lcars
logo

Sběratelé z Keronu


Autor: James T. Jerk
Archivováno dne: 03. 02. 2003
Stav povídky: dokončená
Přístupnost: obecná
Varování: žádné
   
Seriál: TOS
Období:
Hlavní postava(y): Kirk
Kategorie: napětí
Spoiler:
Stručný obsah:
Posádka Enterprise pátrá po vulkanské lodi zmizelé u planety vyspělé rasy s podivnou kulturou.
Poznámka autora:
Prohlášení:

Star Trek, Star Trek: The Next Generation, Star Trek: Deep Space Nine, Star Trek: Voyager, Enterprise a postavy v nich vystupující jsou majetkem společnosti Paramount Pictures™ a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


Sběratelé z Keronu

James T. Jerk


     Kirkovy rozkazy byly jasné: navázat kontakt mezi Federací a Keroniany. O jejich zvycích a kultuře se vědělo dost málo, až na malé postřehy od Klingonů, Romulanů a z jiných podobně nespolehlivých informačních zdrojů. Jejich planeta Keron a její měsíc Rosos byly objeveny vulkanskou výzkumnou lodí před několika málo týdny. Tato loď však záhy nato zmizela beze stop. A právě na Rososu, klasifikovaném jako planeta třídy L, se nacházely cenné rudy a relativně vzácné krystaly dilithia, tak potřebné pro warpové motory lodí Federace.
      
     "Pane Sulu," ozval se Kirk ze svého křesla na můstku Enterprise, "naveďte nás na oběžnou dráhu Keronu, prosím."
     "Ano, pane," odpověděl poslušně Sulu a nasměroval Enterprise hladce na oběžnou dráhu i přes četné poruchy v atmosféře a jejím těsném okolí. Ostatně v tom měl již určitou praxi.
     "Kapitáne," ozvala se s naléhavostí v hlase Uhura.
     "Ano?" obrátil se Kirk s nadějí v hlase ke svému komunikačnímu důstojníkovi.
     "Mám tu vzkaz od vlády Keronu. Říkají, že nás vítají a prý nás očekávají v devatenáct hodin na recepci, abychom tak mohli oslavit začátek našich diplomatických vztahů," sdělila kapitánovi jeho komunikační důstojnice a nevěřícně zakroutila hlavou.
     "Odpovězte jim…" Kirk chvíli situaci rozvažoval "… odpovězte, že jim děkujeme a že se dostavíme."
     Zatímco Uhura odesílala vzkaz na Keron 1, přešel Kirk ke Spockovi. Přiklonil se k němu a tichým hlasem mu řekl: "Tak vřelé a zároveň krátké přivítání, to jsme tu ještě neměli. Abych vám řekl pravdu, Spocku, moc se mi to nezdá."
     Spock svou odpověď pečlivě zvážil, nebyl si totiž jist, jestli si z něho kapitán neutahuje. Některá tajemství lidského humoru mu totiž zůstávala stále cizí. "Nevím, co si o tom mám myslet, ale máte pravdu, že podobné přivítání už jme zažili a nakonec to moc dobře nedopadlo."
     "Spocku, můžeme jen doufat, že se to povede. Nepodléhejme pesimismu." Kirk věděl, že jeho příkaz je marný, jelikož Spock byl pesimistický pořád a jeho občasné výpady byly opravdu jen občasné.
     "Šance na hladký průběh jednání jsou mizivé, jelikož naše znalosti jejich kultury jsou minimální. A ostatně, já pesimismu podléhat nemohu, kapitáne, jelikož jsem, jak jistě víte, Vulkanec." Kirk se tomu v duchu zasmál, Spockův pesimismus byl známý celé posádce lodi a nejen jí. "A za druhé…"
     Spocka přerušila Uhura: "Pane, omlouvám se, ale nemám se jich zeptat, jestli nevědí něco o té vulkanské lodi?"
     "Dobrý nápad, ostatně to by mohlo na chvíli zaměstnat vaše senzory, že, pane Spocku?" odpověděl Kirk. Uhura se mezitím obrátila ke svému ovládacímu panelu, aby odeslala vzkaz. "No nic, Spocku, budu ve své kajutě pracovat na dnešních hlášeních a vy zatím proskenujte okolí a hledejte reziduální stopy po plazmě z motorů té vulkanské lodi. Cokoliv najdete, mi okamžitě hlaste." Jim již vstoupil do výtahu, když ho pohledem našla Uhura. Jen zavrtěla zamítavě hlavou, aby mu dala najevo, že Keroniané nic o ztraceném vulkanském plavidle nevědí nebo to alespoň tvrdí, to už se ale dveře zavřely a výtah se rozjel směrem dolů.
      
     Jim vstoupil do dveří své kajuty a natáhl se na postel. Hlášení byla jenom výmluva, i když ta se teď na něj mračila od pracovního stolu, potřeboval si jen trochu odpočinout, a tak využil vhodné chvíle, kdy byl na můstku klid. Sáhl po knize, kterou měl položenou vedle sebe, a otevřel ji u záložky. Po přečtení několika řádků ho vyrušil interkom. "Kapitáne," zazněl z reproduktorů Spockův hlas. Kirk se posadil a odložil knihu. "Objevil jsem tu reziduální stopu plazmy, pochází určitě z té vulkanské lodi."
     "Dobře, Spocku." Kirk si uvědomil, že to, že Keroniané žádnou loď nezaregistrovali, je poměrně zvláštní, protože jejich technika byla dostatečně na výši, aby ji objevili kdekoliv uvnitř této soustavy i v jejím blízkém okolí. "Jak si ale vysvětlujete, že Keroniané žádnou loď nezaznamenali?"
     "Ano, to je opravdu zvláštní, kapitáne, jelikož jejich technika je podle předběžných zpráv srovnatelná s naší," odvětil Spock. "Navrhuji nejvyšší opatrnost při jednání s nimi, pane. Spock konec." Jim si opět lehl a vzal knihu opět do rukou. Začal číst, ale stále se nemohl zbavit pocitu, že dnes něco opravdu velkého visí ve vzduchu.
      
     Před sedmnáctou hodinou byli už všichni vyšší důstojníci kromě McCoye a dva členové ostrahy připraveni v přepravní místnosti.
     Kirk stále přecházel z jednoho koutu místnosti do druhého a nedočkavě se díval na své hodinky, které mu daroval Spock k minulým narozeninám. Pocházely ze Země, z počátku dvacátého století. "Kde je ksakru ten zatracený doktor," ulevil si a v tu chvíli se do dveří vřítil McCoy. Než Kirk stačil cokoliv říct, Kostra se začal omlouvat. "Promiňte to zpoždění, ale Lanová zase prováděla ošetření a já...."
     Kirk ho přerušil slovy "...A ty jsi u toho samozřejmě musel být, že ano?"
     "No tak nějak," odvětil po pravdě doktor. Sám věděl, že Lanová je dost schopná, ale nesnášel, aby se něco v nemocnici stalo bez jeho asistence. "Tak jdeme," řekl Kirk a všichni kromě Scotta, který zůstal coby velící důstojník na lodi, vstoupili na přenosovou plošinu.
     "To bude zase zábava," komentoval to McCoy otráveně a v očích se mu objevil záblesk pobavení nad tím, jak se na něj upřely všechny pohledy v přenosové místnosti.
     "Ale no tak, Kostro, je to naše práce a neříkej mi, že tě to nebaví. Raději bys byl v posteli, viď?" řekl pobaveně Kirk a kývl na Scotta stojícího u ovládacího panelu. Ten se podíval na konzolu před sebou a prsty se mu zkušeně rozběhly po tlačítkách. Po malé chvíli se všichni na plošině rozplynuli v proudu zářivé energie.
     Hned nato se všichni opět zhmotnili v kruhové místnosti na Keronu. Místnost byla spoře osvětlená, na černé lesknoucí se podlaze byly zlatou barvou nakresleny ornamenty ne nepodobné secesním. Na stěnách byly pověšeny tkané látky laděné do tmavočervené barvy se zlatými vzory a strop byl kopulovitě klenutý, černé barvy se stejnými ornamenty jako na podlaze. Z místnosti vedly čtyři východy souměrně rozmístěné. "Nádherné," řekl Kirk a byl ohromen tou krásou kolem sebe. Spock se na něj podíval a s údivem zaznamenal zřetelnou podobnost ornamentů s ranný vulkanským a částečně také s pozemským malířským uměním.
     "Je to krása," dodala Uhura. "takovou bych chtěla mít kajutu na Enterprise."
     "Tak velkou, to byste tam mohla rovnou pořádat plesy nebo koncerty, ostatně akustika je tu výborná," dodal Sulu.
     "To bychom už nepotřebovali rekreační palubu a mohli bychom se zdržovat ve vaší skromné kajutě!" dovršil rozhovor McCoy.
     Do místnosti mezitím vstoupili čtyři Keroniané a zraky celého výsadkového týmu se upřely na ně. Byli oblečeni v dlouhých černých hávech s kapucí a se zelenou šerpou uvázanou kolem pasu a na řetězu kolem krku měli zlaté medailony. Jejich vlasy protkávala zlatavá stuha, jejich lícní kosti byly mírně vystouplé a na čele měli malý výběžek v podobě křížku. Celá skupinka přistoupila ke Kirkovi a všichni Keroniané se seřadili v jednu řadu. Nejvyšší z mužů vystoupil z řady, přešel ke Kirkovi, jemně se uklonil a velmi hlubokým hlasem promluvil. "Kunyja sa me res-tu, vítejte k nám, přátelé z Federce."
     Kirk se na chvilku zamyslel a nevěděl, co říci, až po chvíli opět ožil. "Jmenuji se Kirk, kapitán James T. Kirk z vesmírné lodi Enterprise."
     Keronian si je všechny prohlédl a pak řekl velmi klidným hlasem: "Já jsem Nask, hlavní kurus na této planetě. Toto je," podíval se na muže stojícího vedle něj, "toto je Wash, můj zástupce." Muž se hluboce uklonil. "A toto jsou mí dva poradci Kurk a Rin." Oba muži se postupně, jeden po druhém, jemně uklonili. Kirk se mužům také malinko pouklonil a pak představil svou posádku.
     Nask ukázal k jednomu východu rukou a vybídl skupinu z Enterprise, aby ho následovali. Keroniané šli vepředu a za nimi ostatní, udivení tou krásou kolem sebe. Kirk, Spock a McCoy se drželi vzadu. McCoy, který šel uprostřed, se nahnul ke Kirkovi a tiše mu řekl: "Jime, nějak se mi to nezdá, je to tu..."
     Spock ho přerušil: "…je to tu zajímavé, leč divné."
     "Díky, Spocku, ale já umím mluvit," odsekl mu Kostra, "nemus…"
     "Nechte toho," okřikl je Kirk, "není na to čas, ani to správné místo." McCoy se podíval drze na Spocka a pak na Jima a pomyslel si: ,Ten prohnaný zelenokrevný Vulkanec, už si zase začíná.‘ Spock ani Kirk na jeho pohled nezareagovali a šli klidně dál. Chodba, do které vešli jedním z vchodů, se táhla daleko dopředu, kam ani nedohlédli. Celá skupina zahnula doprava a po schůdcích vyšla do výše položené místnosti, která byla dost malá, pouze s jedním vchodem, kterým právě přišli. Když se všichni do místnůstky vtěsnali, zavřely se dveře, které vyjely ze stěn, tak jako na Enterprise. Najednou se místnost začala pohybovat rychle vzhůru. Jim cítil, jak se mu malinko zvedl žaludek, a nervózním pohledem se podíval na doktora McCoye, který se nejspíš podle pohledu cítil stejně. Určitě se tak cítili všichni, kromě Spocka, který stál nerušeně a klidně, pravda, jeho kůže malinko zezelenela více než jindy, ale jinak vypadal úplně normálně.
     Najednou se ozval Jim: "Spocku, co si o tom myslíte?"
     "Asi výtah, kapitáne."
     "Velmi rychlý výtah," dodal McCoy. Výtah se pomalu zastavil a dveře se otevřely. Před jejich zraky se objevil nádherný pohled na rozlehlý kulatý pokoj, jehož podlaha byla pokryta huňatým kobercem. Celá místnost byla, jak asi bylo pro keronianskou architekturu zvykem, zastřešena kopulovitým stropem. Od země až k němu byla obrovská okna jedno vedle druhého, všechna zahalená záclonami. Uprostřed pokoje byl veliký kruhový stůl, u kterého seděl muž s plnovousem oblečený stejně jako ostatní Keroniané, až na to, že jeho háv byl barvy bílé. Všichni vyšli ven, Wash, Kurk a Rin se vrátili zpátky do výtahu a dveře se za nimi opět zavřely.
     "Vítejte," ozval se po chvíli muž sedící u stolu a vstal. "Vítejte, přátelé z Federace, přijměte prosím místo u stolu." Kirk Keronianův pozdrav opětoval a pak všichni přešli ke stolu a usedli. Kirk se posadil naproti Keronianovi, Spock po Kirkově pravici a vedle něj Uhura a Chekov. Bezpečnostní důstojníci zůstali stát u vchodu. Po Kirkově levici usedl McCoy a Sulu. Keronian se také posadil a řekl: "Mé jméno je Ruvos. Jsem sáron tohoto světa."
     "Sáron," řekl odvážně McCoy, Kirk ho ale probodl ostrým pohledem.
     "Je to něco jako u vás král, doktore McCoyi," odpověděl Ruvos.
     Jak to, že zná moje jméno, že by to byl telepat? ptal se sám sebe McCoy. "Já jsem kapitán James T. Krk z vesmírné lodi Spojené federace planet Enterprise," ujal se slova Kirk.
     "Já vím, kdo jste, kapitáne Kirku," přerušil ho drze Ruvos. "Toto je zajisté váš první důstojník Spock," ukázal na Spocka, "toto váš spojovací důstojník Uhura."
     "Jak to, že nás znáte?" přerušil jej Kirk ostře.
     "Jsem zvyklý si zjistit něco o svých… hostech, kapitáne Kirku," odpověděl stejně ostrým tónem Ruvos.
     "A odkud?" vyštěkl na něj Kirk.
     "Na to se neptejte, kapitáne," odpověděl mu zvýšeným hlasem Ruvos. "Nenajíme se? Co vy na to?" odbočil najednou. Kirka se zmocnil pocit neodolatelné chuti říct Ruvosovi něco velmi ostrého, ale jeho závazek k Federaci mu to bohužel nedovoloval, a tak to přešel. Dveře od výtahu se otevřely a z něj se vyřítilo několik Keronianů s jídlem na podnosech. Po malé chvíli se na stole objevilo mnoho velice rozličných pokrmů. "Nabídněte si," vyzval je Ruvos. Kirk sáhl po něčem, co vypadalo jako jablko, jenže bez stopky a bez zbytků okvětních lístků. Dal si to (nevěděl, jak to nazvat) na červenočerný talíř před sebou. Ostatní si brali různé pokrmy a začali si na nich pochutnávat.
     Kirk si ukrojil kousek "jablka" a rozžvýkal ho. "Velmi chutné," řekl po dalším soustu, "co je to?"
     "To je Rak'na, pohlavní žlázy jednoho z našich největších savců," odpověděl mu Ruvos. Kirk se podíval na svůj talíř a malinko znechuceně ho odstrčil. Nebylo to tak špatné, pomyslel si, ale přeci jenom už dál nebyl schopen něco sníst, nerad by opět narazil na něčí pohlavní žlázy. Po několika minutách všichni dojedli a Ruvos vybídl číšníky, aby přinesli nápoje. Ke stolu přistoupili číšníci a nalili do připravených sklenic bezbarvou tekutinu. Ruvos si stoupl a pozvedl číši, tak učinili i ostatní. Ruvos pronesl přípitek na úspěšné jednání a pozvedl číši ke rtům. Ostatní ho sborově napodobili a napili se. Kirk převaloval tekutinu na jazyku, ale raději se už neptal na to, co to pije, nerad by se opět něco dozvěděl o keronianských savcích. "Můžete prosím všichni jít sem?" vybídl je vřele Ruvos. Všichni k němu přešli, zatímco Ruvos vstal a přešel k oknům. Zmáčkl blikající kontrolku na stěně a závěsy se odhrnuly. Všichni užasli nad tím, co viděli, byli hrozně vysoko na nějaké hoře a výhled na svítící město pod nimi je ohromil. Nebylo to jako San Francisco a ani jako nic jiného, obrovské tmavočervené kopule osvětlené jasným bílým světlem byly nádherné.
     "To je hezčí než Leningrad," oznámil všem Chekov. Najednou se však zakymácel a spadl v bezvědomí na zem. Po něm i Kirk a ostatní. Stráže stojící u vchodu vytasily phasery a namířily je na Ruvose, pak se pomalu k němu blížily. Najednou strážné zasáhly dva proudy rudé energie mířící od výtahu. Stráže spadly na zem. Ve výtahu stála skupinka pěti Keronianů oblečených do přiléhavých šedých kalhot a do šedého přiléhavého trička. Na nohou měli vysoké boty a kolem pasu uvázanou modrou šerpu. Keroniané přiběhli k Ruvosovi.
     "Odneste je," přikázal jim. Pětice vzala na ramena pět členů posádky Enterprise a odnesla je do výtahu. Tři z nich se pak vrátili pro McCoye a dva mrtvé důstojníky. Jeden jim pak vzal phasery a jinou techniku, co měli u sebe. Když se dveře od výtahu zavřely, Ruvos si sedl a napil se ze své sklenice. Pak se opět zvedl a se sklenicí v ruce přešel k oknu. Podíval se dolů na obrovské město, které se rozprostíralo asi pět set metrů pod ním. Nemohl se vynadívat na tu krásu pod sebou ani za tu dobu, co tu žil.
      
     Výtah se zastavil a dveře se otevřely, muži vyšli ven s Kirkovou posádkou na zádech. Vešli do několikapatrové místnosti, kde na ně už čekal Nask. Na každém patře byly kolem dokola rozmístěny stovky hibernačních komor. Každá vypadala trošku jako torpédo z Enterprise, jenže měly průhledná víka od shora do půlky jedné strany. Všechny byly na podstavcích, takřka ve svislé poloze, jednou stranou ke zdi a druhou ven do prostoru. Pětice umístila Kirka, Spocka, Uhuru, McCoye a Sulua do otevřených komor. Z každého byly vidět pouze hlavy a svršky jejich uniforem. Po chvíli byli v komorách už všichni. Nask obešel všechny komory a na ovládacím panelu u každé z nich zmáčkl pár tlačítek. Víka od hibernačních komor se zavřela a Nask a ostatní vešli do výtahu. Hibernační komory zasyčely a jejich vnitřek se zaplnil nějakým plynem. Ovládací panely několikrát píply a pak začaly vydávat stálý pisklavý zvuk.
      
     Nask vyšel z výtahu do Ruvosova pokoje a na velký stůl položil phasery, komunikátory a trikordéry. "Úkol splněn," řekl, "všichni jsou v komorách."
     "Dobře," odpověděl mu Ruvos, "načetl jsi jejich myšlenky do hlavního počítače? Ano? Tak začni tříhodinové odpočítávání na aktivaci pulsu. Zadej tam kód pro vypnutí jejich štítů a jejich zbraní. Pak zakóduj zprávu a pošli ji na Ran, ať připraví invazní loď. Pak konečně získáme jejich těla a jejich myšlenky, tak jako u těch Vulkanců, Andorianů a tak dál, jako už mnohokrát před tím. Jasné?"
     "Ano," odpověděl mu Nask, "ale..."
     "Udělejte to," vykřikl Ruvos, "už jsme o tom mluvili, nemá to žádný význam, je to součást naší kultury."
     "To ano, ale je čas na změny."
     "Néé," vykřikl Ruvos, "nebudou žádné změny!"
     "Je na to čas, pane, nemůžeme už…."
     "Nasku, ty pitomče, já jsem řekl, že ne, tak toho k sakru nech!"
     Nask sklopil oči a odešel pryč. Ruvos po jeho odchodu zmáčkl tlačítko na stole a tím aktivoval interkom. "Washi, ohlídej Naska, zdá se mi, že nás chce podvést," řekl.
     "Ano, pane," odpověděl mu Wash a ukončil spojení.
      
     Nask vyšel z výtahu do řídícího centra. Uvnitř byli dva Keroniané. Nask přistoupil ke konzoli a řekl: "Počítači, chci najít klíčové myšlenky z posádky z Enterprise s klíčovým slovem kódy a s odkazy na zbraně a štíty na lodi Enterprise."
     Počítač chvíli tiše pracoval a pak se ozval: "Kódy nalezeny." Kódy se objevily napsané na konzole. Nask zadal příkaz k vypnutí štítů a zbraní. "Počítači, odpočet na 22 parinů." "Příkaz zadán," objevilo se na konzole. Nask pak odeslal zprávu pro přípravu na nalodění na Enterprise a odešel pryč.
     Zpoza rohu vylezl Wash a zkontroloval údaje. "Tak je to dobře," řekl.
      
     Nask vešel do hibernační místnosti a s hávy přehozenými přes ruku přistoupil k hibernačním komorám, kde byla uložena skupina z Enterprise. Podíval se na svůj chronometr a v tu chvíli se otevřely poklopy komor. Všichni otevřeli oči a zhluboka se nadechli. Spock se napřímil, když uviděl Naska. "Vy jste nás omámili tím nápojem," konstatoval omámeně zjevnou skutečnost. Pomalu ani sám sebe nepoznával.
     "Ano, ale ne já, to Ruvos a jeho stoupenci. Naše rasa takto sbírá již mnohá staletí, je to naše tradice, jak on říká."
     "Tak moment," řekl Kirk a vylezl z komory, už chtěl sáhnout po phaseru, ale pak si uvědomil, že ho nemá. "Kde…"
     "Vzali vám je," řekl Nask.
     "Vy sbíráte lidi?!" vykřikl Sulu.
     "No..... ne tak docela," snažil se Nask ovládnout situaci, která se mu začínala vymykat z rukou.
     Ozval se i Chekov: "To niet, byt jako kakaja známka v albu, to vy se mi nelibit za to!"
     "Tohle se mi nelíbí, to se mi vůbec nelíbí," říkal si potichu McCoy.
     "Teď na to nemáme čas, pánové… a dámo," štěknul Nask. "Z vašich vzpomínek si vzali kódy od vaší lodi a hodlají vypnout vaše štíty a vaše zbraně."
     "K čemu jim to bude?" zajímal se Spock.
     "Pak k vaší lodi přiletí přepadová loď a zajme všechny vaše lidi." Uhura se také chtěla na něco zeptat, avšak Nask jí přerušil tok myšlenek. "Není čas, vezměte si toto oblečení, nebudete alespoň tak nápadní, musíme jim v tom zabránit." Všichni se začali oblékat a McCoy začal přemýšlet, do jaké kaše se to zase dostal.
     "A co probudit ostatní ze stáze, pane Nasku, mohli by nám v tom pomoci?" zeptal se Kirk.
     "To nemůžu odtud," ohradil se Nask.
     "A jak to, že to u nás šlo?" zeptal se Kirk.
     "U vás jsem naprogramoval probuzení před zahájením stáze a nastavil jsem chronometr na dvě a tři čtvrtě hodiny. A vaše loď má být odzbrojena přesně," podíval se na svůj chronometr, "za dvacet minut."
     "Takže my jsme spali hodiny a teď nám zbývají minuty," řekl Kirk.
     "Přesně tak, kapitáne, a teď pojďme," vybídl je Nask.
     Kirk se naklonil ke Spockovi a pošeptal mu: "Já věděl, že se něco bude dít." Spock letmě přikývl a zdálo se, že se na jeho rtech objevil úsměv.
     Ve výtahu se Spock zeptal Naska na tu vulkanskou loď, která tento prostor zkoumala před příletem Enterprise. "S těmi se stalo to samé, co má být s vámi," odsekl mu Nask.
     Výtah vjel do řídícího centra a zastavil, dveře se otevřely a uvnitř výtahu nikdo nebyl. Jeden Keronian stojící u operační konzoly se obrátil a pohledem zabrousil do otevřeného výtahu. Pak něco křikl na muže v přiléhavém oděvu a ten šel zkontrolovat prázdný výtah. Vešel dovnitř a dveře se zavřely. Kirk vykopl horní klenutý poklop. Keronian vzhlédl vzhůru a v tu chvíli mu přistála na obličeji dobře mířená rána botou kapitána Kirka. Keronian v řídícím centru zaslechl hluk z výtahu a šel zkontrolovat, co se to k sakru děje. Jen co se dveře otevřely, vrazil mu Sulu pěstí do tváře. Keronianovi se podlomila kolena. Chekov ho ještě dodělal velkou ránou do ramen a pak zvolal: "To mněješ za mou babušku, tavarišť." Spocka jeho výrok dost překvapil, nebyl moc zvyklý na Chekovovy citové projevy, a proto ho to malinko vyvedlo z míry. Na tváři ostatních se objevil letmý úsměv, který hned zmizel, když začal houkat alarm.
     "Přišli na váš útěk," vyjekl Nask, "musíme dělat rychle." Přistoupil ke konzole s údaji o Enterprise a kontroloval je. Po chvíli vykřikl: "Nejde to, údaje jsou nastaveny, odpočet na dvacet sekund, teď už to nepůjde zastavit!"
     "Že ne, to bych se na to podíval," řekl ironicky Spock a přistoupil k němu. Zkontroloval údaje, pak se mu prsty rozběhly po zařízení. Najednou z počítače začaly vylétat jiskry. Spock uskočil.
     "Jak jste to udělal?" zeptal se ho Nask.
     "Zadal jsem počítači sadu po sobě jdoucích totálně nenávazných příkazů v nelineárním algoritmu," odpověděl mu Spock.
     Nask udiveně ztuhl. Pak koktavě řekl: "Měli bychom jít, za chvíli přijdou na to, že to nevyšlo, a zaútočí na Enterprise."
     Najednou se rozezvučel druhý alarm. "Stalo se," řekl McCoy.
     "Ještě nejdeme," zastavil Naska Kirk, "je tady někde komunikační konzola?"
     "Ano, tam," řekl Nask a ukázal na panel opodál. Kirk poodešel k panelu, aktivoval ho a zavolal na Enterprise. Ještě se zeptal Naska, kde najdou své věci. Nask mu odpověděl, že jsou v muzeu. Kirk se začal zabývat hovorem s Enterprise.
      
     O několik chvil před tím stál Ruvos u výhledového okna a v ruce stále držel sklenici. Najednou se rozezněl alarm. Ruvos přiskočil ke stolu a aktivoval interkom, "co se děje," vykřikl.
     Z reproduktorů se ozval mužský hlas. "Ti lidé utekli ze svých komor a deaktivovali puls."
     "Jak je to možné?"
     "Bylo nastaveno otevření, pane."
     "Ten zatracený zrádce," vykřikl s nenávistí v hlase. "Jděte do muzea, určitě tam půjdou pro své věci a postavte stráže ke všem východům. A ještě zmobilizujte flotilu, ať zaútočí na Enterprise."
      
     Celá skupina z Enterprise i s Naskem vyšla zahalena v hávech a s kapucou na hlavě ven z výtahu. Hned je zastavila stráž stojící u vchodu do muzea. "Stůjte," řekl jeden z nich, "kam jdete?"
     "Do muzea," řekl Kirk.
     "Máte povolení?" zeptal se ho strážný.
     "No asi ano," řekl Kirk a uzemnil strážného ránou do obličeje. Než stačil něco udělat druhý strážný, zastavil ho Spock svým vulkanským nervovým stiskem. Strážný se sklátil k zemi.
     "Dobré povolení, Jime," řekl posměšně McCoy. V muzeu nikdo nebyl, a tak všichni vstoupili dovnitř. Spockovi se připomněly časy, kdy nakupoval na černém trhu něco pro Jima. "Tady jsou vaše věci," řekl Nask a podal jim je ze skleněné vitríny. Kirk si nandal opět své hodinky.
     Najednou vyšel Ruvos s Washem a se stráží z druhého konce místnosti, kde byli ukryti ještě před jejich příchodem. "Tak, tak. Tušil jsem, že mne podvedete Nasku."
     Kirk vykřikl: "Vy zatracený…" Najednou ho uzemnila rána pažbou od zbraně do zátylku. Za nimi stálo asi dvacet dalších strážných s různými zbraněmi v rukou. Kirk se svalil omráčený na zem a McCoy k němu přiskočil s lékařskou brašnou v ruce. V očích se mu odrážela zlost, kterou cítil ke Keronianovi stojícímu opodál.
     "Za to, že jste se pokusili postavit proti vládci tohoto světa, budete popraveni," začal opět Ruvos. "Vaše mrtvá těla budou i tak krásná do mé sbírky." S hrubým smíchem pokynul strážným. Ti donutili důstojníky z Enterprise, aby poklekli. Kirk se opět pozvedl a také si klekl jako ostatní. "Nyní zemřete," řekl Ruvos.
     "Ani bych neřekl," prohlásil Kirk a zmáčkl tlačítko na komunikátoru, který svíral pevně v ruce. Ruvos už chtěl říct pal, když najednou se na obou stranách místnosti zhmotnilo asi čtyřicet důstojníků z Enterprise včetně Scottyho. Ruvos najednou ucítil chladný kov na spánku. Jeden ze stráží držel phaser u jeho hlavy.
     "Odhoďte zbraně," vykřikl Scott.
     Ruvosovi strážní moc nechtěli, ale pak se do toho vložil Ruvos: "No tak, proboha, odložte to, on je schopen mě zabít!" Strážní poslechli a odložili zbraně. Ostatní stoupenci Naska jim zbraně sebrali a svázali je svými šerpami.
     Kirk si stoupl a zátylek ho dost od rány bolel. "Odvolejte ten útok!" vykřikl na Ruvose.
     Ten sklopil zrak k zemi a řekl: "Ne, neodvolám ten útok, vaše loď bude zničena!"
     Kirk se na něj ostře podíval a velmi vážným hlasem mu řekl: "Pokud to neuděláte, zemřete!"
     "Vy z Federace máte jednu slabinu, nedáváte si pozor." V tu chvíli, kdy větu dořekl, se rozplynul v záři transportního paprsku.
     "Co se k sakru stalo?" zvolal Scotty. Nask na něj udiveně pohlédl. "Nevím." Kirk se obrátil na Washe stojícího opodál. "Kde je?" vykřikl na něj. Wash nic neříkal. "Kde je?!" zařval na něj opětovně Kirk.
     Wash pomalu a dost nerad řekl: "Transportoval se na svou loď ukrytou na měsíci Rosos." Kirk otevřel komunikátor a promluvil: "Enterprise, tady Kirk, přeneste nás nahoru."
     Enterprise se na chvíli odmlčela. "Nejde to, pane, celý komplex je odstíněn."
     Kirk se podíval na Naska a ten přikývl a řekl: "Sem se dá transportovat, odtud ne, je jen jediné místo, odkud se můžete transportovat a to je pět minut cesty výtahem odtud."
     "Na to není čas. Enterprise, musíte to zvládnout sami…" Kirk najednou zaslechl z komunikátoru zaburácení. "Enterprise, co se děje?"
     "Útočí na nás malá loď. Tak na ni palte, ale nezničte ji."
     Enterprise vypálila dvakrát z phaserů na Ruvosovu loď. Ta se zastavila a zůstala na místě. Enterprise aktivovala tažný paprsek a loď se ocitla v modrém paprsku. Najednou však Ruvosova loď vybuchla. Trosky se rozlétly kolem dokola od centra výbuchu.
     "Kapitáne Kirku, loď je zničena," ozvalo se z komunikátoru.
     "Jak to?" vykřikl Kirk.
     "Nejspíš autodestrukce, pane, ale blíží se k nám flotila lodí."
     Kirk se podíval na Washe. "Můžete odvolat ten útok?"
     "Ano, pane!" řekl neochotně.
     "Tak to k sakru udělejte!"
     Z komunikátoru vyšel vystrašený hlas: "Kapitáne, útočí na nás, nemůžeme přežít!"
     "Pracujeme na tom!"
     Wash se chystal promluvit do své vysílačky na opasku, ale nestihl to. Jeden z Keronianů praštil strážného a vzal mu phaser. Ze zbraně vyšel modrý paprsek, který zasáhl Washe, a ten se svalil na zem. Kirk s McCoyem k němu přiskočili. Wash ležel s těžkou popáleninou na hrudi na podlaze muzea. "Jaký je ten kód, Washi?"
     Wash řekl chraplavým hlasem: "355821." Pak vydal chraplavý zvuk a zemřel.
     Kirk vyťukal kód na Washovu vysílačku a odeslal ho k lodím. Pak vytáhl komunikátor a zavolal na Enterprise. "Tady Kirk, jaká je situace?"
     "Útok byl ukončen, kapitáne, lodě stojí!"
     Kirk zavřel komunikátor a zhluboka si oddechl.
     "Nevěřil bych, že toho bude schopen," řekl chladně McCoy. Všichni zůstali potichu stát.
      
     Celá skupinka z Enterprise stála v místnosti, v které se poprvé zhmotnili. "Moc vám děkuji," řekl Nask, "konečně naše kultura bude vzkvétat. Skoro všichni za námi stojí, a ti, co ne… Dáme jim člun a budou moci odletět."
     "To je moudré," řekl Spock. "A co ti v hibernaci?"
     "Ti, co se sem dostali v posledních deseti letech, budou vzbuzeni a dostanou své lodě. Ti, co tu jsou déle, budou předáni jejich vládám, neradi bychom dvousetletému Klingonovi vysvětlovali, že tu pár století spal."
     "To je nejspíš nejlepší řešení," řekl pochroumaný Kirk, "doufám, že vše bude podle vašich plánů."
     "To také doufáme, musíme dohnat pár století sociálního vývoje…"
     "Asi ano," řekl Kirk a na chvilku se zadumal. "Měli bychom jít."
     "Tak tedy nashledanou a zase někdy, kapitáne." Nask poodstoupil a "muži" z Enterprise se rozplynuli v záři proudu energie transportního paprsku.
     Na Enterprise se Kirk s McCoyem a se Spockem odebrali na ošetřovnu. McCoy ošetřil Kirkův poraněný zátylek a uložil nástroje do zásuvky. "Máš to hotové, Jime," řekl.
     "Díky Kostro." Kirk si sáhl rukou na svůj krk a ujistil se, jestli je všechno v pořádku. Pak seskočil z nemocničního lůžka a v klidu odcházel se Spockem ven z místnosti. Za sebou pouze slyšeli, jak McCoy ječí na Lanovou: "Vy se to snad nenaučíte, jste neschopná, rozpa…" Zbytek už neslyšeli, jelikož dveře ošetřovny se za nimi zavřely. Kirk se naklonil ke Spockovi a povídá mu: "On se nikdy nezmění, myslíte, že Keroniané ano?"
     "Doktor určitě ne a oni… asi ano," odpověděl Spock, ale malinko o tom zapochyboval. "Pokud budou mít dobré vedení, tak ano." Zarazil se. "Musím vám ještě něco říci, kapitáne." "Tak ven s tím, Spocku." Spock zaváhal: "Víte, v těch troskách nebyly nalezeny žádné stopy po keronianské DNA."
     "A nemohly se úplně zničit?" zeptal se ho Kirk.
     "Úplně rozhodně ne, kapitáne, stopa by tam vždy zůstala."
     "Takže co tedy? Myslíte, že nezemřel?"
     "Nejspíš ne."
     "Tak to na Keroniany čeká ještě jeden nevyřešený problém."
     "Oni si s tím už nějak poradí, kapitáne."
     "Máte pravdu, Spocku, i když, kdo ví…" uzavřel debatu Kirk. Oba dva důstojníci zašli do výtahu a dveře se za nimi se sykotem zavřely.
  Konec 1

CZ Kontinuum Star Trek fanklub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© Star Trek a všechny přidružené značky jsou registrované známky společností Paramount Pictures a Viacom Inc.

© 2000–2017 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries