vraku lodě cizí mocnosti by i za podstatně méně výbušné konstelace vedl ke strašlivému zvýšení napětí."
     "Takže chceš říct, že raději obětuješ Bounty a její posádku, než abys způsobil válku? řekl McCoy tiše.
     "Když to chceš vědět - pak tedy ano" prohlásil nezvykle tvrdým hlasem Kirk. "Ale naštěstí to nebudu muset udělat." Z ničeho nic se na McCoye usmál.
     "Co máš za lubem, Jime? Tak to řekni všem!" rozčileně vykřikl doktor.
     "To je právě to, co ještě nemůžu udělat. Protože, kdybych teď řekl všem, co udělám, přesněji, co uděláme, tak bych riskoval otevřenou vzpouru - a popravdě řečeno, být já sám v podobné pozici, tak bych se nezachoval jinak." Zatvářil se zoufale. Jeho výraz se náhle změnil ze zoufalství v odhodlání. "Ale mám plán jak z toho všeho ven. Ale ten nehodlám prozrazovat dříve, než budu doopravdy muset."
     "Tak dobře, Jime" resignovaně prohlásil McCoy. "Neříkej nic - ale nech mne hádat. Ale pak mi řekneš, jestli mám pravdu."
     "Dobrá, jak si přeješ. Tak spusť."
     McCoy mu ve stručnosti vylíčil svou domněnku.
     Kirk ho chvíli pozoroval - a pak se začal hlasitě smát. McCoy se zatvářil zmateně. "Počkej, Jime, co chceš říct tím svým smíchem?" zeptal se nervózně.
     "Směju se, protože máš naprostou pravdu, Kostro. A směju se, protože to znamená, že s tvou logikou to vůbec není tak špatné, jak se občas zdá, i když jsi neuhádl úplně všechno. Jsi docela schopný intrikán, víš to, Kostro?"
     "Učil jsem se u mistrů" sarkasticky prohlásil McCoy.
     "Zásah" poznamenal Kirk tiše.
     McCoy pokýval hlavou. "Asi bych se měl podívat do zrcadla, jestli se mi nezačínají zašpičaťovat uši, co říkáš, Jime?" McCoy vypadal znepokojeně. "No nic, už půjdu. Koneckonců, vím, co jsem vědět chtěl, i když z toho nejsem vůbec nadšený. Mimochodem, to s tou vzpourou se mi začíná jevit jako čím dál lepší nápad!"

     "Vy nejste rodilý vulkánec, že poručíku?" Romulanka se pozorně zadívala na Saavik a hned pokračovala: "Ach, nejste, to já poznám. Ani vaše jméno není vulkánské. Vy jste romulan." Zakroutila hlavou v předstíraném údivu. "Proč romulan zrazuje svůj lid?"
     Saavik stála ve dveřích velitelčiny kajuty a chvíli nevěděla co říci. "Váš lid zradil mne, ne já jej. Jsem napůl vulkánec a byla jsem jako vulkánec vychována. Romulané kdysi opustili mne" na okamžik se jí hlavou mihla bolestná vzpomínka na Hellguard "a mým lidem je nyní Federace."
     "Abstraktní pojem. Biologicky jste romulan - a velmi dobře to víte."
     Saavik si uvědomovala, že se jí situace začíná vymykat z kontroly. Irena útočila ze všech sil, jako by se snad snažila něčeho dosáhnout.
     "Možná. Myslíte, že pro mne to byl také abstraktní pojem, když mne ten, jak vy říkáte ‚můj lid' na Hellguardu opustil?"
     "Už rozumím... vy jste jeden z těch bastardů..." velitelčin výraz se změnil. Už to nebyl výraz přátelství, spíše šlo o výraz odporu.
     "Ano. Chcete mi snad ještě něco říci?" Saavik původně přišla za Irenou kvůli něčemu úplně jinému - Kirk chtěl s velitelkou mluvit. "Možná bych teď měla něco říci já vám."
     "Skutečně?"
     "Mým pěstounem byl Spock. Vaše snaha mne zlákat na vaši stranu je marná."
     "Spock!" Irena to jméno skoro vyštěkla. "Kvůli němu jsem teď tady!" Ihned se však ovládla. "Dobrá, poručíku. Kvůli něčemu jste za mnou přišla, že? Kvůli čemu?"
     "Kapitán Kirk chce s vámi mluvit. Ihned."

     Dveřní zvonek Kirkovy kajuty zapípal.
     "Dále!" Kirk vstal z postele na které po doktorově odchodu ještě stále seděl.
     "Neruším, kapitáne?"
     "Vůbec ne, Spocku, vůbec ne. Jsem rád, že jste tady."
     "Jime, chtěl bych s vámi mluvit o jedné záležitosti, která nesnese odklad."
     Kirk udiveně zakroutil hlavou. "Vy také, Spocku? Před chvílí tu byl McCoy a chtěl zrovna to samé."
     "O tom velmi pochybuji, kapitáne. Doktor McCoy nemůže mít o problému, který s vámi hodlám probrat, nejmenší tušení. Když jsem ho potkal na chodbě, působil velmi rozrušeně a mumlal cosi o právu palubního lékaře zbavit velení kapitána, který se zbláznil."
     "Měl jsem s ním rozhovor na jisté téma... no nic, tak začněte, Spocku." Kirk resignovaně pokrčil rameny.
     "Kapitáne," Spock mluvil velmi starostlivým tónem "dělá mi starost počet vzorků jistého zařízení, které jsme nalezli na palubě Kaleh."
     "Cože?" zareagoval Kirk značně překvapeně. Spock si jeho reakci vyložil jako souhlas, aby pokračoval.
     "Jak si jistě vzpomínáte, nalezli jsme na palubě Kaleh mimo jiné několik kusů zařízení, která slouží jako osobní subprostorový komunikátor."
     Kirk rychle přikývl na znamení souhlasu.
     "Měl jsem za to, že jsme na palubu Bounty přenesli šest kusů tohoto zařízení" pokračoval Spock starostlivým hlasem. "Přesto máme nyní v nákladovém prostoru kusů pouze pět."
     "Jak veliká je ta věc? zeptal se Kirk.
     "Je o něco menší než naše standardní elektronické bloky. Dá se snadno schovat."
     "A nemohl jste se splést?" zeptal se Kirk a vzápětí si uvědomil, jak hloupě se zeptal.
     Spock zavrtěl hlavou. "Vyloučeno. K transportu jsem měl připravených šest zařízení, nyní máme zařízení jen pět."
     "Nemohlo to jedno zůstat na Kaleh? Vypadli jsme odtamtud dost narychlo!"
     "Máte pravdu, Jime. I tuto variantu jsem prověřil. Podle záznamů transportéru jsme přenesli na palubu Bounty pět kusů."
     "Ale v tom případě nevím, v čem je problém, Spocku...? Prostě jsme tam jedno nechali!"
     "Nepravděpodobné" trval na svém Spock. "Všechna byla narovnána u sebe. Mám obavu, jestli některý z našich cestujících jedno nerozebral a nepronesl na palubu.
     "Zatraceně... dá se použití toho zařízení detekovat?"
     "Bohužel. Bylo navrženo jako prakticky nedetekovatelné."
     "Co všechno se tím dá poslat?"
     "Pouze textové informace, na nic víc jeho výkon nestačí."
     "A jaký má dosah?"
     "Naštěstí malý, pouze několik parseků. A vysílající musí znát přesnou frekvenci příjemce."
     "Takže...?"
     "Nemyslím, že nám hrozí bezprostřední nebezpečí úniku informací, kapitáne. Jen je třeba počítat s tím, že naše těsnění už nemusí být dokonalé."
     "Můžeme prohledat loď..."
     "A co najdeme? Jestli to zařízení někdo rozebral na díly, tak ho ani nemusíme poznat, když ho uvidíme, protože sestává z naprosto standardních součástek, kterých na palubě Kaleh bylo spousta. A kde nebo u koho bude?" Odmlčel se. "Kromě toho, čím bychom to zdůvodnili? Že na palubě Kaleh jsme kusů měli šest a nyní máme jen pět, když přitom podle záznamů z transportéru jsme přenesli jen pět kusů?"
     "Máte pravdu, Spocku. Necháme to teď být, co nám ostatně zbývá?" Kirk ztěžka dosednul na židli u stolu. Aktivoval svůj terminál. "Raději mi řekněte, jestli se vám podařilo dosáhnout nějakých zajímavých výsledků při dekódování dat z Kaleh."
     "Zatím ještě ne, kapitáne. Bez hlavního dešifrovacího klíče půjde o velmi náročný proces. Nicméně jsme na dobré cestě."
     "Dobrá, Spocku. Průběžně mne informujte. Mimochodem, poslal jsem Saavik pro jednoho z našich cestujících, pro romulanskou velitelku. Rád bych, abyste tu byl se mnou, až přijde."

     Někdejší romulanská velitelka vstoupila do Kirkovy kajuty.
     "Tak jste dorazila, Enarrain - kapitáne. Nebo snad dáváte přednost označení Irena?" Kirk listoval ve svém terminálu a záměrně romulance nevěnoval příliš pozornosti.
     "Proč jste mne zavolal, Kirku? zeptala se. "A co tu dělá on?" ukázala na Spocka.
     "Pan Spock je zde, aby v případě potřeby zajistil vaši ... řekněme ... ochotu ke spolupráci. Myslím, že víte, co mám na mysli." Kirk konečně zvedl oči od svého terminálu a natočil se částečně k romulance. Ukázal na Spocka. "Ale pan Spock jistě své speciální schopnosti potřebovat nebude... protože vy nám povíte všechno sama..." Po chvíli dodal: "...a ráda."
     "Co máte na mysli, kapitáne Kirku?"
     "Pro začátek můžeme začít tím, kdo nás na tuto misi opravdu vyslal."
     "Velení Hvězdné Flotily..." prohlásila nejistě.
     "Ale jděte..." ušklíbl se nevěřícně Kirk. "Velení Hvězdné Flotily by tuhle misi nikdy neautorizovalo, na to je znám až příliš dobře, to mi můžete věřit." Usmál se na romulanku. "Říká vám něco pojem Sekce 31?"
     Její němá reakce mluvila za vše.
     "Jistěže říká..." pokračoval Kirk. "Protože to byla Sekce 31, kdo nás na tuto misi vyslal. Předpokládám, že vám slíbili možnost návratu domů, v případě, že se vrátíme. Jenže... pokud se budeme chovat podle pokynů Sekce 31, tak se do prostoru Federace už nikdy nevrátíme."
     Zavrtěla hlavou. "Nevím o čem mluvíte."
     "Jak jinak" pokýval Kirk chápavě hlavou. "Chci vám říct toto: Oficiálně jste mrtvá a Sekce 31 to velmi ráda využije ve svůj prospěch, jakmile vás už nebude potřebovat. S nimi se domů už nikdy nedostanete."
     Vzdorovitě ji zacukaly koutky úst. "Nevíte, co to je být tak dlouho pryč..."
     "To máte pravdu, nevím" odpověděl Kirk. "Nicméně, právě proto jsem ochoten vás vysadit na romulanské straně hranic. Jediné, co za to chci, jsou informace a vaše spolupráce."
     "Dobrá." Hlasitě vydechla. "Na tuto misi nás skutečně vyslala Sekce 31 Hvězdné Flotily. Celou akci má na starost jistý kapitán Frank Yerdon, který slouží někomu ještě výše postavenému - ale nevím komu. Domnívám se, podle různých náznaků, že Sekce 31 nějakým způsobem spolupracuje s Tal Shiar, ale jaké jsou důvody a cíle této spolupráce, to ovšem nevím." Vypadala, že se každou chvíli zhroutí. "Slíbili mi, že když vám s touto misí pomohu, že mne vrátí na romulanské území..."
     "Děkuji vám, Enarrain. Ani nevíte, jak moc jste mi pomohla. Prozatím můžete jít."
     Dal signál Saavik, která čekala na chodbě. "Prosím, odveďte velitelku do její kajuty."
     "Co si o tom myslíte, Spocku?" obrátil se Kirk ke Spockovi, když romulanka odešla.
     "Nepochybně o pozadí této operace ví ještě o něco víc, než byla ochotna přiznat."
     "Teď jde o to, co ještě všechno ví..." Kirk se obrátil opět ke svému terminálu. "Zatraceně, tahle mise smrdí, jakoby se někdo pokoušel za každou cenu vyvolat válku mezi Federací a Romulany." Znovu se obrátil ke Spockovi. "Kaleh byla mrtvá a po několik týdnů neměli romulané ani tu nejmenší představu, kde se nachází. Tak jak bylo možné, že zrovna v době, kdy jsme Kaleh zkoumali, k ní dorazili? Přitom Kaleh byla v té době z romulanského prostoru naprosto nezachytitelná, teď jsem se ještě pro jistotu díval na její trajektorii."
     "Naznačujete možnost spolupráce mezi tajnými službami Federace a Romulanů, kapitáne?"
     Kirk pokrčil rameny. "Já nevím, Spocku, já opravdu nevím..."
     "Kapitáne, myslel jste to vážně, že romulanskou velitelku hodláte vysadit?" změnil Spock téma hovoru. "Nepřipadá mi to jako dobrý nápad."
     "To je mi úplně jasné - ale podívejte se na to takto: ta žena je více než dvacet let na území Federace a i když jsou romulané docela dlouhověcí, dvacet let je přece jenom docela dost i pro ně. Pro tuto misi ji získali příslibem návratu domů. Jakmile se vrátíme na území Federace, tak z ní Sekce 31 dostane všechny podrobnosti a pak se jí zbaví." Usmál se. "A kromě toho mám jistý plán, jak z této situace ven a ona mi do něj přímo nádherně zapadá."
     "Dobře, kapitáne. A co Maltz?"
     "Maltze se ani tolik nebojím. Jednak jsme to byli my, kdo ho zajal a kdo ho ušetřil a jednak, celá někdejší posádka této lodi" ukázal kolem sebe "byli už předtím psanci, kteří byli hledaní v celé říši. Kruge jednal na vlastní pěst a doufal, že informace o Genesis mu dopomohou ke slávě."
     Spock neřekl nic. Jen povytáhl jedno obočí.

     ChR 721 Aehallh, prostor Romulanské říše poblíž Neutrální zóny

     "Pane, pane... něco jsme zjistili!" Lesev do Vorbatovy pracovny vběhl skoro v poklusu.
     Vorbat zvedl hlavu od svého elektronického bloku. "Co se děje, kapitáne?"
     "Pane, při analýze naší střelby na tu neznámou loď se nám ji podařilo částečně identifikovat!"
     "Opravdu? To zní zajímavě..." prohlásil Vorbat bezvýrazně.
     "Pokud byste dovolil..." zeptal se Lesev a ukázal na Vorbatův terminál.
     "Ale jistě. Prosím." Vorbat udělal místo u svého terminálu.
     Lesev chvíli manipuloval s ovládáním terminálu. "Tady to je" prohlásil vítězoslavně a ukázal na obrazovku. "Náš třetí výstřel tu loď zasáhl. Zjevně ne příliš vážně, ale dost na to, abychom ji mohli identifikovat."
     Na obrazovce byl vidět záznam střelby. Jeden výboj se zrovna rozbíjel o neviditelný cíl.
     "Co mám vidět? zeptal se Vorbat mírně zmateně.
     "Hned to bude, pane, jen co provedu zaostření... tady to je!"
     Na obrazovce byla zcela zřetelně vidět levá polovina klingonské lodě třídy Bird of Prey.
     "Takže nikoliv Federace, ale klingoni, pane! Tím se spousta věcí vysvětluje."
     Vorbat přikývl. "Dobrá, takže podle vám mám nechat zablokovat klingonskou hranici. Ještě něco, Leseve?"
     "To je vše, pane. Myslel jsem že vás bude zajímat, že to nebyla Federace."
     Vorbat pokýval netrpělivě hlavou. "Ano, jistě... děkuji vám Leseve."
     Lesev pochopil, že viceadmirál mu sice nebude jeho vpád vyčítat, že teď by však chtěl být sám. Rychle opustil admirálovu pracovnu.
     Vorbat se ztěžka opřel o opěradlo svého křesla. Během poslední hodiny dostal dvě šifrované zprávy, které se mohly týkat incidentu s Kaleh a on nevěděl, která z nich je pravdivá.
     Jedna z nich tvrdila, že pozemšťané dokázali opravit kořistní klingonskou loď, kterou kdysi zajal kapitán Kirk a že to byl právě Kirk, kdo zkoumal Kaleh.
     Ta druhá tvrdila, že Enterprise je v doku na Marsu a kapitán Kirk i s celou svou posádkou je na dovolené v marsovských horách - a že dotyčná klingonská loď rezaví na dně pozemského moře.
     Nevěděl, která z těch zpráv je pravá - a které se má bát víc, v případě že pravdivá je.
     Povzdechl si. Lesev byl celkem schopný kapitán, ale o některých věcech neměl ani ponětí. "Zablokovat hranici s klingony... pomyslel si Vorbat, "...holá nemožnost. Jednak by to vedlo k eskalaci už tak napjatých vztahů a jednak, nás a Klingony neodděluje žádná Neutrální Zóna, kterou by bylo možno snadno zablokovat ... ne, tudy cesta nevede ... a kromě toho, naše flotila nemá dost lodí, aby zvládla blokovat hranice obě." Napadlo ho, že se bude muset rozhodnout, kterou hranici bude střežit. "Lodí toho typu je v oběhu spousta ... i Tal Shiar určitě nějaké má", přišlo mu z ničeho nic na mysl. "To by mi tak chybělo, aby se v celé záležitosti začal hrabat i Tal Shiar!"

     Bounty, romulanský prostor, poblíž romulanské kolonie

     "Tady je váš cíl, Enarrain. Tato soustava" prohlásil Kirk a přitom ukázal na hlavní obrazovku, kde zářila výrazná žlutá hvězda. Na vedlejší obrazovce bylo schéma oné soustavy.
     "Hvězda třídy G4, osm planet, z toho jedna třídy M. Populace několik set tisíc obyvatel. Lehký průmysl a zemědělství. Nevýznamný pohraniční systém bez jakékoli strategické hodnoty" doplnil informace Spock.
     Bývalá romulanská velitelka se lehce zachvěla. "Takže mne chce doopravdy vysadit. Proč z toho mám na jedné straně strach a na straně druhé se na to těším?"
     "Jakmile vás vysadíme, tak se vrátíme do prostoru Federace" poznamenal Kirk jakoby mimochodem.
     Vzdorovitě na něj pohlédla. "Proč mi to vlastně říkáte?"
     "Protože potřebuji, abyste dokázala po nějakou dobu mlčet a promluvila až po... kolika že dnech, Spocku?" obrátil se Kirk na Spocka uprostřed hovoru.
     "Devíti, kapitáne" poznamenal Spock. "Devět dnů nám bude stačit, abychom byli hluboko na území Federace."
     Kirk se obrátil opět k romulance. "Slyšela jste, devět dnů o nás nesmíte nikomu nic říci. Pak už budeme daleko. Zkuste třeba předstírat ztrátu paměti... cokoliv."
     Přikývla. "Rozumím, kapitáne. A děkuji vám..."
     "Ještě mi neděkujte, ještě jsem vás nevysadil. A kromě toho jste se do této situace dostala i díky mně, takže se jen pokouším napravit, co jsem kdysi způsobil."
     "Kapitáne, k nejbližší obydlené planetě nám to bude trvat ještě nejméně 24 hodin" ozval se Chekov. "Předpokládám, že loď bude po celou dobu zamaskovaná."
     "Přesně tak" souhlasil Kirk. "Ostatně jakou máme jinou možnost?"
     "Máme vypustit zóndu pro průzkum soustavy, kapitáne?"
     "Negativní, pane Chekove. I sonda by mohla být zaměřena. Nezapomeňte, že jsme jen pár světelných let od hranic. Budeme prostě muset letět naslepo.
     Což mi připomíná, všechny aktivní senzory musí být rovněž vypnuty a celá loď musí být v režimu tichého chodu. Ačkoliv v té soustavě nepředpokládáme nějak silnou posádku, někdo tam zcela určitě bude, alespoň na naší straně hranice by v podobném případě rozhodně byl."
     "No skvěle, Jime. To nám chceš říct, že se může stát, že přiletíme k romulanské základně, zaklepeme na dveře a zeptáme se: Je někdo doma? Nevadilo by vám, kdybychom tu někoho vysadili? Jo a mimochodem, máme na palubě nějaká vaše tajná data, nechtěli byste je zpátky?"
     "No, popravdě řečeno, Kostro, docela jsi to vystihl. To se totiž klidně stát může - jestli si nedáme pozor." Usmál se. "Ale my si pozor dáme, že pánové a dámy?"

     Bzzzz-Bzzzz-Bzzzz-Bzzzz...
     Uprostřed noci Kirka vzbudil poplašný bzučák. Posadil se na posteli -málem se přitom praštil do hlavy o snížený strop nad lůžkem- a stiskl tlačítko potvrzující, že je vzhůru. Podíval se na hodiny. Bylo půl třetí v noci. Chvíli přemýšlel, jestli se mu o bzučáku jen nezdálo, pak aktivoval interkom a malátně se ohlásil:
     "U...ao se děje, Chekove?" Otázka splynula se zívnutím.
     "Kapitáne, přijďte bystro na můstek! Eto nalehávé!" Chekov byl evidentně silně rozrušený.
     "Dobrá, Chekove, hned tam jsem... připravte mi prosím zatím něco na probuzení, kafe nebo čaj, ano? Děkuji."
     Rychle vstal a oblékl se. Cestou na můstek se pomalu probouzel.
     Na můstku byla jen "noční směna": Chekov a Saavik.
     "Kapitáne, zděs váš nápoj." Chekov mu podával hrnek plný jakési podivné tekutiny, která by snad mohla být považována za kávu, kdyby byla trochu hustší a za čaj, kdyby měla čajovou vůni.
     "Děkuji." Kirk se odhodlaně napil -chutnalo to ze všeho nejvíc jako rozpuštěný popel, ale kofein v tom evidentně nějaký byl- a posadil se do velitelského křesla. "Tak co se děje, Chekove?"
     "Kapitáne, podívejte se!"
     Na hlavní obrazovce byl záběr na vzdálenou planetu třídy M. Kolem planety jako by byl nějaký jiskřivý prstenec...
     "Co to je Chekove?" zeptal se Kirk, ačkoliv již tušil odpověď.
     "Miny, kapitáne..." hlesl Chekov. "Ta celá soustava je zaminováná!"
     "Cože...! Proč...?"
     "Ja něznáju, kapitáne." Chekov bezradně pokrčil rameny.
     Saavik se otočila ve svém křesle ke Kirkovi.
     "Zachycuji silné zdroje vysílání, jak modulovaného, tak bez modulace. V soustavě je několik romulanských válečných plavidel - a také nejméně jedna základna. Během deseti minut se dostaneme do vizuálního dosahu, abychom si ji mohli prohlédnout."
     "Nemohou nás zaměřit?" zeptal se Kirk s obavami v hlase. Opět se napil toho podivného lektvaru a usoudil, že akutní potřebu kofeinu už uspokojil, proto nenápadně postavil hrnek se zbytkem obsahu na nejbližší pult.
     "Éto něvazmóžno, kapitáne. Bounty je dobře zamaskovaná."
     "Dobře. Máme se té soustavě vyhnout obloukem a letět dál? Co myslíte?"
     "Kapitáne, navrhuji, abychom provedli průzkum soustavy v maximálním možném rozsahu. Kdy se nám zase naskytne podobná šance?"
     "Máte pravdu, Saavik. Kromě toho, vytáhněte všechny z postelí. Tohle je až příliš důležitá záležitost, než abychom o ní mohli rozhodovat bez nich."
     "Rozkaz pane. Mám vzbudit i naše cestující?"
     "To je dobrá otázka... vzbuďte naši posádku." Po chvíli uvažování dodal: "Cestující nebuďte. Naopak. Nechte jejich kajuty zamčené - prozatím."

     "Vstupujeme do vizuálního dosahu. Posílám obraz na hlavní obrazovku."
     Na obrazovce byl vidět úzký srpek planety třídy M. Před ní jakoby visela mohutná vesmírná stanice.
     "To je snad bitevní stanice..." vydechl Kirk.
     "Je to loděnice, kapitáne" nesouhlasně prohlásila Saavik. "Podívejte se na vedlejší obrazovku!"
     Na vedlejší obrazovce bylo vidět několik rámových konstrukcí, typických pro vesmírné doky. Ve dvou docích byly zakotvené lodě, v dalších dvou vznikala plavidla evidentně shodné třídy.
     "Fascinující..." poznamenal Spock, který mezitím přišel na můstek. "Romulané dokázali výstavbu této loděnice před naší rozvědkou utajit naprosto dokonale."
     "Loděnice hned u hranic Federace?" zděsil se Kirk. "Tohle jim v případě války umožní vést ofenzivní operace hluboko do našeho prostoru! Vždy jsme v našich plánech počítali s tím, že se jejich hlavní síly budou muset vracet kvůli doplnění zásob málem až na Romulus!"
     "Jo, to se nám musí přiznat. Vždycky jsme se dokázali dokonale připravit na válku" sarkasticky poznamenal McCoy, který Kirkovu poslední větu zaslechl při svém příchodu. "Ale na tu minulou!"
     "V případě války bychom mohli tuto loděnici vyřídit jediným preventivním úderem" poznamenala Saavik. "Teď když o ní víme..."
     "Zapomínáte na jednu drobnost, poručíku" poznamenal McCoy. "My o ní víme." Mávl vzrušeně rukou kolem. "Ale Federace ještě ne. A jestli odsud hezky rychle nevypadnem, tak se o ní ani nikdy nedozví!"
     "Už teď to tu mají důkladně zaminované..." poznamenal Kirk. "Ne, tato základna je postavena tak, aby vydržela i dlouhé obléhání. Co myslíte, Chekove, bylo by možné se tam dostat?"
     "Neznáme letové koridory pro průlet minovým polem... a některé miny mohou být zamaskované."
     "Slyším dobře? Ty chceš letět blíž, Jime?" ozval se McCoy vyděšeně.
     "Ano. Myslím, že je to jedinečná šance..."
     "Ty ses opravdu pomátl! Jedinečná šance to možná je, ale jen na to, abychom se dostali do romulanskýho vězení!"
     "Prosím, doktore, jako vždy máte tendenci přehánět vážnost situace."
     "Vážně Spocku? Možná jen vyjadřuju obavy za nás oba!" McCoy se chytil za hlavu. "Spocku, uvědomujete si, že máme určitý úkol? A že ten úkol právě tímto činem ohrožujeme?"
     "Nemohu s vámi souhlasit, doktore. Průzkumem této soustavy naopak napomůžeme lepšímu splnění našeho úkolu."
     McCoy jen nevěřícně zalapal po dechu. Kirk vstoupil do hovoru.
     "Co máte na mysli, Spocku?"
     "Kapitáne, žádal jste mne, abych vás průběžně informoval, jak se mi bude dařit s dešifrováním dat z Kaleh. Nuže, právě včera se mi podařilo dešifrovat první opravdu významný segment." Na okamžik se odmlčel. "Kaleh měla namířeno do takzvané "Nové loděnice", která se měla nacházet někde v pohraničí. Zcela nepochybně jsme onu novou loděnici nalezli."
     "Loděnice jako tato musí dostávat zásoby z venku" přemýšlel nahlas Kirk. "To znamená, že tu může být čas od času docela rušno - a ty zásobovací lodě musí nějak těmi minami proletět, takže buď dostanou informace od řízení letového provozu v této soustavě, nebo - a to je pravděpodobnější, jsou v této soustavě vyhrazené lodě s navigátory."
     "Počkej, Jime, co chceš dělat? Naladit místní frekvenci a požádat je o souřadnice průletového koridoru?" zeptal se McCoy. Když uviděl Kirkův výraz, málem zakřičel: "Ty to chceš opravdu udělat?"
     "Klid Kostro, možná jsem lehce šílený, ale úplný blázen ještě zdaleka nejsem. Navrhuji, abychom na této pozici setrvali dalších 24 hodin. Buď se do té doby ukáže nějaká loď, která poletí dovnitř soustavy - nebo my poletíme dál." Pokrčil rameny.
     "Nebudeme muset čekat ani tak dlouho, kapitáne" ozvala se z ničeho nic Saavik. "Do vnější oblasti této soustavy právě vstupuje romulanská válečná loď."
     "Dejte to na obrazovku, Saavik!"
     Silueta na obrazovce byla děsivě povědomá...
     "Ale to je přece ten křižník, který jsme potkali v Neutrální zóně...!" řekl Kirk nahlas to, co si všichni mysleli. "Nebo je to sesterská loď..."
     "Potvrzuji, podle IFF transpondéru je to ta samá loď" ozval se ze stanoviště vědeckého důstojníka Spock.
     "Detekuji probíhající komunikaci mezi stanicí a onou lodí. Zdá se, že žádá o povolení vstupu do perimetru loděnice." Saavik vypadala zamyšleně, když to říkala, překládat romulanštinu jí vzdor jejímu původu přece jen působilo jisté problémy.
     "Posílají jim naproti loď s navigátorem, která je provede minovými poli."
     "A může provést i nás! Chekove, rychle, dostaňte se pod ten křižník!" vykřikl Kirk. "Ta loď je tak veliká, že se pod ní ztratíme."
     McCoy jen obrátil oči v sloup a ukázal si na hlavu.
     "Kapitáne, k té loďy to máme nejméně hodinu letu. Musíme se k ní dostat pokud možno nenapádně."
     "Pane Chekove, jsme ve vašich rukou."
     "Kapitáne, nastavuji pasivní senzory tak, abychom byli schopni určit, jestli nás romulané zaznamenali." Spockovy štíhlé prsty kmitaly po klávesnici jeho panelu. Ukázal na jeden z pomocných displejů: "Zde uvidíme, jak na tom jsme. Modré pole symbolizuje bezpečí, červené riziko zachycení. Velikost modrého pole je proporcionálně upravována s ohledem na stav lodi, její rychlost a ostatní parametry."
     Chekov navedl Bounty na dráhu, která ji měla přivést do blízkosti romulanské lodě. Teď nezbývalo než čekat. Spockův indikátor čas od času zapípal, to jak zpracovával různé zaměřovací impulsy, zatím však všechny zůstávaly hluboko v modré části displeje. Ve vzduchu však bylo cítit napětí, jako by se nikdo neodvážil ani pohnout, jako by i toto mohlo mít vliv...
     Náhle se dveře na můstek s rachotem otevřely. Kirk se bleskurychle otočil ve svém a jeho ruka instinktivně zajela do kapsy pro phaser. Ve dveřích na můstek stála Uhura s omluvným výrazem ve tváři.
     "Kapitáne omlouvám se za zpoždění, ale nedokázala jsem se včas probudit..."
     Kirkova ruka v kapse pustila phaser.
     "V pořádku. Jenom jsme se všichni trochu lekli." Aktivoval interkom. "Pane Scotte?"
     "Ano pane?"
     "Pane Scotte, je mi zcela jasné, že teď asi máte na starost jiné věci, ale až bude chvilka klidu, mohl byste se podívat na mechanismus můstkových dveří?"
     "Jistě pane. Bude to potřebovat trochu promazat."
     "Děkuji vám, pane Scotte" s úlevou v hlase odpověděl Kirk. Obrátil se Chekovovi. "A jak jsme na tom my?"
     "Během několika vteřin zaujmeme pozici pod tou lódí, kapitáne!"
     "Výborně, pane Chekove." Kirkův pohled zabrousil k hrnku se zbytkem oné podivné tekutiny. Vzal ho do ruky a zkusil opatrně ochutnat - brrr, studené to bylo ještě horší než teplé. "Mimochodem, jste vynikající navigátor a skvělý pilot, Chekove, ale kafe děláte opravdu mizerné."
     "Eto ně bylo kafe, kapitáne, eto byl ruskyj čaj!"
     "Cože... tohle... čaj?" Kirk nevěřícně zíral na obsah hrnku. "Myslel jsem, že ruský čaj je prostě klasický černý čaj...?"
     "Eto specialnyj čaj, nad kouřem sušényj, ze střední Asie!"

     ChR 721 Aehallh, na okraji systému "Nové loděnice"

     Vorbat sledoval, jak se k Aehallh blíží zevnitř soustavy hlídková loď, aby ji provedla minovými poli.
     Věděl, že na základně uprostřed této soustavy na něj bude čekat admirál Horik a bude žádat odpovědi. Těch se však od Vorbata nedočká. A jakkoliv Vorbata nijak netěšilo pomyšlení, že jeho vlastní kariéra brzy skončí, hřálo ho vědomí, že ani Horikova kariéra tento malér o moc dlouho nepřežije. Sice se pravděpodobně nikomu z nich nic nestane a oficiálně budou do výslužby propuštěni na vlastní žádost, ale na nich samotných a jejich rodinách ulpí pověst o nespolehlivosti.
     Na okamžik se zasnil. Nová loděnice, schopná stavět nejmodernější válečné lodě. Nenápadná, a přitom v blízkosti hranic Federace i Klingonské říše - v jakémkoliv budoucím konfliktu bude hrát významnou úlohu. "Úspěch vykoupený doslova krví... zarazil se. "Ano, mimo jiné krví posádky pokusné lodi Deihu, která testovala nový typ pohonu." Když o tom tak přemýšlel, dospíval ke zjištění, že celá záležitost s jeho kariérou se začala kazit právě tehdy, když vybuchla Deihu...
     "Pane, Wagi nám signalizuje, že ji můžeme následovat k loděnici." Vorbat se probral ze svého zamyšlení a přikývnul.
     "Děkuji, Leseve. Ať Aehallh následuje Wagi k loděnici..." Vorbat se podíval na palubní hodiny. "Takže do konce mé kariéry zbývá už jen několik hodin..." napadlo ho najednou. "Jen aby se do věci nevložil Tal Shiar..." Jeho pohled zabrousil k rámovým konstrukcím vesmírných doků. Tam vznikala nová generace válečných lodí Romulanské říše. První z nich, loď s kódovým označením ChR 901 Vriha io, Nejvyšší jedna, měla za pár hodin zahájit zkušební let. Povzdechl si. Původně se ho měl zúčastnit... proto ostatně Aehallh v tomto systému nyní byla. No, teď bude rád, když ho admirál nevyhodí z přechodové komory. Druhá z nových lodí, ChR 902 Vriha re, Nejvyšší dvě, měla být poháněna zbrusu novým typem pohonu. Jenže plány tohoto pohonu měla dovézt do Nové loděnice právě ChR 387 Kaleh... teď je sice přivážela ChR 385 N'lanaes, její sesterská loď, ale pro Vorbatovu kariéru už bylo stejně pozdě.

     Bounty, systém "Nové loděnice"

     "Chcete říct, že jste o této loděnici vůbec nevěděli?"
     Kirk pozorně sledoval Maltzův výraz a byl čím dál víc přesvědčen, že Maltz své překvapení nehraje.
     Maskovaná Bounty v závěsu za romulany už proklouzla celou soustavou skoro až k loděnici. Proto se Kirk rozhodl pozvat oba své cestující na můstek.
     "Nemohu mluvit za Sekci 31" odtušil Kirk, "ale za zbytek Hvězdné flotily jsem si tím docela jistý."
     "Vesmír miluje slabomyslné, malé děti a pozemšťany" ušklíbl se Maltz - "a vulkánce také" dodal s pohledem na Spocka. Kirk se rozhodl otázku otočit.
     "Chcete říct, že klingoni o této loděnici vědí?"
     "Samozřejmě" usmál se Maltz. "Od samého počátku její existence. Měli jsme ovšem malou výhodu: my jsme věděli, co se tady děje."
     "Jak to?"
     "Před třiceti lety byl tento systém přesně takový, jak to stojí ve vaší databázi: nevýznamný. Ale pak se postupně během krátké doby stalo několik věcí.
     Nejprve došlo k onomu incidentu s pokusnou romulanskou lodí v Neutrální zóně. O tom by ostatně většina ze zde přítomných mohla něco vědět." Opět se široce usmál. Jeho úsměv odhalil dravčí zuby, skryté za jeho rty.
     Kirk souhlasně přikývl. "Ano, to skutečně ano."
     "Ale to byl jen začátek. Pak došlo k podepsání Organianské mírové smlouvy a Federace a Klingoni spolu po zhruba padesáti letech přestali otevřeně bojovat. Zároveň ta dohoda obsahovala ten nesmyslný dodatek..."
     "Máte na mysli dodatek o odzbrojení a zmrazení stavby nových lodí na patnáct let?" zeptal se Spock.
     "Jo, přesně ten!" zavrčel Maltz. "Od samého počátku jsme věděli, že je to jen další z mnoha triků Federace s cílem podrobit si naši říši!"
     "Zvláštní" poznamenal Spock. "Jak by mohl dodatek o odzbrojení způsobit podrobení vaší říše?"
     "My jsme si ho dobře přečetli! Byla tam podmínka, že uvedená ustanovení vstoupí v platnost jen tehdy, nebude-li jedna ze stran ve válečném stavu se stranou třetí. My jsme tehdy s nikým jiným neválčili!"
     "Ale Federace také ne!" zvolal Kirk.
     "S dovolením, kapitáne, technicky vzato, Federace byla tehdy, stejně jako nyní, ve válečném stavu s Romulanskou říší" poznamenal Spock.
     "Připomeňte mi, abych si nikdy nebral vulkánce jako advokáta" zamumlal McCoy. "Vykecá na klienta úplně všechno..."
     "Jen neutrální fakta, doktore, jen neutrální fakta..."
     "Jo, i neutrální fakta můžou bejt pro klienta docela nebezpečná záležitost!"
     "Počkejte, pánové, to teď nebudeme řešit" vpadl Kirk do hrozící hádky. Obrátil se opět k Maltzovi. "Dobrá, dejme tomu, že jsme byli ve válečném stavu s Romulany. Co se tím pro vás měnilo?"
     Maltz se opět zašklebil. "Romulani tehdy neměli flotilu hodnou toho jména. Federaci by stačil jeden velký operační svaz a rozdrtila by je jednou provždy." Ukázal na přítomnou romulanku. "Jen se jí zeptejte. V roce 2267 romulani čekali každým dnem útok Federace jako odvetu. A co víc - Federaci by to zbavilo jednoho protivníka, umožnilo by jí to udržet flotilu na plném stavu a nakonec obejít Organianský prostor a zaútočit na naši říši z prostoru Romulanské říše! To jsme nemohli dopustit!"
     Překvapený Spock nadzvedl jedno obočí. "Fascinující. Vypadá to, že klingoni mají přímo genetické sklony k paranoidnímu jednání."
     "Vy říkáte paranoia - my říkáme opatrnost!" odsekl Maltz. "Prodali jsme romulanům staré lodě třídy Klolode - stejně bychom je podle toho vašeho dodatku museli sešrotovat, takže aspoň jsme z nich něco měli. A romulané si přes noc pomohli k moderním lodím a modernímu warp pohonu, protože ta jejich parodie na warp pohon byla v praxi skoro nepoužitelná. A cena, kterou jsme si za ty lodě naúčtovali byla přímo nádherná." Opět se zazubil. "Technologie maskovacího zařízení - skvělé! Plány maskovaných lodí nové generace - ještě lepší. Na jednom z produktů této spolupráce se ostatně máme tu část nacházet."
     "Dobrá... ale stále mi není jasné, jak tohle všechno souvisí s touto loděnicí" zeptal se Kirk.
     "Jednoduše, kapitáne. Romulani záhy dospěli ke správnému závěru, že v případném konfliktu s Federaci nebo naší Říší nemají v pohraničí dostatečné výrobní a opravárenské kapacity a začali hledat vhodný systém pro založení takzvané "Nové loděnice". Našli ho zde." Ukázal kolem sebe rukama. "Pochopitelně, bylo nutno místní obyvatele odsud dostat a to se zdejším obyvatelům moc nelíbilo. I když to byli romulané - nebo snad právě proto." Podíval se úkosem na romulanku. "Tehdy od nás místní romulani koupili dvě staré lodě třídy Raxor. Na to, o jak strašné střepy ve skutečnosti šlo, se s nimi ubránili docela dlouho. Nakonec podlehli - jak jinak. Ale to nám dalo dost času, abychom zjistili, na co ty lodě místní potřebovali a co se tu má dít."
     Na chvíli se odmlčel.
     "Teď si asi říkáte, jak je možné, že toho tolik vím." Pobaveně se rozhlédl. "Kruge byl posedlý hledáním všelijakých zajímavostí a několik let pilně shromažďoval všechny dostupné údaje o tomto systému a této loděnici - a o všem, co s ní souviselo. Právě jsme se chystali letět do tohoto systému, když přišla zpráva od Valkris, že nečekaně uspěla se získáním dat o Genesis - a to mělo pochopitelně přednost."
     Kirk se na Maltze nevěřícně podíval. "Tohle všechno jste řekl i Sekci 31?"
     "Přesně tak, tohle všechno."
     "A?"
     "Co a? zavrčel Maltz nerudně. "Nevěřili mi! Mysleli si, že se snažím být zajímavý!"
     "Kapitáne, myslím, že se blížíme k cíli naší cesty!" Uhura s jednou rukou přitisknutou na sluchátku se snažila odfiltrovat hovor na můstku a druhou rukou ještě stačila manipulovat se svou konzolí. "Objem rádiového provozu mezi oběma loděmi prudce vzrostl! A teď se přidává i ta stanice! Přecházejí na laserové spojení!"
     "Když dovolíte, komandére, podívám se, jestli se nám nepodaří něco z toho zachytit" obrátil se Spock na Uhuru.
     "Jistě, pane Spocku, ale co... ?" Uhura vypadala zmateně. Také doktor McCoy byl evidentně zmaten.
     "Spocku, přišel jste snad o ten svůj vulkánský rozum? Laserové spojení se přece nedá odposlouchávat!"
     "Jako už mnohokrát, i nyní máte svým způsobem pravdu, doktore. Laserové spojení se ve vakuu skutečně odposlouchávat nedá,..."
     "Tak vidíte!"
     "...jenže v tomto systému se o čistém vakuu, vzhledem ke znečištění celé soustavy mikročásticemi plynů a prachu, opravdu hovořit nedá."
     "Spocku, vy skutečně tvrdíte, že dokážete odposlouchávat laserové spojení?" zeptal se Kirk hlasem, ze kterého byla slyšet lehká nedůvěra.
     Spock na něj krátce pohlédl zpoza svého pultu. "Samozřejmě. Jediné co potřebuji, je, aby nás pan Chekov navedl do postavení ze kterého alespoň částečně uvidíme na emitory laserových paprsků na jednotlivých lodích."
     "Dobrá. Pane Chekove, slyšel jste pana Spocka. Řiďte se jeho pokyny. Saavik, pan Spock bude myslím potřebovat pomoc při překladu,..." rychle se podíval na Spocka. Ten jen nepatrně pokýval hlavou.
     "... takže mu s ním podle svých možností pomozte."
     "Jistě kapitáne."
     "Kapitáne, právě jsme zaujali pozici mezi romulanskými loděmi a stanicí!" hlásil po chvíli Chekov.
     "Registruji emise laserových paprsků." Spock zvedl hlavu od své konzole. "Dostáváme první signály!"
     "Ta malá loď se jmenuje Wagi... a ta velká... počkat... ta se jmenuje Aehallh..." přerývaně překládala Saavik.
     "Aehallh? Noční můra ... !" vydechla nahlas romulanka.
     "Případné jméno... ta loď je opravdu naše noční můra" glosoval situaci Kirk.
     "Kapitáne, co bude se mnou?" zeptala se.
     "No, nakonec vás někde vysadíme... žádný strach!"
     "Za předpokladu, že to všechno přežijem', což je čím dál tím míň jistý..." zabručel McCoy.
     "Doktore McCoyi, váš defétismus je nelogický" odporoval McCoyovi Spock. "Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by romulané mohli mít třeba jen vzdálený stín podezření, že tu jsme."
     "A jak se podle vás odsud dostaneme, co? To vám vaše logika neřekne!"
     "Ale zajisté, že ano. Úplně stejným způsobem, jakým jsme se dostali dovnitř. V této soustavě bude určitě poměrně čilý lodní provoz." Spock obrátil svou pozornost k svému ovládacímu pultu. "Mimochodem, doporučuji, abychom o této loděnici získali co nejvíce informací."
     "Další informace..." ozvala se Saavik. "Kdosi na palubě Aehallh se má dostavit na stanici... signály pro Wagi... do systému vstupuje další loď?"
     "Wagi se skutečně odpojuje a vzdaluje se" potvrdil informaci Chekov.
     "Neměli bychom se za ni zavěsit?" zeptal se nervózně McCoy. "Už jsme tu viděli hodně a tohle může být naše poslední šance se odtud dostat!"
     "Kostro, viděli jsme tu hodně... ale ne dost. Počkáme na toho nového příchozího. A zatím bychom se měli zaměřit na ty lodě v docích. Pane Spocku?"
     "Zajisté kapitáne. Pan Scott už provádí předběžné analýzy oněch lodí."
     "Dobrá." Kirk aktivoval interkom. "Pane Scotte, jak to vypadá?"
     "Kapitáne, jsou tu čtyři doky a v každym z nich je jedna rozestavěná loď."
     "Ano, pane Scotte, toho jsme si už všimli..."
     "Dvě z těch lodí vypadaj jako před dokončením... a jedna má dokonce nahozenej pohon a může kdykoliv odletět."
     "A ta druhá, pane Scotte?"
     "Těžko říct, kapitáne. Trup je každopádně hotovej, ale vypadá to, jako by tý lodi chyběl hlavní reaktor. Ty další dvě lodi jsou teprve rozestavěný a ještě nějakou chvíli budou."
     "Ještě něco, pane Scotte?"
     "Sice se to odsaď nezdá, ale každá z těch lodí je větší než naše lodě třídy Excelsior. Skoro to vypadá, že ty lodě jsou postavený tak, aby dokázaly Excelsior bez problému rozbít na kusy."
     "Pane Spocku, můžete nám poskytnout detailní pohled?"
     Na obrazovce se objevila jedna z lodí. Její proporce byly prostě... gigantické. Dlouhá byla snad půl kilometru. Jakákoliv loď Federace vedle působila neuvěřitelně křehce a zranitelně. Loď vypadala jako dvě lodě spojené do jedné masivním trupem - jako by se dva obrovití ptáci spojili za letu. A na konci každého ze dvou párů křídel byly gondoly warpového pohonu.
     "Ty lodě jsou podle všeho schopny vydržet přímo neuvěřitelně vysoký rozsah poškození" komentoval záběry Spock. "Jejich trupy jsou ze speciálně tvrzených kompozitních materiálů. Detekuji rozsáhlé baterie disruptorů na přídi i na zádi, stejně jako několik torpédometů. Lze se domnívat, že tyto lodě dokáží odpálit naráz až šest plazmových torpéd, v každé polosféře tři.
     Na této lodi detekuji normální předletový provoz - zdá se, že Romulané hodlají zahájit zkušební lety co nejdříve. Warp pohon je zcela bezakcelerační, s centrálním warp jádrem. Velmi moderní technologie.
     Ta druhá loď..." Spock přepnul záběr "...nemá osazené centrální warp jádro. Je to s podivem, protože zbytek té lodi vypadá, že je dokončen. Její palubní systémy jsou napájeny energií ze stanice. Navíc v konstrukci trupu jsou drobné odlišnosti, které naznačují, že má používat odlišný způsob pohonu."
     "Myslíte, že romulani můžou používat klasickej pohon pro srovnání, pane Spocku?" zeptal se Scotty interkomem.
     "To by sice bylo teoreticky možné, ale potom by pravděpodobně loď byla už dokončena. Tato má naopak zesílené určité partie trupu oproti své sesterské lodi." Zavrtěl hlavou v náznaku nesouhlasu. "Tato loď rozhodně nepoužívá žádný nám známý způsob pohonu. Snad romulané přišli na něco exotického, kdo ví...?"
     Spockovy úvahy přerušila Uhura.
     "Kapitáne, blíží se další loď!"
     "Dejte to na obrazovku!" Záběr na hlavní obrazovce se změnil. "To je přece sesterská loď Kaleh... jiná loď třídy Klolode..." blesklo Kirkovi hlavou, když spatřil přilétající loď.
     "Uhuro, dokážeme tu loď identifikovat? Nesetkala se s ní už někdy nějaká loď Federace?"
     "Okamžik kapitáne... databáze evidentně tento IFF kód zná... ano, tato loď je v databázi..." Uhura měla pocit, že nevěří vlastním očím, když se dívala údaje.
     "Tak kdo se s tou lodí setkal a kdy?" Kirk začínal být netrpělivý.
     "Poprvé byla tato loď identifikována na Hvězdné datum 5031.3 lodí Enterprise. Jmenuje se..."
     "N'lanaes..." z ničeho nic doplnila romulanka. "Je to má bývalá loď."
     Kirk se k ní prudce otočil. "Jak to můžete vědět? Tehdy tam přece byly celkově tři vaše lodě."
     "Ale jen N'lanaes a její posádka měla stejný stupeň prověření jako Kaleh" odpověděla.
     "Co máte pořád všichni s těmi stupni prověření? Víme o tom něco, Spocku?"
     "Zajisté, kapitáne. Jde zhruba o to, že každá loď se dá do jisté míry odposlouchávat. Například všechny starší romulanské lodě jsou v tomto směru poměrně děravé, však si vzpomeňte na náš boj v Neutrální zóně."
     Kirk netrpělivě přikývnul na znamení souhlasu.
     "Zatímco klingonské lodě třídy Klolode jsou v tomto směru na tom mnohem lépe. Ovšem, možnost odposlechu tvoří jen jednu část prověření lodě. Jistě si vybavujete, co nám říkal kapitán Yerdon na Marsu - posádka musí mít prověření na úrovni členů Tal Shiar. Což je u většiny obyčejných romulanů tak trochu problém - stejně jako u lidí. I velmi dobrý důstojník nemusí být zcela 100% politicky spolehlivý a nemusí za všech okolností slepě poslouchat rozkazy. Z těchto dvou důvodů mají romulané tak málo vhodných lodí pro převoz supertajných dat. To se však brzy změní... minimálně z hlediska počtu použitelných lodí." Přepnul vedlejší obrazovku na záběr na dokončované lodě. "Tyto lodě budou moci mít posádku s nejvyšším prověřením - za předpokladu, že ji romulané budou schopni sestavit. Ale tato stanice..." přepnul záběr "...ho nemá a nikdy mít nebude. Je příliš děravá. Ostatně, při zabezpečení této soustavy ho teoreticky ani mít nemusí."
     "Cože Spocku?" Kirk si nebyl jist, jestli v několika uplynulých vteřinách dokázal sledovat myšlenkové pochody svého prvního důstojníka.
     "Takže si jen počkáme, až N'lanaes odvysílá svá data na stanici a budeme-li mít alespoň trochu štěstí, získáme další data i dešifrovací klíč."
     "Jak dlouho, Spocku?"
     "Těžko říct, kapitáne. Možná několik minut - nebo hodin."
     "Dobře Spocku. Budeme tedy čekat..."

     Netrvalo to ani tak dlouho, jak se Kirk původně obával. Již po několika desítkách minut oznámil Spock, že se mu podařilo zachytit kód, který by mohl odpovídat kódu, kterým byla zašifrována data z Kaleh. V komunikaci se kromě jmen lodí vyskytovaly často i volací znaky Vriha io, Vriha re, Vriha thi a Vriha khi. Spockovi trvalo jen několik minut, než je byl schopen přiřadit lodím v jednotlivých docích: název třídy byl "Vriha" a druhé slovo znamenalo číslo lodi. Loď Vriha io byla již dokončena a měla zahájit zkušební let.

     "Kapitáne, na frekvenci s volacím znakem Vriha io prudce vzrostl objem komunikace." Uhura soustředěně naslouchala rádiovému provozu. "Vypadá to, že jedna z těch nových lodí se chystá opustit dok!"
     "Spocku, dejte mi ji na obrazovku!"
     "Kapitáne, velitel Vriha io volá Wagi! Chystají se odletět ze soustavy!"
     "Sláva! Tohle je naše jízdenka ven! Už abychom byli v trapu!" "Klid, Kostro... jak to vypadá Spocku?"
     "Maskování funguje s účinností na 99,947% a nezdá se, že by nás romulané dokázali zachytit."
     Kirk aktivoval interkom. "Scotty, chci mít warp pohon k dispozici, jakmile opustíme minová pole."
     "Budete ho mít kapitáne! Kdekoliv a kdykoliv!"
     "Abych vás nevzal za slovo, pane Scotte. Můstek konec."
     "Vriha io opouští dok!" oznámil celému můstku Spock. "Zapíná své senzory..."
     "Nejsme k ní moc blízko, Spocku?"
     "To se hned dozvíme, kapitáne."
     "Vy umíte uklidnit, Spocku..." poznamenal nervózně McCoy.
     Na Spockově tváři nebylo ovšem patrné vůbec nic. Zato na jeho indikátoru senzorového provozu začalo být živo. Bílé linie protínaly modré pole stále častěji a s každým impulsem byly blíže k červené zóně.
     Kirk periferním viděním zaznamenal, že se na Spockově pultu něco děje. Vstal z kapitánského křesla, přeběhl můstek a podíval z druhé strany na pult vědeckého důstojníka. Bílá linie právě prošlehla do červeného pole. Rozezněl se poplašný signál.
     "Pane Chekove, dostaňte nás z této pozice! Okamžitě!"
     Další bílá linie proběhla modrým polem až do červeného.
     "Senzory Vriha io nás zachycují, kapitáne!" Uhura jen stěží skrývala zděšení v hlase. "Občas stačí i 0,053%..." neodpustil si poznámku McCoy.
     Obrazovkou prošlehla žlutá linie. Červená zóna se prudce zvětšila a většina bílých linií ji nyní rovněž procházela.
     "Vriha io aktivovala zaměřovací senzory. Jdou po nás, kapitáne. Navíc jsou schopni předávat informace o naší poloze i dalším lodím" nevzrušeně oznamoval Spock. "Která loď je k nám nejblíž, Chekove?"
     "Aehallh, kapitáne!"
     "Dostaňte Aehallh mezi nás a Vriha io! Rychle!" Kirk téměř skočil k interkomu. "Scotty, okamžitě remodulujte maskovací zařízení! Ta romulanská obluda nás vidí!"
     "'zkaz, kapitáne! Už to jede!"
     Modrá plocha na obrazovce se náhle prudce zvětšila. Všechny bílé linie zůstaly v ní. Další zášleh žluté... jen o kousek... další ... zůstal v modré ... a ještě jeden ... také ... další už nepřišel.
     "Vriha io vypíná zaměřovací senzory. Setřásli jsme je, kapitáne."
     "Setřásli jsme především moje nervy, Jime! Čekal jsem, že se něco takového stane! A to ještě nejsme venku!" Doktor McCoy vypadal, že by si nejraději vystoupil. "Určitě nás začnou brzy hledat!"
     "To si nemyslím, doktore" Saavik napjatě poslouchala komunikaci mezi loďmi. "Velitel Vriha io přičítá kontakt s námi falešnému ozevu z neseřízených senzorů."
     "Že by to bylo až tak snadné?" zeptal se McCoy s nadějí v hlase.
     "Všechny emocionálně laděné bytosti mají sklony věřit tomu, čemu věří, že je pravda, a nikoliv tomu, co pravda je" poznamenal Spock suše. "Romulané jsou v tomto ohledu ještě horší než pozemšťané."
     "Ostatní lodě s námi neměly natolik jasný kontakt, aby mu to jejich velitelé mohli vyvracet" pokračovala Saavik. "Teď vyjednávají s Vriha re aktivaci jejích senzorů, což bude vzhledem k absenci hlavního reaktoru na Vriha re docela komplikované."
     "Wagi vysílá navigační data na Vriha io, kapitáne" Uhura neustále sledovala lodní komunikace. "Zdá se, že odlétají."
     "Chekove, dostaňte nás za ně! Tohle může být na dlouho naše poslední šance!"
     "Kapitáne, je to logické, snažit se zmizet v závěsu za lodí, jejíž senzory nás byly schopny zachytit?"
     "Logické to možná není Spocku, ale ještě méně logické je zůstávat tady, když nevíme, co všechno mohou mít romulané v záloze. Vsadím se, že Vriha re je schopna minimálně pomalého letu na impuls a senzory této třídy nám už ukázaly, co dovedou."
     "Kapitáne, myslím, že se za Vriha io můžeme klidně zavěsit." Saavik trpělivě naslouchala komunikaci mezi romulanskými plavidly. "Její velitel dal omezit výkon senzorů, aby nedocházelo k falešným poplachům. Právě žádal Wagi, aby mu předávala senzorová data během průletu minami."

     Let ven ze soustavy proběhl oproti všemu očekávání hladce - i když trval déle, než bylo všem příjemné. Vriha io přešla okamžitě po opuštění minových polí na warp a o své okolí se vůbec nestarala. Wagi se loudavě obrátila a vracela se do nitra soustavy.

     "Nemůžu pořád uvěřit, že to bylo tak snadné..." doktor McCoy působil jako člověk odsouzený k smrti, kterému byla na poslední chvíli udělena milost. "A co teď, Jime?"
     "Teď? Teď najdeme nějaké jiné místo, kde bychom mohli naši cestující vysadit."

     ChR 229 Sseikea, hluboký vesmír, poblíž trojmezí hranic Federace, Romulanské a Klingonské říše

     "Areinnye pro posádky lodí musí vypadat nějak takhle" pronesl subkomandér Hirub nahlas to, co si myslela celá posádka. "Tohle je prostě ubíjející..."
     Můstek lodi byl prakticky opuštěný. Kromě Hiruba se na něm nacházeli už jen další dva členové posádky, kormidelník a spojař. Vybavení lodi už dávno neodpovídalo nejmodernějším standardům - pokud vůbec někdy nějakým odpovídalo. Sseikea byla jedna z posledních lodí třídy T'liss staré řady a jako taková ještě stále neprošla rekonstrukcí – a s každým dalším měsícem služby bylo méně pravděpodobné, že jí kdy projde, protože nejspíš skončí rovnou ve šrotu. Hirub se po většinu směny zabýval sledováním drobných prasklin, které za dobu provozu lodi vznikly v podlahové krytině na můstku. Ostatně, i kapitánské křeslo, ve kterém nyní seděl, rozhodně pamatovalo lepší časy - například by potřebovalo znova potáhnout, protože jeho čalounění bylo na spoustě míst prodřené a také z jeho mechanismu se linuly podezřelé zvuky až příliš často. Loď byla uvnitř i navenek zchátralá a každý, kdo ji kdy viděl zblízka, se divil, že se ještě nerozpadla.
     Překvapivě, motory byly v perfektním stavu. Jak warp pohon, tak impuls. A stejně tak zbraně. Štíty Sseikea neměla, podobně jako její sesterské lodě musela spoléhat na zesílené pancéřování trupu (proti phaserům a torpédům Federace zcela nedostačující) a maskovací zařízení (neschopné dlouhodobě oklamat kohokoliv, kdo nemá místo mozku bláto).
     Sseikea spolu s dalšími plavidly vesměs podobného původu plnila úlohu pohyblivého hlídkového stanoviště na trojmezí. To pro posádku znamenalo letět na impulsní pohon a opisovat přitom tvar prostorového mnohostěnu, který vymyslel kdosi v hlavním štábu jako nejefektivnější uzávěru pro daný sektor vesmíru. Bylo to zdlouhavé a k uzoufání nudné.
     Spojař na svém stanovišti evidentně klimbal. Hirub ho několik minut sledoval a nedokázal se rozhodnout, jestli ho má vzbudit. Všechnu práci za posádku stejně prováděla automatika... Hirub se pokusil zaujmout v kapitánském křesle pohodlnější polohu. V křesle to podezřele zapraskalo a Hirub by přísahal, že se naklonilo o několik stupňů doprava.
     Na spojařově panelu pípnul signál přicházející zprávy. Spojař se ani neprobral a zcela automaticky popaměti aktivoval příjem. Na jeho obrazovce se rozeběhla sekvence znaků. Teprve, když zpráva doběhla, začal spojař jevit známky života.
     "Pane... přišla zpráva z Nové loděnice... od admirála Horika..."
     "Přímo pro nás?" Z představy, že by měl vzbudit kapitána, nebyl Hirub zrovna nadšený.
     Spojař ospale zakroutil hlavou. "Ne, pane. Je to pro všechny lodě v sektoru. Má nízkou prioritu."
     "Tak ukažte."
     "Už je mezi zprávami v hlavním počítači."
     Hirub vytáhl z boční kapsy křesla otřískaný příruční terminál, který v malém měřítku věrně ilustroval stav celé lodi. Za okamžik si už četl zprávu. Polohlasně ji komentoval. "Starému Horikovi nejspíš přeskočilo... že prý v systému Nové loděnice byla s pravděpodobností 26% detekována neznámá loď... to si snad dělá ten starej paprika srandu, tam se přece v životě nemůže nic dostat..." Všiml si, že kormidelník i spojař se na něj dívají.
     "Copak, pánové? Ta zpráva má nízký stupeň utajení, klidně si ji přečtěte sami..." vzápětí si uvědomil, že spojař ji určitě už četl a kormidelník ji nejspíš čte právě teď. Došlo mu proč se na něj dívali. "Byl někdo z vás někdy v systému Nové loděnice?" Ani nečekal na nesouhlasnou odpověď (k povinnostem prvního důstojníka patří vědět o posádce pokud možno ještě víc než ví o sobě ona sama) a pokračoval: "Ten systém je neuvěřitelně důkladně zabezpečen. Všude samá minová pole a detektory pohybu nejnovější generace, tam se nemůže nic dostat..." zarazil se. "Opravdu nemůže? Vždyť kdy naposled byly detektory pohybu rekalibrovány na nové typy maskovacích zařízení? A co výbuch Deihu, ten přece musel také zanechat nějaké následky... Zatraceně, pokud by se tam procedila loď s novým typem maskovacího zařízení, nebyla by pravděpodobnost detekce zrovna takto nízká...? A co vůbec znamená věta: "ověřeno pomocí platformy Nejvyšší dvě"?" Aby zakryl svůj zmatek, rozhodl se stočit téma hovoru jinam.
     "Kolik nám ještě zbývá času do konce směny, pánové?"
     "Necelé dvě hodiny, pane" odpověděl pilot.
     "Takže to už můžeme na kapitána s touto zprávou počkat. Ostatně, kdokoli by se -teoreticky- dokázal dostat do systému Nové loděnice, toho si naše senzory ani nevšimnou."

     Uběhla další nudná hodina. Hiruba zrovna začalo intenzivně hryzat svědomí, jestli přece jenom neměl kapitána vzbudit a na zprávu ho upozornit. Nechal si zprávu znovu zobrazit na příručním terminálu. Ne, zpráva byla jen dána na vědomí, už jejím přijetím potvrdili seznámení s jejím obsahem a žádná potvrzující odpověď nebyla vyžadována. To bylo dobré... opět se pokusil zaujmout nějakou pohodlnější polohu v křesle.
     Náhle se stalo několik věcí najednou. Později Hirub vehementně tvrdil, že klakson poplachu spustil dříve, než se z křesla ozvalo strašlivé zapraštění a on se ocitl na podlaze. Ve skutečnosti to bylo přesně naopak. Hirub se sbíral z podlahy můstku, zmatený pádem a ohlušený zvukem poplašného klaksonu a přitom ještě stačil zařvat: "Zatracený křeslo, to nic, to jen ruplo křeslo..." a pak mu najednou došlo, že signál poplachu nebyl aktivován nikým z můstku. Poplach byl spuštěn hlavním počítačem a vzápětí se chodby na Sseikea naplnily hlášením: "Varování, vetřelec na palubě, varování, vetřelec na palubě!"
     Hirub se konečně dokázal postavit, přiskočil k ovládacímu panelu poplachu a zarazil ho. "Počítači, kde je vetřelec?"
     "V transportní místnosti" zazněla strojová odpověď.
     "Bezpečnostní družstvo do transportní místnosti!" Otočil se na můstek a houknul nerudně na spojaře. "Zajistěte, aby někdo probudil kapitána, pokud ho ten kravál už nevzbudil!" Jeho pohled zabrousil k troskám kapitánského křesla. "A ještě něco, ať sem okamžitě nakluše někdo z údržby a dá tuhle past" ukázal na zbytky křesla "dohromady dřív, než se začne kapitán vyptávat, co se tady vlastně stalo."

     Když dorazil ke dveřím transportní místnosti, bezpečnostní družstvo už na něj čekalo.
     "Pane, čekali jsme na vás nebo na kapitána!"
     "To je v pořádku, pánové. Funguje ovládání dveří?"
     "Ano, pane. Vetřelec uvnitř nevykazuje žádné známky činnosti."
     "Dejte mi zbraň..." než stačil větu doříci, už mu kdosi úslužně podal disruptor. "A teď půjdeme dovnitř!"
     Dveře se rozlétly. Bezpečnostní družstvo s Hirubem v čele se pomalu vplížilo do transportní místnosti. Na transportní plošině leželo tělo. Hirub pokynul rukou a dva členové družstva se opatrně vydali k ležící postavě.
     Jeden z nich tělo obrátil tváří do místnosti a druhý ho zajišťoval. Postava byla v bezvědomí... byla to žena, romulanka ve středních letech. Nevypadala nebezpečně. Hirub pokynul družstvu, aby sklonilo zbraně. Díval se na ní a cosi na ní mu bylo vzdáleně povědomého...
     "Co se to tady děje, Hirube?" ozvalo se náhle ode dveří. Kapitán rázně vešel do transportní místnosti. Když uviděl ležící ženu, veškerá ráznost z něho opadla a dokonce se lehce zapotácel.
     "Kapitáne Tale, jste v pořádku? Vypadáte, jako byste právě uviděl ducha!"

     Bounty, hluboký vesmír, hranice Romulanské a Klingonské říše

     "Zatraceně, Jime, to chceš opravdu letět do klingonského prostoru?" Doktor McCoy do otázky vložil všechen svůj jižanský temperament. Přesto zůstala viset nezodpovězena ve vzduchu kapitánovy kajuty, kde se Kirk, McCoy a Spock sešli.
     "Technicky vzato, doktore, jsme hranice Klingonské říše překročili už před jednou minutou a 35 sekundami..." odpověděl mu Spock s pohledem upřeným na palubní hodiny. A jako by snad Spock měl obavu, jestli se vyjádřil dostatečně srozumitelně, ihned pokračoval: "Nyní se již nenacházíme na území Romulanské říše."
     "Jo, kdo by to byl řekl, co, Spocku?" uštěpačně poznamenal McCoy."
     "Váš sarkasmus není na místě, doktore. Hranice mezi oběma mocnostmi je velmi pohyblivá a nebývá výjimkou, že stejnou část vesmíru si nárokují obě říše."
     McCoy se zadíval na Kirka. "Jime, nechtěl by ses k tomu taky nějak vyjádřit?"
     "A co chceš slyšet, Kostro? Vždyť víš, že tohle byl můj plán od samého počátku, vždyť i tebe samotného toto řešení napadlo."
     "Já tomu říkám z deště pod okap" podrážděně odpověděl McCoy.
     "Podívej, Kostro, já z tohoto vývoje událostí taky nejsem zrovna nadšený, ale..." na okamžik se Kirk zarazil. Chvíli manipuloval se svým stolním terminálem. "...podívej se na toto." Na obrazovce terminálu byla zobrazena mapa přilehlého sektoru Romulanské říše. "První kontakt s námi měli romulané zde" ukázal Kirk prstem na místo v Neutrální zóně, kde se kdysi nacházela Kaleh. "Další byl zde." Ukázal na systém, ve kterém, jak nyní věděl, se nacházela tzv. Nová loděnice. "A konečně, naši cestující jsme vysadili zde." Ukázal na místo těsně u hranic s Federací.
     "To je další věc, kterou nechápu, Jime. Proč jsme ji vlastně vysadili? Co jí brání, aby romulanům o nás vyklopila úplně všechno!?"
     "Doktore, brání jí v tom mentální blok, který jsem jí implantoval těsně před tím, než jsme ji vysadili" vstoupil do hovoru Spock. "Navíc, ona nezná náš plán přeletět hranice - ale mohla by si ho domyslet. Proto jsem v ní splynutím myslí indukoval silné přesvědčení, že Bounty zamíří přímo přes Neutrální zónu rovnou na území Federace. Toto implantované přesvědčení vydrží nejméně čtyři pozemské týdny a to nám poskytne dost času na únik."
     Kirk se zadíval na Spocka. "Víte co bych chtěl vidět, Spocku?"
     "To opravdu nemohu tušit, Jime."
     "Výraz na Talově tváři, když našel svou bývalou velitelku v transportní místnosti."
     "Talova Sseikea byla v nejvýhodnější pozici pro náš plán, kapitáne, to je vše" Spock se tvářil naprosto neutrálně.
     "Náhodou jsem si to ověřoval, Spocku. Nejméně další dvě lodě byly v podobně výhodné pozici."
     Spock pokrčil rameny. "Přišlo mi vhodné, aby ji našel někdo, kdo ji zná. Stejně z ní nic nedostane."
     "Dobrá, Spocku, změňme téma."
     "Jak si přejete, Jime."
     "Jak jsme na tom s dešifrováním dat z Kaleh?"
     "Díky transmisím, které jsme zachytili v systému Nové loděnice jsme učinili značný pokrok. Popravdě, máme prakticky vše dekódované."
     "No tak, Spocku, spusťte!" Kirk nedočkavostí málem vykřikl.
     "Přesně, povídejte, ať víme, jestli to všechno stálo alespoň za to!" i McCoy zareagoval výbušně. "Nerad bych zjistil, že jsme riskovali kejhák kvůli... co já vim... třeba kvůli seznamu nákupů místního romulanského velitele."
     "V tom případě mám pro vás oba dobrou zprávu. Data z Kaleh a N'lanaes jsou mnohem závažnější."
     "Skutečně Spocku, z vás to leze jako z chlupaté deky", ozval se Kirk.
     "Co prosím, kapitáne?"
     "To nic, Spocku, prostě už začněte, prosím." Kirk netrpělivě mávnul rukou.
     "Nejprve k tomu nejdůležitějšímu: Kaleh převážela kompletní dokumentaci k lodnímu pohonu nové generace, který má napříště pohánět všechny romulanské těžké lodi. Nejedná se o pohon s warp jádrem. Jako zdroj energie v něm slouží umělá kvantová singularita."
     "Cože? Oni chtějí mít na svých lodích černé díry?" zděšeně zareagoval McCoy. "Jak by to vůbec fungovalo?"
     "Velmi jednoduše, doktore. Popravdě řečeno, jde o velmi elegantní zdroj pohonu. Vytvořením rotující černé minidíry získáte prakticky neomezený zdroj energie." Spock se na oba dva zadíval. "Žádné problémy s antihmotou a jejím uložením, žádné logistické starosti s krystaly dilithia a jako palivo můžete použít absolutně cokoliv. Jakákoliv hmota je stejně tak dobrá jako jiná, tedy včetně průmyslových odpadů, které jsou namnoze vysoce toxické. A dokonce nemusíte použít palivo vůbec. Miniaturní singularita se v případě, že do ní nebudete vkládat hmotu, začne sama o sobě "vypařovat". Alespoň pozemská odborná literatura tento proces nazývá "vypařováním", ačkoliv jde o termín, který je bez diskuse hrubě zavádějící."
     Kirk netrpělivě přikývl, na znamení, že si ještě stále něco z kurzu astrofyziky na akademii pamatuje.
     "Je zde ovšem jedna věc..." Spock se na okamžik odmlčel. "Výroba reaktoru, který bude poháněn kvantovou singularitou, je i pro Federaci s jejími možnostmi neuvěřitelně nákladná. To je ostatně důvod, proč tento typ pohonu Federace nepoužívá. Je až neuvěřitelné, že by se romulanům podařilo přijít s nějakým levným způsobem, jak vyrobit miniaturní černou díru..."
     "Spocku, a víme vůbec, že nejde pouze o cvičení z teoretické fyziky? Chci říct, copak jsme viděli nějakou loď s tímto pohonem?" zeptal se Kirk nedůvěřivě.
     "Máte pravdu, Jime, přímo jsme žádnou takovou loď neviděli. Ale konstrukční modifikace na Vriha re a také absence hlavního reaktoru na oné lodi, se zdají naznačovat, že romulané značně pokročili v konstrukci a snad mají už i experimentální zařízení v provozu. Navíc, pokud připustíme existenci takového pohonu, začne spousta věcí dávat smysl."
     "Které například, Spocku?"
     "Například zvýšená úroveň radiace v systému Nové loděnice. Také začne být jasné, proč jisté sekce oné základny mají jakoby vyšší hmotnost ... skoro to svádí k tvrzení, že romulané už určitým počtem umělých černých děr disponují."
     "Naznačujete, že romulané už tento pohon vyzkoušeli?"
     "Přesně tak. V dokumentaci jsou dosti explicitně zmiňovány rozdíly v konstrukci pohonu pro řadu Vriha oproti pokusné platformě, která je nazývána Deihu. Podle náznaků se dá soudit, že experiment na palubě Deihu z nějakého důvodu selhal."
     Doktor McCoy začal ztrácet trpělivost. "Dobře Spocku. Romulané přišli na nový druh pohonu. Co s tím tak můžeme udělat? A jak vůbec mohou vyrábět umělé singularity?"
     "Miniaturní singularity mohou ve vesmíru vznikat zcela přirozeným procesem, doktore. Je docela dobře možné, že romulané nalezli nějakou anomálii, která při vhodné stimulaci produkuje malé černé díry. To by je vyšlo docela lacino. Jenže nejde jen o pohon."
     "Ale? A o co ještě?" zeptal se podrážděně McCoy.
     "Většina podobných technických vynálezů může jak sloužit, tak být zneužita jako zbraň."
     "Počkejte, Spocku, vy říkáte, že romulané chystají zbraň založenou na tomto principu ... ?" Kirk byl v šoku.
     "No jasně. Pořád to samé." McCoy znechuceně zakroutil hlavou. "Nejdřív střelný prach a dynamit, pak atom, pak antihmota a Genesis. A teď teda miniaturní černá díra. Aspoň, že na tohle přišli romulani a ne lidé. Předpokládám, že narozdíl od toho pohonu ta bomba je už plně funkční."
     Spock přikývl. "Už byla vyzkoušena a je plně funkční. Je dokonce stanoven předběžný cíl, proti kterému má být použita."
     "A znáte ho, Spocku?" zeptal se Kirk s obavou v hlase.
     "Cíl prvního bojového nasazení byl určen v klingonském prostoru. Podrobnosti o cíli nejsou součástí zprávy. Tak či onak, účelem útoku je ochromení klingonské ekonomiky a v druhém plánu vyprovokování otevřeného konfliktu mezi Klingonskou říší a Federací. A zatímco bude klingonská flotila zaměstnána bojem s Federací, vyrazí romulané do útoku, posílení mezitím o nejmodernější bitevní lodě třídy Vriha."
     "Počkejte Spocku, neříkejte mi, že klingoni nejsou schopni poznat, že na ně někdo zaútočil? A proč zrovna oni? Myslel jsem, že romulané a klingoni jsou spojenci?"
     Spock pokrčil rameny. "Účinky zbraně jsou podle všech dostupných údajů nerozlišitelné od průběhu běžné průmyslové katastrofy, která může být způsobena téměř čímkoliv... a proč klingoni? Pro romulany je snazší infiltrovat Klingonskou říši, nežli Federaci, to je hlavní a patrně jediný důvod.
     Chvíli bylo ticho. Kirk a McCoy se tvářili nevěřícně - a zdrceně zároveň.
     Kirk se vzpamatoval jako první. "Co můžeme udělat, aby se to nestalo, Spocku?"
     "Nemůžeme ovlivnit činnost romulanských ozbrojených sil a stejně tak nemůžeme ovlivnit zabezpečení klingonských průmyslových provozů. Co však můžeme udělat, je doručit tyto informace velení Hvězdné flotily. V případě, že se onen romulanský plán uskuteční, musí se Federace vyhnout otevřenému konfliktu s Klingony za každou cenu. Nebude to jednoduché, ale myslím, že se toho dá dosáhnout."
     "Tak dobrá, Spocku" vzdychl Kirk. "Pánové, můžete mne na chvíli opustit? Potřebuji si ještě něco ověřit v počítači."

     Nákladový prostor Bounty působil opuštěně. Nad superpočítačem, ve kterém byla uložena dekódovaná data z Kaleh, se skláněla osamělá postava. Každou chvíli se nervózně rozhlédla, jako by snad neměla v tomto prostoru co dělat. Postava se snažila z počítače nahrát nějaká data... konečně. Rychle opustila nákladový prostor.

     Kirk seděl v kapitánské kajutě před obrazovkou svého terminálu. Prohlížel si údaje o plánovaných pohybech hvězdných lodí a náhodný pozorovatel by mohl slyšet, jak si kapitán sám pro sebe polohlasem říká: " Určitě to vyjde ... musí to vyjít ... zatím to vychází."


     Hlavní stan Flotily Neutrální zóny Klingonských obranných sil

     Na obrazovce terminálu běžela řada čísel. Muž v uniformě generála Klingonských obranných sil, který seděl před obrazovkou, se očividně nudil. Zároveň však věděl, že je nezbytné, aby všechna data prohlédl - co kdyby ti, co zprávu psali, přece jen něco přehlédli? Loď Dakronh hrála v generálových plánech příliš důležitou úlohu, než aby mohl riskovat nějaké opomenutí.
     Generál se nerad díval na obrazovky terminálů od té doby, co v boji přišel o levé oko. Říkal, že si musí uchovat zdravé alespoň jedno, aby měl čím číst klasickou literaturu.
     Zabzučel interkom. Generál přivítal vyrušení z monotónní činnosti a přijal hovor - rozhodl se však, že nedá najevo, že vyrušení vlastně vítá.
     "Ano?" zeptal se tónem, který by nikoho nenechal na pochybách, že generála opravdu ruší.
     Z interkomu se ozval hlas jeho pobočníka: "Pane, před několika minutami pro vás dorazila velmi zvláštní subprostorová zpráva."
     "Co je s ní? Tak mi ji pošlete... !" generál skutečně nechápal, proč ho jeho pobočník s něčím takovým vůbec obtěžuje.
     "Pane, ta zpráva je kódovaná přímo pro vás osobně, přesněji, jedním z vašich osobních kódů. Pravda, poněkud starším, ale podle počítače stále platným..."
     Generál se zarazil. "Předejte ji na můj terminál."
     "Ano, pane."
     Přerušil prohlídku dat z Dakronh. Za okamžik už systém hlásil přijetí zprávy. Generál se podíval na její parametry. Byla skutečně supertajná - pokud by zadal kód špatně, vymazala by se sama od sebe... na chvíli se zarazil. Jen jeden takový kód zůstával v platnosti... rozechvěle zadal požadovanou sekvenci znaků.
     Zpráva nebyla určena pro obrazovku. Počítač ji vytiskl na speciálním papíře, který na vzduchu rychle podléhal zkáze. Jednalo se o zprávu s velmi vysokým stupněm utajení...

     OD: MALTZ
     PRO: GENERAL CHANG
     JSEM POSLEDNI PREZIVSI Z POSADKY KOMANDERA KRUGA. NACHAZIM SE NA PALUBE JEHO LODE, KTEROU UKORISTILA FEDERACE. LOD SE NYNÍ NACHAZI NA UZEMI RISE. SMERUJE K NEUTRALNI ZONE, PRESNE KOORDINATY NEZNAM.
     LOD BYLA POVERENA SPIONAZNI MISI V PROSTORU ROMULANSKE RISE. ZADAVATEL MISE: SEKCE 31 HVEZDNE FLOTILY. ABY UNIKLA PRONASLEDOVANI, PREKROCILA LOD HRANICE KLINGONSKE RISE. BEHEM MISE ZJISTENY ALARMUJICI SKUTECNOSTI. ROMULANE CHYSTAJI ZAKERNY UTOK NA RISI POMOCI NOVE VYVINUTE ZBRANE. PODROBNOSTI NEZNAM.
     LODI VELI JAMES TIBERIUS KIRK.
     TOTO JE DOST MOZNA JEDINA ZPRAVA ODE MNE, VYSILAM POMOCI UKORISTENEHO ROMULANSKEHO SUBPROSTOROVEHO VYSILACE. NEVIM, KDY A JESTLI SE MI PODARI OPET NAVAZAT SPOJENI.
     QAPLA!

     Generál Chang list papíru vztekle zmačkal. "Kirk! Tak Kirk, který ukořistil naši loď a použil ji k záchraně Země, je nyní na území říše? A co víc, zajal Maltze... tohle se nesmí za žádnou cenu dostat ven. Nikdo nesmí vědět, že ve skutečnosti Kruge nejednal na vlastní pěst, že působil jako můj agent. Několik let jsem věřil, že všichni z Krugovy posádky zahynuli a teď tohle..."
     Papír se zprávou se začal pomalu rozpadat. Pohled na jeho zbytky generála uklidnil. "Maltz vyslal jen tuhle jednu zprávu a je docela dobře možné, že víc jich nepošle. Přesto je třeba se připravit na všechno. Hlavně je v případě prozrazení nutno zabránit, aby se toho chytil ten slaboch Gorkon."
     Jak jen mohl někdo Gorkona navrhnout na úřad kancléře, to Chang naprosto nechápal. Gorkonovy názory připomínaly Kora, Kolotha, Kanga a další potenciální vlastizrádce, kteří se paktovali s Federací. Generál zastavil své myšlenky. Teď není čas na dalekosáhlé úvahy, teď se musí věnovat nastalé situaci.
     "Takže, Maltz neví, kudy bude Kirk chtít proniknout na území Federace. Ale já to vím", pomyslel si Chang. "Není to tak dávno, co nás Federace žádala o vytvoření koridoru, kterým... zatraceně, jak to všechno do sebe dokonale zapadá! A já nemůžu udělat skoro nic, abych tomu zabránil!"
     Aktivoval interkom.
     "K'mpecu, zjistěte mi, která jednotka je nejblíže letovému koridoru pro tu loď Federace. A pokud možno, aby se nacházela mezi romulanskou hranicí a koridorem."
     "Ano, pane, okamžik, pane" Překvapený K'mpec se zmohl jen na velmi stručnou odpověď. Ale K'mpec byl příliš schopný, než aby se nechal generálovým dotazem zaskočit doopravdy.
     Zanedlouho už měl Chang ve svém terminálu všechna potřebná data. Bylo to lepší než čekal. Přímo na pravděpodobné trase Jamese T. Kirka se nacházel operační svaz složený ze tří nejmodernějších těžkých křižníků třídy K't'inga a čtyř průzkumných lodí třídy Bird of Prey. Velitelem byl brigadýr Kerla, loajální k Changovi.

     Chang nechal brigadýrovi doručit instrukce k maximálně opatrnému postupu. Za žádnou cenu nesmělo dojít k incidentu v blízkosti oné lodě Federace, to měl raději nechat Kirka upláchnout... za žádnou cenu nesměl být konflikt s Federací vyvolán předčasně, i kdyby tou cenou mělo být to, že kapitán Kirk i tentokrát Říši unikne.

     Bounty, prostor Klingonské říše, poblíž Neutrální zóny s Federací

     Můstek Bounty působil zaplněně. Všichni byli na můstku - až na Scottyho, který se prakticky odmítal hnout ze strojovny a Maltze, kterého Kirk nechal opět preventivně zamknout v jeho kajutě. Jediné neobsazené stanoviště na můstku tak bylo střelecké otočné křeslo. Již několik dní někdejší klingonské plavidlo pomalu prolétávalo pohraničními oblastmi říše. Zdálo se, že Kirk evidentně nemá nějak naspěch, ale že o to cílevědoměji směřuje k určitému místu.

     "Kapitáne, nejsem si zcela jist, jestli se nám podaří proniknout Neutrální zónou jak plánujeme." Spockův hlas zněl tak naléhavě, že se Kirk překvapením otočil ve svém kapitánském křesle ke stanovišti vědeckého důstojníka.
     "Proč si to myslíte, Spocku?"
     "Na naší plánované trase se nachází klingonský operační svaz. Detekuji nejméně pět lodí."
     "Ukažte mi to."
     "Máme jen schematický nákres zprostředkovaný dálkovými senzory."
     Bounty si na klingonské straně hranic počínala relativně bezstarostně. Poprvé po mnoha dnech nechal Kirk vypnout maskovací zařízení a povolil použití aktivních senzorů - jak Maltz, tak Spock argumentovali, že by působilo krajně nezvykle, aby se legitimní válečná loď plížila na vlastním území. Že měla Bounty registraci zfalšovanou, na to podle Maltze nemohl nikdo přijít - při tolika frakcích, které spolu v říši neustále bojovaly, neexistovala obdoba centrálního registru.

     Před několika dny se let bez maskování s aktivními senzory jevil jako dobrý nápad, ale teď už si tím Kirk nebyl tak docela jist. Na obrazovce se objevilo 2D schéma zdejší části galaxie. Kirk potichu zaklel. Klingonské lodě byly roztaženy přes plánovanou trasu Bounty, rovnou ke koridoru, kterým za několik dní...
     Doktor McCoy se neudržel: "Opravdu skvělá situace, do které jsme se zase dostali..."
     Kirk mu pokynul rukou, aby chvíli mlčel: "Vědí o nás, pane Spocku?"
     "Nevypadá to, že by o nás věděli, kapitáne." Spock něco usilovně hledal v databázi. "Minimálně jedna těch z lodí je třídy K't'inga, ostatní budou nejspíše třídy Bird of Prey.
     "Jak to říká klasické pravidlo pro střet s klingonskými křižníky? Vždycky je tam nejméně o jeden více, než čekáte. Tady by klidně mohly být i dva..." napadlo Kirka. "Ale jak by o nás mohli vědět?" Najednou si uvědomil, že velmi snadno. Stačilo by, aby klingoni sledovali přes hranici, co se děje u romulanů.
     "Mohou nás detekovat, Spocku?"
     "Vzhledem k tomu, že my detekujeme je, lze se domnívat, že oni o nás také vědí, byť se jim patrně jevíme jen jako jedna z mnoha lodí."
     "Dobře. Spocku, je poblíž nějaký neobydlený hvězdný systém? Pokud možno takový, aby nebyl daleko od naší trasy!"
     "Deset stupňů horizontálně směrem k Neutrální zóně a osm stupňů směrem ke galaktickému severu se ve vzdálenosti necelých pěti světelných let nachází zaručeně neobydlený systém."
     "Zaručeně neobydlený, Spocku? Aby nebyl stejně neobydlený jako ten, co neměl mít žádný strategický význam?" zeptal se McCoy s náznakem ironie v hlase.
     Spock se nenechal vyvést z konceptu. "Je to dvojhvězda. Jedna složka je modrý veleobr - druhá složka je černá díra. V systému je extrémně vysoká úroveň radiace - a žádné planety třídy M. Když na to přijde, tak až na pár asteroidů a kometárních jader tam nejsou planety vůbec žádné."
     Kirk pokrčil rameny. "Dobrá, takže přesně tam zamíříme. Saavik, nastavte kurz do onoho systému! Warp 8!"
     "Rozkaz, kapitáne! Cíle dosáhneme za tři dny!"
     "Uhuro, začněte opět monitorovat všechny subprostorové frekvence! Je možné, že se o nás Klingoni nějak dozvěděli od Romulanů a nechci se nechat nachytat!"
     "Jo a stran té radiace v onom systému..." ozval se McCoy.
     "Ano?"
     "Jak tak koukám na její hodnoty, doufám, že nikdo ze zde přítomných neplánuje založit v dohledné době rodinu."
     "Co máš na mysli, Kostro?" zeptal se Kirk v předtuše problému.
     "Jde o to, že zejména rentgenového záření je v onom systému rozhodně více, než je zdrávo!"
     "Je to opravdu tak nebezpečné...?" zeptal se Kirk s neskrývanou obavou v hlase.
     "Dlouhodobě rozhodně ano. Krátkodobě by to neměl být neřešitelný problém - ale raději bych chtěl přesvědčit o zdravotním stavu posádky."
     "Ale Kostro, to je to opravdu tak naléhavé?" snažil celou situaci Kirk zlehčit.
     Doktor se ušklíbl. "Jime, nemyslím si, že to někdo z nás na Kaleh opravdu schytal, už proto, že bych o tom něco věděl. Ale radši bych se v tomto směru ještě ujistil."
     "Máte snad strach z něčeho konkrétního, doktore?" zeptala se Uhura lehce podrážděně.
     "Ne..." lišácky se usmál doktor. "Spíš mám obavu, aby někdo nepobýval příliš často v blízkosti lodních reaktorů..."
     "Cože, Kostro?" Kirk evidentně doktorovu poznámku buďto nezachytil, nebo nechtěl zachytit.
     "Zapomeň na to, Jime." McCoy mávnul rukou. "Ale letět k dvojhvězdě, která je jedním z nejvýznamnějších zdrojů tvrdého záření v sektoru, nebyl koneckonců můj nápad!" dodal rozčileně. "Takže, kdyby přítomní dovolili, skočím si pro svůj lékařský trikordér a hned bude jasno, jestli se do té soustavy s pramátí všech rentgenů můžeme vůbec vypravit."
     "Jakožto kapitán této lodi asi nejsem v pozici, abych ti v tom zabránil...?"
     "Ne, to opravdu nejsi!" odpověděl mu McCoy s úsměvem. "Krom toho jsem zodpovědný za zdravotní stav celé posádky" (Kirk si pomyslel, že McCoy položil na slovo celé až nezvyklý důraz) "a na Kaleh bylo v důsledku selhání jejích motorů docela dost zdrojů tvrdého záření. Neřešil jsem to, protože tehdy to nebylo kritické, ale nyní to řešit musím. Teď to totiž jednoznačně kritické bude! A pokud se ukáže, že toho někdo na Kaleh přece jenom schytal až moc, budeš si muset najít jinou skrýš, Jime."
     "S tím mi nezbývá, než souhlasit."
     Spock zvedl pohled od svého panelu. "Kapitáne, zatímco bude doktor McCoy provádět kontrolu posádky, byste nám mohl vysvětlit, proč vlastně se chcete schovat v onom systému."
     "Máte pravdu, Spocku." Kirk se zavrtěl ve svém křesle, jako by náhle přestalo být pohodlné. "Že poletíme přes klingonskou hranici jsem věděl už v okamžiku, kdy se nám na paty pověsila v romulanské Neutrální zóně Aehallh a její doprovod. Doktor McCoy můj záměr částečně uhádl," Spock jen zvedl jedno obočí "...ale neuhádl všechno. Ve skutečnosti jsem od samého počátku měl v hlavě jistý plán..."

     Hlavní stan Flotily Neutrální zóny Klingonských obranných sil

     "Chcete říct brigadýre, že jste nic a nikoho nenašli?" generál Chang působil rozrušeně.
     "Přesně tak, generále. V našem prostoru se nepohybuje žádná cizí loď." Kerlova tvář se dívala na Changa z obrazovky a zračilo se v ní zoufalství.
     Chang na okamžik zavřel své zdravé oko, zhluboka se nadechl a v duchu počítal do deseti. Pak oko opět otevřel.
     "Dobrá, brigadýre. Předejte nám všechna zjištěná data. Ponechte prosím svou flotilu na její současné poloze. Možná ji budeme ještě potřebovat. Chang konec."
     A pro sebe si pomyslel:
     "Kerla je sice věrný ... ale dobrý velitel flotily to není. Asi ho vykopnu někam směrem výš... ostatně, brzy se uvolní místo Vojenského poradce při úřadu kancléře, tam Kerla nebude moci napáchat žádné škody a naopak tam se svou věrností může být užitečný... ale co teď s celou touhle situací?!?"

     Changův komunikátor diskrétně zabzučel.
     Aniž by se díval na display, přijal Chang hovor a zeptal se: "Ano, K'mpecu?" K'mpec byl jediný, kdo měl povoleno generála rušit.
     "Pane, analyzovali jsme data od brigadýra Kerly. Našli jsme cosi podivného."
     "Skutečně?" Chang své zklamání nijak nezakrýval. Přesto se K'mpec nenechal odradit.
     "Jedna z civilních lodí třídy Bird of Prey se chová podivně. Posílám vám naši analýzu."
     "Děkuji, K'mpecu. Ať mne nikdo neruší..." Na okamžik se zamyslel "škoda, že tam místo Kerly nevelí právě K'mpec... musím si dát něco na uklidnění..."
     Terminál přijal zaslaná data a diskrétně pípnul. Chang se mezitím zvedl od stolu a přešel ke stěně. Otevřel zabudovanou skříň a chvíli si prohlížel její obsah. Po chvíli vytáhl ze skříně láhev, naplnil svůj kovový pohár si zhruba do poloviny a vrátil se ke stolu. Pomalu se posadil.
     Labužnicky se napil a chvíli válel nápoj v ústech. Odložil pohár se zbytkem jeho obsahu a věnoval se datům. K'mpec měl pravdu. Jedna z civilních lodí typu Bird of Prey se skutečně chovala podivně. Poprvé byla zachycena v nevýznamném systému v blízkosti romulanské hranice a od té doby směřovala více - méně k jednomu místu poblíž Neutrální zóny. Až před několika hodinami poněkud změnila kurz a zamířila do systému dvojhvězdy, který tvoří modrý veleobr a černá díra.
     Pokud se generál pamatoval, v onom systému nikdy nic nebylo, jen spousta záření z obou hlavních těles ... nechal si pro jistotu vyjet vědeckou rešerši... ano, bylo to tak.
     "Kapitáne Kirku, už brzy se potkáte se svým osudem..." zašeptal si Chang sám pro sebe.
     Rychle na svém terminálu napsal příslušné rozkazy pro jednotlivé operační svazy. Spokojeně se opřel ve svém křesle, dopil svůj nápoj a na jeho tváři se objevil škodolibý úsměšek.

     Bounty, podvojný systém poblíž Klingonské neutrální zóny

     Bounty se právě nacházela na povrchu jedné z mála komet této soustavy, která vykazovala stabilní dráhu a navíc obíhala v takové vzdálenosti od obou mateřských těles soustavy, že radiace na jejím povrchu prakticky nehrozila. Kirk nechal vypustit sondu, která měla za úkol monitorovat aktivitu obou hlavních těles této šílené soustavy.

     "Kapitáne, na subprostorových frekvencích Klingonské flotily vzrostl provoz za posledních několik hodin o několik desítek procent!" Jindy zvučný Uhuřin hlas zněl v palubním interkomu zkresleně - nebo snad v něm bylo slyšet ještě něco jiného?
     Kirk, který zrovna nejméně posté kontroloval optimální kurz k Neutrální zóně, si musel nechat zprávu zopakovat. Když mu Uhura znova přeříkala, že radiový provoz klingonské flotily je silnější než kdykoliv předtím, tiše povzdechl a odpověděl: "Děkuji, komandére. Svolejte posádku na můstek. A řekněte panu Spockovi, aby se u mne zastavil."

     "Přál jste si se mnou mluvit, kapitáne?" Spock stál ve dveřích Kirkovy kajuty a tvářil se neutrálně. "Jako ostatně vždy", pomyslel si Kirk. "Se Spockem by patrně nehnulo, ani kdyby se Bounty nacházela na oběžné dráze samotného pekla. Pouze by poznamenal, že je to fascinující a Kostra by zase vyletěl..." Nahlas řekl: "Přesně tak, Spocku. Musíme si promluvit s Maltzem a chtěl bych vás mít u toho."
     "Proč, Jime?"
     "Uhura mi právě poněkud rozrušeně sdělila, že na frekvencích klingonské flotily prudce vzrostl radiový provoz. Hodil by se nám někdo, kdo by nám mohl pomoci s dešifrováním a překladem."
     "A vy myslíte, že nám s tím Maltz pomůže?"
     "Proč ne?" Kirk pokrčil rameny. "Koneckonců, proč by neměl...?"
     "Máte pravdu. Proč by neměl."

     Maltz seděl na své posteli a vypadal překvapeně, že vidí kapitána a Spocka. Před ním bylo rozloženo několik elektronických součástek ... z ničeho nic je Maltz odhrnul stranou a vyskočil na nohy. V ruce se mu objevilo improvizované bodlo.
     Kirk instinktivně tasil svůj kapesní phaser. Ale to už se na něj Maltz vrhl s bodlem v ruce. Kirk se snažil ustoupit do chodby ... náhle ucítil, jak ho cosi ostře škráblo na levé ruce. Stiskl spoušť phaseru. Maltz zakolísal - to poskytlo Kirkovi čas potřebný k tomu, aby se konečně stáhl do chodby. Kirk se koutkem oka podíval na svou levou ruku... tekla mu z ní krev a bolela čím dál víc ... ale to už na něj Maltz znovu útočil.
     Naštěstí Kirk ustoupil tak, aby se Maltz musel obrátit zády buď k němu, nebo ke Spockovi. Maltz skočil na bolestí ochromeného Kirka, který si z hrůzou uvědomoval, že už nestihne svůj phaser přenastavit na silnější výboj...
     Maltz dopadl na Kirka a srazil ho na podlahu. Rozpřáhl se. Kirk očekával ránu ... která nepřicházela.
     "Jste v pořádku, kapitáne? Nezranil vás tím svým bodákem?" Spock se skláněl na Kirkem, kterému pomalu docházelo, že Spock provedl v poslední chvíli svůj krční stisk a tak Maltz na Kirka prostě spadl.
     "Jsem naživu... ale poněkud zavalený..." zachraptěl Kirk zpod klingonova bezvládného těla. "Dostaňte ho ze mne, Spocku. A zavolejte McCoye."

     "Máš ošklivou ránu na ruce, Jime. Ale není to nic, co bych nedokázal dát dohromady." McCoy přiložil Kirkovi na ránu speciální regenerační obvaz, který během pár hodin ránu zacelí. "Ale měl bys několik dní tu ruku nosit na pásce - čistě pro jistotu, jeden nikdy neví. Co tě to vůbec napadlo, prát se s ozbrojeným klingonem?"
     "Nečekal jsem... že na nás něco takového vytáhne... opravdu ne" odpověděl Kirk sklesle.
     "To je dobrý..." pobaveně poznamenal McCoy, "tak ty se celou dobu taháš s phaserem v kapse, málem zastřelíš chudáka Uhuru, a když dojde na opravdový boj, tak ho ani nedokážeš pořádně použít."
     "Před dvaceti lety bych ho zvládl..."
     "Před dvaceti lety ti bylo o dvacet míň, a to nejen let, jak tak koukám na tvůj obvod pasu" odpověděl McCoy uštěpačně. "Nikdo z nás nemládne... měl bys víc trénovat."
     "Co je s Maltzem?" přerušil Kirk doktorovu litanii.
     "Spock ho zavřel do prázdné kajuty. Před tím ho důkladně prošacoval, takže náš klingonský přítel by už neměl mít u sebe žádné podobné překvapení."

     "Tady je ono pohřešované komunikační zařízení, kapitáne" Spock ukazoval na hromádku obvodů. "Rozebral a ve skafandru po částech pronesl z Kaleh jeden romulanský komunikátor, proto jsme ho nezjistili v celkovém výpisu záznamů z transportéru. Ostatně, klingonští válečníci jsou mistry v ukrývání zbraní a vybavení na svých tělech."
     "Stačil něco odeslat?"
     "Ne v ten okamžik, kdy jsme ho nachytali. Ale stav zařízení naznačuje, že minimálně jednou z něj bylo něco odesláno."
     Kirk se překvapeně podíval na všechny kolem sebe. "Takže to znamená...?"
     "Že stačil někomu nahlásit, že tu jsme!" McCoy skoro křičel.
     "Je to tak, jak říká doktor McCoy, kapitáne" souhlasil Spock. "Maltz zcela jistě oznámil naši přítomnost klingonskému velení."
     "Pane Scotte, dá se udělat něco... cokoliv... abychom klingony setřásli?"
     "No, na moc dlouho né, kapitáne. Ale na chvilku by snad něco udělát ďálo."
     "Cokoliv, co nám může pomoci, pane Scotte, bude užitečné..." Kirk vypadal lehce zoufale. "Uhuro, co klingonská flotila?"
     "Stále setrvává na svých předchozích pozicích, kapitáne. Evidentně se jim do tohoto systému moc nechce."
     "Kdo by se jim divil?" zamumlal doktor McCoy polohlasem.
     Pohledy všech sjely na hlavní obrazovku, na které i přes filtry pronikavě zářila jedna z hvězd zdejší soustavy a jejíž modré světlo dávalo atmosféře na můstku nádech márnice.
     "Kapitáne, například můžeme z torpéda udělat sondu podobnou tý, co pro nás snímá zdejší hvězdy" řekl Scotty. "Akorát, že místo teleskopů a snímačů do ní namontujem' falešnej transpondér, kterej bude vysílat stejnou identifikaci, jakou sme používali my. Když se pořádně rozjedem' přes celou soustavu, dokážem tý sondě dokonce udělit mírnej warp, možná až 3 nebo 4. Sice z něj maximálně po deseti - patnácti světelnejch rocích vypadne, ale mělo by to stačit, abychom našim klingonskejm kamarádíčkum důkladně zamotali šišku. Mezitím se pěkně potichoučku zdekujem na svý trase... maskovací zařízení šlape jak hodinky a warp pohon taky. Co vy na to?"
     "Pane Scotte, vy jste prostě úžasný!"
     "No dělam co můžu, že jo..." řekl Scotty, kterého kapitánova chvála dokázala vždy uvést do rozpaků.
     "A pane Scotte?"
     "Copak, kapitáne?"
     "Mohl byste konečně opravit vstupní dveře na můstek, aby tak strašlivě nebouchaly?"
     Scotty se zatvářil zoufale. "Já opavdu dělám, co můžu kapitáne! Už nevím co s tím... a já neumím měnit fyzikální zákony!"

     Hlavní stan Flotily Neutrální zóny Klingonských obranných sil

     Generál Chang seděl ve své kanceláři a začínala se ho zmocňovat lehká nervozita. Už před mnoha hodinami obdržel od Kerly zprávu, že operační svaz zaujal postavení mezi plánovaným koridorem a onou soustavou ... a přitom se stále nic nedělo ... počkat, že by přece jenom něco?
     Rychle aktivoval svůj komunikátor.
     "K'mpecu, co se děje?"
     "Generále, z té soustavy vylétla nízkým warpem loď s identifikací oné podezřelé lodi. Brigadýr Kerla právě oznámil, že zahajuje pronásledování..."
     "Kurs? Rychlost?"
     "Rychlost... warp 3,7. Kurs ... eh, pane ... míří kamsi pod galaktický rovník ... zhruba do prostoru Federace."
     "Zobrazte mi polohu Kerlových lodí... rychle!" Generál poslední slovo málem vyštěkl.
     Obrazovka terminálu blikla a objevilo se schéma rozmístění Kerlovy flotily. Všechny jeho lodě se pustily do honičky... mezi dvojhvězdou a koridorem nebyla v ten okamžik žádná z nich...
     "Sežeňte mi Kerlu, ať obrátí svou flotilu..." ale Chang už věděl, že kapitán Kirk mu protentokrát neodvratně unikne... "Kerla je idiot ... nechat se zmást tak průhledným podvodem ...

     Bounty, Neutrální zóna mezi Klingonskou říší a Spojenou Federací planet

     Bounty nemusela spěchat. Všechny své pronásledovatele nechala daleko za sebou - a Kirk věděl, že v blízkosti lodi Federace si klingoni netroufnou začít nějaký incident. Na vedlejší obrazovce byly průběžně zobrazovány pozice všech klingonských válečných lodí - a všechny byly příliš daleko, než aby měly šanci dohnat Bounty dříve, než vstoupí na území Federace. Na hlavní obrazovce byla vidět hvězdná loď Excelsior, která vyjednaným koridorem prolétala na klingonské území v rámci své tříleté mise.
     Kirk se na ni díval a pomyslel si "jsme jí tak blízko..."
     "... a přitom tak daleko" zaslechl. Na chvíli měl pocit, že snad pronesl svou větu nahlas, ale pak si uvědomil, že to byl doktor McCoy, kdo měl stejnou myšlenku.
     "Co myslíte, budeme moci někdy Suluovi říci, co jsme prožili?" zeptal se všech.
     Odpovědí mu bylo pouze bezradné mlčení...

     Velení Hvězdné flotily, San Francisco, Země

     "Pane, selhal jsem." Yerdon zdrceně stál před dlouhým stolem, za kterým v křesle seděl jeho nadřízený. Obrácen byl k němu zády, což obvykle naznačovalo, že je, přinejmenším, rozladěn.
     "Myslíte, Yerdone?" zazněla překvapivě smířlivá odpověď zpoza křesla. "Já bych naopak řekl, že Operace Dýka byl docela slušný úspěch."
     "Promiňte, pane, ale já vám nerozumím. Jim Kirk žije a nedošlo ani k vypuknutí války..."
     "No a?" Muž sedící v křesle rozhodil rukama. "Yerdone, vy jste dobrý operativec, ale co vám chybí, je představivost." Pomalu se začal k Yerdonovi obracet. "Slyšel jste někdy o testu zvaném 'Kobayashi Maru'? Jistěže slyšel, jakožto absolvent velitelského kurzu Akademie Hvězdné flotily jste jím dokonce projít musel." Nyní už byl otočen k Yerdonovi úplně.
     "Situace, ve které nelze zvítězit..." vydechl Yerdon překvapeně.
     "Přesně tak. A tato operace byla pro nás svým způsobem anti-Kobayashi Maru. Už chápete, Yerdone?"
     "Chcete říct, že jsme nemohli prohrát?" Yerdonovi se ve tváři zračila směsice překvapení a podezření - co když ho jeho nadřízený jen zkouší?
     "Konečně vám to alespoň trochu začalo docházet. Možnosti byly následující: Buď by díky našim akcím Jim Kirk zahynul a Federace by se ocitla ve válečném stavu s kdekým, nebo by se Kirkovi i přes naši snahu podařilo misi splnit a pak bychom dostali velice zajímavá data z Kaleh. S jejich pomocí nebude problém přesvědčit vládu, aby vojenský rozpočet neredukovala, ba naopak. A napětí bude eskalovat dál a konflikt vypukne dříve nebo později tak jako tak. Dokonce jsme měli neuvěřitelné štěstí. Kirk našel tu Novou Loděnici, kterou jsme už tak dlouho nemohli najít. Ne... tato akce byl veliký úspěch." Odmlčel se a natáhl se v křesle. "Pamatujte si, Yerdone, že my, Sekce 31, neprohráváme nikdy. A že Jim Kirk žije?" Mávl rukou a pohrdavě se zasmál. "Drobná lapálie, která bude napravena v příštím tahu této partie. A dokonce díky tomu romulanskému admirálovi, který Kaleh zničil, aby zakryl svou neschopnost, nejsou romulané schopni určit, co všechno prosáklo ven."
     Překvapený Yerdon jen němě přikyvoval.
     "Romulané nevědí nic - a my jim rozhodně nic povídat nebudeme. Generál Tal Shiaru Nanclus byl dokonce jmenován vyslancem ve Federaci." Pobaveně se zasmál. "Musí být hodně zoufalí..." Admirál Cartwright se usmíval. "A všechny naše operace běží dál podle plánu!"

     O dva roky později...

     Země, San Francisco, byt kapitána J.T.Kirka

     Jim Kirk opět padal. Skok ze suborbitální dráhy byl opojný ... a zážitek z něj nemohlo zkazit vůbec nic. Ani fakt, že z těžkého skafandru nebylo prakticky vůbec vidět ven ... ani fakt, že skafandr samotný byl krajně nepohodlný a že po přistání na Zemi byl Kirk vždycky zpocený jak myš... stejně to stálo za to. Od té doby, co se vrátil s Bounty zjistil, že mu permanentní napětí při velení hvězdné lodi chybělo a po vyzkoušení všech možných adrenalinových sportů skončil u suborbitálního parašutismu, kterým kdysi tak pohrdal.
     Skok byl dlouhý ... Kirk úplně cítil jak houstnoucí atmosféra Země klade čím dál větší odpor ... náhle za průzorem přílby něco zahlédl ... ani ne tak něco ... jako někoho ... překvapeně se na postavu, která padala vedle něj podíval. Neměla na sobě skafandr ...
     "Davide?" hlesl Kirk, jako by ho snad ten druhý mohl slyšet.
     "Tati..." zazněla odpověď v jeho hlavě. "Něco se stalo..."
     Kirk se z ničeho nic probudil. Za okny byla ještě tma. Podíval se na hodiny. Půl páté ráno... zakroutil hlavou. "Co to zase bylo?!?" pomyslel si.
     Následující půl hodiny se převracel v posteli a pomalu dospíval ke zjištění, že asi hned tak znova neusne.
     Pustil si ranní zprávy. Skutečně se něco dělo... hlasatel vypadal velmi rozrušeně. Kirk zachytil prostředek nějaké zprávy...
     "...dostáváme upřesňující informace z klingonského prostoru... měsíc Praxis vybuchl. Příčina exploze je prozatím neznámá..."

K O N E C 1

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries