lcars
logo

Katakomby


Autor: tuvok07
Archivováno dne: 10. 03. 2003
Stav povídky: nedokončená
Přístupnost: obecná
Varování: žádné
   
Seriál: nazařaditelné
Období: asi rok po návratu Voyageru
Hlavní postava(y):
Kategorie: crossover, alternativní vesmír, napětí
Crossover seriál: Stargate SG-1
Pokračování: 3. díl z cyklu Návrat Stargate (volné pokračování, není nutné předem číst tuto povídku)
Povídka z cyklu: Návrat Stargate
Spoiler: Žádný
Stručný obsah:
Prolog: V době třetí světové války (2055 - 2060) byla při pádu bomby na Pentagon zničena veškerá data o projektu SG i obě hvězdné brány, které tam byly uschovány po dobu války. Lidstvo na SG zapomnělo, ale staří spojenci, kteří ztratili spojení s Tau'ri, se rozhodli umístit bránu někde, kde ji lidstvo snad jednou opět najde...
Poznámka autora: Přeji hodně zábavy
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


Katakomby

tuvok07


     Kolonie Torakal

     Návrat romulanských lodí, které pronásledovaly pyramidální loď, byl triumfální, zvláště když se ukázalo, že lodě za sebou táhnou vlečnými paprsky pyramidální loď s celou výbavou. Sela osobně pochválila velitele obou lodí a odešla do své pracovny, kde se spojila s prokonzulem Satokem.
     "Tak jak to vypadá?" zajímal se Satok.
     "Zajali jsme cizí loď," oznámila mu Sela. "Jo a také jednoho pohlavára té rasy, aspoň na to tedy vypadá, chová se pěkně povýšeně. Co vám na to řekla Federace?"
     "Velmi se o tyto události zajímali." oznámil Satok. "Nyní míří do Neutrální zóny Enterprise, aby prozkoumala planetu Zaron. Tato planeta je nedaleko Torakalu a proto chci, abyste tam letěla, oznámila jim co jste našli vy a poskytla jim všechny informace, které máte k dispozici."
     "Pane, při vší úctě, není to neopatrné?" zeptala se Sela.
     "Není, protože Federace bude již brzy naším spojencem, smlouva je již připravena k podpisu, zítra kvůli tomu odlétám na Narendra III." vysvětlil Satok. "Pokud i jim ze strany oněch vetřelců hrozí nějaké nebezpečí, bude nejlépe, když toho o nich budou vědět co nejvíce."
     "Dobrá." odpověděla Sela a ukončila spojení. Ihned poté se vydala na ošetřovnu, kde na ní čekal doktor Tomalak.
      
     "Volal jste mi že V'kar je už vzhůru, mohu s ním mluvit?" zeptala se ho.
     "Ano, ale chtěl bych vás požádat, aby jste ho příliš nevyčerpávala, je ještě slabý." vysvětlil situaci Tomalak.
     "To bude v pořádku." ozval se z ošetřovny V'kar. "Víte, ono chvíli trvá než si larva zvykne na nového hostitele."
     Sela popošla k jeho lůžku a přitáhla si židli. "Můžete mi říct něco o vás a vaší rase?" optala se.
     "Dobrá," přikývl V'kar. "Rasa která napadla vaši kolonii se nazývá Goa'uldi. Jsou to pouze symbionti, kteří získávají moc, kterou mají, jen s pomocí hostitele. Já sám jsem z rasy zvané Jaffové. Využívají nás jako inkubátory a nutí nás, abychom v ně věřili jako v bohy. Stejně to dělají i s mnoha primitivními rasami v celé Galaxii a využívají přitom své technologie. Jenže oni ani ty technologie nevyvinuli, oni je ukradli a trochu si je přizpůsobili."
     "Hrozné, a my jsme prý dobyvačná rasa." ušklíbla se Sela. "Proč mi to ale říkáte?"
     "Někteří z nás se pokoušejí z moci a nadvlády Goa'uldů vymanit a já jsem jeden z nich," vysvětloval V'kar. "Tohle je pro mě velká příležitost. Jenže oni se určitě vrátí, budou hledat Amoneta a jen tak se nevzdají."
     "Amoneta?" podivila se Sela. "Kdo to je?"
     "Kapitán jedné z našich lodí a současně velitel té přepadové flotily, je to dost dobrý válečník." sdělil Sele V'kar.
     "Zajali jsme dost vašich lidí, pokud jsou mezi nimi i další Jaffové, kteří se chtějí dostat z nadvlády Goa'uldů a byli by ochotní nám pomoci, propustíme je, ale ostatní budou převezeni do zajateckého tábora. Mohl by jste jim to sdělit?" zeptala se Sela.
     "Podívám se zda jsou mezi nimi další rebelové, ale pochybuji, ti se většinou na válečné výpravy neberou." vysvětlil V'kar. "Mě vzali, protože o tom, že jsem rebel, nevěděli, nedával jsem to tolik najevo a navíc jsem výborný pilot."
     "Výborný pilot? A mohl by jste nám ukázat jak se ty vaše stroje řídí?" zajímala se Sela.
     "Klidně." odvětil V'kar. "Myslím že bych vám mohl něco ukázat. Ale v lodi se nevyznám, umím to jen s kluzáky."
     "Volá vás prokonzul Satok." upozornil Selu velitel Turak.
      
     "Stavím se později, V'kare." řekla Sela a odešla do své pracovny, kde spustila komunikační kanál. "Co se děje?" zeptala se.
     "Další kolonie byla napadena a zřejmě těmi samými vetřelci." vysvětlil Satok. "Nějaká flotila pyramid, podle toho co mi říkali. Vaše lodě jsou nejblíž."
     "Zrovna jsem chtěla odletět na Zaron, předám tedy velení flotily veliteli Turakovi, pokud nemáte nic proti." odvětila Sela.
     "Dobrá." souhlasil Satok. "Ale ať odletí co nejdříve."
     "Budou mít ostře nabito, to se spolehněte." usmála se Sela, rozloučila se a ukončila spojení. Hned nato sdělila veliteli Turakovi potřebné instrukce a odešla na ošetřovnu, kde se obrátila s dotazem na doktora: "Je už ten cizinec schopný cesty?"
     "Je." odvětil Tomalak. "Kam ho chcete vzít?"
     "Na malý výlet." vysvětlila Sela. "Ovšem pokud bude chtít."
     "Klidně, o co jde?" zeptal se V'kar.
     "Další naše kolonie byla napadena těmi vašimi přítelíčky a já tam posílám lodě, jenže sama musím letět jinam a vy budete ve větším bezpečí se mnou, jste cenný informátor." vysvětlila Sela.
     "Jednoduše řečeno, potřebujete mé znalosti a nemůžete si dovolit mě ztratit." usmál se V'kar. "Je to tak?"
     "Ano." odpověděla Sela a vydali se do hangáru. V hangáru ale narazili na malý problém – dálkové raketoplány byly jen dva a oba na planetě. Sela s V'karem se tam tedy transportovali a nastoupili do jednoho dálkového raketoplánu, který měl podstatně vyšší rychlost než běžné raketoplány – ty zvládaly nanejvýš warp 3, ale dálkové raketoplány, vzhledem i tvarem podobné Warbirdům, zvládaly běžně warp 5.5 a Selin osobní raketoplán, do kterého nastoupili, byl speciálně vylepšený a zvládal dokonce i warp 7, což znamenalo jen dvě hodiny cesty místo deseti hodin běžným raketoplánem.
      
     Sela zapnula startovací sekvenci a letoun se vznesl vzhůru. Po výstupu z atmosféry zadala kurs, přepnula na autopilota, který měl v bezpečné vzdálenosti od planety i jejího měsíce přejít na warp, a sledovala konzoly, aby se přesvědčila o správné funkčnosti systémů.
     "Máme čas na menší..." Sela nedořekla, protože se ozvalo poplašné pípání.
     "Co se děje?" zeptal se vyděšeně V'kar.
     "Z měsíce startuje pár vašich kluzáků, kterých jsme si nevšimli." vysvětlila Sela a zapnula štíty. Téměř vzápětí zasáhl raketoplán energetický výboj. Sela opětovala palbu a jeden z kluzáků vybuchl. Ostatní, bylo jich ještě šest, zaujaly útočnou formaci a řítily se na raketoplán.
     "Počítači, warp 3!" vykřikla Sela a překvapení jaffové v kluzácích už zahlédli jen nazelenalou čáru.
     "Asi čekali až odletíme, aby mohli zmizet." podotkla Sela a naladila federální komunikační kanál, aby oznámila Enterprise, že už letí.
      
     U.S.S. 1701E Enterprise.

     Enterprise už nějakou dobu kotvila na orbitální dráze okolo Zaronu a oba archeologické týmy začaly spolupracovat. Kapitán Riker vyslal na planetu Data, vědeckou důstojnici Sedmou z devíti, která se už začínala chovat spíše jako člověk, i když stále byla z části Borg, a byla přeřazena na Enterprise po návratu Voyageru, bezpečnostního důstojníka Tuvoka a hlavní archeoložku Sharon Ripleyovou. Na povrchu je přivítal šéf místních archeologů, vulkanský nadporučík Lojal.
     "Můžete mi říct něco o tom artefaktu?" zajímala se Ripleyová.
     "Je to kruh z neznámého materiálu, který má šest metrů v průměru." oznámil Lojal. "Jsou na něm umístěny podivné symboly a právě probíhá jejich luštění. Nedaleko něj je menší válcovitý objekt se stejnými symboly."
     Ripleyová se vydala i s ostatními ke kruhu. Ten byl uprostřed nízce zatravněné plochy, u které stála budova připomínající středověkou tvrz. Stavba byla poměrně dobře zachovalá a menší ruiny okolo dávaly najevo, že tu zřejmě kdysi stály další budovy, ty ale už podlehly zubu času.
     "Co je to za budovu?" zeptala se.
     "Zřejmě nějaká předvěká tvrz." sdělil jí Lojal. "Zjistili jsme, že tu kdysi stála menší vesnice a tato pevnůstka zřejmě sloužila k její ochraně. Zaronská civilizace ale záhadně zanikla před tisíci lety. Ten materiál, ze kterého je ten kruh, je zřejmě velmi odolný."
     "To musí být, pokud jsou ty symboly za tu dobu tak patrné." podotkl Dat, který mezitím popošel blíže ke kruhu a prohlížel si ho.
     "Viděla jste někdy něco podobného, Sedmá?" zeptala se Ripleyová.
     "Ne, Borgové se ale o artefakty moc nezajímají." odvětila Sedmá. "Je to opravdu zvláštní, ten kruh by měl být alespoň trochu zvětralý, ale podle údajů z trikordéru není."
     "Fascinující." poznamenal Tuvok. "Nicméně takovéto materiály existují."
     "Jo, ale vysvětlete mi, kde by k takovému materiálu přišla rasa na středověké úrovni?" zeptala se Ripleyová.
     "To netuším." odpověděl suše Tuvok.
     "Musím jít dohlédnout na vykopávky." rozloučil se Lojal. "Zatím si to tu prohlédněte. Bude vás jistě zajímat, že pod tou tvrzí jsou rozsáhlé podzemní prostory a sály."
     "Suchar jeden vulkanskej." pomyslela si Ripleyová, která neměla vulkanského kolegu příliš v lásce. Byl to sice dobrý archeolog, ale často dával až příliš najevo pohrdání emocemi a nedůvěru v lidské logické myšlení.
      
     "Vy ho nemáte moc ráda," všiml si Tuvok jejího pohledu. "Kolegiální rivalita?"
     "Ne, pohrdání emocemi." odsekla Ripleyová. "Je to jeden z těch mála Vulkanců, kteří si myslí, že jsou jediná logicky myslící rasa ve vesmíru. Vás si vážím, Tuvoku, vy k nim naštěstí nepatříte."
     "Chápu." odvětil Tuvok. "Také jsem slyšel, že vůči lidem není zrovna.... tolerantní."
     "Nechejme toho a věnujme se radši výzkumu." řekla Ripleyová. "Víte, měli jsme spolu jednou menší roztržku a občas si na to vzpomenu."
     "Myslím že mi ten kruh něco připomíná," sdělil Dat, který mezitím pilně zkoumal. "Něco, na co jsem narazil na akademii při mém studiu historie Země."
     "Co?" zeptala se zvědavě Ripleyová.
     "Jsou to spíše útržky." vysvětlil Dat. "Šlo o objev něčeho podobného nebo stejného na Zemi. Tyto informace ale byly neúplné a pocházely z archívu, který byl částečně zničen v průběhu třetí světové války. Týkalo se to nějakého projektu, na který se ale po válce zapomnělo kvůli problémům, které tehdy Zemi sužovaly. Nezapomeňte, že vlády tehdy téměř nefungovaly."
     "To je pravda." uvědomila si Ripleyová. "Takže zřejmě nepůjde o původní artefakt této rasy."
     "Ty symboly jsou opravdu zvláštní, jejich význam mi ale uniká." sdělila Sedmá. "Myslím si že bude vhodné prozkoumat ty podzemní prostory, můžeme tam objevit něco zajímavého."
     "Dobrá, jdeme tam." rozhodl Tuvok. "Je pravděpodobné že tam na něco narazíme. Lojalovi lidé je zřejmě již prohledali, nicméně něco jim mohlo uniknout."
     "Přiznáváte že Vulkanci nejsou dokonalí?" usmála se Ripleyová ironicky.
     "Zcela dokonalí nejsou ani Borgové." sdělila Sedmá.
     "Někdy je trocha lidské intuice lepší než logika armády Vulkanců." poznamenal Dat.
     "Nerad to přiznávám, ale něco logiky na tom je." odvětil Tuvok. "Nicméně já pouze sděloval fakt, že běžnému archeologickému týmu často uniknou některé detaily, které mnohdy rozpoznají právě týmy se širším vědomostním okruhem."
     "Aha." pochopila Ripleyová a podívala se na masivní bránu pevnůstky, ke které během rozhovoru došli. Ocelová brána byla otevřená dokořán a za ní byla už poněkud zrezlá kovová mříž, která byla napůl vytažená. Za bránou bylo menší nádvoří a po obvodu vnitřní zdi zelo několik otvorů, které byly kdysi dveřmi na chodbu.
      
     Když vstoupili na nádvoří, všimli si několika soch. Jedna z nich zpodobňovala postavu podobnou člověku, ale s hlavou, která by mohla patřit kobře, pokud by ovšem kobra měla na hlavě tykadla. V pravé ruce měla postava stylizované kopí s jakýmsi kroužkem na rukojeti. Ripleyová si sochu prohlédla a aktivovala komunikátor: "Ripleyová kapitánovi, rozhodli jsme se podívat na podzemní prostory pod pevnůstkou. Jak to tam vypadá?"
     Riker se podíval na údaje ze senzorů a sdělil: "Ty prostory se táhnou všude kolem vás a jsou docela hluboko, dobrých dvacet metrů. Je zvláštní že senzory nedokáží tyto prostory pořádně proskenovat, mohlo by to rušit i komunikátory."
     "Rozumím." sdělila Ripleyová. "Máte pro nás ještě něco, pane?"
     "Volali Romulané že sem posílají svého člověka, zřejmě to chtějí mít pod kontrolou." sdělil jí kapitán Riker. "Nesdělili mi kdo to bude, ale vzhledem k tomu, že jejich nedaleká kolonie byla napadena nějakou cizí rasou, by mohlo jít i o nějakého vojenského činitele."
     "Dobře, my tedy jdeme dolů." rozloučila se Ripleyová a vytáhla ze své brašny baterky, které si všichni připevnili k rukám. Podívala se do vchodu, který byl hned za tou podivnou sochou, a vstoupila na první schod.
     "Je tu dost pavučin," oznámila.
     "Měli bychom si dávat pozor, někteří zdejší pavouci jsou pro člověka prudce jedovatí." varoval ostatní Dat. "Půjdu napřed a varuji vás, pokud bych na nějaký takový druh narazil."
     Ripleyová tedy ustoupila a pustila Data dovnitř. Vlezla do chodby hned po něm a za ní se vydali Tuvok se Sedmou. Po několika schodech narazili na malý sál, z kterého ústily čtyři tunely směrem nahoru a jeden, který vedl dolů. Do katakomb se, jak bylo patrné, dalo vstoupit ze čtyř různých míst. V sálu byly na zdi podivné symboly, které zřejmě označovaly jednotlivé tunely a místa, kam vedou. Na stropě byly zbytky jakési malby, která zobrazovala podivný výjev – lidi s kobřími hlavami bojovali proti obyčejným lidem, zřejmě domorodcům. Zdálo se, že malba naznačuje jakési výtrysky vycházející z kopí kobřích lidí, byla ale stářím natolik poškozena, že se přesné podrobnosti nedaly zjistit.
     "Zvláštní freska," podotkla Ripleyová. "Podobné jsem už několikrát viděla, většinou zobrazují boj proti démonům."
     "Tahle je ale něčím zvláštní." poznamenala Sedmá, která zkoumala malbu trikordérem. "Vidíte ty siluety na pozadí? Připomínají nějaké letouny."
     "To mohou být létající démoni." namítla Ripleyová. "Pojďme raději dolů, tu fresku si prohlédneme později."
     Sestoupili tedy do tunelu vedoucího dolů a cestou se několikrát vyhnuli dutinám s hnízdy nebezpečných pavouků. Zde už tolik pavučin nebylo a bylo vidět, že vulkanští archeologové tam už byli. Tunel vedl do dalšího, tentokrát mnohem rozlehlejšího sálu, ze kterého vedlo deset dalších chodeb. Chodby byly opět označeny symboly a u jednoho slepého tunelu stály sochy kobřích lidí. U obou soch byla opět stylizovaná kopí s kroužkem na rukojeti a ve zdi byly porůznu držáky pro pochodně. Sedmá zkoumala obě sochy a náhle ji něco zaujalo. "Pojďte sem všichni!" zavolala na ostatní.
      
     "Co se děje?" zeptala se Ripleyová.
     "Jedna z těch soch je dutá." vysvětlila Sedmá. "Uvnitř něco je."
     Dat přistoupil k soše, na kterou Sedmá ukázala, a proskenoval jí trikordérem. "Uvnitř skutečně něco je," oznámil. "Nevím ale jak se k tomu dostat."
     "Bude tu možná nějaký mechanismus." odvětila Sedmá a pustila se do zkoumání sochy. Ostatní se mezitím rozhlíželi po sálu. Na stropě byly opět fresky a na jedné z nich byla pyramida, která se vznášela ve vzduchu a zespodu jí šlehaly plameny.
     "To je opravdu divná pyramida." poznamenala Ripleyová.
     "Ano, pyramidy obvykle nelétají." dodal Tuvok. "Podívejte na lidi namalované pod pyramidou – ve tvářích se jim zračí děs."
     "Může to být zjevení démonů." navrhl Dat. Z dalších úvah je vyrušila Sedmá: "Mám tu sochu otevřenou, bylo tam tlačítko, ale skoro nešlo rozeznat, bylo jen z jiného materiálu než zbytek sochy!"
     "Co tam bylo?" zeptala se Ripleyová.
     "Tohle." řekla Sedmá a ukázala kus kovu, který měl zhruba válcovitý tvar a zespodu z něj trčelo několik kovových tyčí se zvláštními výřezy. "Vypadá to jako klíč."
     "Bezva, teď jen kam pasuje." poznamenala Ripleyová a rozhlédla se okolo. Všechny tunely ale byly jen obyčejné chodby a nezdálo se, že by měly nějaké dveře. Když se ale podívala na sochy, došlo jí to. "Takže kam lidé obyčejně dávají sochy démonů?" zeptala se.
     "Sochy démonů mají obvykle za úkol zastrašit." sdělil jí Dat.
     "Takže co když ten tunel není tak úplně slepý?" dodala Ripleyová. "Přece by nedávali sochy démonů ke slepému tunelu, natož aby do jedné dali klíč, který tu vůbec není potřeba, tedy na první pohled."
     "V tom případě je to zamaskováno opravdu důkladně." podotkl Tuvok a popošel ke zdi za sochami. "Sedmá, podejte mi ten klíč."
      
     Sedmá mu podala klíč a Tuvok se rozhlédl po zdi. Zeď byla z kamene, ale důkladná prohlídka trikordérem ukázala, že jeden z kamenů je poněkud odlišný, a to nejen složením, ale i tím, že v něm byly dutiny vyplněné nějakou hmotou, která ochotně propustila vsouvaný klíč. Ozval se rachot a kamenná deska se začala zdvihat...
     ...pokračování příště...
1

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries