lcars
logo

Nový domov


Autor: Android
Email: android@post.cz
Archivováno dne: 16. 06. 2003
Stav povídky: dokončená
Velikost: 22 kB
Přístupnost: obecná
Varování: žádné
   
Seriál: TNG
Období:
Hlavní postava(y):
Kategorie: humor
Spoiler:
Stručný obsah:
Vyřizování účtů nakonec končí splněnou misí...
Poznámka autora:
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


Nový domov

Android


     Vesmír, takové jsou cesty hvězdné lodi Enterprise 1701-D, plně recyklovatelné i s posádkou, která se odvážně pouští tam, kam dosud nikdo nezabloudil.
     
     "Kapitánův deník: K sakru, s tím čajem jsem to přehnal. Už se mi zase chce....upss! Ono už je to zapnutý?! Kapitán konec."
     Vesmír jako každý druhý.
     "Námitka!!"
     "Vyhovuje se. Čtenáři, ať neberou tuto hlášku na zřetel!! Pokračujte!"

     Vesmír. Vakuum, rozprostírající se od nevidim do nevidim a z leva ohraničeno povinností mlčenlivosti, uloženou Q kontinuem. Prostor, ve kterém se každou sekundu odehrávají věci, při kterých tuhne krev v žilách. Jedna z nich se právě děla na palubě hvězdné lodi Federace,Enterprise.
     Kapitán Picard seděl na židli, opírajíc se zády o polstrovanou opěrku. Rukama křečovitě svíral opěrky, až mu na nich nabíhaly tlusté žíly. Neschpen je odtrhnout, musel snášet malou kapičku potu, která se mu vytvářela na pleši a nepříjemně ho svědila. Když mu potom pomalu začala stékat po čele, Picard skřípal titanovýma plombama a v duchu si hláskoval slova jako nenávist, vražda a další synonyma svých pocitů. Nicotná kapka potu, připadala kapitánovi jako rozvodněná řeka, která ho každou chvíli vtáhne pod hladinu. Instinktivně shromažďoval v plicích co nejvíce vzduchu, když to najednou přišlo.
     Asi dvacet členů posádky naráz povstalo a začalo hlasitě tleskat. Jejich výkřiky uznání pohlcovaly okolní stěny koncertního sálu. "Bravo, výborně, nádherné," ukládal si velitel Data do své paměti ovace na svou nejnovější báseň, kterou složil na počest své kočky Flíčka.
     "KONEČNĚ!" přehlušil hlahol ostatních Picardův hrdelní výkřik.
     Všichni v sálu okamžitě ztichli a otočili se na něj. Kdyby jejich oči propichovaly pohledem, byl by už děravý jako řešeto. Datův pohled byl jiný a Picard, zkušený důstojník Hězdné Flotily, si ho v duchu přirovnal k fázerovému paprsku osmé úrovně.
     "Konečně, .......tak originální pojetí!!" zachraňoval rychle Picard situaci, svou pověst, možná i život.
     Po zbytek doby, kdy ostatní veliteli Datovi blahopřáli k jeho dílu, byl kapitán Picard zabořen do své židle a snažil se s ní splynout. Nakonec zbyli v sále jen kapitán Picard a velitel Data. Po celou dobu se kapitán snažil přijít na to, co řekne Datovi k jeho dílu.
     "Date," začal Picard a pak následovala dlouhá tichá pomlka, protože Picard za celou dobu na nic kloudného nepřišel. "Já, ...já nejsem žádný kritik..."
     "Ano!" zazněla krátká odpověď a Data opustil sál.
     
     To ta sobota pěkně začíná, povzdechl si Picard a pomalým krokem se vydal na můstek. Kdyby věděl, co ho ještě čeká, raději by odhodil svůj komunikátor do prostoru a zalezl někam do Jefrysova průlezu, kde by ho nikdo nenašel. Bohužel kapitán Picard, tak ceněný Q společenstvem a vždy vítán v přátelském kolektivu Borgů, ani zdaleka nedosahuje kvalit průměrného rytíře Jedi, který by pomocí Síly nakoukl do blízké budoucnosti a dokázal se tak vyhnout všem budoucím událostem, které se v čase příchozím projeví nehezkým žaludečním vředem v kapitánových útrobách.
     Vše mělo začít už po příchodu na můstek, kde jak kapitán doufal, si odpočine.
     "Kapitáne, na komunikačním kanále čeká admirál Nečajevová," oznámil mu po příchodu na můstek jeho první velitel William Riker a noční můra ožila.
     "Vezmu si to v mé pracovně," odevzdaně odpověděl Picard a dveře se za ním zavřely. Ještě než zapnul komunikaci na svém paddu, zavzpomínal kapitán Picard na první setkání s admirálem Nečajevovou, které předurčilo jejich další osobní vztahy a sympatie, které už dávno dosáhly hlubokého bodu mrazu.
     Tehdy na vesmírné stanici Laya Alfa začínala jedna z mnoha formálních konferencí důstojníků Hvězdné Flotily a kapitán měl to "štěstí", že byl právě přítomen s Enterprise, která podstupovala nezbytné opravy po jedné z kapitánových podařených misí. Kapitán byl zrovna zabrán v rozhovoru s podle jeho názoru nejinteligentnější osobou v sále - tamním barmanem - který míchal drinky a stavěl je roznašečům na tácky. Zrovna si notovali o oblíbených teplých nápojích a oba rozjařeně opěvovali čaj Earl Gray, když si kapitán nevšiml, že vedle něj stojí admirál Nečajevová a utrousil poznámku o tom, že nebere vážně nikoho, kdo nepije čaj. Admirál neváhala a tuto poznámku vzala zcela osobně, potom nacvičeným "ehmm.." dala kapitánovi najevo, že všechno slyšela a její spěšný odchod započal roky trvající "studenou válku". Kdyby měl kapitán Picard nějak shrnout dosavadní průběh, řekl by, že admirál díky své šarži a vynalézavosti vede asi 73:1. Picard lítostivě zavzdychal nad svým jedním bodem, kterým nechtěně na začátku toho všeho zaskóroval a všechno započal. Od té doby byl u admirála Nečajevové na prvním místě v seznamu pro špinavou práci a bál se jen pomyslet na to, co ho čeká za misi.
     Když po deseti minutách kapitán Picard opustil svou pracovnu, vypadal až nezdravě bledě. Komandér Riker byl raději zticha a čekal, až začne mluvit kapitán první.
     "Dostal jsem od admirála data k naší další misi," pomalu promluvil kapitán a ztěžka usedl do svého křesla uprostřed můstku. "Poletíme do sektoru 238, kde pomůžeme s vysídlením jedné planety," začal kapitán. Riker nic neříkal a dál čekal, až z kapitána vypadne to podstatné. Dobře věděl, že když ho někam poslala admirál Nečajevová, tak to nebude žádná procházka růžovým sadem.
     "Naši skvělí vyjednavači Flotily se předvedli, když sjednali s Cardassiany smlouvu o posunu hranic. Planeta v sektoru 238 se tak posune do jejich teritoria," ztratil kapitán Picard hlas. "Ti naši skvělí vyjednavači... museli být ožralí jako prasata... ."
     "Vysídlení planety? Myslím, že to zvládneme levou zadní gondolou," mávl rukou komandér Riker. "Vzpomínáte na to, jak jsme pohnuli měsícem, který se řítil na planetu Bre‘elu IV.?"
     "Wille, to zařídil Q. Už jste zapoměl?" otočil se kapitán na svého prvního důstojníka, který se začal tvářit jako kdyby nic neřekl a v duchu si nadával za nepodařený pokus o šplhnutí.
     KdyžEnterprisedorazila na místo, kapitán už nebyl tak pobledlý a věřil, že všechno zvládnou. Cestou si dal na povzbuzení několik šálků Earl Gray a až na spálený jazyk se cítil docela uvolněně.
     "Tady kapitán Picard. Jak se vede?" oslovil Picard starce, který se ve vysokém rozlišení zobrazoval na hlavním monitoru můstku.
     "Co je ti do toho?" spustil vrásčitý obličej.
     Picard se na okamžik zarazil a pak se podíval na nadporučíka Data: "Date, s kým to vlastně mluvím?" zatvářil se rozpačitě.
     "Toto je náčelník Bolavá Noha, starší indiánského kmene, který obývá planetu," vysvětlil Data kapitánovi a uvedl ho do obrazu.
     "Díky, Date," poklepal Picard Datovi na rameno a otočil se zpět k monitoru. Nehezký náčelníkův obličej tam stále strašil a nic nepomohlo ani několik pestrobarevných per, která měl zastrčena za čelenkou, a která by normálně zlepšila vyzáž kohokoliv. I klingona.
     "Kde máte vlasy?" zaskočil Bolavá Noha svým dotazem všechny na můstkuEnterprise a díky citlivému přenosu zvuku mohl také každý na můstku slyšet, jak se kdesi za náčelníkem někdo chichotá.
     Poradkyně Troi zachytila Picardův hněv a instinktivě se rozhlížela, kam by se mohla schovat, kdyby kapitán vybuchl vzteky. Naštěstí se tak nestalo a kapitán Picard pokračoval v diplomatickém jednání.
     "Náčelníku Smradlavá Noho, jsme tady abychom vás vysídlili na jinou planetu Federace, protože při posunu hranic se tato planeta ocitne na výsostném území Cardassie," začal Picard a nedal se přerušit. "Sbalte stany, uhaste ohně, spočítejte děcka a připravte se na přesun," diktoval Picard sled událostí, které považoval za logický postup při vysídlování indiánského kmene. Když to vyslechl náčelník indiánů, zrudl vzteky a jeho vrásky se ještě prohloubily.
     "Co si to dovolujete?" osopil se Bolavá Noha na Picarda až se péra za jeho členkou začepýřila.
     Diplomatické jednání započalo.
     Nakonec kapitán Picard souhlasil s přesunem na planetu, kde by mohl o celé věci ještě osobně pohovořit s náčelníkem Bolavou Nohou a umlátit ho svou jemnou diplomacií. V duchu musel přiznat, že se na to docela těšil. Vzal s sebou i poradkyni Troi, protože žadonila, že ještě nikdy v životě neviděla zblízka indiánský totem, který jak tvrdila, bude kmen určitě mít, protože určitě ctí starodávné zvyky svého lidu.
     "Kapitáne, vžijte se do naší role!" přemlouval Bolavá Noha Picarda.
     "Ne, děkuji!" razantně odmítl Picard a tím skončila veškerá diplomacie, kterou mohl náčelník indiánů předvést. Picard byl zticha a ještě chvíli nechal náčelníka v trapném tichu jeho nevyřčených argumentů a poté zaútočil.
     "Jestliže s námi nepůjdete po dobrém, budeme se muset uchýlit k opatřením, která se vám nebudou ani trochu líbit," lítostivým tónem začal Picard. "Federace má velký zájem na tom, aby se situace vyřešila a to jakýmkoliv způsobem, bude-li to třeba. Uděláme vše pro to, abychom vám našli jinou rezervaci," uhodil Picard do černého.
     "Slyšíš to, Bolavá Noho?" vyskočil jeden z indiánů od stolu a vypadal, jako kdyby vzpomínal, kde ksakru zakopal válečnou sekeru. Ať dělal co dělal, na mysl mu stále přicházela jen ta, kterou měl u nich v hospodě.
     "Jo, slyším to," upřeně se podíval Bolavá Noha na rozčileného indiána a silou svého pohledu ho donutil, aby se zase posadil.
     "Dobře. Chtěl jsem se jenom ujistit," zakončil svůj výstup indián a v duchu si připsal zásluhu na obraně svého lidu. Cítil se jako pravý hrdina. Už se viděl u kolébky svého syna, jak mu vypráví, že nebýt jeho, tak se jeho kmen dál toulal vesmírem a hledal vhodné tábořiště.
     "Kapitáne Picarde, nemusíte nás urážet!" ujal se slova náčelník.
     "Máte pravdu, nemusím. Ale mě to baví!" smečoval Picard.
     "Když myslíte."
     "Jsem si jistý!"
     "Víte, kapitáne, když jsme sem před dvaceti lety přiletěli, tyto hory," ukázal náčelník k oknu za sebou, "tyto majestátné hory nás tady přivítaly."
     "Přivítaly vás hory?" nevěřil vlastním uším kapitán Picard.
     "Ano. Svým způsobem nás přivítaly, když jsme do nich narazily," upřesnil Bolavá Noha, a pak už se zmohl jen na utrápené vydechnutí. Picard se zaujetím sledoval, jestli je náčelník tak dobrý herec nebo jestli vydechl naposledy.
     "Navrhuji krátkou přestávku," ozvala se poradkyně Troi.
     "Souhlasím," přikývl Picard, když viděl, že náčelník ještě žije a potom se nechal přenést naEnterprise, kde si hodlal vychutnat šálek Earl Gray.
     Na popud poradkyně Troi kapitán Picard rozhodl, ža další jednání o vysídlení se povedou na paluběEnterprise, kam také pozval náčelníka Bolavou Nohu a jeho partu starších na slavnostní večeři. Ale jako každé Picardovo rozhodnutí i toto pozvání mělo svůj účel. Večeře se konala v baru na palubě deset a místo synteholu se podával kvalitní nefalšovaný chlast se všemi jeho zhoubnými vedlejšími účinky.
     "Ohnivou vodu! Další ohnivou vodu," zahlaholil Bolavá Noha a ztěžka usedl do křesla. Cítil se jako duch svých předků a nic pro něj nebylo překážkou. Už před několika skleničkami souhlasil s vysídlením kmene na jinou planetu a teď s kapitánem Picardem řešil, jakou má zvolit kampaň ke svému znovu zvolení na náčelníka kmene. Výhody, které mu toto postavení přinášelo si dovolil jenom pošeptat, přižemž se uchylácky pochechtával. Kapitán se celou dobu neuměle zubil a dělal, že upíjí ze své skleničky. Jeho plán vyšel protože věděl, že až se rada starších zítra probere z opice, už nebudou mít možnost změnit své rozhodnutí o vysídlení a budou na cestě do svého nového domova.
     A tak se také stalo.
     
     Picard tušil nějakou negativní reakci a byl na ni připraven. Jeho instinkt ho nezklamal, když se druhého dne kolem poledne probrala rada starších z delíria. Nejdřív se poblil náčelník Bolavá Noha, když se snažil teatrálně zařvat, až by se loď otřásla. Potom ho následoval zbytek rady starších.
     Následovala absolutní demolice baru a přilehlého okolí. Vzduchem létal nábytek všeho druhu i důstojníci všech hodností, kteří se dostali náčelníkovi do rukou. Teprve když náčelník Bolavá Noha vysílením usedl na podlahu, do baru vstoupil kapitán Picard.
     "Jak se cítíte?" zeptal se Picard s nepředstíraným zájmem. Věděl, že náčelník se musel cítit hrozně nejen kvůli svému zdravotnímu stavu, ale i proto, že zradil svůj lid a dovolil, aby je nějaká smlouva vytrhla z jejich domova.
     "Jak se cítím?" zvedl Bolavá Noha hlavu. "Ještě před chvílí jsem byl nepříčetný. Podívejte se kolem sebe," rozhodil rukama náčelník, aby obsáhl tu spoušť, která bylo všude okolo. Bar vypadal jako po výbuchu. Všude hromady trosek nábytku, stěn a vybavení. U replikátoru stál jeden ze starších, který se ještě udržel na nohou a nechával si po jedné replikovat křišťálové skleničky, které potom rozbíjel o blízkou zeď. Tak velká byla jeho nenávist a zloba.
     "Vidím," kývl Picard hlavou a na rtech náčelníka zaznamenal šťastný úsměv z dobře vykonané pomsty. "Chtěl jsem vám oznámit, že až se na to budete cítit, očekávám vás na můstku, kde společně vybereme nějakou novou planetu, kam bychom vás umístili," dodal Picard a otočil se k odchodu.
     "Myslím, kapitáne, že už se cítím mnohem lépe než před chvílí," ujistil náčelník Picarda, který si opět všiml - nyní již mnohem širšího - úsměvu starého náčelníka, který se očividně kochal svým dílem zkázy.
     "Opravdu myslíte?" zastavil se kapitán u vstupních dveří. "Počítači, vypni program," zadal a opustil simulátor.
     "Co třeba tahle?" ukázal Picard na monitor, který zobrazoval středně velkou planetu s dýchatelnou atmosférou.
     Náčelník se pomalu nahnul nad obrazovku a pozorně studoval popisovou tabulku planety. "Ale kapitáne, vždyť na té planetě není žádná pevnina, je to jedno velké moře!"
     "Když budete takhle ohrnovat nos nad vším, tak se nikam nedostanem," pokáral náčelníka Picard a stiskl tlačítko pro zobrazení další planety.
     "Mimochodem, kapitáne, my víme, proč vás sem Flotila poslala," promluvil tajemně Bolavá Noha.
     "Znáte se s admirálem Nečajevovou?" zarazil se Picard.
     "Ne. To ne. Je to proto, že kdysi dávno indiáni povstali..."
     Picard skočil náčelníkovi do řeči: "Došlo jim dřevo na oheň?"  
     Bolavá Noha zaskřípal protézou a pokračoval: "....povstali jako národ a vyhnali ze své země bílé muže, kteří si na ni dělali nároky. Ale bílí muži se rozhodli pro pomstu a za několik let se vrátili, aby naše předky vyhnali z jejich země. Chtěli se pomstít za svůj předchozí nezdar."
     "Super, takže dějepis jste četl. A co to má společného s vaším vysídlením?"
     "Jedním z těchto bílých mužů byl Geofrey Žufan Picard, váš předek!"
     "No a?"
     "Tady je vidět, že proti vašemu rodu nemáme šanci," smutně pokrčil Bolavá Noha rameny. "Prokletí, které od té doby provází váši rodinu stále žije a vy nás vždycky vyženete z našeho domova."
     "Prokletí? O čem to zase mluvíte?" zakroutil Picard hlavou.
     "Tehdy, když naše předky hnali bílí muži před sebou jako stádo ovcí, můj prapředek, slavný výrobce dýmek míru, skalpoval vašeho prapředka a tato krvavá pomsta se táhne ve vaší rodině už po staletí," usmál se škodolibě Bolavá Noha na kapitánovu pleš.
     "Co byste řekl asteroidovému pásu?" otočil se Picard na křesle k náčelníkovi.
     "Jen předkládám fakta," bránil se náčelník a raději poodstoupil stranou, protože si stále nebyl jist, čeho všeho je kapitán schopen. Prozatím se ukázal jako velmi schopný vyjednavač, kterého se nevyplácí podceňovat. A měl naprostou pravdu. Kapitán dostal geniální nápad.
     Admirál Nečajevová dorazila domů tak rychle, jak jen to šlo a zjistila, že co považovala za špatný vtip se stalo skutečností. Její doposud pečlivě udržovaná zahrada byla zaplněna lidmi, kteří o sebe zakopávali, když obcházeli ohně, u kterých seděli.
     "Co to má znamenat??" zakřičela admirál, až jí naběhla krkavice, ale nikdo z přítomných na její řev nereagoval a skupinky sedící okolo ohňů dál nechávaly kolovat kouřící dýmky.
     "Mohla byste uhnout, prosím?!" ozvalo se jí za zády a než se stačila otočit, vysoký statný indián ji odstrčil stranou, aby uvolnil místo skupince, která se řadila do souvislé kolony, která začínala u replikátoru a postupně se rozvětvovala po celé zahradě. Než stačila admirál mrknout, kolonou začalo od replikátoru proudit jídlo a pití a ztrácelo se mezi lidmi na zahradě. Mejdan byl v plném proudu.
     Admirál se snažila dostat ke komunikační konzoli, kterou měla v hale, ale  měla pocit, že lidé se objevovali odnikud a bylo jich stále víc a víc. Samotný pohyb v jejím domě už jí činil značné problémy a na její prosby ani výhrůžky nikdo nereagoval a komunikační konzola se jí zdála čím dál vzdálenější.
     Tohle si někdo odskáče! Tohle bude někoho stát....  honilo se admirálovi Nečajevové hlavou, když se najednou zarazila a spočítala si kolik je jedna a jedna. Skoro nepříčetná se podívala někam dolů, když ji za lem kalhot zatahalo malé děvčátko a s bezelstným úsměvem jí podávalo malý lístek se vzkazem. Admirál si připadala jako ve špatném snu. Od malého děvčátka si vzala lístek a ještě jí poděkovala.
     Potom lístek pomalu otevřela, jako by se bála, že se z něj vyřítí Borgská flotila a nahlédla na malý ručně psaný vzkaz - 73:2!!!!
     Poslední myšlenka zdravého rozumu, která prošla admirálu Nečajevové hlavou byla, že jedna a jedna je opravdu 2.
     "Wille, já vždycky zastával názor, že kvalita má přednost před kvantitou!" vysvětloval kapitán Picard svému prvnímu důstojníkovi a přitom se usmíval jako malý kluk, co dostal k Vánocům moře dárků. Will Riker sice nechápal o čem přesně to kapitán mluví, ale jako loajální důstojník přikývl na souhlas a zadal kormidelníku nový kurz.
     "A jak vždycky říkám, ...start," pokynul kapitán rukou a hvězdná loď Enterpriseopustila orbitu Země a vydala se tam, kam ještě nikdo nezabloudil.
     
     
     KONEC

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries

Zavřít X